Saint Anne´s Church

Jistě. (kývne na Marcela, když se usadí na židličku) Já myslím, že vás to nechám vyřešit mezi čtyrma očima. (podívá se jak na Jacksona, tak na Marcela) Kdyby opravdu něco, budu nahoře v archivech. (Je tam malá kuchyňka, tak si tam alespoň uvaří kávu, když už tedy nemůže jít ven. Tedy mohl by, ale v téhle situaci nechce riskovat, že by se tu něco stalo.) Jen mějte na paměti, že jsou tu i jiné osoby než jen vy. (Varuje je, protože opravdu nechce, aby se tu něco dělo. Pak se odporoučí nahoru, kde si tedy udělá tu kávu a začne probírat archivy.)

*Když vejde Marcel sleduje ho dál dost nevraživě. S tímhle upírem má spojené, jen samé špatné vzpomínky a tak není divu, že by ho nejraději zavraždil pohledem. Přesto zůstává zatím v klidu. Sleduje, jak se Marcel sebevědomě nadnáší a tváří se jako bůh. Napadne ho, proč to musí být zrovna on, se kterým se chtě nechtě musí bavit. Nedá to navenek, ale nikterak najevo. Tváří se stále stejně. Pohlédne za něj na Kierana, vyslechne ho a kývne chápavě, souhlasně i děkovně hlavou. V duchu doufá, že bude moci vyhovět jeho žádosti o zachování klidu. Když Kieran odejde, otočí se zpět do místnosti a sleduje Marcela, jak si sedá. V něm to, jen vře a hraje, takže zůstane dál stát za opěradlem židle. Chytí ho a sevře rukami. Měří si Marcela a snaží se z jeho chování, výrazu i gest něco vyčíst, co by mu napovědělo, jestli s tím, co se s ním chystá řešit má něco společného.* Vážím si otce Kierana a nerad bych zklamal jeho důvěru, takže to chci probrat v klidu. *Začne, zatímco Marcela propaluje dál očima. Sevře pevněji opěradlo až dřevo slabě zapraská, ale nic víc.* Dnes ráno někdo zaútočil na Zátoku pomocí se sebevražedným motorkářem, co měl v nádrži mimo jiné oměj. Máme spoustu raněných a mrtvých. *Oznámí mu.* Spousta našich je v domnění, že to může být akce vás, upírů. *Pokračuje dál. Mluví sice důrazně, ale ne příliš hlasitě, aby ho neslyšel i někdo jiný mimo tuhle místnost. Ani na moment z Marcela nespustí oči.* To by, ale byla porušení smlouvy a ty jako vůdce frakce upírů by ses musel zodpovídat. *Připomene mu, co tady naposledy řešili se Sophie a to v jejím případě nakonec nikdo nezemřel.* Chci od tebe slyšet, co mi k tomu řekneš. *Vybídne ho.* Stejně jako k tomu, proč tví upíři, respektive Diego, bezdůvodně napadl ve městě vlkodlaka. *Nakonec Marcelovi řekne najednou oba důvody, proč je zde, a proč s ním chce mluvit. Když domluví, dál na něj v očekávání hledí.*

(Podíval se na otce Kierana a jen přikývl a na upozornění, aby nic nevyvedli, si neuštědří poznámku) Já se pokusím, ale nevím jak náš vůdce vlčků. (Jeho hlas zněl až namyšleně, neví proč, ale prostě se v jeho přítomnosti chová jako bůh všeho. Možná je to protože, má stále v hlavě zafixováno to, že ho ještě nedávno vlastně ovládal. Měl nad všemi moc a teď se jen stará o bandu upírů, co rádi dělají trable. Stále čeká, na to co se dozví. Zatím akorát tak vidí, jak se asi snaží rozdrtit opěradlo.) Snažíš se to rozbít a zabodnout mě s tím ? A nebo jsi jenom tak naštvanej, že mě vidíš? (Provokativně se usměje a poslouchá to co mu říká o Kieranovi) Já taky věř mi, nechci odejít z kousancem. (Přikývl a nechal ho dál mluvit. To co se dozvěděl, ho doopravdy překvapilo a vlastně už i tušil co řekne dál. Jasně myslí si, že za to může on a jeho partička věčně naštvaných a opilých upírů.) No, jen chci říct, že i přes to, že tě nemám moc v lásce, je mi to líto. (Jeho hlas zněl už trochu víc upřímně) Ale zklamu tě, tuhle akci jsem rozhodně nenaplánoval. Nevím kdo za tím stojí, ale já a ani nikdo z mých upírů, to není. (Pověděl rázně, aby mu doopravdy uvěřil. I přes to, že jeho a pár zbylých vlkodlaků nemá rád, nikdy by tohle neudělal. Neporušil by smlouvu a hlavně by takhle neohrozil Davinu) Jo a k tomuhle.. (Netušil odkud má začít, ale nějak to snad dá dohromady) Za prví se za něho omlouvám a za druhý věř mi, že už se to nestane. Diego.. no Diego jednoduše nesnáší vlkodlaky a tak trochu nesouhlasí se smlouvou. Ale hned jak jsem se to dozvěděl, zatrhl jsem tu a slíbil mi, že se bude držet dál. (I přes to, že on sám tomu tolik nevěřil, zněl přesvědčivě. Prostě zná Diega a ví jaký je, jen prostě doufá, že to pro něho udělá a bude se držet zpátky, přesně jak mu slíbil)

*Když slyší Marcelovy rádoby vtipné poznámku adresovanou Kieranovi, v duchu nad tím protočí oči. Navenek to, ale přejde mlčením. Jeho nevraživý výraz to nezmění. Sleduje Marcela po celou dobu. Vidí z jeho výrazu, že ví, že má svým způsobem navrch. Kromě úplňku proti němu prakticky nic nezmůže. I on si je toho vědom, ale i přesto nebo právě proto si zachovává svou hrdost vlkodlaka vůdce smečky. Na jeho rýpavé poznámky nereaguje. Odmítá se takhle snížit. Navíc si je jistý, že by to pak nejspíše nedopadlo dobře. Přimhouří nakonec mírně oči, když se Marcel zmíní, že nestojí o kousanec.* Úplněk je už zítra. *Pronese. Na tohle už zkrátka reagovat musel. Při tom nechá na Marcelovi, jak jeho slova pochopí. Z tónu, kterým to pronesl ani z výrazu nelze určit jestli to bylo, jen prosté konstatování faktu nebo vyhrůžka či snad varování. On sám to vlastně také nedovede určit přímo. Zčásti by se to dalo pochopit všemi třemi způsoby. Přestane nad tím, ale uvažovat, když Marcel začne mluvit normálně a reaguje na to, co se od něj právě doslechl. Slabě uvolní zamračený výraz v obličeji. Je teď více soustředěný, pozorný. Z toho, co slyší, není nijak překvapený. Víceméně předpokládal, že uslyší něco takového. Marcelova slova, tón jeho hlasu i gesta vypadají důvěryhodně. Věří, ale, že kdyby sem do místnosti přivedl kohokoliv, tak bude tvrdit, že on s útokem na Zátoku nemá nic společného. Když Marcel domluví, slabě vydechne a trochu se uvolní ve svém postoji, který zůstává neměnný.* Marcel ne, Benjamin ne. *Napadne ho.* Začínají mi docházet podezřelí. *Uvažuje nad tím. Nenapadá ho již nikdo další, kdo by něco takového mohl chtít provést. Marcel hned přejde k dalšímu problému, který s ním přišel probrat. Při jeho omluvě za Diega trochu rozšíří v úžasu pohled. Marcel se omlouvá jemu. Napadne ho, že je škoda, že u sebe nemá nějaké zařízení, kterým by tento historický kousek zaznamenal. Nikdo, ani on sám by tomu neuvěřil, kdyby to právě neslyšel. Ten údiv trvá, jen pár vteřin, než se vzpamatuje a tváří se už zase jako před tím. Soustředěně, pozorně dál naslouchá Marcelově vysvětlování. Nechá ho domluvit do konce. Jeho slovům nemá, co vytknout. Může ho podezírat, ale nemá důkaz, jen jeho slovo. Předpokládá, že by Marcel tolik neriskoval, aby mu lhal. Nic by z toho neměl. Když skončí, znovu si povzdechne.* Dobře. Diegovi si další podobné útoky zatrhnul a Claire je v pořádku. Věřím, že to byla jeho nepromyšlená individuální akce. Protentokrát to nechám být. *Oznámí mu a svým způsobem si užívá, že může projevit svou velkorysost právě Marcelovi.* Otázkou, ale stále zůstává, kdo je za tím útokem. *Zavrčí podrážděně, protože skutečně neví, jak něco zjistit, něco, co by jej nasměrovalo ke skutečnému pachateli. Snad poprvé od doby, co Marcel vstoupil do místnosti z něj spustí oči. Pohlédne zamyšleně dolů na stůl. Vzpomene si na slova Genevieve i otce Kierana.* Slyšel jsem, že i vám se nedaří podle vašich představ. Máte ve svých řadách škodnou, co donáší nepříteli. *Zvedne k němu opět pohled a s živým zájmem na něho znovu upře pohled. Zdá se, že na někoho, kdo žije zalezlý v Zátoce je dost v obraze. I tyto své vědomosti si docela užívá, i když samozřejmě z průběhu, jaký to mělo na plán s Benjaminem nadšený není a neschvaluje to.*

(Těší ho, že dál už se nevyjadřuje k tomu útoku. Asi ho přesvědčil o tom, že mluví pravdu. Je to možná lhář, ale v tomhle by nikdy nelhal. Stále mu, ale vrtá hlavou kdo za tím stojí. Určitě někdo, kdo je všechny chce rozdělit, poštvat proti sobě a vyvolat válku. To by jsme tu ještě potřebovali pomyslí si. Nikdy by ho nenapadlo, zaútočit na bandu vlkodlaků. To by mohl provést jedině psychopat. Na poznámku, že úplněk je až zítra, přikývne) Ano toho jsem si vědom. Proto tě štvu dneska. (Usměje se a opravdu by si dal něco k pití, ale raději se od alkoholu už bude držet dál. Teda aspoň pár dní, jo den dva by vydržel. Poslouchá jak se vyjadřuje k Diegovi. Vcelku ho udiví, že to nechá být. Nenapadlo by ho, že to půjde takhle lehce. Vlastně je i rád, že se dneska vydal do města. Už ho napadlo, že se omluví za Diega, protože nechce zbytečně vyvolat konflikty. A teď už nikam nemusí, je to vyřešený, teda prozatím. Napadlo ho, že ho obdaruje nějakou poznámkou, ale radši se jí ušetří a jen mlčí. Mlčí a sleduje ho, jeho pohyby a hlavně nenávistný pohled, který zná už moc dobře) Tak to by mě taky zajímalo (Přikývl a vůbec ho nenapadá, kdo by mohl chtít válku mezi vlkodlaky a upíry. Možná nějaké čarodějky, nebo, nebo, už ho nenapadá kdo by toho byl schopný.) Ano, to je pravda. Jeden plán se nám nezdařil úplně.. Mohl bych poslat nějaké upíry do města. Možná by se něco doslechli (Nevěří svým uším, vážně tohle vypustil z pusy? Nedělá to jen pro něho, musí zjistit, kdo za tím stojí. Kdo je zradil a kvůli komu musí být Sophie upírem. Když jsme u Sophie, vlastně ani netuší, jak na tom je. Možná ještě je upírem a nebo už dávno ne. Měl by za ní zajít a promluvit si. Vrátí se zpátky k Jacksonovi.) Nevíš toho na člověk co bydlí v lese trochu hodně? (Podezřívavě si ho změří a sleduje jeho pohyby)

*Přimhouří podezíravě oči a čeká, co zase Marcel vypustí za moudrost, protože to tuší, hned, jak kývne k tomu úplňku. Ušklíbne se na něj a probodne ho za ni podrážděným pohledem. Je mu jasné, že si právě tohle Marcel určitě vychutná neboť tím porušil své chování, kterým mu dával najevo, že je nad věcí a nic, co Marcel řekne nebo udělá mu nestojí za to, aby se kvůli tomu rozčiloval. Zůstane dál zamračený a dále ho s tímhle výrazem sleduje. Neví, co se Marcelovi honí hlavou, i když by to hrozně rád zjistil. Ten by mu to, ale dozajista neprozradil ani za nic. Když je pak Marcel zajedno v tom, že by rád odhalil útočníka, nevěří vlastním uším.* My dva se v něčem shodneme?! *Užasne.* Při jednom setkání dva historické momenty. *V duchu nad tím vrtí hlavou. Navenek se nad tím pobaveně ušklíbne. Čeká jestli k tomu Marcel třeba ještě něco nepodotkne, ale ten přejde k tomu, co se nepovedlo jim. Když už s tím nepočítá, Marcel opět zaboduje tím, co prohlásí. Je pro něj velmi těžké přijmout jeho návrh, jen tak, kdyby si to představoval byť, jen v nejfantastičtější myšlence. Fakt, že prakticky nemá na výběr ho opravdu dostane. Přesto se s tím popasuje velmi dobře.* Pokud myslíš, že to k něčemu bude... *Kývne tak a neochotně při tom poznamená. Přemýšlí, jak se pak od Marcela dozví, jestli něco zjistil.* Dáš mi pak vědět? *Překoná sám sebe a zeptá se ho. Při tom na něj kouká a doufá, že si v tom Marcel opět nebude libovat, jak má zase navrch. Už dopředu při tom přimhouří oči, jako by se na to připravoval předem. Sundá teď ruce z opěradla a spustí paže podél těla. Zůstane stát za židlí zpříma. Pozvedne v škodolibém pobavení obočí, když mu Marcel položí svou otázku.* Mám své zdroje. *Odpoví mu téměř vzápětí, bez zaváhání. Škodolibě se při tom pousměje. Marcela jistě bude zajímat kdo to je a on nemá v úmyslu mu o Genevieve cokoliv říct.*

(Má pocit, že se rozesměje, když vidí jho naštvaný výraz. Tohohle chtěl dosáhnout celou dobu, má rád když se lidi rozčilují, vypadají přitom vtipně. Nechá být jeho rozčílení a posune se dál. Přemýšlí nad tím, jaký blázen by šel proti upírům a vlkodlakům. Asi někdo, kdo ještě nepocítil jejich sílu a hněv. Překvapilo ho, že souhlasím s tím, co navrhl. Zdá se mi to a nebo spolu začínáme spolupracovat? . Přitom pomyšlení, se málem oklepal hrůzou. Naštěstí to neudělal, asi by to nevypadalo nejlíp.) Jo. Dám ti vědět, ale sejdeme se tady, ne nikde tam u vás v lese. (Přitom co to říká, přikyvuje a nakonec se usměje. Možná to už zase trochu přehání, ale v jeho přítomnosti si nemůže pomoct.) Vypadá to, že každej v tomhle městě má svoje zdroje. (Zasměje se a pak vstane ze židle. Zasune jí blíž ke stolu a zadívá na na Jacksona.) Je mi líto, ale musím tě už opustit (Poví smutně, ale i přes to se směje. Vyjde ze dveří a naposled si změří Jacksona pohledem. Vydá se směrem k sídlu a mezitím přemýšlí nad tím, kdo je ta krysa. Když dorazí domů, rozdá příkazy pár upírům, kteří vypadají schopně. Všichni okamžitě jdou splnit svoje povinnosti a on se vydá k sobě do pokoje)

*Je si vědomý, že se nechal Marcelem vyprovokovat. Přejde to, ale bez jakékoliv další reakce. Snaží se dostat opět nad věc. Když Marcel vyhoví jeho žádosti, kývne na to hlavou. Nedokáže zakrýt škodolibý úsměv, když Marcel chce další setkání opět zde v kostele.* Snad se nebojíš. *Neodpustí si tentokrát on rýpavou poznámku. Zavrtí nad tím hlavou. Pak už toho, ale nechá.* Zkontaktuj mě přes otce Kierana. *Požádá ho. Jemu tedy nevadí, že Marcel nehodlá jezdit do Zátoky. Stačila mu reakce na Genevieve. Nedovede si představit, jak by dopadla návštěva Marcela. S těmi zdroji musí opět jenom souhlasit, ale už si to nechá pro sebe. Nemusí Marcelovi všechno, co řekne odkývat. Vypadalo by to divně. Zpozorní, když se Marcel postaví, ale doufá, že mu to ušlo.* Ach tak. *Přikývne, když pochopí, že pro něj setkání skončilo.* Myslím, že to přežiju. *Ušklíbne se na něj. Sleduje ho, jak odchází. Počká ještě chvilku a přemýšlí, jestli dát vědět Kieranovi, že už skončili. Chvíli doufá, že se třeba objeví, ale nechce na něj čekat. Teď už se chce vrátit zpět do Zátoky. Doufá, že tam už k žádným dalším katastrofám nedošlo. Nakonec čekání vzdá a odejde. Cestou Kieranovi napíše zprávu.*

kód:

Děkuji za vaši vstřícnosti a poskytnutí místa k rozhovoru. Už jsme skončili. Místnost je neporušená. J.W.

*Odešle zprávu. To už je z kostela venku. Zamíří zpátky k autu, nasedne a vyrazí zpátky do Zátoky.*

Ne že bych se zrovna bál, akorát tam mám dostatek nepřátel (Zasměje se a jen co přemýšlí nad tím, že by se tam objevil. Jeho představy nejsou momentálně nejkrásnější.) Fajn. (Přikývne a uzná, že tohle asi bude nejjednodušší způsob, jak se sejít.Než aby ho tady někde odchytával. A navíc se nebude muset setkat s Claire a jinými vlkodlaky. Takové setkání by taky nemusel přežít. Nad tím, že to přežije, se jen pousměje. Aniž by řekl nějaké sbohem, ahoj, prostě odejde)

(Stále měl špatnou náladu a tak ho napadlo, že se trochu odreaguje. Zajde si do města, projde si ho a nakonec zabrousí do kostela. Když už si vymyslel plán, vyšel ze sídla a procházel si město. Vzpomínal na dobu, kdy to tu všechno začal budovat. Na Thierryho a jeho hraní. Napadlo ho, že zajde za jedním jeho kamarádem. Vešel do jeho obchůdku s hudebninami a požádal ho o jednu desku. Zaplatil mu za to a pak odešel. Už nikam jinam nešel a mířil rovnou do kostela. O'Connella nikde neviděl a vlastně s tím neměl ani problém. Posadil se do zadní lavice a nechal si myšlenky projít hlavou.)

*Když se dostane do města, přemýšlí, jak si uspořádat to, co by zde rád vyřídil. Ví, že se musí znovu setkat s někým s upírů, na jejíž sídlo zaútočil jeho povedený bratr společně s Francescou. Neví sice zatím jak, ale potřebuje to nějak urovnat a pokusit se upíry přesvědčit, aby se nešli mstít na obyvatele Zátoky. Také se chce zmínit o tom, co hodlá podnikat proti vlkodlačím zrádcům. Doladit svůj plán a v nejkratší době ho uskutečnit. Tohle zatím považuje za nejdůležitější. Přemýšlí, jak se s Marcelem setkat. Napadne ho opět prostředník otec Kieran. Pokud se zprávy o útoku vlkodlaků na sídlo donesly i k němu, i jemu dluží vysvětlení a uvedení do problému. Zamíří proto ke kostelu. Věří, že ho tam zastihne. Zastaví kousek od něj. Vystoupí a vydá se dovnitř. Uvnitř se začne rozhlížet po Kieranovi nebo někom, kdo by mu řekl, kde ho najde.*

(Slyší kroky u vchodu a tak se podívá tím směrem. Stojí tam člověk, kterého nevidí zrovna nejradši. Ale i přes to mu je i rád, musí si ním promluvit. Zjistit jaké má on plány a co vlastně zamýšlí s jeho bratrem. On moc dobře ví, co s ním chce udělat, ale nejdřív se zeptá Jacksona. Jistě, že mu jen tak nedovolí zabít mu bratra, ale nějaký trest snad vymyslí. Konečně vstal a desku stále držel v ruce. Přešel do uličky a postavil se jako autorita.) Jacksone. (Přikývl a podotkl poněkud jízlivě) Přišel jsi dodělat to, co tvůj bratr nedokázal? (Falešně až provokativně se usmál. Sice mu Sophie řekla, že v tom je nevinně. Ale on si nemohl odpustit nějakou tu poznámku.)

*Když během svého průzkumu zaznamená v jedné ze zadních lavic pohyb, nejprve mu nevěnuje příliš pozornosti. Nenapadne ho, že by měl takové "štěstí" a potkal zde rovnou toho, se kterým se potřebuje sejít a promluvit si. Jakmile, ale dotyčný vstane, přiměje ho to se na něj podívat a teprve pak mu dojde, koho to má před sebou. Od toho okamžiku je ve střehu a Marcela si trochu ostražitě měří. Netuší, že už o tom, co a jak ví z jiných zdrojů a tak od něj nečeká nic dobrého. Spíše ho překvapuje, že po něm ihned neskočil, když ho zmerčil. Přisuzuje to spíše tomu, že jsou v kostele a nejspíše nechce dělat rozruch a ničit svatý stánek. Přesto tohle setkání zde vítá a bere to jako znamení. Chvilku si Marcela měří z toho místa, kde ho postřehl. Po té se k němu, ale rozejde blíže. Stále ho při tom pozoruje, ale ví, že dnes má tu výhodu očarovaného měsíčního kamene, kdyby náhodou. Doufá, ale že jí nebude muset využít.* Marceli. *Osloví ho podobně, jako on jej, ale v jeho hlase žádná jízlivost není a dnes ani žádná povýšenost nebo hrdost na to, že je vlkodlak. Oliver svým činem pošlapal hodně toho, čeho si na své rase cenil a považoval. Místo, aby byl hrdý spíše se za to raději neviděl. Přesto se to snaží před Marcelem nedávat najevo. Po Marcelově poznámce, ve které jmenuje jeho bratra zůstane vážný, spíše zachmuřený, než že by za to měl na Marcela vztek. Zavrtí místo odpovědi krátce hlavou. Mezitím dojde k Marcelovi blíže a zastaví se naproti němu.* Vím, že mezi námi panuje už léta napětí a nesnášenlivost. *Promluví na něj, při tom se mu dívá do očí.* To, co udělal můj bratr, ale neschvaluji a je mi líto toho, co tebe a tvé lidi postihlo. *Pokračuje a mimo jiné, ač ho to stojí hodně přemáhání mu vyjádří i svou lítost nad bratrovým činem. Nikdy by ho nenapadlo, že tady k tomuhle bude muset přistoupit. I tohle všechno přičítá na vrub Oliverovi a ví, že jednoho dne se dočká toho, že mu to všechno oplatí.* Naše představy o budoucnosti našich lidí se bohužel neshodovaly ani v nejmenším detailu. Oliver se rozhodl jednat na vlastní pěst. Ve své touze po moci a pomsty zašel tak daleko, že dokonce spáchal útok na své vlastní lidi, jen aby je přesvědčil o správnosti svého názoru. Naneštěstí byl úspěšný. *Svými slovy se snaží Marcelovi postupně naznačit, co se stalo, protože netuší, že to již ví. Prozradí mu dokonce i to, kdo byl za bombovým útokem na Zátoku, který zde před pár dny spolu rozebírali.* Chci tě ujistit o tom, že se postarám o to, aby za tohle Oliver i ostatní zrádce řádně zaplatili. *Obeznámí Marcela. Přemýšlí, jak u co nejrychleji říct, co se stalo.* Můžeme si někde promluvit? *Zeptá se ho, protože tohle v hlavní části kostela to nechce rozebírat.*

(Sleduje jeho postoj a jeho veškeré chování. Stále na něm vidí ten klid. Obdivuje ho v tomhle, ony by nedokázal být pořád tak klidný a vážný. I přes to všechno co se tu děje, je stále velmi klidný. Nebo to tak aspoň Marcelovi připadá. Když ho osloví, jen přikývne a mírně skloní hlavu k zemi. Překvapí ho, že neslyší ten jeho známý hlas, ala já jsem alfa, já jsem vlkodlak. Asi není moc pyšný na to, co udělal jeho bratr. Když slyší, že se k němu blíží, zvedne hlavu a sleduje ho.) Ano, to máš pravdu (Přikývl a tvářil se vážně, vážněji než jeho u něho zvykem. K tomu co dál řekl, se raději nevyjadřoval. Nechce dát tolik znát jeho ztrátu a smutek. Ale i přes to, že se snaží, aby to nebylo znát, pokaždé když se o tom někdo smíří, tak sebou cukne a nebo se zatváří nepříjemně.) Jacksone. Já už to všechno vím. Sophie mi to řekla, bála se, že bych ublížil nevinným lidem a proto si se mnou o tom promluvila. (Jemně mu to vysvětlil hned jak Jackson domluvil. Teda to, že to byl on, kdo spáchal ten atentát, nevěděl. Vlastně nad tím ani moc nepřemýšlel. Kdyby nad tím trochu přemýšlel, tak na to jistě přijde.Vcelku ho i překvapilo, že to řekl, tak suverénně. Ví, že jeho postavení je důležité, ale že by kvůli tom ublížil svému bratrovi, to hold nečekal.) Ano, můžeme. Mohli by jsme jít dozadu. Myslím, že otci O'Connellovi to vadit nebude. (Kývl a pak jen čekal, až se rozhodne někam jít.)

*Čeká, jaká bude Marcelova reakce. Připravuje se na různé varianty, ale nečeká, že o tom Marcel slyšel už tuhle verzi, která je pravdivá. Nedokáže proto hned zakrýt překvapený pohled, který se mu mihne v očích. Poslouchá Marcela velmi pozorně, a když slyší, že se do toho zapojila Sophie, kývne hlavou, jak si domyslí, že to dělala hlavně kvůli Genevieve. I tak je za to rád. Snad se s Marcelem i díky tomu dokáže domluvit a dohodnou se. Fakt, že si tak ušetří složité vysvětlování ho slabě potěší, ale projeví se to jen o něco jasnějším světlem v jeho očích.* Kvůli tomu jsem s tebou chtěl mluvit i já. *Poznamená.* Ti, co se postavili proti vlastním lidem včetně mně už do Zátoky nevkročí a ti, co tam zůstali s tím, co se stalo, nemají nic do činění. *Ujišťuje Marcela velmi zapáleně o nevinně ostatních v Zátoce. I přes to, co zažil za své lidi, kteří ho nezradili stále bojuje a stará se o jejich bezpečí.* Dobře. *Odsouhlasí Marcelovi jeho návrh, přejít do zadní části kostela. Pak mu gestem ruky i kývnutím hlavy naznačí, že může jít první. Možná mu tak chce projevit jakousi úctu nebo to dělá, jen kvůli tomu, aby ho měl na očích. Může k tomu mít, ale spoustu jiných důvodů.*

(Jeho překvapený pohled, ho donutí myslet, že Soph rovnou mluvila s ním a možná ani vůbec nemluvila s Jacksonem. Jistě to všechno řekla jen, aby neublížil Gen. Jistě v tom nějakou roli hráli i ti nevinní lidi v Zátoce. Je vlastně i rád, že to věděl dřív od Soph, protože kdyby se s ním potkal a netušil o tom, tak by se možní neudržel. I když je pravda, že o Jacksonovi a jeho spojitosti s tím útokem trochu pochyboval.) Můžu tě ujistit, že ti lidi co s tím nemají nic společné, zůstanou netknutí. Domluvím všem mým zbylým lidem. (Přikývl a když mluvil o jeho zbylých lidech, tak mluvil trošku rozklepaně.Na jeho dobře, jen přikývne a jde do zadní části kostela. Trošku měl obavy, že ho pustil první, ale ví, nebo spíš doufá, že zrovna Jackson se o nic pokoušet nebude. Dojde dozadu a rovnou se posadí na jednu ze židlí.) Tak můžeš začít mluvit. (Poukázal na židli naproti němu a opřel si ruce o stůl. Přemýšlel nad tím, co Jacksona napadlo. Doufá, že mu dovolí zabít, alespoň jednoho muže s těmi krátkými hnědými vlasy. Ostatní lidi mu klidně přenechá, teda až na Correu a její famílii. Ty si osobně podá, ale ty ostatní klidně přenechá na starost Jacksonovi. )

*Marcelovo ujištění, že lidem v Zátoce ze strany jeho i jeho upírů nehrozí žádná pomsta, jeho uším zní téměř jako rajská hudba a po těch dnech, kdy se mu sypalo pod rukama všechno, na co sáhl, je to pro něj první dobrá zpráva. Cítí, že i to málo mu, ale dost pomáhá stejně jako jeho raněné psychice potom všem.* Děkuju. *Opět mu jde to slovo, jen velmi těžko přes pusu, ale překoná se stejně jako před chvílí, kdy Marcelovi vyjádřil svou lítost nad jeho ztrátami. Doufá, že jeho slovu může věřit, a že se to neobrátí proti němu. Následuje pak Marcela do zadní místnosti. Zavře za nimi dveře, aby nebyli rušení a po té teprve zamíří za ním ke stolu. Opět si v hlavě srovnává to další, co s ním potřebuje probrat. Dojde ke stolu a posadí se na židli naproti němu. Když je pak vyzván ke slovu, na moment na Marcela pohlédne. Přemýšlí, jak začít.* Jsem si jistý, že všichni teď toužíte potom, aby útočníci zaplatili za to, co udělali. *Se slabým povzdechem pomalu začne. Při tom se nakloní slabě horní polovinou těla nad stůl, položí paže na stůl tak, že je má natažené před sebou a je zapřený o lokty. Ruce na stole před sebou spojí a proplete si prsty.* Chci, aby byli potrestáni. *Pokračuje.* Chci jim vzít ty kameny, které si vzali neprávem a zneužili je k tomu útoku. Taky jsem proti tomu, aby si tihle vlkodlaci a zejména Francesca Guerrera dělali nárok na vládnutí městu. *Prozrazuje Marcelovi své plány.* Půjdu po nich tak dlouho, dokud nedosáhnu svého. *Ujistí ho po té pevně a mírně přimhouří oči. Vypadá odhodlaně a rozhodnutý to, co zde říká uskutečnit. Udělá pak přestávku, aby se Marcel mohl rovněž vyjádřit a říct k tomu své. Když domluví, tak se odtáhne a opře se zády o opěradlo židle.*

(Uvědomuje si, že to co říká, může znít trochu jako bláboly, ale ve skutečnosti se chce posunout dál. A ví, že kdyby zabil nevinné vlkodlaky, tak by mu to nepomohlo dostat se dál. A navíc se nijak nevyžívá ve vraždění nevinných a to většina z nich tam jsou. Raději zabije ty, kteří si to zaslouží. Na jeho děkuju, jen přikývne a kdyby to nebyla nevhodná doba, tak se i zasměje. Protože to, jak se kvůli tomu přemohl, je opravdu obdivuhodné.) Ano to toužíme.. (V jeho hlase bylo znít odhodlání a veliké přesvědčení. Moc dobře ví, jak se všichni budou chtít pomstít a on je bude muset nějak usměrnit. Což bude obrovský úkol.Poslouchá co Jackson říká a občas přikývne. Nijak mu do toho nezasahuje, počká si až nakonec. Zatím si to všechno nechá projít v hlavě. Nezačne mluvit hned, jak Jackson domluví, ale až pár sekund po tom.) Potrestáni? Jaké potrestání máš na mysli? (Ruce měl stále položené na stole a trošku si promnul prsty.) O těch kamenech už jsem mluvil se Sophie, prý by mohla najít způsob jak jejich účinnost nějak omezit, aby jsme na ně mohli s mými upíry zaútočit a sebrat jim je. (Vysvětlil mu na, co on zatím přišel a trošku se pohnul na židli.) Možná už to s tou spoluprací přeháním, ale .. (Odmlčí se a snaží se nabrat síly na to, co se chystá říct.) Možná by se mi hodila tvá pomoc. (Pověděl s velkým odporem, ale věděl, že to ta asi bude nejlepší. Sice jen určitě má nějaký ten prsten u sebe, podívá se na jeho ruku a přesvědčí se. A tím pádem má tedy větší výhodu. On a jeho upíři toho teď proti té bandě nezmůžou, ale pokud by se s někým spojil, měl by větší šanci.)

*Pozoruje Marcela a docela by ho zajímalo, co se mu honí hlavou, ale nemá to jak zjistit, protože zpovídat ho rozhodně nehodlá. Když Marcel odsouhlasí jeho předpoklad, slabě kývne hlavou. Není překvapený, ani pobouřený. Nic jiného nepředpokládal. V mnohém se v tuhle chvíli oba shodují, až ho to děsí. Přemýšlí, jestli je to blýskání se na lepší časy nebo to po té, co vyřeší společný problém zase opadne. Nechává Marcelovi čas na to, aby si promyslel to, co mu pověděl. Chvilku jej sleduje, pak sklopí pohled k desce stolu. Přemýšlí, jak nejvhodněji to provést. Zvedne oči od desky k Marcelovi ve chvíli, kdy promluví. Je rád i za to, že se zeptal právě na tohle. Váhá, jen chvilku, než se rozhodne říct upřímně, jak to vidí. V tomhle případě prost nevidí jiný způsob, jak se s Marcelem na něčem domluvit. Povzdechne si.* Je ti jistě jasné, že jsem v tomhle zaujatý a je to pro mě hodně osobní, vzhledem k tomu, že se to zčásti týká mého bratra a členů mé smečky. *Začne pomalu, ale mluví klidně. Sleduje při tom Marcela.* Zrádce z klanu Guerrera chci hlavně sesadit z jejich pomyslného trůnu tohohle města, na který si dělají nárok a za svůj čin si zaslouží ten nejvyšší trest. A vím že se dá totéž říct i o mých lidech. Francesca to, ale všechno chladnokrevně plánovala, kdo ví, jak dlouho. Oliver je horkokrevný a bohužel se nedovedl povznést nad staré křivdy. Chci mu dát lekci za jeho zradu. Smrt si jistě zaslouží taky, ale ta je rychlá a definitivní. Chtěl bych mu dát ještě šanci, aby se pokusil ty své názory přehodnotit. Chci, aby za svou zradu rasy, smečky i rodiny byl vyhoštěn z tohohle města. Zůstane sám. A ostatní? Byli stržení bratrovou plamennou řečí. I oni si zaslouží trest, ale já nedokážu, jen tak odsouhlasit jejich zabití. *Promlouvá celou dobu klidně a tišším hlasem. Nechce riskovat, že by to někdo slyšel. Když domluví, očekává Marcelovu reakci. Neví, jestli se v tomhle případě dokážou domluvit. Po té, co se Marcel rozvykládá o kamenech, tak ho poslouchá. Během toho spustí jednu ruku pod stůl a sáhne si do zadní kapsy kalhot. Vytáhne svůj kámen, který se sebou zatím nosí takto, protože dosud neměl čas jím ozdobit nějaký prsten ani nic podobného. Podrží ho v ruce a ukáže ho Marcelovi. Z ruky ho samozřejmě nedá.* Měla to být tajná zbraň proti Benjaminovi. Proto jsme o tom s Genevieve nikomu neřekli. Chtěla nám ty kameny dát, aby se mohli vlkodlaci vrátit do města a normálně zde žít. Nikdy jsem je nechtěl zneužít k získání moci nebo nějaké pomstě. *Poví Marcelovi svou ideu s měsíčními kameny.* Můj bratr je bohužel zcela opačného názoru. Nenapadlo mě, že si za svým půjde přes mrtvoly a to i vlastních lidí. *Dodá a naštvaný na Olivera stáhne obočí a zamračí se. Pozoruje po té Marcela, jak se pro změnu přemáhá on a žádá ho o spolupráci. Svým způsobem ho tak předešel, protože o tomtéž o spolupráci s upíry uvažoval také, protože má, jen jeden kámen a tak by mu to, co chce udělat trvalo a možná by ani neuspěl. Nedokáže nad tou jejich shodnou myšlenkovou relací zakrýt slabé pousmání.* Uvažoval jsem nad tím taky. *Když udělal tentokrát Marcel ten první krok, tak mu prozradí i své úmysly.* Sám s jedním kamenem toho moc nezmůžu a čekat do dalšího úplňku nechci. S tvou pomocí by to, ale bylo o něčem jiném. *Dodá, pohlédne na něj a čeká reakci.*

(Spojil se jejich pohled, právě když začal mluvit a tak to pro něho bylo těžší. Když, ale domluvil, tak začal mluvil i on. Přesně tohle čekal, ale nic jiného nemohl čekat. Je to jeho bratr a tak na něho určitě nebude tak přísný.) Ano, to chápu. (Přikývl a dál ho už nechal mluvit. Když dořekl svá poslední slova, tak polkl. Chvíli ještě přemýšlel a pak se nakonec připravil, že začne mluvit, ale to už Jackson vytahoval kámen z kapsy. Trošku polkl, protože by si měl už dávat bacha na to, co říká. Nemuselo by se mu to vyplatit.) Já jen chci pomstít mého kamaráda. A proto si žádám jednoho z tvé smečky, netuším jak se jmenoval, ale kdybych ho viděl, tak ho určitě poznám. Toho jediného a pak rodinku Guerrera. Ty jediné chci opravdu mrtvé, další nechám na tobě. S nimi už si to vyřeš sám. (Zdělil mu jeho podmínky velmi suše a hlavně rázným hlasem. Dál se připraví na to, jak se vyjádří k těm kamenům) Ano, tak to už jsem taky zjistil. Chápu, že jste chtěli mít nějakou výhodu, ale pořád si stojím za tím, že kdybych to věděl, nebylo by tolik mrtvých. Myslím si, že to měli vědět všechny frakce, alespoň ty, kterých by se to týkalo. Což by byli upíři a čarodějky. Lidé by o tom nemuseli vědět, ale to už je teď úplně jedno. (Polkl svá poslední slova a ruce si ze stolu položil na stehna. K jeho bratrovi už se dál nijak nevyjadřuje. Nemá dostatek slov, aby to všechno vyjádřil. Už nějak přešli k té spolupráci a on viděl, jak se Jackson pousmál. Asi se chtěl zeptat na to samé, napadlo ho a Jacksonova další slova ho v tom utvrdila. Jen mu na to přikývl a taky se trochu pousmál.) Taky si myslím. Musíme přijít na nějaký plán. Chce to využít nějakého momentu překvapení, aby moji lidé měli šanci zaútočit. (Také se na něho podíval a jen ho sledoval. Příjdu mu trošku předčasné, že mluví o tom, jak se jeho lidé připojí a přitom si tím ještě ani není jistý. Ví, že ho většinou poslechnou, ale teď už neví jak to bude. Pomáhat vlkodlakům? To od nich možná už chce dost, ale i přes to ví, že aspoň někdo se připojí. Nemůže počítat se všemi, ale s pár lidmi ano.) Ale musíš počítat, že nás nebude nejvíc. A taky to s nimi nebude nejjednodušší. (Na chvilku se otočil a sledoval okno, které mířilo na silnici.)

*Pozoruje Marcela a jeho reakce. Když pochopí jeho postoj k Oliverovi, tak si pomyslí, že tady má opět živý příklad toho, že si lépe rozumí a vyjde s potenciálním a dlouhodobým nepřítelem, než s vlastním bratrem, což ho opět trochu rozladí. Projeví se to tím, že se trochu více nespokojeně zamračí. Kámen po té, co ho Marcel postřehne zase schová zpět do zadní kapsy svých kalhot. Po té si poslechne Marcelův požadavek na vydání vlkodlaka, který zabil jeho kamaráda. Není z toho nadšený a kdyby mohl najít jiný způsob, jak to Marcelovi vynahradit, určitě by to udělal, protože opravdu nerad k tomuhle svolí, ale v tuhle chvíli ho nic nenapadá a ví, že i tak je to od Marcela velkorysý návrh za to, co ho postihlo, takže neochotně, ale přesto odkývá, co chce. Z výrazu, kterým se krátce na Marcela podívá je vidět, že si toho i tak váží a oceňuje jeho postoj k tomuhle. Nejspíše je to z jeho strany první upřímné uznání, jaké mu tím projeví. Pak, ale pohlédne dolů na desku stolu, protože to zase nehodlá přehánět.* S vybitím klanu Guerrera nemám problém ani já. *Vzhlédne pak k Marcelovi znovu a tentokrát se tváří maximálně nevraživě nad těmi, které jmenuje. Na moment se mu v očích objeví zlatý záblesk.* Za tu zradu, a že chtěli zabít Genevieve zaplatí. *Procedí pak skrz zuby. Na tohle se upřímně těší, až jim to bude moct vrátit. Když mu pak Marcel svým způsobem vytýká jejich tajnůstkaření, tak ho sleduje se smíšenými pocity. Ví, že má možná pravdu, ale na druhou stranu, když vidí, že měli mezi sebou zrádce mu to ani jako dobrý nápad nepřijde.* Neřekl jsem to ani vlastním lidem, kromě Olivera. *Odpoví mu.* A to byla chyba. *Teď už to ví.* Nikdo o tom neměl vědět. Hlavně kvůli Benjamina, aby se mu to opět nějakým způsobem zase nedoneslo. *Poznamená na to.* Teď už je stejně pozdě tohle řešit. *Povzdechne si a sklopí pohled na desku stolu před sebe. Zase se nakloní horní částí trupu trochu nad stůl a položí si na něj ruce jako před chvílí. Spojí před sebou dlaně a proplete si navzájem prsty. Chvilku kouká na své ruce. Když Marcel začne plánovat způsob, jak vlkodlaky dostat zvedne k němu oči. Chvíli přemýšlí. Marcel se mezitím zmíní o tom, že ta spolupráce nakonec nemusí být vůbec jednoduchá. Chápavě přikývne hlavou. Nepřekvapuje ho to.* Možná by mohla Hayley k tomuhle přizvat někoho z původních. *Poznamená.* Kdybych měl více kamenů, mohl bych vzít i někoho ze svých. Jsem si jistý, že třeba Claire by do toho jistě šla ráda. *Odvětí a když zmiňuje Claire na chvíli se na Marcela zadívá.* Tví lidé by se do toho tak nemuseli zapojovat vůbec, pokud by někdo opravdu moc nechtěl. *Dodá ještě. Nechá pak zase prostor Marcelovi a jeho návrhům.*

(Nad jeho přikývnutím k tomu, že souhlasí, jen přikývne a uznaně se na něj podívá. Netuší zda by on někoho nechal zabít z jeho lidí a proto ho uznává. Teda jen se na něho tak chvíli podíval a pak dál už sledoval jiné obzory) Dobrá. (Přikývl a chvilku se na něj podíval. Svým způsobem to i tušil. Sice jenom nepatřili k jeho klanu a tak k nim nemá žádný vztah. A taky jsou to zrádci.) Genevie? (Trochu překvapeně se podívá, protože buď neposlouchal Sophie a nebo mu to neřekla.) Ano, to teda byla. (Uznal a dál se k tomu už nějak nechtěl vyjadřovat. Trápí ho a tak o tom nechce mluvit. Zase musí uznat, že měli důvod, proč to neříct. Je to věc, která by je mohla ohrozit, kdyby to zjistili nesprávní lidé.) Jo to je. (Hlavou se jen letmo na něho koukl a pak zase uhnul pohledem. Nějak mu je jeho pohled nepříjemný, asi mu připomíná jeho bratra) To by asi šlo, máš pravdu. Myslím, že Elijah a nebo možná i Klaus by se přidali. (Napadlo ho jako první Elijah, sice jenom ví, že rád pomáhá a jim by možná i pomohl. O tom Klausovi si, ale zase není tak jistý. K tomu, že by vzal Claire, se nijak slovně nevyjadřuje a jenom přikývne. Nějak o ní nemá chuť mluvit a hlavně by ani neměl. Slíbil jí to.) Jo, to by asi nemuseli. Ale myslím si, že pár z nich by se hodilo. 'Už třeba jen jako návnada. Mohli by jsme je na někoho z nich nalákat a pak je překvapit tím vším co by jsme měli. (Sdělil mu jeho plán, který vymyslel právě teď a čekal, jak se mu plán zalíbí.)

*K potrestání Olivera a jeho lidí už dále nehovoří. V daný moment to není tolik důležité, jako je nejprve dostat. Neujdou mu při tom Marcelovy výrazy, kterými se na něj podívá. Napadne jej, že kdyby se pokusili spolu vycházet dříve, nedošlo by to až do takových konců. Doplatili na to obě strany, ale je si vědom toho, že tentokrát na tom mají hlavní vinu pomstychtiví vlkodlaci v čele s jeho bratrem a zrádnou Francescou. Nahlas to nerozebírá. Když se Marcel podivuje nad tím, co řekl o Genevieve zkoumavě se na něho podívá. Zdá se mu, že zrovna o tomhle nejspíše neví. Nechce se mu to rozebírat. Tohle si vyřídí s Oliverem, protože v tom skladišti postřehl, jak se na to, že Genevieve zabijou, jenom třese. Oliverovi konkurovala v tomhle případě Francesca, z jejíž hlavy to vzešlo. Zlostně zatne čelist, když si to vybavuje zpětně. O svých chybách si je vědomý, ale tím, že se tady jimi nyní budou zabývat nic nezmění, tak už o tom nepokračuje. Zaměří se na jejich plánování.* Byla by to velká výhoda, mít někoho z nich na naší straně. Vlkodlaci by proti původním neměli příliš šancí ani s prsteny. *Podotkne. Říká to velmi přesvědčivě, jako by o tom něco věděl. Taky ví. Má velmi čerstvé zkušenosti při své konfrontaci s Kolem.* Řeknu Hayley, pomůže nám v tomhle, jsem si jistý. *Spoléhá na to, že jí jeden nebo i oba budou chtít vyhovět. Zaposlouchá se pak do dalších Marcelových teorií, jak vlkodlaky dostat. Když se zmíní o návnadě, blýskne mu v hlavě nápad.* Mohli bychom je nalákat na další "očarované kameny". *Poznamená a pozoruje Marcela. Chce vypustit falešnou informaci.* Určitě by je chtěli získat. Tím bychom je dostali přesně tam, kam potřebujeme. *Více zatím svůj nápad nerozvíjí. Čeká, co na něj Marcel nejprve poví.

(Příjde mu trošku vtipné, že spolu začali trochu vycházet právě v době, kdy by měli být největšími nepřáteli. Ale jak se říká, drž si svého přítele blíž a nepřítele ještě blíž. A právě teď potřebuje Jacksona poblíž, mají svým způsobem společné cíle. Teda až na to, že on by byla raději, kdyby je všechny mohl zabít, ale hold musí ustoupit. Sice jenom tu je nějaká ta dohoda frakcí, teda měla by stále být. Když se Jackson nějak nevyjadřuje k tomu, co se stalo s Gen, tak to raději nechá být. Sice jenom to je to věc, kterou se asi nějak pyšnit nebude.) To by neměli. Původní jsou mnohem silnější a hlavně rychlejší, což by se mohlo hodit. (Dodá něco, co ví ze svých vlastních zkušeností. Vždycky ho ta jejich síla a rychlost udivovala. On sám ví o čem mluví, ale trošku ho překvapilo, to jak o nich mluvil. Znělo to, jakoby měl s nimi už nějakou tu potyčku za sebou.) Hayley. Pokud o to požádáš ty, tak ano. (Opravdu nevěří tomu, že by Hayley pomohla, kdyby o její pomoc žádal on. Už je kvůli tomu, co řekl o všech těch vlkodlacích a taky nebyl zrovna nejpříjemnější. Obdaroval jí svými nejpříjemnějšími pohledy a narážky.) [color=#ff3300]Vlastně, tohle je mnohem lepší nápad. Alespoň je nebudu muset nějak přesvědčovat./color] (Přikývne. Tohle je pro něho vlastně mnohem výhodnější. Ví, že by se ten plán jeho lidem tolik nelíbil a to by mohlo způsobit pár problémů. A takhle je k ničemu nemusí nutit a akorát je přesvědčí o tom, aby se drželi zpátky, než to nějak vyřeší.) A možná by jsi mohl poprosit někoho, aby se k nim naoko přidal a mi by jsme od daného člověka měly informace. (Napadlo ho, že by tohle nemusel být nejhorší plán. Sice jenom se vždycky hodí mít špeha. A pokud by to byl rovnou nějaký vlkodlak a hlavně nějaký komu Jackson věří, tak by se toho mohlo nějak využít.)

*Přikývne. Zdá se, že přemýšlejí podobně. Nějak ho nepřekvapí, že má Marcel v tomto směru s původními dobré znalosti. Předpokládá, že se s nimi do křížku dostal a jistě nejednou. Jak to ví on sám, ale nehodlá Marcelovi povídat.* Jsem si jistý, že nám Hayley pomůže. *Odvětí přesvědčivě.* Chci s ní dnes mluvit... *Poznamená a významně se při tom na Marcela podívá. Jistě mu dojde, že kvůli tomu bude muset navštívit jeho sídlo, aby se s Hayley sešel. Není si ovšem jistý, jestli tu návštěvu přežije, když je teď u všech upírů snad kromě Marcela na černé listině kvůli bratrovi.* Řeknu jí, co potřebujeme, a co jsme domluvili. *Pokračuje dále. Když se Marcel zmíní, že spolupráce s původními bude rozhodně jednodušší, než s jeho upíry, ani ho to nepřekvapí. Krátce mu na to kývne. Posléze poslouchá jeho návrh na to, aby mezi Francesciny vlkodlaky nasadili špióna. Nezdá se mu to, jako špatný nápad.* To zní dobře. *Odkývá souhlasně. Přemýšlí, koho ze smečky tímhle pověří.* Postarám se o to. *Odpoví pak Marcelovi.* Tohle bychom měli. *Shrne to pak. Po té dospěje k bodu, o kterém, kdyby mu někdo řekl ještě před pár dny, tak dotyčného nechá zavřít do blázince, ale shledává, že touhle dobou se opravdu dějí neskutečné a zázračné věci.* Nemyslel jsem, že to někdy řeknu. *Ušklíbne se trochu nechápavě, trochu pobaveně.* Ale potřebuji na tebe kontakt, abych ti dal vědět, co a jak. Nemyslím si, že používat k tomu otce Kierana je nejvhodnější. *Ano skutečně nyní Marcela žádá o jeho telefon a připadá si jako v nějaké komedii nebo spíše parodii. Zvědavě na něj hledí a čeká jeho reakci.*