Saint Anne´s Church

(Měl chuť se zasmát, ale nepřišlo mu to vhodné při jejich typu konverzace. Opravdu mu přijde vtipné, že si myslí, že jim Hayley pomůže. Jemu určitě, ale neví zda bude šťastná z toho s kým spolupracuje. To, že s ní chce mluvit, ho překvapí a na jeho výrazu to je vážně vidět. Opravdu chce jít dobrovolně do sídla? Snaží se zabít? Vypadá, že je přesvědčen o tom, že tam půjde a tak mu do toho nechce moc kecat. Ale varovat ho musí.) Myslíš si, že je dobrý nápad jít do domu plného upírů, kteří tě právě chtějí sežrat zaživa? (Pozvedl obočí a nasadil tázavý výraz. Opravdu mu to nepřijde jako nejlepší nápad.) Tak tedy fajn. (Nakonec přikývl a dál se k tomu už moc nechtěl vyjadřovat. Ví, jací jsou vlkodlaci, když si něco umanou a tak mu to nebude vymlouvat. Určitě by se dokázal ubránit sám, ale on se pokusí přemluvil své lidi, aby ho nechali být. Ještě jim musí sdělit, že se teď musí stáhnout a nechat vlkodlaky být, že už na nějaký plán přišel. Sice se jim to nebude líbit, ale poslechnou.) Dobře. Takže strukturu plánu máme, už to jen někdy doladit. (Jemně dodal. Trochu mu to přišlo vtipné a hlavně nereální. Domlouvá si tu plány s vlkodlakem, kterého by měl už dávno zabít. Otočil se na Jacksona, když něco začal povídat a čekal co z něho vyleze dál. Tentokrát si svojí poznámku neodpustí a rovnou jí poví.) Ještě jsme ani nebyli na rande a ty mě už žádáš o číslo? (Trochu se zasmál.) Ne, jistě dám ti ho. (Vstal a přešel ke stolku, který byl poblíž. Hrábl po tužce a utrhl kousek papírku. Začal psát svoje telefonní číslo a pak položil tužku zpátky. Přešel k Jacksonovi a dal mu papírek) Tady. (Kývl na něho, ať si to vezme.)

*Sleduje Marcela. Jako by mu tentokrát viděl až do hlavy.* Přesvědčím ji. *Odvětí. Ví, že to udělá. Pozvedne tázavě obočí, když se Marcela tváří překvapeně. Sleduje ho a čeká, co z něho vypadne. Po jeho otázce se ušklíbne.* Mám na výběr? Musím to s ní probrat a pochybuji, že jí dovolí další výlet do Zátoky. *Odpoví mu. Navíc, ale tohle si nechá pro sebe, by Hayley do Zátoky nedovolil přijet, potom, co tam Kol předvedl. Nechce riskovat, že se něco podobného bude opakovat zrovna za její přítomnosti. Zrovna když nad tím přemýšlí, pípne mu zpráva. Vytáhne mobil z kapsy a přečte si, kdo a co mu píše.* Hmm, Hayley. Chce se mnou mluvit. *Oznámí to i Marcelovi. Hned jí odepíše.*

kód:

Ahoj Hayley, jsem ve městě, zastavím se za tebou ještě dnes. Dám vědět až budu u sídla. Jackson.

*Zprávu odešle a telefon nechá ležet na stole.* Co nejdříve. *Poznamená. Chce tohle mít z krku, co nejdříve. Sledoval Marcela po celou dobu, co si mu řekl o číslo. Nad jeho rádobyvtipnou poznámkou by se nejspíše zasmál, kdyby mu to řekl někdo jiný, ale tady a teď už mu do smíchu není. I tak u Marcela dnes porušil téměř všechny jeho zásady, jak s ním doteď jednal. Jen se nad tím ušklíbne. Čeká jestli mu vyhoví nebo ne. Znovu kývne, když se dočká. Vezme si pak od něj lístek s číslem.* Díky. *Procedí mezi zuby. Teď mu to jde vážně těžko z pusy ven. Pak vstane ze židle a ještě na Marcela pohlédne.* Domluvení jsme, takže půjdu. *Oznámí mu. Kývne na něj místo rozloučení nebo čehokoliv jiného krátce hlavou, otočí se, dojde ke dveřím, které otevře a opustí místnost a následně i kostel. Dojde k autu a pak se rozjede pryč. Vezme to k sídlu, s tím, že se ještě cestou trochu porozhlédne po ulicích, jestli někde nezahlédne někoho z těch zrádců.*

(Přikývl) V to doufám. Jejich pomoc by se nám hodila. (Nakonec si myslí, že to asi nebude nejhorší plán. Sice jenom ti dva na ní daj snad pokaždé.) To asi nemáš. Ale budu ti držet palce. (Zasměje se. Představuje si, jak to asi tak bude probíhat. Určitě asi ne moc mile a klidně. Slyší pípnutí smsky, která nepatří jemu, tudíž je to Jacksonova. Po chvíli se i doví, že se jedná o Hayley. Asi se rovnou domluví nad tím kdy a kde se sejdou, nechá ho napsat to a pak se na něho podívá.Přikývl na to, jeho co nejdříve. Chápal, že tohle všechno pospíchá. Ten jeho pohled když řekl to s tím randem, mu udělal hned lepší den.) Nemáš vůbec zač. (Kývne a pak ho sleduje když vstává.) Dobře. Napiš mi až budeš vědět něco víc. (Zmizel z kostela hned po něm. Nechtěl se vracet do sídla hned teď a tak šel do nějakého baru)

(Stále seděl na židli, raději se moc neopíral o opěradlo, protože bylo už trochu chatrné. Zkontroloval si mobil, zda mu třeba nepsal, že dneska nakonec nemůže, ale naštěstí nic. Vcelku by ho trochu naštvalo, kdyby si to rozmyslel. Vstal ze židle a přešel k okénku. Chvíli si jen prohlížel ulici a mírně se mračil. Nebyl naštvaný na ty lidi, ale spíše celkově. Prostě ho to všechno štvalo. Doufá, že se Jackson na něho nijak extra nenaštve a bude spíš naštvaný na Bekhu. Sice jí miluje, ale rozhodně chce, aby si tohle vytrpěla ona a ne on. Musí uznat, že ho trochu těší to kousnutí. Sice jenom si příště bude pamatovat, že se nemá prát s vlkodlakem.)

*Do města dorazí brzo a netrvá mu ani moc dlouho, než zahlédne věže kostela. Dojede až k němu a zastaví nedaleko vchodu. Vypne motor a rozhlédne se. Předpokládá, že Marcel bude nejspíše uvnitř. Má to sem ze sídla o dost blíže, než on ze Zátoky. Okolí kostela vypadá klidně. Až moc klidně na to, co se ve městě děje. Nakonec vystoupí a zamíří ke vchodu do kostela. Vejde dovnitř. I tam panuje obvyklý klid. Moc se v téhle části nezdržuje. Pokračuje hned dále. Vejde do místnosti, kde se pořádají schůze. Marcela zahlédne u okenka.* Tak jsem tady. *Poznamená, když dveře do místnosti zavře. Nepotřebuje k tomu mít svědky.* Nenapdalo mě, že tě uvidím tak brzy. *Ušklíbne se. Vydá se od dveří ke stolu, který v místnosti stojí. Pozoruje Marcela.* Zdá se, že v tomhle městě mezi vlkodlaky a upíry klid nikdy nebude... *Zavrčí nespokojeně. Při tom svraští obočí. Dojde ke stolu a odsune jednu z židlí. Naposadí se, ale na ni. Sedne na půl zadku na okraj stolu. Ruce složí do klína.* Nemám, ale představu, co s tím dělat. *Poznamená podmračeně.*

(Uslyší kroky, nejdřív si myslí, že to je jen nějaký hloupý věřící. Nikdy nechápal lidi, že můžou věřit v něco jako je Bůh. Když ale někdo došel do místnosti, tak zjistil, že se nejedná o nějakého věřícího, ale o Jacksona. Kývl na něho místo pozdravu.) Mám to sem o něco blíž. A navíc mám jednu takovou výhodu.. (Krátce se usmál. Rozhodně toho ale moc často nevyužívá. Radši se projde cítí se pak více normální a taky být všude brzo, a pak čekat dlouho dobu, než se daná osoba objeví, není nic skvělého.) A to jsem se tak snažil. (Smutně pronesl a naoko se tak i zatvářil. Jistě, že ho to štve. Buduje tu něco spolu s dalšími ''lidmi'' a pak přijde někdo jako Oliver, Rebekah, Diego, Correa a další adepti na smrt, a všechno to zničí jen jednou hloupou akcí. A vše jen kvůli nenávisti. Jistě, že si za to může trochu sám. Neměl na vlkodlaky uvalit tu kletbu, neměl spát s Claire, či si vůbec začínat s někým takovým. Vlastně by neměl dělat nic, to by možná bylo lepší. Pak by mohli být všichni konečně spokojení. Jenže ne.) Myslíš si, že já ano? (Pokrčí rameny. Stále sedí u okna. Opravdu netuší, co by s tím měli dělat. Je to pro ně přirozené a nebo to aspoň tak mají nastavené v těch jejich mozcích.)

*Zdá se mu, že je dnes Marcel trochu přešlý. Nikde žádné popichování, žádné vtípky.* Jak dlouho mu to asi vydrží. *Prolétne mu hlavou. Z jeho chování má dojem, že si až moc dobře uvědomuje vážnost situace.* Jasně upíří rychlost. *Napadne ho po Marcelově poznámce. Dlouho na stole neposedává. Vstane udělá pár kroků směrem k Marcelovi. Není si zcela jistý, k čemu ta slova o snažení měly být, a tak na to nereaguje.* Tyhle útoky jednotlivců, jsou voda na Oliverův mlýn. *Poznamená podmračeně.* Nevím, jak mám své lidi ujistit, že je pro ně ve městě bezpečno, když na Claire stále útočí buď Diego a teď i ta původní... *Pronese podmračeně. Zastaví a roztáhne mírně paže a zase je spustí zpět k tělu. Jméno Rebekah ani nevysloví. Když se o ni zmiňuje, tak se tváří hodně nenávistně. Původní mu neskutečně pijou krev.* Myslí si, že pro ně pravidla neplatí... *Procedí skrz zaťatou čelist. V očích se mu zlostně zablýskne.* Teď ještě kvůli tomu, že "ji" Claire kousla, málem zmrzačila, v tom lepším případě Hayley. *Povídá dál. Dá si ruce v bok, ale jen na chvilku. Pak je spustí, otočí se na patě a udělá pár kroků zpátky do míst, kde nechal stát odsunutou židli. Zastaví se před ní a chvilku hypnotizuje pohledem sedátko.* Bylo tu líp bez nich. *Zabručí si polohlasně pod nos. Marcelovi to, ale jistě neunikne.* Samozřejmě, že je původní, tak ji za to nic nehrozí. Olivera, ale chce Klaus vidět mrtvého. *Znovu se otočí čelem k Marcelovi, zády k židli. Zlostně se mu zablýskne v očích. Krátce se v nich objeví zlatá barva. Znechuceně se ušklíbne.* Pěkná spravedlnost. *Zavrčí.*

(Přikývl. Má pravdu, všechno to začalo tím Oliverovým nápadem. Před tím to jakžtakž ještě šlo, ale teď? Všechno se pomalu hroutí. Teď už jen čekat, až na někoho zaútočí nějaká čarodějka.) To vážně netuším. Snažil jsem se jim to vysvětlil. Diego ode mě dostal pořádnou lekci a jsem na něj stále naštvaný. Doufal jsem, že mě poslechne a u Bekah jsem si myslel, že nebude tak hloupá. (Odvrátí pohled a zabručí.) Oni jsou už takoví. (Skoro bez naděje podotkl a pokrčil ramena. Musí jim to znovu vysvětlil a možná tentokrát už nebude tak klidný jako byl minule. Musí si promluvit s Diegem a zjistit, co přesně jí provedl. Ví, že mu určitě bude lhát a to pro něj bude ještě horší.) Prosím? Ona..Ona ublížila Hayley? (Tázavě se na něho podíval. Myslel si, že ta krev byla jen jeho upírů a nebo Rebečina, jenže ne. Byla Hayliina. Tohle si asi jen tak lehce nevyžehlí a to u nikoho. Vstane a začne se procházet po místnosti. Když je nervózní tak prostě musí chodit, nebo taky když má nervy.) A..Je to malé v pořádku? (Otočil se na něho hlavou. Asi by si neodpustil, kdyby se malé něco stalo. Sice jenom je to napůl jeho vina. A děti on má rád a navíc je to Klausovo dítě. Zaslechne jeho poznámku. To by bylo. probleskne mu hlavou, ale jinak to nedá znát.) Můžeš ho zkusit nějak.. (Zamyslí. Co by mohl? Proti Klausovi? A ještě k tomu vyjednávat se životem jeho sestry? To se nikdy nestane. Jedině to udělat tak, že by oba nechali sourozence těch druhých na pokoji a bylo by to.) Jedině se s ním nějak domluvit. Víš, že by on nechal Olivera a ty zase Rebekah.. (Pokrčil ramena. Nad jeho zavrčením se jen pousměje.)

*Pohlédne na Marcela, když popisuje, jak se snažil svým upírům domluvit a u některých je to zbytečné. Na jeho výraze je patrné, že si nemyslí, že by Marcel nemluvil pravdu. Párkrát kývne. Když se zmíní o původní, znechuceně nad ní převrátí oči.* Blondýna.... *Pomyslí si. Nemá o Rebekah skutečně po tom jejím útoku na Claire valné mínění. Nechává si komentáře raději pro sebe.* Můžu se snažit jak chci. Pokud to bude pokračovat, nemůžu zaručit, že se k Oliverovi nepřidají další. *Poznamená nenadšeně. Nespokojeně se při tom ušklíbne. Skloní hlavu a shlédne k zemi. Prohrábne si vlasy prsty ruky, kterou zvedne na moment k hlavě. Raději se kousne do jazyku a nechá si pro sebe poznámku, která ho napadne. Rozhodne se to nyní nevytahovat. Překvapeně k Marcelovi zvedne oči a nepatrně pozvedne obočí. Jeho neznalost toho, co se Hayley stalo nečeká.* Ano. Měla halucinace z vlkodlačího jedu. Myslela si, že je Hayley ani nevím, kdo. Zaútočila na ni. Hayley před ní utekla do Zátoky. Stará se o ní nyní jedna z mých lidí. Hayley jsem neviděl, jen jsem mluvil s Eve. Naštěstí se z toho zotavila. Nosí v sobě dítě, co umí léčit. Také by mělo být v pořádku. *Stručně Marceli vysvětlí, co se odehrálo. Při tom na něj klidně, leč podmračeně hledí.* V sídle pro ni není bezpečno. *Zavrtí hlavou a stáhne obočí ještě níže.* Proč to nikdo nevidí?! *Znovu zavrtí nechápavě i nesouhlasně hlavou. Nechá Marcela vlastním myšlenkám, otočí se k němu zase zády a vydá se podél stolu dále od něho. Dojde až k odsunuté židli, která mu zabrání jít dál. Zastaví před ní a otočí se čelem k Marcelovi. Poslechne si o tom, co řekne o potenciální domluvě s Klausem. Přijde na to, že Marcel na to má stejný pohled, jako on sám. Přesně to, chce po Klausovi požadovat. Kývne krátce hlavou.* Přesně to mám v plánu.

(Nemohl si nevšimnou toho znechucení a převrácení očí. V tu chvíli byl na ní stále naštvaný, hodně si to u něho pokazila. A nejen u něho. Teď, když ví o tom ''útoku'' na Hayley, tak si to zajisté pokazila i u svých bratrů. Otočil se na Jacksona, když začal mluvit, nechtěl vypadat jako, že ho to snad nezajímá. Jistě, že to nemůže zajistit. Teď se budou bát o své životy a vlastně ani není čeho. Tenhle útok nebyl mezi upírem a vlkodlakem, ale mezi žárlivou ženskou a obětí.) Oliver to určitě využije k tomu, aby je k sobě nalákal. (Podotkl. Nezněl vůbec mile a šťastně. Zněl velmi sklesle. Muselo to připadat Jacksonovi zvláštní. Taková velká změna oproti jejich minulé schůzce, kde se ho ptal, zda mají vůbec v Zátoce židle.) Aha. Hlavní je, že jsou obě v pořádku. Kdyby ne, tak jsme všichni mrtví a Rebekah jako první. (Trochu se zasmál. Moc dobře ví, jaký Klaus je a to, jak hodně se stará o Hayley je až nepřirozené.) To malé je takový malý zázrak. (Potichu podotkl. Zastaví se, když se Jackson dál tváří zamračeně. Opře se o zeď hned vedle dveří a doufá, že sem někdo nevlítne a on nedostane dveřmi to čumáku. Přikývl. Není tam bezpečno. Teda alespoň ne pro ní. Jak by taky mohlo, je to sídlo plné upírů a ona je vlkodlak.) Pro ní ne. Zvláště ne teď a po tom útoku vlkodlaků... Kdykoliv se někdo mohl nakrknout a vylít si zlost na ní.. (Vlastně si myslel, že tohle se přesně stane. Jenže ne. Bekah je všechny předběhla.) Klaus si myslí, že je tam pro ni bezpečno, protože jí je na blízku. Já si spíš myslím, že kvůli tomu je tam v nebezpečí.. (Sdělil mu jeho názor. On jí tam vlastně nikdy nechtěl. Nejen proto, že je vlkodlak, ale i proto, že nosí dítě, kterého smrt je víc chtěná, než jeho tatínka Klause.) Vidíš, už i dokonce myslíme jako jeden muž. (S krátkým úsměvem na tváři podotkl. Není si moc jistý, zda na to Nik kývne či ne. Ale už jen pro Bekhu by mohl.)

*Když se k němu Marcel během toho, co mu povídá o útoku na Hayley, otočí, tak ho sleduje. Neujde mu, že je víceméně stejně naštvaný jako on sám. Nenapadlo jej, že budou mít svým způsobem právě oni dva tolik společného. Nepatrně kývne, když se Marcel zmíní o Oliverovi.* Tohle mu nahraje neskutečně do karet. *Ušklíbne se.* Vlastně to byl on, kdo Claire zachránil život. Byl poblíž. *Vzpomene si, co mu ráno Claire říkala. Když stojí zády k židli, kterou odsunul od stolu, posadí se na ni. Neví, jak dlouho vydrží sedět. Cítí vnitřní neklid kvůli tomu, co se pořád děje. Pozoruje Marcela. Dnes ho nepoznává. Neřekl by do něj, že ho něco takového tolik zasáhne. Nechává si své postřehy pro sebe.* Nevím. Nejsem si jistý, že by Klaus požadoval stejnou spravedlnost pro svou sestru, jako pro mého bratra. Nevěřím, že na to použije jeden metr. *Ušklíbne se. Je to z jeho strany holé konstatování. V původní rodinu nemá přílišnou důvěru. Zkoumavě na Marcela koukne, když se zmíní, že to malé je zázrak. Do smíchu mu není, ale nepatrně se projasní jeho tvář i pohled.* Ještě se ani nenarodila a už ji usilují o život. *Poznamená chabě. Dosud byl na židli mírně předkloněný. Nyní se narovná a opře zády o opěradlo. Přimhouří soustředěně oči, když Marcel povídá svůj názor na nebezpečí pro Hayley v sídle. Nenapadlo ho, že to vidí stejně. Zavrtí nad tím nechápavě hlavou.* Hayley tam chce zůstat i po porodu s malou. Vidí v nich část své rodiny. Při tom z toho, co vidím, si ji Klaus moc nevšímá. Tráví čas většinou sama. *Opět nesouhlasně zavrtí hlavou. V Zátoce by byla také mezi rodinou a rozhodně by měla kolem sebe více společnosti, než v sídle. Včetně té jeho. Uměl by se o ni postarat. Hayley už mu, ale několikrát pověděla, že se rozhodla a tak o tom nikdy nezačínal. I dnes si to myslí v duchu. Poslouchá tu jeho poznámku o jejich stejném přemýšlení. Mírně se nad tím uchechtne.* Když jsme u toho. *Vzpomene si, na co se chtěl Marcela zeptat i v baru.* Aby Oliver nepochyboval o tom, že skutečně vyrábím další očarované kameny. Potřebuji nějakou čarodějku. Nevíš o někom? *Pohlédne na něj tázavě. Kdyby mohl, požádal by o to Genevieve, ale ona už moc nemá. Ve skutečnosti by ji ani nepotřeboval, ale nemůže riskovat, že by někdo ze zrádců věděl o tom, že už není čarodějka. On sám se čarodějkám vyhýbá na sto honů, takže kromě Genevieve jinou nezná. Doufá, že by v tomhle mohl pomoct Marcel.* Chci, aby to vypadalo přesvědčivě. *Doplní a čeká, co mu odpoví.*

(Přikývl. Zajisté mu to hraje do karet. Trochu udiveně se na něho podíval. Nemohl moc uvěřit tomu, že by zrovna Oliver zachránil někoho, jako je Claire. Raději se k tomu nijak moc nevyjadřoval. Nechal to plavat.) To je asi pravda. (Pohlédl na něho a přikývl. Všiml si změny na jeho tváři, trochu ho potěšilo, že aspoň malinko uvolnili tu napjatou situaci. Souhlasil s tím, jak mluví o té malé. Zajímalo by ho, jak jí asi pojmenují. Doufá, že Klaus nevymyslí nějaké příšerné jméno jako třeba Gertruda. Stačí, že po ní jde snad půlka New Orleans, ještě se trápit s tak hrozným jménem.) Vesměs to je její rodina. Sice s tím moc nesouhlasím, ale já s tím už nic nezmůžu. (Sklopí zrak k zemi a sleduje své mírně špinavé boty. Ani neví, proč to teď řeší. Marcel a Jackson řeší osud těhotné vlkodlačice, jak zajímavé. Opravdu se tolerance a celkový vztah mezi nimi hodně změnil. Marcel ho respektuje, sice ne nějak extrémně, ale ano respektuje ho. Jejich setkání neprobíhá, tak že by si pokaždé před odchodem zavolat pohřební službu. Když se zmíní, zda neví o nějaké čarodějce. Vlastně ano ví. A hned o dvou. Neví, zda zrovna Sophie přichází v úvahu, ale Davina by mohla. Navíc by si s ní alespoň promluvil.) Vlastně ano. Ale Sophie asi ne, že? (Zvedne pohled od země a dívá se mu do očí.) Davina..Moje.. (Vlastně ani neví, jak by jí měl nazvat. Dcera? To ne. Sestra? Také ne. Kamarádka? Ona je víc. Je to prostě jeho Davina.) To není důležité. Ta nám určitě pomůže. (Ujistil ho. Alespoň si to myslel. Dav pro něj vždycky udělala, co chtěl a, že on toho po ní chtěl hodně. Jistě, že jí nevyužíval jen kvůli její moci. Je to jeho rodina a proto doufá, že mu se vším pomůže.)

*Zaznamená Marcelův výraz, když se zmíní o Oliverovi. Po tváři mu přelétne pobavený výraz.* Oliver má mozek zatemněný touhou po pomstě a moci. *Poznamená.* Ale jinak je to dobrý vlkodlak. *Dodá.* A nemá rád čarodějky ani upíry. *Pokrčí rameny. Vše, co říká, je pravda. Ačkoliv se to během jejich posledního setkání moc nepotvrzovalo, tohle s Claire mu připomnělo, jaký Oliver bývá. Když nad bratrem přemýšlí, tak jeho výraz nabude nepřítomného výrazu a očima sklouzne z Marcelovy tváře trochu níže. Na jeho trup. Nevnímá v tu chvíli, ale jeho. Spíše přemýšlí, co udělat s Oliverem. Z toho jej rozptýlí Marcelův hlas. Utne tak okamžitě své myšlenkové pochody kolem bratra a zaostří pohled zase na Marcela. Zase ho chvilku pozoruje a pozvedne nepatrně obočí, když Marcel zmíní, že s některými věcmi nyní už nic nezmůže. Odvodí si z toho, že už ani on není tím králem města, na kterého si dlouho hrál. Původní mu přistřihli křidélka.* Není to nic příjemného, když tě někdo omezuje... *Poznamená neurčitě, ale při tom mu krátce a dost významně pohlédne do očí. V těch jeho se krátce zablýskne. Více k tomu, ale neřekne. Je si jistý, že Marceli dojde, že srovnává jeho situaci tehdejší s vlkodlačí ještě před časem, když museli žít kromě úplňkovou noc jako vlci. Nespecifikuje to. Zaměří se na to, koho mu Marcel navrhne jako možnou čarodějku. Když zmíní jméno Sophie, snaží se to nedat na sobě znát, ale tohle jméno je mu hodně proti srsti. On sám by dotyčnou čarodějku, jen tak o pomoc nepožádal. Nedovede si s ní ani spolupráci, kterou má v tomhle případě na mysli ani představit. Davinu zase moc nezná. Jen slyšel něco málo o sklizni. Ví, že je to ještě mladá dívka. Není si jistý, že i ona je dobrá volba. Nikoho vhodnějšího, ale nezná. Chvilku na Marcela hledí a čeká, co k ní, ještě poví, ale nedočká se. Slabě kývne.* Davina bude asi lepší volba. *Odvětí.*

(Trochu mu to, jak popisuje svého bratra něco připomíná. Tedy jen zčásti. I on byl mocí posedlí a chtěl opravdu všemu vládnout. A malá, ale jen malá část jeho to pořád chce. Ale zase je rád za to, jak to teď je. Město, jeho město, je v pořádku a to je hlavní. Jeho zvláštní rodina je z poloviny zcela v pořádku, ale druhá už tu není kvůli jeho činům. Sobeckým činům, jistě dřív to dělal, protože je chtěl ochránit a taky chtěl mít pod palcem vlkodlaky. Ale teď jen chce, aby to všechno zase pracovalo. A i když se bude muset o město dělit s vlkodlakem a čarodějkou, tak stále ví, že tu něco dokázal a, že má být na co pyšný. Pohlédne na něho, když něco dodá o jeho bratrovi.) To ty taky a koukni na sebe. (Ukáže na něho.) Povídáš si tu v klidu s upírem a ještě si na mě snad dneska ani nezavrčel. (Zasměje se. Chvíli jen mlčel a vlastně mlčel i Jackson. Odešel tedy od zdi, ale ne nijak moc daleko. Když uslyšel hlas a slova, která vycházela z jeho úst, zarazil se. Věděl, kam bodnout. Dřív by na to byl pyšný, ale teď, když je kvůli tomu hodně jeho přátel mrtvých? Není. Otočil se na něho a jen se zatvářil trochu zachmuřeně, ale i se usmíval.) Neříkej, že si teď nevážíš svého života mnohem víc.. (Podotkl usměvavě. Došel k oknu a opřel se o parapet. Z minulé schůzky vycítil, že k Sophie nechová žádné vřelé city a tak nějak nezvažoval, že by to přijal. Otočil se na něho, když začal mluvit.) Ano to bude. (Přikyvuje.)

*Když k tomu Marcel nic neřekne, už o Oliverovi dál nemluví. Pozoruje Marcelův zamyšlený výraz. Netuší, co se mu honí hlavou a pokud mu to on nepoví sám, tak to nezjistí, protože ptát se mu nechce. Má pocti, že sedí docela dlouho. Sedět ještě zůstane. Jakmile Marcel znovu promluví, zaostří na něj pohled. Pozvedne nepatrně obočí, když srovnává jeho a Olivera. Nad jeho náznakem rádoby vtipné poznámky, protočí očima.* Ještě se mi nestalo, aby mě zval na schůzku... *Poznamená na oko zcela vážně. Během své poznámky, se na židli mírně předkloní a propaluje v tu chvíli Marcela nevyzpytatelným pohledem. Nechává na Marcelovi, jak si to přebere.* Řekněme, že jsem si poopravil názory. *Pokračuje už pak zcela vážně. Na židli se narovná, ale už se neopře.* Nenapadlo mě, že je možné spolupracovat s čarodějkou a stalo se. *Dá mu příklad. Samozřejmě má na mysli Genevieve, ale to nechá na Marcelově důvtipu, jestli mu to dojde.* Nemyslel jsem si, že je možná spolupráce s tebou... *Pokračuje dál, tohle, ale procedí skrz zaťatou čelist. Jde mu to hodně těžko připustit.* Kdybych se užíral tím, co bylo v minulosti, k ničemu by to nevedlo. *Pokrčí pak rameny a vstane. Vidí na Marcelovi, že se mu vrací jeho "stará" nálada. Rozhodne se proto tohle sezení pomalu ukončit. Není zvědavý na jeho poznámky. Na jeho poznámku, raději neodpoví. Jen si pro sebe podrážděně zaskřípe zuby. Otočí se k němu zády, obejde židli, vezme za opěradlo a zasune ji zpět ke stolu.* Asi už nemáš nic na srdci, takže půjdu. Je pozdě. *Oznámí mu jako hotovou věc. Zvedne a otočí k němu hlavu od židle a stolu na které chvilku hleděl.* Kdyby se něco změnilo, dám vědět nebo se ozvi ty. *Podotkne. Pustí rukama židli, které se ještě dotýkal. Spustí paže k tělu a pak na chvilku znovu uhne pohledem. Zadívá se váhavě na desku stolu. Přemýšlí, jestli Marcelovi říct, co ho napadlo.* Kdyby se někdo ptal na Hayley, tak je v Zátoce. Zůstane tam tak dlouho, jak bude chtít. *Nakonec to poví. Během toho k němu znovu zvedne hlavu.* Dobrou noc. *Ani neví, proč a jak, ale vylétne z něj to přání dříve, než si stačí uvědomit komu to přeje. Když už je to venku nic s tím neudělá a zpět to taky nevezme. Na tváři se mu hned potom usadí neutrální výraz. Pak se od Marcela otočí a vydá se ke dveřím vedoucím ven. Otevře je a opustí místnost a následně i kostel. Dojde k autu, nasedne a zamíří zpět do Zátoky.*

(Pousměje se, když řekne, že si upravil názory. I on sám si upravil názor. Jackson není tak příšerný a vlastně ani nikdy nebyl. Je to snadný terč pro jeho urážky. Má snad bezedný kelímek s trpělivostí a pokud ne, tak rozhodně nechce být u toho, až se přelije. Dojde mu, že asi mluví o Gen jako o té čarodějce. Je vlastně jediná, o které mluvil a nevypadal jako, kdyby mu někdo zabodával nůž do břicha.) Náhodou, se mnou se dá lehce spolupracovat. (Usmál se na něho. Jde jen podle toho jaký má den. Zda má chuť ho provokovat a nebo má náladu jako právě dnes. Teda je fakt, že už se pomalu vrací do ''normálu''.)  Tak jedině bych ti mohl vyprávět o mém dětství .. (Teda ne, že by pořád leželo jeho dětství na srdci, ale jeho to hodně srdcervoucí příběh.  Kývl na to, že mu rozhodně dá vědět, pokud se něco stane a nebo se něco dozví. Čekal, že už půjde a bez dalšího rozloučení nebo slov odejde. Jenže ne, ještě něco dodal. Ohledně Hayley. Taky se k tomu nevyjadřoval a jen kývl. Pokud se někdo bude ptát, tak jim to řekne. Sklopil pohled k zemi a už se chystal k odchodu. Jenže Jacksonova slova ho překvapila. Popřál mu dobrou noc. Jackson popřál dobrou noc Marcelovi? Vypadá to, že se v tomhle městě sice jenom zázraky dějí.)  Dobrou noc, sluníčko (Trochu se na něho usmál. Ještě chvíli stál v místnosti a čekal, než odejde Jackson. Vyšel pár minut po něm, aby to nevypadalo nijak divně. I když to možná bude vypadat ještě víc divně, ale to už nevadí.Vyběhl z kostela a rozhlédl se po ulici. Rovnou se vydal do Sídla a tak vyhledal svůj pokoj. Padl do postele a po chvíli usnul.)

*Kráčí si to velice rychle po ulici a po cestě se ještě rozhlíží, zda ji někdo nesleduje. Není paranoidní, nemyslí si, že by někdo měl potřebu sledovat právě ji. Nikdy se do ničeho nezaplétala, navíc její hrozby byly pryč. Připadala si tak volná, jak jenom volná mohla být. Přijde ke kostelu a zastaví s u něj. Prohlíží si jeho stavbu, malby, celou architekturu a v hlavě jí už teď víří vzpomínky na to, jak byla dlouho zavřená v podkroví. Jak dlouho byla schovaná za těmito zdmi a nemohla vyjít ven, protože by jí zabili. Ty okenice si velmi dobře pamatuje. V jejím podkroví měla jedno velké okno a ráda se z něj dívala ven, ačkoliv toho příliš neviděla. Na jednu stranu se jí právě na tohle místo vrací špatně, na druhou stranu je to její jediné skrýš. Pár kroky vejde do kostela a tam už si to kráčí kupředu velmi pomalu. Rozhlíží se okolo sebe a vážně doufá, že neuvidí otce Kierana, že ji nikdo nepřistihne, jak tady je. A zdá se, že právě v tuto chvíli je všude jenom pusto a prázdno. Jí to nesmírně vyhovovalo, štěstí ji hrálo očividně do karet. Snad sám vesmír chtěl, aby odpojila linie od sebe, proč jinak ta vize? Rozhodně ne proto, aby varovala Klause o jeh blízké smrti, ještě by mohl osud nějak zvrátit. To by si přála jedině v případě, kdyby selhala, ale ona nemohla a nechtěla selhat. Měla na to sílu, aby to zvládla. Tak dlouho se v tom přehrabovala, studovala to kouzlo, snažila se na něj přijít, jak ho udělat správně. Teď na úplném konci nesmí selhat. A proto vystoupá po dřevěných schodech směrem nahoru až k podkroví, kde přebývala po nějaký čas. Vzpomínky na tohle místo jsou o moc silnější, když to všechno vidí před sebou. Nic se tady nezměnilo, všechno je při starém. Postel, její stojan na malování. Rozestavěné ohořelé svíčky. Jediné, co se tady změnilo byla vrstva prachu, která byla všude. Zavře za sebou dveře, jenom pro svoji jistotu. Pár kroky přejde k posteli, kde odloží kabelku a vysype z ní všechny věci, kořen, papíry. Pozvedne ruce, zavře oči a vysloví pár slov. Všechny svíčky, které jsou v místnosti se rozhoří. Jako čarodějka to už brala automaticky, že při každém kouzlu zapaluje svíčky. Dodávalo jí to energii. Začne se přehrabovat v těch papírech a znovu si všechno pročítat, i když přesně věděla, co má dělat. Chtěla ale mít více, než stoprocentní jistotu, že to udělala správně. Přijít na kouzlo nebylo těžké, ale o to horší bylo nalézt přísadu a taky na gramatické změny. To kouzlo musí říkat pozpátku a měla ho tak už i sepsané. Několikrát ty věty přelétla očima a několikrát si to ještě řekla pro sebe, aby věděla, že si to dobře pamatuje. Ano, byla z toho částečně nervózní, potřebovala, aby to vyšlo. Šlo tady o Marcela, o někoho, kdo ji zachránil život, kdo při ní vždycky stál a momentálně nepomyslí na to, že ji potom i vlastně využíval ke svému prospěchu. Ne, to, co pro ní udělal převyšovalo všechno. On jí zachránil život a teď byla i její povinnost, aby mu to oplatila. Vlastně to byla pro ní částečně povinnost, ale hrálo tam největší roli to, že ho měla nesmírně ráda a nedokázala si představit, že by ho po svém boku neměla. Do obou ruk uchopí kandaharský kořen. Drží ho za jeho konce a dívá se na něj. Poté zavře oči a ještě v mysli si jednou pro sebe zopakuje slova, která musí říkat, než se rozhodně je říct nahlas a začít kouzlit.* Nemo unus animabus carnem et sanguinem de ista duo. Sanquinatum venetus barkael meh. *Jakmile to poprvé vysloví, tak kouzlo začne působit. Plamen na svíčkách o něco více vzplane. Začne formuli opakovat.* Nemo unus animabus carnem et sanguinem de ista duo. Sanquinatum venetus barkael meh. *Stále ji opakuje, oči má zavřené a soustředí se na kouzlo.* Nemo unus animabus carnem et sanguinem de ista duo. Sanquinatum venetus barkael meh. *Trochu zakloní hlavu dozadu a ještě více klade důraz na formuli.* Nemo unus animabus carnem et sanguinem de ista duo. Sanquinatum venetus barkael meh. *Pronese naposledy a v tu chvíli ucítí změnu. Přestane zaříkávat a i svíčky zhasnou. Podívá se na kořen, který ještě svírá v rukách. Po chvíli se ji na rtech objeví zářivý úsměv, který naznačuje jenom jednu jedinou věc. Kouzlo bylo provedené, Klausova linie byla od něj odpojena a teď už žádný upír, kterého stvořil nebyl živote závislý na tom jeho. Dokázala to. Marcel a nejenom on přežijí, až Původní hybrid zemře. Byla na sebe v tu chvíli pyšná a v očích ji jiskřilo potěšení ze svého výkonu. Teď už nebyla její starost, co bude dál. Teď už mohla klidně spát s tím, že její plán vyšel a ona dosáhla svého cíle. O to víc jí to zvyšuje sebevědomí, že má sílu, že se jí nikdo nebude stavět do cesty, jinak ho zničí. Všechno zase schová nazpět do kabelky a odejde z podkroví. Až na místa, kde byl prach setřen nebylo poznat, že by tady snad někdo byl. Poté opustí i kostel, kde nemá v sebemenším zájmu se ještě někdy vracet, pokud to nebude nesmírně nutné.*

*Když dojede do města je už tma. Zamíří nejkratší cestou ke kostelu, kde se chce s Marcelem a Davinou sejít. Zastaví nedaleko budovy, vypne motor, vystoupí a zamíří dovnitř. Okolo kostela je klid a jakmile vstoupí do budovy, setká také s klidnou atmosferou, jen trochu jiného rázu. Uvnitř potká pár věřících, kteří sedí a rozjímají v lavicích nebo ve stoje na místech, které se jim proto zdají nejvhodnější. Nikoho z dotyčných nepoznává. Projde mezi lavicemi až k oltáři, obejde jej a zamíří do zadní části, do místnosti, kde se konají schůze. Cestou kouká pozorněji okolo sebe, jestli nezahlédne třeba otce Kierana, ale nikde v dohledu není. Když vstoupí do místnosti, shledá, že dnes je zde první. Nevadí mu to. Přejde místnost celou až k zadní stěně, ve které je okno. Chvíli kouká ven, ale pak se otočí, vrátí se zpět ke stolu. Odtáhne jednu z židlí a posadí se. Má tak výhled na dveře, takže mu jistě neujde příchod ostatních, na které čeká.*

(Na to co řekla jenom pobaveně přikývl a vydal se spolu s ní do kostela. Nechtěl to nijak dál rozebírat, protože by si z něho určitě začala dělat srandu. Zanedlouho došli před kostel, na chvíli se zastavil před branami a pak vešel dovnitř. Uvnitř se nacházelo několik lidí, ale přitom tam panovalo naprosté ticho. Šel hned vedle Dav a mířil do místnosti, kde se vždycky setkávají. Dveře byli otevřené a tak mohli rovnou vejít. Nejdřív jako gentleman pustil Davinu a pak šel hned za ní. Zavřel za nimi dveře, aby je třeba někdo neposlouchal. Sice tyhle dveře nejsou zvukotěsné, ale dodává mu to pocit, že je jen tak neuslyší.) Zdravím, Jacku. (Oslovil ho normálně. Mohl ho oslovit sluníčko a nebo třeba vlčku, ale nějak se na to před Davinou neměl. A taky teď neměl nejlepší náladu, pořád byl z toho rozhovoru, který vedl s Bekou, nesvůj. Posadil se na jednu ze židlí a opřel si ruce o stůl.) Tak jak je zabijeme? (Rozzářeně řekl a stejně tak se i usmál.)

*Kráčí si to po Marcelově boku a netváří se zrovna nejvíc přívětivě. Není to tak dávno, co naposledy byla na tomto místě a říkala si, že se tady vracet rozhodně nehodlá. Proč zrovna kostel? Co je to za divné místo setkávání? Netušila, že by Marcel měl v oblibě kostely. I když pravda, tady ji přece držel. Měl by vědět, že to není pro ni dvakrát příjemné, ale alespoň tady teď není jako vězeň, co se musí vrátit do své skrýše, ale jako návštěvník. Přesto je z toho krajně nervózní, že tady má být. Mlčky kráčí po jeho boku a když ji pustí jako první do dveří, tak mu věnuje jeden ze svých úsměvů. Vejde dovnitř a uvidí tam toho vlkodlaka, rozhodně to z něj i cítila. Trochu se napřímí a sevře rty k sobě. Opět se podívá na Marcela, když ho pozdraví a pozoruje ho celou dobu. I to, jak si sedá a jenom pozvedne obočí. Potom zavrtí hlavou a pohlédne na vlkodlaka.* Jsem Davina, Marcel mi o tobě tak trochu vyprávěl. *Podívá se na Marcela s úsměvem a potom začne chodit po místnosti. Tuhle zrovna moc nezná a tak si začne prohlížet všechny předměty, které se jí naskytnou před očima. Neměla důvod mu vykat, alespoň to tak nechtěla. Možná byla trochu drzá, ale ani to ji nějak neobtěžovalo. Nechává konverzaci teď na nich a zapojí se, až ji budou potřebovat.*

*Neví, jak dlouho čeká, protože při příchodu opomenul zkontrolovat čas. Ze svého místa sleduje vstup. Při tom přemýšlí nad plánem, který dosud dal dohromady. Z toho jej vyruší Marcelův a Davinin příchod. Probere se ze zamyšlení, vzhlédne k nim, protože během svých myšlenek sklouzlo očima na desku stolů před sebou. Protože už chvilku sedí, při jejich vstupu se postaví. Zkoumavě si je přeměří, jednoho po druhém. Samozřejmě Marcela už zná docela dobře, takže na něm nenajde nic mimořádného. Davinu vidí poprvé. Přijde mu, jako velmi mladá čarodějka, ale ví něco málo o sklizni, i o tom, co se při ni událo, takže se tomu moc nediví.* Zdravím. *Řekne na uvítanou. Od Marcela ho jeho nezvyklá zdrženlivost překvapí, ale rozhodně si nestěžuje. Koukne z něj na Davinu a napadne ho, že ona je možná tím důvodem. Přestane se tím, ale velmi brzy zabývat. Marcelovo chování pro něj teď není podstatné. Chce hlavně jeho spolupráci.* Já jsem Jackson. *I když o něm Davina podle svých slov slyšela, nepřijde mu na škodu, představit se jí osobně.* Taky jsem o tobě slyšel. *Pokračuje. Přizpůsobí se jejímu způsobu komunikace. Nijak se nad tím nepozastavuje. Během toho, co na ni mluví má možnost si ji více prohlédnout, což také činí. Snaží se odhadnout, jak se na celou situaci ve městě dívá. Jaký názor má jednotlivé rasy a frakce ve městě. Hlavně ho zajímá, jak to má s vlkodlaky. Ptát se, zatím rozhodně nehodlá.* Marcel.. *Koukne z Daviny krátce na jmenovaného a zpět na ni.* Mi nabídl tvou spolupráci a pomoc při chytání vlkodlaků, kteří napadli váš dům. *Poznamená. Pak se zase posadí a koukne zpět na Marcela, když si rovněž přisedne a položí mu svou otázku.* Jsem nucen, udělat drobnou změnu, ale docela se mi to hodí. *Začne.* Spojím se s mým bratrem sám a řeknu, že se k němu chci přidat a se mnou i ostatní vlkodlaci v zátoce. Jako důvod uvedu, že chci moc, abychom pak mohli zničit původní. Když se to povede společně s nimi zmizí všichni upíři a bude klid. *Nemusel by být tak tak detailní, ale chce, aby Marcel neměl důvod mu nevěřit.* Nabídnu mu, že obstarám další měsíční prsteny. Domluvím s ním schůzku. Jistě bude podezíravý do poslední chvíle a nepřijde pro ně sám. Budeme moct část jich pochytat hned a podle lokačního kouzla k nalezení měsíčních prstenů pak najít ostatní a postupně se jich zbavit. *Nastíní Marcelovi i Davině svůj plán. Když ho dopoví, čeká, s jakou reakcí se setká.*

(Uvědomí si, že pro Dav tohle nebude nejpříjemnější místo na setkání. Sice jenom tu byla dlouho dobu vězněna, ale teď už rozhodně vězněm není. A snad už nikdy nebude. Povšimne si toho, jak ho Davina pozoruje. Netušil, proč se na něj tak dívá a jenom jí věnoval zvídavý pohled. Když si prohlížela věci s místnosti, tak se otočil na Jacksona, protože ho zajímá, co řekne na to, co právě řekla Davina. Kdyby byl ženská, tak se asi trochu začervená, protože to vypadá jako, kdyby o něm snad mluvil pořád. Což je možná trochu pravda, ale vždycky je to jenom myšleno ze srandy. Kmital pohledem z Daviny na Jacksona podle toho, kdo mluvil. Přikyvuje, když říká, že on mu nabídl její spolupráci. Trochu to zní jako, kdyby za ní snad rozhodoval, což on by nerad. Chce aby se rozhodovala sama a nebo se o to aspoň snaží. Na to, že vlkodlaci napadli JEJICH dům, už nepřikyvuje. Ví, že Davině se tohle označení líbit nebude. Pro ní to není její dům, pro ní je to jedno z dalších hrozných míst, kde musí kvůli němu být. Rozhodně to ale nechtěl říkat, protože mu nepřišlo důležité, aby to Jackson věděl. Bedlivě pozoruje Jacka, když říká, že to musel změnit. Doufá, že to nebude nic drastického. Potěší ho, že mu detailně vysvětlí, jak provede ten plán. Rozhodně ho to utvrdí v tom, že mu může věřit.) Dobře. Jsi si jistý, že je to dostatečně přesvědčivé? Já jen, aby vůbec na to setkání někoho poslal. (Rozhodně netuší, jestli tohle vyjde, ale věří v to, že on ho zná natolik dobře, aby věděl, že to vyjde. ) Fajn.Takže to uděláme teda takhle. Nezní to jako hloupý plán, co myslíš Dav? (Otočí se na ní, protože ho zajímá, jaký na to má ona názor. Pokud se jí to nebude líbit, tak by z toho určitě vycouval. A nebo by se pokusil vymyslet nějaký lepší plán. Otočí se hned zase na Jacka, protože si vzpomene na to, že v tom plánu by měl účinkovat i Klaus.) A jenom..Půjde s námi do toho i Klaus a nebo ne? (Byl by rád, kdyby ho z toho vynechali. Ví, jak hodně ho Davina nesnáší a chce jeho smrt víc než cokoli jiného. Nedokáže si představit, jak ti dva spolu spolupracují. A je fakt, že ani on by s ním nechtěl spolupracovat. On je vlastně jeden z důvodů, proč se chce odstěhovat pryč ze sídla. Už se těší na to až konečně ukáže ten byt Dav. Vlastně by tam mohli jít i dneska, teda pokud na něho bude mít čas a hlavně náladu. Moc dobře ví, jaký někdy dokáže být a, že ho člověk má po chvíli dost.)

*Prochází se po místnosti a nečekala, že by tak brzy na ni někdo začala mluvit. Když to ale Jackson udělá, tak se hned k němu otočí. Trochu přihmouří oči a několika kroky se vrátí k Marcelovi a stojí mu po boku. Ani ona sama neví, co si má přesně o vlkodlacích myslet a stále ji překvapuje fakt, že teď s nimi Marcel spolupracuje a přitom byli u jeho vlády zahnaní v Zátoce, kde byli ještě k tomu prokletí. Nakloní hlavu trochu do strany a pozorně Jacksona poslouchá.* Ano, Marcel mě požádal o to, zda bych vám pomohla. *Přikývne na jeho slova. Rozhodně nešlo o jejich dům, ale o sídlo, kde přebývali Původní, protože ti teď měli nad vším kontrolu. Nezapomene se u toho ušklíbnout. Pomáhala ale jenom z jediného důvodu a to díky němu. Ale tento vlkodlak musel moc dobře vědět, že to dělá právě kvůli Marcelovi, protože ona měla trochu jinačí zájmy, které se vlastně ani tak netýkaly nadpřirozena. Od doby, co se všechno v jejím životě dalo tak nějak do pořádku nebyla do ničeho nijak zvlášť zapletená. Dívá se na Jacksona a hned na to se podívá zase na Marcela. Těká pohledem z jednoho na druhého a i když si i Jackson přisedl, tak ona stále stojí. Sedí na zadku skoro celý den a tak nemá potřebu si právě teď sedat. Klidně i chvíli postojí, problém ji to vážně nedělalo. Poslouchá Jacksonův plán a je sama zvědavá, jak se na to vyjádří Marcel. nepřišlo ji to jako špatný plán a nedělalo jí problém v tom figurovat. Znovu začne přecházet po místnosti a potom se zastaví a podívá se na oba dva.* Nemám s tím žádný problém. Takže po mě budete chtít jenom lokalizační kouzlo? A nebo i nějaký ty prsteny? *Zeptá se trochu zvědavě. Potřebuje být v obraze a vědět přesně, co má dělat. Zatím si to nedokázala představit, jak přesně by to mělo probíhat. Podívá se poté na Marcela a trochu se pousměje.* Ne, přijde mi to jako docela dobrý plán. Ale pokud je chcete pochytat všechny a sebrat jim ty prsteny, proč je někde neuzavřít a prsteny jim nesebrat? *Začne ji poté prohlížet nějakou sošku a vezme si ji do ruky. Prohlíží si ji z různých úhlů a tak s ní stále hýbe. Jen, co se Marcel zmíní o Klausovi, tak ji to natolik vyveze z míry, že sošku upustí na zem a ta se vzápětí rozbije. Vzpomene si okamžitě na tu vizi a má tendenci Marcelovi o tom povědět, ale rozhodně ne předtím vlkodlakem. Otočí se potom k nim a podívá se na Marcela.* Proč by měl v tom být i Klaus? *Neměla k Původním prostě zálibu a u Klause to mělo více osobitější důvod. Neznala ho, vlastně si s nimi nikdy nic neudělala, ale šlo už jenom o princip, že Marcelovi sebral všechno, co on po jejich odchodu vybudoval. Dokonce se rozhodli odejít i kvůli této rodince ze sídla a přitom už Původním nepatřilo.*

*Během toho, co mluví k Davině a posléze jim oznamuje, co vymyslel, je střídavě pozoruje. Nemá s tím velký problém, protože Davina přestane chodit po místnosti a zůstane stát u Marcela. Když se Davina ušklíbne nad tím, co řekl, ne moc dobře chápe důvod. Nechce to zjišťovat. Navzájem se neznají a on neví, co si o ni myslet. Po prvním setkání a ještě jsou spolu, jen chvilku si zatím nedělá názor ani nechce dělat ukvapené názory. Prostě počká. Více se tedy nezabývá žádostí a co ji předcházelo. Zaměří se na jejich reakce na plán. Zatím se mu zamlouvají.* Jsem si jistý tím, že Oliver i Francesca chtějí další prsteny. Nejlíp, kdyby vlastnili to kouzlo a čarodějku, která by jim je vyráběla. *Podotkne na Marcelův dotaz.* Když Oliver uslyší o prstenech, určitě přijde, ať už mi uvěří nebo ne, že jsem změnil názor. Musíme se na ten příchod připravit a vytěžit z toho maximum. *Pokračuje dál.* Chce to vhodné místo, o kterém možná vím. *Část toho, co vymyslel, už jim pověděl. Ještě má, ale něco na srdci.* V našem starém domě, který stále ještě stojí na okraji města. Sklep je podle mě vhodný na představení, ve kterém si Oliver bude myslet, že získá další prsteny, ale místo toho jeho a ty, co se sebou přivede chytíme. Je tam místnost, kde lze zavřít a udržet vlkodlaky i po proměně. Můžeme použít oměj, abychom je oslabili. *Řekne jim další část svého nápadu. Udělá pauzu a nechá je vyjádřit, při čemž přemýšlí nad tím, co řekne Davina.* Lokalizační kouzlo bude stačit. *Odpoví.* Ale chci, aby Oliver viděl, že doopravdy mám k ruce čarodějku. *Doplní.* To, že vyrábíš ty prsteny, může být, jen na oko. *Navrhne. Chce, aby to bylo co nejpřesvědčivější. Udělá přestávku. Opře se trochu více zády o opěradlo židle. Zvedne horní končetiny a položí je předloktím na desku stolu. Dlaněmi dolů. Na světle se tak zablýskne jeho prsten. Pohlédne z Daviny na Marcela a zpět. Ve chvíli, kdy se Marcel zeptá na spolupráci s Klausem, v očích se mu nehezky zablýskne. Zavře je, semkne rty a také na chvíli sevře pravou ruku v pěst. I když chtěl a hodilo by se to, nedovede si představit jeho spolupráci s Klausem. Navíc ho tam nechce i kvůli Olivera. Trochu prudčeji vydechne. Taky proto, že Davina upustí na zem nějakou sošku, což v tu chvíli nečeká. Otevře oči a podívá se na čarodějku. Marcel se o ni zajímá za ně za oba, tak se do toho nemíchá. Krátce na to zavrtí rozhodně hlavou.* Musíme to zvládnout sami. S původními spolupracovat nebudu. *Odpoví nakonec. I v podtónu jeho hlasu lze slyšet podráždění. Jen na to slovo původní je alergický.*

(Otočí se na Davinu, která se u něho zastavila. Prohlíží si její výraz v obličeji a všimne si toho úšklebku. Určitě Jackovi nevěří a ani nemá důvod mu věřit. Je tu vlastně jenom kvůli tomu, že jí o to požádal. Byl tak rád, že mu na to kývla, protože by spolupráci s jinou čarodějkou asi nezvládl. Pokud by to teda nebyla Sophie, kterou zase nemá v oblibě rád Jack. Ani nechápal, jaký k tomu má důvod. Sophie mu přijde, že je jedna z těch normálních čarodějek. Asi to bude taky tím, že s ní spal a taky s ní jednu dobu trávil dost času. Poslouchá oba dva, jaký na to mají názor a když domluví, tak se k tomu krátce vyjádří.) Dobře. (Nelíbí se mu, jak zakončil první větu. Zní to jako, kdyby mohla být Davina v ohrožení. I když to bude celé jenom na oko. Má o ní prostě strach, někdy možná až přehnaný. Bojí se o ní i přes to, že ví, jak silná čarodějka to je. Ještě chvíli se dívá na Davinu a pak se otočí na Jacka, který mluví o tom, kde by se to mohlo provést. Vlastně to nezní jako špatný plán zvlášť, když se v tom sklepě dá udržet vlkodlak. Navíc by mohli použít oměj přesně, jak už navrhl Jackson.) To je vlastně super plán. A kde seženeme oměj? Nějak nemám pojem o tom, kde se tohle pěstuje. Nikdy jsem to  nemusel shánět. (Přizná, že se mu ten plán opravdu líbí. Doufá, že Jackson ví o nějakém tom oměji. Protože ten by se jim určitě hodil. Otočí se na Davinu, která vyjadřuje svůj názor k tomu plánu. Je rád, že s tím souhlasí, protože mají teď oba dva stejný názor. K tomu, co řekla pak se ale nevyjadřoval, protože sám netušil, co by jí na to měl říct. On tu nebyl přes to plánování, ale spíš na zpochybňování. Otočí se směrem, kde stojí Davina a dívá se na sošku, která leží na zemi rozbitá na stovky kousíčků. Netušil, že bude reagovat až takhle. Ví, že ho nemá v oblibě, ale že by jí natolik vyvedl z míry?) Jsi v pohodě Dav? (Osloví jí jemně a trochu se usměje. Všiml si jejího výrazu v obličeji a snažil se jí povzbudit alespoň tím úsměvem.) Mysleli jsme si, že s ním budeme mít větší šanci na to, že je dostaneme. (Krátce vysvětlí a pak se otočí na Jacka, který začal mluvit. Ulevilo se mu, že s nimi nebude spolupracovat. Asi by se na něj už nedokázal podívat. Je na něho naštvaný a má k tomu několik důvodů. Přijde mu úsměvné, že tu všichni Klause nesnáší a nebo ho aspoň nemají rádi. Jackson byl alergický celkově na všechny původní. A Marcel už začínal být taky.) Nevidím důvod, proč bychom to bez něho nezvládli. (Povzbudivě řekne a pak se s klidným výrazem v obličeji podívá na Davinu. Doufá, že na něho třeba nebude naštvaná, že tohle zapomněl zmínit. Nechtěl by se stěhovat do vcelku malého bytu s naštvanou puberťačkou.)