Genevieve´s flat

Jenom asi? (povytáhne obočí) Tak to by asi nebylo zas tak zlé. (popichuje ho zase, ale pak zakroutí hlavou a podívá se na něj) Neudělala bych to schválně, jasné? Vím, že ti na Claire záleží, ať už udělala, co chtěla. A já se s tím, že mě krutě mučila už nějak srovnala. (možná i proto, že to byla procházka růžovou zahradou na rozdíl od toho, co jí prováděl bratr a hlavně, jak dlouho jí to prováděl. Prostě se tak nějak stala imunní proti fyzické bolesti. Ne, že by to nebolelo, ale na fyzickou bolest je prostě zvyklá.) Šikulka. (usměje se a za odměnu ho políbí)

Ale já vím, že bys to naschvál neudělala. Ty taková nejsi. *pousměje se na ni. I když ji Claire mučila, tak Gen věděla, že mu na ní záleží...* Já vím, že jsem šikovnej. *zasměje se a polibek jí potom oplatí.*

(usměje se vlídně, když řekne, že taková není) To jsi asi první, kdo tvrdí takovou věc. Ostatní si myslí, že ráda dělám naschvály. No, já si to vlastně o sobě myslím taky. (pokrčí rameny) Co že si myslíš, že bych to vážně schválně neudělala? (povytáhne tázavě se zájmem obočí.) Ano, ano, sebechvála v tvém případě asi nesmrdí. (zasměje se tiše)

No, víš, že mi na Claire docela záleží, takže bys podle mě překousla to, co ti udělala, kvůli mně. Protože kdyby se to nepovedlo, asi by se mnou nebyla dlouho normální řeč. *ušklíbne se.* Samozřejmě, že nesmrdí.. Kdyby totiž ano, asi bys to se mnou pro ten smrad nevydržela. *zasměje se.*

Dobře, řekněme, že jsi opravdu jeden z mála lidí, kvůli kterým překousnu svou sobeckost a dokážu se povznést i nad takové věci a osoby jako je tvá kamarádka Claire Evans. (řekne teatrálně a vydechne) No, to bych asi nevydržela, nemám ráda zápach. A ten tvůj upíří odér stačí. (bouchne ho provokativně do ramene a jde odnést postupně ty květináče na police, které má speciálně pro byliny.) No, (řekne, když se vrátí) zvládlo se to opravdu rychle, přípravu můžu udělat klidně zítra. Půjdeme teda ještě do toho parku? (podívá se na ně a skousne si ret)

No tak každej máme něco, já mám upírskej odér a ty čarodějnickej. *zasměje se, když ho bouchne do ramene. Ani se nestačí rozkoukat a ona už má všechny květináče na polici.* No, tak jestli se ti tam ještě chce, klidně půjdu. Pokud už na mě nejsi naštvaná, že jsem s tebou nešel prve. *tázavě se na ni podívá.*

Nebyla jsem naštvaná, prostě jenom podrážděná. Pořád špatně spím. (přizná se mu a pokrčí rameny) A nic mi na to nepomáhá. Je to zvláštní. (zakroutí hlavou) Jako by snad někdo chtěl, abych nemohla spát a měla noční můry. (na chvíli se nad tím zamyslí a pak jen mávne rukou a vydechne. Podívá se na Kola.) Jistě, že tam chci jít.

Říkal jsem ti přece, ať mě probudíš, jestli se ti bude zase zdát něco ošklivýho. Ale prosímtě, kdo by tohle chtěl? Sice máš pár nepřátel, ale ti by asi nezvolili zrovna noční můry, aby ti ublížili. Nebo si to aspoň myslím. *pousměje se na ni.* Fajn, tak můžeme vyrazit.

Jo, já vím, jen... prostě se mi tě nechce budit každý den několikrát za noc. (namítne a přizná tím, v jakém rozsahu ty noční můry jsou... stupňovaly se, byly čím dál horší a častější a zdály se jí klidně i několikrát za noc.) Máš pravdu, kdo by mě chtěl děsit zrovna nějakými sny. (kývne hlavou a přejede si jazykem po spodním rtu.) Jo, půjdeme. (Je vlastně oblečená, akorát si na sebe vezme ještě lehkou bundičku z věšáku, protože večer už bývá chladněji. Obuje si boty, vezme si kabelku a je připravená vyrazit.)

Ale já spánek nepotřebuju, ty jo. Takže mě klidně probuď, jasný? Klidně i několikrát za noc. Nevadí mi to. *usměje se na ni a když řekne, že tedy půjdou, jde si hned obout boty, protože i on je už oblečený. Sice má jen tričko, ale jemu zima nevadí.*

Stejně mi nemůžeš nijak pomoct se spánkem. (pousměje se... ale oceňuje to, že když je vzhůru ona, on chce být taky... chce být pro ni u všeho, je to na jednu stanu osvobozující, na druhou stranu se takového závazku děsí. Děsí se toho, že Kola miluje a on ji. Když jsou hotoví oba, vyklouznou spolu z bytu a vydají se čtvrtí směrem do parku.)

A co, že v tom parku přesně je? *zeptá se jí, když jdou do parku.* A jedla jsi dneska už něco? *mohli by se potom klidně zastavit někde v restauraci na večeři..*

(Podívá se na něj stylem, jestli svou otázku myslí opravdu vážně.) Den nezávislých umělců. Vážně mám pocit, že mě někdy vůbec neposloucháš. (řekne trochu dotčeně... není to poprvé, co po ní chtěl Kol něco vědět, přitom mu to ani ne hodinu předtím říkala.) Měla jsem trdelník v tom parku. Takže ne, nic pořádného jsem dneska nejedla. (Poslední dobou ztrácela chuť k jídlu. Stres se na ní docela podepsal. Začala hubnou a její kruhy pod očima byly větší a větší, ale ty kruhy se daly alespoň dobře zamaskovat.) Dobře, vybíráš restauraci. (mírně pozvedne koutky do lehkého úsměvu)

Jo, já vím. To jsi říkala. Jen jsem se chtěl zeptat, co tam je. Počítám, že tam bude hodně hudby, že? A taky malířů a tak.. *koukne na Gen a pořádně si ji prohlédne.* Musíš víc jíst, poslední dobou se úplně ztrácíš před očima. *řekne starostlivě.* Jo, nějakou restauraci vyberu. *usměje se na ni.*

(Přišla domů docela pozdě, ale Kol tu ještě nebyl. Mávla nad tím rukou, stejně by teď neměla náladu na to, aby se nějak vybavovala. Rozhovor s Aliseou jí připomněl její mládí. Ten rozhovor byl až moc úderný a ji to pořádně rozhodilo. Nakonec byla i možná ráda, že Alisea omdlela a ona už nemusela pokračovat  v tom rozhovoru dál. Dojde do koupelny, svlékne se a naloží se do vany plné horké vody. Pozoruje, svou ruku, jak jí po ní stékají kapky vody. Dneska měla opravdu na mále. Nesmí se nechat takhle unášet, nesmí se k takovým tématům nějak podezřele vyjadřovat. Když už má vody dost, vyleze, vypustí vanu a zabalí se do ručníku. Osuší se, aby pak mohla vklouznout do pyžama, které si koupila na Bali. Bylo úžasné vzdušné. Lehla si do postele, ale nemohla usnout. Bála se, že zase přijdou noční můry, takže se rozhodla, že raději nebude spát vůbec. Ty noční můry ji opravdu děsily. Už se netýkaly jen Bena, ale i Kola, jejich vztahu, dokonce se jí jednou zdálo, že ji Kol zabil. Není to jen tak. Ví, že to není jen tak. Nakonec se zvedne z postele a jde si sednout na pohovku do obývacího pokoje. Pomalu už začalo svítat.)

*poté, co odešel od Alisey a Gen z parku se hned vydal do baru. Šel k Rousseau's. Řekl si, že tam už dlouho nebyl, tak by se tam mohl jít podívat.. Ani nevěděl, jestli chce potkat Sophie, protože by za sebe asi neručil. I když Hayley neublížila, vlastně tomu zabránila, nějak jí nevěřil.. Ale měl štěstí, Sophie tam nebyla. Sednul si na bar a dlouho tam pil. Co jiného, než svůj oblíbený bourbone. Na baru byly položené malé letáčky, že se v baru bude konat nějaká "Rock Party". Vzal si jeden letáček a strčil si ho do kapsy. Když bar zavřeli, vydal se pomalu domů, teda ne na plantáž, ale k Gen do bytu. Řekněme, že už měl celkem dost vypito.. Domů se vracel nad svítáním a myslel si, že Gen bude pořád spát, ale to se mýlil. Chvilku mu trvalo, než se do bytu dostal, protože se nějak nemohl trefit klíčema do zámku. Uvnitř si sundal boty a potom se po špičkách vydal do ložnice, takže šel přes obývák. Musel vypadat směšně, jak se plížil. Gen si zatím nevšiml.*

(Z přemýšlení ji vytrhl šramot u vchodových dveří. To se Kol snažil dostat dovnitř. Jen zakroutila hlavou a protočila oči. Je jí jasné, co se děje. Kol byl vysedávat v baru a vrací se značně opilý. Musel Vypít alespoň dvě lahve, aby se dostal do takového stavu. Otevřít mu ale nešla. Neměla náladu. Když už se dovnitř konečně dostal, tak ho sledovala, jak se snaží tiše dopotácet do ložnice. Povytáhla obočí. Ani si jí nevšiml, no páni, ten ji musí mít jak z praku. Ještě, než zajde do ložnice, spustí.) No ne, to procházení ti nějak neudělalo dobře. To musely být v tom čerstvém vzduchu nějaké toxiny, nebo co. (Poznamená ironicky.)

*už už si myslí, že dojde potichu k Gen do ložnici, ale v jeho plížení ho vytrhne její hlas. Obrátí se a podívá se směrem k pohovce.* Jé, ahoj, Gen. Jakto, že nespíš? *zeptá se jí a pomalu jde k ní. Pomalu, protože by taky nemusel udržet balanc.* Neříkej, že tady na mě čekáš. *sedne si vedle ní, koukne na ni a zaculí se.*

Čekat na tebe? Já rozhodně nejsem tvoje ženuška, která čeká až do rána jenom proto, aby mohla přistihnout svého manžílka, jak se vrací opilý nad ránem domů. Ale když už jsme u toho, mohl bys na mě přestat dýchat? Páchne ti z úst. (na tváři se jí objeví přeslazený úsměv, který ale náhle zmizí, když ho chytne za bradu a otočí mu hlavu směrem od ní.)

*jakmile mu Gen řekne, že mu páchne z úst, pořádně se nadechne a zadrží dech. Po chvilce ale vyprskne smíchy. Prostě zničehonic se začal smát, ani nevěděl proč. Když už se konečně trošku uklidnil, podíval se na Gen.* A co tady teda děláš, proč nespíš? *začne trošku škytat a tak si na chvilku dá před pusu dlaň, jako by to snad mohl zastavit.* Zase jsi nemohla spát? *tázavě na ni koukne.*

(Začne kroutit nevěřícně hlavou) Když jsi opilý, chováš se ještě víc dětinsky než normálně. (zkonstatuje, ale pak se mírně zasměje taky, když se začne smát. Ale jen na chvíli. Nechce, aby si Kol zvykal na to, že se směje jeho opilství. Ne, to vážně ne, z tohohle se nemusí stát zvyk. Když se zmíní o jejím spánku, hlasitě vydechne.) Ne, to ne... spíš jsem se prostě bála usnout. (řekne popravdě, mne si o sebe dlaně a podívá se před sebe.)

Promiň, Gen, měl jsem tu být. *pohladí ji po tváři. Nejdřív jí chtěl dát i pusu, ale potom co mu Gen řekla, si to rozmyslel.* Hele, co jsem našel v baru. *no, nenašel, prostě to tam leželo, aby si to lidi brali, ale jak byl opilý, občas řekl nějakou blbost.. Začal se přehrabovat v kapsách, nejdřív v jedné a potom v druhé. Nakonec k ní vytáhl ten letáček, co vzal v baru. Byl pomačkaný, tak ho tam začal trošku nemotorně narovnávat. Potom ho stčil před oči Gen.* Asi se musíš zase nějako odreagovat. Tak tam půjdem. *normálně jí to oznámí, jako by to byla hotová věc.*

Ne, ne, Kole... (Zakroutí hlavou) Nemůžeš tu být pořád. To nejde. Nemůžu si zvykat na to, že se mnou někdo stále bude, protože to tak prostě nemůže být. Nemůžeš se mnou být 24 hodin denně. Musím počítat s tím, že budu i sama, že to budu muset zvládat i sama. A stejně, už jsme o tom mluvili, stejně mi nijak nepomůžeš spát, takže... (nadechne se a vydechne, podívá se na něj soustředěně a zase začne s tím, co mu už říkala včera) Co když mi to vážně někdo dělá. Tohle není jenom tak. Já... něco... víš, prostě mám takový pocit, nevím, jak bych to mohla nazvat. Šestý smysl možná, intuice. Někdy dokážu vycítit různé věci a já vím, že se prostě něco děje (koukne se mírně do strany) Jen nevím co. Děsí mě to. Ano, přiznávám se, děsí. Nejsem neohrožená, nejsem ani naprosto nebojácná. Jsem jen člověk, který má své strachy a noční můry. A ty moje jsou až moc živé. (prohrábne si vlasy a pak čeká, co jí to Kol podá. Letáček na nějakou párty v Rousseaus.) Tys byl v Rousseaus? (podívá se na něj tázavě) No, dřív nebo později, stejně bych si musela promluvit se Sophie, takže tam půjdu a ... jo, třeba mi to vyjde, třeba si s ní pohovořím. (kývne hlavou)

Je jen škoda, že tě třeba nemůžu ovládnout. Kdybych ti třeba řekl, ať spíš a ať si z těch nočních můr nic neděláš.. třeba by to šlo. *pokrčí mírně rameny a pak ji poslouchá, co říká.* Nojo, ale kdo by ti tohle všechno dělal? *podívá se na ni.* Jojo, byl jsem v Rousseau's. Tak je to pořád nejlepší bar široko daleko. A to, jak jsem se dneska vrátil, to jenom dokazuje. *zasměje se.* Ani s ní mluvit nemusíš, prostě se půjdeme bavit. Ani si jí nemusíš všímat. *pokrčí rameny.*

Každý musí mít výhody vůči jiným druhům. Vy máte sílu a rychlost. My zase magii a nelze nás ovlivnit. Myslím, že je to tak naprosto správně. Nechtěla bych být ovlivnitelná upírem. Ano, někdy by se to možná hodilo, ale rozhodně je víc situací, kdy je lepší, že to nejde. (Kdyby si upíři mohli čarodějky jen tak ovlivnit, z čarodějek by se brzy staly jen otrokyně upírů. ne všechny mají rády byliny. Tedy používají je při kouzlech, ale dávat si je do těla, to je věc jiná. Ona sama je expert na byliny a nedala by na ně dopustit.) Já nevím, někdo na rozkaz předků. Někdo, kdo se mi chce za něco pomstít. Já zas tolik přátel nemám, vlastně nemám skoro nikoho. (sklopí zrak, ale pak se na Kola podívá a mírně nakloní hlavu a přejede si jazykem po horních zubech) Na druhou stranu, nepřátel mám opravdu dost. (opře se pořádně do gauče.) Já s ní ale chci mluvit, Kole.