Sophie´s Flat

(Když od Elijaha uslyší, že byl bohužel mimo sídlo, tak pochopí, že ho mrzí, že tam nebyl, aby mohl pomoct. Kdyby v momentě útok byl původní v sídle, jistě by se zmírnili škody. Mnoho upírů by mohlo být těch živých a více vlkodlaků mrtvých. Elijahovi by se nic nestalo. Možná by schytal nějakou ránu a třeba by se mu dostal do systému vlkodlačí jed, ale rozhodně by ho nezabil. Byl akorát dvacetčtyři hodin trochu mimo sebe, ale pokud by mu dal Klaus krev, tak by nemuselo dojít ani k tomuhle. Vlkodlaci si opravdu vybrali skvělý čas na útok. Nakonec se jí na tváři opět objeví pousmání po jeho dalších slovech.) Jinak to ani nejde. (Pokrčí rameny. Opravdu to jinak nešlo. Elijah k ní byl vždy milý a upřímný. A i když ona pomohla Alisee získat jeho krev a pak jeho i ostatní potomky Mikaela ukotvila k Mikaelovi, tak jí to nevyčítal. Ani když unesla Hayley společně s Monique a Abigail. Netrval na trestu smrti, který tak moc chtěla Hayley a Klaus. Dokonce na něj byla občas i nepříjemná, třeba když po ní chtěl adresu Genevieve a ona mu jí nechtěla dát. Stále na ni byl milý a podle jeho slov by jí nenechal umřít. Tohle vůbec nechápe, ale je za to ráda.) Toho jsem si vědoma, ale opravdu ten čas zrovna nebyl a zvlášť dneska. Ale neboj, budu opatrná. (Mírně se pousměje. Myslí to vážně. Bude opatrná a hlavně teď, když tu pobíhají vlkodlaci v plné síle a nějaký člověk, který jí posedl barmana.
Sleduje jeho pobavený výraz, když domluví. Nechápavě povytáhne obočí. Nechápe, co mu na tom přijde, tak zábavného. V první chvíli jí napadne, že se tomu snad vysmívá a nevěří jí, ale jakmile začne mluvit, tak pochopí důvod. Teď si připadá vážně jak pitomec. Kdyby ho nechala mluvit, tak si mohla ušetřit všechno to vysvětlování a prostě by přešla k druhé záležitosti. Prohrábne si vlasy a uvolní si je tím z gumičky. Spadnou jí tak na záda a ramena a gumička jí zůstane v ruce.) Aha. Příště tě asi pustím ke slovu, než cokoliv řeknu. (Nějak jí nepřekvapuje, že Jackson to řekl Hayley a ta to řekla Elijahovi. Měla to předpokládat, ale místo toho prostě žvanila a žvanila. Kývne hlavou. Aspoň tedy Elijah a Marcel věděli už, kdo za tím vším stojí a kdo za to musí zaplatit. Podívá se mu do očí a zaznamená ten jeho pohled. Bylo opravdu jisté, že Elijah se chce pomstít a nejspíš to nebude zrovna hezká pomsta.) Jo Genevieve. Nejsem si jistá, že jí teď seženeš nebo aspoň dneska. Zjistila jsem něco dost překvapivého a v téhle chvíli asi tu nejlepší věc, která se mohla stát, jenže Genevieve z toho byla tak nějak v šoku a vyběhla mi dnes ráno z bytu a už jsem jí nedohonila. (Neřekne mu, že zjistila, že Kate je její možná pravnučka nebo prapravnučka či jaké generace byla. Není si zrovna jistá, jestli Elijah ví o její dceři a Sophie rozhodně nepřísluší, aby to všem říkala. Sice se to lidé brzy dozví, když se ukázalo kým je Kate, ale ona sama to ohlašovat do světa nebude.) Marcela jsem ani přesvědčovat nemusela. Uvěřil mi hned. A také usoudil, že všichni vlkodlaci si nezaslouží zemřít, i když to prve plánoval. Chce zabít jen ty, co zaútočili na jeho lidi. Nabídla jsem mu svou pomoc. A zrovna teď jsem hledala, jak by se dala z kamenů odstranit magie, aniž bych musela stát přímo před vlkodlakem, který ho má. (Oznámí mu konečně důvod toho jejího nepořádku v obývacím pokoji. Vezme si ze stolu hrnek s kávou a napije se z něj. Má pocit, že už je překofeinovaná, ale i tak to stále pije.) A abych se dostala k dalšímu problému, který se dnes objevil. Zjistila jsem, že John, můj barman byl měsíce posednutý. Takže teď je někde venku člověk, který ví naprosto všechno. I když v tuhle chvíli nemůže vyzradit nějaký tajný plán, ale i tak. Navíc musel si sehnat nějakou čarodějku či čaroděje k výměně těla, protože i kdyby Johna posednul čaroděj, tak v jeho těle neměl žádnou moc. (Dostane se konečně k dalšímu problému. A to mu vlastně ještě neřekla o té vizi, což jí připomíná, že si musí promluvit také s Aliseou.)

*Je rád, že Sophie nijak nerozebírá to, že se nemohl on sám osobně o pár vlkodlaků postarat. Přesto se neubrání cynickému úšklebku, nad tou nešťastnou náhodou.* Ti útočníci měli neskutečné štěstí. Jak se ukázalo, ani jeden z mých sourozenců v té době v sídle nebyl. Naštěstí tam nebyla ani Hayley. *Povídá jí.* Odnesl to Marcel a jeho upíři. *Povzdechne si. Ne, že by ty Marcelovy měl ve velké oblibě, ale rozhodně jim nepřál takový konec.* Je to ovšem, jen otázkou času, než ty, jež to provedli potká spravedlivý trest. *Ztiší opět hlas a zablýskne se mu v očích.* Francesca Guerrera a Oliver Warren. Jsem si jistý, že budou litovat toho, do čeho se to pustili. *Poznamená to věcně, jako by o nic nešlo. Nemá s nimi slitování. Pak toho, ale nechá. Nechce se před Sophie tímhle zabývat. Na tohle taky dojde čas. Když od Sophie slyší její poznámku, patřící ještě k tématu jejich oblíbenců, tak na ni s potěšeným pousmáním pohlédne. Napadne ho, že se to mezi nimi rozhodně hodně změnilo a je za to rád. Těší ho, že si v NO našel čarodějku, se kterou nachází společnou řeč a dokáží spolu vycházet. Sophie od jisté doby zkrátka vnímá jako někoho, komu dokáže porozumět v tom, co dělá, i když to není zrovna to nejpříhodnější pro jeho rodinu, neboť je už hodněkrát ohrozila a nejvíce si v očích ostatních pohoršila svým útokem na Hayley a dítě. On, ale ví, jaké to je být zodpovědný za někoho dalšího a dělat všechno proto, aby toho dotyčného nebo dotyčné ochránil. Sám to dělá neustále. Pokaždé, když Sophie něco takového provedla, vyšlo najevo, že to nedělala pro sebe a vlastní potěšení, ale kvůli někomu, komu chtěla pomoct, koho potřebovala ochránit. Vždy se s ní proto snažil vycházet a byl ochotný nabídnout i pomoc, pokud by potřebovala a požádala o ni. I když některé její kroky neschvaloval a nejvíce pak právě ten útok a pokus o zabití Hayley, přesto vycházel z toho, že to nakonec neudělala. Postavila se tomu a dokázala se nakonec rozhodnout správně. To, vše pochopil a bylo mu objasněno na schůzi. Navíc na žádném trestu vůči ní by nejspíše ani netrval. Hlavně ne ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že ji Rebekah zabila, ale nakonec ji Genevieve přivedla zpět. Tím se to pro něj uzavřelo. Věří, že se Sophie poučila a nikdy něco takového už neudělá. Bohužel ne všichni na to mají takový názor a tak je Sophie mezi ostatními členy jeho rodiny včetně Hayley a hlavně u ní na černé listině. Mrzí ho to, ale nedokáže proti tomu bojovat. Ne se všemi naraz. Nechává si tak názory na ni většinou pro sebe. Kdyby však bylo třeba a cítil, že je to nutné, postavil by se za ni. Tyhle své myšlenkové pochody si nechá pro sebe. Nemá v úmyslu tím Sophie zatěžovat. Ona je pak jen svědkem toho, jak díky těmto názorům s ní jedná. Po té, co byl navíc nucený rozhodnout o jejím životě a musel ji nechato umřít a procitnout jako upíra, aby ji zachránil, z jeho strany náklonnost a sympatie k téhle čarodějce ještě stouply a ještě potřeba na ni dávat pozor. Vnímá to takhle jako hotovou věc. Bere to, jak to přichází. I díky tomu tak získal někoho, s kým si rozumí i mimo svou rodinu. Někdy je to pro něj vítaná změna.* To rozhodně musíš být. *Přisvědčí pak, když ho ujišťuje, že bude opatrná.* Nechci, aby se ti něco stalo. *Pronese to opět jako hotovu věc. Když pak Sophie konečně může říct, že to, co mu říkala už ví, tak se nedokáže ubránit pousmání.* To nevadí, Sophie. Skutečně jsem slyšel i pár nových informací a tak jsem si celou tu událost ucelil. *Ujistí ji, že to, co mu všechno říkala pro něj rozhodně nebylo zbytečné, ale že mu to dost pomohlo. Po té, co se zmíní o Genevieve a řekne mu, že má něco důležitého, tak přikývne. Čeká, jestli mu to neobjasní více, ale když nic dalšího nepoví, tak se neptá. Je si jistý, že k tomu má jistě důvod.* Psal jsem jí večer, i že to dost spěchá, ale z její strany žádná reakce. *Poznamená a slabě nad tím pokrčí rameny. Dále se tím, ale nezabývá. Díky návštěvě Sophie za Genevieve ani nebude muset jít. Nějak mu to nevadí. Zatímco se Sophie se mu podařilo najít společnou řeč docela brzy, u Genevieve ať se od jisté doby snaží sebevíc, tak má pocit, že vždy dosáhne spíše opačného efektu. Přesto se nevzdává a bude to zkoušet i nadále. Poslechne si od Sophie i o Marcelovi a docela je rád, že reagoval, jak reagoval.* Jeho prvotní reakce je pochopitelná, když ztratil tolik jemu blízkých a přátel. *Odvětí, ale i tak ví, co je správné. Je rád, že to tak Marcel vnímá. Zpozorní, když se zmíní o tom, co v knihách hledala.* A našla si něco? *Zajímá se.* I když by mi stačilo, jen je rozděli na menší skupinky, po dvou po třech a bylo by to vyřešené hned. *Ani nečeká na odpověď. Ví, co mu stačí k tomu, aby se o ně "postaral". Prsteny by jim v jeho případě velkou výhodu neposkytly. Přesto na ni nakonec v očekávání odpovědi, jestli byla úspěšná pohlédne. Tím by se hned spousta věcí vyřešila neboť by vlkodlaci opět byli neškodní a nikomu ve městě už by nic nehrozilo.* Další problém, Sophie? *Pohlédne na ni znepokojeně a jeho tvář se zachmuří. Očekává, co se od ní doslechne. To, co slyší rozhodně nezní právě nejlépe.* To je "skvělé". *Povzdechne si pak, když Sophie domluví a dál na ni kouká.* Jako bychom jich měli málo. *Zavrtí hlavou. Pak na ni zamyšleně koukne.* Říkáš měsíce... *Uvažuje nahlas.* Takže to není nejspíše nikdo, koho vzkřísili předci, kvůli spolupráci s Benjaminem... *Přemýšlí dále. Chvilku kouká na ni, chvilku jen tak, na desku stolu nebo po jejím bytě bezcílně bloumá očima.* Dalo by se zjistit, kdo z magicky nadaných mu pomohl? *Zeptá se jí.*

No tak to měli opravdu velké štěstí, a nebo někdo předem stál opodál sídla a když jste všichni odešli, tak mohli bez problémů zaútočit, aniž by oni sami utrpěli nějakou větší újmu. (Scénářů mohlo být více. Buď to byla opravdu velká náhoda, že tam nebyli nebo opravdu vyhlíželi a pak zaútočili. To už bylo vlastně celkem nepodstatné, protože škody byli napáchány. K Hayley se nijak nevyjadřuje. Došlo jí už dávno, že tam nebyla. Kdyby ano a stalo se jí něco, tak by se k ní Genevieve ráno rozhodně nedostala a Klaus by jí konfrontoval už včera.) No Marcel z toho aspoň vyvázl živý. O jiných upírech se to říct nedá. Hlavně ne o Thierrym. (Nikdy neměla Marcelovo upíry zrovna v lásce. Vlastně se s žádným nikdy nebavila. Byli pro ní jen tváře a jména, ale bylo jí to líto kvůli Marcelovi a... Zarazí se. Kate vlastně chodila s Thierrym a ten je teď mrtvý. Sice neví, jak moc to mezi nimi bylo vážné, o tomhle se s ní nikdy nebavila, ale věděla o tom. Jak jí to má teď sakra říct? Pokud už to dávno neví. A pokud to ví, jen doufá, že nevyrazila za pomstou na vlastní pěst. Všechno jde opravdu do kopru a oni tomu jen přihlíží a nemůžou dělat nic. Nemůžou tomu zabránit, akorát pak řešit následky. Vzpamatuje se ze zamyšlení.) Takže Hayley nevadí, že budou zabiti vlkodlaci z její smečky? Tedy pochybuji, že by se Marcel ptal na svolení, ale přeci jen to jsou její lidé. A Oliver je bratr Jacksona. (Jackson by asi byl ten horší problém, pokud bude chtít bránit bratra, mohl by dopadnout špatně i on. Ne že by jí nějak extra zajímal jeho život, ale byl to alfa smečky a pokud ho zabijou, tak se vlkodlaci naštvou a pak by to mohla být opravdu válka dvou frakcí. No vlastně skoro všech, když se do toho zapojí i původní a čarodějky. Benjamin by pak byl jistě v sedmém nebi. Mnoho jeho protivníků by skončilo mrtvých a on byl měl velké šance na úspěch. Tohle byl snad jen zlý sen. Elijahova slova jí trochu zvednou náladu a pousměje se. Bylo celkem hezké slyšet od něj, že nechce, aby se jí něco stalo. Stejně jako jí to potěšilo u Marcela, když jí to řekl. Elijah a Marcel měli něco společného, tedy co se týká jí. Měli nějaké neshody, ale v konečném důsledku jim na ní nějakým způsobem záleželo. Jí na nich samozřejmě taky záleželo a nechtěla, aby se jim něco stalo.) Nic se mi nestane. (Takovýhle slib byl těžko splnitelný v téhle době, ale ona už je opravdu více obezřetná. Tedy s tou smlouvou by opravdu měla něco dělat. Snad se jí dostane nějaký čas zítra. Mezitím aspoň mohla vytvořit kouzlo, aby se nikdo nedostal do jejího bytu, i když by ho musela zrušit, až by přišla Genevieve nebo někdo.) Nejspíš si ani nevšimla, že má novou zprávu. Nebo si jí prostě nepřečetla. A nebo jen odpočívá a telefon neslyšela. A popravdě odpočinek by si opravdu zasloužila. Je toho na ní moc a jde vidět, že už je z toho všeho unavená. (Opravdu doufala, že odpočívá ve svém bytě nebo je někde s Kate a povídají si. A pokud je s Kate, tak jim chtěla dát, co nejvíce času. S vlkodlaky to můžou vyřešit klidně i bez ní. Ona aspoň nebude muset nic řešit a její tělo i mysl si odpočine. Při takovém zatížení by mohla každou chvíli zkolabovat a to by rozhodně nebylo dobré.) Ne, zatím jsem nic nenašla, ale budu hledat dál. Zatím je nejužitečnější, že pomocí lokačního kouzla bych je mohla najít. Ty kameny jsou vlastně magické objekty a když najdu kameny, tak najdu i majitele. A díky tomu, že jsou jen tady v New Orleans, protože pochybuji, že by je měl někdo jiný na světě, tak se mi jich na mapě neukáže tisícovka jako by to bylo v případě denních prstenů. ( I když nepochybuje, že by je Elijah bez problémů zvládl společně se svým bratrem a třeba i nějakými dalšími upíry, bylo by o dost snaží zrušit magii v kamenech. Předešlo by se nějakému zdlouhavému plánování a pak by se jednoduše bez velkých obtíží zabili.) No přesněji řečeno se to stalo někdy po tom incidentu s Hayley. Tak nějak jsem pak byla absolutně nepříčetná. Večer jsem se zhroutila a málem si zbořila celej byt. Ráno jsem se vůbec neovládala, rozbila jsem nějaké sklenky a bůh ví co ještě a jedním střepem jsem ho zasáhla do tváře. Kdo by nevyšiloval, kdyby přišel o svou nejlepší kamarádku, stala se ze mě má matka, kterou jsem ze srdce nenáviděla, chtěla mě zabít má vlastní neteř o kterou jsem se starala a pak mi ještě vzala moc, která nepatřila mě. (Vydechne a prohrábne si vlasy. Neuvědomuje si, že Elijahovi řekla všechno, co se pak stalo. Genevieve byla jediná, která to věděla. Dokonce to neřekl ani ten večer Johnovi.) Ale abych se dostala k tomu, co jsem chtěla říct. John se se mnou pak jakou dobu nebavil a já to dávala za vinu tomu, co jsem udělala, ale on nebyl on. Když na mě konečně po dlouhé době promluvil, začal se vyptávat, co se děje. Přišlo mi to hodně divný, ale vymluvil se na to, že má o mě strach, poté co mě zabila Rebekah. A tak jsem mu řekla o Benjaminovi. Vždycky jsem mu říkala všechno, to samé Jackovi. A co jsem mu neřekla, tak mohl slyšet. Mohl slyšet jakýkoliv rozhovor v baru. Ostatní si barmanů nevšímají, protože si myslí, že neví o ničem, ale ví o všem. A ten člověk, který ho posedl musel vědět, že Johnovo tělo mu poslouží dobře. (Začne o tom všem přemýšlet. Ten člověk jistě musel pozorovat Johna už delší dobu, jinak by nevěděl, jak se chovat. A pak když omylem ublížila Johnovi, toho nejspíš využil. Připadá si vážně pitomě, když nepoznala, že John není John. Dokonce ani jeho bratr to nepoznal. Jeho bratr. Uvědomí si, že ten někdo mohl klidně ublížit Jackovi, Nicole nebo Joshovi. Zavrtí hlavou, tohle byla noční můra. Vždycky si myslela, že oni dva byli v bezpečí, ale nebyla to pravda.) Mohl to být kdokoliv. Ale pochybuji, že to byl někdo z covenu. Proč by mu pomáhali? Neměli důvod. Vždy všechno ví ode mně, tak jakou informaci jim mohl dát za to, aby mu pomohli? Co by z toho vlastně měli? (Povytáhne obočí a pokrčí rameny. Vůbec to nechápe.) Zkoušela jsem hledat, jestli se nedá zjistit, kdo ho posedl, ale nic. (Vzpomene si opět na Aliseu a rozhodne se mu to teď říct.) A pak tu je ještě jedna podivnost. Včera jsem se dotkla Alisei a měla vizi. Ten můj dar, jak poznam, že je žena těhotná a v jakém měsíci či týdnu, dokážu určit pohlaví a otce. V jednom případě jsem poznala, že se dítě narodí postižené. Takovej chodící ultrazvuk. (Ušklíbne se nad tím. Občas jí to vážně štvalo.) Ta vize. Tak nějak jsem neviděla jen jednu tvář, ale tak třicet? Možná víc? Nepočítala jsem to. Viděla jsem i Johna. První jsem si myslela, že už vidim snad všechny její sexuální partnery, ale to se vyloučilo, když řekla, že s Johnem nic neměla a jeden partner chyběl. (Mluvit o sexuálním životě Alisei s jejím bratrem bylo sice trochu divné, ale musela mu to říct. I když vlastně toho moc neřekla. Ani neprozradila, že ten chybějící je Oliver. Jak asi Alisea zareaguje na Oliverovu zradu a budoucí smrt? Začne přemýšlet. Jedním douškem pak dopije kávu a s očekáváním se podívá na Elijaha.)

To se na ně také obrátilo štěstí. Stává se, jen velmi zřídka, že v sídle nikdo z nás není. Rebekah ten den vzala Hayley ven. *Poznamená a potřese nechápavě hlavou.* Měli opravdu neskutečné štěstí, že v den, kdy se jim podařilo dostat do ruky takovou výhodu, ji mohli okamžitě použít. *Nemůže pochopit, jak někomu může vycházet všechno a oni ať se snaží sebevíce, se potácejí od debaklu k debaklu a pokud se jim podaří něco málo vyřešit, tak se hned objeví několik dalších stejně těžkých neli těžších problémů. Ví, ale že přemýšlet tady nad tím nikomu a ničemu nepomůže, takže se tím přestane zabývat a soustředí se opět na Sophie a na to, co mu říká. Když mu říká o Thierrym, jen na ni mlčky vážně kouká. Bohužel se s tím nedá nic dělat. Dosud postával u stolu u Sophie, nyní přejde k jedné ze židlí, odsune ji a posadí se. Otočí se čelem k Sophie. Je vidět, že jeho tvář je opět zachmuřená a stažená starostmi, které se objevily k těm, co už mají.* Místo, abychom se snažili všichni všemi silami zbavit město Benjamina, musíme řešit tyhle žabomyší války. *Poznamená nespokojeně nad takovým stavem. Mírně při tom protáhne koutky rtů do stran a předvede tak jakýsi znechucený výraz.* Tohle město je jako kotel. Neustále to v něm vře, prská... *Zvedne ruku k obličeji. Loktem se opře o desku stolu a mezi palec a ukazováček chytí kořen svého nosu. Zavře oči a pár okamžiků tak zůstane.* Kdybych to tak mohl zastavit. *Sophie, ale poslouchá dál. Otevře oči a spustí ruku zase dolů, až se Sophie zmíní o dalším problému a to Hayley a její smečka, která se podílela na tom útoku v sídle. Pohled, který ji po jejich slovech na dané téma věnuje, je jasné, že to tak jednoznačné není.* Hayley je chce potrestat všechny to ano. *Přikývne.* Pro Olivera si, ale nejspíše představuje něco jiného, než většina ostatních a pro členy její smečky? *Zavrtí hlavou.* Nevím, tohle jsme zrovna detailněji neprobírali. Jen mě žádala o pomoc pro vlkodlaky v Zátoce. Nechce, aby to odnesli nevinní, kteří s tím nemají nic společného. *Upřesní, co a jak.* Větší problém bude patrně Jackson. Nevím, jak se bratrově zradě postaví on a jak ji bude chtít potrestat. *Pokračuje dále.* Ale jsou to jen výjimečné případy, kdy je někdo svolný s tím zabít vlastního sourozence... *Dodá ještě. Kouká při tom na Sophie. Tohle o čem nyní hovoří zná z osobní zkušenosti z dob, kdy šel po Klausovi. Nemá, ale dojem, že nyní je vhodná doba, aby s tím Sophie seznamoval. Není si, ani jistý, že by ji to zajímalo. Více to proto nerozvádí, ale jeho výraz v očích je velmi výmluvný. Je pro něj proto příjemná změna, když se na Sophienině tváři objeví úsměv. Sleduje ji a i jeho výraz ve tváři se na moment rozjasní. Přikývne pak na její přesvědčivá slova. Chtěl by tomu věřit a také v to plně doufá.* Musíme se zbavit hrozeb v tomto městě, aby to pro tebe bylo snazší. *Odvětí odhodlaně.* Měli jsme se teď zaměřit na Benjamina a ne řešit vlkodlaky a upíry. *Stěžuje si a už zase se tváří nespokojeně. Když mu Sophie jmenuje důvody, proč mu Genevieve patrně neodpovídá na jeho zprávu, je to pro něho pochopitelné. Je toho na všechny nyní hodně.* Zkusím to ráno, i když vlastně už s ní ani mluvit nepotřebuji. *Poznamená a pak si uvědomí, že to, co chtěl probrat s Gen slyšel podrobně od Sophie.* Ještě uvidím. Jen doufám, že zatím Niklaus nebude v tomhle směru příliš aktivní a nepustí se do řešení problému s vlkodlaky a Genevieve do té doby sám. *Stáhne znepokojeně obočí. Při tom pohlédne na Sophie. Když se Sophie zmíní o tom, že sice nemá zatím nic na odčarování kamenů, stačí mu zpráva, že je dokáže pomocí kouzla ve městě najít.* Pro začátek to není nejhorší. *Poznamená.* Když zjistíme, kde se nacházejí, budeme moci snáze vymyslet, jak se jich zbavit. Pořád to jsou vlkodlaci. *Odvětí. Nejraději by se do toho hledání pustil okamžitě. Sezení a nic nedělání ho zneklidňuje. Potřebuje, aby se věci zase trochu pohnuly v jejich prospěch. Zaposlouchá se po té do vzpomínání Sophie na ty události, které se staly před tím. Zpozorní, a jak slyší, co všechno prožila jeho tvář trochu uvolní podmračený výraz a v očích je vidět účast. Když skončí a na chvilku se mezi nimi rozhostí ticho, natáhne se po její ruce a na chvilku ji přikryje svou dlaní a zlehka stiskne. Při tom jí kouká do očí.* Je mi líto, co sis musela potom prožít Sophie. Pro nikoho z nás to nebylo lehké období. Ale zvládli jsme to. Něco už jsme vyřešili a ten zbytek. Je to jen otázka času. *Promluvá k ní nejprve účastně, pak jako by ji chtěl utěšit a na konci přejde k povzbudivému tónu svého hlasu. Věnuje jí i krátký povzbudivý úsměv. Ruku po té zase stáhne zpátky k sobě. Poslouchá zase pozorně o Johnovi.* Je to podezřelé. Nevěřím, že je to náhoda. Ten dotyčný má jistě nějaký důvod, proč udělal právě tohle. *Mračí se už opět soustředěně.* Mohl je obelstít, aby získal, co chtěl nebo je přinutit. *Uvažuje pak nahlas.* Jenom teď nemáme ponětí, které tělo si vybral teď. Zase se může pohybovat kolem nás aniž bychom si to uvědomili. *Povídá dál a tváří se opravdu nelibě nad takovými představami. Uvažuje během toho, co Sophie prozrazuje svou snahu něco zjistit, jak něco zjistit. Když mu začne povídat o Alisee, tak opět zpozorní a s pohledem na ni poslouchá. Jestli se mu zdá tohle téma podivné nebo nepříjemné, nedá na sobě nijak znát. Soustředí se na obsah toho, co mu Sophie říká. Když pak skončí, chvilku to vstřebává a uvažuje nad tím, co by to mohlo být.* Alisea mi jednou říkala, že když ji můj bratr zabil a stala se upírem, že přišla o dítě. *Přemýšlí nahlas a zasvěcuje do svých myšlenek také Sophie.* Teď, když je zase člověk, nejspíše se vrátila do toho stavu, před smrtí. To znamená, že to dítě, které čekala je rovněž na živu a nyní její těhotenství pokračuje, jen měla nějakých tisíc let pauzu. *Zdá se mu to přitažené za vlasy, když o tom nahlas uvažuje, ještě před Sophie, ale chce si něco ověřit.* Ty říkáš, že vidíš otce dítětě těhotné ženy. *Zvedne k Sophie na moment zrak, jako by si to chtěl, jen potvrdit. Hned, ale pokračuje.* V jejím případě si viděla těch mužů mnohem více a mezi nimi i Johna. Ukázalo se, že John byl posedlý. *Začíná mu to dávat smysl, i když tomu, jen ztěží může věřit.* Myslím, že kdyby si se opět dotkla mé sestry, přibyla by ti na seznam nová tvář. Tho, koho ten dotyčný opět posedl. *Poznamená.* Jestli je ten dotyčný, se kterým Alisea čekala před tisíci léty dítě cestovatel a mění těla, pak je pochopitelné, že si viděla všechny tváře, které do té doby používal a protože si vybral i Johna, byla tam i jeho tvář. *Zakončí svou teorii.* Otázka je, ale proč? *Soustředěně se mračí. Pohlédne trochu znepokojeně na Sophie.* Měli bychom promluvit s mou sestrou o otci jejího dítěte. Jediná ho zná a něco nám o něm poví. Možná si tak doplníme další část téhle podivné skládanky. *Podívá se na hodinky a zjistí, že už je opravdu pozdě na to, aby Alisee psal nebo volal.* Ráno se s ní spojím. Nelíbí se mi, že nás někdo špehuje. *Zamračí se nespokojeně a koukne na Sophie.*

Jo opravdu velké štěstí. Je to neskutečné štěstí. (Zavrtí hlavou. Na jednu stranu bylo dobře, že vzala Rebekah Hayley ven, ale kdyby tam byla ona nebo Elijah, tak to mohli zastavit. Možná by se jim podařilo zabít všechny vlkodlaky vzít kameny. Teď by to tady nemuseli tolik řešit. Něco si uvědomí. Davina bydlela v sídle a vlkodlaci na něj zaútočili.) Davina tam v tu dobu také nebyla, že? (Podívá se na něj tázavě. Je si jistá, že kdyby tam byla, tak Marcel by byl ještě víc zničenej a řekl by jí o tom. Ale jak může nechat teď žít Davinu v sídle, když to tam pro ni není bezpečné? Ví sice, že Marcela má opravdu ráda a chce být u něj, ale není si už tolik jistá, že jí Marcel dokáže ochránit. A kdyby se jí něco stalo, tak by si to vyčítala i ona.) Myslím, že právě toho vlkodlaci využili. Že se zabýváme Benjaminem, chceme se ho zbavit a nekoukáme na to, co se děje uvnitř. (Vlkodlaci využili té nejhorší chvíle, kterou frakce zažívají. Využili Genevieve.) Vždycky to tak bylo. Upíři nemohli snést čarodějky a naopak. Vlkodlaci byli pod kletbou a lidé? Otáčeli se ke všemu zády a řešili je to, když se upíři krmili na obyvatelích. A pak jsem přišla já, pobouřená ze Sklizně. Něco jsem řekla Marcelovi, něco Kieranovi a tak to všechno začalo. (Pokrčí rameny. Už si to všechno nedává tolik za vinu, ale je si vědoma toho, že nepovedenou Sklizní to vše začalo. Jenže kdyby nebyla překažená Sklizeň, nikdy by neměla důvod oživit Genevieve a nikdy by neměla nejlepší přítelkyni, které se může svěřit. Nejspíš by opět odcestovala z New Orleans a žila naprosto jiný život. A jestli by byl lepší? To už nezjistí. Vidí na Elijahovi, že i jeho trápí nynější situace v New Orleans jako jí a skoro každého. Ani se tomu nediví.) Tak na tomhle se asi už neshodne s Marcelem. On chce Olivera vidět mrtvého a tohle mu nedokážu rozmluvit. No tak pomoc vlkodlakům v Zátoce ani nebude potřeba. Tohle je s Marcelem vyřízené. Slíbil mi, že jim neublíží. Teď záleží, jestli jim nebude chtít ublížit Klaus. Jsem si jistá, že Jackson nedovolí zabít Olivera. Ani já bych nedovolila, aby někdo zabil Monique, i když se obrátila proti mně. Nebo spíš já proti ní. (Vlastně to byla ona, kdo se obrátil proti Monique. Nejdříve svolila k zabití dítěte a pak od toho odstoupila. A Monique v tom jen pokračovala. I když vlastně nezáleží, kdo se proti komu obrátil. Důležité bylo, že stojí na jiných stranách. Pokývne hlavou, když se zmiňuje o tom, že se měli zaměřit na Benjamina a ne na vlkodlaky a upíry. Ano to měli, ale vlkodlaci to muselo prostě všechno zhoršit ještě víc než to bylo do teď.) Já určitě budu ráno volat Genevieve. Chci s ní mluvit o více věcech, takže jí můžu říct všechno. A třeba bude dokonce znát způsob, jak kameny odčarovat na větší dálku. Uvidím, co s ní ještě vymyslím. (Když se zmiňuje o Klausovi v očích se jí zablýskne strach o Genevieve. Plně doufá, že jí Klaus nestačil nic udělat. Je ale přesvědčená, že kdyby jí chtěl ublížit, tak to udělal už včera večer, a proto nemá tak velkou potřebu jí hledat.) Nejspíš by sis měl s Klausem promluvit, co nejdříve. Nebo se aspoň přesvědčit, že to nešel už řešit. (Skousne si ret a zamyšleně se podívá na terárko s hadem, který je umístěný u zdi vedle menší knihovny. Do čeho jsem se to zapletla? Pomyslí si. Všechno v jejím životě bylo o dost jednodušší o proti tomuhle. I její rodiče byli mnohem menší problém, než je tohle. Celkem jí chybí její sestra, která je neznámo kde. Ona byla v tomhle ohledu vždy silnější. Dokázala řešit problémy s chladnou hlavou a bylo jen málo věcí, které jí dokázali vykolejit. V tomhle byla po rodičích. Kdyby tady byla, tak by Monique možná byla stále tady a ne s Benjaminem. Jak by si teď přála, aby prošla Jane těmi dveřmi a ona jí mohla skočit kolem krku. Cítí, jak se jí hrnou do očí slzy. Zavře pevně oči a zažene je. Zhluboka se nadechne a pak se podívá zpátky na Elijaha, který jí položí svou ruku na tu její. Mírně se pousměje po jeho slovech a kývne. Nechce na to nic říkat, je si jistá, že by její hlas nebyl zrovna v tuhle chvíli bez známky bolesti.) Rozhodně to nebyla náhoda. Jenže důvod se nedozvíme, dokud nepřijdeme na to, kdo to byl. (Povzdychne si. Nejspíš si bude muset promluvit s lidma z covenu a zjistit, jestli je posednutý John nekontaktoval. Snad jí nikdo nebude lhát, i když si tímhle zrovna není moc jistá.) Přesně tak. Je těhotná stále se stejným mužem jako před tisíci lety. (O tomhle jí Alisea řekla, když Sophie poznala, že je těhotná už třetí měsíc, ale člověk byla teprve tak necelý dva měsíce.) Ano. Takhle jsem přišla, kdo je otcem dítěte, které čeká Hayley. (Poslouchá dál jeho úvahy. Zamrká a překvapeně se na něj dívá. Otec dítěte Alisei měnil tisíc let těla? Přišlo jí to skoro nemožné, ale vždyť tohle dělala Celeste také. Jenže u ní to bylo takových třista let a ne tisíc let.) Takže tu máme dalšího magora, který skáče z těla do těla. (Zavrtí hlavou. Samozřejmě tím narážela na Celeste, kterou odhalili ještě před dokončením Sklizně. Šílení lidi nejspíš ještě nevymřeli.) Jestli je tahle teorie správná, tak by už dávalo smysl, proč ten dotyčný byl tak šokovaný, když zjistil, že Alisea je opět člověk a ke všemu těhotná. Chtěla jsem si s ní o tom také promluvit. (Kývne hlavou) Aspoň mam celou noc, abych se připravila na další prohlídku mužských obličejů. (Tentokrát u toho raději hodlala sedět a možná pod sebou bude mít kýbl, jelikož už poprvé měla namále, aby se z toho nepozvracela, jak na tak dlouhé vize není zvyklá. Dojde si natočit vodu do sklenky a rovnou se z ní napije. Pak si uvědomí, že Elijahovi ani nic nenabídla.) Dáš si něco k pití? (Povytáhne tázavě obočí.)

*Nepatrně kývne, na Sophieninu poznámku. Z jeho výrazu, kterým se na ni při tom podívá je vidět, že to sám nechápe. Nechce se už tímhle zabývat, neboť jim to nic nepřinese. Pohlédne na ni, když se ho ptá na Davinu. Neví, jestli tam byla nebo ne. Téměř ji nevídá. Předpokládá, ale že by slyšel, kdyby se jí něco stalo v případě útoku.* Myslím, že ne, ale nemůžu ti to říct jistě. Dlouho jsem ji neviděl. Buď na ni nemám štěstí nebo se mi vyhýbá. *Odpoví jí tedy jak nejlépe dovede. Rád by Sophie poskytnul lepší informace, ale nemá je. Pozoruje ji a přemýšlí, co se ji zrovna honí hlavou, ale neptá se.* Musíme to s nimi, co nejdříve vyřešit, abychom se mohli zase zaměřit na Benjamina. *Poznamená pak na téma vlkodlaci a jejich prohřešek.* Stačí jim odebrat ty kameny a budou tam, kde dosud. *Shrne to. Pak zmlkne, když se Sophie rozpovídá o dění ve městě. Slyšet její pohled na ty události se mu zamlouvá.* Až se zbavíme Benjamina, obnovíme opět mírovou smlouvu aby v tomhle městě byl konečně trochu klid. *Řekne jí svou představu toho, co by on rád. Nespokojeně stáhne obočí, když si představí, že budou muset ještě řešit rozdílné názory na potrestání vlkodlaků. Momentálně neví, jak by obě strany - Hayley x Marcela a Klause - přiměl k tomu, aby se domluvili.* Bude to náročné a upřímně teď nevím, jak to vyřešit. *Zavrtí hlavou a povzdechne si. Vypadá ustaraně při myšlence, až ta situace nastane. Pohlédne se zájmem na Sophie, když se pak zmiňuje o své neteři. Vidí na ni, že ji to trápí. Rád by jí v tom nějak pomohl, ale nenapadá ho žádný způsob. Bude doufat, že to Sophie s Monique nakonec nějak vyřeší ke spokojenosti obou. Jenom mlčí a povzbudivě na ni kouká. Po té, co se vrátí k Genevieve a řekne, že jí bude příští den volat, přikývne.* Nechám Genevieve na starost tobě, Sophie. *Odpoví jí.* Myslím, že s tebou bude komunikovat raději. *Dodá.* Já promluvím s bratrem, hned jak to půjde. *Slíbí jí. Raději jeho bratr, než Genevieve. V tom má jasno a bude tak svým způsobem vyřešit další část problému.* Až budete něco mít, dej mi vědět. *Požádá ji. Přemýšlí, kde by Klause mohl zastihnout, nejraději ještě dnes, ale když ne dnes tak zítra si ho rozhodně někde najde. Uvědomí si, že je v místnosti najednou ticho. Pohlédne znovu na Sophie a všimne si, že je opět ponořena do své mysli. Nechá ji proto v klidu a čeká, až se k němu "vrátí" do místnosti. Když se tak stane a znovu začnou řešit problémy, které vyvstanuly, jen ji chvilku pozorněji sleduje, jestli je v rámci možností v pořádku. Po té, co přejdou k neznámému špionovi, který se mezi nimi ukrýval, tak poslouchá, co Sophie poví na jeho teorie.* Budeme vědět víc, až nám něco řekne Alisea. Máme výhodu, že ho musela dobře znát. Snad pak budeme vědět více a snáze zjistíme, co vlastně chce. *Když slyší, že s Aliseou chtěla Sophie další den o tom mluvit, tak na ni pohlédne.* Máš se s ní sejít. *Zkonstatuje.* Kdy? Rád bych, byl u toho, pokud to nevadí. *Zajímá se.* Chci vědět, co nejdříve, proti komu stojíme. *Dodá ještě.* Už je pozdě. *Koukne na hodinky.* Odpočiň si. *Doporučuje jí. Sleduje ji, když si jde pro pití, a po té, co se ho zeptá jestli si něco nedá, pousměje se a zavrtí hlavou.* Ne děkuji. Jestli je to všechno, co jsi na mě měla, tak už půjdu. Pokusím se sehnat Klause. *Odpoví jí a po té se zvedne ze židle, kde dosud seděl. Tázavě na ni koukne, jestli nemá ještě něco na srdci.*

(Když jí Elijaha řekne, že Davinu dlouho neviděl a neví, jestli tam byla, tak si jen lehce povzdychne. Věří tomu, že by jí Marcel něco řekl, kdyby se Davině něco stalo a toho se drží. Nemůže dovolit, aby se ještě něco stalo Davině. Už byla mrtvá Cassie a Abigail. A na zbývajících dvou dívek ze Sklizně jí záleželo nejvíc.) Budu tedy předpokládat, že je v pořádku, když se Marcel o ničem nezmínil. (Na jeho další slova jen lehce přikývne. Ano musí to vyřešit, co nejdříve, ale teď nejspíše už nic nevymyslí a rozhodně to nevyřeší.) Sebrat kameny. V tom ráda pomůžu. Další kroky nechám na vás. (Když se Elijah zmíní o obnovení mírové smlouvy, objeví se jí na tváři nejistý výraz. Tak nějak pochybuje, že by se znova mohla podepsat a pokud ano, že by vydržela nějak dlouho. V tenhle systém prostě nevěří. A nikdy nevěřila. Ale nahlas to samozřejmě neřekne. Nechce Elijaha znepokojovat ještě s tímhle a tak to prostě beze slova přejde.) Vyřeší to. (Povzbudivě se na něj pousměje. Vidí, že toho je už moc dokonce i na Elijaha a předpokládá, že jeho tolik věcí nevykolejí. Tisíc let života ho muselo něco naučit.) Jo tohle bude asi nejlepší verze. Já si promluvím s Genevieve a ty s tvým bratrem, pokud už to neudělal Marcel, ale teď otázka, zda ho přesvědčil. (Jedna věc je, jestli si Marcel stihl promluvit s Klausem a druhá, jestli mu Klaus vůbec uvěřil. Respektive, jestli uvěřil spíš jí, jelikož to ona to vše řekla Marcelovi. Kývne, když jí požádá, aby mu dala vědět, až něco budou mít. Možná zkusí Genevieve zavolat nebo spíš napsat ještě dnes a když nenapíše, tak jí ráno zavolá nebo se rovnou vydá k ní do bytu. Jedno z toho určitě udělá.) Asi si budu muset napsat do diáře, co vše udělat. Za prvé, zavolat Genevieve a obeznámit jí se vším. Za druhé, pokusit se přijít na způsoby vyřešení problému jménem Vlkodlaci a za třetí, promluvit si s Aliseou a vyřešit problém posednutí mého barmana. Ne nutně v tomto pořadí samozřejmě. (A za čtvrté, nepozorovaně vrátit Alisee její moc. Dokončí všechny body až v hlavě.Křivě se usměje. Kdyby to nebyli tak závažné situace, tak by se tomu snad i zasmála, ale takhle? Nejspíš brzy zase zešílí a bude přemýšlet na pohádkami. Nebo tentokrát nad horory?) Právě, že nemám. Nemám na ní totiž kontakt. Takže pokud s ní domluvíš schůzku ty a dáš mi pak vědět, tak budu ráda. (Podívá se na hodiny a zjistí, že je opravdu už docela pozdě. Tedy normálně by pro ní pozdě nebylo, protože by byla ještě dobré tři hodiny v baru do zavíračky, ale dnes toho má všeho už po krk.) Dobře. Tak hodně štěstí s Klausem. A příjemný zbytek dne. Ráda jsem tě viděla. (Lehce se pousměje a odloží sklenku vody na linku a přejde k Elijahovi, aby ho mohla doprovodit ke dveřím.)

*Vidí, že Sophie svou odpovědí skutečně moc nepotěšil, ale nemůže za to.* Jsem si jistý, že kdyby se jí něco stalo, tak bych to věděl, Sophie. *Dodá tak přesvědčivě, jak tomu věří. Povzbudivě se na Sophie pousměje. Má už tak dost trápení a ne ještě se strachovat o Davinu.* Nejdpozději zítra bychom měl být hotový způsob, jak vlkodlaky vyřešit. *Poznamená. Chce to mít z krku, co nejdříve to bude možné. Neujde mu pak, jak se Sophie zatváří, když přemýšlí nad obnovením smlouvy. Ví, že je to téměř nemožné, ale i tak se nehodlá vzdát. Bude za klid a mír v tomhle městě bojovat, co bude mít síly. Kvůli rodině, která se brzy rozroste a samozřejmě všem ostatním obyvatelům tohoto města, aby mohli pokud možno klidně žít nemůže ustat. Své důvody, proč o to tolik stojí si nechá pro sebe. Sophie by to měla chápat. Není to tak těžké ani uhádnout, proč o to tolik usiluje.* Budou muset. *Poznamená věcně a jako hotovou věc. Tohle je jedna z posledních věcí, se kterou se hodlá zabývat. Když Sophie odsouhlasí rozdělení jejich úloh, kdo se o co má postarat, souhlasně se spokojenějším výrazem jí to odkývá hlavou.* Budu velice přesvědčivý v rozhovoru s mým bratrem. *Ujistí Sophie a trochu se nad tím ušklíbne. Ví, že to asi nebude lehké, ale má pár argumentů, kterými hodlá Klause přesvědčit, kdyby si snad nechtěl nechat říct. S lehce pobaveným výrazem poslouchá, jak si Sophie opakuje body, které chce v příštím dni zvládnout. Není mu k smíchu obsah toho, ale spíše ho pobaví, jak to Sophie podává.* Čeká tě nabitý program. *Odpoví jí na to. Pozvedne překvapeně obočí, že Sophie chtěla mluvit s jeho sestrou a nemá na ni kontakt. Dlouho se nad tím, ale nepodivuje.* Zařídím to. *Kývne hlavou, že se o takovou pro něj drobnost snadno postará. Když už Sophie nic nemá, co by mu chtěla, tak se vydá ke dveřím.* Děkuji, Sophie. *Poděkuje za její přání.* Bylo mi potěšením opět tě vidět. *U dveří se k ní ještě s příjemným úsměvem otočí, když reaguje na její slova.* Přeji ti příjemný zbytek večera. Zítra se pravděpodobně znovu uvidíme. *Popřeje ji a poznamená.* Kdyby si cokoliv potřebovala nebo se něco stalo, klidně se ozvi. *Dodá ještě, po té dveře otevře a vyjde na chodbu.* Dobrou noc. *Popřeje ji a naposledy na ni s pousmáním pohlédne. Pak se vydá pryč. Hned po cestě z jejího bytu a do sídla, vytáhne telefon a začne pracovat na domlouvání setkání, které jsou nezbytná v nejbližší době. Nejprve napíše Klausovi.*

kód:

Niklausi, potřebuji s tebou probrat nějaké věci ohledně toho vlkodlačího útoku. Čím dříve, tím lépe. Počkám tě ráno ve tvé pracovně v sídle. Elijah.

*Odešle zprávu a pak se chystá napsat i Alisee, ale pak si to rozmyslí. Je už opravdu pozdě a on ji nechce znepokojovat ani rušit v odpočinku. Rozhodne se to odložit na zítřejší ráno. Schová telefón a svížnějším krokem se vydá zpět do sídla.*

(Na poznámky o Davině už nijak nereaguje. Nemělo by to ani smysl, stejně by se jen opakovala. Co nejdříve jí bude muset kontaktovat a přesvědčit se na vlastní oči, že je v pořádku a možná si s ní i promluvit o bydlení mimo sídlo, protože tam opravdu není bezpečno. I kdyby vyřešili vlkodlaky a nehrozilo od nich žádné nebezpečí, tak tam teď byla Hayley na kterou měl spadeno Benjamin a mohl by klidně provést další útok. Tohle prostě nechce riskovat.) Dej mi teda pak vědět. (Poznamená a už se skoro nevyjadřuje k Elijahovo následujícím slovům. Nejspíš by se jen opakovala. Věří, že pokud má někdo šanci přesvědčit Klause, tak to bude právě Elijaha. Snad nebude Klaus tolik tvrdohlavý a nechá se přesvědčit. A snad i pak nebude chtít vyvraždit i nevinné lidi. Zaznamená Elijahovo překvapený výraz nad tím, že nemá kontakt na Aliseu, ale chtěla s ní mluvit. Možná nemá kontakt, ale má magii a díky ní by mohla Alisee poslat zprávu. Někdy je to účinnější než sms zpráva. Vzkazu v ruce si všimne naprosto každý, ale smsku může člověk přeslechnout. Nabitý program jí rozhodně čeká a ještě také dlouhá noc, kdy se bude probírat knihami. Rozejde se za ním ke dveřím. Usměje se na něj a opře se o zeď v předsíni.) Děkuji. Doufám, že už s lepšími zprávami. (Lepší teda rozhodně být nemohli vzhledem k okolnostem, ale mohli by aspoň být ohledně vyřešení problému s vlkodlaky a tím by pak měli o starost méně, až by se to vyřešilo a to už bylo o něco lepší.) Doufám, že už se nic nestane. Dobrou noc. (Pousměje se a sleduje ho pak jak odchází pryč a poté zavře vchodové dveře. Odejde zpátky do kuchyně a zasedne ke stolu. Začne se opět probírat knihami. Po nějaké době jí z toho jde hlava kolem a tak vezme mobil a napíše Genevieve sms.

kód:

Marcel a Elijah jsou obeznámeni s tím, co se doopravdy stalo. Ráno se u tebe zastavím.

Sms odešle a pak pokračuje ve čtení. Někdy pozdě v noci, respektive už v ranních hodinách se odebere do své ložnice a hned jak do ní lehne, tak usne.)

(Probudí se celkem brzy ráno. Nejraději by ještě spala, ale nemůže. Potřebuje vyřešit několik problémů, které nepočkají. Včera nenašla žádný způsob, jak zrušit magii v kamenech ani jak zjistit, kdo posedl Johna, i když k tomu už měl Elijah teorii, která nemusí být ale správná. Odejde do koupelny, aby se mohla umýt. Koukne na sebe do zrcadla a do očí jí trknou její tmavé kruhy pod očima. Bezva teď ještě aby začala používat make-up. Umyje se tedy a zakryje kruhy pod očima pomocí make-upem, i když jdou vidět stejně, ale rozhodně o něco míň. Sejde pak dolů, kde bylo na lince připravené kafe a vzkaz od Johna, kde jí informoval, že šel domů a odpoledne přijde do práce. Podle toho usoudila, že mu je nejspíš lépe. V klidu si tedy vypije kafe a pak se zas pustí do pátrání. Někdy dopoledne měla přečtená už úplně vše a nic nenašla. Nejspíš tedy opravdu budou muset zjistit, kdo posedl Johna díky jejímu daru. Rozhodně se na to netěší. A kamenům bude muset odebrat magii buď na místě nebo vůbec. Veze si mobil a zkontroluje, zda jí nepsala Genevieve, ale nic. Začíná mít o ní docela strach. Vytočí tedy její číslo, ale je nedostupná. Zkusí tedy zavolat Kate, ale ta je taky nedostupná. Tohle vyvolá ještě další otázky a větší strach. Kde jsou ty dvě a proč jsou nedostupné? Zkusí tedy jinou variantu, jak zjistit, kde Genevieve je. Přejde do šatníku a ze skříně vytáhne její náramek, který si tam schovala. Sevře ho v ruce, zavře oči a zhluboka se nadechne, začne odříkávat lokační kouzlo. Jenže ani po několika minutách se nic neděje. Jako by snad nikde nebyla. Tohle už začínalo být hodně divné. Začne přemýšlet, kde by mohla být, že jí nedokáže najít. Jenže žádné místo jí nenapadlo. Vezme si do ruky vytisknutý článek o nalezení Kate jako miminka a pročítá ho dokola a dokola. Nedává jí teď vůbec smysl, že byla Genevieve tak vykolejená a úplně v šoku. Už jí nedává smysl vůbec nic.)

(Zírala do článku a přemýšlela nad ním i nad reakcí Geneveie, když jí řekla o Kate. Dům stál a byl v pořádku a pak najednou byl rozpadlý a byla v něm Kate. Musela to být magie a hodně silná, jenže matka Kate nemohla používat magii v Londýně, takže jak se to mohlo stát? Jedině, že by jí pomocí kouzla poslala do Londýna, ale to by musela být v New Orleans a rozhodně by musela být zkušená čarodějka, takže by o ní coven věděl, ale záznamy končili u Genevieve a Benjamina. Pak jí napadla jedna šílená teorie, ale opravdu šílená. Genevieve musela dát svou dceru pryč, ale neřekla kam a jak. Co když jí ona poslala do Londýna a ke všemu do jiné doby? Mohlo to být reálný? Z myšlenek jí pak vytrhne bušení na dveře. Bylo naléhavé, tak rychle vstala a přešla ke dveřím, které otevřela. Podívá se na Kate, která rozhodně nevypadala zrovna klidně.) Co se stalo? Nemohla jsem se ti dovolat a ani Genevieve. Dokonce ani lokační kouzlo nefungovalo. (Je si jistá, že Genevieve pak Kate vyhledala a řekla jí pravdu. Ale co se stalo pak?)

(Vytřeští oči, když Kate začne mluvit a líčí stručně, co se stalo. Zbledne a v hlavě se jí promítají různé scénáře, co by jí mohl ještě udělat. Genevieve je s Benjaminem v domě. Sebral jí moc a udělal z ní kotvu. Proto jí ochránil pře proměnou v upíra. Kdyby byla upír, tak by jí tu moc nemohl vzít. A být kotvou? Vždyť je smrtelník a nemusí tu bolest snést. Sice neví, jak moc velká bolest to je, ale krásný to rozhodně není a teď přes ní může procházet každý den nějaká nadpřirozená bytost. Jenže, jak teď pomůže Genevieve? Benjamin teď měl svou moc a Genevieve, která ještě měla moc Esther. Nemá proti němu absolutní šanci.) Dobře. Něco vymyslím a ty se drž jen tady v baru. (Snaží se zachovat si klidnou hlavu a přemýšlet, co by mohla udělat. Jenže jí absolutně nic nenapadá. Mohla by zapálit dům. Jenže Benjamin by ho jistě hned uhasil a nedostala by ho z domu a ani Genevieve. Zavolat Elijahovi? Jenže ten nemůže vstoupit do domu, takže by ho přeci jen museli vyhnat z domu. Tohle byla slepá ulička.)

Neboj, dostanu ji ven. (Snad - pomyslí si. Zjistit, kdo posedl Johna a vyřešit problém mezi vlkodlaky  a upíry? To bylo všechno hračka o proti Benjaminovi. Tohle tak jednoduché nebude. Navíc nemá čas na nějaký plán a rozhodně by stejně nevyšel.) Dobře. (Kývne. Až teď jí došlo, že Kate musela být také u Benjamina. Rychle ji sjede pohledem, ale vypadala v pořádku. Možná byla v šoku, ale to ji brzy přejde. Hlavně si bude muset na tohle vše zvyknout, protože ji od toho nebudou moct držet dál, když byla pravděpodobně dcerou Gen a Benjamina.
Přejde opět do bytu vezme si obě své dýky. Jedna z nic představovala magickou věc a druhá byla bez magie. Ve skříni si vezme ještě kompas a brož, kde byla také ukryta magie po jejich prarodičích. Pak sejde dolů do baru, kde už byl John. Půjčila si jeho auto a odjela k Benjaminovo domu.)

*Zpráva od Elijaha.*

kód:

Sophie, zastavíme se s Aliseou u tebe, abychom potvrdili nebo vyvrátili tu mou teorii. Elijah.

(Jakmile vyšla Genevieve z Benjaminova domu, ulevilo se jí. Rychle vstala ze země a objala ji. Radši ani nic neříkala a obě nastoupili do auta a odjeli. Když přijeli do baru, přidala se k nim Kate a všichni tři šly nahoru k Sophie do bytu. Sophie vyléčila Genevieve rány, které jí zůstali od souboje s Benjaminem, udělala jí čaj a nechala jí u sebe v ložnici, aby se mohla v klidu vyspat. Kate taky udělala čaj, aby lépe usnula po tom šoku a poslala ji do pokoje pro hosty v dolním patře svého bytu. Když obě usnuli, zůstala Sophie v obýváku a přemýšlela nad vším možným. Nevšimla si ani, že jí psal Elijah. Neměla nějak náladu kontrolovat mobil. Nakonec pozdě v noci usnula na gauči.)

(Probudila se až odpoledne. Slunce už bylo vysoko na obloze. Ale ona spánek potřebovala. Vyhovovala jí naprosto Sophiina postel. Chvíli se ještě převalovala v posteli a myslela na včerejší rozhovor mezi ní a Benem. Vždycky si říkali pravdu, ale tohle bylo něco jiného. Jako by si až teď konečně dokázali pořádně na rovinu promluvit. Nic to ale nemění na tom, že z ní udělal kotvu a ona je teď prakticky bezmocná. Narovná se na posteli. Oblečení ze včerejška má přehozené přes rám postele. Není čisté a není zrovna v nejlepším stavu, ale nic jiného tu nemá, takže je nucena si vzít na sebe oblečení, který teď nosí už třetí den za sebou. Nakonec se usadí v kuchyni, aby někoho nevyrušila, pokud tedy holky ještě spí. Postavila na kávu a čekala, až si bude moci zalít kafe horkou vodou.)

(Probudí se celkem pozdě po poledni, ale jelikož šla spát docela pozdě, hodila by se jí aspoň ještě hodina spánku. Má přes sebe hozenou deku, takže vůbec nejde vidět, že leží na gauči a nevzbudilo jí tudíž ani slunce, které skrz okna a balkónové dveře dopadá do kuchyně a obýváku. Vydá ze sebe jakýsi zvuk, který připomíná bručení a odkopne ze sebe lehce deku. Ani si neuvědomuje, že není ve své posteli a chce se převalit na druhý bok, ale jakmile to udělá, tak skončí na zemi. Sykne bolestí, konečně otevře oči a zvedne se do sedu. Opře se o gauč a podívá se na Genevieve a Kate. Promne si oči a zívne.) Dobré... (Nejdříve chtěla dodat ještě slovo "ráno", ale uvědomila si, že do bytu svítí až moc světla a tudíž rozhodně ráno není. Zvedne se ze země a deku hodí na gauč. Přejde k lince a natočí si vodu do sklenky a hned ji vypije. Pak se opět podívá na Genevieve a sjede ji pohledem.) Mohla sis půjčit nějaké moje oblečení. Ne všechny trika mam krátké nad pupík. A možná by se tam našli i nějaké kalhoty, které by ti sedli. (Genevieve byla o něco vyšší než Sophie, ale ne zas o tolik, aby jí její kalhoty byli extra krátké.)

(Podívá se na Kate a usměje se na ni mile, když přijde.) Dobré. Ano, dneska jsme si ten spánek malinko protáhly, ale nikdo nás za to lynčovat nemůže. Kávu? Vlastně, že se ptám někoho, kdo je závislý na kofeinu. (zasměje se potichu. Nechce na sobě dát znát nějaké rozladění nebo pochyby, jak to teď všechno bude, protože by se asi nejspíš pod tíhou všeho musela zhroutit. Vyndá z linky ještě jeden hrnek, nasype do něj kávu a zaleje oba hrnky. Přisune ten jeden blíž ke Kate. Ona si tentokrát dá jen silnou černou kávu, neopovažuje se zabývat cukrem nebo mlékem. Kate si tam jistě cukr nebo mléko přihodí, když bude chtít. Pak ale uslyší ránu a významně povytáhne obočí a pohled stočí ke gauči. Když odtamtud zvedne hlavu Sophie, kývne na ni s úsměvem.) Dobré. Díky za azyl, aspoň na tuhle noc. Už se mi nikam nechtělo, teda domů se mi nechtělo. (pokrčí mírně rameny a napije se) To je dobrý. Přežiju to.

(Pousměje se na Genevieve, když jí poděkuje za azyl.) Nemáš za co. Víš, že tady máš vždy dveře otevřené a navíc potřebovala ses prospat a nenechala bych tě jít domů ještě takový kus a samotnou, i když bych tě popřípadě mohla odvézt. (Pokrčí rameny a udělá si pro sebe také kávu. Potřebovala se pořádně probudit, aby mohla dnes nějak fungovat, i když by nejraději ještě zalezla do postele nebo se jen válela na gauči a četla si. Otočí se zády k lince a opře se o ní.) A tebe bych taky nenechala jít v noci na kolej. Nevadilo mi spát na gauči. Lepší než usnout u stolu. (Pousměje se na Kate a napije se kávy.) Chce někdo snídani? Nebo snad oběd? (Povytáhne obočí. Sama sice neměla zrovna hlad, ale nejspíš by mohla něco sníst.)

(Vzhledem k tomu, že nejedla včera celý den, tak by opravdu něco pojedla. Docela ji už bolelo břicho hlady, ale nechtěla na sebe nějak hodně upozorňovat, že by s tím snad měla Sophie spěchat nebo tak něco) Jo, docela bych si něco dala. (kývne hlavou. Oběd samozřejmě bude nějakou chvíli trvat, než se uvaří, ale ona s tím Sophie klidně pomůže nebo uvaří něco sama. Napije se znovu kávy a chce přejet pohledem na Kate, ale zastaví se někde uprostřed. Stál tam muž a koukal na ni, po chvíli dokonce i promluvil. Další osoba, která chce přejít na druhou stranu. Chvíli zůstane jen ztuhle stál, ale pak odloží hrnek s kávou a koukne na Sophie a pak na Kate.) Omluvte mě na malou chvilku (Nechce to tam předvádět před nimi, nechce, aby viděly, jaká je to bolest. Odběhne proto do koupelny, kde se zavře. Samozřejmě, že ten muž ji následoval. Přejde k němu a natáhne ruku. Dotkne se jeho ramene. Najednou ucítí ukrutnou bolest v celém těle. Ruce semkne kolem těla a křečovitě zavře oči. Dokonce jí ukápne pár slz bolesti. Snažila se, aby nevykřikla, ale není na to ještě zvyklá, neumí se ovládat, pokud jde o to, že přes ni ostatní procházejí na druhou stranu, takže jí bohužel ujede jeden bolestný výkřik. Opře se rukou o umyvadlo a snaží se vydýchat. Když její o trochu líp, přejde pomalu ke dveřím, hlasitě vydechne všechen vzduch z plic a pak otevře dveře a vrátí se k holkám.) Pardon.