Claire´s Cottage

Chatka, ve které se v zátoce usídlila Claire poté, co ji Marcel vyhodil ze sídla.


Obrázek bude doplněn.

(Ráno se probudí plná energie. Začne si dělat snídani a udělá hygienu. Potomse převlékne do černého přiléhavého svetru, tenisek a upnutých džínů. Sní uvařené jídlo a vzpomene si že v autě nechala mobil. Vyjde z chatky s klíčema od auta v ruce.)

*Potom, co spálili klavír, řekla Claire Kolovi, že je za poslední dny dost unavená a že půjde spát. Rozloučili se tedy a Claire hned potom vlezla do postele a po chvilce usnula...
Näsedl do svého auta (naštěstí jel do zátoky každý svým autem, takže teď nemusel řešit, jak dojede zpátky na plantáž), nastartoval a pustil si rádio. Než se ale rozjel směr plantáž, rozhodl se, že napíše Klausovi už teď. Proč to odkládat? Vytáhne z kapsy mobil a napíše mu zprávu: „Klausi, potřebuju s tebou nutně mluvit, nejlíp ještě dnes večer. Kde se sejdeme?" Počítá s tím, že ho neodmítne. Přece jenom, on ho moc často nesháněl, tak si na něj snad pro jednou čas udělá. Teď se konečně rozjel, ale ne na plantáž. Jel zkrátka jen do města.*

*Správa od Klausa pre Kola. Nepísal to práve nadšene: "Nemám čas na tvoje nonsensy Kol, tak ti radím, aby mi to stálo za to. Ak sa jedná o súkromnú vec, príď do sídla, alebo môžeš pokojne na plantáž..."*

*když mu za chvíli zapípala zpráva, vytáhl zase mobil a přečetl si ji. To, jak si má s Klausem v klidu promluvit, mu vrtalo hlavou celou dobu. A teď, když si přečetl tu zprávu, nad tím přemýšlel ještě víc. Odepsal mu: „Dobře, sejdeme se na plantáži." Nepojede do sídla, jednak už tam dneska jednou byl, a druhak nechtěl potkat Marcela. A vlastně ani Beku, bůhví, co si na něj vymyslela za to, že jí zlomil vaz.. Už věděl, kam jet, takže se rozjel směr plantáž.*

(Celých těch několik dní upravovala svůj domeček tak, aby se zde cítila dobře. V obýváku měla dvě stěny natřené na rudě a na jedné černo-bílou tapetu. Kuchyň měla meruňkovou, koupelnu světle olivovou a ložnici fialovou. Chodbu měla do hněda. Měla tady svoje fotky, osobní věci, no, prostě se tomu věnovala opravdu hodně. Ledničku doplnila a opatřila si všechno co ještě potřebovala. Došla si za svými informátory a zjistila si hned několik zajímavých věcí. Potom jen uklízela a relaxovala, hledala si práci ale zatím nenašla nic zajímavého a slušně placeného. Uvidí jestli něco najde, nebo ne. Peněz má zatím ještě dost.)

(Přijde a sedne si na postel. Svlékne se, udělá hygienu a nahá si lehne do postele. Chvilku přemýšlí a potom usne. Zdá se jí o Marcelovi. Ráno se vzbudí brzy a tak se ještě válí v posteli.)

(Když přijela domů, uklidila nákup a začala připravovat večeři. Bude to losos s ořechy, medem a hořčicí. Jako příloha budou brambory. Lososa osušila, a dala do olivovým olejem vymazaného pekáče a seshora trochu osolila a opepřila. Máslo, med a hořčici smíchala v hrníčku a nalila na lososa. Lososa posypala strouhankou a na vršek dala sekané ořechy s petrželkou. Strčila ho do trouby a šla se upravit. Vlasy si nechala tak jak měla, v dlouhých loknách, jen rty si obtáhla rtěnkou, které nebyla moc výrazná (usoudila že Jackovi se líbí spíše přirozené dívky), zbytek nechala jak měla. Oči měla namalované řasenkou, nahoře měla černou linkou tužkou a bronzové stíny, které taky nebyly moc nápadné. Šaty si nechala jaké měla, černé, nad kolena, s výstřihem do V, přiléhavé. Akorát boty si přezula. Z kozaček do černých bot na klínku, s uzavřenou kulatou špičkou. Následně připravila stůl, dala na něj červený ubrus, rozestavěla talíře, příbor, skleničky, svíčky a flašku s vínem. Vypadalo to moc hezky a Claire s tím vším byla velice spokojená. Hotového lososa s ořechy, medem a hořčicí pokapala citronem a čekala na Jacksona. Aby to nevystydlo, nechala to v troubě. Ani neví, v kolik přijde, zda vůbec přijde.)

*Přejde ten kousek, mezi jejich domky. Tiše vstoupí na verandu, přejde ke dveřím a zaklepe. Již cestou cítí velmi příjemnou vůni, která se line z jejího domku.*

(Po pár minutách posledních dodělávek uslyší Jacksona. Naposledy se podívá do zrcadla a jde otevřít. Když uvidí Jacksona, ani se nesnaží skrývat svou radost.) Ahoj. (Usměje se a ustoupí mu z cesty tak, aby mohl vejít. Jakmile vejde dovnitř, zavře za ním dveře. Je ráda že přišel. Co by dělala s tím vším jídlem, kdyby nepřišel. Počká až se Jackson svlékne a dojde s ním do jídelny, potom směřuje do kuchyně pro jídlo. Na oba dva talíře nandá lososa s medem, ořechy a hořčicí, brambory a zeleninovou oblohu. Sobě dá o něco menší porci. Dojde s nimi do jídelny. Jako první položí talíř s větší porcí před Jacksona, a talíř s menší porcí před sebe. Usadí se a podívá se na něj. Doufá, že jí ryby. Natáhne se pro lahev s červeným vínem a nejdříve nalije jemu a potom sobě. Následně jí odloží a pousměje se na Jacksona.) Dobrou chuť! (Uchopí příbor a pomalu se pustí do jídla.)

*Za dveřmi nečeká dlouho.* Ahoj, Claire. *Pozdraví ji. Na sobě má dnes tmavě šedé kalhoty, bílou košili a tmavě šedé sako. Vlasy pečlivě učesané. Tvář mu zdobí strniště. Obklopuje jej příjemná pánská vůně. Vejde dovnitř a než ji následuje ke stolu, tak ji na moment zastaví.* Počkej chvilku. Tady je něco pro tebe. *Podá jí při tom malou krabičku. Uvnitř pak Claire najde řetízek s přívěškem malého vlka, který je zhotovený z černého lesklého kamínku.* Snad se ti to bude líbit. *Poznamená k tomu. Následuje ji po té ke stolu. Posadí se a počká, až před něho postaví talíř s jeho porcí.* Voní a vypadá to moc krásně. *Odvětí, ještě před tím, než se usadí i Claire.* Dobrou chuť i tobě. *Popřeje ji. Vezme si příbor a začne pomalu jíst.* A úplně stejně to chutná. *Dodá ještě po té, co ochutná a sní první sousto.*

(Bylo překvapující vidět Jacksona tak nastrojeného. Bylo to neobvyklé, ale zvykla by si. Když jí podá krabičku, pousměje se. Je překvapená, nečekala to. Dnešní den je plný překvapení. A zatím samých příjemných.) Jacksone, to jsi nemusel. (Avšak její přirozená zvědavost ji donutí otevřít krabičku. Je v ní nádherný přívěsek vlka z černého kamínku. Ohromeně vydechne.) Je nádherný! (Přejede po něm prstem a pak ho vyndá z krabičky. Podívá se na Jacksona.) Můžu tě poprosit? (Podala mu řetízek a počkala až jí ho zapne. K jeho poznámce se jen pousměje a dodá.) To jsem ráda. (Pokračuje v jídlu a sem tam se napije vína. Při tom Jacksona po očku pozoruje. Je ráda že není sama a užívá si tenhle večer. Pozoruje také hořící svíčky, které dnes koupila. Skvěle se k tomu celému hodí. Až dojí, řekne Jackovi o Marcelovi, tedy o tom, že za ten útok nemůže a také mu chce ukázat svoje nové, velice podařené tetování. Taky aby nebylo, za všechny ty peníze.)

*Pousměje se, když ho Claire ujišťuje, že nemusel se sebou nic nosit. On zase nemohl přijít s prázdnýma rukama a skutečně nevěděl, co jí donést. Nakonec to vyřešil tímto dárkem.* Jsem rád, že se ti líbí. *Odvětí. Zapne jí ho, když ho o to požádá. Během jídla potom občas koukne na Claire, vnímá a cítí i její pohledy na sobě, ale raději na to nijak nereaguje.* Jaký jsi měla den? *Zeptá se jí po chvíli, co se mezi nimi rozhostí ticho. Neptá se, jen ze slušnosti. Opravdu ho to zajímá. Vzhlédne od talíře a tázavě na ni koukne.*

(Jeho otázka ho trochu zarazí. Ale, nevidí zde žádný důvod proč by mu to neměla říkat. Dožvýká, odloží příbor a napije se vína. Ještě si olízne rty a pak konečně spustí.) Měla jsem se dobře. (Pousměje se. Chystá se to rovnou rozvést, aby se o Marcelovi nemusela zmiňovat.) Zajela jsem si do města a čirou náhodou jsem potkala Marcela. Omluvil se mi, že na mně jednou vyjel. (Mávne rukou jako že to není podstatné.) A já se ho zeptala na ten incident s Diegem. Tvrdil mi, že Diego jednal bez Marcelova vědomí. (Koukne na něj klidným pohledem. Měl právo to vědět.) A nechala jsem si udělat nové tetování. Chceš ho vidět? (Její pohled naznačuje, že by se mu mohlo líbit. Navíc, vlk je teď její součástí, spíše, ona sama se jím stala, takže to není jen tak pro nic za nic. Chtěla, aby jí to pomohlo oprostit se od starého života a začít znovu.) A jaký den jsi měl ty? (Zeptá se ho jednak ze slušnosti, a také pro to, že jí to zajímá.)

*Čeká, jakou odpověď od Claire dostane. Chvilku na ni kouká, ale pak se dá opět do jídla. Vzhlédne opět, když začne povídat. Sní během toho ještě pár soust. Přestane až uslyší o Marcelovi. To jídlo přeruší a zkoumavě se na ni zadívá. Vyslechne si ji, ale v jeho výrazu se ukáže stopa nelibosti. Jen to jméno mu ubralo dost na náladě. Nemá ho rád. Není také nadšený, že se s ním Claire stýká a zdá se mu, že si s ním i přesto, co mu předchozí večer povídala až moc dobře rozumí. Odloží příbor, otře si rty ubrouskem a opře se do opěrky židle. Poslouchá dále její povídání o Diegovi. Při vyslovení tohoto jména se zamračí ještě více. Ani se to nesnaží skrývat. Ačkoliv se snaží zůstat v klidu a posoudit, jestli to, co Marcel řekl Claire bylo pravdivé, cítí, že v něm bublá zlost nad tím vším. Ať tak či ne, nehodlá tolerovat napadaní vlkodlaků ve městě upíry. Přemýšlí, jestli zajít do města za Kieranem, kterého bere jako takovou hlavní osobu, co se týká hlášení při porušování smlouvy nebo jít za Marcelem a chtít vědět, co s tím hodlá dělat. Chvíli nad tím přemýšlí, aby se nějak zaměstnal a trochu uklidnil. Při tom sklopí pohled dolů. Nějak přestává považovat návštěvu Claire za dobrý nápad. Má chuť odejít, ale zároveň se jí nechce dotknout. Měl by být asi rád, že to s Marcelem urovnala, ale není. Štve ho, že se s ním stýká. Na upíry má zkrátka svůj neochvějný názor.* Raději ne, Claire, promiň. *Zavrtí hlavou. Odmítne její nabídku vidět její tetování. Příboru ani jídla se už nedotkne.* Myslím, že raději půjdu, Claire. *Teprve při těch slovech zase vzhlédne. Je vidět, že se jen těžko ovládá a drží v klidu.*

(Při jejím vyprávění ho pečlivě pozoruje. Není hloupá, všimne si jeho změny výrazu a postoje. Zas tak dobrý nápad to asi nebyl. Mrzí jí že to zase pokazila. Ona má opravdu neuvěřitelnou smůlu na to, říkat všechno špatně. I jí se začíná zdát že tohle celé nebyl dobrý nápad. Chce to však napravit. Jen doufá, že to nepokazí ještě více. Zřejmě bude muset její minulý život a přátele úplně odstřihnout, jestli tu chce zůstat a být dobře s Jacksonem. Podívá se mu omluvně do očí.) Promiň, neměla jsem to říkat. A taky nechci, aby jsi si myslel že jsme s Marclem přátelé či co. Jenom máme společnou minulost, toť vše. A dnes to byl krátký rozhovor, nic víc. (Snaží se mu objasnit situaci a trochu to tím urovnat. Bojí se, že to však ještě zhorší. Mluvení jí moc nejde, radši lidi přesvědčuje činy. Nakloní se k němu a dívá se mu přímo do očí. Skoro ani nevnímá to, že se nechce podívat na její tetování.) Jacksone... (Řekne jeho jméno tak tiše, že má pocit, že jí nemůže slyšet. Ale on jí určitě slyšel. V jejím výrazu je vidět, že jí to mrzí. Dalo by se z něj tak jasně vyčíst slovo: Zůstaň. Vypadá to, že tu vodku bude dnes muset otevřít.)

*Nijak moc nyní Claire nesleduje. Snaží sám sebe pokud možno uklidnit. Více se proto soustředí na své nitro a pak více na své dýchání, které trochu zpomalí a prodlouží. I tak vidí stále rudě a má zlost. Když se mu Claire začne omlouvat, zvedne k ní oči a poslouchá. I když se mu v nich nehezky blýská, poslouchá ji klidně a mlčky. Promluví až když ona udělá přestávku.* Já to chápu, Claire. *Odvětí, ale je slyšet, že má u toho zatnutou čelist.* Chápu, že máš svou minulost a bude se většinou týkat upírů, když jsi jím byla takovou dobu. Něco takového se ještě nejspíše nestalo, aby se upír stal člověkem nebo vlkodlakem a i se svou minulostí přišel do vlkodlačí smečky. My se s upíry nekamarádíme. *Pokračuje dále. Během řeči se snad nakonec trochu uklidní.* Nechci ti zakazovat s kým se stýkat a s kým ne, ale pokud budeš potkávat své "staré" kamarády, nebude to dělat dobrotu. *Povídá dál a trochu vydechne.* Nenapadlo mě před tím, že to může být taková potíž. *Povzdechne si. Chtěl a chce Claire pomoct a usnadnit tu změnu, kterou prochází, ale zároveň by byl radši, kdyby tady v Zátoce nebyla. Svou nabídku, ale nezruší. Vybavuje si, ale spíše upíry, než to, že je opět vlkodlak, když se na ni dívá. I to ho vytáčí. Chystá se vstát a odejít, protože se stále, jen tak tak drží. Zpozorní, když se k němu Claire nakloní. Opětuje její pohled, ale ten jeho ne stále nevyzpytatelný. Chvilku na ni kouká. Zareaguje na její nevyřčenou žádost otázkou.* Proč, Claire? Proč mám zůstat? *Kouká na ni. Sice zůstane sedět, ale vidět, že je napjatý a necítí se tady nyní ani trochu dobře.*

(Pozoruje ho, jak v něm stoupá vztek. Nechtěla ho rozčílit. Někde hluboko uvnitř z něj má strach. Nedává to však najevo. Ne, zavrtí hlavou, má pocit že to nechápe. Že jí prostě nerozumí a snad ani nikdy neporozumí. Možná, že jsou úplně jiné bytosti, a spojuje je jen to, že v sobě mají vlkodlačí gen. Tak trochu jí to říká, co už dávno ví. Věci se teď tolik zkomplikovaly, ale proč? Proč vlastně jezdila do tohohle města? Co si asi myslela, že se stane? Stejně pokaždé zůstane sama. Pokaždé, celých těch 900 let utíkala. Proč zrovna tady by to mělo přestat? Na tohle mu neřekne nic, nemá co. Ona mu taky nevyčítá, že se schází s čarodějkami. I v ní se začínají vařit všechny možné pocity. Je teď mnohem podrážděnější, díky blížícímu se úplňku. Ztěžka polkne a dívá se mu do očí, snaží se tam najít něco, čeho by se mohla chytit, jako záchranného lana.) Možná proto, že tě potřebuji. Ano, potřebuji někoho, kdo mně povede a ukáže mi cestu, kterou mám jít. Ve svém životě jsem zkazila už mnoho věcí, nerada bych zničila i tohle. Někoho, kdo mi ukáže jak být lepším člověkem. (Snaží se být vyrovnaná a klidná. Uvnitř má však chuť křičet, že o ní nic neví, že by bylo lepší, kdyby jí ten upír zabil, ušetřila by mu tím tolik času a všeho! Neřekne to, nedává najevo nic z těchto pocitů. Možná tím, že se snaží pravidelně dýchat.)

*Sleduje ji a všimne si, že i ona se začne méně ovládat. Možná i to ho přiměje se trochu zklidnit a ubrat na páře. Když se něco týká vlkodlaků, jeho smečky a toho kolem, dokáže i sám se sebou dělat malé zázraky. Po té, co vydechne tak už je jeho dech tichý a vypadá zase více soustředěný a pozorný. Očekává tak její odpověď. Její odpovědi se trochu obává, protože by ji nerad zklamal nebo odmítl. Naštěstí, ale uslyší takové věci, které ho k ničemu takovému nenutí. Trošku vydechne, sklopí mírně hlavu a ukazováčkem a palcem pravé ruky si chytí kořen nosu a pár okamžiků tak přetrvá. Teď už se doopravdy dostává zase do klidu, protože kromě toho, že to potřebuje taky chce.* Můžu ti pomoct, Claire. V tomhle ano. *Promluví pak k ní. Pustí si nos, ruku nechá klesnout do klína a vzhlédne zase k ní.* Ukážu ti všechno, co budeš potřebovat a pomůžu s úplňkem. *Pokračuje dále. Jeho hlas je už zcela klidný a je v něm slyšet zájem staršího a zkušenějšího pomoct nováčkovi.* Ten je zde zanedlouho. *Připomene to jí i sobě samotnému.* Lepšího člověka z tebe, ale neudělám. To musíš ty sama Claire. *Povídá dál a dívá se jí do očí.* Musíš najít smysl života, který ti v tom pomůže. *Navrhne něco, co je podle něj k tomu, co potřebuje, vhodné. Pak se na chvíli trošku uvolní a mírně se sveze na židli níž. Při tom zvedne dlaně k obličeji, přikryje si je a promne tvář.* Omlouvám se za ten můj výbuch. *Pronese po té, co ruce spustí dolu a znovu na ni koukne, trochu omluvně a trošku rozpačitě, protože ho to mrzí a navíc si připadá hloupě, že se nechal takhle unést.* Nemohl jsem si pomoct. *Povzdechne si nakonec.* Tohle jsem zkrátka ještě nezažil a upíry opravdu nemám rád. Nemám s nimi jedinou dobrou zkušenost. Marcel a Diego, s těmi obzvlášť. *Snaží se jí to nyní vysvětlit.* Nezlob se. *Vydechne.*

(Jde na něm poznat že už se trochu zklidnil. Možná i to pomůže, aby začala dýchat pomaleji a méně výrazně. Avšak není klidná úplně. Jeho odpověď jí překvapí. Čekala, že na ní bude křičet? To ani ne, spíše jí bude něco vyčítat. Ano, přesně tohle od něj očekávala. Velice ocení to, že jí pomůže s úplňkem. Bojí se, že to bude až moc bolet. A že bude sama. Zase a znovu. Přikývne, úplněk se blíží a Claire to na sobě pociťuje. Při zmínce o tom, že z ní lepšího člověka neudělá, sklopí zrak. Musí s ním souhlasit. To může udělat jen ona sama. Jenže nemá ponětí jak. Tohle je nový začátek. Možná ví čím začne. Najde si přátele mezi lidmi a vlkodlaky, najde si práci, mohla by přestat kouřit a omezit pití, a pak si časem třeba i najít přítele. Uklidní se ještě více, když se jí začne omlouvat. Navrhla by mu, že si mohou otevřít něco silnějšího, ale není si jistá jestli by ho to nerozčílilo.  Koukne na něj, výrazem , který říká že je mu to prominuto.) Omluva přijata. Já se také nechovala úplně adekvátně.(Kývne hlavou a pokusí se o náznak úsměvu. Mrzí jí že se to takhle pokazilo. Kouká na něj, a čeká co bude teď. Vezme do ruky sklenici vína a zhluboka se napije. Pořádně jí vyschlo v puse.) No, tohle se moc nepovedlo. (S tím musí souhlasit i on. Mohli by tenhle večer zakončit něčím zábavným, nebo jakkoliv, ale hlavně dobře.Má na něj pár otázek.) Neber to nějak špatně, ale mám pár otázek. A ráda bych tě poznala lépe. Přeci jen, moc toho o tobě nevím. (Koukne se na něj, jestli mu to nevadí.)

*Kouká na Claire a čeká, jaká bude její další reakce a hlavně doufá v to, že se to mezi nimi zase zklidní a oni se po tomhle večeru rozejdou v dobrém. Jemu na tom tedy rozhodně záleží. Něco Claire slíbil a chce to za každou cenu dodržet. Pomoct ji v začátcích. Když mlčí, tak jeho pohled trošku znejistí, protože počítá s tím, že bude muset ještě něco přidat nebo dodat, aby jeho omluva nakonec dopadla na úrodnou půdu. Skutečně se mu uleví, když od Claire nakonec slyší, že omluvu přijímá. S pousmáním, kdy se mu v něm zablýskají i jeho zuby vydechne a zavře na chvilku oči.* Skvělé, jsem rád. *Odvětí upřímně potěšeně. Když Claire pije víno, on koukne na nedojedené jídlo. Naštěstí na jeho talíři zůstalo, jen pár soust a ještě jednou na ni omluvně koukne.* Promiň i za tu pokaženou večeři, Claire. Vařit, ale umíš skvěle. Jídlo bylo výborné. *Pokračuje ve svých omluvách a jeho pochvala jejího kuchařského umění je rovněž myšlena upřímně. Zůstane sedět a opírá se o opěrku židle jako by právě zvládl nějakou těžkou věc. Cítí se trochu vyčerpaný z toho rozčilování. Když Claire poznamená, že se to moc nepovedlo, s povzdechnutím na ni omluvně koukne. Přemýšlí, že by teď už vážně měl jít neboť ho nenapadá, co by tady ještě dělali, ale Claire ho trošku překvapí tím, co řekne. Zatváří se, že z toho není právě nadšený, ale neprotestuje, zatím.* A musí to být? *Zkusí to. Téma, které Claire zajímá u něj není právě oblíbené.*

(Jelikož se nechce Claire brzy stěhovat a  mít to s Jackem za dobře (přeci jen je alfa) tak už nic nenamítá. Je jí trochu proti srti jak moc jí vychaluje, ale nic neříká a slušně poděkuje. Najednou jí dojde, že se Jackson pořád omlouvá. Přemýšlí nad tím, jestli se umí odvázat, nebo prostě nemá smysl pro humor. Je taky pravda, že mu nedala moc šancí na to, aby jí dokázal opak. Pokaždé, když spolu mluvili, bylo to nějaké vážné téma. Jakmile na ni upře lehce nesouhlasný pohled, v duchu si povzdychne. Přemýšlí nad tím, zda se ho zeptat, nebo ne. Přehodí si nohu přes nohu a zkoumavě si ho prohlíží.) Jsou to jenom dvě otázky. Aby to bylo fér, můžeš se pak zeptat ty mě. Pochopím, pokud to budeš chtít nechat na jindy a odejít. (Chápavě na něj koukne. A vyčkává na jeho odpověď. Přehodí si vlasy zpátky na záda. Přemýšlí, co bude dělat jestli odejde. Je pravda, že na ni lehce doléhá únava, ale dnes by radši tancovala, dováděla, bavila se. To jí myšlenkami zavede zpět k Marcelovi a dnešnímu rozhovoru. Donutí se na to však ihned přestat myslet a soustředí se jenom na Jacksona. Pozoruje jeho oči, tmavé, kudrnaté, spíše vlnité vlasy, rtů, nosu, i těch nejmenších detailů.)

*Když položí Claire svou otázku, tak se na ni zadívá a očekáváním její reakce. Při tom přemýšlí, na co se ho chce ptát. Zatím zůstává sedět a má snahu si ji, alesoň vyslechnout. Podle toho, co bude chtít vědět, si pak rozmyslí jaká bude jeho reakce.* Tak se ptej. *Pobídne jí pak.* Možná si, ale odpovědi nechám projít hlavou do příště. *Varuje jí hned na začátku, že se to může stát. Při tom se slabě pousměje. K tomu, co se stalo před chvíli se už nevrací. Po té, co jí dá svůj souhlas ptát se, upře na ni i trochu zvědavý pohled.*

(Jakmile ji pobídne, že se může ptát, vděčně se pousměje. Je ráda že je tak ochotný. Takovýhlech lidí moc není. Nadechne se a spustí.) Nevykládej si to nějak špatně, ale  jak jsi se stal Alfou? Většinou to jsou zajímavé příběhy. (Odmlčí se a podívá se na něj, nechává mu čas na rozmyšlenou. Rozhodně nechce, aby nabyl dojmu že nesouhlasí s tím, že on je Alfou. Po chvilce mu položí druhou otázku.) Tvůj nový prsten, co je to za kámen? Myslím, že už jsem ho někde viděla. (Opravdu by jí to zajímalo, už jen z toho důvodu, že jí připomínal místo kde vyrůstala. Chápe, že si odpovědi možná nechá na potom. Pozoruje ho velice bedlivě a vyčkává, zda jí na něco odpoví.)

*Sleduje její nadšení z toho, že se může ptát. V duchu doufá, že toho nebude za chvilku litovat. Vzpomene si, když se jí před chvílí on zeptal, jen na to, jaký měla den, a co z toho vzešlo. Zpozorní, když se ho pak zeptá na to, jak se stal vůdcem smečky.* Zase tak úžasný příběh to není. *Ujistí ji s pobaveným pousmáním.* Rodinné dědictví. *Odpoví jí. Nechce se mu to rozebírat více.* Otec zemřel před tím, než nás čarodějky proklely. Jako jeho nejstarší syn jsem převzal jeho úlohu. *Nakonec k tomu přidá, ještě pár vět, ale dál nepokračuje. Neví, jak moc by tohle Claire zajímalo a nechce ji nudit. Čeká, co bude chtít vědět dál a když se ho zeptá na prsten, tak nepatrně stáhne obočí.* Proč myslíš, že je ten prsten nový, Claire? *Zeptá se jí a trošku podezíravě se ji změří. Než, ale stačí něco říct, pokračuje.* Není nový a není můj. *Zavrtí vážně hlavou.* Mám ho půjčený. *Zvedne pak levou ruku, na jejímž malíčku měsíční prsten má. Nehodlá o něm, ale Claire říct. Tohle zatím nehodlá říkat nikomu. Dle jeho názoru ještě není ten pravý čas.* Je to černý kyanit. *Odpoví Claire, co je to za kámen. Jak párkrát zahýbe prsty tak se kroužek i s kamenem na jeho prstě zaleskne. Kouká při tom na něj. Když jí říká, co je to za kámen, znovu k ní zvedne zkoumavě oči.*