Witch Lyceum

(Vidí, jak se postupně všichni dostávají z Lycea. Čarodějky pomohly přeživším, Rebeka byla taky venku. Pár svých upírů bohužel ztratil. Nesnášel, když někdo sahal na jeho komunitu. Ten parchant za tohle zaplatí. Musí za to zaplatit. Klaus ho už jednou zabil, Benjamin není všemocný. Bude se dát porazit i teď.) Myslím, že teď a tady nic nevyřešíme, radši bychom se měli zdekovat, než se ten bastard rozhodne útočit i na ulici. (podívá se na Sophie) Musím jít zkontrolovat Davinu, jestli je v pořádku.

(Nepřítomně kouká před sebe, v ruce trhá na kousky bílou růži, kterou si sundala ze zápěstí a přemýšlí, jak se tohle všechno mohlo stát. Jak nemohli zaznamenat oživení tak mocného čaroděje? A ke všemu ty Geniny sny. Jistě mohlo je to napadnout a obzvlášť Genevieve, ale takové věci si člověk nechce připustit do doby, než je toho opravdu svědkem a konečně uvěří. Pak si může jen nadávat, že neposlouchal svou intuici a něco neudělal. Teď je pozdě na nějaké nadávání sama sobě. Otočí se a podívá se na lyceum. Radši by ho viděla v plamenech, než v rukou toho hajzla. Utekla pryč aniž by se mu postavila. Benjamin sice útočil na vlkodlaky a upíry, ale tím, že utekla pryč mu celé lyceum zanechala. Z myšlenek jí zas vytrhne Marcelovo hlas. Pootočí na něj pohled.) Jo asi máš pravdu. (Kývne a podívá se zase zpět na lyceum. Tohle bylo zlé a hodně zlé. Vydechne těžce a obrátí pohled na Marcela.) Nejspíš jí odvedli k tobě. Normálně by všechny odvedli do lycea, ale to už není naše útočiště. (Všichni její lidé už jsou venku a teď pomalu odchází pryč. Ví, že teď se nic nevyřeší a nejspíše brzy bude svolaná schůze. Sophie se tedy taky rozejde pomalu pryč.)

(Vidí, že se Sophie zamyšlená, ani se jí nediví. Vlastně v tuhle chvíli nemá moc dobré postavení v celé té situaci. Na jedné straně stojí Ben a na druhé Klaus. Klaus bude chtít trest za to, co se stalo a nechá to vyžrat Sophie a Ben, ten bude chtít chaos ve všech frakcích.) Myslím, že lyceum je pro tentokrát ztraceno, budete se s tím muset smířit. (myslí tím čarodějky, coven, on k jejich lyceu vztah neměl) Jo, určitě ji přivedli domů. Díky, žes ji nechala vyvést, opravdu toho nemusela být svědkem. (zakroutí hlavou a pak na ni kývne) Jsem si jistý, že tohle se bude řešit a bude se to řešit kolektivně. Tak já půjdu. (podívá se na ni a pak prostě zmizí z místa)

(Marcel měl pravdu, lyceum je pro tentokrát ztraceno, ale ona se s tím nechtěla jen tak smířit. Potřebovala udělat něco, aby ho získala zpět. Potřebovala udělat něco, čím by odstranila Benjamina, Monique a Abigail. A uvažovala nad tím, že nejlepší by bylo je zabít. Ještě před 24 hodinami byla rozhodnutá, že by Monique nikdy nezabila teď po tomhle všem? Byla rozhodnutá pro opak. Spoutala jí moc a nebylo to k ničemu. Kdyby jí moc vzala, asi by to bylo taky k ničemu a ona by si našla způsob, jak jí získat zpět.) Nemáš za co. Děti by měli být dětmi a ne se dívat na něco takového. (Jenže děti v jejich světě nikdy nebudou dětmi, jakými by měli být. Měli by si užívat života, ale při tomhle všem to nejde. Jsou zapleteni do nadpřirozených bojů už od jejich narození a ona jen mohla mírnit následky. Když Marcel poví, že se to bude řešit kolektivně dojde jí, že tohle půjde na její hlavu. Monique a Abigail byli její starostí a částečně i Benjamin. Byli z její frakce, i když ona tomuhle prostě zabránit nemohla, i kdyby se snažila. Nad Benjaminem by jen tak nevyhrála. Klaus jí to dá určitě pěkně vyžrat. Ale ona už na něj kašle. Tohle nebyl jen její problém, byl to problém všech. Nehodlá nést vinu za to, co se stalo. Ona za to nemohla. Kašle na nějakou mírovou smlouvu podle, které by měla být opět souzena za nedodržení trestu. Ona se zodpovídá jen sama sobě a covenu, nikomu jinému.
Jde pomalu zpátky do baru a v hlavě má obrovský zmatek. Musí si promluvit s Genevieve, ale dnes už ne. Dneska potřebovala být v klidu a Genevieve také.)

*Došli poblíž k Lyceu a Klaus i s odstřelovačem už tam byl. Když došel Klaus až k nim, pozdravil ho, ale víc s ním nemluvil. Možná, že už na něj nebyl tak naštvaný jako předtím, když mu Gen ukázala tu vzpomínku, ale rozhodně z nich nebudou nejlepší kamarádi...* Myslíš si, že už tam bude? *Zeptá se Gen. Popravdě by ji tam nejradši nepustil, ale ví, že je to nezbytné.*

(Pozdraví Klause a je na ní vidět, že je nervózní. Ale tohle musí zvládnout. Chytne Oba dva za ruku a začne odříkávat nějaké kouzlo. Tím kouzlem skrývá energii Kola a Klause a způsobuje tím, že je Benjamin nebude moci vycítit. Pak je pustí a oba přejede pohledem.) Tak fajn, hoši, myslím, že vás tady chvíli nechám samotný. (vydechne, pak se podívá na Kola) Jo, myslím, že už tam bude. (kývne hlavou, pak se k němu přiblíží, políbí ho a pousměje se) Uvidíme se za chvíli. (pak se otočí a vejde konečně do Lycea. Zamíří k místnostem, kde se udály tehdejší slavnosti) Benjamine?

*Vidí na ní, že je pořádně nervózní.. Ale tak kdo by nebyl?* My dva to tady snad samotní zvládneme.. *řekne a podívá se na Klause. Když ho pak Gen políbí, polibek jí opětuje.* Jo, za chvíli.. *zopakuje po ní a potom už tam zůstane jenom s Klausem a sleduje Gen, jak vchází do Lycea. Po chvilce slyší, jak Gen říká jeho jméno.*

(Do lycea šel pomalým krokem, nijak nepospíchal. Byl zvědavý jestli si chce Genevieve opravdu promluvit nebo to je vše jen o tom plánu, který vymysleli. Vejde do lycea nějakou chvíli před Genevieve a rozhlíží se kolem. Nikoho nikde nevidí, ale je si jistý, že v blízkosti bude ten lidský odstřelovač nebo teprve dorazí. Vlastně jemu jedno, kde je. Po nějaké chvíli už ucítí energii čarodějky a hned na to sestry hlas. Vyjde z jedné menší místnosti a zastaví se kousek od Genevieve.) Má drahá sestřičko. Takže o čem jsi chtěla mluvit? (Prohlédne si ji pozorně celou od hlavy až k patě a pak se zadívá do jejích očí.) Nepřišla jsi mi snad mluvit do duše jako za starých časů, že ne?

(Když ho uvidí, upře na něj svůj zrak a stále ho pozoruje. Nespouští ho z očí, nechce, aby ho ztratila z dohledu. Nejde jí uvolnit se, ale kdo by se zrovna teď dokázal uvolnit?) Pomohlo by to? (povytáhne obočí) Jestli ano, tak to zkusím, možná. Jestli ne, nevidím důvod, proč bych se měla namáhat. (řekne ostře) Pravdou je, že jsem přišla, abych se tě zeptala na pár věcí a abych ti taky pár věcí sdělila. Ne, nechci ti promlouvat do duše, možná ti chci jen něco vyčíst, možná něco pochopit, ale tebe nezměním. (usoudí nakonec, zkoušela to tolikrát a nikdy to nevyšlo) Chtěla jsem se s tebou sejít už dávno, přimíchaly se do toho ale nějaké věci jako, že ostatní hrozně chtějí vědět, co máš v plánu a jaký bude tvůj další krok a já bych to měla zjistit. (Ano, tohle byl původní plán, ale Sophie s Elijahem ho vylepšili. Schválně mu řekla, že ostatní vědí, že je tady, že ji dá se říct poslali. Dává jí to jakýsi nadhled nad situací) Prostě si řekli, máme tu Genevieve, proč toho nevyužít, ale abych pravdu řekla, (popojde kousek a vezme do ruky něakou svíčku, chvíli si ji prohlíží a pak ji zas položí a vrátí se pohledem zpět na Bena), mně je jedno, co ode mě chtějí. Zrovna teď mě zajímá jen to, proč jsem přišla já.

(Mírně povytáhne obočí, když se ho zeptá jestli by to pomohlo. To ho snad vůbec neznala? Jistě, že by to nepomohlo. On měl jisté cíle, kterých se vzdát nechtěl. Jedině ty cíle ho poháněli kupředu, kdyby se změnil, tak by mu nezůstalo nic a nakonec by skončil jako jeho sestra. Bral by rozkazy od upírů. Jen z té myšlenky mi bylo zle. Poslouchá jí dál a když Genevieve uzná, že ho nezmění, jen nepatrně kývne hlavou. Když mu pak narovinu řekne, že Genevieve je vlastně posel, který má něco zjistit, nepřekvapí ho to. Jenže on věděl, že to nebyla jediná věc, kterou naplánovali. Věděl, že ho budou chtít zabít a tohle je vlastně past. Nedával na sobě nic znát. Jen ať si Genevieve přijde sama na to, co naplánovali s Tundem. Založí si ruce na hrudi a pozoruje každý její pohyb, když konečně domluví, chvíli mlčí, ale pak konečně opět promluví.) No tak povídej, proč jsi tady. Řekni, co máš na srdci a pak můžeme jít zase každý svou cestou, dokud se opět nestřetnou.

(Opře se rukama o stoleček za ní, propne je a podívá se na Bena, když ji vyzve, aby tedy řekla, co má na srdci.) Za prvé bych ti chtěla nasolit pár facek, ale tenhle krok přeskočím, protože bych ráda, abys aspoň trochu vnímal to, co ti budu říkat. Takže přejdu rovnou ke svým otázkám. Nemusíš mezi nimi hledat spojitost, ale ráda bych, kdybys odpověděl upřímně a pravdivě. Myslím, že aspoň to si zasloužím. (oblízne si suché rty a kousne se do jazyka… teď by se mohla něco dozvědět. Mohla by zjistit některé věci, které by jí mohly pomoci zodpovědět hodně otázek. Ale jí stačí zeptat se jen na pár z nich, aby pochopila celý ten koloběh.) Jak ses cítil, když jsem se narodila? Nikdy jsme o tom nemluvili, vážně by mě to zajímalo. Stejně tak to, jak ses cítil, když zemřela naše matka. (Propaluje ho pohledem a je si jistá, že uhodila hřebíček na hlavičku. Chvíli na něm lpí pohledem a čeká na jeho odpověď. Nepozoruje ale jen jeho ústa, tedy to, co říká, ale i řeč jeho těla. Jeho gesta a mimiku. Všechno je pro ni v tenhle okamžik důležité.) Co myslím, že by naše matka řekla na to, cos se mnou prováděl? Znal jsi ji. (Odlepí se od stolečku a přejde přímo k němu a podívá se mu do očí) Co by ti na to všechno řekla? (Ví, že když mluví o matce, je to pro něj choulostivé, ale ona ty odpovědi chtěla a prostě je dostane. Je opravdu hodně blízko u něj a dá se říct, že mu dýchá do obličeje. Pak se od něj odlepí a otočí se a zase poodstoupí)
Pak jsou tu ještě další věci, které bych chtěla probrat. Kdybych se měla oprostit od toho, jaké peklo jsem s tebou prožívala, přiznala bych, že jsi mě toho opravdu hodně naučil. Ale tím, co všechno sis pro mě pokaždé připravil, ti spíš musím říct, že jsem se učila sama, tys mi prostě znepřijemňoval život a já musela přijít na to, jak by to mělo co nejmenší následky pro mě. (otočí se zase na něj a tentokrát prostě stojí a o nic se neopírá.) Ty vlastně ale vůbec nemáš tušení, co všechno jsi napáchal a co jsi po sobě všechno zanechal. (Tím teď naráží na to, jak otěhotněla a porodila mu dceru, aniž by o tom věděl. A ona teď nějak netušila, jak mu to má říct, ale věděla, že chce, aby to věděl. Chce vidět jeho reakci. Nemůže jejich dceři udělat už nic, nemůže té informace nijak zneužít, prostě mu ti řekne, bez okolků.) Měli jsme spolu dceru, Benjamine. (podívá se mu přímo do očí) Otěhotněla jsem a věděla jsem, že od tebe musím pryč. Podařilo se to a já jsem každý den ve strachu doufala, že se neukážeš a že to nezjistíš. Jenomže když se narodila, stejně jsem věděla, že to pro ni není bezpečné, protože její otec je maniak, který by se k ní choval možná ještě hůř než ke své sestře. A to jsem nemohla dovolit. A tak jsem ji poslala pryč. Jedinou dobrou věc, kterou jsem získala ze soužití s tebou. I když byl její otec svině, stejně jsem ji milovala nade všechno. (konečně mu řekla, co měla na srdci už hodně dlouho)

*Stojí povedľa svojho brata v blízkosti lýcea, pričom počúva všetko dianie vo vnútri. Ani si predtým neuvedomil akú nenávisť v ňom môže vyvolávať Benjaminov hlas, jeho telo nechcelo nič iné, než sa premiestniť priamo dnu a opäť mu ako za starých časov oddeliť hlavu od tela. Lenže pristál na to, že bude akceptovať Geninu potrebu po rozhovore s ním, aj keď to nechápal a netušil, čo by jej to mohlo priniesť. Teraz si to však trochu vyčítal. Vyčítal si to, že musí čakať a počúvať jej otázky, ktoré už dávno neboli dôležité a ani pre ňu by nemali byť. Po tom všetkom, čo jej urobil, si ani nezaslúžil vedieť pravdu, na čo už len bolo dobré, keď mu povedala, že mali dcéru? Mierne prižmúri oči na budovu neďaleko a nepatrne pokrúti hlavou nad ich konverzáciou. Prítomnosť Kola vníma len sťažka, je sústredený na moment, kedy nezačuje výstrel, alebo niečo, čo neplánovali. Bol si istý, že Genevieve nič nepokazí, chcela jeho smrť rovnako, ako to chceli všetci, možno ešte viac, ale aj tak mal pocit, že je to až príliš jednoduché. Pred storočím, keď bolo pôsobenie Benjamina skoro na vrchole a vojna medzi upírmi a čarodejnicami súrila snáď v každej časti mesta, vyskúšali a podnikli množstvo plánov a krokov, na jeho likvidáciu, na zastavenie čarodejníc, ale nič nikdy nevyšlo, vždy to niekde zlyhalo. Či už pochybil on, pretože dôveroval niekomu, komu nemal, alebo na to čarodejnice prišli inak, malo to proste kotvu, ktorá sa nedala vytiahnuť. Teraz je to všetko opäť tu, lenže horšie o to, že bude mať dieťa, o ktorého smrť čarodejnice tak veľmi usilujú.
Popravde nebol priam nadšený z toho, že sa do toho Kol vtesnal tiež, pokojne sa môže stať, že sa Benjamin po tom, čo ho guľka len zraní, bude pokúšať niečo urobiť Genevieve a pre Kola by isto bol prednejší jej život, než Benjaminova smrť. Klaus mal zase iné priority a práve teraz si zakladal len na momente prekvapenia, ktorý môže Kol prekaziť. Poznal ho a často sa správal neuvážene, Konal rýchlejšie než premýšľal alebo sa veľmi riadil momentálnymi pocitmi.*

*Stojí tam jen tak vedle Klause a poslouchá, co se děje v Lyceu. Občas se na Klause podívá, ale ten jako by ho vůbec nevnímal. Možná líp, že si mě nevšímá.
Když si poslechne všechno, co mu Gen řekla, je zvědavý na Benjaminovu reakci. Jak zareaguje na to, že má dceru? A ještě k tomu s vlastní sestrou?
Ještě chvíli tam stál, ale pak už mu to, jak spolu s Klausem nemluvili, lezlo na nervy.* Myslíš si, že něco pokazím, co? Myslíš, že jsem neschopnej a nespolehlivej. Nejradši bych Genevieve do toho Lycea vůbec nepustil. Nejradši bych tam teď vběhnul a jedním trhnutím rukama zlomil Benjaminovi vaz. Ale neudělám to, protože Gen nechtěla, abych to udělal.

*Keď Kol prehovorí, čím prekazí pokojné ticho medzi nimi, tak po ňom hodí mierne otrávený pohľad a prekríži si ruky na hrudi.* Nepokúšaj sa ani odhadnúť, čo si myslím, Kol...*Prenesie pomerne sucho, čím dá jasne najavo, že s jeho účasti na tomto pláne nie je zďaleka nadšený.* Ale, aby medzi nami bolo jasno...*Uprie k nemu na pár sekúnd pohľad.* Ak dnes Benjamin neumrie tvojou vinou, tak sa na ďalšie storočie môžeš vôbec rozlúčiť so všetkým svojím šťastím...*Je to priama vyhrážka a Kol už môže vedieť, čo tým storočím myslí.* Vrátane Genevieve...*Poznamená nakoniec s neutrálnym výrazom na tvári, než sa slabo uškrnie a pozrie späť smerom k lýceu.* Ty nikdy neurobíš nič, čoby Genevieve nechcela? *Mierne podvihne obočím, ale nedíva sa naňho.* Akoby ťa tých pár mesiacov načisto zmenilo po všetkých tých rokoch, kedy si si robil len čo si chcel ty...*Povie s neurčitým tónom, ale v podstate je skôr rád, že Kol konečne neničí všetko okolo seba a neprevracia veci hore dnom.*

Já neodhaduju, co si myslíš, je naprosto očividné, že mi nevěříš a myslíš si, že na co sáhnu, to pokazím. *Pokrčí rameny a dívá se na něj.* Benjamin dneska zemře. Musí. Jestli nezemře dneska, bude ještě těžší zabít ho později. *Pořádně se na něj podívá, když mu začne vyhrožovat.* Nevyhrožuj mi, Niku. Už několikrát jsi mě do rakve zavřel, teď tě to nenechám udělat znovu. A proč bys chtěl, abych tím přišel o Genevieve, když jsme spolu vlastně i díky tobě? *Ušklíbne se na něj. Nik určitě nebude vědět, o čem teď mluví. Nevěděl, co mu Genevieve ukázala..* Budu se snažit, abych neudělal to, co Genevieve nechce. *Nemůže se zaručit, že nějak nezakročí, když ji bude Benjamin ohrožovat.* Smrt změní každého. Je to ještě horší, než trčet v rakvi. Mě dokázala změnit smrt a Genevieve, tebe změnilo to, že budeš mít syna a nebo dceru... *Neví ani, že Klaus bude mít dceru, nikdo mu to neřekl.*

(Poslouchá Genevieve, ale jakmile se zmíní o tom, že by ho nejraději profackovala, tak protočí oči. Tahle konverzace ještě nezačala a už ho to nudí. Jde to znát i na jeho otráveném výrazu.) Děláš jako bych ti snad někdy lhal. Vždy jsem k tobě byl upřímný. (Byla to pravda. Vždy jí upřímně odpověděl na otázku. Sice jí neřekl o tom, že zpunktoval to přepadení a musela se to dozvědět sama, ale ona se neptala, takže jí vlastně doopravdy nelhal.
Už je připravený odpovědět na její první otázku, ale dorazila ho druhá otázka. Zarazí se a ve tváři se mu mihne náznak zlosti a snad i bolesti. Nadechne se a konečně odpoví.) V první chvíli jsem ani nevěděl, co cítím, ale když jsem se na tebe podíval, tak jsem věděl, že tě miluji, jako miluje bratr svou mladší sestru. A o ní se s tebou bavit nebudu. (Jenže Genevieve o ní mluví stále a stále pokládá další otázky. Jeho naštvanost každou chvíli stoupá. Zatne pěsti a podívá se směrem k oknu a pozoruje venkovní okolí. Ani si neuvědomuje, jak moc svírá pěsti, dokud neucití ostrou bolest, jak si prorazil i těmi krátkými nehty kůži na dlani. Cítí, jak mu z ran teče krev. Otočí pohled zpět na Genevieve a podívá se jí do očí.) Kdyby tu byla, tak by jsi tu nebyla ty.
(Další její slova skoro nevnímá. Hlavou mu víří vzpomínky na jeho matku. Tělem mu proudí zlost. Tohle téma ho naprosto vykolejilo a byl si jistý, že Genevieve věděla o tom, že ho to rozhodí. Ale on si to teď nemohl dovolit. Musel se soustředit. Nevěděl, kde odstřelovač je a odkud kulka přiletí. Měl sice svou pojistku, ale pokud mu kulka prorazí hlavu, tak mu jeho pojistka nebude k ničemu. Povolí ruce a dlaně uvolní. Krev mu teď stéká po dlaních a kape na zem. Začne poslouchat Genevieve zrovna ve chvíli, kdy mu oznámí, že měli dceru.) Možná je opravdu dobře, že mě nepoznala. (Pronese lhostejně. Nedával na sobě znát ani překvapení. Dával najevo, že mu to je lhostejné a na jednu stranu vlastně bylo, ale cítil ještě něco, jen nevěděl, co to je. Nedokázal v tuhle chvíli rozeznat své emoce. Potřeboval o tom přemýšlet, ale ne teď a tady.)

Nikdy si mi nedal jediný dôvod si to nemyslieť, Kol...*Poznamená poniekiaľ bez tónu a mierne ohrnie spodnou perou.* Čo ti padlo pod ruky, to si zničil, zabil...Vysal. *Upresní nakoniec s krivým úškrnom na perách a pomaly vydýchne.* Je vážne potešujúce, že sme obaja toho istého názoru, v tom prípade sa prakticky nemá čo pokaziť. *Prenesie naoko spokojným hlasom a na pár sekúnd sa od lýcea otočí k nemu.* Ja sa ti nevyhrážam, ber to skôr ako varovanie...Ale nemyslím si, žeby si niečo zmohol, nikdy sa ti pred tým zachrániť nepodarilo. *Pokrčí neurčito plecami, akoby to bolo na dlhšiu debatu a teraz to rozhodne riešiť nebude. Mierne prižmúri oči, keď Kol povie, že sú spolu vďaka nemu a nepatrne pokrúti hlavou.* Netuším, o čom hovoríš, ale každopádne pochybujem, žeby sa kvôli čakaniu na teba chcela stať upírom, v tom prípade by bola najskôr mŕtva, než sa dostaneš von. *Boli to zatiaľ len úvahy a popravde v tejto dobe ani v tejto situácií nemal záujem nejakého svojich súrodencov, možno až na Finna, prebodávať dýkou, mohlo by to všetko len zhoršiť ako opačne.* Snaha niekedy ale nestačí, Kol...*Netuší, či chápe, čo tým myslel a rozhodne si nemyslí, že je práve teraz vhodný čas na podobné debaty.* Nech je smrť už akákoľvek, niekoho, kto žil tisíc rokov v rakvy alebo tvojím štýlom života...Nedokáže zmeniť nikdy úplne, stále to v tebe je...Tak isto, ako to stále bude vo mne, ale myslím, že by sme sa skôr mali sústrediť na to, čo sa deje vo vnútri...*Obráti pohľad späť k lýceu a ďalej voľne počúva ich debatu.*

Já vím, jen ti připomínám, že jsme nebyli zvyklí si lhát. Tedy když už jsme něco nakousli. (vydechne... samozřejmě, že oba měli svá tajemství a že nikdo nevěděl o tom druhém úplně všechno, ale jednali spolu na rovinu a upřímně, když už o něčem mluvili. Pak na něj upře svůj zrak, když řekne, že věděl, že ji miluje jako bratr sestru a když se zmínil o tom, že o matce s ní mluvit nebude. Ano, tyhle reakce jí zodpověděli úplně všechno, co potřebovala vědět.) Dobře, myslím, že tohle mi jako odpověď stačí. (Vidí, jak zatnul dlaně v pěst a ucítila bodavou bolest na svých dlaních. Zamračila se a podívala se na své dlaně. Povytáhla obočí a na jejím čele se udělaly vrásky. Pochopila. Pochopila, že pokud dnes zemře Benjamin, zemře i ona, ale nedávala na sobě vůbec nic znát. Nesmí se to pokazit. Respektive Kol to nesmí pokazit. Myslela si, že na jejich dceru bude reagovat, jak reagoval, tak jen kývla hlavou, protože mu dávala za pravdu. Bylo o mnoho lepší, že ho nepoznala, ale na druhou stranu díky tomu o ni přišla i ona, ale už se k tomu nevracela. Místo toho se znovu podívala na svoje ruce) Zdá se, že naše sourozenecké pouto je silnější, než bych čekala. (řekne s ledovým klidem)

Nebyl jsem jediný, kdo zabil skoro každýho, co mu přišel pod ruce.. *Chtěl tím říct, že Niklaus taky nebyl nikdy žádné neviňátko. Taky zabíjel bez slitování.* Ne, tohle není varování, tohle je vyhrožování, Niku. *Řekne jenom a dál už to nerozebírá. Prostě mu vyhrožoval tím, že ho zavře do rakve, jako už to dělal tolikrát. A zatím skoro pokaždé skončil spolu s dýkou v rakvi..* Mluvím o tom, že jsi Genevieve zachránil kvůli mně, abychom mohli být spolu. To už jsi to zapomněl? *Genevieve mu neřekla, že si má nechat pro sebe to, že mu to ukázala..* Prý jsi to udělal kvůli tomu, že jsi mě ještě nikdy neviděl šťastnějšího.. *pozorně se na něj dívá, sleduje jeho reakci.* Možná mě smrt nezměnila tolik, jako mě změnilo to, že jsem potkal Genevieve. *Vidí, jak rychle odbíhá od tématu. Asi si nechce moc přiznávat, že ho to dítě změnilo už teď, ještě když se ani nenarodilo. Asi si nechce přiznat, že je teď jeho slabina.* Máš pravdu, asi bychom se na to měli soustředit. *přikývne a obrátí se směrem k Lyceu.*

Netvrdím, že som lepší ako ty Kol...*Pokrúti hlavou.* Len omnoho...Omnoho rozvážnejší. *Trochu zvýrazní predposledné slovo a ďalej načúva tomu, čo sa deje dnu, aby mu nič neuniklo. Vážne by bol nerád, ak by sa niečo pokazilo len kvôli tomu, že Kol nedokázal zostať na pár minút ticho a musel doňho začať rýpať.* Preber si to ako chceš, efekt aj odkaz to má rovnaký...*Pokrčí ramenami a zhladka si oblizne spodnú peru. Akonáhle však Kol proti nemu vytiahne niečo, čo si myslel, že zostane len medzi ním a Genevieve, tak sa jeho výraz trochu zmení. Samozrejme, že si pamätal na ich rozhovor po tom, čo zachránila Hayley a taktiež na to, čo jej povedal. Myslel to vážne, ale nikdy by to pred Kolom nepriznal, nemal na to proste povahu. Stále sa pozerá k lýceu a nijako nereaguje na jeho predchádzajúce slová, až pokiaľ sa to Kol nerozhodne ešte upresniť.* Pravdaže, kvôli tvojmu šťastiu...Pretože ja som ten typ brata. *Otočí k nemu konečne tvár a pokrúti pomaly hlavou.* Nonsens..Som predsa ten sebecký brat...Ten bastard v našej rodine, ten, ktorý ťa toľkokrát prebodol a zavrel aj na celé storočia do rakvy...Prečo by som sa čo i len namáhal práve kvôli tebe? *Bola to skôr rečnícka otázka, po ktorej sa jeho obočie znovu narovnalo do normálneho tvaru a jeho hlava otočila späť k budove, v ktorej teraz bol niekto omnoho podstatnejší ako Kol. Niekto, kto chce život jeho dieťaťa, jeho starý známy nepriateľ, možno ešte silnejší ako predtým. Nie je tu možnosť, žeby dnes neumrel, čakali už aj tak dlho.* Možno...*Nijako viac sa k tomu nevyjadruje, vzťah medzi ním a ňou nie je v jeho biznise, už nie.*

(Celkem se mu uleví, když se Genevieve už dál nevyptává na jejich matku. Rozhodně jí nehodlal odpovídat na nic, co se týkalo rodičů. On byl u smrti jejich matky a ona vlastně také, ale nepamatovla si to. On zažíval tu bolest ze ztráty, ona ne. Neměla právo na žádné otázky. Podívá se na její ruce a až teď mu dojde, že to je tím propojením. Vůbec na to nemyslel, když zatínal ruce v pěst a prorazil si kůži nehty. Teď už to, ale nemohl vrátit zpět a Genevieve věděla, že pokud umře on, umře i ona. Jen nevěděla, že on ví o tom plánu. Mohl to propojení udělat jen z čistě ochranného hlediska.) Zdá se, že ano. Sourozenci na život a na smrt. Takže, co bude teď drahá Vie? (Povytáhne obočí.)

*Ano, rozvážnější možná byl, ale k čemu to bylo, když stejně nakonec zabil? Už na to nic neříká, myslel si svoje. Nedá se říct, že by byl Klaus lepší než on a nebo naopak. Viděl na Niklausovi, že nečekal, že by mu mohl zrovna tohle říct. Určitě věřil tomu, že mu to Genevieve zatají. Že mu to prostě neřekne. Ale ona mu to řekla a možná to bylo dobře. Vždyť kvůli tomu se právě dneska docela uklidnil. Kdyby mu to neřekla, asi by se ani tohohle plánu nezúčastnil. Ne, Klaus vážně nebyl ten typ bratra, co by něco dělal jen pro jeho štěstí. Právě proto by tomu neuvěřil, kdyby mu to Gen neukázala.* Jak jsem říkal, taky ses změnil. *Ukončí to a nic dalšího neříká. Začne se pořádně soustředit na to, co se děje v Lyceu.*

(Když se zmíní o tom, že na život a na smrt, musí se ušklíbnout, ale to už je otočená k němu zády, takže to nevidí. Kdo by si to pomyslel, ona tu umře dneska s ním. Počítala s tím. Nemohla říct, že ne. Musela počítat se vším a tohle byla jedna z možností, se kterou počítala nejvíce. Dneska zemře. Zavře na chvíli oči a pak přejde k oknu a vyhrne záclonu. Krásně jí svítilo do obličeje. Ne agresivně, ale tak příjemně. Vyhledala pohledem místo, kde stáli Kol s Klausem.) Můžete. (zašeptala tak, že to Benjamin neslyšel, ale ona věděla, že ti dva ji slyší. Zhluboka se nadechla a připravovala se na to, jak sama bude padat k zemi. mrtvá. Chvíli ještě koukala na ty dva, protože věděla, kde je najít a pak tu záclonu spustila a podívala se na Bena.) Krásný den, nedáme si víno? (nabídne mu... správně by měl nalívat on a karafa s vínem byla ideálně položená - proti oknu)

(Sleduje Genevieve a podívá se směrem z okna, z kterého koukala. On tam nic neviděl, ale třeba zrovna tam někde byl ten odstřelovač, kdo ví. Kulka mohla přiletět z jakékoliv strany. Nevěděl, kdy a odkud a to ho rozčilovalo. Nevěděl totiž, kdy má zasáhnout, aby ho kulka nezasáhla do hlavy či srdce. Přežil by jakékoliv jiné místo, ale tyhle dvě zrovna ne. Ušklíbne se při její větě.) Krásný? To ano, ale jak pro koho. (Genevieve nejspíš byla smířená s tím, že umře, ale nevěděla o tom, že pokud dnes umře Tunde, tak umře i její nejlepší kamarádka.) Nechci si zamžlovat mysl alkoholem. (Odmlčí se na chvíli a začne přecházet pomalu po místnosti, pak se zastaví a opět pohlédne na Genevieve.) Máš ještě jiné otázky nebo mohu jít?

(Trik s vínem jí sice nevyšel, ale přesto ho nalákala k oknu tím, že se zastavil před ní. Podívá se mu do očí a nadechuje se, že něco řekne, aby ho ještě o něco zdržela, aby měl odstřelovač dobrou pozici pro to, aby ho mohl střelit. Ani nestačila cokoliv říct a najednou se vysypalo sklo okna. Kulka letěla, ale bohužel minula jakýkoliv dobrý cíl pro to, aby byl Benjamin mrtvý. Kulka se zavrtala do Benova ramene. V tu chvíli byl výborný výhled do toho okna, protože bylo vysypané a oni stáli u něho.
Zakřičela bolestí, nešlo to jinak. Chytila se za rameno a koukala se na to, jak se její oblečení prosakuje její vlastní krví. Zakleje, protože špatná rána odstřelovače znamenala velké komplikace.)