Genevieve´s flat

(Když konečně něco pro Claire připravila, tak se šla chystat na tu párty. Je zvědavá, jestli tam Kol půjde. Jistě si teď myslí, že v klidu spí na lůžku v nemocnici. No, raději si ani nechce představovat jejich konverzaci, až na to přijde. Dojde do koupelny a vysprchuje se, umyje si vlasy, vyfénuje a pak si je vyžehlí. Vlastně si vlasy ještě nikdy nežehlila, tak to chtěla vyzkoušet. Navlékla si na sebe outfit, který si vybrala a pak se nalíčila. Oči trochu výrazněji, ústa decentně. Nemusí nutně vypadat, jako kdyby zakousla králíka. Pak se obuje, zamkne byt a vyrazí do Rousseaus)

outfit:


líčení a účes:

(Když došla domů, chvíli je tak lenošila po prochozené noci, přijde jí zpráva. Přečte si ji a zamračí se. Schůze? Povytáhne obočí nakonec. Proč jí Kieran nedal vědět? No jasně, není součástí smlouvy, tak koho by zajímala... ale to tedy ne. Ona na tu schůzi půjde. Zvedne se, vezme si boty a zmizí z bytu.)

(Kostel vlastně není zas tak daleko a s jejich tempem chůze budou za chvíli v bytě) No, do kyvadla soustředíme svou sílu a to kyvadlo se potom rozkmitá. Nefunguje to jen na těhotenství, je to docela dobrá pomůcka na různé otázky. (podívá se na ni, když jí to vysvětluje) Ty se ptáš a kyvadlo odpovídá většinou ano nebo ne. (stále jdou celkem svižně ulicí, i když je Hayley v požehnaném stavu) Když se kyvadlo kýve do stran, bude to holčička, pokud se točí, bude to kluk (podívá se na dům, u kterého stály) Už jsme tady (jde ke vchodovým dveřím a vytáhne klíče. Odemkne, otevře a pak jde s Hayley nahoru po schodech až do podkrovního bytu. Otevře domovní dveře a vejde dovnitř. Rozsvítí.) Udělej si pohodlí.

*Její slova ji dokážou vážně hodně zaujmout a občas přikyvuje. Když přijdou k ní do bytu tak překročí práh s jakousi opatrností a vejde dovnitř. Hned se začne rozhlížet okolo. Tak je obeznámená s tím, že to tady obývá a nebo spíše obýval i Kol. Nakonec jde do obýváku, ale ještě se prozatím neposadí. Udělá takové kolečko, když se otáčí a prohlíží si snad všechno, co tam je. Zabloudí pohledem k Genevieve.* Vážně hezký byt, trochu mi to připadá stylem jako na Plantáži. I když není se čemu divit, taky nepocházíš z 21. století. Vážně pěkně zařízené.* Pokýve uznale hlavou a sundá si kabát. Posadí se opatrně na gauč a kabát si položí vedle sebe.* Používáte takové pomůcky často? Já jsem maximálně tak slyšela o takové desce jak na ní pohybuješ takovým tím...no. *Odkašle si a převrátí nad tím oči, nikdy se nezajímala nějak o magii, dokud se nestala vlkodlakem. A ani tak nikdy nerozuměla věcem, co používají čarodějky. Neví, jak jí to má vysvětlit a proto se raději k tomu nevrací a tak nějak doufá, že to zanikne v jejich konverzaci.* Přijde mi, že o těhotenství a mateřství toho víš docela hodně, zajímala ses o to někdy předtím podrobněji? *Zeptá se trochu zvědavě a mírně nakrčí pravé obočí. Nemohla si tuhle otázku odpustit, chtěla se na to zeptat už předtím. Vypadá to, že očekávaní dítěte je pro ní cenná záležitost. A proto je zvědavá, co ji na to odpoví.*

Ano, vlastně ho pro mě vybral Kol. Věděl, že se mi něco takového bude líbit. (pousměje se) Nějak jsem si na tu modernu moc nezvykla, co se interiérů týče. Starý styl má prostě svoje kouzlo. (vezme dva hrnky, do nich dá nějaký byliny a pak je zaleje vodou. Jde s nimi ke konferenčnímu stolku u gauče.) Jeden je pro tebe (podotkne k čaji... sice se jí nezeptala, jestli chce, ale to je jedno. Klidně je vypije oba dva, když Hayley nebude chtít) Ano, to nejsem. Dalo by se říct, že jsem historická rekvizita (pokrčí rameny, řekne to s nádechem pobavení v hlase) Vlastně docela ano, používáme. (přitaká) Ty máš jistě na mysli spiritistickou tabulku. Funguje, to zajisté, ale není to předmět, který bychom používali nejvíc. (sedne si do křesla a vezme si čaj a napije se) Častěji nám poslouží spíše magické předměty, ve kterých je vetkaná magická síla a pomáhají ti tak během kouzel. Můžou to být klidně i obyčejné kapesní hodinky. (řekne docela nevzrušeně, protože jen opakovala to, co se naučila už dávno) No, každá čarodějka je svým způsobem svázána s přírodou a dokáže cítit život. (podívá se na ni a zarazí se, jako by nevěděla, jestli pokračovat) ...Za tak tolik toho nevím (řekne vyhýbavě, odloží čaj, zvedne se a jde si radši pro kyvadlo)

I když jsem z moderní doby, tak musím říct, že starší styl se mi taky zamlouvá. Vypadá to, že tvůj upíří přítel má docela vkus. No, není se čemu divit vzhledem k jeho věku. *Pohledem sjede k čaji nebo co to vlastně je, který ji přinese. Ne, že by neměla žízeň to rozhodně má. A navíc potřebuje doplňovat tekutiny vzhledem k tomu, že je v jiném stavu. Ale takhle daleko zacházet nebude. Dovolila jí, aby si sáhla na její břicho, šla s ní do jejího bytu. Už tak udělala hodně a mohla by tím hodně riskovat. Upírá svůj zrak na hrníček s čajem, i když si nemyslí, že by jí tam něco přisypala, pořád je obezřetná. Takže odvrátí pohled od čaje a podívá se na ni. * Děkuji. *Pronese k pití, které ji přinesla a než stačí něco říct, tak ji už i pohledem doprovází pryč. Přihmouří oči nad její reakcí. Vypadá to, že se s ní nechce o tom bavit. Rozhodně se na to nebude ptát znovu, zeptala se jednou a pokud ji bude chtít něco říct, tak jí to řekne. Jen prostě nevěří tomu, že to ví jen proto, že je čarodějka. Někdo v jejím okolí musel prožívat těhotenství a ona byla přitom a proto má očividně zkušenosti. Čeká tam na ni a neubrání se tomu, aby si znovu prohlížela byt. Přesto stejně sjede očima ke svému břichu a usměje se šťastně protože ví, co bude následovat.* Za chvíli budu vědět, jestli budu mít dceru nebo syna. *Řekne pro sebe a i jako kdyby pro to dítě. Pronesla to potichu, aby nevypadala nějak blbě, že si tam mluví sama pro sebe. Potom zvedne zrak a vyčkává, až se Genevieve znovu objeví s tou její pomůckou.*

(Když zajde za roh do své pracovny, na chvíli se tam zastaví, zavře oči, pořádně se vydýchá a poškrábe se na krku. Pak pomalu oči zase otevře a sáhne na poličku pro jednu krabičku. Když ji otevře, je v ní kyvadlo, které si vezme do ruky a vrací se s ním k Hayley.) Takže se polož pořádně a pohodlně na ten gauč. (Počká, až to udělá a pak přejde k ní tak, aby měla i ona co nejlepší polohu k tomu, aby použila kyvadlo. Dala ho nad její břicho a ustálila ho. Pak zavřela oči, něco začala nezřetelně šeptat a soustředila se, aby její energie proudila do kyvadla. Chvíli to trvalo, ale najednou se kyvadlo začalo prudce kymácet ze strany na stranu. Měla štěstí, že předci byli z jejího dosahu, protože jinak by jí nedali pokoj s tím, jaké je to dítě hrozba pro čarodějky a že bude jejich zkázou. Ale to už jí řekli tehdy, když jí poručili, aby dítě zabila. A nemusela to poslouchat znovu. Otevře oči a široce se na Hayley usměje) Ty a Klaus budete mít holčičku. Myslím, že to nemohlo být lepší. (podotkne... ano syn by byl jistě dědicem a Klaus by na něj byl pyšný... ale holčička? Někdo, kdo dokáže rozněžnit i ta nejtvrdší srdce? To je přesně pro Klause)

*Celou dobu pozorovala spíš to kyvadlo, ale když jí Genevieve oznámí, že budou mít holčičku tak zrakem ukotví na ni. Na tváři se ji objeví ten nejšťastnější úsměv, jaký kdy mohla mít. Troufá si tvrdit, že takový úsměv u ní ještě nikdo nikdy neviděl protože tenhle pocit, co má právě teď ještě nikdy neprožívala. Kousne se do spodního rtu a snad se i trochu zasměje, jak celé její tělo se naplní štěstím. V jejích očích se i trochu zalesknou slzy, ale tohle ti nechá rozhodně na potom, ne rozhodně teď. Pozvedne hlavu a zapře se rukama o sedačku, aby na ni lépe viděla.* Takže holčička? Opravdu? Budeme mít dceru? *Nedokáže se přestat usmívat, podívá se na své bříško a jednou rukou si ho pohladí a potom zase ruku stáhne zpět do stejné polohy jako ji měla před chvílí.* To je skvělé. Teda byla bych nadšená i z kluka, hlavní je, aby to dítě bylo zdravé. Ale je to úžasný pocit vědět, že je to holčička. Děkuji. *Usměje se na ni opravdu upřímně, ani ona sama by nečekala, že takový úsměv nebude někdy směřovat k ní. Každopádně ji potěšila tím, že ji nabídla to, že to zjistí. Nakonec se opatrně znovu posadí a na tváři ji stále hraje úsměv. Nikdy nevěděla, jak moc skvělý pocit to je zjistit, co nosí pod srdcem. Celkově si nikdy neuvědomovala, jak moc i ty nejmenší maličkosti ohledně dítěte dokážou být pro matku důležité. A teď ví, že tenhle moment se ji zaryje do paměti už napořád a bude to jedna z jejích nejlepších vzpomínek v období těhotenství. Znovu se podívá na Gen.* Chtěla bych tě požádat o to, aby sis to nechala pro sebe. Alespoň prozatím. Chci, aby to bylo mezi námi. Je pravda, že dlouhé trvání to mít nebude protože nemohu Klausovi zatajovat něco tak důležitého. 

(Podívá se na Hayley, vidí, jak je šťastná a ani se to nesnaží zakrývat. Přistihne se, že by vážně Hayley i Klausovi přála, aby jejich dcera byla zdravá a silná, aby jim nic nebránilo v tom, aby ji vychovávali. Aby jejich dcera poznala, co je to láska rodičů a byla šťastná za to, že je má. O Hayley nepochybovala, že bude dobrá matka, ale co je překvapující, o Klausovi pochybovala ještě míň, on bude dobrý otec. Takový, který chrání svou dceru, takový, který by utrhnul hlavu každému, kdo by se k ní přiblížil s úmyslem jí ublížit. Jo, Sophie dneska měla zatraceně štěstí.) Ano, opravdu budete mít dceru. A řekla bych, že se bude mít k světu. Nezachytila jsem nějaké negativní vibrace, co by se jednalo zdraví miminka. (zakroutí hlavou, že rozhodně nemá za co) Za málo. Sama jsem byla zvědavá, koho to vlastně Klaus zplodil. (zasměje se tiše) Samozřejmě, nechám si to pro sebe. Štěstí, že tu není Kol, už teď by to věděla půlka New Orleans. (pousměje se)

*Usměje se pobaveně a dá si ruku před pusu, jako kdyby se chtěla smát ještě víc. Nakonec ji stáhne zpět k tělu a znovu se ji rozšíří ústa do velkého a šťastného úsměvu. V téhle situaci to ani jinak nejde, než být šťastna z toho zjištění. Přikývne na souhlas hlavou.* Ano, to zřejmě ano. A určitě by řekl nějakou jemu vtipnou poznámku a mně by se akorát zvýšila zase o něco víc hladina hormonů. *Nezabrání pobavenému úšklebku a podívá se znovu na to pití. Chvíli přemýšlí, že by se přece jen měla napít protože teď vážně nemá sebemenší strach, že by ji Genevieve nějak ublížila protože na ni vidí, že i ona má z toho radost. Jako kdyby věděla v jaké je situaci. Hned se ji na jazyku naskytne zvědavá otázka, ale zažene to stejně tak rychle jako zahnala to, že se prostě i přesto nenapije.* To doufám, že se bude mít dobře. Budu dělat všechno pro to, aby byla šťastná a spokojená. A aby měla rodinu, kterou jsem já nikdy mít nemohla. Budu za ní bojovat až do posledního dechu. *Pousměje se na Gen.* Ne, vážně je za co děkovat. Bez tebe bych to nevěděla, dokud by se nenarodila. *Ano je ráda, že teď už může používat správný pád a nemusí říkat dítě. Teď když ví, že to bude holčička tak může už říkat její dcera. Tenhle pocit si vážně naplno užívá. Na chvíli se odmlčí a potom si uvědomí, že je už nějakou dobu pryč a měla by asi pomalu jít. Nakonec se zvedne z gauče.* Rozhodně ti pošlu nějaký ten balíček s bylinkami a nebo ten čaj. Vážně jsem ti vděčná, že jsi tohle udělala. Překvapila jsi mě vzhledem k tomu, že my dvě jsme se spolu nikdy nebavily. Ale je mi jasné, že to děláš i kvůli sobě, že ano? *Neřekne to vůbec nepřátelským tónem, právě naopak. Je jí jasné, že to byla i její zvědavost, jinak by ji to určitě jenom tak nenabídla. Vezme si kabát a obleče si ho.* Vzhledem k tomu, že si ještě potřebuji promluvit s Jacksonem a jsem si jistá, že i Elijah s Klausem budou požadovat rozhovor, tak už opravdu budu muset jít. Myslím, že se brzy uvidíme. Hezký zbytek dne, Genevieve. *Kývne na ni a pousměje se. Potom se vydá ke dveřím, ale ještě se na ni otočí a zdá se, že chce něco říct. Že neřekla všechno, co by chtěla nebo nepoložila otázky na které by chtěla dostat odpověď. Už teď ji přijde, že Genevieve dokáže být docela matoucí. Alespoň teď ví, že první dojem opravdu může být zavádějící. Nakonec semkne rty pevně k sobě, opět se znovu pousměje a nakonec odejde z jejího bytu pryč. A když od ní odchází tak má na rtech stále úsměv. A musí se i alespoň v duchu přiznat, že si tuhle záležitost užila i s někým jako je ona protože z bůh ví jakého důvodu se zdá, že má Gen pro ni opravdu pochopení a dokáže se vcítit do její role, ať už matky a nebo ne.*

Ano, Kol umí být pan rádoby vtipný a myslím, že tím nezvedá jen hladinu hormonů, ale i žluč. (podotkne věcně a mírně se ušklíbne) Ale člověk si zvykne. (pousměje se a její úsměv se rozšíří, když začne Hayley mluvit o tom, jak bude bojovat) Každá matka, pokud je při zdravých smyslech, chrání a bojuje za svoje dítě, za lepší život pro něj. (usměje se vševědoucně, jako kdyby snad věděla, o čem mluví, jako kdyby to zažila.) Nemusíš mi nosit nic. (zakroutí hlavou) To jsem jen řekla, protože ode mě všichni čekají, jak za vše něco chci a vše dělám jen pro sebe. (Už bylo hodně věcí, co pro sebe neudělala a neměla z toho žádný prospěch... ale je tu i pár věcí, které byly čistě prospěchářské) Pro sebe? Já myslela, že ty jsi tu těhotná (podotkne a sleduje, jak se Hayley pomalu odebírá pryč.) Nashledanou, Hayley. (řekne za ní a sleduje ji. Když už je opravdu pryč, sedne si na pohovku, promne si obličej a chvíli si ho nechá ve svých dlaních)

(Večer došla domů, vykoupala se a šla spát. Ráno se probudila do nového dne. Spala v celku klidně, což je u ní poslední dobou hodně vzácné. Obstarala vše, co potřebovala a pak zasedla ke snídani. I když spala dobře, nemohla se zbavit divného pocitu. Nejdřív si myslela, že je to jen bolest žaludku od toho, že zase celkem nic nejedla, ale když se najedla, a že se pořádně najedla, pocit nepřestával. Nesnáší svoji intuici, protože ví, že se mýlí jen zřídka.)

(Když přijde před dům, kde má Genevieve byt, v ruce drží poslední pozvánku. Nevytiskla jich sice nějak extra moc, ale stačilo to, aby pozvánky mělo v rukou hodně lidí a ty lidé to řekli dál a dál. Vejde do domu a zeptá se nějakého muže, ve které patře bydlí Genevieve Rousseau.
Vystoupá schody nahoru a zastaví se před dveřmi Gen bytu. Zaklepe na dveře a čeká až jí otevře.)

(Zvedne hlavu od snídaně. Snědla už třetí krajíc chleba. Trochu se toho zhrozila, ale tohle bylo snad poprvé za tu celou dobu, kdy měla opravdu chuť na jídlo. Zvedla se od stolu a šla otevřít dveře. Když v nich viděla Sophie, musela se usmát.) Ahoj. No, sice nečekaně, ale jsem ráda, že jsi přišla a můžeš si to tady aspoň prohlídnout. Pojď dál. (uhne se, aby mohla Sophie projít.)

(Podívá se na Genevieve a lehce se usměje.) Ahoj. No dala bych ti vědět předem, ale mam v hlavě dost jiných věcí, znáš to. (Pokrčí rameny a vejde dovnitř. Rozhlédne se po bytě nebo spíše zatím jen po místnosti, ve které byla a lehce hvízdne) Musim uznat, že Kol má styl. (Otočí se zpátky na ní a podá jí poslední pozvánku na dnešní oslavu. Nebyla tu samozřejmě kvůli pozvání, to by jí mohla prostě jen zavolat, ale když už tady byla, tak jí aspoň mohla pozvat osobně. Kvůli čemu tady doopravdy byla, nechce vytahovat hned u dveří.)

No, to rozhodně má. Celý byt je zařízený v tomhle stylu až na koupelnu, která je sakra moderní s obrovskou vanou. Skoro si říkám, že ten byt nevybíral pro mě jako pro něj (zasměje se a vezme si od Sophie pozvánku, prolétne ji očima) Takže dneska se slaví? A předpokládám, že hotové není ještě vůbec nic. Ty vážně děláš ráda všechno na poslední chvíli. Ale já ti s tím samozřejmě pomůžu. Asi se už oblíknu rovnou do toho, co budu mít večer, protože nepředpokládám, že bych to pak stihla (Teď je stále ještě v elegantním pyžamu amerického stylu)

Moderní koupelny mají své výhody, ale koupelny ve starším stylu mají své osobité kouzlo. (Pousměje se. Ona sama neměla zas tak moderní koupelnu. Měla jí jednoduchou a v trochu starším stylu.) No, ale pokud jsi s tímhle bytem spokojená, tak nevadí, že ho vybíral podle svého stylu. Navíc tohle k tobě naprosto sedne. Nedokážu si tě představit v moderní kuchyni s křiklavými barvami, které jsou teď tak moderní. (Znovu se rozhlédne a postoupí dál do bytu.) Ano, dneska se slaví. Hrozba jménem Monique a Abigail, byla eliminována a Davina má zpátky svou moc. (Otočí se zpátky na Genevieve s úsměvem na tváři.) Máš pravdu, není hotové naprosto nic. Udělala jsem jen pozvánky, po cestě sem je rozdala lidem a čtyři nechala doručit frakcím. Některým čarodějkám jsem psala, aby už začali pracovat na přípravách, ale určitě toho nestačili moc. (Úsměv se jí rozšíří, když se Genevieve zmíní o tom, že jí pomůže.) Jsi můj zachránce. A oblečení si můžeš vzít sebou, pošlu někoho, aby je zanesl ke mně a připravit se můžeš u mně. Přeci jen můj byt je blíž k místu, kde to všechno začne. (Pousměje se, ale poté jí úsměv zmizí. Kousne se do rtu a zadívá se na Gen) Ale přišla jsem hlavně kvůli něčemu jinému. Našla jsem důvod, proč máš nejspíše ty sny. Někdo se ti pěkně hrabe v hlavě a používá proti tobě tvé noční můry. Využitím afrického kořenu a výtažku z tebe, se ti může jakýkoliv člověk dostat do hlavy po dobu, co spíš a ovládat tvé sny. A nemusí to být ani čarodějka, může to být naprosto kdokoliv. A nejhorší je to, že jakmile se ti do té hlavy dostane, zjistí o tobě naprosto vše.

Ne, mně to vážně vůbec nevadí. Vlastně jsem ráda, že je to přesně v tomhle stylu, protože jsem si ten byt zamilovala hned, jak jsem přišla. A ještě k tomu je to podkroví. Vážně paráda. (usměje se a porozhlédne se po svém bytě, jako kdyby ho snad ještě neměla dostatečně okoukaný) Vážně? (povytáhne obočí) Tak to bylo dost rychlé. Takže jsi vlastně splnila Klausovo ultimátum. (usměje se) To je dobře. Bylo by dost špatný. kdyby to nevyšlo. Takže, Marcel ti pomohl? (vyzvídá) Jo, dobře. Vezmu si ty šaty s sebou. A klidně už do Lycea. Tam se převlíknu. Je to zvláštní už nebýt tohohle všeho součástí a přesto se kolem toho motat. (zakroutí hlavou a pak ztuhne, když jí Sophie řekne to o africkém kořeni) Ví všechno? Takže celou tu dobu může někdo sledovat všechno dění, kolem kterého se motám a pak to využít ve svůj prospěch. (kousne se do rtu) Tohle je zlý. (veškeré nadšení a dobrá nálada jsou ta tam)

(Kývne) Jo Marcel mi pomohl a pár jeho dalších upírů. Marcel chtěl stejně jako já vrátit Davině její moc, takže nemohl říct ne. A přesně tohle řekl i Marcel, že jsem splnila Klausovo ultimátum. Šlo to docela dost dobře. (O tom, že málem omdlela už pomlčí. Nakonec to zvládla, odpočinula si a teď je jí opět dobře. Bylo toho na ní prostě v poslední dny moc a na včerejšek ani nespala, takže nebylo divu, že se rychle vyčerpala.) Přesně tak. Ten člověk ví naprosto vše. A jen těžko ho najdeme. Nepoužívá žádnou magii, takže to nezanechává magické stopy. Nic čeho by jsme se mohly chytit. Napadlo mě, že bych se zeptala Kate, zda u ní nebyl někdo v krámku a nekupoval si africký kořen. Určitě by si někoho takového pamatovala. (Doufá, že si ten někdo kupoval ten kořen u Kate a ona si ho bude pamatovat. Ale je pravda, že s Kate dlouho nemluvila. Může být nemocná a tudíž by nebyla ani v krámku a ta holka, která tam za ní zaskakuje si nikoho nikdy nepamatuje. Dokonce ani jí a to ke Kate chodí celkem často.)

Jo, africký kořen jen tak někde nenajdeš, takže ho ten dotyčný musel pořídit nejlépe ve voodoo shopu. Víš co? Teď se budeme soustředit na oslavy a zítra můžeme zkusit zajít do obchodu a zeptat se. (rozhodne a podívá se vděčně na Sophie) Vážně ti moc děkuju. Ale teď už vyrazíme, jen si vezmu ty šaty. (Zašla do ložnice, kde si vytáhla ramínko s šaty, vzala si k tomu i boty a punčochy a zase se vrátila. Vzala si kabelku.) Tak padáme, ať to stíháme. (vyšla ze dveří, počkala na Sophie a společně zamířily do Lycea)

Jo přesně tak, pokud tedy nemá nějaké jiné kontakty na někoho, kdo to může sehnat jinde. (Povytáhne překvapeně obočí. Myslela si, že Genevieve bude chtít, co nejdříve zjistit, kdo za tím je.) Dobře, tak se budeme soustředit na oslavy. (Pousměje se a kývne. Počká, než si Genevieve vezme šaty a poté s ní zamíří do lycea.)

(Celou cestu se dívala z okýnka na míjející výhled z okýnka. Ani vlastně tak nevnímala tu jízdu, aby pak mohla Kola pochválit. Její myšlenky se upíraly k tomu incidentu a k Benjaminovi. A přemýšlí, jak to Kolovi všechno řekne. Možná by bylo lepší, kdyby mu to ukázala. Kdyby mu ukázala několik svých vzpomínek a popřípadě k tomu něco doplnila slovy. Ano, udělá to tak. Když přijedou, vystoupí a jde ihned nahoru. Na nic nečeká. Sedne si v bytě na pohovku a čeká, až se k ní připojí Kol. Zdá se, jako by byla mimo sebe, což možná trochu je, ale stále ještě dokáže aslespoň trochu vnímat.)

*nejel tak rychle, jako jezdil většinou.. Jel tak nějak normálně, jako všichni ostatní. Celou cestu seděli mlčky, nic neřekli. Když přijeli před dům, kde Gen bydlela, zaparkoval a do bytu došel chvilku po Gen. Vypadala, že vážně není ve své kůži. Ale tak kdo by byl. Její bratr ji právě takhle veřejně ponížil, a taky se mu to chystá všechno říct, z toho asi taky není tak úplně nadšená. Ani si nezul boty, prostě šel hned za Gen a sednul si vedle ní na pohovku.*

(podívá se na Kola) No, ne, že bych ti musela vysvětlovat, proč jsem i říkala, že jsem měla se svým bratrem špatné vztahy. Myslím, že to už chápeš sám. (začne trochu nejistě a podívá se někam do pohovky) Ale vlastně toho stejně moc nevíš, i když se Benjamin dneska projevil. Já, vždycky jsem se ti to styděla říct. Protože to znamenalo jisté ponížení, ale to už je jedno. Myslím, že už jsem ponížená víc než dost. (začne si hrát se svými prsty) Já, než začnu něco říkat, prostě i část ukážu. Bude to pro mě možná lehčí. Tedy, ty budeš vědět, co se mi děla a jak jsem se cítila, aniž bych musela něco vyslovit a popisovat. (chytne ho za ruce a zavře oči. Začne Kolovi promítat pár hezkých vzpomínek na babičku, pak její pohřeb a další dny s Benem. To, jak ji přepadli, jak ji Ben zbičoval a ty jizvy teď hyzdí její záda, a to už na pořád, jak zabil Alana, o kterém mu už říkala, jak ji i se svými třemi kamarády znásilnil a na pak utekla, ale on ji stejně našel a obětoval ji při Sklizni. Začne hlasitě oddechovat. Ne, už mu nemůže ukazovat dál. Musí si dát pauzu. otevře oči a pustí ho. Upírá na něj pohled) Není to zdaleka všechno (z očí se jí zase řinou slzy), ale... (polkne a už nedokáže pokračovat dál... sklopí zrak a snaží se vydýchat, pak na něj koukne a zničeho nic z ní vypadne) Mám dceru. Teda měla jsem.

*jenom přikývne, když řekne, že teď už musí chápat, proč říkala, že s bratrem měla špatné vztahy. Samozřejmě, že to chápe. Když mu řekne, že mu část těch vzpomínek prostě ukáže, tak taky jenom přikývne. Nechá ji, aby ho chytnula za ruce. Zavře oči, stejně jako ona a za chvilku se mu před očima začnou ukazovat její vzpomínky.
Nejdřív byly radostné, byla v nich Genevieve, ještě jako malá holka s nějakou starší ženou, to asi byla její babička. Gen s ní vážně vypadala hodně šťastně. ale ty vzpomínky byly čím dál tím smutnější. Viděl, jak se Genevieve musela o babičku starat. Vlastně se už starala o celou domácnost.. Byla už jako malá holka hodně samostatná.
Smrt její babičky ji určitě hodně zasáhla. V další vzpomínce stála ona a Benjamin na hřbitově. Zrovna pohřbívali její babičku. Genevieve hodně plakala, a pohledem hledala podporu u bratra. Ten ale neprojevoval ani nejmenší náznak nějakých citů. Co je tohle sakra za chlapa? Pomyslel si. Už tohle se mu zdálo docela moc, a to nevěděl, co ještě přijde..
Všechny další dny s Benem pro ni musely být hrozné. Cítil, jak se ona cítila tenkrát. Choval se k ní strašně moc povýšeně. Ona v něm zezačátku viděla staršího bratra, který ji má rád, který se o ní stará.. Ale později už v něm začala vidět něco horšího. On byl vážně hajzl. Týral ji jak psychicky, tak i fyzicky.
Taky viděl vzpomínku, jak ji zbičoval. Proboha, takový trest si nezasloužila, vždyť ani nic neprovedla.. Byla to malá holka. A on ji prostě zbičoval a nechal ji na té půdě ležet ve vlastní krvi.. Snad ho ani nezajímalo, jestli vykrvácí nebo ne. Vůbec se o ní nestaral.. Za tohle zaplatí.
Když už si myslel, že to všechno skončí, když jí dal peníze, aby odešla, mýlil se. Vlastně to bylo potom ještě horší. Sice se k ní pár týdnů choval vcelku normálně, ale to byla jen přetvářka.
Potom taky viděl, jak Benjamin zabil jejího učitele, Alana. O tom mu říkala už na Bali. Teď už ví, proč byla tak rozrušená, když slyšela to jméno.. A taky věděl, proč mu o něm nechtěla říct, bylo to pro ni citlivé téma, měla ho vážně moc ráda.
A to, co viděl teď.. Nemohl tomu uvěřit. On ji znásilnil. A kdyby jen on. Nechal to provést i jeho tři kamarády. Ti dva do toho šli s radostí, ale ten třetí, nejmladší, ne. Vypadal, že měl z Benjamina strach. ...
A Sklizeň. Genevieve musela sledovat, jak Benjamin zabíjí její kamarádku.. A on pak chladnokrevně, bez jakýchkoliv výčitek podřízl hrdlo i jí..
Vůbec netušil, že si Gen prošla takovými hrůzami.. Bylo mu jí líto. Gen by asi nechtěla, aby ji někdo litoval, ale to prostě nešlo.
Když mu přestane vzpomínky ukazovat a pustí mu ruce, tak otevře oči a dívá se jí do očí, ona pořád pláče.. Zase nahmatá obě dvě její ruce a schová je do svých dlaní. Vypadá to, že mu chce říct ještě něco, tak se zatím k tamtomu nevyjadřuje. Když z ní vypadne, že měla dceru, má co dělat, aby na ni prostě nevyvalil oči a nezůstal na ni jenom čumět. Proto se moc nechtěla bavit o tom, že by spolu mohli někdy mít, čistě teoreticky, děti.*
Zlato, *osloví ji a koukne se na ni.* já.. *na chvilku se odmlčí.* Jsem rád, že jsi mi tohle všechno ukázala. Mrzí mě, že ses mi to bála ukázat už předtím.. Ale to nevadí. Hlavně, že to teď už vím. Benjamin *nemluví o něm jako o jejím bratrovi. Není to její bratr, takhle se bratr k sestře nechová. On, Klaus, Elijah ani Finn by tohle nikde Rebecce neprovedli. Nikdy. I když si o Klausovi myslel svoje, Rebeku chránil pořád, i když se to někdy nezdálo..* není člověk. On je zrůda, obrovské monstrum. *dívá se jí do očí.* Tohle by normální člověk neudělal. Slibuju ti, že za tohle zaplatí. Zabiju ho. *říká to s takovou nechutí v hlase.. Ale taky to říká odhodlaně.* Dceru.. *chvilku nic neříká.* Co.. co se s ní stalo? *ani se raději neptá, koho to dítě bylo..* Už jsem se s ním jednou potkal.. Včera. Byl jsem se projít do parku, on do mě vrazil a pak se vůbec nedal odbýt.. Mlel něco o tom, že je velký fanoušel naší rodiny a upírů vůbec.. A taky se nepředstavil vlastním jménem.. Proč by to dělal? *zeptá se vlastně spíš sám sebe, než Gen..*