Witch Lyceum

Čarodějnické Lyceum, kde probíhá výuka mladých čarodějek. Je to takové zázemí covenu. Konají se tam důležité schůze a akce.

(Obě dvě dorazí do Lycea, ona si dá šaty do místnosti, kam se nebude smět, až přijdou hosté. Vlastně v té místnosti je šatů už několik. Někdo to asi bude dělat stejně jako ona. Přípravy jsou v plném proudu a ona se k nim připojí. Nebojí se i přidat ruku k dílu. Všechno musí být dokonalé tak, aby se svátek požehnání dobře uctil. Aby se lépe řečeno nezneuctil. lidé vždycky měli všelijaká přání a nosili dary. Ale očekávají za to i nějakou tu show. Přípravy se chýlily ke konci. Už se dolaďovaly jen poslední detaily. Šla se tedy převléknout.
Když pak vylezla z pokoje, tak si od číšníka vzala sklenici šampaňského, které nosil na stůl, a vypila ji do dna. Byla nervózní a její špatný pocit se čím dál víc stupňoval.)

(Po příchodu do lycea se trochu zhrozí, jak málo toho je připravené a oni měli tak málo času. Přejde k jedné mladé dívce a dá jí klíče od svého bytu. Řekne jí, aby jí přinesla šaty, boty a tašku. Všechno to má připravené v ložnici na posteli. Když dívka odběhne pro její věci, pustí se také do příprav. Venku se mezitím připravilo menší pódium a všechno, co se bude potřebovat na oslavu. Když bylo vše hotovo, oddychla si, že se to stihlo. Odejde se také připravit do vedlejší místnosti. Květinářka sem také už zavezla bílé růže, které ráno objednala, aby lidé rozpoznali čarodějky od ostatních, protože pak se to tady všechno zamíchá a ona chce, aby lidé dávali dary, komu chtějí a ne, aby je dávali jen určitým členům covenu. Vyjde z místnosti zpátky a postaví se vedle Genevieve.

V ruce drží růži, kterou si pak podrží nad zápěstím a pomocí kouzla se jí růže obmotá kolem zápěstí. Teď to vypadá, jak květina, které nosí dívky na maturitní ples, až na to, že její rozhodně nebyla umělá. Ostatní čarodějky a čarodějové si růže dávají podle své libosti, kam chtějí. Vezme si také sklenku šampaňského a podívá se na Genevieve.) Cítím se hodně zvláštně. To bude asi těmi šaty. (Lehce se ušklíbne. Není zvyklá nosit šaty a už vůbec ne takovéhle, ale dneska byl zvláštní den a ona nemohla vypadat, jako obvykle.)

(Podívá se na ni, když se postaví vedle ní a zasměje se, když se zmíní o šatech) Ale šaty ti sluší, možná bys je měla nosit častěji (pousměje se. Ona sama je nervózní a její mysl na ní volá, že se stane nějaký průšvih, ale ona nechce Sophie nijak zatěžovat nebo jí ještě přidávat starosti. Třeba to nic neznamená. Třeba je to jen nervozita a divný pocit z toho, že ona už vlastně není součástí covenu a slavit tohle by měla jako divák a ne jako účastník.) Kolik lidí ti dá svůj dar, co myslíš? (zeptá se pobaveně)

Díky, ale myslím, že zůstanu u kalhot a kraťasů. Šaty nejsou můj styl zrovna. (Zasměje se a až teď si jí pořádně prohlédne.) Ale ty taky nevypadáš k zahození. (Zasměje se. Samozřejmě to Genevieve slušelo a to hodně. Je celkem nesvá z toho všeho, ale za to mlže fakt, že něco takového pořádá poprvé jako Starší. Nikdy jindy nepořádala akci pro coven.) Mě? Neočekávám, že bych dostala hromadu darů a pokud nedostanu žádný, tak mi to bude jedno. Tahle oslava je pro coven a ne pro mě. Je to pro ně nový začátek a chci, aby věděli, že být součástí covenu nese i nějaké pěkné zkušenosti, na které budou vzpomínat v dobrém. Že to není pořád jen povinnost a boj. (Napije se ze sklenky šampaňského) Už jsi mluvila s Kolem? A jak to vlastně dopadlo s Claire? Vůbec nebyl čas, abych se tě na vše zeptala.

Jo, není to jen boj, jsou to i takhle příjemné akce. (usměje se) Coven má hodně takových svátků, které se dají slavit. Je to jakési obohacení a osvobození od toho, že každý den bojujeme o svoje životy.Teda, bojujete. Já už jeho součástí nejsem. (pousměje se a sleduje, jak pomalu začínají přicházet lidé.) Snad přijdou všechny frakce. (podotkne a vezme si druhou skleničku a upije) S Kolem jsem ještě nemluvila. Naposledy jsme se viděli na té schůzi a tam nebyl prostor pro to, abychom si něco vyříkali. A s Claire to vlastně dopadlo dost dobře. Kouzlo se podařilo. A ona už není upír. (podívá se na Sophie)

*docela dlouho si užíval jízdu po městě ve svém autě. Potom si ale uvědomil, že na takovéhle akce se asi nechodí s prázdnou. Zastavil se v jednom klenotnictví, kde koupil opravdu drahý náhrdelník.. Potom zase nasedl do auta a už se vydal k Lyceu. Ten náhrdelník chtěl dát Gen. Ale přemýšlel o tom, jestli jí ho dát na té oslavě.. Řekl, že on se jí omlouvat nebude a tohle by byla omluva teda velká. Ne, nedá jí ho na té oslavě. Třeba jí ho dá někdy jindy, ale teď ne. Za chvilku dojede k Lyceu, zaparkuje auto a vejde dovnitř. Rozhlédne se pořádně kolem sebe. Lidi už začali přicházet, takže tu byl na čas. Došel k jednomu ze stolů a vzal si sklenku se šampaňským.*

Poprvé si to řekla správně. Bojujeme. Možná už nevyužíváš magii předků a oficiálně nepatříš do covenu, ale stále mezi námi máš místo a coven tě bere něco jako blízkou přítelkyni, když už ne jako rodinu. (Usměje se a rozhlédne se po lyceu. Tohle není jako kdyby pořádala akci v baru, tam už je na to zvyklá a může se chovat, jak chce, ale tady musí vystupovat seriózně. Jako vůdce, i když obyčejní lidé nevěří tomu, že jsou opravdu čarodějky.) Snad, ale kdyby nepřišli, tak to bude stejně jedno. (Pokrčí rameny) Aha. No třeba se ukáže tady a trochu si to vyříkáte aspoň. Aha. Takže teď je vlastně člověk a dokud nespustí kletbu bude jím furt, i když nezestárne díky tvému kouzlu.

(pousměje se) No, rozhodně ne všichni z covenu, ale vůdkyně asi stačí (zasměje se) Což mi připomíná. Nikdo neměl přijít bez daru. (sáhne si do kabelky a vytáhne z ní krabičku, kterou podá Sophie. Je v ní orgonit, který pročišťuje energii a zbavuje se té zlé. Samozřejmě, ne všechny orgonity člověku vyhovují, ale ona se dokázala napojit na energii Sophie, takže přesně věděla, který pro ni bude ten pravý. Tenhle orgonit byl jako přívěsek ) Jo, třeba se tu usmíříme (podívá se směrem, kde zrovna zahlédla Kola a chvíli na něm drží svůj zrak) Jo, přesně tak, nemusí být vlkodlak, když nechce (stále se dívá na Kola)

(Došel s Davinou až do lycea. Cestou se ještě bavili o tom, jak by mohly probíhat budoucí dny. Vlastně je to poprvé po dlouhé době, co si spolu takhle někam vyšli. Cestou potkali i otce Kierana, který se k nim připojil. Jak otec, tak Marcel měli oba dárek pro Davinu, ale na dárky bude čas až na oslavě. Ani tak nestáli o to, aby dostali nějaké požehnání jako spíš o to, ukázat Davině, že je součástí města, součástí komunity, součástí života tady. Přišli společně do lycea a otec dal Davině svůj dárek v podobě nármku. Po kusu řeči se od nich oddělil a šel se bavit s nějkým zástupcem své frakce. Marcel s Davinou "osaměli") No, tady teda probíhá dárková párty (usměje se)

*Príjme darček od otca,s veľkým úsmevom a poďakovaním. Prehliadne si krásny náramok a potom sa usmeje na Marcela. Porozhliadne sa po lyceu a potom prikývne.*To teda áno.*Pousmeje sa a prejdú spolu trochu ďalej. Asi zmenila názor. Nejak sa jej tu nechce byť,ale vydrží to tu. Určite sa to tu nejak "rozbehne".*

No všichni možná ne, ale někteří ano a já rozhodně. Ale na rozdíl od těch některých, tě beru jako rodinu stále. (Usměje se a trochu povytáhne obočí při jejích dalších slovech. Vezme si od ní krabičku a otevře jí. Přejede prstem po orgonitu a jen při tom malém dotyku v sobě cítí naprostý klid. Podívá se na Genevieve a usměje se) Děkuji, to jsi nemusela. Neočekávala bych od tebe nějaké dary, ale je to od tebe hezké. Ctíš tradici. (Zavře opět krabičku a dá si jí do kabelky. Řetízek u sebe žádný nemá, aby si ho na něj rovnou pověsila a dala kolem krku.) Hlavně žádné hádky dneska. (Upře svůj zrak opět před sebe a dívá se všude kolem a přitom upíjí šampaňské po malých doušcích.)

No, když už ti dal otec Key ten dárek, tak bych mohl taky. (usměje se a vytáhne krabičku, ve které je athame. Dav se to jistě bude hodit ) Snad ti ten dárek poslouží dobře. (podívá se na ni a když si ho prohlédne, tak se jí omluví s tím, že se tu půjde porozhlédnout) Hlavně se bav, tenhle den patří taky tobě (usměje se a odejde do davu)

*popíjí si tam v klidu šampaňské a rozhlíží se kolem, jestli tady uvidí nějaké známé tváře. Nejdřív si nikoho nevšiml, ale potom uviděl Sophie a Gen. Gen se na něj dívala, netušil, jak dlouho, ale střetli se pohledem. Schválně se na ni koukal dál, jako by ji provokoval. Marcela a Daviny si zatím nestačil všimnout.*

Jsem ráda, že se ti líbí. (usměje se) Ne, dneska se žádné hádky konat nebudou, slibuji. Spíš sjem myslela na to, že bych se po dnešním dni opravdu s Kolem ráda usmířila. Sice se mu budu muset jít omluvit, ale nějak to přežiju (skousne si ret) Začíná se to tu plnit. Za chvíli asi proběhne tvůj jistě připravený proslov (popíchne ji. Ví že nemá připravené naprosto nic.)

Tvá hrdost určitě při té omluvě dost utrpí, ale za to se budeš cítit lépe. A Kol by se ti taky měl trochu omluvit, i když Kol je prostě Kol. (Pokrčí rameny. Střelí po ní pohledem a zadívá se na ní celkem vážně.) Proslov? Vážně? Chtěla jsem ušetřit všechny ty lidi utrpění, které zažívají při mých proslovech, ale asi se tomu nevyhnu, že? (Lehce povytáhne obočí a radši vypije zbytek šampaňského na ex.)

Kol je Kol a já si na to už nějak zvykla. Vlastně mi ty jeho některé řeči docela chybí. Navíc se vlastně nic moc nestalo. Já jsem živá, takže nemá smysl se ustavičně jen hádat a být na sebe naštvaní. Takže jo, sice moje pýcha trochu utrpí, ale jak říkáš, uleví se mi a bude mi líp. Tohle handrkování mě už nebaví. (vydechne a zase se podívá na Kola. Dokonce se snad i lehce usmívá. Pak stočí pohled zpět k Sophie) No samozřejmě, že proslov (zasměje se) A ten dát musíš, všichni na to čekají. A zas tak špatný proslovy nemíváš (usměje se) Tak si ho aspoň trochu připrav, já jdu za tím Kolem. (odpojí se od Sophie a jde směrem ke Kolovi) Ahoj.

*Musela se znovu ze široka usmát nad lichotkou Elijaha, kterou pronesl. Poté spolu odjeli k lyceu, jakmile zastaví, tak vystoupí z auta. Počká, až Elijah vystoupí taky a přejde k němu.* I já doufám, že to bude příjemný večer, hlavně bez problémů. *Pousměje se na něj a rozhlíží se okolo sebe. Nakonec společně zamíří dovnitř, nechá si odložit kabát, který si ještě vzala, než odjeli a rozhlíží se okolo sebe. Vypadá to luxusně, to musí uznat.* Půjdu jen předat dárek, hned budu nazpět. *Usměje se na Elijaha a jde za Davinou. Vzpomene si v tu chvíli na Genevieve a ví, že ji měla něco donést za to, co pro ni udělala. Ale stále je to jejich tajemství a nechce nějaké podezření od ostatních, že jí je za něco až moc vděčná a proto se rozhodla, že si to nechá spíš na osobní předání. Určitě se za ní někdy zastaví, ale až bude mít víc času. Přijde k Davině a položí před ní modrou krabici světlé barvy, ale stuha, která je na krabici je tmavě modré barvy. Usměje se na ni mile.* Užij si svůj dárek, Davino. Je od nás vlkodlaků, snad se ti bude alespoň trochu líbit. *Nechá ho položený u ní a potom poodstoupí. V krabici je čelenka, která se hodí k mladé dívce jako je Davina, alespoň si to myslí, že by jí to přišlo vhod.*

*Pak vyhledává očima Genevieve, ale nakonec se podívá znovu směrem k Elijahovi protože je spíš zvědavá na to, komu on předloží dárky. Klause tady prozatím nevidí, což jí možná přijde trochu divné, ale za to zahlédne Rebeku a Kola, kterým věnuje přivítací pohled.*

Lepší hádky, než tichá domácnost věř mi. (Jo ona sice s Johnem nechodila, ale to, jak s ní nemluvil skoro celý měsíc bylo šílené. Byl součástí jejího života ať už chtěla nebo ne.) Hodim do sebe další sklenku šampaňského a půjdu se kousat nervozitou nad svým proslovem. (Sleduje jí, jak jde za Kolem a pak popadne další sklenku šampaňského a obrátí jí do sebe. Začne si promýšlet svůj proslov. Bude krátký a stručný. Rozhlédne se kolem a zahlédne Davinu. Dojde až k ní a pozdraví jí. Je ráda, že přišla, i když Davina. Předá jí dárek, i když čarodějky si mezi sebou dárky nepředávají.

Ona porušila tradice už několikrát a tohle bylo jen malé porušení tradice, než jaké udělala dříve. Chtěla jí ještě říct význam perly, který je zasazen do růže v řetízku, ale lidi se tu začali hromadit ona se rozhodla přejít k tomu svému nemilému proslovu. Dojde na menší pódium a po cestě si vezme ještě sklenku šampaňského. Postaví se, tak, aby viděla na všechny a odkašle si, aby jí věnovali všichni pozornost.) Vítejte, podle dlouholeté tradice můžete doručit vaše dary. Je zvykem, že nikdo by neměl být odmítnut, žádné požehnání odepřeno. (Někteří lidé sice už své dary rozdali, ale někteří skoro ani neví, co mají dělat.) Tento svátek náš lid slaví už mnohá léta a v tomhle roce, jsme se rozhodli ho oslavit, jako začátek nového života a nových cílů. Takže přeji příjemnou zábavu po zbytek večera. (Usměje se a sejde zas z pódia. Nesnáší proslovy. Napije se šampaňského a začne se bavit s jednou dívkou z covenu.)

*I s Hayley přijedou k místu konání čarodějčiných oslav. Vystoupí, pomůže s vystupováním Hayley. Nabídne jí rámě, a s nepatrným kývnutím hlavy odsouhlasí její slova. Zamíří společně s ní do Lycea. Na sobě ma elegantní draze vypadající černý oblek, bílou košili a tmavě modrou kravatu. Černé boty pečlivě vyleštěné. Uvnitř se rozhlédne a hledá nějaké známé tváře. Když mu Hayley oznámí, že jde předat dárek, přikývne, pustí ji a chvilku ji pozoruje. Následně pak začne zjišťovat, kde jsou čarodějky, které chce obdarovat on. Jako první zamíří k Sophie. Možná to působí překvapivým dojmem, ale on ví, co a proč to dělá.* Přeji dobrý večer, Sophie. *Přistoupí k ní.* Doufám, že to dnes vyjde podle tvých představ. *Poznamená upřímně. Taktéž si to přeje. Po té vytáhne z pod saka dárek, který jí přinesl.*
Něco pro tebe. *Předá jí ho. Během toho se jí podívá do očí.* Rád bych s tebou v nejbližší době mluvil. *Poznamená při tom vážně. Když si od něj převezme darovaný předmět, kousek od ní poodstoupí. Vidí, že Genevieve je s Kolem a tak se rozhodne s dárkem chvilku posečkat. Rozhlédne se kolem sebe, aby obhlédl situaci.*

*už si došel pro druhou skleničku šampaňského, Gen už sledovat přestal. Všimnul si, že už přišla i Hayley s Elijahem. A taky Davina s Marcelem.. Otočí se zpátky na Genevieve, ale ta už si to míří k němu. Že by se snad přišla omluvit? Pomyslí si.* Ahoj. *opětuje jí její pozdrav.* Dneska ti to sluší. *musí jí přece pochválit, jak dneska vypadá.. Vážně jí to moc slušelo. Teď se znova napije, vlastně už šampaňské dopije, takže položí prázdnou skleničku zpátky na stůl.*

Děkuju (usměje se) Ty vlastně taky nevypadáš zas tak k zahození (pochválí ho a pak si vyslechne Sophiin proslov. Je opravdu krátký, musí se tomu pousmát, ale Sophie sdělila vše, co bylo třeba, otočí se zpět na Kola) Víš, nerada bych, abychom takhle zůstali nějak dlouho. Jako takhle rozhádání (upřesní. Moc jí nešlo omlouvat se) Chovala jsem se jako blbec. (podívá se na něj s omluvným výrazem) Byla jsem prostě rozladěná a nervózní, tak jsem vyjela, i když to bylo docela přehnané. (neřekne přímo slovo promiň, ale tohle rozhodně byla omluva)

*Postává tam opodál a pozoruje dění v místnosti. Chvíli se dívá na Genevieve a Kola, jak se spolu baví. Potom zase se podívá k Sophie, ale moc dlouho pohled na ni neudrží. Dívá se i na Davinu, ale stejně její pohled znovu zamíří k Elijahovi a pozoruje ho. Docela je překvapená z toho, že šel dát dárek Sophie, ale on vždycky ví, co dělá. Nebude to nijak komentovat, alespoň teď ne. Trochu se protáhne a pohladí si bříško, dívá se po nějakém nealkoholickém pití, až si nakonec jde pro vodu. Napije se pořádně, aby neměla sucho v krku. Prochází se tak po místnosti, ale stále se zdržuje v blízkosti Elijaha, aby se mu neztratila z dohledu protože ví, že by za to nebyl rozhodně rád.*

(Podívá se na Elijaha, když k ní přistoupí. Do teď ji udivovalo, že on se na schůzi "nepral" o její smrt. Hayley patřila už do jejich rodiny a dítě, které čekala už určitě patřilo do jeho rodiny. Čekala by, že se v takové situaci zachová jinak, ale překvapil jí.) Dobrý večer Elijaha. (Kývne hlavou na pozdrav a pousměje se.) I já v to doufám. Jako Starší pořádám takovou akci porpvé, takže jsem mírně nervózní, ale kdo by nebyl. (Vezme si od něj dárek a pozorně si prohlédne dýku, kterou hí předal. Prsty přejede po vzorech, které jsou na pouzdře a poté jí vyndá z pouzdra. Ona sice měla svou dýku, ale druhou rozhodně neodmítne. Vlastně byla opravdu ráda za další. A tahle byla opravdu pěkná a rozhodně zajímavá. Zandá dýku zpět do pouzdra a podívá se opět na Elijaha.) Děkuji, je krásná a bude se mi hodit. (Ne, že by chtěla naznačit, že s ní někoho v nejbližší době zabije, ale pro čarodějky byli athame jako druhou rukou. A ona měla vlastně dýky skoro radši než magii, dokonce už jako mladá holka.) Jistě. Víš, kde mě najít, takže není problém. Ale pokud chceš mluvit o Monique a Abigail. Dneska jsem za nimi byla. Spoutala jsem jejich moc, aby nemohli dělat problémy. Marcel a jeho pár upírů mi pomohli. (No upíři jí pomáhali kvůli Marcelovi a Marcel jí pomáhal kvůli Davině, ale to nebude rozebírat až tak podrobně.)

*pousměje se na ni, když mu taky svým způsobem pochválí to, jak dneska vypadá. Potom si, stejně jako Gen, vyslechne Sophiin proslov. Když se k němu Gen otočila zpátky a omluvila se mu, byl docela překvapený. Čekal, že se nakonec bude muset jít omluvit sám, protože jí to její hrdost nedovolí.* Víš, už jsem si myslel, že se budu muset přijít omluvit já.. A asi bych přišel. No, asi určitě... Já se ti taky omlouvám, asi jsem tě neměl nechat v nemocnici nadopovat těmi sedativy. *taky se jí omluví a pak sáhne do kapsy pro krabičku s tím náhrdelníkem.* A taky jsem ti něco přinesl.. Na takové akce se přece nechodí s prázdnou. *usměje se na ni a podá jí krabičku.*