Witch Lyceum

(Dívá se na Genevieve a během chvíle ho ochromí hluk, který způsobilo rozbití okna a následně ucítí ostrou bolest v rameni. Na tohle se nedalo nijak zaregovat, ale ani nepotřeboval. Odstřelovač to zpackal sám a nezasáhl ho smrtelně. Rychlost kulky ho srazí k zemi a on vykřikne bolestí. Sáhne si na rameno, ale ne ve snaze zastavit krvácení. Prostě to byl jakýsi reflex. Pomalu se zvedne ze země, i když s obtížemi a pohlédne na Genevieve. ) Vážně sis myslela, že nepřijdu na to, co se na mě chystá? Ne, věděla jsi, že se to nejspíš dozvím a je ti jedno, že umřeš se mnou, ale co tvá kamarádka? (Celou dobu mluví lehce trhaně. Bolest v rameni se nijak nemírní. Spíše se ještě zvětšuje, ale snaží se to ignorovat.)

(Zatne zuby, aby nemusela myslet na tu bolest. Podívá se na Benjamina, na čele jí vyrazí krůpěj potu, V té ráně jí tebe a nesnesitelně to bolí.) Kdo je ta krysa? Kdo ti to prozradil, tohle bylo jen pro hrstku uší. A ano, samozřejmě, že jsem s tím počítala. Člověk musí počítat se vším. (drnčí mezi zuby, aby znovu nevykřikla bolestí.) Moje kamarádka? Ty ses propojil i se Sophie? (Tahle otázka byla zásadní, protože díky tomu pak mohl jednat Kol, který, jak bylo jasné už teď, bude mít práci. Louplo ji neuvěřitelně v zádech a chytila se za ně zdravou rukou. Co se to děje? Náhle se ale zhroutí k zemi, protože jí do plic přestane proudit kyslík a ona cítí, jak pomalu ale jistě odpadává a cítí taktéž příšernou bolest v krku, ale aby toho ještě nebylo málo, tak ucítí velice tíživý pocit na svém srdci. Jako by jí někdo to srdce svíral v neviditelné dlani. Jde obličejem k zemi, tohle už nemohla vydržet, chtělo se jí omdlít. Ještě z posledních sil zvedne hlavu, Všechno má zkreslené a jakoby vzdálené)

(Křivě se usměje. Bylo to pro něj obtížné vzhledem k bolesti, ale i přes to se dokázal nějak usmát.) To si budeš muset zjistit sama, pokud to tedy přežiješ. (Pobaveně se na ní dívá, když si uvědomí, že hrozí nebezpečí i Sophie.) Já ne. (Jakmile se chytí Genevieve za záda, tak ví, že se něco děje i s Tundem. Pozoruje jí a přestává se mu vše líbit. Možná je všechny podcenil. Třeba jsou obě odhodlané umřít, když umřou oni dva a vzájemně o sobě neví. A navíc on nechtěl, aby Genevieve umřela. Byl teď o něco slabší, ale přeci jen měl pořád sílu. Začne si nezřetelně něco mumlat, aby zpomalil Genino krvácení. Nehodlal připustit, aby umřela. Měl pro ni vymyšlené něco jiného.)

*Pozorně sledoval Lyceum a poslouchal, o čem Genevieve s Benjaminem mluví. Řekl by, že všechno zatím probíhalo docela v klidu. Začínal věřit tomu, že tenhle plán výjde. Že Benjamina i Tundeho konečně zabijou. Když uviděl Gen v okně a slyšel, že můžou, tak věděl, že za chvíli Benjaminovo tělo padne k zemi a on bude mrtvý. Nelíbilo se mu ale, jak se na ně Gen kouká...
Když odstřelovač vystřelil, myslel si, že je konečně konec, ale nebyl. Trefil Benjamina jenom do ramene a to ho zabít nemohlo. Neměl to být ten nejlepší odstřelovač, sakra? Co ho ale vážně překvapí je to, když Genevieve vykřikne. Vidí jen, že krvácí z ramene - ze stejného místa jako Benjamin. Podívá se na Klause. Tohle totiž nebylo dobré. Začal přemýšlet nad tím, kdo je prozradil. Od koho se Benjamin mohl dozvědět o plánu? Napadl ho Finn..
Ani se nenaděje a vidí, že Genevieve padá k zemi. Ví, co má dělat. Tohle se totiž Benjaminovi nedělo, tohle musel dělat Elijah Tundemu.. Nejradši by vběhl do Lycea a Genevieve odtamtud dostal. Věděl ale, že to by bylo k ničemu, když by Elijah zabil Tundeho, zemřela by i ona. Na nic nečeká a upíří rychlostí se rozběhne k domu Benjamina.*

*Po Kolovej poslednej vete, pri ktorej sa tváril, akoby ju prepočul, všetku svoju pozornosť venoval budove neďaleko nich, ktorá bola v ich pláne kľúčová. Teraz už len stačilo počkať na ten moment, kedy nezačuje výstrel či Genevievin hlas, ktorý mu oznamuje, že jej rozhovor s bratom je u konca a konečne sa môže prejsť na to, kvôli čomu tu dnes stojí. Kradmým pohľadom hľadí spriama do jedného z okien, v ktorom za záclonami sťažka dokáže rozoznať tieň jednej osoby, avšak nemusí dlho hádať ktorej. Pohľad jej samozrejme opätuje, aj keď mu najskôr nedovidí do tváre tak dobre ako on do tej jej. Možno na sekundu mu v očiach vyskočil jeden malý výkričník, akoby jeho zmysli zaznamenali, že je niečo podstatne zle. Mierne prižmúri oči, keď začuje jej hlas, pričom čaká už len na jediné, a to je výstrel, ktorý by mohol aj nemusel ukončiť všetko, ale na to tu už boli oni, ktorí dokončia čo bude treba. Náhle akékoľvek iné zvuky prehlúšil jeden, najhlasnejší zo všetkých. Bolo to ako v spomalenom okamžiku, kedy sa toho dokazilo viac, než vôbec mohlo. Jeho oči vnímali len poletujúce sklo, mierne vejúce záclony a dve postavy, z ktorých sa jedna najskôr zrútila k zemi. Chystá sa tam ísť a dokončiť to, lenže ho náhle zastaví Genevievin krik a slová oboch, ktoré mu víria v hlave a nútia ho rýchlo myslieť. Teraz ho nezaujíma, kto ich vyzradil a ani čo bude so Sophie, ide len o ten moment...Vždy ide o moment prekvapenia. Opätuje Kolovi pohľad a vo chvíli, kedy sa rozbehne, predpokladá, že za Tundem a Sophie, na nič nečaká a premiestni sa dnu. Vedel, čo týmto spôsobí a taktiež, že následky nebudú práve príjemné, ale bolo to jediné riešenie, ktoré teraz mal. Upírskou rýchlosťou hodí Benjamina zozadu do najbližšej dreveno-skelenej poličky s vecami, ktoré by sa vážne neodhodlal nazývať. V inom prípade by ho rovno zabil, ale takto musí veci riešiť viac prakticky ako objektívne.
Akonáhle však jeho oči zachytia Genevievinu tvár, presne vie, čo má robiť. Nemôže si dovoliť stratiť túto šancu, ďalšia sa už opakovať nemusí. Venuje jej ospravedlňujúci pohľad a pozrie sa za Benjaminom. Náhle sa však premiestni priamo k nej, chytí zo zadu jej hlavu a zahryzne si do zápästia. Nemohla mať veľa síl na to, aby v tejto situácií dokázala zvíťaziť nad jeho nátlakom. Priloží jej svoju ruku k ústam a donúti ju vypiť aspoň pár kvapiek, než ruku odtiahne a pevne v dlaniach zovrie jej hlavu.* Je mi ľúto...*Pošepne potichu a jedným obratom jej doláme väzy, pričom sa vystrie a nechá jej hlavu spočinúť na dlážke. Už teraz vedel, že ho za to bude nenávidieť a popravde ho to príliš nezaujímalo, nie ak sa mu podarí zabiť Benjamina a Kol nepríde o niečo, čo by ho mohlo vrátiť späť na začiatok. Nemalo totiž také obrovské výhody, ak ho musel neustále prebodávať dýkou, keď sa nevedel spratať do kože.
Tvár sa mu začne meniť a jeho oči sa sfarbia do sýto zlata, než čarodeja neďaleko seba prejde pohľadom.* Vyzerá to tak, že na seba máme šťastie...*A on ho bude môcť zabiť už po druhýkrát. Na tvári sa mu objaví mierny úškrn, pričom nečaká na žiadne pozvánky s odhodlaním ho zabiť.

(Jeji stav se cim dal tim vic zhorsoval. I kdyz ji Benjamin zeslaboval krvaceni, slo to s ni od desiti k peti. Vlastne ani nevi, ze se ji Ben snazi udrzet nazivu, protoze moc dobre nevnima, co se deje kolem ni. Nahle uciti, jak sviravy pocit kolem jejiho srdce povolil, vzhledla, ale to uz videla, jak Benjamin leti do nejake police. Otoci pohled a spatri Klause a jeho litost v ocich. Jen kyvne hlavou, je smirena s tim, ze dneska umre.) Alespon mi kup poradnou kytku na hrob (rekne sipave a trhane se zasmeje. I ted dokazala vtipkovat. Pak se ale Klaus priblizil k ni a vnutil ji svou krev. Nemohla nic delat, nemohla se mu branit. Jen se podivala do jeho oci s hruzou.) Ne (zaseptala, to bylo to posledni, co stacila, nez ji Klaus skubnul vazem a ona se sesypala k chladne zemi mrtva.)

(Pozoruje Genevieve jak pomalu umírá. Tohle neměl v plánu. Jak se zdá, ten kdo byl u Tundeho neví, co se děje s Genevieve nebo mu to je jedno. Možná tam ani nebyla Sophie a kdyby byla, tak by tomu asi těžko zabránila. Nakloní hlavu na stranu a chce popojít kousek k Genevieve, ale náhle letí vzduchem a přistane na poličce. Několik střepů ho pořežou, ale nijak závažně. Nejvíc utrpěla jeho hlava, z které se teď line krev. V rameni se bolest ještě více zvýšila, ale snaží se to překousnout. Párkrát se zhluboka nadechne a vydechne. Zvedne pohled, aby se podíval, kdo byl tím útočníkem. Samozřejmě to byl Klaus, kdo jiný. Benjamin ho chtěl vidět mrtvého a Klaus zas jeho. Bylo jasné, že bude někde poblíž, aby ho zabil, kdyby plán nevyšel. Přimhouří oči a sleduje každý Klausovo pohyb. Jakmile uvidí, že se Klaus přemístil k Genevieve, je mu jasné, co chce udělat. Chce zabít Benjamina, ale nejdřív se musel ujistit, aby neumřela i Genevieve. Jenže tohle zas nemohl dovolit on. Svou sestru by nikdy nezabil, ale pokud by z ní byl upír, tak by jí kolík srdcem prohnal klidně na místě. Navíc on měl své plány, které by byli narušené jejím novým stavem. Proto vynaloží veškerou svou sílu, aby na ní seslal ochranné kouzlo, které by převážilo upíří krev. Vlastně podvědomě počítal s tím, že buď umře on nebo Papa Tunde, ale byl si víc než jistý, že oba dva neumřou.
Jakmile dokončí kouzlo, Klaus jí zlomí vaz. Měl to jen tak tak. Pomalu se pak zvedne ze země a podívá se na Klause. Už jen pohled na něj se mu příčí. Byl ohavnost přírody a stejně tak bude ohavnost i jeho dítě, které má v úmyslu zabít.) Nejsem si jistý, že to je štěstí. Řekl bych spíš záměr? (Povytáhne obočí. Možná byl o něco slabší ze ztráty krve, ale byl ještě dost silný, aby zvládl Klause. Rozhodně se nebál smrti, ale než umře, tak tady chce dokončit svůj cíl. Pomocí kouzla si pomalu hojí rány způsobené dopadem na poličku. Rána na rameni se mu nehojí. Kulku má stále v těla, a aby jí vyndal potřeboval se více soustředit. Jenže teď se musel soustředit na Klause. Začne se soustředit na své okolí. Vytvoří kolem sebe jakýsi ochranný kruh. Klause to dovnitř sice pustí, ale za to mu to způsobí silné aneurisma. Stačilo, aby se přiblížil na metr a jeho hlava se mu rozskočí bolestí.)

*Za chvíli doběhne z Benjaminova domu až do Lycea. Když vběhne dovnitř, rozhlédne se kolem, kde je Genevieve. Uvidí ji ležet nehybně na zemi. Zaposlouchá se a doufá, že uslyší její srdce. Neslyší jeho tlukot, slyší jen tlukot Benjaminova srdce. Když nebyl mrtvý ani Papa Tunde, ani Benjamin, znamenalo to, že Genevieve zabil Klaus... Byl rozzuřený. Hoodně rozzuřený. Kašlal na Benjamina, teď ho zajímal jen Klaus. Nejradši by ho zabil.. Okamžik ho jen nenávistně sledoval a potom se na něj vrhnul. Upíří rychlostí se k němu přemístil a odhodil ho na zeď. Ještě než stihnul dopadnout na zem, tak byl u něj, přitlačil ho na tu zeď a chytil ho pod krkem. A jak byl rozzuřený, měl neuvěřitelnou sílu.* Cos to udělal?! *Zavrčel na něj.*

*Benjaminovi už nijako neodpovedá, práve teraz ide na istotu rozhodnutý ho konečne zabiť po všetkých tých dňoch tápania, od ktorých nevedel čo očakávať. Znovu a znovu porazí za pomoci všetkých svojich nepriateľov a nepriateľov jeho rodiny, ako podrážka topánky červov. Avšak skôr, než by sa k Benjaminovi mohol dostať bližšie, jeho hlava akoby sa pretínala na tisícky malých častí. Poznal ten pocit jasne a zreteľne z oslavy v Lýceu, na ktorej sa prvýkrát ukázal a vyhlásil vojnu prakticky všetkým frakciám. Klaus aj tak zastáva skôr ten názor, že pokiaľ predkovia a Benjamin budú chcieť, tak sa k ním ostatné čarodejnice z mesta pridajú s úsmevmi na tvárach, tým pádom by pre nich už Sophie prestala byť potrebou a dôležitou.
Dlaňami sa chytí za spánky tváre a mierne pootvorí ústa, z ktorých mu už teraz vytŕčajú tesáky. Nohy sa mu začínajú pomaly podlamovať, ale to nie je nič, čo by ho zastavilo. Nie je nič, čo by mu to teraz mohlo prekaziť. Jeho oči po celý čas ani na chvíľu nespustili Benjamina z dohľadu, proste si to teraz nemohol dovoliť. Mierne zvraští čelo a zatne zuby, pričom sa radšej rýchlo premiestni niekde mimo ochranný kruh, ktorý Benjamin vytvoril a znovu sa vystrie, keďže bolesť ho nútila klesať na zem.* Rozhodol si sa predĺžiť proces...*Komentuje sucho, pričom krátko pokrúti hlavou a v druhom momente už drží kus zlomenej železnej tyčky s ostrým hrotom, ktorú celou silou vrhá priamo naňho popri jeho srdce.
Zrazu však zacíti niečie ruky a potom tlak steny, do ktorej sa chrbtom udrel. Jednako to nečakal, keďže bol celkom zamestnaný zabitím Benjamina a na druhú stranu mal trochu otupené zmysli z aneurizmi, ktorú mu spôsobil.
Akonáhle však ucíti na krku silný stisk a pred sebou tvár svojho brata, dôjde mu, kto je ten nevítaný návštevník. Samozrejme si myslí, že ju len tak zabil, napríklad aby jej skrátil čakanie alebo jej trochu uľavil od bolesti, ktorú by zažívala, pokiaľ by on zabíjal Benjamina a Elijah Papa Tundeho. Vlastne to celé bola z časti pravda, ale bola tu aj druhá časť...
Snaží sa vymaniť z Kolovho zovretia, pričom nespúšťa zrak z Benjamina za ním, až do chvíle než neprehovorí, kedy sa Kolovi pozrie priamo do tváre a nevraživo prižmúri oči.* Čo bolo nevyhnutné...*Prenesie zostra a pod zlatistými očami mu začnú naskakovať žilky.* A teraz ustúp. *Doslova zavrčí na svojho brata a naberie všetku silu, ktorú vtedy mal, vrátane vlkodlačej, pričom jednou rukou chytí tú, ktorou mu zviera krk a druhou ho odsotí niekam do priestoru.*

(Pozoruje Klause, jak se k němu přibližuje a snaží se překonat tu bolest, kterou mu způsobuje. Kdyby nebyl postřelený, tak by to Klause dokázalo složit hned a nemusel by si dělat starosti s tím, co bude dál. Věděl, že jeho ochranný kruh mu nepomůže na celou dobu. Musel něco udělat, ale potřeboval si v rychlosti promyslet, co přesně. Zabít ho nemohl. Prozatím se musel jen ubránit a vypadnout pryč. A pak si všechno promyslet, jak bude postupovat dál. A hlavně musel zjistit, jak na tom je jeho přítel Papa Tunde. Pokud by byl mrtvý, tak by to pro něj nebyl až takový problém. Papa Tunde věděl, že jednoho dne se bude muset obětovat, aby Benjamin mohl dokončit jejich cíl.
Jakmile se Klaus přemístí mimo jeho ochranný kruh, ví, že tohle je jeho šance, aby něco podnikl.) A ty to vzdáváš velmi brzo. (Natáhne obě ruce a vyšlehne proti Klausovi svou energii, ale místo, aby zasáhla Klause, střetne se s tyčí, kterou po něm Klaus hodil. Tyč se zastaví ve vzduchu a pak spadne na zem.
Pak jen sleduje, jak se Ke Klausovi přemístil Kol, kterého on sám také do téhle doby nezaregistroval. Povytáhne obočí nad tím divadýlkem. Věděl, že nebýt uřknutí, tak by se Kol zachoval více racionálně. Kol vlastně ani netuší, jak moc ho Benjamin ovládl. Musí se usmát a to velice.) Ach miluji sourozenecké hádky. Škoda, že nemůžu zůstat na konec tohoto představení. (Využije toho, že Klaus teď právě zápasí se svým bratrem a oba dva jsou přímo u sebe. Zvedne ruku a svou energii soustředí na tyč, která je na zemi. Ta se zvedne do vzduchu, obrátím ostrým koncem proti těm dvou a prudkou rychlostí letí vzduchem proti těm dvoum. Pak ihned zamíří k východu.
Jakmile je venku, ještě uzavře lyceum kouzlem, aby se Kol ani Klaus nemohli vydat za ním. Nebyl rychlej jako oni, takže tohle byla jeho pojistka, že ho ti dva nedostihnou. Pak konečně zamíří zpět domů.)

*Zamračí se, když Klaus řekne, že udělal jen to, co bylo nezbytné.* Toho budeš ještě litovat. *Řekne odhodlaně, nehodlá nechat Klause jen tak odejít. V tuhle chvíli je mu nějaký Benjamin naprosto ukradený, chce se jenom pomstít Klausovi za to, co udělal. Neustoupí ani když mu to Klaus rozkazuje. Ne, tak snadno se nevzdá. Najednou ale viděl, že Klausovi vystouply kolem očí žilky a zbarvily se mu oči. Klaus ho odhodil někam doprostřed místnosti. Zůstal chvilku ležet na zemi a viděl kolem sebe prolétnout nějakou tyč, která letěla přímo na Klause. Právě teď byl rád, že už u něj není. Ten to asi určitě nečekal, protože se tyč zabodla přímo do něj. Pro mu nezpůsobit ještě víc bolesti? Přemístil se k němu a do tyče pořádně zatlačil.*

*Akonáhle však odhodil Kola, v momente mu hrudník prebodla ostrá tyč, ktorú pred tým použil na Benjamina. Pritlačilo ho to znovu k stene, kde sa zabodol druhý koniec, keďže mu trčal von cez chrbát. Na tvári sa mu objaví bolestný výraz, pričom sprudka otvorí ústa a pozrie sa smerom k dverám, ktorými Benjamin vychádza. Musí ho zabiť inak mu dá len a len väčšiu šancu, aby neskôr zabil on jeho dieťa. Akýkoľvek plán odteraz by bol skoro márny, pretože na všetko bude pripravený. Mohol len dúfať, že Elijah mal s Papa Tundem väčšie šťastie, inak bolo všetko celkom márne. Zovrie tyč v oboch rukách a zatne čeľusť z bolesti, ktorú mu spôsobuje, keď ju ťahá von. Avšak kým ju stihne posunúť čo i len o milimeter, tyč sa začne tlačiť presne opačným smerom. Samozrejme, ani nie tak tyč sama ako niekto na jej druhom konci. Zdvihne pohľad opäť k nikomu inému, než ku svojmu bratovi a sťažka sa nadýchne, keď sa mu kovový predmet rozpohybuje v hrudi.* A ty za toto budeš platiť. *Vydýchne trhane, keďže mu bolesť spôsobuje problém kontrolovať svoj hlas. Stále nepúšťa tyč z rúk a podvedome sa ju snaží tlačiť von zo svojho tela, ale tlak, ktorý vyvíja Kol je poniekiaľ silnejší. Nevraživosť na jeho tvári by sa dala krájať a jeho zuby vyzerajú, akoby sa o seba mali každú chvíľu prelomiť. Nakoniec pustí tyč z rúk, ktorými od seba Kola sprudka odhodí, teda sa o to aspoň pokúsi, aj keď je to skôr postrčenie než hodenie, na to už proste nemal s tyčou v hrudi dosť síl. Následne sa lakťami zaprie o stenu až pokým mu druhý koniec tyče, ktorý voľne visel vo vzduchu neprejde cez chrbát. Rýchlo ju vytrhne zo steny a hodí sprudka niekam do drevených políc, než sa obráti späť na Kola.* Čo si myslíš, že robíš? *Zavrčí na pokraji nervov a zaujme poniekiaľ obranný postoj, keďže v tejto situácií môže čakať naozaj čokoľvek.* Mohol som tušiť, že všetko pokazíš...*Prenesie rozzúrene, pričom má naozaj tú snahu sa trochu ovládať.* Ona sa prebudí...Ale ty budeš v rakve...*Na sekundu stočí pohľad smerom k telu, ktoré bezvládne leží na zemi, než sa rýchlo premiestni k dverám a chce vyjsť von, lenže mu v tom niečo zabráni. Samozrejme, Benjamin sa musel niečím poistiť a jeho šanca na čokoľvek je týmto úplne zmárnená, len a len vďaka jednej osobe, a tou bol nanešťastie jeho brat.*

(Bezvládně ležela na zemi a vůbec nevěděla, co se kolem ní děje. Byla mrtvá, ale náhle prudce otevřela oči a nadechla se zhluboka. Byl to jen reflex, na který byla jako čarodějka zvyklá? Jak její tělo bude procházet přeměnou? Klaus neměl to právo tohle udělat. Byla ochotná zemřít, on to věděl, ale rozhodně taky věděl, že ona nemá zrovna dobrý postoj k tomu, že by se měla stát upírem. Možná tu bylo nějaké kouzlo, které by ji dostalo do původního stavu, ale kdo má tu jistotu, že to bude opravdu pořádně fungovat? Kdo má tu jistotu, že nezůstane upírem? Je v nejistotě, protože ji to nutí přemýšlet, jestli by přeměnu měla dokončit. Zdálky k ní doléhají jakési zvuky. Když se konečně pořádně probere, zjistí, že to rozhodně není tak daleko. Pomalu se narovná do sedu a vidí před sebou výjev, jak se Kol s Klausem zřejmě pohádali. Klaus se snažil odejít, ale nešlo mu to. A ona byla stále zmatená. Její srdce bilo jako o závod, její hlava a celé tělo bylo jako střep, i když neměla žádné zranění. Ale jinak, necítila se jinak. Cítila se jako předtím. Cítila se jako čarodějka. Konečně vzhlédne na ty dva, stále sedí, nenamáhá se vstát. Benjamin tu není, ani jeho tělo. Utekl. Tak nějak si dovolila odhadovat, co se tady asi odehrálo. Byla naštvaná, měla vztek, ano, to přesně se v ní vzedmulo, když uviděla Klause. Jestli je čarodějka, může to vyzkoušet jen jediným způsobem.) Byla jsem ochotná zemřít, ale o to, co jsi udělal, se nikdo neprosil. Radši bych milionkrát umřela, než abych byla upír. (vyštěkne na něj... možná tím zároveň zraňuje i Kola, protože na tyhle možnosti už několikrát naráželi, ale ona prostě nechce být upírka.) Neměl jsi to právo o tom rozhodnout! (zařve. V tu chvíli se zvednou dřevěné třísky ze země a zabodají se do Klause. Udělala to bezděky, ale fungovalo to. Ona není upír a ani jím nebude. Povytáhne obočí a ztichne, protože si teď tedy vlastně uvědomila, co se stalo. Benjamin. To on, to on nedovolil, aby se z ní stalo podle něj to monstrum, kterému by hned proklál kolík srdcem. Vybavila si jeho slova, když byla malá. On ji právě zachránil před životem upíra. Ne, že by ho snad díky tomu měla radši.) A ty. (podívá se na Kola) Sakra, Benjamin mohl být mrtvý, měl jsi ho nechat, aby ho zabil. (podívá se vyčítavě na Kola, i když ví, že to dělal pro ni. Ben už mohl být mrtvý)

*Asi vážně Klause vyčerpalo to, jak v sobě měl tu tyč. Kdyby měl dost síly, odlétl by třeba na druhý konec místnosti, ale teď? Když do něj Klaus strčil, sice ho tím donutil, aby se trošku vzdálil, ale ani nespadl na zem.* Co si myslím, že dělám? *Zasměje se.* Zabil jsi ji. *Řekne jenom. Klaus musí vědět, že se mu za to chce nějakým způsobem pomstít.* Lžeš. *Řekne na to, když se od Klause dozví, že se Gen probudí. Neprobudí, v tom měl jasno. Když vidí, že se Klaus chtěl dostat ven, ale nešlo mu to, jen tiše zaklel. Benjamin je tady musel nějak uvěznit.
Podívá se na Gen ve chvíli, kdy se probudí. Chvíli se na ni jen dívá, nemůže uvěřit vlastním očím. Jakto, že žila? Když začala do Klause zabodávat dřevěné třísky, náramně si to užíval. Užíval si to i přesto, že věděl, že musel dát Klaus Genevieve vlastní krev, jinak by zemřela.. A až teď si to uvědomí - jakto, že mohla čarovat? Jedině.. Není upír. Nechápe, jak je to možné, ale je to tak. Na to, co mu Genevieve říká, nijak nereaguje. Jen se naštvaně podívá na Klause a potom zpátky na ni.*

*Otočí sa späť do miestnosti a pokrúti nad Kolom hlavou.* Môže byť niekto ešte hlúpejší, ako ty? *Precedí pomedzi zuby a prejde o jeden krok bližšie.* Pravdaže, pretože by...*Začne, než ho niečo preruší. Teda ani nie tak niečo ako niekto, kto sa konečne prebral. Prejde pohľadom smerom k jej tvári, pričom zopne pery pevne k sebe akoby si prehltol jazyk. Mlčky a hlavne s prižmúrenými očami sleduje jej pohľad, než ucíti prudký pohyb, ktorý smeruje priamo k nemu. Jeho zmysli boli už skoro pri plnej sile, avšak podobný útok v tomto momente neočakával, nakoľko Genevieve mala byť vo fáze premeny. Jednu triesku sa mu podarí chytiť, ale ďalšie dve sa mu úspešne zabodnú do hrude a nad koleno, čo ho donúti jednou rukou sa zaprieť o stolík, ktorý stojí povedľa pri stene. Dnes už po niekoľký krát zatne zuby a vytiahne si triesku najskôr z kolena, ktorú odhodí niekam na zem a potom aj z prostriedku hrude. Následne spojí dve triesky k sebe a sprudka ich hodí rovno pár metrov od Genevieve, tak že sa zapichnú kúsok do steny, približne vo výške jej hlavy.* A ja by som ti radšej miliónkrát dal svoju krv a zabil ťa, než aby si sa už neprebudila vôbec! A Kol...*začne zhurta, pričom naňho poukáže rukou, akoby chcel pokračovať ďalej, ale nakoniec len pokrúti hlavou a chvíľu celkom mlčí.* Už je to aj tak všetko jedno...*Uškrnie sa zostra. Nevedel, ako je možné, že je Genevieve stále čarodejnica, ale v tomto momente to bolo posledné, čo ho zaujímalo.* Benjamin prežil a bolo to kvôli ničomu! *Jeho plná pozornosť je zameraná ku Kolovi.* Pridal si sa do tohto plánu, aby si ho zničil...Ale tentokrát ti to neprejde, braček. *Vydýchne prosto plne istý svojimi slovami.* Odnesieš si to na pleciach sám a so všetkým. *Alebo lepšie povedané si to odnesie v rakve, ktorú dá preňho vyčistiť. Možno by sa mal vrátiť ku starým praktikám, pretože tolerovanie svojich súrodencov zjavne nijako nepomáha.* Dúfam, že si spokojný s tým, že moja dcéra bude ešte vo väčšom ohrození, pretože je to presne to, čo si docielil. *Prenesie trpko, než usúdi, že dvere už budú najskôr prechodné. Poslednýkrát sa pozrie na Genevieve, než upírskou rýchlosťou proste zmizne preč.*

(Sleduje, jak si Klaus vyndává třísky z těla a pak se ohlédne, když se zabodnou nad její hlavu do zdi. Vrátí se pohledem opět ke Klausovi, zhluboka a hlasitě oddechuje, ale pak mírně povytáhne jedno obočí, když Klaus řekne, co řekne. Na jednu stranu je na něj naštvaná, protože to, co udělal, ona nechtěla. Na druhou stranu i tím, co teď řekl, ale hlavně právě tím, co udělal, dokazuje, že mu není lhostejná. Ať už to má důvod jakýkoliv, nebo je těch důvodů víc, její život mu ukradený není. A toho by si nejspíš měla vážit, i když jí to úplně dojde asi až déle, protože teď v ní převládá ten pocit, že se mohla stát upírem, což nechtěla. Znovu se myšlenkami musela vrátit ke svému bratrovi. Zachránil jí život, ale taky to znamenalo, že pro ni má připraveného něco jiného. Bude si muset dávat pozor. Pak poslouchá Klausův proslov ke Kolovi. Ne, že by se jí to nějak líbilo, až moc to zavání tím, že se něco stane, ale už neřekla jediné slovo. Měla toho dneska plně zuby. Když odcházel, opětovala mu pohled stejně intenzivně jako on jí, pak se konečně zvedla, chvíli upírala zrak na Kola a pak se prostě rozešla pryč.)

*Možná, že už by teď měl být u Genevieve a měli by se společně radovat, že žije. Ale na to teď nemá ani ona, ani on. Byl tak rozzuřený - plán zabití Benjamina vlastně nevyšel kvůli němu. Kdyby byl věděl, že má v sobě Genevieve Klausovu krev (nebo jakoukoliv upíří), nevyváděl by tak.. Věděl by totiž úplně jistě, že se probere. Teď si myslel, že je mrtvá, proto se na Klause vrhnul. Myslel si, že ji nechal jen tak umřít. Ale ne, nenechal. Elijah měl pravdu - Klaus by ji nenechal jen tak umřít, postaral se o ni tím, že jí dal svojí krev.. *
Myslíš si snad, že z tebe mám strach? *zavrtí hlavou, samozřejmě, že z něj neměl strach. A zvlášť ne, když byl rozzuřený. A uřknutý. Na to, jestli je spokojený s tím, že bude jeho dítě ještě ve větším nebezpečí nijak nereaguje. Dcera.. Konečně se dozvěděl, že Klaus bude mít dceru.. Sledoval Genevieve, když odcházela, ale nerozloučil se s ní. Chvíli po tom, co odešla Genevieve odešel také. Vydal se rovnou na plantáž.*

(Hned časně ráno svolal schůzku covenu, která se uskuteční v Lyceu. Samozřejmě jí svolal jménem Sophie, i když ta absolutně o ničem neví, pokud by tedy zrovna nebyla s členem covenu a tím pádem se to dozvěděla, ale bylo mu to jedno. Dneska hodlal obrátit coven proti ní a díky svým způsobům o ní věděl naprosto všechno. Informace získal stejně, jako je získal od Genevieve či Kate. Stačili mu jen její vlasy, které tam ještě zůstali od propojení s Tundem. Samozřejmě už něco věděl z doby, kdy byl mrtvý, ale ne všechno. Zaměřil se na ní, až poté, co oživila Genevieve. Dřív o ní ani nevěděl. Nebyl si zrovna jistý, jestli dokáže obrátit proti ní celý coven, ale i část bude stačit. Potřeboval další lidi a také oslabit její moc, která vychází z covenu.
Přišel do Lycea o něco dříve, že byla naplánovaná schůzka. Chtěl si všechno ještě v hlavě promyslet a tady se mu přemýšlelo hodně dobře. V posledních dnech byla jeho mysl zaměstnaná jinýma myšlenkama. Stále přemýšlel nad tím, že jeho dcera žije a je tady ve městě. Nejspíš ho nenávidí, stejně jako jeho sestra, ale to mu už bylo celkem jedno. Nepotřeboval k životu, aby ho měl někdo rád. Ale on měl svým způsobem rád svou sestru. Aspoň natolik, aby nikdy nedopustil, že by jí někdo zabil nebo dokonce on sám. Bohužel před sto lety tomu nemohl zabránit, když on sám byl už mrtvý. City ohledně své dcery pro něj byli stále záhadou. Bylo to pro něj až moc nové a nevěděl, co přesně cítí a co by měl dělat. Teď se tím, ale nechtěl zabývat. Potřeboval se zabývat jinými věcmi.
Do Lycea už začali chodit čarodějky a čarodějové a dívali se na něj s překvapením, když ho uviděli. Neodcházeli nikam, ale viděl na jejich tvářích překvapení, údiv a u některých dokonce znechucení a strach. Příchozí si začnou šeptat. Slyší otázky typu, kde je Sophie a co tu dělá on. Ale zatím nijak nereaguje.)

*Doslechla se o schůzce covenu, i když upřímně se jí tam moc nechtělo. Covenu zrovna nijak zvlášť po svých zkušenostech nevěřila, ale u Sophie to začínalo být upřímně jiné. Ze začátku teda měla odpor k ní a k ostatním dívkam ze Sklizně, ale od té doby se toho událo hodně, hodně se toho změnilo a i její přístup k Sophie. Bez ohlednu na to, jak moc se jí nechce na schůzi, tak tam stejně půjde. Nebude přece pohrdat Sophie a schůzi a hlavně komunitě do které stále patří, i když žije s Marcelem.
Docela i byla zvědavá, co se bude řešit. Možná to bude Benjamin, možná Monique, která se odpojila, možná to budou celkově problémy, které jsou teď ve městě a že jich není málo. Prostě si vyslechne, co je potřeba a zase půjde domů. Své názory moc nahlas neříká, ale pravdou je, že kdyby bylo něco u čeho by se měla vyjádřit, řekne svůj názor dost jasně. Pomalu se blíží k Lyceu, trochu přidá do kroku, když uvidí, že ostatní už tam taky míří. Jde snad pozdě? Vejde za ostatními do Lycea a slyší šepot druhých a i znepokojení v jejích tvářích. Ušklíbne se pro sebe a vyhledává očima zdroj, který to působí. Zahlédne Benjmanina a neskrývá své překvapení, ale i znechucení z toho, že ho tam vidí. Co tady dělá? Co tohle má vůbec znamenat? Nerozuměla tomu, možná ani nechtěla. Možná by se měla obrátit a okamžitě odejít. Začala vyhledávat Sophie, ale tu prozatím nikde neviděla. Něco tady nehrálo, něco bylo špatně. Začala mít zvláštní pocit v žaludku. Postaví se někde do zadní linie, aby schválně nebyla moc vidět. Rozhodla se, že tady zůstane a vyslechne si, co tady dělá právě on. Stále čekala na okamžik, kdy se tam objeví Sophie, ale čím víc čekala, tím víc se jí to zdálo marné. Neskrývala ve tváři nechuť při pohledu na něj. Takhle situace se ji nezamlouvala.*

(Cestou k lyceu zaměstnával svou hlavu otázkami, proč byla svolána schůze covenu. Po chvilce už ho z dálky vidí a všiml si, že je asi poslední, který tam ještě chybí. Trochu přidá do kroku a doufá, že si toho nikdo nevšiml, že tam ještě není. Nechce si u ostatních udělat na sebe špatný obrázek hned na první schůzi potom co se vrátil z cest. Vejde do lycea a trochu se mu ulevilo, když si všiml, že nikdo nezpozoroval jeho pozdní příchod. Pak si, ale všiml jejich znepokojených tváří a uslyšel co si mezi sebou šuškají. Rozhlédl se kolem a nikde neviděl Sophie, ale viděl tam nějakého muže, pravděpodobně čaroděje, když je tady, kterého ale nikdy neviděl. Zaposlouchal se do rozhovorů ostatních jestli nezaslechne jméno toho muže, ale nikdo nevyslovil jeho jméno. Bude si tedy asi muset počkat až jim ho Sophie představí, pokud přijde a nebo se jim představí on sám.. nebo spíše jemu se představí, ostatní ho očividně poznávají. Stále je docela zmatený a diví se, že tady Sophie ještě není když tuhle schůzi svolala, má z toho špatný pocit.)

*Samozrejme, ako všetkým, ktorí boli súčasťou covenu, mu prišla správa od Sophie tiež. Na jednu stranu mu prišlo trochu zvláštne, že zvoláva stretnutie práve dnes, na druhú to nebolo nič nezvyčajné. Bola Staršia a prakticky celý coven viedla. Tiež ho zaujímalo, či sa stalo niečo dôležité čo nepostrehol, alebo im chce povedať, že v ich radoch je čarodejník, ktorý sa prevteľuje z tela do tela. Možno ich chcela zhromaždiť a vyskúšať nejaké kúzlo, ale na to by bol pripravený. Príliš dlho nečaká a vyberie sa smerom k lýceu, pred ktorým stojí už do pár minút. Pohľadom prejde celú budovu, než sa rozíde dnu, kde sa po všetkých pozrie a postaví sa medzi väčšinu, aby nejako nevytŕčal. Pohľadom automaticky vyhľadá Sophie, ktorú nikde nevidí, za to tam však vidí niekoho iného, niekoho, koho tu práve teraz nečakal. Mierne prižmúri oči k Benjaminovi, inak naňho nijako nereaguje. Čaká, čo má a čo sa bude diať, ale jedna vec mu už bola jasná, Sophie túto schôdzku najskôr nezvolala.*

(Díval se na nově příchozí čarodějky a čaroděje a mezi nimi spatří i svou dceru Kate. Nevěděl, že přijde i ona. Dal prostě vědět o schůzi všem členům a nemyslel na to, že jeho dcera vlastně patří do covenu, i když se objevila v New Orleans teprve nedávno. Své překvapení nedává nijak najevo a jen na Kate chvíli hledí, než od ní odtrhne svůj pohled a přejede pohledem všechny členy členy a mezi nimi zahlédne i toho čaroděje, kterému pomohl s přemístěním do jiného těla. Přesněji do těla, na které se teď dívá. Už alespoň věděl i jeho jméno. Roderick. Tohle také věděl díky Sophie. Také věděl, že mají už podezření, kdo posedl toho barmana, ale to už mu bylo nějak jedno. On chtěl získat to kouzlo a pomocí něj vyhladit celou upíří rasu.
Když už dlouho nikdo nechodí, usoudí, že jsou tam všichni. Ještě jednou přelétne pohledem všechny a pak konečně spustí.) Vítám vás tady. Nejspíš si všichni říkáte, co tady dělám a kde je vaše Starší Sophie. Tak abych odpověděl. Sophie nepřijde. Tuto schůzku jsem svolal já jejím jménem, protože jsem věděl, že by jste nepřišli, kdyby jste dopředu věděli, že tady budu. Pro ty, kteří mě vidí poprvé jsem Benjamin Rousseau a dneska jsem se rozhodl, že vám sdělím pravdu o vaší vůdkyni. (Začne přecházet po místnosti, jak mu to jen prostor dovoluje a přitom se dívá před sebe. Občas zavadí pohledem o nějakou čarodějku, ale spíše se dívá někam do prázdna.) Jak mnozí víte, Sophie nebyla vždy věrná covenu. Utekla od něj pryč a když se po dvou letech vrátila, způsobila jen problémy. Prozradila tajné informace upírovi Marcelovi a lidskému příslušníkovi otci Kieranovi a tím překazila Sklizeň. To se samozřejmě snažila odčinit a také to udělala za pomoci mé sestry Genevieve. To už někteří víte. Ale věděli jste, že také udržovala poměr s právě zmíněným Marcelem? Čarodějka, která se peleší s upírem není hodna toho, aby vedla tento coven. (Tentokrát už se nedívá do prázdna, ale postupně se dívá do tváře všem členům covenu a zkoumá jejich výrazy. Samozřejmě skoro u všech vidí překvapení, ale u některých dokonce pohrdání. Byl si vědom toho, že někteří členové neměli stále upíry v lásce, ale věděl i to, že někteří proti nim neměli žádné předsudky.) To samozřejmě není vše. Sophie před několika měsíci přestala naslouchat předkům a přikázala vám, aby jste to samé udělali i vy. Díky předkům máte všichni svou moc a ona se k nim obrátila zády. Proto jsem se tady také ocitl já. Jenže to by nebylo tak hrozné. Jako vůdce na to má jisté právo řídit coven svým vlastním způsobem, ale kdy naposledy s vámi vlastně něco řešila? Kdy naposledy vás informovala o dění ve městě? Radši se paktuje s upíry a společně s nim plánuje kroky proti mé osobě. Věří jim, ale vám ne. Radši jde za Marcelem nebo Původním upírem Elijahem, aby něco řešila, než za vámi, na které se má spoléhat. (Zastaví se uprostřed své cesty místností a pohlédne před sebe. Všechno, co říkal byla samozřejmě pravda. Nelhal by kvůli něčemu takovému. Nikdy nelhal. Možná skrýval pravdu, ale když se ho někdo na něco zeptal, tak odpověděl pravdivě. A to co řekl ještě nebyl konec. Teď přijde to nejlepší.) A aby toho všeho nebylo málo. Vaše Starší se stala upírem. Dobrovolně podstoupila proměnu. I když její stav upíra netrval moc dlouho. Byla proměněna zpátky v čarodějku, ale jen ten fakt, že čarodějka podstoupila proměnu v upíra je nehoráznost. A tento člověk je váš vůdce. Vůdce, který před vámi skrývá pravdu. Všechno, co jsem řekl je holá pravda a je jen na vás, jak s těmito informacemi naložíte. Můžete se přidat ke mně a nebo zůstat tam, kde jste. (Popojde o několik kroků dopředu a zastaví se až před stolem. Položí si na něj ruce a nějakou dobu jen upírá pohled dolů na ruce a dřevo, z kterého je stůl vyroben. Po několika vteřinách vzhlédne nahoru a podívá se do tváře své dcery, která stojí až vzadu.)

*Celou dobu se rozhlíží po všech a snaží se nedívat na Benjamina, ovšem párkrát ji pohled k němu ujede. rty má semknuté pevně k sobě a vzhledem k plnosti rtů to může působit, že je má mírně našpulené. Upřímně se zrovna přívětivě netváří a nesnaží se to ani nějak skrývat. Vidí, že do Lycea po nějaké chvíli už nepřichází další, tak pohlédne na Benjamina, který v tu chvíli promluví. Zaposlouchá se do jeho hlasu a do jeho slov. Nedělal na ni dojem ani předtím a rozhodně na ni nedělá dojem ani teď. Pozvedne bradu a trochu zavrtí hlavou, aby odstranila vlasy ze své tváře, které ji bránily ve výhledu. Vážně chce mluvit o Sophie? A Jakou pravdu? Jak je možné, že má vůbec drzost za ní svolávat schůzi. Proč si myslí, že ho budou všichni poslouchat, když je Starší Sophie a ona vede coven? Pokud se ji nebude zamlouvat takhle schůze, nebude mít důvod ani tady zůstávat. Dívá se na něj, jak přechází po Lyceu, jako kdyby mu to tady snad patřilo, pokud má takové myšlenky, tak se rozhodně plete. Ostatní momentálně nevnímá, jenom Benjamina. Jakmile začne vyprávět historii Sophie, kterou už zná, jenom zavrtí hlavou a nechápe, proč o tom vypráví. Tohle je známo snad všem, všichni se přes to přenesli. Má pocit, že hlavně on je tady zbytečně a vypráví něco, co už každý slyšel. Ušklíbne se při slově Marcel. Proč tohle dělá? v hlavě si vybaví vzpomínku na to, jak ji Marcel zachránil od právě zmiňované Sklizně. Ta Sklizeň byla celá velká hloupost, nikdo z nich nevěděl, do čeho jdou. Ještě víc ohrne nos nad tím, když se zmíní o poměru Sophie a Marcela. zavrtí nechápavě hlavou, možná o tomhle nevěděla, ale není to nic, co by ji odradilo. Nemyslí si, že by tady měla vůbec být, poslouchat ho. A proto se začne prodírat mezi čaroději a čarodějkami, aby odešla ven. Vidí, že ho někteří vážně vnímají. Po pár krocích se ovšem zastaví, podívá se opět na něj a poslouchá dál. Nevěřícně se na něj dívá, co jim to tluče do hlavy. Vždyť ani ona sama neposlouchá Předky a nehodlá jim naslouchat. To oni jsou monstra, to oni dělají nesprávné věci, to oni je obětovaly při Sklizni. Podivuje se nad jeho slovy. Možná v jednom měl pravdu. V tom, že nic nevěděli. Pravda byla, že i ona sama nic nevěděla pořádně. Ale její si chtěl získat nějakou její náklonnost k němu, aby mu věřila, tak to rozhodně ne takhle. A ani by to neudělala. Poslouchala vždy jenom sama sebe, vlastně i Marcela, ale hlavně sebe a ví, že to je to nejlepší, co mohla dělat. Opět se rozhodně ho neposlouchat, vážně tady nemá co dělat. Jenže jedny slova ji zarazí. Zní ji v uších několikrát po sobě. Sophie se stala upírem. Nadechne se zhluboka a chvíli nedýchá, až po chvíli vydechne. Dívá se na Benjamina a přemítá si v hlavě to, co řekl. Možná Sophie se stala upírem, nazpět čarodějkou a podstoupila proměnu a to všechno, byla to její volba. Nikdo z nich neví, co se vlastně přesně stalo. Co když proměnu nepodstoupila dobrovolně? Nevěřila tomu zmetkovi nic, možná jenom něco málo, uměl mluvit, všichni ho poslouchali. Ale ona stále měla svou hlavu a nenechá se oblbnout, už ne. Naletěla několikrát, opakovat své chyby nehodlá. Rozhodně není ta, která se přidá k němu a na náznak ustoupí co nejvíce dozadu. Její podporu ať rozhodně nečeká.*

(Čeká co se bude dít, všiml si, že přišla i Kate. Nenapadlo ho, že se vlastně stala součástí covenu, když zjistili, že její rodiče jsou čarodějové, kteří pocházejí odsud. V tom spěchu v jakém včera od ní odešel se ani nestihl zeptat na několik otázek co ho napadly, co se týče jejich rodičů. Po nějaké chvíli ten muž vstane, usoudí tak, že už pravděpodobně všichni konečně dorazili a ten, pro něj neznámý, muž se jim představí a oznámí jim proč tady vlastně jsou. Dost ho překvapuje, že tady není Sophie, když je Starší, ale dál se tím nezabývá a pozorně poslouchá toho muže. Jen co se jim představí zamračí se a pořádně si ho prohlédne, aby si zapamatoval jak vypadá ten, který způsobil tu válku, která zde v New Orleans právě panuje. Když jim začne vyprávět o Sophiině minulosti, tak si založí ruce na hrudi, ponechává si zamračený výraz a poslouchá ho. To, že je za dobře s upírama už dávno ví, přece jen si dobře pamatuje, když mu říkala, že pokud chce být součástí covenu bude dodržovat její pravidla a jedno z nich bylo nezabíjet upíry. To ho tak nepřekvapilo ani to, že se obrátila zády k Předkům. Sice se mu to moc nezdálo, když mu to tehdy oznámila, ale smířil se s tím a navíc potom co mu řekla co po nich Předkové chtěli, aby zabili malé miminko, tak se ani nediví, že už jim nechce naslouchat. Velmi ho, ale zaskočí fakt, že Sophie byla upírkou a stala se jí dobrovolně? To se mu moc věřit nechce, ale i tak.. byla upírkou a ona má být jeho Starší? Zadívá se na chvíli zamyšleně do země a snaží se to v hlavě rozumně zpracovat. Není si jistý co teď má dělat, Sophie už nějakou dobu zná, přece by se k ní neotočil zády a nepostavil se na stranu muže, kterého zná sotva asi 5 minut a z vyprávění. Rozhlédne se kolem po ostatních čarodějích a čarodějkách, sleduje jejich reakci. Hodně z nich to dost překvapilo a jde vidět, že jsou znechucení. Podívá se na Kate, která stojí v rohu a pak zpátky na Benjamina. Upřímně neví jak by se v tuhle chvíli měl rozhodnout. Jeho rodiče by po něm určitě chtěli, aby se přidal na stranu Benjamina, ale z toho nemá dobrý pocit. Něco mu na tom nesedí.)