New Orleans - City

*Uchechtne se pobaveně nad její poznámkou, zřejmě se už ani jedna z nich o tom nehodlá dál bavit, ale prostě na to ještě musí něco říct.* Jsem ráda, že by ses toho ujala a asistovala. *Zavrtí nad tím pobaveně hlavou. Vážně je ráda za její přítomnost, i když to třeba bude jen na chvíli, prostě je to příjemná změna. S Rebekou se prostě může bavit o čemkoliv, prostě jako žena se ženou a taky má ráda její humor. No, jak se to vezme. Když je to nepatřičný humor na její osobu, tak by po ní občas nejradši skočila, naštěstí se nikdy nic takového nestalo a vážně doufá v to, že nic podobného ani nenastane. Občas je dobré brát ji s nadhledem, ale jinak o Rebece vždycky měla dobré mínění. Dokázala ji překvapit a i ji obdivovala za to, jaká je skrz to, kolik let strávila se svými bratry a co všechno musela prožít. Zarazí se nad tím, co ji říká o Marcelovi a mírně nakloní hlavu do strany. Teď je z toho trochu zmatená, před chvílí slyšela o tom, že každý má představu o jiném směru své budoucnosti a najednou se dozvídá, že i přesto by se Marcel toho vzdal pro ni. Ještě jí do toho nějak nevstupuje a poslouchá dál její slova. Ale pak se ji zase převalí další vlna jiného pocitu, ona má pravdu. Zřejmě ho zná natolik, aby ho odmítla.Nadechne se zhluboka.* Já Marcela neznám, takže nemohu říct nebo spíše potvrdit a nebo vyvrátit tvou teorii, ale tohle je dost spekulativní, víš? Už jednou to udělal, že si vybral město a upíry a prostě nevíš, co se v něm zlomilo. Možná za ta léta pochopil, že si vybral špatně a teď by to chtěl napravit tím, že by si vybral tebe. Možná by byl šťastný, ale tobě brání v tom jenom ten strach. Ale zase chápu tvé obavy ohledně něj. *Ucítí z ní to, že se dál o tom nechce bavit. A proto doufá, že tohle téma už taky bude uzavřené. Nechce Rebece způsobovat ještě větší bolest, už teď jistě z toho je špatná a nehodlá se v tom nějak rýpat. Ona sama by nebyla ráda, kdyby se někdo rýpal v jejich vztazích a jejích rozhodnutích. Když to chtěla udělat, tak to prostě udělat chtěla. Jen jí tak trochu naznačila, že si to možná ještě měla promyslet. Při jejich dalších slovech jenom pokýve hlavou.* Dobře, tak to půjdeme zaplatit a potom se chceš ještě někde zastavit? A nebo už se vrátíme nazpět? *Pousměje se mírně a převezme si košík a pak u pokladny vytáhne peněženku a zaplatí to všechno. Je to pro ní zvláštní, strašně neobvyklé, že prostě stojí v obchodě a něco nakupuje a ještě k tomu oblečení pro svou dceru.*

*Volá Hayley.*

*Jen souhlasně přikývne a dál se k tomu nevyjadřuje. Ovšem se trochu pousměje, když Rebekah vezme nákupní tašky a vyrazí pryč z obchodu. Trochu přidá do kroku, aby dohnala její tempo. Jí už se dokonce i špatně chodí, prostě je pomalejší s tím nákladem, který má v sobě. Natočí hlavu do strany.* Já jsem těhotná, ne neschopná. *Usměje se pobaveně, snad si to Rebekah nevezme nějak špatně, to by ani nechtěla. Možná ale Bekah ráda nosila nákupní tašky. Kráčí si to vedle ní, když jí ale vyruší z toho zvuk mobilu. Zastaví se a podívá se na Rebeku.* Počkej chvíli, prosím. *Ze zadní kapsy kalhot si vytáhne mobil. Možná je to trochu neobvyklé na dívku, ale ona nenosí kabelky ani podobné věci, takže má mobil zastrčený obvykle tam. Podívá se na displej a ušklíbne se nad tím, když zjistí, kdo ji volá. Už tak ji přijde skoro zvláštní, že má vůbec v mobilu jeho číslo, když si snad nikdy předtím nevolali, ani nepsali, ale opravdu je to Klaus.* Volá mi Klaus. *Informuje o tom Rebekah a má překvapený tón v hlase. Netuší, co se tak může dít, že ji volá právě on. I přesto stiskne tlačítko zeleného telefonku a přijme mu hovor. Přiloží si ho k uchu a dá se znovu do pomalejší chůze.* Děje se něco? *Řekne Klausovi do telefonu, ani se nějak neobtěžuje s nějakým pozdravem. On jí nevolá a tak je překvapená, že dnes je tomu jinak. Rozhodně musí být něco špatně, jen doufá, že to není až příliš špatné. Má trochu pochybnosti a tak vyčkává, až ji sdělí to, co chce.*

*Pomaly vydýchne do telefónu a jej otázku nijako nezodpovie.* Kde si a kto je s tebou? *Spýta sa, pričom mierne zvýši hlas, keďže v tejto situácií proste nemohol hovoriť celkom pokojne.* Potrebujem, aby si sa čo najrýchlejšie vrátila späť do sídla, niečo sa stalo...*Prenesie poniekiaľ sucho.*

*Když zaslechne jeho nevrlý hlas v mobilu, tak se jen ušklíbne pro sebe. Tenhle jeho tón hlasu nemá ráda a ještě k tomu, když ji otázku položí zrovna takhle. Copak je jeho pes, který se právě utrhnul z vodítka?* Jsem s Rebekou a jsme ve městě na nákupech. *Odpoví mu ledovým hlasem, ale když zaslechne jeho další slova, tak jí dojde, že má takový přístup proto, že se něco stalo. Zastaví se opět na místě a zneklidní, její srdce ji začne bušit o moc rychleji. Co když se stalo něco Elijahovi? Ne, to by si rozhodně nechtěla a nedokázala představit a ani připustit. To už zaslechne Rebeku, jak mu odpovídá. Rozejde se hned za Rebekou a přidá trochu do kroku.* Jak řekla Rebekah, za chvíli tam budeme. *Po těchto slovech mu hovor položí a mobil si zastrčí nazpět do zadní kapsy kalhot. Vážně má obavy, že se něco mohlo stát Elijahovi. O Klausovi už alespoň věděla, že je v pořádku, teda co se týkalo alespoň fyzické stránky. Vzpomněla si i na Marcela, ale spíše jen díky Rebece a věří, že i ona musí mít jisté obavy. Hlavou jí šrotuje to, co se tak mohlo stát a začíná jí zase pohlcovat strach. zdá se, že den za dnem je to tady horší a horší. Nasedne potom na místo spolujezdce, připásá se a společně s Rebekou vyrazí nazpět k sídlu. Cestou si stále přemítá, co se mohlo stát a tlukot její srdce je snad nervozitou čím dál silnější.*

(Když dojede s Kolem do jejího skladu, spíše úkrytu, bůh ví co to bylo. Zaparkovala, dotáhla Kola do skladu, zamkla za nimi, a lehla si na postel, která byla jako všechno tady napuštěné železníkem. Jeho tělo nechala na zemi. Probudila se brzy ráno a uvařila si kávu. Nevěděla jestli Kol leží jen tak, nebi spí, nebo cokoliv jiného. Zapálila si cigaretu a usadila se tak aby na něj dobře viděla. Za zády měla položený nůž, kdyby náhodou. Ale násilím začít nechtěla, chtěla to probrat v klidu, pohodě. Koukala na něj a ušklíbla se. Tohle bude velice zajímavé. Přehodila si nohu přes nohu a zkontrolovala si telefon. Kdyby jí třeba Jackson chtěl vidět, nebo něco potřeboval. Zjistila že už je docela pozdě a tak začala vařit oběd, špagety. Na nic jiného tu neměla ingredience. Potichu si u toho zpívala a pohupovala se do rytmu písničky.)

*Po tom, co mu Jackson zlomí vaz, je mimo docela dlouho; možná právě kvůli tomu, že je uřknutý a pokousaný vlkodlakem zároveň. Probudí se docela pozdě, kdyby byl v pořádku, probudil by se rozhodně dřív. Otevře oči, pohne s prsty na rukou a potom se rychle zvedne ze země. Ihned spatří Claire.* Kde to sakra jsem?! *rozhlédne se kolem sebe, nepoznává to tu. Potom se podívá na ni - je vidět, že je dost naštvaný. Ať si ho Jackson nepřeje, tohle pro něj nedopadne dobře.*

(Nevšimne si že se Kol probudil, ale tak nějak počítala s tím že se jednou probudí a bude naštvaný. Otočí se na něj a stáhne rty do úzké čárky, nasadí chladný pohled.) Není důležité kde, ale proč. Nebudu tě tu držet o nic déle, než to bude potřebné. (Na čele se jí vytvoří vrásky. Ne stáří, ale starostí. Povzdechne si. Vypne sporák a nechá to všechno tak jak to je.) Co se to s tebou kruci děje? (Varovně zvýší hlas. Měla by si dávat pozor, aby jí hned teď nezabil, ale štve jí jak se choval.) To nemáš na práci nic lepšího než dělat potíže? Jako by jich vlkodlaci neměli už tak dost. (Promne si čelo. Nechce se tak mračit. Stále měla u sebe ten nůž, kdyby náhodou.) Chci si jen promluvit a na něčem se s tebou dohodnout. Toť vše. (Povzdechne si a překříží si ruce na hrudi. Doufá že se teď nezachová tak jako se choval v zátoce.)

Nechceš mě tu držet dýl, než je potřeba? *koukne se na ni zkoumavě a potom se ušklíbne.* Tak to abych šel. Nejlíp do zátoky, co na to říkáš? Vždycky lidem oplácím to, co mi provedou.. Bekah mi zlomila vaz - já zlomím vaz jí. Jackson zlomil vaz mně - já zlomím vaz jemu. Je to jednoduchý jako facka. *řekne, jako by to byla samozřejmost. Vlastně pro něj to samozřejmost v tuhle chvíli byla.* Co se se mnou děje? Já jsem naprosto v pořádku. *řekne s klidem v hlase.* Až si začnou vlkodlaci všímat svých věcí, já si budu všímat zase těch svých. Jednoduchý. *pokrčí rameny.* Na čem se se mnou chceš dohodnout? *zeptá se a tázavě se na ni podívá.*

Nikam nepůjdeš, dokud mi neodpovíš! (Řekne rázně. Nebude se tu s ním dohadovat. Teď by se jí hodil ten prsten.) Kole! Nikomu nebudeš lámat vaz a hlavně né Jacksonovi! (Ukáže na něj ukazováček a začne mu ho zarývat do hrudi. Její pohled je tak ostrý že by se s ním hezky krájel chleba.) Ne, v pořádku rozhodně nejsi. Jestli žárlíš že se s ním Genevieve baví, tak fajn. Ale nic spolu neměli a ani mít nebudou, tak prosím tě, nikoho nezabíjej! Mrtvých vlkodlaků už máme tak dost. (Povzdychne si a prokřupe si prsty.) Co tak hrozného jsme ti udělali? Myslím že jsou tu lidé kteří udělali mnohem horší věci. Dohodnout? Necháš vlkodlaky na pokoji, a tím myslím i Jacksona, a Jackson se ti nebude motat kolem Genevieve. Prostě mi stačí když zkrotíš tu svou výbušnou náladu a my si tě nebudeme všímat. Nejsi to náhodou vždycky ty, kdo vyvolává rvačky a problémy? (Změří si ho pohledem a otočí se pro skleničku Whiskey kterou si tu večer nechala. Napije se a odloží ji na linku.)

Claire, já ti nemusím na nic odpovídat, ani ti nemusím nic vysvětlovat. *popravdě nemá ani náladu se s ní bavit. Má žízeň, sakra velkou žízeň. Za to mlže to vlkodlačí kousnutí, které ho začne zase svědit. Trošku se na něm poškrábe, ale pak svojí druhou ruku stáhne zpátky k tělu.* Já si myslím, že tebe nemusí zajímat, komu vaz lámat budu a komu ne. *nelíbí se mu, jak mu Claire zarývá ten prst do hrudi. Pohotově jí stiskne zápěstí a zakroutí jí s ním.* Jestli žárlím, že se s ním baví? *zavrčí.* Claire, on po ní slintá tak až to není hezký. *řekne a zničehonic ji pustí, nevěděl, proč se chová tak podrážděně..* Ty konkrétně jsi mi neudělala nic. *pokrčí rameny.* Teda až do teď. Mohla bys mi říct, kde to jsme... A kdo mi zaručí, že se kolem ní už ten pejsek motat nebude, hm? Nemám žádnou záruku. Jedinou zárukou by bylo, kdybych ho zabil a to mi problém nedělá.. Vlastně jsem ho doteď ještě dost šetřil.

Máš pravdu, nic nemusíš. Ale já tě o to žádám. Chci si jen promluvit. (Uvědomí si, že ho musel Jackson pokousat a tak dopije sklenku alkoholu a řízne se do zápěstí. Nechá svou krví naplnit polovinu skleničky a potom si zápěstí zalepí. Koukne se na něj.) Mně na Jacksonovi záleží a potřebuji ho. Stejně tak jako zbytek smečky. Nechci aby se mu něco stalo . (Ne v nějakém romantickém slova smyslu, bere ho spíše jako svého bratra, za kterého by se nebála zemřít, pokud by to bylo třeba.Když jí kroutí zápěstí, sykne, protože Kol se vůbec neovládá.) Víš co? Kdyby Gen byla ty, už bych byla dávno mrtvá. A ta měla pádný důvod žárlit. Ale neboj se, myslím že tahle zkušenost s tebou ho dostatečně odradila. (Je ráda že jí pustil ruku a promne si zápěstí. Zamračí se a podá mu skleničku s její krví.) Jsme v NO, na konci města, v jednom skladu. Záruku? Myslím že by ti mohl dát jen on sám, ale ráda mu to přetlumočím. Jedno mi slib, prosím. Nikoho z vlkodlaků, z těch co jsou s Jackem, nezabiješ. Ani Jacka. Prosím, slib mi to. (Koukne se na něj prosebně a ruce nechá spuštěné podél těla. Už jí to tu přestává bavit. A to hodně.)

*Když se Claire řízne do zápěstí a naplní sklenici krví, má co dělat, aby se ovládnul. Potřebuje krev z žíly, ale Claire napadnout nemůže. Musí se ovládnout, jinak to nejde.* Budeš mít zbytek smečky, bez Jacksona to určitě přežiješ. *ušklíbne se na ni.* Vlastně dvě zkušenosti.. Ta první se mi líbila víc, to skončil v bezvědomí on. To byl úžasnej pocit. Ležel tam jen tak na zemi a já si do něj mohl kopat a mlátit jak jsem chtěl... *řekne a blaženě se usměje. Moc do něj ale nemlátil, v tu chvíli mu stačilo, že je takhle mimo. Vezme si od ní sklenici s krví a na ex ji celou vypije.* Fajn, teď už vím, kde jsem, takže můžu jít. *ušklíbne se, ale ještě nikam nejde.* To ti neslíbím, Claire. Pokud se přiblíží k Genevieve, je po něm, řekl jsem to dost jasně? *koukne se na ni tázavě.*

(Povzdechne si a protočí oči nad tím jak mluví o tom že ho mlátil.) Já mu to vysvětlím. Hele, neudělej žádnou kravinu. Prosím. (Prosebně se na něj koukne.) Prostě ho nezabíjej. Ani nic jiného. (Položí mu ruku na rameno a stiskne mu ho. Potom ho krátce obejme, je ráda že jí sice dost neochotně pochopil a je schopný jí aspoň částečně vyhovět. Avšak neusmívá se.) Někdy by jsme mohli zase provést nějakou prkotinu. Chybí mi to. (Pousměje se na velice krátkou dobu a začne uklízet věci. Špagety si dá do krabičky a otevře dveře od skříně, kde za oblečením odendá pár prken a vleze do tajné místnosti, odkud si vyndá luk s šípy, které mají dřevěné špičky, a lahev oměje a sporýše. Blíží se válka a ona chce být připravená. Prkna vrátí na původní místo a zavře skříň, takže není nic poznat. Usměje se na Kola a luk i s toulcem plným šípy si přehodí přes rameno. Koukne se na něj. Už strašně s ním nestřílela a bojí se, že ani netrefí terč.)

Když se nebude přibližovat k Genevieve, nemám s tím problém. A teda nesmí mi moct lézt na oči. *dodá.* Nemůžu ho vystát, jak sis všimla, takže lepší bude, když se nebudeme potkávat. *Když ho Claire najednou obejme, dá jí ruce kolem zad, ale nějak zvlášť ji k sobě netiskl. Dřív by s tím problém neměl; měl Claire rád, ale teď to bylo jiné. Choval se vůči ní odtažitě.* Už to asi nikdy nebude jako dřív, když jsi byla upír. Teď si žádný závody dávat nebudeme. Nebudeme se moct krmit na turistech. Je to škoda. *pokrčí rameny. Možná jí bude líto to, co řekl, ale to je mu jedno. Vlastně řekl to, co si myslel. Pak sleduje, co dělá. Trošku povytáhne obočí, když otevře tu tajnou místnost a pak vyleze s lukem a šípy.* A to je ti jako k čemu?

Já nemůžu vystát tolik lidí. (Lehce se ušklíbne. Kdyby se mohla zbavit všech co jí lezou na nervy, už by byla půlka města mrtvá. Cítí že jeho stisk není tak silný, ale nijak moc to neřeší. Hodně se toho změnilo, ona by se s ním vlastně ani neměla bavit. Ale teď má na práci lepší věci. Lehce nakloní hlavu na stranu.) Proč ne? Myslíš že mě smrtelnost odradí od závodění? Tak to se pleteš. (Zavrtí nesouhlasně hlavou a ušklíbne se.) Jo, ty turisty asi vynechám. Ale i přes to, že už nejsem upír, mně nic nezastaví abych dělala to co mě baví, abych se bavila. (Podívá se na luk a koukne se na něj.) Vlastně na nic, ale řekla jsem si že bych si mohla oprášit střílení. (Je to už hodně dlouho co z něj nestřílela. Přes stovky let určitě. Vyšla už ze cviku, takže to bude namáhavé. Nejvíce jí to jde stejně se střelnými zbraněmi jako pistole.)

Tobě nelezl nikdo za Marcelem, Claire. *ušklíbne se. Vlastně ani nevěděl, jak to teď mezi sebou mají. Baví se spolu, nebo ne?* Nikdo neříká, že tě to od závodění odradí, jen prostě už nebudeš mít šanci vyhrát. *pokrčí rameny a dívá se na ni. Aspoň bude vyhrávat on, přece jenom to nějaký klad má.* Radši bych byl upír, než každej úplněk tak trpět. *teď říká pravdu. Předtím uvažoval o tom, že by třeba mohl být zase člověkem, ale kdyby mu někdo dal na výběr mezi upírstvím a tím být vlkodlakem? Neváhal by ani chvilku a vybral by si upírství.* Po kom budeš střílet? Já bych samozřejmě o někom věděl. *řekne a ušklíbne se na ni. Samozřejmě, že myslel vlkodlaky, hlavně Jacksona v zátoce.*

Opravdu? Nelezl? A co třeba tvoje blonďatá sestřička? (Udiveně pozvedne obočí a nesouhlasně se zamračí. Ani nevysloví její jméno, které je pro ní jako jed. Hrdelně se zasměje tomu, když řekne že prohraje.) Myslím, že máš až moc velké sebevědomí. (Souhlasně ale zároveň i nesouhlasně se na Kola podívá.) Zníš jak můj otec. (Protočí oči a povzdechne si. Opravdu tak zněl. Ty jeho řeči a no, měla ho ráda. Ale jen do určité doby. Dokud nepřekročil meze.) Po kom? Co třeba po tobě? Mohli by jsme si vyzkoušet tvoje reflexy. (Ušklíbla se a vzala si kabelku a klíče, oblékla kabát. Je připravená odejít. Vypadá to že s Kolem nemají o čem bavit a tak se tu nechce moc zdržovat.)

Nebylo to náhodou tak, že jsi lezla ty za Marcelem, když byl ještě s Rebekou? *podívá se na ni tázavě.* Nejsem si tím teď moc jistý.. *popravdě si ani nevzpomíná, jak si Claire s Marcelem začala.. Ani ho to vlastně nezajímalo. Celý tenhle milostný trojúhelník mu byl ukradený.* Já, že mám velké sebevědomí? Já jenom konstatuju. Upíři jsou rychlejší než vlkodlaci, to bys měla vědět. *ušklíbne se na ni.* Jak to myslíš, že zním jako tvůj otec? *co to znamenalo? Nevzpomíná si, že by Claire někdy o svém otci mluvila.* Po mně ne. Teď bych měl reflexy poněkud zpomalený. *naráží tím na to vlkodlačí kousnutí. Je jen otázkou pár hodin, kdy se mu přitíží a bude mít halucinace.* Tak abych šel. *řekne, když vidí, jak se Claire obléká. Vydá se ke dveřím.*

(Nechápe jak se mohla bavit s někým tak protivným jako je Kol. Musí se sama pro sebe pousmát. Nebude to řešit a hlavně ne s ním. Oni dva už si spolu moc nerozumí.) To je jedno. (Mávne rukou, že se o tom nehodlá dále bavit. Ne s ním, ne dnes.) Patří ti to. Neměl jsi si začínat. (Otevře dveře a vyjde ven, když vyjde i Kol, zamkne za nimi a zjistí, že vlastně přijela Kolovým autem. Nechce s ním jet v jeho autě a tak se vydá pěšky směrem do města, kde má již spravenou svou jiskru.)

Fajn, nemusíš to se mnou řešit, mně je to upřímně docela jedno. *když řekne, že mu to patří, jenom nechápavě zavrtí hlavou. To Jacksonovi by patřilo, aby ho zabil. On si vlkodlačí kousnutí nezasloužil. Když vyjde ven z bytu, ani se s ní pořádně nerozloučí. Rozhlédne se a uvidí své auto, jde tedy k němu, nasedne a rozjede se směr plantáž. Za chvíli tam dojede, dá si tři pytlíky s krví a jde si lehnout.*

(V svém bytě se nudil a už dlouho nevyrazil nikam ven mezi lidi, napadlo ho tedy se jít projít do města a nakoupit si nějaké jídlo nebo možná i něco na sebe. Přece jen toho moc nemá, když předtím tak moc cestoval. Když dorazil do centra, vešel jako první do obchodního domu a rozhlížel se po nějakém oblečení, které by ho zaujalo. Ovšem nevyhledával nic drahého.. těch peněz moc taky nemá.)