Sophie´s Flat

Všechno, tak dobrá. Jen buď v klidu ano? Chápu, že to je šokující a než to vstřebáš, tak to potrvá. (Vydechne a v hlavě si skládá dohromady všechno, co o Kate ví.) Našli jí jako tří měsíční miminko v nějakém rozpadlém domě. Od té doby žila v dětském domově. Sem se dostala díky stipendiu, které dostala, když se objevil nějaký program pro dětské domovy. Neumí vařit, ale míchat pití ano. Hraje na piano a kytaru, ale na veřejnosti moc nehraje. Její nejoblíbenější alkoholické pití bylo martini, ale alkohol přestala pít, když její kamarád začal brát tvrdé drogy a dopadlo to s ním špatně. Zkoušela prý i kouřit marihuanu, nevím v jaké míře. Podle všeho je závislá na kofeinu. Je vtipná, ukecaná, nemá ráda, když piju alkohol. Tedy nahlas to neříká, ale její pohled mluví za vše. Odvážná, i když nevím do jak velké míry. Člověk se jí dokáže zavděčit. Celkem rychle se učí kouzla, i když nebylo mnoho času, abych jí toho naučila nějak moc. Hady nemá zrovna v lásce. (Přemýšlí jestli ví ještě něco nebo ne, ale nějak jí už nic nenapadá. Možná si na něco vzpomene ještě později.) Úplně bych na něco zapomněla. (Začne se přehrabovat v papírech, dokud nenajde vytisknutý článek o tom, jak našli Kate v tom domě, který byl naprosto v pořádku a pak byl najednou skoro zcela rozpadlý)

(Rychle pokyvuje hlavou, kdyz ji rika, ze ma byt v klidu, i kdyz moc v klidu neni. Pak ji jen posloucha, hlta kazde jeji slovo. Uz hned na zacatku se zarazi. Tri mesicni miminko? Polorozboreny dum? Jeji dceri byly tri mesice, kdyz ji poslala pryc. A pollorozboreny dum? To mohla byt znamka magie. Posloucha ji dal, pri nekterych jejich poznamkach se musi usmat. Kate se ji libila. Sice se stretli jen parkrat, ale zamlouvala se ji. Kdyz ji Sophie ukaze ten clanek, tak si ho precte. Chveji se ji rty, kdyz prejizdi ocima ze radku na radek. Pootevre usta, zacne hllasite dychat. Ona je jeji. Kate je jeji dcera. Vsechno to sedelo, vsechno odpovidalo. Sklopi zrak. Ruce ma pod stolem najednou se ji v ruce objevi papirek. Zamraci se, rozdela ho pod stolemm a precte si ho. Zarazi se. Je naprosto konsternovana.schumla ho v ruce a krecovite ho drzi. Podiva se na Sophie. Ma vydeseny vyraz, ale nerekne ani slovo. Najednou se prudce zvedne, otoci se a bez jedineho slova se rozebehne pryc. Sebehne schody a vystreli z baru. Nezastavuje se, bezi dal. Lidi po ni koukaji, ale ona bezi jako o zivot. Takovouhle rychlost snad nevynalozila jeste nikdy. Nevnima pichani v boku, ktere ji prepadne. Ted musi co nejrychleji dobehnout k Benjaminovi. Chce to s tim sracem skoncit jednou provzdy. Konecne dobehla k jejich staremu domu.)

(Dívá se na Genevieve trochu ustaraně, když si čte ten článek. Vypadala jako by to s ní mělo každou chvíli seknout. Tohle moc nechápala. Čekala nějakou radostnou reakci a ne že bude Genevieve takhle moc rozrušená z té zprávy. Nevšimne si, že čte Genevieve nějaký vzkaz na papíře a proto už vůbec nechápe její další reakci. Podívá se do jejího vyděšeného výrazu. Napadne jí, že je možná vyděšená ze setkání s Kate, když ví teď pravdu, že její potomek. Ona by byla rozhodně trochu vyděšená a hlavně nervózní. Obočí jí vylétne vysoko, když se najednou Genevieve prudce zvedne a vyběhne z jejího bytu. Sedí na židli s naprosto nechápavým výrazem. Nedokáže určit, proč to Genevieve udělala. Po nějaké chvíli se konečně zvedne ze židle a rychlým krokem vyjde z bytu. Schody dolů do baru seběhne po dvou. Chtěla dohonit Genevieve. Jenže v baru ve dveřích se střetne s Johnem, který mluví naprosto z cesty a podle jeho výrazu je celkem mimo. Sophie se podívá ven za Johna, ale Genevieve nikde nevidí. Nedohoní jí, ani kdyby se teď rozběhla. Vlastně ani neví jakým směrem by měla běžet. Do jejího bytu? Nebo snad na kolej, kde je Kate? Ani jí vlastně nedochází, že dnes měla být Kate v baru a není tu. V tuhle chvíli nechápe vůbec nic. Genevieve reakce, John který jí říká něco o tom, že se dnes probudil v nějakém opuštěném domě v kotli. Má pocit, že jí brzo praskne hlava. Vzdá pokus najít právě teď Genevieve. Zavolá jí později nebo provede lokační kouzlo. Myslí si, že chce být prostě teď sama a to vyběhnutí pryč byla prostě jen přehnaná reakce. Začne se tedy konečně naplno věnovat Johnovi, kterého odvede k sobě do bytu, aby jí řekl, co se stalo.)

(V bytě si od Johna vyslechla, co se stalo. Bylo toho vlastně celkem málo. John se dnes ráno probudil v opuštěném domě v kotli a nepamatuje si poslední události. Vlastně jako poslední si pamatuje, jak ho Sophie omylem zasáhla střepem do obličeje a pak to má vše zamlžené, až si nepamatuje vůbec nic, až do dnešního rána. Sophie to zprvu vůbec nedávalo smysl a tak si přehrávala v hlavě chování Johna od té doby. Nejdříve k ní byl odtažitý a ona to přisuzovala k tomu, že na ní byl naštvaný. Ale pak s ní začal konečně mluvit, ale už to nebylo jako dříve. Choval se zcela jako její kamarád. Nebylo mezi nimi nic osobního jako dříve. Hodně se zajímal o události v nadpřirozené komunitě, ale k tomu měl vysvětlení. Prý o ní měl strach, když jí Rebekah zlomila vaz a ona to dál neřešila. A pak tady byl taky jeden podivný úkaz. Při zmínce o Alisee a těhotenství byl skoro až šokovaný, ale to zamluvil. Pak jak na něj chtěl zaútočit Apopa a to nikdy před tím neudělal. Teď jí začalo všechno dávat smysl. John nebyl vůbec sám sebou a ona to neviděla. Jak to nemohla vidět? Jak nemohla vidět, že druhý jí nejbližší člověk se chová jinak než dříve? John musel být po celou dobu posednutý, ale kým a proč? Na tohle už odpovědi neměla. Vzpomene si znovu na tu vizi, kterou měla, když se dotkla Alisei. Viděla Johna, ale nemusel to být John, mohl to být někdo jiný. Ten, kdo posedl Johna.
Nakonec udělala Johnovi čaj na uklidnění a řekla mu, aby si šel lehnout do pokoje pro hosty. Byl z toho docela mimo a nic nechápal. A ona měla další problém, který musí řešit. Jenže zatím vůbec nic nechápala. John spal a ona musela nejprve vyřešit ještě něco, co teď bylo důležitější. Genevieve a její roli v očarování kamenů a útoku na upíry. Musí to vysvětlit Marcelovi, jinak bude Genevieve v nebezpečí a je si jistá, že jí bude Marcel poslouchat víc než Genevieve. Napíše mu tedy sms.

kód:

Potřebuji s tebou nutně mluvit. Můžeš přijít ke mně nebo mam přijít já? -S

Docela doufá, že on přijde k ní. Nechtěla nechávat Johna teď samotného v bytě, i když spal. Bojí se, že to posednutí na něj může mít špatný vliv. Mohl by mít klidně i trauma, i když si nic nepamatoval. A také se bojí, že by mohl přijít ten člověk, který ho posednul.)

(Stojí před dveřmi a chvilku čeká, než se rozhodne zaťukat. Nakonec ale zaťuká a čeká chvíli přede dveřmi.)

(Po chvíli jí přijde sms, přečte si ji. je ráda, že Marcel přijde sem. Aspoň ji nebude trvat hodinu, než se dá do pořádku, aby mohla vyjít vůbec mezi lidi. Aspoň se tedy učeše, když nic jiného a hodí přes sebe dlouhý svetr, který jí sahá do půlky stehen, ale nechá ho rozepnutý. Pod tím měla akorát spodní prádlo, tílko a kraťasy ve kterých spala. Neměla zrovna náladu ani čas, aby se nějak zkulturnila a navíc byla celou dobu ve svém bytě, až na chvíli, kdy vyběhla za Genevieve dolů do baru.
Za chvíli už uslyší klepání na dveře. Dojde k nim a bez váhání je otevře. Už v předsíni cítila energii upíra a byla si jistá, že to bude právě Marcel. Podívá se na něj.) Ahoj, díky že jsi přišel. (Sjede ho pohledem od hlavy až k patě, aby se ujistila, že je opravdu v pořádku. I když to bylo očividné, když sem přišel a hlavně jí odepsal na zprávu. Kdyby měl v sobě vlkodlačí jed, tak by ani neodepsal. Odstoupí od dveří, aby mohl vejít dovnitř. Nemusela ho v tuhle chvíli zvát do bytu, když stále neobnovila smlouvu.)

(Slyší, že už se Sophie blíží ke dveřím a tak se připraví na to, že je za chvíli otevře. Nahodí aspoň trošku přívětivý obličej.) Ahoj, jasný. (Přikývne a dívá se na ní, jak si ho prohlíží od hlavy až k patě. Asi už se dozvěděla o tom útoku, jak jinak. Určitě to už ví celé New Orleans. Když odstoupí ode dveří, vejde dovnitř. V jednu chvíli ho to udivilo, ale pak si vzpomněl, že Sophie vlastně umřela a asi neobnovila smlouvu) Měla by jsi si obnovit smlouvu. Teď už se tu totiž jede bez pravidel a něco jako mír mezi frakcemi už dávno není. (Nejdříve poukázal na dveře a nakonec přešel rovnou do obýváku. Posadil se na gauč a čekal, než do pokoje dorazí i Soph.) Tak co se děje? Jde o to, že na nás zaútočila banda vlkodlaků a nebo jsi mě jenom chtěla vidět? (Sladce, ale přesto příšerně falešně se na ní na chvilku usměje a pak se koukne k zemi. Stále nemá nejlepší náladu, sice jenom mu při útoku zemřelo několik jeho přátel. A taky jich ještě několik umře, pokud to nějak nezastaví.)

(Dost se jí vlastně ulevilo, když viděla, že Marcel je v pořádku. Něco jiného je, když jí někdo řekne, že dotyčný je v pořádku a něco jiného, když se o tom přesvědčí na vlastní oči. Zavře za Marcelem dveře, když vejde dovnitř.) Já vím, ale nebyl ještě čas. (Pokrčí rameny a vydechne. Věděla, že svými slovy poukazuje na včerejší útok na upíry, ale nevyjadřovala se k tomu, alespoň ne teď. Dojde za ním do obýváku a posadí se vedle něj na gauč. Vážně by si asi měla pořídit i nějaké křeslo, aby mohla sedět vždy naproti člověku, který seděl na gauči a ne se otáčet do strany, aby mu viděla do obličeje. Otočí se na Marcela a jednu nohu si skrčí na gauči a obejme rukama.) Ty falešný úsměvy si nech pro někoho, kdo tě nezná. (Zpraží ho pohledem. Chápe, že pro Marcela to není zrovna nejlepší období. Jistě umřelo několik upírů a moc dobře věděla, že oni jsou pro něj jako rodina.) A abych ti odpověděla na tvou otázku, tak vlastně obojí. Chtěla jsem se na vlastní oči přesvědčit, že jsi v pořádku. Ale hlavně jsem s tebou chtěla mluvit o tom útoku. Chápu, že to teď pro tebe musí být těžký. Nevím kolik z tvých lidí umřelo, ale i kdyby to byl jen jeden upír, tak to zabolí. Jen jsem chtěla, aby jsi něco věděl. (Podívá se mu do očí a nadechne se. Teď, když ho tady vidí, tak lituje, že tomu nedala ještě nějaký čas, ale bála se, že by se šel Marcel mstít na nevinných lidech.) Vím, že si myslíte, že Genevieve to celé nějak zpunktovala s Jacksonem, ale to není pravda. Genevieve chtěla opravdu očarovat ty kameny pro vlkodlaky, ale mělo to být kvůli Benjaminovi a aby se mohli bránit. Nevěděla, že toho Oliver a Franceska využijí a zaútočí na vás. Oliver a Franceska ty kameny ukradli. Takhle to rozhodně nebylo plánované. Ať už si myslíš o Genevieve cokoliv, tak by nedovolila, aby vlkodlaci zaútočili na upíry a hlavně, když v sídle bydlí Hayley. A já bych to také nedovolila. (Z jejích slov jde usoudit, že o těch kamenech věděla už dříve, ale ne každý to mohl pochopit.)

(Přikývne na to, že nebyl čas. Sám taky nemá moc času, stále něco musí řešit. Nejdřív to bylo Diegovo zaútočení na Claire a Alliseu. Pak to bylo něco s Jacksonem a nakonec útok na upíry. Jak krásné zakončení. Podívá se na Soph, která si k němu právě přisedá. Otočí se na ní na chvíli hlavou a prohlédne si jí. Už vypadá mnohem lépe, než když procházela proměnou. Za to je vlastně taky rád, že je v pořádku.) Pravda, na tebe to neplatí. (Trošku se snaží odreagovat a tak se i pousměje, tentokrát ne falešně. Poslouchá co má na srdci a vlastně ho to překvapilo, nenapadlo ho by, že se o něho takhle bojí. Teda bojí, chtěla se přesvědčit, že je v pořádku, tudíž jí na něm záleží, nebo to tak podle něho vypadá. Sophie moc dobře ví, jak jsou pro něho upíři důležití a to i přes to, jaké problémy s nimi jsou. Ale on už ví, že je nevymění, možná to řekl Rebekah, ale už ví, že to nesmí udělat. Nedopadlo by to dobře, vyhubili by je a to by Marcel nepřežil. Svůj pohled zamíří do země a začne něco povídat.) Věř mi, nebyl to jen jeden upír.. (Nebude jí říkat přesný počet, sám si to nechce přiznat. Je to pro něho až moc bolestivé, nebyli to jen jeho přátelé, ale spíš to byla jeho rodina. Vypadá to, že o tom Sophie ví mnohem víc, než by očekával. Otočí se celým tělem na Sophie a sleduje jí. Včera poslouchal rozhovor mezi Bekhou a Klausem, tudíž se dozvěděl pár zajímavých věcí. Teda teď když je slyší od Soph, neví co si má myslet.) Takže... (Odmlčel se a netušil, jestli může Sophie plně důvěřovat. Chtěl by a možná taky i bude. Ví, že jsou mezi nimi jisté nesrovnalosti, ale smrt by druhému nikdy nepřáli a tudíž to musí být pravda.) Takže říkáš, že Genevieve a Jackson se chtěli jenom bránit ? Ale jeho blonďatý bratr a žena, která bude brzy mrtvá, je okradli a pak nás přišli zabít? Tudíž jsou v tom Genevieve a Jackson nevinně? (Shrnul to tak, jak tomu sám on rozuměl. Tohle by i pochopil, každý máme v rodině zrádce. Ale spíš mu do hlavy nešlo to, že mu to Sophie neřekla dřív. Jelikož z jejich slov to vypadá tak, že to už dávno věděla. Mohla ho sice jenom varovat, zasloužil by si vědět o tom, jakou výhodu by vlkodlaci mohli mít..)

(Po jeho slovech se lehce pousměje a hlavně proto, že se pousmál i on. Zná Marcela vlastně celkem dobře, aby věděla jaký jeho úsměv je falešný a jaký upřímný. Možná spolu měli neshody a do teď se v některých věcech neshodnou, ale v konečné fázi jim jde o to samé, i když každý by to občas řešil jinými způsoby. Na jeho další slova jen lehce kývne. Tušila, že rozhodně neumřel jen jeden upír, ale bylo to spíš jen takové řečnění. Kdyby umřel jen jediný upír, tak by to Marcela zasáhlo, ale umřelo jich více a ona věděla, že to musí být opravdu bolestné. Vlastně nemůže vědět jaké to je. Ona sice měla taky jakousi rodinu v covenu, jenže by asi netruchlila nad každým životem, tak jako Marcel. Bylo by jí to líto a pociťovala by vztek, kdyby je někdo zabil, ale pochybuje, že by prolila nějakou slzu. Byli jistí lidé, za které by rozhodně prolila klidně i vodopád slz, ale bylo jich málo. Dokonce i Kate, kterou znala kratší dobu než kohokoliv jiného z covenu, měla radši. Upřeně se na něj podívá, když začne svou větu slovem Takže. Nadechne se a opět vydechne. Čeká, co řekne. Překvapeně zamrká, když Marcel to vše pochopí správně a nijak to nezpochybňuje. Čekala reakci typu, že teď Sophie prostě jen Genevieve brání a nebude tomu věřit, ale on tomu věřil. Začíná si uvědomovat, že s Marcelem si vzájemně vlastně věří víc, než si myslela. Ona za ním přišla, když procházela proměnou, protože věděla, že se o ní postará a bude v bezpečí nebo spíš, že budou v bezpečí lidé před ní. A on jí teď věřil, že Genevieve a Jackson jsou v tom nevinně. Vydechne úlevou a překvapením zároveň.) Přesně tak. Genevieve a Jackson z toho vyvázli jen tak tak. Vypadá to, že se krádež kamenů neobešla bez útoku. Genevieve a Jackson s tím v tu chvíli nemohli nic udělat a vůbec netušili, že vlkodlaci hned půjdou do sídla, aby na vás zaútočili. Myšlenka očarovaných kamenů byla, aby se vlkodlaci nemuseli o úplňku proměňovat. Žili plnohodnotný život a měli šanci se bránit útokům. A s těmi kameny jsme měli šanci, že by jsme proti Benjaminovi mohli jít všichni a konečně ho zabít. Nejdříve chtěla dát Genevieve Jacksonovi jen pár kamenů a když by viděla, že toho vlkodlaci nezneužívají, tak by další přidělala. Jenže nakonec se ukzálo, že Oliver touží víc po pomstě než aby bylo město chráněné. A Francesca? Nikdo jsme netušil, že pochází z klanu Guerrera. Naprosto jsme netušili, že to dopadne takhle. Nemohl to tušit nikdo.

(Viděl na ní, jak je pro ní těžce uvěřitelný, že jí věří. Pro něho je to taky velká novinka, ale prostě cítí, že už jí může věřit. Jo, párkrát se podrazili, ale teď už si věří. Je rád, že má i někoho na straně čarodějek, má tam sice i Dav, ale nemůže jí stále o něco žádat. A Sophie by mu občas mohla pomoct. Na chvíli se podíval na zem a v hlavě se mu vybavila vzpomínka na ten útok. Krev a křik, bolest, vztek, vlkodlaci. Zakroutil hlavou, aby ze sebe tu myšlenku dostal pryč. Vážně má chuť zabít všechny vlkodlaky, tak jak to měl udělat už dávno. Ale on nestojí o masové zabíjení, zabije jen Olivera, Francescu a její bratry, plus další zrádní vlci. Nakonec, ale dál poslouchal Sophie a občas se zatvářil překvapeně, nebo neutrálně.) Fajn, docela bych to i pochopil. Chtěli mít nějakou výhodu, ale nemyslíš, že bych si to zasloužil vědět? Sice jenom je to něco, co ublížilo hodně mým přátelům.. (Na chvilku se odmlčel a nakonec pokračoval ve svém povídání.) Kdybych to věděl, mohl bych tomu všemu zabránit. A Thierry by tu stále byl. (Poslední větu řekl opravdu sklesle a smutně. T byl jeho nejlepší kamarád. On a Diego byli jako jeho bratři. A teď je pryč a jen kvůli bandě vlkodlaků, co se chtěli bránit. Chápe, že si chtěli ochránit rodinu, ale museli vědět, že se najde někdo, kdo toho bude chtít využít. No a v tomhle případě to byl rovnou bratr alfy.) Pozvala jsi si mě sem jenom, aby jsi se ujistila, že nepůjdu po Gen a Jacksonovi. (Podíval se na ní chápavým, ale smutným obličejem. Chápe to. Genevieve je její kamarádka, ale Jacksona nějak nechápal. Soph prostě jenom chrání nevinné lidi. Taková ona je. A on se jí zapřísáhne, že těm dvěma neublíží. Ale Olivera a Fran si podá a nebude se s nimi nějak otálet. Nechá je trpět a klidně najde způsob, aby trpěli ještě víc, než při úplňku.) Fajn. Pokud po mě chceš tohle, tak ti přísahám, že ty dva nezabiju. Ale Oliver spolu s dalšími zrádci a rodinka Correů? Na ty ti slib nedám. Zabiju je. (Řekl tvrdě a ani se to nějak nesnažil zaobalit. Nikdy vlkodlaky nemusel a teď jeho nenávist vzrostla. Kdyby neměl svůj kód, že nezabíjí děti, tak by všechny vlkodlaky dávno zabil. Ale on prostě dětem ublížit nemůže.)

(Sklopí pohled, když začne mluvit o tom, že si to zasloužil vědět. Měl pravdu a ona to ví. Zasloužil si to vědět. Měli to vědět všechny frakce. Sice to bylo určené jen pro vlkodlaky, ale ostatní si zasloužili o něčem takovém vědět, aby si dávali aspoň pozor. K tomu útoku nemuselo vůbec dojít nebo mohlo být o dost méně mrtvých upírů. Jenže ona ani Genevieve to nikomu neřekli. A popravdě Sophie to při tom všem vypustila z hlavy a vzpomněla si na to, až když mluvila s Marcelem o Diegovi a jeho menším útoku na vlkodlaka.) Máš pravdu, měla jsem ti to říct a tomuhle se dalo předejít. (Kousne se do spodního rtu a zvedne pohled zrovna ve chvíli, kdy Marcel říká, že by tady Thierry mohl ještě být. Thierry byl mrtvý? Soucitně se na něj podívá a položí mu ruku na tu jeho. Thierry a Diego byli jeho nejvěrnější upíři snad a teď byl jeden z nich mrtvý. Tohle bylo možná pro Marcela horší, než smrt všech ostatních.) Mrzí mě to, vážně. (Těžce vydechne. Nechápe, proč jednou nemůže být v tomhle městě klid. Proč si prostě všichni usmysleli, že budou terorizovat zrovna tohle město a frakce mezi sebou budou válčit? Jeden udělá tohle a druhý se pak pomstí, jenže ten první se půjde taky pomstít. A takhle to bude pořád dokola jako nekonečný cyklus. Uvědomí si, že má stále položenou ruku na Marcelovo a stáhne jí zas zpátky k sobě.) Chtěla jsem, aby jsi znal pravdu a nejednal unáhleně. (Samozřejmě jí nejvíce záleželo na Genevieve a aby to nějak neodnesla. Ale rozhodně také nechtěla, aby to odnesli nevinní vlkodlaci. Kdyby se Marcel zaměřil i na nevinné, válka mezi nimi by stále pokračovala a Benjamin by díky jejich rozptýlení mohl zaútočit.) Olivera a Francescu bránit rozhodně nechci. A ty další, kteří stáli za útokem také ne. Zabili tvé přátele a já plně chápu, že se chceš pomstít. A já ti v tom bránit nebudu. Klidně ti i pomůžu. Takže zabij si všechny vlkodlaky, kteří mají očarované prsteny a ostatní nech. Ale ty kameny se jim musí sebrat opravdu co nejdříve. Bůh ví, co ještě zkusí. (Zavrtí hlavou. Pochybuje, že jim stačil jen jeden útok. Co když další povedou na čarodějky? Celeste přeci uvalila na ně tu kletbu a oni tak všechny čarodějky teď viděli jako viníky.)

(Přikývne jí na to a vlastně jí to zas tolik nedává za zlé. Pochopil, že toho má hodně a asi se jí to vypařilo z hlavy. A nebo ho do toho v tu chvíli jen nechtěla zatahovat. Stejně by toho asi moc nedokázal, ani kdyby to věděl dřív. Možná nějaká kouzla a nebo by mohl poprosit Klause o nějaké to bodyguardování. To jediné by v téhle situaci asi pomohlo. Cítí na sobě pohled a tak se na ní taky koukne. Vidí na ní, že se snaží být soucitná a tak jenom přikývne a trošku mu koutek cukne do úsměvu. Nakonec se ale zase zadívá do země a ruce si položí na kolena.) Mě taky. (Dodá velmi smutně a koukne se na její ruku na té jeho. Nic nenamítá, příjde mu to v tu chvíli milé a tak se trochu nejistě usměje. Po chvíli si uvědomí, že je vlastně ani nespálil. Hned jak se vrátí domů, tak je všechny spálí. Musí se s nimi naposled rozloučit. Hlavně s Thierrym, s tím se musí rozloučit. Ještě to ani neřekl Diegovi a trochu se toho i bojí. Neví co udělá, bojí se nejhoršího a to je, že půjde rovnou a všechny je tam povraždí. Nebo se o to aspoň pokusí, protože v tuhle chvíli by akorát mohl přijít o život a o to vážně nikdo nestojí. Znovu se podívá na jejich ruce, už mu to příjde trochu divné. Sice jenom tam tu ruku nemá zrovna nejkratší dobu. Když jí dá pryč, nic neříká a dál sleduje jeho ruku.) Věř mi, že jsem v jednu chvíli, měl chuť je všechny pozabíjet. Ale nejsem na masové vraždy a nemám zapotřebí je vyvraždit všechny. (Kývl hlavou. Vážně nepotřebuje zabít všechny, stačí mu jen ta určitá parta lidí. Není jako Klaus, teda aspoň nikdy nebyl a doufá, že nebude. Velmi ho překvapilo, že by mu i pomohla. Možná to na něm i bylo vidět. ) Jsem rád, že ti to nevadí. Horší to bude asi s tou vlčí mamkou, která se nakýblovala do sídla. (Otočil se na ní na chvíli a pak se podíval po místnosti.) Chci je zabít, ale bojím se, že akorát přijdu o zbytek svých lidí..Není nějaký způsob jak účinek toho prstene zastavit? (Opravdu by se mu něco hodilo, neví zda by to zvládli jenom takhle. Vlkodlaci jsou s těmi prsteny velmi silní a to by je mohlo znovu porazit. Museli by jedině využít momentu překvapení a pak na ně vyrazit a sebrat jim prsteny.)

A právě proto jsem s tebou chtěla mluvit a zabránit tomu. Dřív by mi to nejspíš bylo asi všechno ukradené a nezajímala se o to, ale teď? Hodně věcí se změnilo a já se taky změnila. Navíc Benjamin by toho mile rád využil. Dvě frakce bojující proti sobě? Nejspíš by jste se vzájemně povraždili a on by tím jen získal. Využil by naší nepozornosti a zaútočil. Všichni by jsme tím byli rozptýleni, tak že by jsme si na něj nedávali pozor a on by měl celé New Orleans naservírované na stříbrném podnose a stačilo by mu jen si ho vzít. (Tohle by bylo opravdu zlé. Benjamin by dosáhl všeho, co by chtěl a ani by nemusel hnout prstem. A z války mezi dvěma frakcemi by se později rozvinula válka všech frakcí. Zbytečně by byla prolita krev.) Hayley... (Kývne hlavou. Byla to její smečka a ona se za ní určitě postaví.) Myslím, že by měla chápat, co udělali její lidi. A že se to nedá jen tak přehlédnout a obzvlášť ty to nemůžeš jen tak přehlédnout. Pokud bude vědět, že nebude ublíženo nevinným, tak snad nebude mít námitky. (Opravdu jen snad. Neví, jak bude Hayley na něco takového reagovat. Třeba bude chtít chránit Olivera a zbytek vlkodlaků, kteří zaútočili na upíry. Vždyť ona sama také bránila neustále Monique a ta se přidala na stranu Benjamina. Jenže Monique byla její krev, byla to ještě mladá dívka, kterou ovládli předci, i když se zdálo, že zabít Klausovo dítě chce i bez postrkování předků.) No dala by se odebrat magie z toho kamenu a tím by měli být nefunkční, ale nejde to na dálku rozhodně. Musela bych být v bezprostřední blízkosti a hlavně mít ten kámen na očích. Ale jelikož je to magický objekt, tak by se dalo snadno provést lokační kouzlo. Tím, že se najdou kameny, se najdou i jejich majitelé. A to by se dalo využít. Ale obávám se, že lehce to stejně nepůjde. (Chtělo to nějaký plán. Ale zrovna teď jí nic nenapadalo. Hlavou jí vířilo tolik myšlenek, že se nedokázala soustředit jen na jednu věc. Nebo spíše na jeden problém. Bylo jich moc, že nevěděla, který řešit první.)

To je pravda, využil by toho. Poslední co bych si ještě přál, je přijít o tohle město. Je to můj domov a já ho nenechám padnout, kvůli nějakému čaroději. (Opravdu nechce o svoje město přijít, sice už to není jako dřív, ale stále to město miluje. A teď když je T pryč, musí ho pomstít a vydobýt to město pro něj.) Nevím jestli to pochopí. Sice jenom za to přece můžu já, to já jsem je ovládl a čarodějky na ně seslaly kletbu. A to mi ona vyčítá a určitě nebude přihlížet na to, že jsem chránil svojí rodinu. Neublížil bych někomu, kdo si to nezaslouží. Horší to možná bude s Jacksonem. Ten mi určitě jen tak nedovolí zabít mu bratra. (Ví jaké je spojení mezi bratry. Sice žádného nikde neměl, ale viděl to pouto mezi Klausem a Elijahem. I přes to co všechno Klaus udělal, v něm Elijah vidí dobro. Vidí ho tam, kde možná ani není. Když teď přemýšlí nad Klausem, měl by si s ním o tomhle promluvit. Společně by možná na něco mohli přijít. Hlavně ho musí přesvědčit o tom, že to nebyla chyba Gen a ani Jacksona.) To by mohlo být nebezpečné. Sice jenom by se vlci mohli chtít pomstít i čarodějkám, zvlášť těm, které pomáhají upírům. A nechci, aby se ti něco stalo. Takže pokud vymyslím plán, bezpečný plán dám ti vědět. Je mi jasné, že to nepůjde lehce. S tím jsem ani nepočítal, spíš jsem jen doufal, že najdu nějakou skulinku. (Doufá, že brzo na nějaký plán přijde a všechno to nějak vyřeší, než bude pozdě. Pozdě může být vlastně kdykoliv. Mohl by dojít do Abattoir a zjistit, že mu zabili další upíry. )

To jsme dva, kdo nechce o tohle město přijít. Dřív jsem odsud chtěla utéct a teď za něj hodlám bojovat. (Řekne rozhodně. Opravdu nehodlá nechat New Orleans a coven v rukách Benjamina. Město by nejspíš lehlo popelem pod jeho vládou nebo by tady vybudoval coven naprosto šílených čarodějů.) Jenže si je nezabil. Sice to bylo dost podlé a kruté, že jsi je nechal proměnit ve vlky a oni se mohli proměnit v lidi jen o úplňku, ale nezabil si je. Je sice pochopitelné, že na tebe měli pifku, ale takhle zaútočit na upíry? To bylo přehnané. Jo s Jacksonem to bude horší. Bude se to muset nějak vyřešit. (Opravdu pochybuje, že Jackson jen tak povolí vraždu svého bratra. Ona by taky nedovolila vraždu Monique. Bude to všechno ještě hodně komplikované, ale musí se to vyřešit. Nemůžou tady mít mezi sebou tolik neshod.) Pokud se chtějí pomstít už teď, tak tomu zabráním jen, tak že ti pomůžu. A jestli pomáhají čarodějky upírům? Do toho jim popravdě nic není. Tohle je jen na mě a mých lidech, komu budeme pomáhat. A zrovna teď chci jen pomoct dostat zrádce. No asi bych nepomáhala se zabíjením, ale aspoň sebrat jim ty kameny. V tom ráda pomůžu. (Nejspíš by ani nedokázala zabít ani jednoho vlkodlaka, i když by si to vlastně zasloužili. Samozřejmě jen ti viníci, ale i tak by to asi nedokázala.) Děkuji, že si o mě děláš starost. Ale budu v pořádku. Opravdu. Dokážu se ubránit pár vlkům. (Mírně se pousměje.) Budu taky nad něčím přemýšlet a když mě něco napadne, tak ti dám vědět. Snad se to vyřeší, co nejdříve. Promluvím si o tom ještě s Genevieve a třeba jí napadne způsob, jak znemožnit účinek kamenů na větší vzdálenost. (I když pochybuje, že nějaký takový způsob je. Účinek denních prstenů se dal taky zrušit, ale uměla to jen v jeho blízkosti. Možná existuje nějaký jiný způsob, ale ona o něm rozhodně neví.)

(Cítí z ní, že to myslí stoprocentně vážně a toho těší. Ví jaká je Soph, když si něco umane a pokud si zrovna umanula, že zachrání tohle město, tak je to jedině dobře.) To je dobře, měli by jsme bojovat za věci, které jsou pro nás důležité. (Otočí se na ní hlavou a trošku se usměje. Vážně by měl víc začít bojovat za některé věci. Jenže možná by se mělo toho boje pro něco, na chvíli nechat být.) Mohl jsem je zabít, ale v tu chvíli mi to nepřišlo správný. Dal jsem jim aspoň nějakou šanci na život a teď nevím jestli to bylo dobře. Taky mi přijde, že to bylo přehnané, ale kvůli tomu co jsem jim udělal, to i chápu. Ano to bude, je opravdu tvrdohlavý a pokud jde o rodinu, jsou vlci hrozní. (Musí uznat, že určitě trpěli, ale on jen využil situace a chopil se jí. V tu chvíli na sebe byl velmi pyšný, ale teď utrpěl ztráty a to jen kvůli jeho potřebě neustálé kontroly. Přemýšlí i nad tím, jak to udělá s Oliverem. Chápe, že jsou rodina. Rodina je na prvním místě, ale pokud udělá něco takového, tak si zaslouží smrt. A Oliver si smrt zaslouží.) Možná, že jim do toho nic není, ale i přes to můžou mít námitky. Je to proti přírodě, nebo aspoň tak to říká většina. Upíři jsou hříčka přírody a čarodějky, spolu s vlkodlaky by měli jít proti nim. Tak to přece má být. (Řekne hlasem, ve kterém je slyšet, že tímhle vším pohrdá. Vždycky mu to přišlo jako pitomost. Jediný, kdo tu je hříčka jsou vlkodlaci. Člověk, který se mění ve zvíře? To je proti přírodě a nebo by to tak mělo být.) Za to neděkuj.Jsi silná, vím, že to dokážeš. (Přikývne a s jemným úsměvem na tváři se na ní koukne. Vážně v to věří, ví, že je silná a mocná čarodějka. V tomhle má větší výhodu, může způsobit nějakou bolest a nebo něc podobného. Jenže on ne, může se pokusit mu zlomit vaz, ale to by musel být pořádně rychlý.) V to taky doufám, už mě nebaví prohrávat. Díky Sophie. Už asi raději půjdu, začíná být pozdě. (Postaví se a podívá se na Sophie, která taky právě vstává. Jde pomalu k vchodovým dveřím. Když už stojí před nimi, otevře je a pomalu jde ven.) Měj se a dobrou noc. (Přikývl a pak se vydal pryč od dveří. Vyšel z budovy a mířil rovnou do Abattoir.)

(Na jeho slova, že by měli bojovat za věci, které jsou pro ně důležité kývne s pousmáním hlavou.) Přesně tak, a proto nemůžeme dovolit tuhle nesmyslnou válku frakcí a musíme zaměřit na Benjamina. Tohle se musí vyřešit rychle, aby jsme Benjaminovi nedali šanci něco udělat mezitím. (Pokud to chtějí vyřešit rychle a to musí, tak budou muset rychle vymyslet dobrý plán a na nic nečekat. Musí se jednat, nesmí otálet.) V tomhle nemůžu hájit ani jednu stranu. Ty jsi neměl právo na ně svalit kletbu pomocí čarodějky a oni neměli zaútočit na upíry. Ale stalo se, bohužel. A musí se to zastavit. Už i pro ten důvod, že oni byli ti zrádci, kteří vše pověděli Benjaminovi. (Zavrtí nechápavě hlavou. Nechápe to, jak mohli pomoct Benjaminovi, když kvůli němu bylo zabito několik vlkodlaků. Na Jacksona a jeho tvrdohlavost se už nevyjadřuje. Neznala ho, ale věděla, co pro vlkodlaky znamená rodina. I když by na to teď mohl mít jiný pohled, když ho zradil bratr. Třeba bude chtít, aby trpěl po jeho, kdo ví. Všechno bude lepší, než aby vlastnil kámen a útočil na ostatní frakce.) Jo za tímhle si stojí hodně čarodějek i upírů, ale já nejsem taková. A takové názory mi jsou proti srsti. Čarodějka vytvoří upíry, ale pak se všichni rozhodnou, že to je proti přírodě a neměli by žít? Bože ať se rozhodnou, co chtějí. (Ušklíbne se. Vážně nesnášela tyhle názory, že upíři jsou všichni stejní. Že to jsou jen krvelačné pijavice a monstra. Vždyť čarodějky v hodně ohledech byli horší než upíři. Usměje se, když jí řekne, že je silná. Jako čarodějka je vlastně silná, jinak by nemohla být Starší, ale jako osobnost v tomhle furt pokulhávala.) Dobře a já zkusím něco najít v knížkách, jak zničit ty kameny nebo-li magický předmět na větší vzdálenost. (Zvedne se z gauče hned po něm a doprovodí ho ke dveřím.) Ty taky. Dobrou noc. (Usměje se a když odejde, tak zavře dveře a vrátí se do obýváku. Uvaří si kafe a ze shora si přinese knihy ze skříně. Začne v nich hledat způsob, jak zničit ty kameny a taky způsob, jak zjistit, kdo posedl člověka.)

(Po pár hodinách zírání do knih, přestala doufat, že v nich něco najde. Po každé, když dočetla knihu, tak ji odhodila na zem. Kupodivu se žádná z knih neroztrhla. Vlastně ani neví proč pročítá tolik knih, když v každé jsou skoro ty samá kouzla. V některé jich bylo více a v některé zase méně, ale všechny je už znala. Pročítala je snad milionkrát, po každé, když se něco dělo. Jenže občas tam opravdu něco našla. Jenže dneska byl den blbec a přicházela jedna horší zpráva za druhou. Nechala na chvíli knížky knížkama a deníky deníkama a šla si udělat další kafe. Pochybuje, žeby dneska usnula, tak aspoň může udržet i mozek v chodu, když už nic jiného. Po chvíli pak vezme mobil a začne psát Elijahovi.

kód:

Potřebuji s tebou mluvit. Můžeš se zastavit, až budeš mít čas? - S

Nenapsala sice kam, ale Elijahovi to snad dojde. Jistě zamíří do baru a když jí tam nenajde, tak ho může Jack nasměrovat k ní do bytu, který je v posledním patře nad barem. S Elijahem potřebovala mluvit také o tom útoku, ale taky i o tom posednutí Johna, jelikož ten, kdo v něm byl, ví naprosto všechno. Sophie nenapadlo, že by to nemusel být John a tak mu směle vyprávěla skoro všechno, co se stalo. Bože byla tak hloupá a snad nikdy si to neodpustí. Poté odloží mobil na kuchyňskou linku a dojde zkontrolovat Johna do pokoje pro hosty, který byl v dolním patře jejího bytu.)

*Téměř okamžitá odpověď.*

kód:

Za chvíli jsem tam. Elijah.

*Netrvá to dlouho. Upíří rychlostí, kterou použije je v baru za moment. Zeptá se na Sophie a je odkázaný do jejího bytu. Nechá si ukázat, kam má jít a pak tam zamíří. Dojde ke dveřím Sophienina bytu a zaklepe.*

(Když zjistí, že John stále spí jako zabitý, tak se nad tím trochu pousměje a odejde z pokoje zpátky. Podívá se na mobil, který bliká, ale nestačí ani otevřít zprávu a uslyší klepání na dveře. Povytáhne nad tím obočí a vydá se ke dveřím. Po cestě si přečte sms, kterou dostala od Elijaha a na to otevřela dveře. Zvedne k němu pohled od mobilu a lehce se pousměje.) Ahoj, to byla vážně rychlost. (Zvedne mobil s rukou a naznačí mu, že si akorát dočetla sms. Kdyby mu to trvalo aspoň o pět minut déle, tak si mohla aspoň obléknout něco jiného na sebe, než kraťasy a tílko na spaní a přes to jen dlouhý svetr. U Marcela jí bylo v celku jedno, co měla na sobě, ale když nad tím tak uvažuje, tak u Elijaha právě teď také. Byla u sebe v bytě, nikam se nechystala a navíc neměla zrovna moc času na nějaké upravování před zrcadlem a vybírání oblečení na dnešní den. A tohle bylo aspoň pohodlné. I jeho sjede pohledem od hlavy k patě a zkontroluje, zda mu nic není po včerejším útoku. I když zabít ho nemohli, tak se stejně musela přesvědčit. Nakonec odstoupí od dveří, aby mohl vejít dovnitř a stejně jako u Marcela ho nevyzve slovně, aby šel dál. Nakonec se pomalu rozejde do obýváku a začne sbírat knihy ze země. Její obývák zrovna připomínal tak trochu chaos.)

*Vyčkává za dveřmi. Slyší za nimi slabý šramot. Za chvilku se ve dveřích objeví Sophie. Vzhlédne k ní a po jejím uvítání se slabě pousměje.* Ahoj, Sophie. *Pozdraví ji.* Psala si, že se mnou chceš mluvit, až budu mít čas. Zrovna jsem neměl nic na práci, tak jsem tady. *Odpoví jí.* Doufám, že ti to nevadí. *Trochu zvážní, protože si uvědomuje, že už je docela pozdě a Sophie možná čekala, že se na čase teprve domluví. Neujde mu pohled, kterým si ho přeměřila. Vypadá jako vždy elegantní a upravený v jednom ze svých tmavě šedých obleků, ke kterému si vzal dnes bílou košili a tmavě modrou kravatu. Tázavě se na ni podívá, když se po její "inspekci" setká s jejíma očima. I on si ji mezitím stihl zkontrolovat, jestli je v jejím případě vše v pořádku. Po té, co Sophie, jen otevře dveře, uvažuje, jen chvilku a dojde mu, že nejspíše ještě neobnovila smlouvu a tak k ní teď může každý. Vejde tedy dovnitř a přelétne očima kousek bytu, kde se právě nachází.* Měla by si obnovit smlouvu, Sophie. *Poznamená, když ji následuje do obývacího pokoje. Zůstane stát a pozoruje ji, jak sbírá knížky. Přelétne tu spoustu knih pohledem.* Co se děje, Sophie? *Zajímá se. Nejprve chce vědět, proč s ním chce mluvit, než jí sám pak řekne, co má na srdci.*

(Zavrtí hlavou na znamení, že jí to opravdu nevadí a doprovodí to ještě slovy.) Jen jsem tě tady nečekala, tak rychle. To je vše. Vůbec mi to nevadí, vlastně jsem ráda. (Když ho tak pozoruje, zamyslí se, jestli ho snad někdy viděla v něčem jiném než v obleku. Po chvíli usoudí, že ne. Ani raději nechtěla vědět kolik jich ve skříni má, protože by jistě slyšela dost vysoký počet.) Vím o útoku, tak jsem kontrolovala pohledem své oblíbené upíry. (Odpoví mu na jeho tázavý pohled a vlastně mu tím naznačí, že nebyl první, koho takhle kontrolovala. Jistě mu dojde, že ten první upír je Marcel, protože s žádným jiným kromě Elijaha už nemá takové vztahy.
Otočí se na něj, když jí řekne, že by si měla obnovit smlouvu. Musí se tomu prostě usmát, jinak to nejde. Už to dneska slyší po druhé a po druhé musí odpovědět stejně.) Já vím. Ještě nebyl nějak čas. Stejně ke mně nikdo nechodí. (Sklidí knihy ze země a nahromadí je na jednu hromádku na jídelní stůl. A pak se k němu znovu otočí.)Spíš, co se neděje, ale začnu rovnou s tím, proč jsem ti hlavně psala. (Zhluboka se nadechne.) Vím, že si všichni myslíte, že Genevieve je zrádce, protože očarovala ty kameny a vlkodlaci pak zaútočili na upíry, ale není to tak, jak se všichni domníváte. Genevieve sice opravdu kameny očarovala a dal tím vlkodlakům velkou převahu nad upíry, ale útok rozhodně zamýšlen nebyl. Oliver a Franceska ty kameny ukradli. Genevieve dokonce pak skončila s otřesem mozku. Pak vlkodlaci zaútočili na sídlo. Jenže tohle nebylo vůbec předpokládaný. Nikdo nevěděl, že Franceska je vlkodlak a Oliver zradí vlastního bratra, jen aby se mohl pomstít. Vlkodlaci měli dostat očarované kameny, aby mohli normálně žít a neschovávat se. Případně se bránit a měli by jsme další sílu proti Benjaminovi. Od začátku se mi to nelíbilo, ale Genevieve to měla vše promyšlené. Ale pak se stane tohle. A vy si myslíte zase něco jiného a já bych nerada, aby někdo nevinný platil za něco, co nemůže. (Všechno to na něj vychrlí v jednom okamžiku. Zhluboka se opět nadechne, protože to celé řekla na dva nádechy a teď už vyčerpala veškerý kyslík z plic. Vůbec netuší, že Elijah o tomhle už všechno ví a ona mu to tady říká naprosto zbytečně. Jenže ona prostě musí chránit svou kamarádku a musela to říct jak Marcelovi, tak Elijahovi. Když pak řeknou oba Klausovi stejnou verzi, tak jim uvěří snáž, než kdyby to řekl jen jeden. Plně doufá, že Elijah jí uvěří stejně jako Marcel a Klaus pak uvěří Marcelovi a Elijahovi.)

*Přikývne, když ho Sophie ujistí, že nejde nevhod. Je i rád, že sem nakonec nešel zbytečně. Ani nečeká, že mu na jeho němou otázku Sophie odpoví, ale, když se tak stane, pozvedne v mírném překvapení obočí. Samozřejmě ho její slova i potěší, neboť rád slyší, že patří mezi její oblíbence.* Děkuji, Sophie. Jsem v pořádku. *Ujistí ji se slabým pousmáním. Při tom na ni kouká.* V době toho útoku jsem byl bohužel mimo sídlo. *Pokračuje dále a už zvážní a je vidět, že ho to mrzí, protože by dopadl rozhodně lépe ve prospěch upírů.* Je hezké to od tebe slyšet. *Dodá ještě opět s mírným pousmáním.* Že patřím mezi oblíbené. *Dovysvětlí ještě, čemu to patří. Předpokládá, že tím dalším bude nejspíše Marcel. Po té, co mu odpoví, že nemá na něco takového čas, nesouhlasně se zamračí.* Měla by sis ho udělat. V tomhle městě to jde od deseti k pěti. Musíš být opatrná. *Nabádá ji. Jak je vidno, jeho potřeba na ni dávat pozor u něj trvá stále. Když ji promlouvá do duše, tak na ni velmi přesvědčivě hledí. Přejde za ní ke stolu, kde odloží své knihy a když spustí, proč s ním chce mluvit, a on zjistí, že je to o tom útoku, nadechne se a pootevře pusu, aby jí mohl ve vhodný okamžik zastavit a říct ji, že už něco ví, ale ona je rychlá a nepustí ho ke slovu, takže s výdechem rty zase semkne a jen se mu po něm mihne krátký pobavený úsměv. Pozorně ji naslouchá. Nakonec zjistí, že udělal dobře, že si ji poslechl, protože se dozví pár přesnějších informací, než to bylo prvně od Hayley. Nechá ji domluvit a teprve pak přikývne.* Já už o tom něco vím, Sophie. *Řekne jako první.* Mluvil jsem o tom už s Hayley, která měla informace od Jacksona. *Pokračuje.* Slyšel jsem, jak to bylo a rozhodně nesouhlasím s tím, aby se někdo mstil na nevinných. *Povídá dál a pak Sophie ujistí, že rozhodně nebude podporovat žádné pomstychtivé útoky.* Vím, kdo přesně za tohle zaplatí... *Poznamená pak sice klidně, ale v jeho pohledu se nebezpečně zablýskne a je to možná děsivější, než, kdyby se rozčiloval a vyhrožoval dotyčným všemi možnými způsoby smrti nebo mučení, ještě před tím, než opustí tento svět.* Chtěl jsem o tom ještě mluvit s Genevieve, aby si mohl zjistit nějaké informace přímo od ní, od někoho, kdo byl přímo u toho. Zatím se mi, ale neozvala. Rozhodně bych si nejdříve zjistil pravdu, než bych se do něčeho pouštěl. *Ujišťuje ji, že rozhodně takové věci neřeší s horkou hlavou a není pomstychtivý typ. Toho už by si, ale Sophie jistě mohla již všimnout.* Pokud jsi tohle řekla i Marcelovi a nechal se přesvědčit, o čemž nepochybuji. *Poznamená věcně dále.* Tak už mi zbývá, přesvědčit mého bratra. *Zjistí s potěšením, že se díky Sophie a její angažovanosti do tohoto problému některé problémy již vyřešily.* Děkuji ti. Ušetřila si mi tak trochu času. Nemusím o tom přesvědčovat i Marcela. *Pousměje se na ni vděčně i potěšeně.*