New Orleans - City

No, škoda že nevozím v autě lopatu. (Pokrčila rameny a přehodila si nohu přes nohu. Nemá chuť se s ním hádat. A pak že tenhle den nemůže být horší. Podívá se netrpělive na Oola. Uvnitř ní je zmatek. Co má udělat? Říct mu to? A naštvat ho ještě víc? Nebo mu to neříct a stejně ho naštvat? Začala si prokřupávat kluby v prstech. Ať už jedeme.),Tahle písnička je docela hezká. (Snaží se ho přerušit aby už konečně odjeli. Nafukuje se jako bublina která má brzy prasknout. Tohle je ovšem jen její vnitřní pocit.)

*Lopatu? K čemu lopatu? Nechápavě zavrtí hlavou, zatím mu to nedošlo.* Jo, mně se taky docela líbí.. *Všimne si, jak si Claire prokřupává prsty a celkově je nějaká dost nervózní. Znova začal přemýšlet nad tím, co před chvílí řekla. No jasně..* Počkej, počkej, na pár minut se mi ztratíš z dohledu a už někoho zabiješ, to snad nemyslíš vážně? *Sice už není upír, ale zabíjet nepřestane. Tahle holka je zvláštní. Zeslabí rádio ještě víc, aby kvůli němu nemuseli zvyšovat moc hlas.*

Byla to sebeobrana! (Vyhrkne rychle. Je to pravda. Jak asi mohla vědět že ten člověk umře? Byla to náhoda. A nechtěla přijít o život. Navíc, někdy by se to stejně stalo. Už toho začíná mít po krk. Je unavená a i s tím přichází nevrlost a otupění smyslů. Její mozek se soustředí na jedno: Spánek! Dívá se mu zpříma do očí. Proč se to všechno tak kazí? Lehce svěsí hlavu.)

Jo, zabila.. No doufejme, že až ho někdo najde, nepřijde se na to, kdo ho zabil. *Jestli si Claire myslela, že bude nějak vyvádět, tak se spletla. Proč by vyváděl? Je to její věc, ona si teď zařídila to, že se bude každý úplněk proměňovat ve vlka. Jeho to vůbec trápit nemuselo.* Vždyť se vlastně vůbec nic nestalo, jenom se budeš každej úplněk proměňovat ve vlka. *pokrčí rameny, jako by to nebyla žádná věda.*

(Mlčí. Neúprosně ho sleduje. Ať už to má za sebou. Ano, nic to není, jen si při každém úplňku zláme všechny kosti v těle, proč z toho dělat vědu? Otočí se zase zpátky a kouká se z okýnka. Nemá k tomu co říct. Dneska se toho stalo až moc, neměla chuť mluvit. Kol taky nebyl ve své kůži. Měla chuť mu dát facku, ale nabídl jí měkkou postel (alespoň pro dnešek) a pomohl jí. Svým způsobem.)

*Fajn, tak s tou teď moc řeči nebude. Řekl si sám pro sebe, otočil se zpátky k volantu a trošku přidal u rádia na hlasitosti. Když už se spolu teď nebudou bavit, aspoň chce poslouchat hudbu. Nastartuje auto a zase pokračuje v cestě. Jede docela rychle, Claire není jediná, kdo se už těší po dnešku do postele..*

*Dneska už to byl asi týden, co sleduje Genevieve Rousseau. Nevěděl důvod, proč ji sledoval, nevěděl, jak dlouho ji má ještě sledovat. Vlastně ani pořádně nevěděl, kdo si ho najal. Ten dotyčný totiž nechtěl, aby se někdo dozvěděl o tom, že nechal Genevieve sledovat. A pro jistotu nikde nefigurovalo ani jeho jméno. Sledoval ji den co den, dělal fotky, pokud to šlo, tak nahrával o čem s kým mluví..
Zrovna teď ji sledoval až k budově filharmonie. Zdálo se mu, že Genevieve něco tuší. Pořád se totiž otáčela. Vždycky ji většinou sledoval autem, ale tentokrát si auto zaparkoval několik bloků od filharmonie a sledoval ji pěšky.. Když Genevieve vešla dovnitř, sedl si na nedalekou lavičku a dělal, že si čte nějaký časopis. Když už si myslel, že se dneska nic zajímavého nestane, vyšla Genevieve spolu s pár dalšími lidmi z budovy a namířili si to do nedalekého baru. Mezi těmi lidmi byl i ten chlápek, s kterým ji už párkrát vyfotil. Pár věcí si o něm zjistil. Udělal si pár fotek jí, Scotta a těch dalších lidí, zvedl se z lavičky a nenápadně je následoval až do baru. Tam si sedl k jednomu trošku zastrčenějšímu stolu, objednal si kávu a sledoval je. Všechno fotil, měl všemožné fotografické propriety, ani nefotil klasickým foťákem.. Málokdo by si všiml, že ho fotí. Gen se Scottem pěkně dováděla.* Tohle se tomu chlápkovi asi líbit nebude.. * Sice nevěděl, proč nechával Genevieve sledovat, ale tušil, že asi půjde o to, že ji podezříval z nevěry. A nebo aspoň tak něco. Když ty jejich radovánky v baru skončily, zaplatil a pomalu se vydal za Genevieve a Scottem, který ji doprovázel domů. Auto nechal tam, kde ho zaparkoval prvně. Nechce ztrácet čas tím, že by pro něj šel. Nechce přece, aby mu něco uniklo. K jeho zklamání se ale už nic víc nedělo. Genevieve a Scott se akorát rozloučili a každý si šel zase po svých. Skočil si ještě do jednoho nedalekého obchodu, kde měli otevřeno ještě pozdě večer a nechal si všechny fotky vyvolat.
S tím chlápkem, co si ho najal, měl na dnešní večer, vlastně na noc, domluvenou schůzku. Měl mu říct, co za celý ten týden zjistil. Měl celkem kliku, že si tu schůzku domluvili v baru nedaleko domu, kde Genevieve bydlela, takže nemusel jít nikam daleko. Sedl si k jednomu ze stolů, objednal si další kafe, dneska už aspoň čtvrté, a čekal na to, až ten chlápek přijde..*

*Ještě předtím, než pojede na plantáž, se ještě staví na schůzce, kterou má domluvenou s detektivem, kterého si najal, aby sledoval Genevieve. Proč to nechal udělat? Ze žárlivosti? Možná. A nebo za to mohlo to uřknutí?
Zaparkuje před barem a vejde dovnitř. U jednoho stolu uvidí toho detektiva. Jde až k němu, pokývne na pozdrav a sedne si. Nic si neobjednává, musí si pospíšit, ať zase nemá Klaus řeči, jak je nezodpovědný, že si s ním něco domluvil a nepřišel včas..
"Zjistil jste něco zajímavého?" tázavě se na něj podíval a čekal, jestli mu ukáže nějaké zajímavé fotky.
"Ano, myslím si, že mám něco, co by vás mohlo zajímat." odpoví mu a vytáhne z kapsy obálku s fotkami. Ještě mu ale obálku nedá, čeká od něj peníze. Kol ho neovlivňoval a pochopí, co chce. Vytáhne peněženku a zaplatí mu. Potom si od něj vezme obálku a začne si fotky prohlížet. Na pár fotkách je s nějakým chlápkem, usoudí, že je to asi ten její Scott. Detektiv mu doplňuje, kdy a kde fotky vyfotil. Zastaví se u fotek, kde s ním dovádí v baru. Mírně pozdvihne obočí a fotku si prohlíží. Nic ale neříká. Prohlíží si fotky dál až narazí na ty, kdy jde Jackson k Gen do bytu a pak z něj zase vychází. Ona a vlkodlak? A tenhle? A v tomhle bytě..? Teď neví,, co si má myslet. A to ještě nepřišel k něm, pro něj nejhorším, fotkám. Na nich byl s Genevieve Klaus. Dobře, kdyby spolu seděli v autě a povídali si.. To se mohli domlouvat na tom plánu, ale aby ji Klaus držel za ruku? Začíná pochybovat, že ten rozhovor se ponese v nějakém klidném duchu..
Dal fotky zpátky do obálky a podíval se na detektiva: "Chci, aby jste ji sledoval dál. Za týden se zase sejdeme a vy mi ukážete to, co jsme zjistil." zvedl se od stolu, vyšel z baru, nasedl do auta a jel na plantáž.*

*Ani nevěděl, kdy se probudil, ale věděl, že byl extrémně naštvaný. Naštěstí tam, kam odlétl nebylo ani nechodilo moc lidí, takže si nejdříve vyprostil nohu z rozbité lavičky a narovnal si jí. A zastrčil si žebro tam, kde bylo původně. Prohmatal si krk a vrčel. Rozhodl se, že si ještě někam zajde pro jídlo, než se staví u Marcela, musel si vylít svou zlost. A taky si ještě musel něco udělat s vlasy, protože si pamatoval, jak mu jich kus přejela pneumatika. Vytáhl tedy svůj telefon, který mu naštěstí nikdo nevzal a napsal zprávu Marcelovi. Pak se někam rozešel.*

*Pomalým krokom sa prechádza postrannými uličkami mesta, pričom sa viac-menej díva len pred seba a okoliu nevenuje skoro žiadnu pozornosť. Určite je to z jej strany neopatrné, ale momentálne jej to bolo jedno, všetko jej už začínalo byť pomerne ukradnuté, keď vedela, čo sa blíži. Priamym rázom prejde cez úzku cestu na druhú stranu na chodník, ktorým následne vkročí cez bránu do jedného z menších parkov, ktorých toto mesto malo vážne plno. Lenže tento park nebol len tak hocijaký v New Orleans. Pre ňu bol niečím výnimočný, a to síce jednou, ale dosť významnou vecou v jej živote. Kráča vpred po chodníku a spomína na časy pred tým, než im predkovia cez vidinu udali cieľ a než sa znepriatelila s vlastnou rodinou, so Sophie. Často krát sa z mesta spolu s Abigail vracala práve týmto smerom, keďže chodník, ktorý cez park vedie, je skratkou k baru. Naraz sa zastaví v kroku a konečne sa trochu poohliadne okolo seba, aby zistila, že až na troch ľudí, ktorí si len krátili cestu, tam prakticky nikto nebol.. Mierne zvraští obočím a spojí svoje pery k sebe do úzkej línie, pričom si zastrčí ruky do vačkov koženej bundy a pokračuje ďalej v ceste.*

*Po chvíli konečne prejde parkom znovu von na murovaný chodník a bez nejakého ďalšieho zastavovania vojde priamo do jednej z uličiek, ktorá sa jej zdá ako najbližšia možná k otočke späť do Benjaminovho domu. Síce v ňom nezotrvávala, kým nemusela, ale posledný deň po smrti Papa Tundeho sa jej v ňom znovu dýchalo akosi lepšie. Cítila tak menšiu odplatu k nemu samotnému za to, že jej priateľka musela umrieť, aby on mohol ožiť. Aj keď Benjamin jeho smrťou prakticky nič nestratil. Vedela o každom z ich plánov, počúvala pokojne aj za dvermi, ak nemala ísť dnu snažila sa všetko zoraďovať myšlienkach do správnych bodov, ktoré majú nasledovať, aby ju nič neprekvapilo. Nie, nič mu neprekazí a bude do poslednej sekundy robiť presne len to, čo jej povie.
Po tom, čo jej Sophie prakticky naznačila, že na Tundeho niečo plánujú bolo pre ňu ťažkým rozhodnutím nikomu to nepovedať, ale z nejakých dôvodov mlčala. Tak či tak sa to však dozvedeli, síce netušila od koho, ale pripravili sa na všetko, akoby vedeli, že sa niečo chystá. A ona urobila presne len to, čo jej poradila teta, šla sa prejsť po okolí, ako to robieva v akýkoľvek iný deň.
Zrazu ju z premýšľania aj chôdze vytrhne jeden z kontajnerov, ktoré stáli opreté na boku pri tehlových základoch múru v uličke. Vážne neprirodzene sa presunie priamo pred ňu a z časti jej tak zatarasí cestu, avšak stále môže prejsť okolo neho. Skrčí čelom a chvíľu len mlčky hľadí pred seba s nervozitou v očiach, než sa sprudka zvrtne na päte, akonáhle začuje niečí hlas. Trochu ju prekvapí, koho zbadá, ale nie je to nič, čo by ju mohlo vyviesť z miery. Bola to len jedna čarodejnica a bola sama, nemusela ju zvládnuť, keďže bola predsa len pôvodná, ale ak ju chce zabiť, tak to prijme lepšie, akoby rukou nejakého upíra.
Počula o nej, vlastne sa ani nemusela snažiť, stačilo byť na správnych miestach a pri správnych ľuďoch a mohla vedieť skoro o všetkom. Sophie jej raz spomínala, že chce jednu pôvodnú premeniť na človeka a Monique by dala všetky drobné na to, že tá pôvodná stála teraz priamo pred ňou.
Prejde ju skúmavo pohľadom, pričom sa zastaví na jej bruchu a kútiky úst sa jej podvihnú milimeter dohora. Aliseinu poznámku nijako nekomentuje, je si istá, že vie presne, ako sa volá.* Vidím, že ti stále zostala jedna upírska vlastnosť...*Pretne zostra nie práve nadšeným tónom.* A to vážne neprirodzená rýchlosť. *Pomyká hlavou ledabolo zo strany na stranu s pohľadom stále upretým k jej vyčnievajúcemu bruchu a následne zdvihne oči k jej tvári.* Ak si myslíš, že ti niečo poviem ohľadom Benjaminových plánov, tak ťa musím sklamať, toho sa nikdy nedočkáš. *Pokrúti rozhodne hlavou a stále sa snaží udržovať priamy postoj.*

*Všimla si, jak její pohled padl skoro hned na její břicho. Moc přitahovalo pozornost, ale ona tu nebyla kvůli tomu, aby řešila svoje těhotenství.* Jdu si prostě za svým cílem. Jenom bych nerada porodila dítě ve městě, které je sužováno zlým čarodějem, kterému napomáhá jedna malá čarodějka. I přesto, že jemu by nedělalo nějaké velké problémy tu malou čarodějku zabít, jakmile bude chtít probrat dalšího svého mrtvého kamaráda. Ale nejsem tady, abych ti vykládala o tvých neuváženostech. To je tvoje věc a já nejsem tvoje teta, abych ti promlouvala do duše. *Usoudila, že tahle bude neteř Sophie. Usuzovala tak podle tmavých vlasů, které jsou podobné vlasům Sophie.* Škoda, že nic nehodláš prozradit sama. Bylo by to mnohem jednodušší. Ale když nechceš... *Pokrčila rameny a vzápětí pozvedla ruku a něco mumlala. Začala ji omezovat přísun kyslíku, jako kdyby ji neviditelná ruka škrtila.*

*Mierne nakrčí nosom nad jej slovami, keďže jej ani pri najmenšom nie je po chuti počúvať to. Vie o všetkom, čo jej od Benjamina hrozí a popravde to zo začiatku bola naozaj neuváženosť, ktorú tu Alisea spomína. Neuváženosť, na ktorú doplatila Abigail, čo znamená, že Monique vie presne, čo môže čakať a popravde aj tuší, čoho sa dočká, ale nerada by niečomu predbiehala. Ešte sa toho musí toľko udiať, aby mohla nastať obeta a zomreli tí, ktorí si to naozaj zaslúžia. Akonáhle však začne narážať na Sophie, tak jej výraz skamenie ešte o niečo viac. Toto nebude počúvať od nikoho a už vôbec nie od nej. Možno sa všetkým zdá, že je handrovou bábikou Benjamina a predkov, ktorých na slovo poslúchne, čo bola nakoniec aj pravda, ale ako povedala pri poslednom stretnutí Sophie, ona vedela, čo robí a nie je to nič, čo by sama nechcela. Pretože už vie, že každá cesta niekam vedie a každá iným smerom, ona si ten už vybrala. Bola na to mladá a bola len dieťa, ale bez iných možností na výber. Mierne pokrúti hlavou a s iróniou v očiach vydýchne prebytočný vzduch z pľúc.* Snáď si vážne nečakala, žeby som niekedy mohla zradiť svojich predkov. *Mierne podvihne obočím dohora a popravde sa chce otočiť, obísť kontajner a ísť znovu po vlastnom, keď zrazu zaznamená, ako Alisea začne zdvíhať ruku dohora a všetok priestor v jej krku, ktorým mohol prúdiť kyslík do pľúc sa začne rýchlo stenčovať. Podvihne hlavou do hora a automaticky sa rukami chytí za krk, pričom začne lapať po dychu, chvíľu úplne neschopná racionálneho uvažovania. Pomaly sa zrúti na kolená a zdvihne pohľad smerom k Alisey. V tom momente príde všetko, čo sa za tie týždne snažila potlačiť. Zlosť, nenávisť a hlavne túžba po pomste za všetko, čo musela obstáť. Nie, jej život jej nie je ľahostajný, aspoň zatiaľ nie. Sú tu ešte veci, ktoré musí urobiť, ktoré sú pre ňu dôležité. Prebodne ju pohľadom a bez ďalších pokusov sa nadýchnuť podvihne ruku podobne ako ona do hora začínajúc jej variť krv v hlave. Druhou rukou sa zapiera o zem.*

*Ako sa do intenzity svojej moci snaží dávať viac, tak na pár sekúnd pocíti, ako Aliseyna moc nad ňou o trochu poľaví a ona má akurát dostatok času na to, aby sa rukou, ktorou sa predtým podopierala zeme, aby sa celkom nezrútila, odrazila a postavila na nohy. Chrbát mala stále poniekiaľ skrčený, ale to jej nevadilo, pokiaľ mohla používať obe ruky. Tušila, po čom Alisea tak veľmi prahne, po tom, po čom prahol každý. Po informáciách a keďže vie, žeby jej nič dobrovoľne nepovedala, tak si najskôr našla inú metódu, ako z nej niečo dostať. Lenže to je to posledné, čo by Monique dovolila. Nechať niekoho, aby jej nazrel do mysle, v ktorej si tak pečlivo všetko ukladá. To bolo niečo, čo bolo len jej a ona sa už nikdy nepodriadí bez skrytého úmyslu, nikdy nebude robiť to, čo nebude chcieť sama, už len kvôli pamiatke na Abigail nie.
Cíti, že jej kúzlo znovu naberá na intenzite, ale tento krát sa snaží držať ako tak na nohách. Na pár sekúnd len zavrie ústa a nesnaží sa nadýchnuť vôbec, akoby to vôbec nepotrebovala, ale opak bol pravdou.
Podvihne aj druhú ruku a akonáhle si všimne, že sa pred jej kúzlami snaží Alisea obrániť, dvojnásobne pridá na tlaku. Mala toľko možností a času sa niečo priučiť u Benjamina doma, a tak vedela aj o pár menej známych a využívaných kúzlach, ale stále dosť užitočných. Mierne roztvorí dlaň a všetku svoju moc sústredí len na jeden bod a tým bolo Aliseyno vypuklé brucho, v ktorom nosila dieťa. Práve teraz to pokladala za jej najzraniteľnejšiu časť a bolo jej úprimne jedno, žeby tým mohla niečo spôsobiť. Snažila sa len ubrániť. Privrie oči a vyšle niečo ako elektrický šok v oblasti na ktorú mierila. Na chvíľu to môže ochromiť telo a hlavne to pekne páli.*

*Na to, že bola Alisea dcérou pôvodnej čarodejnice od nej čakala omnoho viac, ale v túto chvíľu mala pocit, že sily sú na oboch stranách vyrovnané, čo ju zarážalo, ale bolo to to posledné, čím sa teraz zaoberala. Akonáhle ucíti, že jej vzduch do pľúc prúdi omnoho ľahšie, trochu stiahne ruku chtiac odísť skôr, než sa Alisea stihne dostať z ochromenia, do ktorého ju vystavilo kúzlo, ktoré použila pred pár sekundami. Sprudka sa otočí smerom ku kontajneru, avšak to už vidí pár tehiel z bočnej stavby, ktorá je trochu rozbúraná, a tak ich pár len voľne ležalo na zemi. Možno to bol reflex alebo sú jej zmysli už tak vycibrené, že myseľ ani nerozmýšľa nad tým, čo robí. Jednoducho mávne rukou a do chvíle tehly narazia o stenu nad Aliseou, pričom nakoniec všetky dopadnú na zem. Mierne podvihne tvárou a než by niečo urobila Alisea, vlnou kúzla ňou mierne udrie o tehlový základ za ňou. Na to sa sústredí na jej ruku, pričom sa ju snaží udržiavať na mieste a zároveň jej spôsobovať dlhšiu ranu po dĺžke. Avšak nestojí o to, aby si ju hneď zahojila, a tak ju upevní kúzlom, ktoré ju na jej ruke bude držať bez možnosti zahojenia mágiou, a teda pri prirodzenom spôsobe jej nakoniec zostane aspoň jazva.* Toto bude na pamiatku...*Uškrnie sa trochu krivo, než jej výraz opäť zvážnie. Následne od nej pustí svojou mocou a rýchlo sa rozíde ku kontajneru, okolo ktorého chce prejsť preč.*

*Už bola skoro za kontajnerom, keď proti nej Alisea znovu použila svoju moc, ktorá ju v tej sile preniesla až pár metrov od miesta, kde stála na zem, kde akurát ležalo pár paliet s niekoľkými tehlami pohodených nesúmerne vedľa či nad sebou. Akonáhle dopadne nič necíti, adrenalín v krvi a túžba vypadnúť sa pre ňu stávajú silnejšími a tými hlasnejšími prioritami, ktoré prehlušujú akékoľvek iné myšlienky v jej hlave. Zatne zuby a rukami sa snaží zdvihnúť od paliet, pričom nemá ani páru po tom, kde práve Alisea stojí alebo či sa nepribližuje. Zošmykne sa dole z drevenej palety, keď jej zrazu popri oku stečie dole z hlavy kvapka karmínovej tekutiny, ktorá jej prúdila v žilách. Sťažka vydýchne, keď začína bolesť z rany aj cítiť, ale oddychovať na zemi bolo to posledné, na čo mala čas. Nikdy si o sebe nemyslela, že je slabá, vždy sa snažila konať aj tváriť na presný opak, ale v tento moment sa mala s prepáčením chuť na všetko a všetkých vykašľať a len na chvíľu zavrieť oči s vedomím, že to bude v poriadku a že sa po tom aj vôbec ešte prebudí. Stisne pery pevne k sebe a vyškriabe sa na nohy, avšak nie celkom, zostáva skrčená v páse, pričom si jednou rukou drží ranu na hlave. Mohla by si ju zahojiť, ale práve teraz nerozmýšľala nad ničím, len ako sa dostať čo najrýchlejšie preč. Všetkou silou, čo ešte mala rozpohybovala kontajner smerom na Aliseu, pričom sa čo najrýchlejšie rozbehla naprieč uličkou a von z nej. V okolí nebolo veľa ľudí a väčšina si ju proste nevšímala, keďže pri všetkých veciach, čo sa v tomto meste dejú, si radšej hľadia len svojho. Krokom nespomalí, až kým sa jej letmo nezahmlie pred očami, v tom momente sa chytí čiernej brány, ktorá viedla pozdĺž chodníka a prelínala sa s ďalšou. Proste myslela len na to, aby sa čo najrýchlejšie dostala k Benjaminovmu domu. Cestou si značne spomalila krvácanie a o pár milimetrov zmenšila ranu.*

(Konečně se vrátil do svého rodného města. Projížděl městem ve svém nově koupeném autě. Nakonec zastaví poblíž nějaké kavárny a vydá se k ní. Doufá, že nenarazí na nějakého upíra. Netuší jak to teď mezi nimi je, odjel hned po zrušení kletby. Ale teď když je zpátky, chce se zase vrátit ke smečce. Neví kdo tomu tam velí, ale myslí si, že to bude Jackson. Vejde dovnitř a objedná si velké kafe sebou a nějaký dort. Vezme si to ven, kde je pár míst na sezení a posadí se tam. Začne jíst svůj dort a občas sleduje dění ve městě)

(Dojede do města, zaparkuje a vydá se do své oblíbené kavárny, kde prodávají i kafe. Jedno si objedná a koupí si dva sáčky, aby si měla co vařit v zátoce. Nechce se jí ho pít v autě a tak vyjde ven a posadí se k jednomu stolku kde nikdo nesedí. Má tak výhled na nějakého muže, který jí dort. Upíjí horkou kávu, díky které jí prostupuje teplo celým tělem. Claire má na sobě tmavě hnědé kozačky, tmavé silonky, černou sukni a olivové pončo. Vlasy má sčesané dozadu do drdolu, takže je velice hezky vidět její přívěsek s vlkem. Přehodí si nohu přes nohu a kouká se na sluncem prosvětlené město.)

(Podívá se na nebe, na kterém krásně svítí sluníčko. Dneska by mohlo být pěkně, pomyslí si a pak se vrátí k jedení dortu. Když ho dojí, talířek odsune na kraj stolu a rozhlédne se po kavárně. Naproti ní sedí nějaká slečna, která už od pohledu vypadá mile. Hned si všimne jejího náhrdelníku, neví jistě jestli, je vlkodlak a nebo má jen ráda vlky. Pousměje se na ní a pak se vrátí ke své kávě. Přivoní si k ní, voní velmi pěkně, to musí nechat. Napije se a pak kelímek odloží zpátky na stůl)

(Jakmile se na ní ten chlápek pousměje, začne si ho nedůvěřivě a celkem nepříjemně měřit. Její senzor vyhodnotí toho muže jako nenebezpečného. Lehce škodolibě se pousměje a dopije svou kávu. Neodpustí si svou otázku.) Přijdu vám snad k smíchu? (Nemyslí to nějak vážně, nebo nepříjemně. Je to spíše řečnická otázka, nečeká na ní odpověď. Možná že se chce jen pobavit s někým normálním.)

(Sleduje jí, jak se škodolibě usmála. Její otázka ho docela zarazí, neví jak si to má vyložit. Ale bude hrát slaďouše, jako vždycky) Ne. Vůbec ne (S neodolatelným úsměvem na tváři odpoví a dál už se věnuje své kávě. Občas ještě zvedne hlavu a zkontroluje, jestli tam stále je. Poklepává si prstem na stole a udivuje ho, že se docela drží. Asi to bude tím, že ještě nepotkal žádný rušivý senzor. Neví, jestli by se udržel, kdyby potkal nějakého upíra. Spíš sází na to, že ne)