Witch Lyceum

No, oba jsme se nějakým způsobem provinili. Alespoň jsme si to navzájem dokázali přiznat. (podívá se na něj a překvapeně povytáhne obočí, když se zmíní o daru) Ale já nejsem čarodějka z covenu, já požehnání nedávám (podívá se na něj s úsměvem a nakonec si vezme tu krabičku, která je trochu větší a otevře ji.) To jsou diamanty? (řekne s otevřenou pusou dokořán. Vyrazilo jí to dech) Děkuju (usměje se a uklidí si pečlivě krabičku do kabelky, Nechce, aby se tomu náhrdelníku něco stalo. Pak se k němu nahne a políbí ho. Naprosto přede všemi. Je jí jedno, co si budou všichni říkat, jak se na ně budou dívat. Vlastně je to poprvé, co Kola líbá na veřejnosti) Miluju tě. (řekne, když se od něj odlepí)

Myslím, že jsem asi pořád víc paličatější než ty, protože ty ses přišla omluvit dřív a uznala jsi svojí chybu první.. Nojo, tak i kdyby to nebylo takhle k tý oslavě, tak je to prostě jen tak, pro tebe. *pousměje se na ni a když si krabičku vezme a otevře ji, jenom přikývne na to, že to jsou diamanty. Vypadala, že se jí náhrdelník dost líbí. Když se k němu nahne a políbí ho, polibek jí opětuje.* Já tě taky miluju. *řekne potom, co mu to samé poví Gen. Váží si toho, že mu to řekla, zvlášť tady, před lidmi.*

(Ještě chvíli na něj kouká jako na svatý obrázek a pak se podívá k tácu s pitím, který je kousek od nich) Dojdu nám pro šampaňské (kývne na něj a odporoučí se ke stolu, než však stihne vzít nějaké pití a odejít zpátky, přijde k ní někdo z covenu a začne se s ní bavit. Ona mu trpělivě odpovídá na otázky a konverzuje, i když by nejradši šla zase za Kolem)

*Když pozoruje Sophie během předávání svého dárku, neujde mu, že nejspíše nečekala z jeho strany takové chování. Ačkoliv se proto navenek tváří vážně, uvnitř se slabě usmívá. Během té doby, co již uplynula od toho incidentu s Mikaelem a Hayley na hřbitově dost přemýšlel a měl o čem přemýšlet i během schůze, kdy se dozvěděl pár věcí. Dovede pochopit ty, jež chrání svou rodinu tak, jak to dělala Sophie. Její postup sice neshledává nejlepší, ale úmysl měla dobrý. I on mnohokrát udělal rozhodnutí a činy, které již nešly vrátit ve jménu své rodiny. Stále častěji proto hodně přemýšlí, než se k něčemu přikloní. Navíc smrt je nezvratná, i když zde už o tomhle tvrzení občas pochybuje. Neusiluje o Sophienin život. Nevěří, že by to městu přineslo něco dobrého. Navíc pomstu za jeho rodinu vzala do ruky Rebekah a fakt, že ji Genevieve oživila a je zpátky je pro něj dostatečně přesvědčivým argumentem, že je to Sophienin osud. Věří také, že se z toho poučila a něco takového už znovu neudělá.* Jsem rád, že se ti dárek líbí. *Odvětí na její reakci. Ví, že athame je pro čarodějku velmi důležitý předmět. Nijak tim nechtěl poukazovat na minulost nebo jí připomenout nebo snad varovat co se pokusila provést nebo snad chtěla v budoucnu. Chtěl ji prostě potěšit jako čarodějku. Než se rozhodne pro odpověď, vyslechne si ji. Její informace, že je Monique a Abigail již postaráno ho potěší. kvůli tomu, že Hayley už z jejich strany nehrozí nebezpečí, i proto, že tak Sophie splnila to, co měla.* Jsem rád, že se ti povedlo postarat se o to tak brzy. *Odpoví upřímně potěšený.* V tom případě je ten problém vyřešený a já už nemám důvod tě kvůli tomu navštěvovat. *Odvětí a tím dá najevo, že za ni chodit nebude. Také ho těší, že se v tomhle už nemusí angažovat. Kývne pak na ni a vzdálí se. Během jejího proslovu pozoruje Genevieve a Kola. Rád by jí také poděkoval za pomoc Hayley, ale vypadá to, že chtějí být sami, tak je prozatím neruší. Vyhledá pohledem Hayley. Věnuje jí vřelý úsměv. Nakonec se rozhodne vyhledat její společnost.* Bavíš se? *Zeptá se jí, když k ní přijde.*

Jo já jsem ráda také. (Kývne a usměje se. Sleduje ho pohledem, jak odchází. Elijah byl jedním z těch typů upírů, kteří si zakládali na své lidskosti a to oceňovala. Někteří upíři ztratí svou lidskost hned po proměně a nezbude v nich už nic z jejich minulého života. Proto někdy upíry vlastně ráda neměla. Ale na některé upíry měla zase svůj postoj a respektovala je, Marcel byl toho příkladem. I přes všechno, co se stalo, ho respektovala a občas jen utrousila nějakou poznámku na jeho osobu. Když si teď na něj vzpomněla, rozhlédla se po lyceu a pohledem ho vyhledala. Chtěla se zeptat, zda s Davinou mluvil o tom jejím stupidním plánu se pomstít Monique. Rozejde se tedy k němu.)

(Už před delší dobou přišel nepozorovaně do lycea a odebral se do prvního patra. Velmi dlouhou dobu stál v horním patře a čekal. Když uzná za vhodné, že je ten správný moment, začne pomalu scházet schody. Už teď na něj několik přítomných upřelo zrak a to ještě nevyslovil žádné slovo. Čarodějky musely vycítit jeho přítomnost. Přítomnost mocného čaroděje. Sejde schody a postaví se pod ně.
Zapíská dost hlasitě, aby ho slyšel každý v místnosti a všichni se otočili k němu, což se také stane) Dobrý večer, dámy a pánové, čarodějky, upíři, vlkodlaci a také vy ostatní už ne moc důležití - lidé. (Sjede pohledem všechny přítomné) Rád bych se vám představil. Jsem Benjamin Rousseau, a jak už jste někdo podle příjmení zjistil, ano jsem bratr tady Genevieve. (Podívá se na ní a pak se zas podívá před sebe na všechny) Jsem také čaroděj, byl jsem vůdce covenu a také učenec Papa Tundeho, který ovládal velice užitečnou a nádhernou magii, voodoo. Narodil jsem se v roce 1882 a byl zabit jednou nejmenovanou osobou v roce 1919, a jak vidíte, jsem zpět. (Je docela překvapený, že tady nikde nevidí Klause. Rád by viděl jeho překvapený pohled, ale neřeší to. Stočí pohled na Kola. Jak rád by věděl, co se mu teď honí hlavou. Určitě je dost překvapený, že není žádný fanatik. Zajímalo by ho, zda je Kol natolik chytrý, aby si uvědomil, že si s ním nehrál jen tak pro legraci, ale aby mu něco provedl. Uřknul ho teprve včera, takže se zatím nemůže cítit jinak. Zvedne jeden koutek úst a vytvoří se mu na tváři něco, čemu by se dal říkat úsměv. “Jo nejsem žádný blb, jak sis určitě myslel.“ Pomyslí si a přitom se stále dívá na Kola. Nakonec jeho pohled padne na jeho sestru Genevieve.) Vie, drahá sestřičko, mohla bys ke mně přistoupit? (Natáhne ruku směrem k Genevieve.)

(Když ho viděla, její srdce vynechalo několik úderů a její dech se zastavil. Byla překvapená, protože si nechtěla hodlat připustit, že by Benjamin byl opravdu tady. Ale měla to čekat a měla si to připustit. Předci jsou schopní všeho, proč ne oživení Benjamina? Ona zabila Cassie, měli tedy volné pole působnosti pro toho, kdo zaujme její místo. A nemohli si vybrat líp, tedy líp pro ně. Poté se její srdce hlasitě rozbušilo šíleným tempem. Samozřejmě to mohli slyšet jedině upíři, pokud se soustředili, ale ona by si v tu chvíli přála, aby to neslyšeli ani oni. Chtěla působit klidně. Podívala se bratrovi do očí.) Bratře, tomuhle říkám překvapení. (z místa se ani nehne)

*Dorazila tam oblecena do tmavomodrych satu a rozhledla se okolo. Brzy si povsimla spousty znaych lidi, mezi kterymi nasla i svoje sourozence, ktere tady i cekala, ze najde. Pak jeji pohled padl na nove prichoziho, ktery zacal mluvit.*

(Upřeně se dívá na svou sestru, na tváři si zanechává nic neříkající výraz, ale v jádru ho těší, pohled na Genevieve. Pozná na ní hned, že je nervózní a jak by nejraději utekla pryč, jen aby s ním nemusela být v jedné místnosti. Pomalým krokem k ní přistoupí, chytne jí za ruku a dotáhne jí na místo, kde předtím stál, pod schody, aby je každý viděl. Podívá se na všechny přítomné a jedním potichu vyřčeným slovem kolem sebe a Genevieve vytvoří ochranný kruh, který je chrání před útoky nadpřirozených osob a přiblížení jakékoliv osoby. Nedostane se k nim ani zrnko prachu.) Vždycky dělala drahoty a potřebovala trochu postrčit, vlastně bych řekl, že se jí zamlouvá, když se na ní použije trocha násilí. (Stočí pohled zpět ke své sestře) Copak nejsi ráda, že vidíš svého bratra? Neprojevíš ani trochu radosti a úcty ke mně? (Sklopí pohled a zadívá se na zem a své boty. Genevieve ví přesně, co má dělat. Ale hned na to pohled opět zvedne a podívá se jí do očí.) Málem bych zapomněl. Chtěl jsem se optat, jak se ti v poslední době spalo? Doufám, že dobře. (Pravé obočí mu cukne nahoru a lehce nakloní hlavu do strany. Genevieve je sice chytrá, aby jí došlo, kdo za těmi sny byl, ale on jí chtěl rozhodit ještě víc, než do teď byla.)

( Bratrův pohled možná neříká nic ostatním, ale ona ví, že on na ní poznal, jak nervózní je. Když k ní přistoupí a chytne ji silně za ruku, zasyčí bolestí. Zmáčknul ji hodně, bude tam mít modřiny. Mohla by použít kouzlo, mohla by rozpoutat paniku, ale kolik lidí by to tady asi tak schytalo? Je si jistá, že Benjamin se pro tenhle případ dobře pojistil. Nic nedělal polovičatě. Tohle si plánoval a měl to jistě naplánované do posledního detailu. Do takového detailu, že kdyby začala čarovat, něco by se stalo a nakonec by se to celé obrátilo proti ní. Navíc, je vyčerpaná a i sebemenší kouzlo ji v poslední době ubírá hodně energie kvůli tomu, jak nespí. Podívá se bratrovi do očí, už to je známkou vzdoru. Když od něj byla zbitá jak pes, chodila kolem něho se sklopenou hlavou, dokud trochu neotrnula a zase si nedovolovala. Ale teď už nemíní sklopit zrak ani jednou.) Máš pravdu, nejsem. (Podotkne jedovatě) A prokazovat úctu tobě? (zasměje se) Nějak se mi nechce shýbat. (ušklíbne se, pak ale její úšklebek zmizí, když se jí Ben zeptá, jak se jí spalo. Ano, mohlo jí to dojít, ale ona teď byla rozhozená jeho přítomností tak, že se nezaobírala sny, ale je jasné, že to dělal on a dělal to rád. Rád ji mučil a oslaboval, aby se tu teď mohl ukázat a ponížit ji a oslabit ještě víc.)

(Když se mu Genevieve podívá do očí, nepřekvapí ho to. Už dříve mu dávala najevo, jak jím opovrhuje a někdy projevila známky vzdoru. Když byla starší, vzdor se čím dál tím více zvyšoval. Jenže nějakým způsobem se mu vždy podařilo tuhle vzdorovitou Genevieve stránku zastavit. Neměl rád, když se mu sestra dívala zpříma do očí a vlastně se chovala skoro jako on. Nedává na sobě, ale nic znát jako vždy. Nikdy neprokazoval skoro žádné známky emocí, vždy si zachovával neutrální výraz. Emoce jsou pro něj známka slabosti. Znepokojí ho její chování a to, že před ním nechce pokleknout a projevit mu tím respekt.) Sestřičko, copak jsi zapomněla, jak jsem tě vychoval? Jak se máš chovat na veřejnosti, když jsem poblíž tebe? (Mírně povytáhne obočí. Napřáhne ruku a vrazí jí silnou facku. Nebude se s ní párat a dávat jí pohlavky jako malému dítěti, nikdy se nezabýval tím, jak velkou silou jí udeří. Pro něj Genevieve představovala jen loutku, se kterou si může hrát, jak se mu zalíbí. A teď jí chtěl hlavně ponížit. Představit se všem jako TEN Benjamin Rousseau, kterého dříve znali všichni.)

Ano, nějak jsi mě vychoval, pravda. I když… dá se tomu vůbec říct výchova?! (oboří se na něj, z očí jí sálá vztek. Vrací se jí všechno, co jí Ben v minulosti dělal. Nevadila by jí přísnější výchova. Věděla, že ne všichni jsou stejní a měří stejným metrem. Ale Benova výchova nebyla přísná, byla krutá. A i když si to nechtěl připustit, černá magie ho kdysi naprosto zachvátila a on kolikrát nedokázal rozeznat míru. Několikrát byla svědkem toho, jak ztratil kontrolu, i když ji znovu zase nabyl. Ale Benjamin byl tyran každým coulem. A teď jí strašně vadí ten jeho neutrální výraz.) Už ne, dost jsem se změnila. Nebudu se chovat, jak ty chceš. (vmete mu do tváře, načež dostane silnou facku, až se z toho poroučí k zemi. Stále je hodně vyčerpaná a vystresovaná z těch pitomých snů. Z té rány jí začalo zvonit v uších a dělaly se jí mžitky před očima. Teď je před ním skloněná, ale netrvá to dlouho. Plivne mu na jeho boty a zvedne zrak opět směrem k jeho očím. Tvář jí začala nachovět a otékat.)

Máš pravdu, vychoval jsem tě špatně, když sis začala s takovou lůzou, jako jsou upíři a ke všemu Původní. (Baví se nad tím, jak jí sálá vztek z očí. Ona na rozdíl od něj dost projevovala emoce a to důrazně, alespoň když byla rozhozená a teď opět. Když mu chtěla oponovat, nevyjadřovala emoce a zachovávala si klidnou tvář stejně jako on.) Změnila a všiml jsem si. Měl jsem dost času pozorovat tě, co tady předvádíš. Měla by ses stydět Vie. Copak by asi řekla naše babička tomu, že ses skoro celý svůj život zahazovala s upíry. Že jsi zradila svůj druh, obrátila ses k nim zády a teď ses změnila v tohle. (Když Genevieve spadne na zem a poté mu plivne na boty, tak se mu na tváři objeví silně znepokojující výraz s náznakem naštvanosti, ale to netrvá dlouho a zase má na tváři neutrální výraz. Dřepne si k ní, chytne jí za vlasy a nakloní jí hlavu, tak aby se mu dívala přímo do očí.) Tohle přejdu jako by se to nestalo a prominu ti to, protože jsi moje drahocenná sestra a sourozenci drží přeci při sobě. Copak jsi zapomněla, kolik zábavy jsme si spolu užili? (Zábavou samozřejmě nejvíce myslel, když jí znásilňoval a poté jí znásilnili ještě jeho přátele. Natáhne k ní druhou ruku a prstem jí přejede přes tvář, kterou má teď doslova rudou a sjede jí až na rty, pak ruku stáhne zase k sobě. Trochu se nadzvedne, ale zůstává skloněný a pořád jí drží za vlasy. Zatlačí jí na hlavu, tak aby se teď dotýkala rty jeho bot.) Řekni, že mě miluješ, projev mi trochu respektu a tvá tvářička zůstane už navždy nedotknutelná.

Zřejmě máme každý svůj názor na to, kdo je tu lůza. (odfrkne si a zatne zuby, aby nezačala řvát. Ne strachem nebo hrůzou, ale aby nezačala řvát na něj. On by to pak považoval za vítězství. Stačí, kolik citů už projevuje teď.) Neopovažuj se mluvit o babičce. (řekne nízkým varovným tónem. On nemá právo se o ní vyjadřovat. On nemá právo si brát do úst jejich babičku.) Lidi jsou různí. Spíš se obracela v hrobě, jak se ke mně chováš. (Když ji pak vezme za vlasy a říká jí, jak si spolu užívali, je vidět, že už toho má pomalu dost. Ale nebude plakat, tohle přesně by chtěl, aby se tu přede všemi zhroutila. Ale jí stačí už tohle ponižování, nebude tomu přidávat. Je jí na zvracení. Zavře oči, když jí donutí políbit boty. Mlčí, nic neříká. Jen hlasitě oddechuje. Jak moc ho nenávidí. Nejradši by zmizela.)

Jistě, upíři jsou tvoji přátelé a rasa, která tě vychovala je podle tebe lůza, že? Stejně pořád nemůžu pochopit, co tě k nim táhne. Jedna z nich tě zabila, druhý tě chtěl proměnit v upíra a třetí tě málem zabil. (A hlavně ten třetí zabil jeho. Ale jeho pomsta přijde a přijde ve velkém.) I to je možné. (Pokrčí rameny. A když Genevieve už nic neříká a ani mu neodporuje, ví, že tuhle výměnu názorů vyhrál a ona se proti němu tady na veřejnosti neodváží už nic říct. Cítí se spokojeně a to velmi. Jak dlouho čekal na takovou příležitost. A teď, když se jí konečně dočkal, se zas cítil jako dříve. Pustí Genevieve vlasy a chytne jí za paži, vytáhne jí zpátky na nohy a podívá se na všechny přítomné, který k nim teď upírají zrak. Ale pak ho napadne ještě jedna věc, na kterou by úplně zapomněl a kterou si teď rozhodně neodpustí. Obejde Genevieve a stoupne si za ní. Nejprve jen stojí a prohlíží si jí, ale pak jí vzadu na zádech roztrhne šaty, podívá se jí na záda a přejede jí po celých zádech rukou. Najednou se jí na zádech začnou objevovat červené, vystouplé a dlouhé jizvy. Věděl, že jednoho dne se mu tohle bude hodit. A teď nastala ta příležitost.)

Tady nejde o rasy. Rasy jsou mi ukradené. No, Rebeka se aspoň jako kamarádka tvářila, pokud nic jiného. Kol mě, pokud vím, nepřeměnil a Klaus mě nezabil, takže… (pokrčí rameny, rozhodně to nejsou pádné argumenty, ale jí to bylo jedno. Ona se prostě bavila, s kým chtěla, nezáleželo na rase. Ona nikdy neměla elitářství moc v lásce. Jakmile ji zase postavil na nohy, zamračila se. Ještě ji nechtěl propustit. Co má sakra ještě v plánu? Pozoruje ho, jak jde před ni. Asi mu to její ponížení nestačí, chce ještě něco víc. Ona si to tady tiše vytrpí. Ano, tiše, aby si myslel, že ji pokořil, že ji zlomil, že bude ta Genevieve, kterou bývala. Ale ne, hraje s ním hru. Ne, že by jí to, co se tu dělo, bylo jedno, ale šlo jí o to, aby to přetrpěla. A pak, až si bude myslet, jak je strašně slabá a že na nic nemá, udeří a pokusí se Bena jednou pro vždy vymazat z povrchu zemského. Pak ji roztrhl šaty a přejel jí rukou po zádech. Začíná cítit jizvy, jizvy, které jí kdysi udělal Ben bičem. Tak tohle nečekala ani ona. Tvrdil jí, že jí je vyléčil. Jistě, on si mohl tvrdit, co chtěl.)

(Z vnitřní kapsy saka si vytáhne dýku a píchne se s ní do prstu. Počká nějakou chvíli, než mu z ranky vyteče trocha krve a poté prstem přejde Genevieve po zádech a vytvoří na nich krvavý kruh. Mezitím šeptem odříká pár slov kouzla a nakonec jí do kruhu udělá pomocí své krve tečku, čímž celé kouzlo zapečetí. Teď ať se bude snažit sebevíc, jí ty jizvy zůstanou a ona je nebude moct vyléčit ani skrýt. Zandá si dýku zpět do kapsy a spustí ruku zpět kolem svého těla, ještě chvíli se dívá na její záda. Pak ale uhne, aby se mohli pokochat i ostatní jejími jizvami. Stoupne si vedle ní a sjede pohledem všechny přítomné.) Myslím, že jsme zanedbali naše hosty a to je neodpustitelné. (Říká naše hosty, i když vlastně tuto oslavu svátku on nepořádá a ani není vůdcem covenu, ale i přes všechny tato fakta mu čarodějky a čarodějové z NO náleží a vždy nad nimi bude mít moc, jako jí měl vždy. Skoro každý upíral zrak na Geniny záda a jemu moc lidí nevěnovalo pozornost, ale to mu bylo jedno. Za chvíli už bude každý upírat zrak někam jinam nebo radši utečou. Najednou ze shora sejdou čtyři muži a každý nese jednu dárkovou krabici.) Vím, že tohle je svátek čarodějek a dary se předávají jen místnímu covenu, ale já jsem velice štědrý člověk a rozhodl jsem se obdarovat každého zástupce městské frakce. (Jeden muž dojde přímo k Marcelovi a podá mu krabici, další pak k Hayley, další ke Kieranovi a poslední k Sophie. Všichni dostanou krabici a v nich najdou hlavu jednoho svého člena komunity. Benjamin se na chvíli zastaví pohledem postupně na všech čtyřech, ale pak upře zrak opět na svou sestru.)

(Koutkem oka zaznamená nějaký pohyb na schodech. Nechápe, co někdo dělal v horním patře, do kterého neměl přístup nikdo. Zastaví se už kousek od Marcela a otočí se čelem ke schodům a už chce něco říct, ale zarazí se. Ten muž, jí byl tak povědomý a ona nevěděla, odkud ho zná. Na jeho vzhledu bylo něco nevšedního, děsivého, ale přesto od něj nemohla odtrhnout zrak a promluvit. Všechno v ní jí říkalo, aby se otočila a nedívala se, ale její druhá část musela pozorovat každý jeho krok. Jako by jí k němu něco táhlo, ale na druhou stranu chtěla vzít nohy na ramena a utéct. Byl to čaroděj, jeho moc byla silně cítit. Byl hodně mocný, více než ona. Zamrká a snaží si vzpomenout, odkud jí přijde tak povědomý. Najednou se jí v mysli vybaví Genin sen, jako by tam opět stála. Vybavuje si Genevieve, jak stála u hrobky a za ní stáli členové covenu, ale v popředí hrobky stál ještě někdo jiný, než ona. Stál tam ten mladý muž, který měl zcela klidnou tvář, na to že se právě účastnil pohřbu. V popředí stáli vždycky jen členové rodiny, tudíž ten mladý muž musel být Genin bratr a ten mladý muž teď stál právě tady před nimi živý a zdravý, ale už to nebyl mladý muž, byl starší. Sklenka šampaňského jí vyklouzne z ruky a roztříští se o zem. To přitáhlo pohled několika lidí k ní, ale ona stále upírá zrak na toho muže, o kterém si myslela, že je Benjamin. Musí mít halucinace. Benjamin byl přeci mrtvý. Tohle byl jen sen.
Když ten muž konečně začne mluvit, potvrdí se jí, co si právě myslela a rozhodně to nebyla halucinace ani sen. Byl to starší bratr Genevieve, Benjamin. Najednou už nemohla vůbec odtrhnout zrak od jeho osoby, ale nemohla se ani pohnout. Připadala si, jako by jí někdo zcela znehybnil a ona nebyla schopná jediného malého pohybu. Až na to, že jí nikdo neznehybnil, nemohla se pohnout díky sobě, díky svému šoku. Všechno, co Benjamin řekl, už věděla od Genevieve. Jedinou věc, kterou se dozvěděla až teď, byla, že byl zabit. Zajímalo by jí, kdo ho zabil. Byl to přeci mocný čaroděj své doby.
Nepodívá se ani na Genevieve, když jí Benjamin osloví. Jen k ní doléhají její slova určená jemu. Ale během chvíle jí má už také ve svém zorném poli, protože jí Benjamin dotáhne k sobě. Nemyslela si, že by mohla být více zaražená a překvapená, ale opak byl pravdou. To on vyvolával Genevieve ty sny. Není divu, že byli tak zvrácené. Sice nevěděla, co vše se jí zdálo, ale ten jeden sen jí bohatě stačil. Konečně odtrhne zrak od Benjamina a Genevieve a podívá se na jednoho muže z covenu, který stál přímo vedle ní, jako nějaký její ochránce. Řekne mu, aby odvedli všechny mladé dívky a chlapce z covenu pryč z lycea. Samozřejmě mezi ty mladé dívky patří i Davina. Muž poslechne a řekne to ještě dalším a společně zadním vchodem vyvedou všechny mladé členy covenu pryč. Tohohle se mladí členové účastnit nemuseli a ona ani nechtěla, aby viděli něco dalšího nebo dokonce přišli k úrazu. Pohled opět stočí na Benjamina a Genevieve.
Ruka jí vyletí vzhůru a dlaň si přitiskne ke rtům. Jo dát někomu facku, nebylo nijak šokující, ale Benjamin se k Genevieve choval jako k nějaké věci. Jako k nějaké loutce. A všechny ty slova, které to ponižování doprovází, to všechno ještě zhoršuje. Bylo to hrozné, šílené a zvrácené. Nemůže uvěřit, že právě narážel na její znásilnění. Byl odporný a ona se na to už nemohla dál dívat. Nemohla tam jen tak stát, zatímco Genevieve trpěla a byla veřejně ponižována. Zhluboka se nadechne a zaměří svou sílu na Benjamina, aby ho mohla odhodit, jenže když už cítí, jak její sílá postupuje vpřed, najednou se nic nedělo. Její síla se vrátila opět k ní. Jako by se snad odrazila od neviditelné zdi. Musel vytvořit ochranný kruh kolem nich. No to bylo chytré.
Lehce si oddychne, když Genevieve už stojí opět na nohou a vypadá to, že už se nic dít nebude, ale opět se zmýlila. Chvíli se jen dívá, co Benjamin dělá, ale nic pořádně nevidí. Až když uhne, tak to vše uvidí. Geniny záda pokryté dlouhými jizvami. Myslela si, že Klaus je největší zloduch, který zabíjí, a nemá slitování, ale Benjamin byl ještě horší. Ponižoval a hrál si s vlastní sestrou, což bylo odporné. Nemůže odtrhnout zrak od Genevieve a jejích zad, ale najednou k ní přistoupí nějaký muž a do rukou jí vloží krabici. Nechápe, co to má znamenat. Nechápavě se podívá na toho muže a pak na krabici. Krabici si vloží do jedné ruky a druhou rukou odkryje víko. Zalapá po dechu, když spatří, co je uvnitř. Byla to hlava, hlava čarodějky z jejího covenu. Moc dobře věděla, kdo byla ta dívka. Nebyla o moc mladší, než Sophie a také věděla, že se chtěla odstěhovat s přítelem pryč a odejít od všeho tohohle zmatku. S otevřenou pusou se dívá do krabice a po tváři jí steče slza. Rozklepou se jí ruce a krabici upustí na zem a hlava mrtvé čarodějky se začne kutálet po zemi, dokud se nezastaví u nohy nějakého člověka. Myslela si, že tenhle svátek proběhne bez problémů, ale byla na velkém omylu. Nic v New Orleans nikdy nemůže proběhnout bez problémů a ona tomu nemůže zabránit. Nikdy tady nebude klid. Vždycky se ukáže někdo, kdo bude stát proti všemu, o co se tady snaží a vyvolá chaos. Nikdy neměla tuhle oslavu svátku pořádat.)

(Zafixoval to. Zafixoval její jizvy. teď už nepůjdou v žádném případě dolů. Ty šaty si na sebe dá tak, aby jí nepadaly. Naštěstí byl předek vyztužený, takže jí ty šaty nepadali. Podívá se po všech, co na ni teď zírali. Myslel si, že se cítí ponížená. Ano, cítila, ale jen před pár lidmi, kteří tu byli přítomní. Hlavně před Kolem, protože ten nevěděl ještě nic o její minulosti, ačkoliv měl. Když začnou chodit nějací poslíčci s krabicemi, její jasné, co v nich je, podívá se na Bena, ale hned raději pohled stočí jinam, ten hajzl, zase začíná ničit všechno. Pak se podívá na Kola s pohledem, který říká, aby nic nepodnikal. Ona tam dál stojí jako prkno, že jí nohy povolí. Neměla je svázané žádným kouzlem, ale hrůzou a strachem. Pak konečně odlepila nohy od podlahy a mířila k východu. Neutíkala, tím by akorát zvýšila své ponížení. Prostě jen v klidu šla, než konečně vyšla ven.)

*Sledovala toho muze a zprvu ji vrtalo hlavou, proc je ji tak povedomy. Vzapeti to zjistila, kdyz postrehla jeho jmeno. Doslo ji, ze ho asi potkala nekdy v minulosti, ackoliv konkretni pripad si nepamatovala. V minulosti se ji Gen o nem zminila, ale jinak ohledne neho mlcela. Tehdy to nechavala byt, ale nyni pochopila, proc o nem nikdy nechtela mluvit. Pokud se k ni choval cele detstvi tak, jak se k ni choval ted, tak se ji ani nedivila. Zacinala si myslet, ze Klaus vrazdici muze, ktere milovala, je oproti Benjaminovi uplny vysneny bratr. Chvilema uvazovala, ze by Gen pomohla a parkrat kvuli tomu strelila pohledem po Kolovi, aby zjistila jeho reakci. Nepochybovala, ze brzy se o neco pokusi a ona byla pripadne pripravena mu ohledne toho pomoct.*

(už už se nadechoval, že začne mluvit na Sophie, která se k němu blížila, ale pak najednou uslyšel čísi hlas. Otočil se a poslouchal. Ten obličej mu byl dost povědomý a když se konečně představil, když se zmínil o Tundem, vybavil si, jak byl tehdy s Klausem, který Tundeho a ještě někoho zabil. Ten někdo byl tenhle člověk, ten někdo byl Genin bratr a ten někdo byl dost odporný. I když on měl co říkat. On Genevieve taky mučil, když chtěl, aby Claire přeměnila, ale sledovat tohle bylo. No, nelíbilo se mu to. Dokonce se mu to nelíbilo ani proto, že tam stála Genevieve, žena, kterou neměl moc v lásce. Nepřišlo mu to vtipné, nepřišlo mu to jako něco, co by potřeboval sledovat. Proto už asi v půlce počínání koukal na Davinu. Nechtěl, aby to viděla. Je rád, když Sophie zařídí, aby to už nemusela dále sledovat. Pak už jen sleduje, jak Genevieve odchází, čekal by, že odtamtud uteče, že bude v slzách vzlykat a utíkat pryč, ale  nestalo se tak. Ona šla pomalu a trpěla všechny ty pohledy, které na ní v těch chvílích visely. Možná si přeci jen vyslouží nějaký jeho respekt. 
Když dostane do rukou krabici, zamračí se. Krabicovou metodu znal moc dobře a už od pohledu se mu to nelíbilo. Když krabici otevřel, byla v ní hlava jednoho z jeho upírů. Takže tenhle parchant si myslí, že může vládnout a může všem poroučet. Dost ho to naštve. Jeho rty se chvějí vzteky) Takže vyhlašuješ válku? (podívá se na Bena) Dobře, dobře. Budeš toho litovat.

*Celou tu dobu všechno pozorovala a ani nestihla už Elijahovi nic říct. Jenom co uviděla toho Benjamina, tak měla špatný pocit v žaludku a po pár jeho odporně pronesených slovech pochopila, že její pocit byl oprávněný. Dívá se na něj s obrovskou opovržeností a nechutenstvím, následně, když vidí, jak se chová k Genevieve a jak ji silně uhodí, tak na hranici udrží své vlkodlačí pudy, které ji dokážou přimět k neuvěřitelnému vzteku. Ať už Genevieve udělala za svůj život cokoliv, ať už byla jakkákoliv, tohle si nezasloužila, takové chování si vážně nezasloužila. Dá si ruku před pusu, aby nevyjekla při jejich dalších scénách, které pozoruje, i když s největším odporem, který kdy snad zažila. Netušila, že může být někdo taková hyena, jak se právě ukázal Benjamin. Neznala ho, nikdy o něm neslyšela, ale to, jak se teď ukázal ji utvrdilo v tom, že je to jen bezpáteřní krysa, nic víc. Pohled na Genevieve ji upřímně bolel, i když nebyly kamarádky, bolel ji protože dokázala soucítit. A hlavně ví, že není tak špatná, aby si zasloužila něco takového. Ani od nich nedokázala odtrhnout oči. Od té ohavnosti, co ji dělal ten chlap. Jakmile ukáže její jizvy, cítí se ještě hůř. Zavrtí hlavou a v očích se ji značí odpor, ale i lítost, upřímná lítost a to zrovna ona není ten typ člověka, co by litovala každého. Klidně by teď mohla prohlásit, že není většího monstra v této místnosti a snad i na celé zemi, než jeho. No, když nebude počítat Mikaela. Nejhorší na tom je, že on je zvíře a Genevieve teď představuje věc, nějaký kus hadru se kterým se může dělat všechno, co se komu zlíbí. A tohle na celé té situaci nenáviděla nejvíc. takhle ponížit vlastní sestru, jak někdo může někomu vlastní krve provést něco takového? Žaludek se ji zdvihl snad ještě o něco víc, až si myslela, že to už není možné. To, jak si to užíval a působil ji bolest, to byla neskutečná ohavnost. Nemůže se přestat dívat na Genevieve, nejde to. Nejde cítit lítost nad tím vším. Když se u ní objeví muž s krabicí, ani ji nechce otevřít. Nečeká nic dobrého, ale potom jí to nedá a přece jen roztřesenou rukou se podívá dovnitř. V tu chvíli upustí krabici bohužel i s tou hlavou, která z ní vypadne a vyjekne hlasitě. Ruce si dá před ústa a z očí se ji vyderou slzy na povrch, které začnou stékat po její tváři. Nemůže uvěřit tomu, koho viděla. Je to jeden z jejich smečky, jeden z vlkodlaků, o jednoho člena rodiny méně. Znala ho, ne tak dobře, ale věděla, kde ho má zařadit a ještě k tomu byl mladý, tak mladý. V tom okamžiku se přitiskne i Elijahovi a zaboří hlavu někde do jeho saka směrem k ramenům. Ne, že by byla slabá, to není. Ale nemůže se dívat na tu hlavu, nemůže přihlížet tomu, jak mučí Genevieve a jak i všechny ostatní. Nakonec se podívá nenávistně na Benjamina a v jejích očích jde snad vidět záblesk žluté barvy, který je specifická pro vlkodlaky.*

*Dorazila tam kratce pred zacatkem Benjaminova proslova, vlastne sotva vlezla do dveri, tak pocitila neci ohromnou moc. Automaticky se podivala po tom muzi a zaposlouchala se do jeho slov. Ponekud se zamracila, kdyz k sobe hrubym zpusobem. Zprvu si myslela, ze to bude nejaky carodej, ktery sem ted prijel, nebot preslechla zacatek jeho proslovu. Ale pripadalo ji divne, jak se choval k Genevieve, a doslo ji to az kdyz ji oslovil sestricko. Doslo ji, ze musel umrit uz pred lety a nyni ho neko ozivil, ackoliv netusila kdo. Mohl vyuzit rozpadajici se druhe strany a vratit se sam, kdyz je tak mocny. Po chvilce sledovani, jak ublizuje Genevieve a pote, co zahledla mrtvou hlavu carodejky, proti nemu vyslala kouzlo. Chtela ho odhodit a pripevnit ke zdi, protoze byl hrozbou pro mesto. Sice se o mirovou smlouvy a zalezitosti okolo moc nezajimala, ale n byl hrozbou pro mesto a vsechny jeji blizke. Jenze jeji kouzlo narazilo na prekazku. Poznala, ze si kolem sebe musel vvytvorit nejaky stit. Mohla by na nej utocit dal a snazit se ho prolomit, mela by i sanci, ze se ji to povede, ale moc se ji do toho nechtelo kvuli jejimu stavu. Bylo to teprve nedavno, co omdlela na ulici a ranni nevolnosti ji stale jeste obcas vycerpavaly, ackoliv se to melo v pristich mesicich zmenit. Primy utok proto odlozila na nekd, kdy bude v plne sile.*

(Vyslechnul si Sophiin proslov a čekal, co se bude dít dál. A dál přišel muž. Byl pěkně oblečený a hlas měl chladný a řezavý jako zimní mrazík. Začal mluvit o něm a o Genevieve a pak začla dělat Genevieve dost strašné věci. On jako kněz, bylo pro něj zkrátka nepřipustitelné páchat taková zvěrstva a být toho svědkem. Neměl rád Genevieve, nikdy neměl rád její chladnou a odtažitou povahu, ale teď už možná chápe, proč se tak vždy chovala, proč nikdy pořádně nechtěla, aby se jí dostal někdo k tělu. Nechtěla to zažít znovu. A teď se její noční můra vrátila a on je tím vším znechucen. Jak může pro pána boha existovat někdo tak zvrácený? Někdo, kdo takhle škaredě dokáže vztáhnout ruku na svou krev a před tolika lidmi? Ano, možná už pochopil osobu Genevieve Rousseau, ale jejího bratra asi nepochopí nikdy.
Když dostane do rukou krabici, už si stihnul všimnout reakce Sophie a jedné kutálející se hlavy. Bylo mu tedy jasné, že jeho čeká stejné překvapení. Polkl a otevřel krabici. Byla tam hlava guvernéra města. Tohle bylo hodně zlé. Tamten člověk si myslel, že může brát životy ostatních jen tak a nikdo ho za to nepotrestá. Poslechl si reakci Marcela a on má pravdu. Nemůže se to takhle nechat.) Budete se zodpovídat, pane (to ospovení pane řekl dost znechuceně)

*když mu Gen řekla, že jim dojde pro šampaňské, jen přikývl a pousmál se na ni. Čekal, že se za chvilku vrátí, ale začala se bavit s nějakými lidmi z covenu, takže si zase musel vystačit sám.
Za chvilku si všimnul nějakého muže, jak scházel schody, nejdřív ho nerozeznal, ale potom, když sešel po schodech níž, věděl, kdo to je. Ten divnej chlápek z parku. Co ten tady k sakru dělá?
Když se představil jako Benjamin Rousseau, nevěděl, jestli tomu má věřit.. Rousseau? Když ještě dodal, že je bratr Genevieve, nemohl tomu uvěřit. Její bratr by musel být dávno mrtvý.. A proč se s ním v tom parku bavil tak, jak se s ním bavil? Co má za lubem?
Slyšel, jak Gen srdce vynechalo několik úderů, když ho viděla. Nelíbilo se, jak se k ní Benjamin choval. Jak ji prostě chytnul za paži a dotáhl ji tam, kde ji chtěl mít. Jakmile začne mluvit o tom spánku, je mu jasné, kdo Gen způsoboval ty noční můry - on. Jak mohl něco takového udělat vlastní sestře?
Skoro se neovládne, když jí vrazí tak silnou facku, že upadne na zem. Ale co by proti němu teď zmohl? Vsadí se, že si zabrebentil nějaké ochranné kouzlo.. A Sophie by určitě taky něco dělala, kdyby mohla. Podívá se na Sophie. Vypadá to, že je ve stejném šoku, že ho vidí, jako on. Nemůže uvěřit tomu, co jí tady provádí, jak ji ponižuje..
Když už si myslí, že je po všem, že ji konečně nechá jít, tak jí roztrhne zezadu na zádech šaty a začnou se jí tam objevovat velké jizvy. Vůbec neví, od čeho by to mohla mít. Nikdy tam žádné jizvy neměla..
Zároveň se tam objevili čtyři muži s balíky. Jeden dostala i Sophie, která stála nedaleko něj. Nespouštěl oči z Genevieve, ale tohle mu uniknout nemohlo. Sophie tu krabici upustila a z ní vypadla lidská hlava, teda spíše hlava nějaké čarodějnice.
Potom se podíval zase na místo, kde stála Genevieve. Ale ona se vydala už pryč. Čekal by, že bude třeba plakat, ale neplakala. Chvilku se z toho všeho vzpamatovával, ale potom zamířil k východu, stejně jako Gen. Vyšel ven a tam uviděl Gen. Přišel k ní a beze slov ji pevně objal. Určtě to potřebovala.*