New Orleans - City

(Vezme kelímek od kávy a zvedne se. Podívá se na něj.) Tak tedy nevidím žádný důvod proč by jste se na mně měl usmívat. (Pousměje se a vyhodí kelímek. Když kolem toho muže prochází, ucítí jeho vůni tak zřetelně, až se tomu sama diví. Podívá se na něj avšak nenechá na sobě nic znát. Rozejde se pomalu ke svému autu, které si zaparkovala několik bloků odsud. Nechce se tu moc dlouho zdržovat. Ale, když už je tady staví se v autoopravně, kam si zavolala kvůli práci. A navíc si potřebuje opravit Jiskru, od toho útoku jí něco je, když nepočítá prasklé zadní sklo.)

Jenom jsem se snažil být milý (Odpoví hlasem, který snad mluví za vše a pak jenom pokrčí ramena, na důkaz toho, že v tom není žádná věda. Sleduje jí jak odchází, kdyby to nebyl on, tak za ní běží a dělá ze sebe něco co není. Ale on se nikdy moc za holkami nehonil, jo byl na ně milý, ale tam to končilo. Vzal si svůj kelímek kávy a vrátil se k autu. Odemkl na dálku a kelímek si položil na držák. Ještě šel do kufru, zkontrolovat jestli má všechno, co už bude brzy potřebovat.)

(Dojde k autu, odemkne si, nasedne a nastartuje. Nic se však neděje.) Sakra! Právě teď? (Naštvaně bouchne do volantu a vystoupí. Zvedne kapotu. Není vidět žádné poškození, takže chyba bude asi někde jinde. Začne se dívat pečlivěji a tak trochu se v tom hrabat. Nic ale nevidí. Zaklapne naštvaně kapotu. Potřebuje se nějak dostat do zátoky a její auto stávkuje. Bude si muset zavolat taxi. Povzdechne si, otevře kufr a začne štrachat mobil, který má v kabelce. Koukne se na čas. Snad stihne zajít do té autoopravny aby si zajistila práci.)

(Zavřel kufr a pak se opřel o auto. Díval se na Claire, která stála nedalo. Musel se tomu zasmát, má docela smůlu. Nakonec se, ale přestane smát a dojde k ní. Zastaví se přímo před ní) Problém? (Poví, jakoby to celé neviděl a neslyšel.) Nechceš někam hodit? Moje auto funguje. (Zasměje se a koukne se směrem k jeho autu. Je chvíli nové s tak určitě funguje. Koupil si ho chvíli před tím, než odjel sem do NO. Musel si na něj vydělat, protože nemá výhody, jako upíři. Našel si práci v nějaké restauraci, jako kuchař a přivydělával si prodáváním obrazů)

(Opřela se o kapotu a začne vyťukávat číslo na odtahovou službu. Přitom pozoruje periferním viděním toho muže. Než však stihne vytočit číslo, dojde k ní a zeptá se jí na něco, co už ví. Svraští obočí, a našpulí rty, chce říct nějakou ošklivou poznámku ale na poslední chvíli si to rozmyslí. Přemýšlí nad jeho nabídkou.) Tady Jiskra včera utrpěla jistá zranění, takže teď zlobí. (Poplácá auto po kapotě a zazubí se. Potom přikývne.) Pokud nejsi sériový vrah nebo něco takového tak by to od tebe bylo milé. (Stejně si bude muset zavolat odtahovou službu, takže tam zavolá, řekne jim kde její auto stojí a kam ho mají odvézt, taky se dohodnou na tom, že jim to zaplatí potom. Zavěsí a podívá se na Tobyho.) Mimochodem, já jsem Claire. (Podá mu ruku a s lehkým přemáháním se usměje. Nebývá takhle milá.)

Jiskra? A co jsi jí provedla? (Zasměje se a prohlédne si auto. Nevypadá zrovna nejlépe, ale prozatím vypadá pojízdně. Nad její poznámkou jestli není sériový vrah, se jen zamyslí a vražedně se na ní podívá) No, tak to budeš muset zjistit sama. (Stále si drží svůj výraz, ala zabiják, ale nakonec se zasměje.) Toby, těší mě Claire (Potřese si s ní a pak se otočí směrem k jeho autu) Jdeme? (Čeká až se rozejde a pak ji následuje. Na dálku odemkne auto a otevře Claire dveře, čeká až si nasedne a pak obejde auto. Taky si nasedne, ještě než vyjede, tak se napije kávy. Položí ji zpátky a koukne se na Claire) Tak, kam? (Usměje se)

Já nic, no to je dlouhý příběh. (Koukne se na něj. Nechce mu říkat o útoku na zátoku a tak. Taky si mohla vymyslet nějakou jednoduchou výmluvu, třeba že jí někdo nabořil, ale ona mu nechtěla lhát. Zatím se ho nebojí, ani jeho "vražedného" pohledu. Je to spíše směšné než hrůzu nahánějící. Potřese si s ním rukou, a usměje se. Vezme si věci, zabouchne kufr a zamkne auto. Přikývne. Teď bude doufat, že ji nezaveze do lesa a nebude jí chtít... No, všichni víme jak to chodí. Nerada by se válela po kousíčkách v lese. Jde s ním k jeho autu. Není to nejhorší, ale mohl si vybrat lepší. Je tu spousta věcí co by vytunila. Když jí otevře dveře, usměje se a nasedne.) Víš kde je tady autoopravna? (Koukne se na něj, netuší jestli je místní nebo turista, nebo něco jiného.)

Tak teda fajn. (Raději dál už se nevyptává, není to jeho věc a tak nemá důvod se ptát. Prostě se jí nějak rozbilo auto a to je tu hlavní. Potřebuje odvoz a on jako gentleman se nabídl. Otočí se na ní, když se ho na něco zeptá. Zapřemýšlí, sice tohle město zná, ale dlouho tu už nebyl a vlastně se tu už dlouho, takhle normálně a bez strachu neprošel.) Vlastně vím, chceš tam teď hodit? (Nakonec poví, protože si vzpomněl, kde vlastně opravna stojí. Nastartuje auto a čeká, až vydá povel.)

(Přikývne.) Ano, to by bylo fajn. Musím si tam něco vyřídit. (Pousměje se a sleduje ho skoro celou dobu.) Pak se musím nějak dostat do zátoky. (Zamumlá si pro sebe, i když je možné že jí slyšel. A když se zeptá proč, tak mu něco zalže. Třeba že tam má někoho, navíc, vypadá jako normální člověk takže zřejmě nebude vědět nic o nadpřirozenu. Zaboří hlavu do sedačky a zavře oči. To se to dnes hezky vyvíjí. Povzdechne si a oči otevře. Ještě by mohli nabourat, to by bylo super.)

Tak teda do autoopravny. (S nefalšovanou radostí v hlase řekl a vyjel z parkovacího místa. Kupodivu zaslechl co říká. Zátoka? Co ona bude dělat v zátoce? Určitě musí být nějak spojená s vlkodlaky. Ale i přesto, že si je víc než jistý, radši se nebude ptát proč, ale jenom něco řekne.) Znáš Jacksona? (Na chvíli se na ní otočí, aby to nevypadalo blbě a pak se dál věnuje silnici. Opravdu nestojí o nějaké to nabourání. Zahne doprava a pak jede chvíli rovně. Nakonec zahne doleva a chvilku ještě jede po silnici, než zaparkuje před autoopravnou) Jsme tady. Mám počkat? (Otočí se na ní a čeká co se bude dít. Zatím jenom sáhne na odepínání pasu)

(Nad jeho radostným tónem se jen pousměje a v duchu obrátí oči vzhůru. Když nic neříká, je si jistá že jí neslyšel. Avšak její tvrzení vyvrátí tím, že se zeptá na Jacksona. Pečlivě si prohlíží a lehce se u toho mračí.) Ano, proč tě to zajímá? (Tak to zřejmě nebude ani turista, ani normální člověk. A to tolik doufala v to, že potká někoho úplně normálního. Podívá se na autoopravnu a potom na něj.) Bude to jen na chvilku jestli ti to nevadí. (Odepne si pás a potom se na něj podívá.) Počítám že nejsi obyčejný člověk. Upír nejsi, takže čaroděj? Vlkodlak? Nebo snad lovec? (Sleduje bedlivě jeho reakci. Nechtělo se jí chodit okolo horké kaše a tak to na něj vyklopila.)

(Její naštvaný výraz, ho utvrdí v tom, že ho jistě zná. Kdyby ho neznala, netváří se tak. To její ano, proč se ptáš, nějak ignoroval a dál se k tomu nevyjadřoval.) Jasně, počkám (Nakonec si odepnul pás a trošku se uvelebil. Doufá, že už se dál nebude vyjadřovat k tomu Jacksonovi a všemu co se ho týká. Ale jeho doufání bylo marné. Trošku ho to i zaskočilo, že se rovnou zeptala. Co kdyby byl lovec a nebo upír, zabil by jí. Měla by být opatrnější) Lovec, upír, ani čaroděj nejsem. Vlkodlak. (Nakonec přikývl, ale už se neusmíval, spíš se mračil.)

(Vděčně se usmála. Byl milý, neměla by na něj být nepříjemná. Byla však podrážděná díky blížícímu se úplňku. Jakmile řekne že je vlkodlak, netváří se tak nepříjemně, spíše udiveně. Omluvně se na něj podívá a pak jen dodá.) Tak to máme celkem dost společného. (Pousměje se a vysedne z auta. Zavře za sebou dveře a jde si vyřídit věci ohledně té práce a auta. Auto jí dovezou večer a tak tam nechá peníze, že si ho zítra opraví. Dozví se že zítra jí tu bude pomáhat a zaučovat jeden kluk, takže bude mít cca tak měsíc pomocníka. Tedy, spíš on bude mít pomocnici. Vyjde z autoopravny a nasedne zpět k Tobymu. Usměje se, je ráda že to má z krku. Zapne si pás a koukne se na něj.)

(Už ani nic nestihl říct na to, že co mu řekla. Ale měl aspoň čas o tom přemýšlet. Je to už dlouho, co potkal vlkodlaka. Vlastně od doby co zmizel z New Orleans, tak nepotkal ani jednoho. Né, že by si na to stěžoval, ale spíš ho to udivovalo. Asi je to všude stejné, vlkodlaci se schovávají a nejsou jako upíři, kteří se s tajnůstkářstvím nějak nezabírají. Sledoval jí jak si tam něco vyřizuje a když se k němu vracela zpátky, začal přemýšlet co řekne. Zapnul si už rovnou pás a nastartoval. Otočil se na Claire, která právě nasedla do auta) Ty jsi vlkodlak? (Podíval se na ní a podezřívavě si jí prohlížel.)

(Odmlčí se, našpulí rty jakože přemýšlí a pak odpoví.) Ano, jsem, co tě tak překvapuje? (Ukáže na náhrdelník.) Prozradilo mně snad tohle? (Ušklíbne se. A sleduje ho. Přehodí si nohu přes nohu.) Pojedeme teď do Zátoky? Můžu ti uvařit kafe. (Usměje se a ukáže na pytlíček který před chvílí koupila. Jakmile zmínila Zátoku, vzpomněla si na jednu věc, kterou včera odposlouchala od jedné ženy. Nechce se jí věřit co včera Oliver udělal za scénu, pokud je to pravda. A taky by jí zajímalo co tam dělala Genevieve, nebo jak se o tom dozvěděla. Byla toho plná Zátoka. Tak plná, že měla pocit že začne brzy přetékat. Jako v té pohádce o kouzelném hrníčku. Začala si poklepávat prsty o stehno a přitom ho pozorovat.)

Ne, že by mě překvapilo, že jsi vlkodlak. Ale spíš to, že to vykládáš cizím lidem. (Podíval se dozadu a vyjel z příjezdové cesty. Sledoval cestu, ale vnímal moc dobře, co mu říká) Jo jasně. Zavezu tě tam, ale nevím jestli tam jsem vítán. Tak trochu jsem zmizel hned, jak se zlomila naše kletba. (Má z toho velké obavy, možná neměl nikam zmizet, ale musel si užít život, jako člověk, než ho zase přemění. Ale teď to vypadá, že jsou vlkodlaci stále lidmi a to je dobře. Chce se sem vrátit a žít zase v Zátoce, stýská se mu po tom životě. Cestování si užil dost. Zabočil prudce doleva a pomalu mířil k Zátoce.)

*Nakonec vyrazila s Rebekou do města na nákupy do města. Vlastně to docela potřebuje, nejde tak jako o nákupy celkově, tohle zrovna ne. Není ten typ, co Rebekah, že by potřebovala dělat nákupy a bůh ví jak jí to zajímalo, není žádná nákupní maniačka. Ale chtěla a potřebovala alespoň na chvíli vypadnout z domu, kde je spousta upírů, co okolo ní čmuchají. Taky jí nebaví být stále na jednom místě a prakticky nic nedělat a jen se užírat svýma vlastníma myšlenkama, které ji zabíjí. Požádala Rebekah o to, zda by s ní někde šla. Dlouho s ní nebyla, dlouho si s ní nepovídala a měla ráda její přítomnost, i když je pravda, že to někdy se svým smyslem pro humor přeháněla a jí to dokázalo vytáčet na největší míru. Potřebuje i ženskou společnost. Své dny tráví převážně mluvením s Klausem, teda jen občas, ne že by to bylo na celý den, stále si jeden na druhého zvykají, ale už je to na lepší cestě. S Elijahem zase pro změnu vede moc emotivní rozhovory a je pravda, že od doby, co se nastěhovala do Abattoir, tak spolu tak moc nejsou. Rebekah je teď pro ní příjemná změna a je ráda, že nezůstala na Plantáži a přestěhovala se tam taky. Zrovna se prochází společně po jednom obchodě, kde mají vše pro malé děti. Od novorozenců až po různé věky. Tohle na ní moc není, ale ví, že pokud má u sebe tohle blonďaté stvoření, tak je v těchto záležitostech v dobrých rukou. Zrovna stojí u oblečení a dívá se na malé bílo - růžové pletené botičky. V tu chvíli jí spíš popadne strach, než radost z nakupování. Strach z toho, že svou dceru porodí do takového světa a to již v brzké době.* Rebeko? Co na to říkáš? *Nakonec na ni promluví a stále upírá zrak na ty miminkovské botičky, které se jí zdají snad nereálné tou velikostí. Stále neví, jak se bude chovat jako matka, jaká bude. Ví jen jedno. Bude pro svou dceru dělat to nejlepší, co může.* Co se vůbec ptám, určitě se ti to bude líbit. *Pousměje se pro sebe. Je si jistá tím, že Rebekah převážně vybere sortiment oblečení pro budoucí neteř.*

*Když na ni Bekah promluví,tak se k ní otočí a mírně se pousměje. Nezapomene se podívat směrem k šatičkám, které jí doporučuje k botám. Přejde k nim a uchopí látku do ruky. Ohmátává jí, jako kdyby snad látku poznávala a usuzovala, zda je ten materiál vhodný či nikoliv. Dívá se na ty šaty a pousměje se znovu pro sebe. Ruku spustí opět k tělu a obrátí se k Rebece.* Máš pravdu, jsou hezké. Asi to přidáme k těm ostatním. *Uchopí šaty do ruky a poslechne si její otázku. Hledá správná slova, jak to říct a mezitím odloží šatičky i s botama do nákupního košíku. Na to se hned začne věnovat své Původní kamarádce.* Bude to moc špatné, když řeknu, že mám strach? *Pozvedne obočí a ten mírný úsměv, který před chvíli měla na tváři se rozplyne a nahradí ho starostlivý.* Nemyslím to tak, že bych se bála ji mít. Spíš jde o to, že se bojím ji porodit ohledně toho, co se děje. Kdyby nehrozilo to nebezpečí, které ji hrozí, tak bych ti odpověděla, že se na ni těším víc, než na cokoliv jiného v mém životě. Samozřejmě, že ji chci už držet v náručí, ale za těchto podmínek...*Odmlčí se na chvíli a podívá se někde k hračkám na které upírá svůj pohled. Jako kdyby se na chvíli úplně zasekla a byla mimo realitu, to je ovšem omyl, když se opět podívá směrem k Rebekah.* ....za těchto podmínek je to těžké. *Vydechne dlouze a začne přecházet po obchodě, tak nějak doufajíc, že Rebekah bude následovat její kroky a budou společně pozorovat další potřebné věci.* Stihla sis už prohlédnout pokoj, co připravil Klaus pro ni? Víš vůbec o tom? *Udělá prudký pohyb hlavou, aby na ní viděla a vlasy se ji trochu rozvíří po ramenou. Pousměje se na ni, zároveň si v paměti vybaví její pokojíček, který ji stále dělá radost.*

(Lehce pohrdavě se na něj koukne.) Kdyby jsi mně chtěl zabít, už dávno bych byla mrtvá. (Řídit uměl, to se mu muselo nechat. Až nadpřirozeně elegantně vyjel z příjezdové cesty.) No, tak to by jsi měl vědět že tu toho hodně změnilo. (Koukne se na něj neutrálně a sleduje cestu. Hodně se toho změnilo. Brzy přijedou do Zátoky, kde Toby zastaví a vystoupí z auta. Jsou tu ještě malé pozůstatky toho, že se zde něco dělo. Povzdychne si. Opravdu ráda by si dala cigaretu.)

*Pozorně ji poslouchá a pozoruje ji, přitom nakračuje kupředu. Občas se dívá po různých věcech, ale převážně svou pozornost věnuje Rebece. Pousměje se na ni. V její přítomnosti to snad ani nijak nejde, připadá ji, že vidí hodně věcí optimisticky a nebo je jediná, kdo jí chce uklidnit a neříká jí všechno tak, jak Klaus a Elijah. Všechno to podává takovým jiným stylem a opravdu by jí chtěla věřit, že to vše bude v pořádku a Klaus je všechny zabije a ona svou dceru porodí do bezpečného prostředí. A nebo alespoň oni jí to bezpečné prostředí vytvoří.* Ráda bych to viděla tak, jako ty. Ovšem včera večer jsem s ním a Elijahem chvíli mluvila a nevypadalo to, že by nějak věřili tomu, že v brzké době se Benjamina zbaví, když už dvakrát byl na ně připravený. Je to těžké nedělat si těžkou hlavu z toho, co se tady děje, když to hodně zasahuje mou osobu a tu malou. *Nad tím kočárkem se zarazí a zastaví se na místě. Ani neví proč, ale prostě ji to přijde nereálné, že by chodila s káčkem po městě. Po francouzské čtvrti jezdit s kočárkem na procházky? S hybridním dítětem, které chce snad každý zabít? Ne, to by muselo být New Orleans očistěné od nadpřirozena, aby se tohle stalo. Zavrtí hlavou ze strany na stranu.* Ne, o to jsem rozhodně nepřemýšlela. Nemyslím si, že...myslím, že je ještě na kočárek čas, ne? *Pousměje se a snaží se tak zakrýt nějak své rozpaky a i fakt, že na to absolutně nemyslela. Bude z ní vůbec opravdu dobrá matka, když nemyslí na takové věci, jakou je kočárek pro dítě? A procházky a všechny tyhle věci? Pozoruje ji s vážným výrazem ve tváři.* Musím říct, že i mě Klaus občas v posledních dnech překvapuje. Každopádně ten pokoj byl jeho největší triumf. *Usměje se nad tím trochu pobaveně. Pokud by od něco něco někdy nečekala, tak je to pokoj pro jejich dítě. O tomhle už taky hodně přemýšlela, vlastně celkově nad Klausem přemýšlela v poslední době víc, než kdy dříve. Což by jí asi mělo taky děsit, když tohle nikdy předtím nedělala.* Máš pravdu, lidé se postupem času mění. *I ona si všimla na sobě jisté změny, od té doby co je tady, tak není ta samá holka, co tady přišla. Ale těch změn si nevšímá jen na sobě, ale i na ostatních, což i třeba zahrnuje Klause a Elijaha.* Jak si vůbec zvykáš na Abattoir? Nebo..takhle. Potkáváš se s Marcelem? *Povytáhne pravé obočí a nechá ho povytáhnuté. O jejich "románku" slyšela, ale nikdy se s Bekou o tom zrovna moc nebavila, ne nijak detailně. Samozřejmě, že jí to ale zajímalo, když teď společně bydlí v jednom domě.*

Ano, ale tady jde o hru s časem, Rebeko. My ho nemáme, lépe řečeno já ho nemám a ni jednomu z nás se nelibí fakt, že bych měla porodit dítě do takové situace. Ona se může narodit každou chvíli, on může být pryč a nebude se moct ke mě dostat...nebo, prostě cokoliv se může stát, cokoliv se může pokazit a mě dělá problém tenhle pocit překousnout. Nejde o to, že bych nevěřila jeho schopnostem, spíše jde o ten čas, který nemáme. *Všechen vzduch z plic vypustí a podívá se na košík ve kterém už je nějaké to oblečení, co převážně vybrala Rebekah. Věří ji v tom, že má jistě pravdu, že nakonec Benjamin zemře ať už rukou Klause, či ne. Znala ho víc, než kdokoliv jiný a má s ním něco prožité. Ovšem jí dělá problém přemýšlet tak, jak Rebekah. Jakmile změní téma na Marcela, tak jí je to o něco příjemnější. Alespoň jednou se nemluví o ní, dítěti a podobně. Začne ji pozorně poslouchat a pozoruje výrazy v její tváři. Sama se tváří poněkud neutrálně při tom, co od ní slyší. Jak moc dokáže láska ovládat člověka, jak moc ho dokáže změnit a nutit dělat různé věci. Ale taky jak moc dokáže dva lidi oddělit. Přitom Rebekah si rozhodně zasluhovala štěstí a mrzí ji, že ho nemůže mít právě s Marcelem, jistě jí to užíralo. Ovšem nic z toho, co si právě myslí nebo cítí ohledně tohoto tématu nedává nějak najevo. Kousne se do spodního rtu a zastaví se u dudlíků na které vrhne jen pár sekundový pohled. Na to se věnuje zase Bece.* Jak jsi ale řekla, lidé se prostě mění a časy taky, třeba jeden z vás prostě...upustí od toho, po čem teď touží a bude to všechno jinak. Ne, že bych byla zrovna odborník přes vztahy, to rozhodně nejsem, já jsem ten poslední člověk na světě, co by měl radit. Budoucnost se může několikrát změnit, Rebekah. Ale samozřejmě běž za tím, co chceš nejvíc. Ať už je to Marcel nebo něco jiného. *Řekne poněkud tvrdě. Ona sama je taková, že vždycky jde za tím, co nejvíc chce a nehodlá se toho vzdát. Pokud je vždy naděje, pokud ví, že máš šanci uspět, nevzdá se a bojuje. Pravdou ovšem je, že na některé záležitosti má taky jenom jednu trpělivost. Snaží se jen Rebece poradit, pomoct jí jako kamarádka ale není si jistá, zda je v tomhle dobrá. Co si to namlouvá, není v tom dobrá. Ani si nepamatuje, kdy byla v kamarádství dobrá. Nikdy si zrovna nedělala kamarády, až tady v New Orleans se toho hodně změnilo. Ale i tak měla nějaký úspěch, dokázala jí na to říct něco, co by snad mohlo povzbudit.*