Witch Lyceum

*Počúva každé Benjaminovo slovo, občas jeho zrak padne aj ku jeho dcére, ktorú dobre poznal ešte z Johnovho tela. Nezdalo sa, žeby ju svojou rečou nejako dostal, za to sa mu to však podarilo s väčšinou čarodejníc a čarodejníkov v miestnosti. Popravde niektoré z faktov, ktoré im tu predniesol mu prišli celkom nové, napríklad netušil, že Sophieno zapletenie s Marcelom siahalo až k tomuto bodu, o to viac ho celá situácia pobavila. Takže si tu v jej mene zjedná schôdzu, aby ju mohol pred všetkými spochybniť a očierniť a dostal coven na svoju stranu. Netušil, či Sophie o niečom vie a keďže tu nebola, tak predpokladal, že nie. Keď nakoniec dohovorí, len nahne hlavou neurčito do strany a porozhliadne sa po všetkých, ktorých tváre boli zhnusenejšie alebo prekvapenejšie, než predtým. Vyzeralo to tak, že niektorých dokonca presvedčil, že im dokázal do hlavy vhnať toľké pochybnosti, že radšej budú veriť jemu ako Sophie, že sa radšej vrátia späť ku diktatúre predkov, akoby mali viesť vlastné rozhodnutia. Jemu popravde nebol práve pochuti celý tento coven, lenže teraz sa musel tváriť ako jeho súčasť, a tak bolo na čase, aby k tomu zaujal nejaký postoj. Pomaly vydýchne a nepatrne pokrúti hlavou, pričom prebodne Benjamina pohľadom a zostane stáť stranou, čím dáva jasne najavo, že čokoľvek povedal, Daniela tým nepresvedčil a zostáva na strane Sophie. Samozrejme to neurobil kvôli tomu, žeby chcel zo Sophie nejako držať, alebo jej bol verný, no bolo preňho výhodnejšie, ak bude môcť byť v jej blízkosti ako člen covenu, ktorému môže poprípade veriť. A ak bude čokoľvek prejednávať, tak sa to dozvie.*

(Nejdříve svůj pohled věnuje jen Kate, ale po chvíli se podívá postupně na všechny. Kdyby věděl, že přijde i Kate, tak by jí zprávu o schůzi vůbec nepsal. Věděl, že ona by se na jeho stranu nepostavila a vlastně v tomhle směru jí ani nepotřeboval. Jako čarodějka pro něj byla bezcenná. Byla ve městě nová a nevěděla skoro nic o situaci ve městě. Neovládala pořádně svou moc. Její podporu on nepotřeboval. Uvidí, jak jedna mladá čarodějka se prodírá ven. Svůj pohled tedy zaměří na ní. Po chvíli si uvědomí, kdo to je. Davina Claire, která je dívkou ze Sklizně. Její podporu už vůbec neočekával. Ona byla názorným příkladem, kdy se čarodějka obrátí zády ke svým lidem a raději byla na straně upírů. A nejen, že její podporu neočekával ani by jí nechtěl. Cítil vůči ní znechucení stejně jako vůči Sophie a Genevieve. Všichni tři se paktovali s upíry. Když se Davina přemístí dozadu místnosti, pohlédne zas do davu. Setká se na chvíli s pohledem nějakého mladého čaroděje. Díky informacím, které získal, věděl, že se jmenuje Kaleb. U něj si už tolik jistý nebyl, zda se k němu připojí nebo ne. A z jeho pohledu bylo patrně, že ani on sám nevěděl, na jakou stranu se dát. Nevěnuje mu dlouho pozornost a raději se zaměří na další. Jeho pohled tentokrát padne na Rodericka. Uvidí v jeho tváři nesouhlas. Ani nemusí přemýšlet, aby věděl, že jeho nesouhlas není upřímný. Přeci jen byl v těle Sophiina barmana a rozhodně teď nezůstal na její straně, protože si ji snad oblíbil. Nejspíš si chce zachovat své utajení a získat více informací. Možná by ho měl někdy později kontaktovat a probrat s ním nějaké záležitosti. Docela by se mu hodila jeho pomoc. Měl už vymyšleny všechny podrobnosti, jak docílit smrti toho dítěte, ale u některých osob potřeboval promyslet nějaké detaily. Pak už tedy pozoruje všechny ostatní. Některé čarodějky na potvrzení svého nesouhlasu poodstoupí dozadu stejně jako Davina, někteří zůstávají stát a v jejich obličeji je nerozhodný výraz. Ale pár čarodějů a čarodějek přistoupí k němu, aby vyjádřili své znechucení vůči Sophie a nesouhlas vůči spojenectví s upíry. Lehce se nad tím pousměje a pak pohlédne na ostatní.) Všechno, co jsem chtěl říci, jsem řekl. Pokud máte nějaké pochybnosti, zeptejte se vaší vůdkyně, třeba vám konečně poví pravdu. Jestli budete chtít, určitě si mě dokážete najít. Budu velmi rád, když se ke mně přidáte. (Kývne hlavou, aby jim dal najevo, že už můžou jít. On sám tam chtěl zůstat, dokud všichni neodejdou a spočítat si své nové přírůstky. Popravdě je nejspíš ani nebude potřebovat, ale aspoň oslabil o něco Sophie a ona proti němu už nemá takovou šanci jako dříve. Celý coven by ho totiž rozhodně mohl porazit, ale polovina? Teď už ne.)

*Pozoruje některé čaroděje a čarodějky, jak postupují k Benjaminovi a jenom zavrtí hlavou. Jak moc dokážou člověka zmanipulovat slova, pár vyřčených slov a všichni se nechají zlákat. Dobře, to s tím trochu přehnala, že všichni, ale i tak. Nehodlá tady zůstat ani o minutu déle. Pohled na Benjamina jí jen pohne víc žaludkem. Ona ví, co chce, ona ví, jak se má rozhodovat a nenechá, aby to někdo jiný dělal za ni. Nelíbil se jí fakt, že Sophie o ničem nevěděla, že Benjamin svolal schůzi za jejími zády. Hodlala jí o tom informovat, ale ne dnes. Už je večer a bude nejlepší, když se vrátí nazpět domů. Zítra ráno se za ní hned zastaví, možná vynechá školu, ale to pro jednou přece může. Sophie se musí dozvědět o tom, co se dnes tady stalo. Vrhne po Benjaminovi jeden ze svých znechucených pohledů a zavrtí hlavou. Potom už zamíří ke dveřím a aniž by se na někoho dalšího podívala, tak vyjde z Lycea pryč. Nikdo ji upřímně z tama nijak zvlášť nezajímal, ne teď. Marcel není jenom upír, má v sobě lidskost a není takový, jako všichni upíři. Noční ulicí jde dál až k sídlu a pozoruje lidi okolo a světlo z lamp. Cestou přemýšlí, co asi tak na tohle všechno řekne Sophie a jak s tím naloží.*

(Rozhlíží se po ostatních a sleduje jejich reakce. Zaregistruje Benjaminův pohled a podívá se na něj, přimhouří oči a neuhne pohledem dokud on sám se nepodívá jinam. Nechce, aby si myslel, že nad ním má navrch a že z něj má snad strach. Dál se rozhoduje na čí stranu se postaví a nakonec se rozhodl pro Sophie. Přece jen ji opravdu zná déle a Benjamina vůbec.. nedokázal by se k ní otočit zády. Všimne si, že polovina čarodějů a čarodějek přistoupí blíže k němu, aby mu tak dali najevo, že s ním souhlasí a jsou na jeho straně. Co se týče toho tváří se neutrálně, každý má svou hlavu, takže by se jim nepokoušel v tomhle nijak zabránit, i když to Sophie jistě zraní. Jakmile Benjamin znovu promluví, podívá se na něj a zamračí se. Všimne si jedné dívky jak odešla hned jako první, ta se k němu asi rozhodně nepřidá. Ještě chvíli tam stojí a pak odejde také, zamíří rovnou do svého bytu a nad tím vším přemýšlí. Potom později bude muset vyhledat Sophie a promluvit si s ní o tom všem.)

*Vôbec ho neprekvapí, keď minimálne polovica prejde na Benjaminovu stranu, alebo je ešte stále niekde medzi, keďže všetko, čo povedal bola s určitosťou pravda, a to nie práve najkrajšia. Ak mohol Sophie niečím spochybniť v ich očiach, bolo to práve týmto. Na chvíľu zachytí Benjaminov pohľad, ale je toho názoru, že k tomu nemá viac dodať a vyjadril sa už dostatočne, na ktorej strane zostáva, teda aspoň naoko. Taktiež si bol istý, že Benjamin dobre vie, prečo to robí a s nejakou vernosťou ku Sophie to nemalo absolútne nič spoločné. Oblizne si pery a sleduje, ako sa niektorí dali už do pohybu a radšej odchádzajú, akoby to tu mali trpieť o niečo dlhšie. Nakoniec usúdi, žeby mal ísť najskôr tiež, keďže viac nemal dôvod pretrvávať medzi tými, ktorí stáli aspoň údajne už na inej strane, než na ktorej stál on. Odvráti od všetkých pohľadom a s miernou trpkosťou v očiach prejde okolo nich von ku dverám, na čo spojí pery do úzkej línie a na chvíľu podvihne jedným kútikom. Potom už bez nejakých otáčok vyjde von a rozíde sa ulicou smerom, z kadiaľ sem prišiel.*

(Dívá se na ostatní, kteří odcházejí pryč a přitom mu padne pohled na Kate, která stále zůstávala. Byl si jistý, že nezůstávala, aby se přidala k němu. Otázkou tedy bylo, proč zůstala? Chtěla si snad promluvit? Nebo spočítat zrádce ze strany Sophie , aby jí to pak mohla říct? Otočí raději pohled na členy, kteří zůstali a povrchově jim objasní, co je čeká. Poví jen to, co jim sdělit může. A to je, že mají za úkol zabít Klausovo dítě a až nadejde čas, informuje je. S těmito slovy je propustí a sám zůstane v Lyceu s upřeným pohledem na Kate. Přejde o pár kroků blíže, ale pořád setrvává několik metrů od ní.) Předpokládám, že jsi zůstala, jen aby sis se mnou promluvila. Takže jaké otázky to tentokrát budou? (Jemně povytáhne obočí a pronese to vše naprosto bez zájmu, jako by snad ani nemluvil ke své dceři, ale prostě k náhodné dívce, která pro něj absolutně nic není. Oči mu chvíli setrvávají na jejím obličeji, ale nakonec se začne porozhlížet po Lyecu, které je opět jeho. Vlastně bylo jeho už od toho svtáku, kde jim všem vyhlásil válku a vyhnal je pryč. Tím se samozřejmě Sophie vzdala práva, aby nadále patřil covenu a byl to jejich jaký si bezpečný přístav. Teď to byl bezpečný přístav pro něj. Očima zabloudí k oknu, které bylo vysklené ještě od doby, kdy ho chtěli zabít a tím oknem proletěla kulka, která pro něj měla být smrtelná, ale nebyla.)

Jaké pa drama? (Otočí na ní hlavu, aby jí viděl do tváře a nechápavě povytáhne obočí. Doopravdy sice chápal naprosto vše. Možná to bylo vše z jejího pohledu drama, ale pro něj ne. Prostě nechal svou dceru jít a Genevieve tam s ním ještě zůstala. Co je na tom, tak nepochopitelného?) Genevieve vlastně mohla odejít, kdy chtěla. Kouzlo jí v tom nebránilo, ale byla vlastně dost ochotná zůstat. A pustil jsem jí, protože si pro ní přišla kamarádka. Zrušila mé kouzlo, aby se do domu nikdo nedostal a řekněme, že bych jí musel zabít, kdyby na mě zaútočila. Ušetřil jsem jí a raději nechal Genevieve jít dřív, než by ona vstoupila do domu. (Pokrčí rameny a popojde zase o kousek blíže k ní. Přitom přejíždí prsty po desce stolu. Když dojde až ke konci stolu, konečně se zastaví a ruku si otře do kalhot, protože mu na prstech ulpěl prach ze stolu.) Genevieve si chtěla promluvit, tak jsem jí k tomu dal příležitost. (Podívá se jí do očí trochu tázavě, jestli už konečně vše pochopila a je to vše, co mu chtěla říct. Nebo spíš na co se chtěla zeptat.)

(Protočí oči na jejíma slovama ohledně toho, co jí řekl ten den, kdy jí pustil z domu, ale Genevieve si tam nechal. Vydechne potichu a zavrtí hlavou.) Protože by jsi vyváděla naprosto zbytečně a já bych na tebe musel použít svou moc. (Pokrčí rameny. Prostě tak to bylo. Jen jí v tu chvíli upozorňoval. Pro něj to rozhodně drama nebylo.) Mýlíš se. Kdybych ji chtěl zabít, tak už je mrtvá. A nemáš pravdu. Přešlo by ke mně možná ještě více lidí. Už jednou jsem zabil Starší, která mi bránila vést coven a nikdo to neprokoukl. (Prakticky ji vlastně zabil ten upír, ale on k tomu dopomohl a vlastně to celé naplánoval. Slíbil upírovi volnost, ale nakonec ho pak stejně zabil.) A nového vůdce by si našli těžko. Starším se nemůže stát jen tak někdo. Jiní Starší by mu museli předat svou moc. A já svou moc nikomu předávat nebudu tedy. (Zavrtí hlavou. Teoreticky byl on taky stále Starším, ale kvůli covenu tady nebyl. Vlastně teď měl skoro půlku covenu na své straně, ale nehodlal být jejich vůdce. Byli to pro něj jen ovce, které mění strany, jak na běžícím páse.) To, že jsem týral svou sestru už všem došlo, když jsem něco málo předvedl na oslavě svátku. A popravdě tyhle lidé nekoukají na to, jak se chovám k členům rodiny. Víš ty co se ke mě přidali jsou extrémisti. Normálně by šli do zabití toho dítěte hned, ale nemohli kvůli Sophie, která jim velí. A oni sami se ke svým dětem taky nechovali nejlépe. Zeptej se třeba Sophie, jak probíhalo její mládí. Nebo kohokoliv jiného. Jsou to čarodějky a čarodějové a od narození mají své povinnosti. Rodinné hodnoty pro ně většinou nic neznamenají. Ale to, že se jejich vůdce paktuje s upíry a ještě se jedním stane, i když jen na pár hodin? To už nedokážou odpustit. (Věděl, jak fungují rodiny v tomhle covenu. Ano některé své děti vychovávají normálně, ale většina jich vychovávala přísně a jako čarodějky a ne jako své děti. Na její další slova nic neříká.)

A nebo by Genevieve neřekla nic jako tenkrát. Ale mně může být tenhle coven popravdě ukradený. Coven by stejně převzala Monique, která na to má právo, protože je dívkou ze SKlizně. Nebo Davina, ale ta by to ani nechtěla. (Proč si myslela, že potřeboval, aby se na něj lidé koukali dobře? Nepotřeboval to. I kdyby zabil Sophie a dostalo se to ven, neměnilo by to nic. Oni by bez vůdce proti němu nešli, tudíž by odstranil větší hrozbu, než tím, že přiměje několik členů, aby se dali na jeho stranu. Zavrtí hlavou na její slova, že by se to zařídilo jinak. Jinak to prostě nešlo. Tedy nějaká čarodějka mohla prostě vzít moc jiné a mohla by se pak stát Starší, ale furt by ji museli schválit předci a to by se nestalo.) Hodně věcí. Zeptej se někoho jiného. Třeba ti to všechno odvypráví. Já na to nemám čas. (Vydechne a pozoruje jí, když začne mluvit o týrání dětí a zabíjení mimina. Opravdu nic nechápala. Nechápala systém covenu a co se v něm dělo už několik staletí. Nebylo to pro něj nic šíleného, i když smrt dítěte tady ještě neměli. Ale to dítě nemělo právo žít. Byla to naprostá hříčka přírody a monstrum jako jeho otec. K dalšímu jejímu vyprávění už nic neříká. Vlastně už jí skoro ani neposlouchá. Tenhle rozhovor ho unavoval a naprosto se mu protivil. Něco z jejích slov mu připomnělo Genevieve, jenže ta by svá slova formulovala naprosto jinak, protože věděla, jak to v covenu chodí. Dívá se pak jen na její záda, jak odchází a po několika minutách odejde i on.)

(Ráno se probudila celkem brzy, ale těch několik hodin spánku pro ni bylo jako pro každého člověka osm hodin spánku každý den. Cítila se o mnoho lépe. Čas, který strávila včera s Elijahem a Cami jí vlastně pomohl. Mohla si s někým popovídat, i když nejdříve chtěla být sama. Po obvyklých ranních hygienických rituálech, si udělá kafe a vezme si ho nahoru do ložnice. Měla v plánu si vymazat paměť na Hope už včera večer, ale alkohol jí lehce vstoupil do hlavy a nejspíš by to kouzlo celé akorát zpackala. Usadí se ke stolu a před sebe si položí misku, papír, tužku a svíčku. Nejdříve na papír napíše jméno: Hope. K tomu ještě dopíše svůj dodatek, který domluvila včera s Elijahem. Papír vloží do misky a pomocí špendlíku se píchne do prstu. Nechá na papír nakapat tři kapky její krve. Nakonec zapálí svíčku a pomocí něj i ten papír. Sleduje, jak papír hoří a oheň pomalu ustává. Dopije v rychlosti kafe a s miskou, v které je popel vyjde ven. Popel vysype. Pak zamíří do Lycea. Nebyla tam vlastně od té slavnosti. Zajímalo by jí, jak to tam vypadá. Po cestě ještě napíše Margaret, že bude v lyceu, kdyby jí někdo z covenu sháněl a pak si vypne mobil. Potřebuje si vyčisti myšlenky a třeba jí napadne nějaký způsob, jak pomoct Kieranovi. Po nějaké chvíli dojde do Lycea a rozhlédne se. Vypadalo to tu stejně, ale úplně jinak. Jak bylo vidět, tak se o Lyceum naprosto nikdo nestaral. A to chtěl Benjamin převzít celý coven? Zavrtí hlavou. Na zemi byli stále střepy z rozbitého okna a krev. Tady měl umřít Benjamin, ten den měl umřít a všechno by bylo v pořádku. Monique by stále žila, Genevieve by žila, Kieran by nebyl uřknutý a dokonce i Klaus by byl živý. Prohrábne si vlasy a vydechne. Nesmí na to furt myslet. Začne sbírat střepy ze země.)

(Kdyz se rano probudi znovu se mu vrati zpominka na to co se stalo snazi se na to co se stalo uz proste nemyslet proste musi se presto dostat a jit dale.Proto si da rychlou ranni osvezuji sprchu aby byl svezi.Pote ai vezme latte a nejaky kousek kolace co nasel v lednici no kdo vi jak dlouho tam uz byl ale no co to je jedno rychle posnida chvili jeste sedi na zidli a premyslis co bude dneska delat nic ho nenapada ale pak ho napadne ze by mohl zajit dp lycea podivat se jak to tam vypada vezme si svoji cernou kozenou bundu a pomalu jde k lyceu po ceste si nasadi sluchatka vzdy se mu lepe jde kdyz posloucha hudbu.Kdyz po par minutkach dojde k lyceu.Vazne to tady nevypada nejlepe chtelo by to tady trochu pouklidit.Pomalinku vejde dovnitr a nekphp tak uvidi prijde k osobe blize a po chvilce pozna kdo to je) Sophie (promluvi tise aby ji mpc nevylekal)

(Svraští obočí, když uslyší známý mužský hlas. Jednoznačně patřil Kaleovi, ale ten byl pryč. Nebo nebyl? Ne, je si jistá, že odjel. Takže buď přijel teď nedávno nebo na to při tom všem prostě zapomněla. Napřímí se a otočí se ke Kalebovi.) Kalebe? Co ty tady děláš? Kdy ses vrátil? (Lehce se pousměje. Vlastně ho viděla ráda. Kaleb byl milý a hodný kluk. Rychle se učil, ale pořád toho měl co zlepšovat. Přejde ke koši a vyhodí ty střepy do něj. Musí pak někomu zavolat a nechat zasklít to okno. Pěkně sem díky tomu táhlo a nebylo to nejlepší, jak pro lidi, tak ani pro květiny, které potřebovali teplo. I když vlastně skoro všechny byli už uschlé, jim pomoct ještě může. Nemysli na to furt Sophie. Otočí se zas zpět na Kaleba a nasadí, co nejpřívětivější úsměv.) Takže, kde jsi všude byl?

(Kdyz zafouka vitr rozbitymy okny tak se jen rychle oklepe.Pak se znovu podiva na neporadek a zacne uklizet aby to tady vypadalo aspon trochu k svetu ale zaskpci ho veta kdy se vratil ) No ja jsem nikde nebyl ale(podiva se na ni nechapave) Jen jsem nechodil moc ven vis po tom vsem a tak.(prikyvne a podiva se na ni asi ji zmatla posledni veta co tehdy rekl ze se trochu vypari tak to asi pochopila ze odjel ale on se popravde spise schovaval u sebe doma ) Jsem rad ze te po dlpuhe dpbe vidim (usmeje se na ni porad uklizi strepy rozhazene vazy uschle kvetiny a podobne) Jak se ti ted vubec dari ?

(Začíná být ještě víc zmatenější, než byla doposud. On nikde nebyl? Po chvíli už to začne chápat o něco více, i když stále byla docela zmatená. Po tom všem? Po čem? Fajn, přehrajem si to znovu. začne tápat v paměti, kdy Kaleba naposled viděla. Bylo to na schůzi covenu, poté co Benjamin přetáhl nějaké členy na svou stranu. Pár dní na to se Kaleb, jak řekl, vypařil. Možná toho na něj bylo moc už tehdy. Přeci jenom Benjamin ve městě, to není zrovna nejlepší nebo spíše nebylo. Pak tu byli ty informace o ní. Poměr s upírem, i když to je minulost. Ona sama se na jednu noc stala upírem. A Kaleb byl přeci vychován radikály, kteří upíry přímo nesnášeli. Nebo mohl být taky stále mimo ze ztráty svých rodičů. Měla by se zeptat? Ne, raději ne. Pokud o něčem Kaleb bude chtít mluvit, začne sám.) Jasně, takže jsi prostě raději "zmizel". Chápu. Já bych se taky někdy propadla do země, aby mě už nikdo nenašel. (Usměje se při jeho poznámce, že ji rád vidí.) Já tebe taky. (Opět se k němu otočí zády a ruce přiloží k jedné uschlé květině. Pronese pár slov a květina je opět živá, zdravá a plná barev. Tohle měla na magii nejraději. Cítit přírodu, pomáhat růstu rostlin a popřípadě je zas přivést k životu. Na jeho otázku zatím neodpovídá. Co mu má asi říct? Že je jí naprosto mizerně? Že se cítí jak tělo bez duše? Nebo snad, že by nejraději utekla s křikem a pláčem někam daleko? Ne, tohle rozhodně nahlas nikdy a před nikým nevysloví.) Trochu vyčerpaně. Ale žiju a o to tu přeci jde ne? (Pootočí na něj hlavu a pokrčí rameny s mírným úsměvem.) Co ty?

(Kdyz tak pozoruje Sophie jde videt ze je docela zmatena ale nakonec to nejak pochopila a tak je rad nerad se stoura v minulosti hlavne ne kdyz je to spatna a nestastna minulost ale to uz je jedno zmenit to prece uz nepujde tak co nadela no prece nic.Kdyz uvidi jak provedla Sophie provedla to kouzlo tak najde nejakou uschlou kvetinu a pokusi se ji ozivit totp koyzlo nedelal uz pekne dlouhu tak nevi jestli se mu yo povede.Chytne kvetinu a zkusi to kouzlo potichu ne o rekne a noc tak to zkusi znova a zase nic ale na treti pokus se to povede a rostila ozije) Trocha cviku a hned to jde ( Poda Sophie tu kvetinu kterou prave obnpvil pomoci kouzla rad by se neco noveho priucil tak se podiva na ni a pousmeje se ) Vis Sophie chtel bych pokrocit o jeden level v magii pomohla bys mi prosim ?

(Pozoruje Kaleba, jak zkouší oživit tu květinu. Nijak mu do toho nezasahuje. Musí si to vyzkoušet sám a popřípadě mu pak jen poradí. Ale nakonec to není třeba. Kalebovi se to povede a ona se musí usmát. Připomíná jí to časy, kdy se taky učila kouzla a občas jí prostě nešli. Byla sice hodně šikovná a už jen to, že pocházela z rodu Deveraux a Laveau svědčilo o jejích schopnostech. Jenže měla blok v hlavě. Nechtěla používat magii. Chtěla spíše jen pomáhat. Bohatě by jí stačilo naučit se kouzlo na léčení a kouzla spojená s přírodou. Jenže tohle nestačilo. Zažene nakonec ty myšlenky. Minulost je pro ní dost těžká a nechce na to myslet. Jen v tuhle chvíli byla celkem nostalgická. Vezme si od něj tu květinu a položí jí vedle té svojí. Ještě udusá hlínu rukama a zas se plně věnuje Kalebovi.) Jistě. Ráda ti pomůžu. Jen budu potřebovat vědět, co umíš a co ti dělá největší problémy.

(Pousmeje se na ni a je rad ze mu pomuze.Nejradeji by hned umel vsechna kouzla co existujo ale to se asi nestane a na voc je hodne zbrkly a kdyz neco chce tak na to hodne specha musi se naucit klidu pohode a hlavne trpelivosti.Chvili premysli cp uz vlastne umi nebo co by chtel vylepsit nebo ze by uplne nove kouzlo) No tak zatim umim celkem dobre lokalizacni kouzlo a tak trochu to ozivovavi co jsem ted predvedl.(prikyvne a hned ho napadne co by se mohl naucit prece necp na obranu ale nevi jestli by ho hned ted takove kouzlo naucila.Jak zlomit upirovi vaz z dalky nebo zaridit aby se mu varila krev a podobne) No tak chtel bych se naucit tedy obranne kouzlo.Myslim ze vis co mam na mysli (usmeje se na ni a mrkne)

(Poslouchá ho, když jí vyjmenovává, co umí a co ne. Přikývne a mezitím přemýšlí, co by mohl vyzkoušet. Musí hodně tápat v paměti, aby si vybavila jaké kouzla se učí postupně. První samozřejmě přírodní živly, ale to by už měl umět. To jsou naprosté základy. Povytáhne obočí, když řekne svůj požadavek.) Obranné? To je široký pojem. Některá obyčejná kouzla ti taky mohou pomoct k obraně. Jak ti jde telekineze? Je hodně těžké naučit tě nějaké kouzlo, pokud neumíš ty základní. Nejde jen tak přeskočit. Musíš se učit postupně. Kdyby jsi neuměl něco ze základů a chtěl se naučit něco těžšího, tak by ti to mohlo spíš ublížit. Kouzla jsou náročná, ale to snad už víš. (Upřeně se na něj podívá. Vážně nechce, aby ho učila něco k čemu ještě nemá předpoklady.)

( O muj boze no dobre tak jo kdyz musim tak musim.Jednou bycj se zaklady stejne musel naucit tak at to mam aspon co nejrychleji za sebou prikyvne a mile se pousmeje.Nejradejo by uz umel celkove obranne a tak ale no co musi poslechnout Sophie ) Tak dobre muzem teda zacot s tema obrannyma zaklady.Nebo jak to nazvat (prikyvne a zasmeje vsak ona je ucitelka tak at rozhodne ale at je mi pak to kouzlo aspon trochu k uzitku protoze jinak je to uceni na nic) Tak necl vyber ty ale aspon at se mi to nekdy v zivote sikne (sibalsky mrkne a zasmeje se) A kdybychon teda zacli ted a tady nebo uz neco dneska mas ? (nadzvihne jedno oboci a podiva se na ni samozrejme ze by zacal co nejrychleji )

(Kaleb se rozhodně netváří moc nadšeně. Ale kouzla nejdou od toho, aby se čarodějky a čarodějové mohli bránit nebo snad útočit. Mají hlavně pomáhat, i když podle toho se coven neřídil snad několik století. Možná od doby, co se objevili upíři?) Ze všeho nejdříve. Jak jsi na tom s přírodními živly? Zvládneš je bez problémů vyvolat? (Povytáhne tázavě obočí. Jistě někomu přišli takové otázky zbytečné a otravné, ale nebude se hnát do neznámých vod, aby pak něco pokazila nebo si snad Kaleb ublížil.) Kalebe, nejde o to, aby se ti kouzla šikla v životě. Tím, že se postupně učíš, rozvíjíš své schopnosti, kontrolu a časem pak zvládáš bez problémů složitá kouzla nebo dvě najednou. Pokud nebudeš rozvíjet schopnosti pomalu, ublížíš si akorát. Samozřejmě kouzla nám pomáhají se bránit, ale kvůli tomu jsme své schopnosti nedostali. Víš, že dříve čarodějky používali své schopnosti jen, aby pomáhali lidem? Samozřejmě to už teď zrovna tak neplatí. (Vydechne. Chápe, že je horlivý a chtěl by umět všechno a všechny kouzla využít nějak, ale čaroděj by neměl zapomínat na to, proč vlastně čarodějky a čarodějové existují. Proč se učí postupně kouzla. V dnešní době každý vidí čarodějky jen jako mrchy, které baží po moci nebo zabíjejí upíry. Kdy se to takhle všechno zvrtlo?) Mám čas teď. (Pousměje se).