Genevieve´s flat

Nojo, ale v tomhle případě by to ovlivnění vyřešilo všechny ty problémy. Aspoň prozatím. *dodá.* Co když v tom má prsty ta mladá čarodějka? Jak jen se jmenovala...? *vůbec si nemůže vzpomenout na její jméno. Myslel Monique.* Myslel jsem, že s ní dlouho nebudeš chtít mluvit.

Třeba ne. Pokud je to magického rázu a ta magie je silná, ani ovlivnění by nepomohlo. (zakroutí hlavou) Myslíš Monique? Ano, ta by to teoreticky být mohla. Předci ji mají rádi, je jim oddaná a je schopná jít přes mrtvoly. To rozhodně. Už jednou se mě snažila zabít a kdyby ji předci nezastavili, tak by to udělala. Jenomže předci ji nezastavili z dobroty srdce. Tehdy po mně chtěli, abych zabila Klausovo dítě. Vlastně jsem věděla celou dobu, co se chystá. Tedy myslím to, že čarodějky po dítěti půjdou. Ale nikomu jsem to neřekla, až tak jsem byla na Klause naštvaná. Mohlo se to vše vyřešit už dřív, ale já tomu nechala volný průběh. (Přizná se mu. Ano, tehdy jí vážně Klaus naštval a zklamal, tehdy jí nechtěl grimoire jeho matky dát za žádnou cenu. Sice ho varovala, ať dí na Hayley pozor, ale spíš to znělo jako výhrůžka než varování.) Máme toho mezi sebou hodně nevyřešeného a nevyřčeného. Myslím, že to potřebujeme obě.

Jojo, přesně tuhle myslím. Monique. *zopakuje si její jméno. Už když jí viděl poprvé, věděl, že s ní asi budou problémy.* A co ji podle toho nějakýho kouzla najít a zjistit, jestli v tom nemá prsty? Pak by stačilo jenom *prstem si přejede po krku.* a bylo by po problému. *jemu by rozhodně nedělalo problém zabít jednu malou čarodějku..* Ale teď je Hayley i dítě v pořádku, takže už na to ani nemysli, že se to mohlo všechno vyřešit dřív. *pousměje s ena ni.* No tak když myslíš, pro mě za mě si s ní promluv.

I když je Monique, jaká je, nemyslím si, že by mi Sophie kdy odpustila, kdybychom zabili její neteř. (Ušklíbne se. I když ona si je jistá, že by Monique jistě nečinilo problém zabít Sophie. Svůj fanatismus dostala docela daleko. Viděla to na ní, když se tehdy Sophie vzdala toho, že by měla dítě zabít. Monique byla připravená zabít ji, ale Sophie se ubránila. Nějak jí zase na mysli vyvstal Ben. I díky těm nočním můrám na něj poslední dobou myslí často. Nějak si to nespojuje s tím, že by to mohly být signály, že ten, kdo za tím vším stojí, je právě její bratr. I když ji mučil, týral, vydíral, nikdy ji nedokázal zabít. I v těch nejhorších chvílích, kdy nad sebou ztrácel kontrolu, se nakonec ovládl. Ale Monique, to bylo něco jiného. Schopná zabít svoje příbuzné bez váhání.) Ano, udělám to. Půjdeme tam, budeme se bavit a já si promluvím se Sophie, i kdyby nechtěla.

Nikdy jsem neřekl, že bys Monique zabila ty. Zabil bych jí já. A mě by to problém nedělalo. Ani to, že by mi to Sophie nikdy neodpustila. *řekne to, tak, jako by mu to bylo úplně jedno, že by mu Sophie neodpustila. A vlastně mu to je jedno.* Třeba tam ani nebude. Myslím Sophie.

O tomhle si můžeme promluvit, až vystřízlivíš. Myslím, že je to dost závažné téma, které by se mělo řešit s čistou hlavou. (Řekne jen k tomu, že by on zabil Monique. Samozřejmě si je jistá, že svůj názor nezmění ani za střízliva, ale přeci jenom.) Sophie nechyběla na žádné akci. Myslím, že tam rozhodně bude. Ona se jistě taky potřebuje odreagovat, jinak by tu párty nepořádala. (pousměje se a pak si lehne hlavou Kolovi do klína a schoulí se do klubíčka)

Můj názor zůstane stejný, i když už budu střízlivý. *tímhle si je naprosto jistý. Monique je jen mrcha, která málem zabila Gen a je to pravá ruka předků.. Neváhal by, kdyby měl možnost ji zabít... Na to, co Gen řekne o Sophie už nic neřekne.* Tak že by sis dneska přece jenom aspoň trošku schrupla, co? *pousměje se na ni a pohladí ji po vlasech, když si mu položí hlavu do klína.*

Já vím. (řekne tiše, ale stejně se s ním o tom už dál nebaví) Nemůžu si dovolit spát. Vlastně už bych tu měla skotačit po bytě a připravovat všechno na to kouzlo pro Claire. Tlačí mě čas. Ne tak jako tomu bylo, když jsem se odřízla od předků, ale tlačí. (Vlastně tohle bude už třetí kouzlo, které vytvoří. To první bylo ale už hodně dávno a tvořila ho skoro rok. Tehdy jí bylo osmnáct, devatenáct a nemohla si dovolit chybovat. Ne, že by si to mohla dovolit teď, ale už má přeci jen nasbírané nějaké zkušenosti.) Budu se muset zase zvednout a dát se do toho. (Zůstane ale ležet.)

Hele, hele. Abys to kouzlo vytvořila správně, určitě musíš být trošku odpočinutá. Takže ty teď zůstaneš ležet a trošku se prospíš. *koukne na ni a usměje se.* Přece nechceme, aby se naší drahé Claire něco stalo, kdyby to kouzlo nevyšlo, ne? *trošku ji tím popíchne. Ví, že Gen by moc netrápilo, kdyby se jí něco stalo.*

(ušklíbne se, když se zmíní o tom, že by přeci nechtěli, aby se Claire něco stalo... Kol by to jistě nechtěl. Jí by to bylo celkem jedno. Tedy alespoň co se týká Claire, co se týká Kola, to už by bylo horší) Fajn. Probuď mě k poledni. (mírně nakloní hlavu a podívá se mu do očí) Jen abys věděl, už se nezvedám (usměje se provokativně, zaboří si obličej do jeho klína, nohy nechává schoulené, jednu ruku mu položí koleno a druhou mu prostě volně položí přes stehna. Zavře oči.)

Rozkaz, probudím tě kolem poledne. *zasměje se, když řekne, že už se nezvedá.* To mi vůbec nevadí, aspoň si tě tu pořádně pohlídám. *usměje se na ni a začne ji hladit po vlasech, jak to vždycky dělával. Dělá to rád.*

Jo, dneska k sobě opravdu sedíme. Opilec a magor. (utrousí ještě poznámku a nasadí spokojený úsměv, když ji začne Kol hladit po vlasech. Když je teď takhle s ním. V přímém kontaktu, že se ho může dotýkat, cítí se bezpečně. Ale to její noční můry asi nezastaví. Za chvíli vážně usne a klidně pravidelně oddechuje. Chvíli opravdu klidně spí, ale najednou přijde noční můra. Chce se probudit, ale je to jedna z těch můr, které ji nechtějí propustit. Nejde se probudit. Zdá se jí o tom, že Kol pije její krev, ale neovládne se a saje dál a dál, až padne mrtvá k zemi. Škube sebou a naříká ze spaní.)

*chvilku Gen jenom pozoruje, jak spí a když už si myslí, že třeba na chvilku usne taky, Gen sebou začne škubat a taky začne mluvit ze spaní. Usoudí, že by ji měl asi probudit.* Gen, Geeeen. *zkusí ji nejdřív jenom takhle oslovit a když ji to neprobudí, trošku s ní zatřese.* No tak, Gen, probuď se!

(Její tělo se třese ve smrtelných křečích a agónii. Ve skutečnosti s ní třese Kol, ale ona to neví, neslyší ho a pohyby, které s ní dělá se akorát promítají do snů.Zmítá se sebou čím dál víc, chce otevřít oči. Otevře je, ale neuvěřitelně se třese, její tělo přešlo do šoku vyčerpáním a stresem. Najednou protočí oči vsloup, chvíli je vidět jen bělmo, třes nepřestává. Pak se se silným škubnutím přestane hýbat... ale přestane taky dýchat a nemá puls.)

*ještě chvilku s ní třese, a když vidí, že Gen konečně otevře oči, doufá, že už zase bude v pořádku, ale to se mýlí. Gen se začne třást ještě víc a po chvilce se přestane hýbat.* Gen? Gen! *jako by teď byl úplně střízlivý. Vstal z gauče, Gen na gauči narovnal a potom se na chvilku zaposlouchal. Neslyší její srdce a ani se jí nezvedá hrudník, takže nedýchá. Neváhá ani vteřinu a Gen začne oživovat. Nedává jí svou krev, protože ta by jí v tuhle chvíli vůbec nepomohla, byla by k ničemu. Chvilku dělá masáž srdce, potom jí zase dá dýchání z úst do úst. Zase se zaposlouchá, jestli neuslyší její srdce. Nic. Pokračuje v oživování dál.*

(Chvíli má před očima jen temnotu. Prakticky je chvíli prostě mrtvá. Po pár minutách ale znovu začne mělce dýchat a puls jí naskočí. Pomalu otevře oči, snaží se pořádně nadechnout. Je trochu zmatená a dezorientovaná. Podívá se na Kola.) Kole? Co se stalo? (řekne chraplavě... má co dělat, aby udržela víčka)

Díky bohu. *oddychne si, když uslyší, že Gen zase začlo bít srdce a když otevřela oči.* Zničehonic jsi začala mluvit ze spaní a začla jsi sebou škubat.. Snažil jsem se tě probudit, ale nešlo to. A potom jsi prostě přestala dýchat a přestalo ti bít i srdce, tak jsem tě musel oživovat.. *řekne jí všechno, co se tu stalo.* Povedlo se... A teď tě vezmu do nemocnice. *oznámí jí.*

(Chvíli jí trvá, než všechno, co jí Kol teď řekl, vstřebá a uvědomí si, co jí vlastně právě řekl. Takže její noční můry vedly už i k tomu, že její organismus už ten nátlak nevydržel a zkolaboval. Pak se na Kola podívá odmítavě, když řekne, že ji vezme do nemocnice.) Ne, já nechci. (polkne a snaží se vstát, ale udělá trochu prudší pohyb a je zpět na zemi.) Nepůjdu do nemocnice. Léčit se můžu i doma.

Ale jo, chceš. *pohotově ji chytne, aby nespadla zpátky na zem, zvedne ji, položí na gauč a pod hlavu jí dá polštář, aby se jí leželo pohodlněji.* Myslím, že doma už ses léčit zkoušela. Prostě tě do nemocnice odvezu. Tam tě budou mít aspoň pod kontrolou, ne jako já tady. Vezmi si, co by se dělo, kdybys náhodou usnula a já tu nebyl.

Odvezeš? Jak mě tam chceš odvézt? (povytáhne tázavě obočí) Věděla jsem, že nemám spát. Tak prostě spát nebudu. (podívá se na něj) Musím pro Claire vytvořit to kouzlo. (Teď se jí tahle výmluva celkem hodí.) Nechci do nemocnice. Už jsem v ní byla několikrát. Budu v pohodě.

Dobře, tak tě tam neodvezu já, ale taxík.. To nejde, abys nespala. Nevíš, jak dlouho budou ještě tyhle noční můry pokračovat. *taky se můžou ještě víc vystupňovat tak, že se prostě jednou Gen už neprobudí.* Myslím si, že Claire tohle pochopí. *aspoň, když jí to řekne on.* To už jsme si mysleli předtím, že tohle prostě nějak odezní, ale neodeznělo. Měla bys jet do nemocnice.

Nejde, abych nespala? Já to zatraceně vím, ale říkej si to těm mým snům. (podívá se na něj) Myslíš, že v nemocnici mě nějak dokáží uspat tak, abych se vyspala normálně? Aby se mi nic nezdálo, abych se neprobouzela nebo nekolabovala nebo nakonec nezešílela? Ale teda dobře, ať má tvoje duše klid. Pojedu do nemocnice. Ale říkám ti, že za dva dny to kouzlo s Claire provedu, i kdybych měla podepsat reverz. (nemá ráda, když se cítí bezmocně)

Za ty dva dny s tebou v nemocnici něco udělají, ty budeš pořádně vyspalá a budeš připravená a dost silná na to, abys to kouzlo mohla provést. *vytáhne z kapsy mobil a vytočí taxislužbu. Taxík je za chvilku u nich.* Fajn, co ti mám všechno sbalit, marode? *zeptá se jí.*

Jen neco, v cem tam budu moct lezet. Neplanuju se tam zdrzet dlouho. (usklibne se a pomalu se posadi. Zjisti, ze na sobe vlastne pyzamo ma.) nebo vlastne nic. V pyzamu uz jsem. A stejne se tam nevyspim. Daji mi maximalne vykapat nejake vitaminy. (Mele si svou. Pak se dokonce i opatrne postavi. Za chvili uz taxikar troubi z ulice. Pomalu se rozejdou ven z bytu, nasednou do taxiku a odjedou do nemocnice. Obleceni, az z nemocnice pujde, ji Kol muze vzit potom.)

(Dorazí domů. Kol tu není, to má možná jediné štěstí, protože ona je rozpálená doběla. Teprve až když vstoupila do bytu, uvědomila si, že venku míjela nějaké krabice. Vrátí se zpátky před vchod a vezme je dovnitř. Rozbalí je, nějak netuší, co by to mohlo být, nic si nikde neobjednávala, nic nečekala. Jakmile nakoukne do první krabice, tak polkne. Byly tam její věci. Věci ze starého bytu. To znamená, že Sophie ho musela vyklízet a místo, aby to všechno vyhodila to sem nechala poslat... nebo to sem možná zanesla sama? Všimla si vzkazu, že by se jí to možná mohlo hodit. Sedne si na gauč a skousne si ret. Nikdy si nemyslela, že by to mezi nimi skončilo takhle. Tedy, počítala i s touto možností, ale nějak si nemyslela, že by to byl zrovna jejich případ. Ale člověk se někdy rozhoduje tak, že se to ostatním prostě líbit nemusí. Tohle, tahle situace, ale mezi ně vrazila dost velký klín. Ale ona by chtěla, aby ten klín zase společně vytáhly. Rozhodne se, že na tu párty prostě půjde a promluví si s ní. Sice vůbec nebude vědět, jak by měla začít, ale někdy si promluvit musí. Hodila lístek zpět do krabice, když tu se zarazila. Vnořila do krabice ruku a vytáhla fotku. Fotku, na které je ona a Sophie. Tu fotku rozhodně ve svých věcech neměla, takže ji tam musela dát Soph. Smutně se usměje a přejede po té fotce prsty, jako by snad mohla Sophie cítit. Jde s tou fotkou k jednomu prázdnému rámečku na knihovně nad televizí. Měla v plánu ho zaplnit další fotkou s Kolem, protože vedle tohohle prázdného rámečku už jedna fotka zarámovaná je - z Bali, ale teď má pro ten rámeček jiné využití. Dá si do něj fotku se Sophie. Důkladně rámeček znovu uklidí a podívá se, jak se ty dvě fotky - jedna s Kolem, druhá se Soph - vyjímají vedle sebe. Nevypadá to nejhůř. Usměje se a pak si řekne, že by před párty měla udělat alespoň něco z přípravy na kouzlo pro Claire. Tak se do toho pustí.)