Genevieve´s flat

*když vidí, že Genevieve zkouší vytáčet na mobilu číslo, pomalým krokem dojde až k ní a chvilku se na ni dívá. Potom jí vytrhne mobil z ruky a prostě ho rozdrtí a to, co z něj zbylo, pustí na zem.* Nebudeš volat ani Sophie, ani Klausovi a ani Jacksonovi, Gennie. *sladce se na ni usměje. Vidí, že míří k vchodovým dveřím, ale zároveň ví, že nemá šanci mu utéct, takže nijak nevyšiluje. Kdyby chtěl, chytne ji i před barákem.*

Nech toho! (zakřičí na něj, když jí vytrhne mobil z ruky, ale stejně to nepomohlo, protože pak už jen viděla ten mobil rozdrcený na zemi. Pootevřela ústa. Začala se docela bát. Přituhovalo a ona se rozhodně necítila v bezpečí. Postupovala pořád dál. Pak najednou udělala prudký pohyb, chytla krbový pohrabáč a práskla jím Kola do hlavy. Seběhlo se to rychle. Schválně byla pomalá aby nebyl zas tak obezřetný a nemohl zasáhnout včas. Využije chvíli překvapení a pustí se úprkem k domovním dveřím. Rychle seběhne schody. Musela toho využít. Nemohla si být jistá, že to vyjde, ale musela. Běžela dál, už byla v prvním patře a chystala se na několik posledních schodů, aby se mohla dostat z domu)

*Vůbec nestihl zareagovat, takže to schytal pohrabáčem přímo do hlavy. Docela dost ho to bolelo, ale rychle se z toho vzpamatoval. Podívá se ke dveřím, kde Genevieve už není. Sám pro sebe se ušklíbne a nechápavě zavrtí hlavou. Co si myslí, že dělá? Jemu prostě neuteče. Upíří rychlostí doběhne Gen, stoupne si před ni a vlepí jí silnou facku. Potom ji chytne za obě ruce, aby se nemohla moc hýbat.* Ty sis vážně myslela, že mi utečeš? *zasměje se a začne ji s sebou táhnout zpátky do schodů.

(Byla už skoro až u dveří, když se před ní Kol vynořil. Teď to bude zlé, pomyslela si a vzápětí dostala facku. Hlava se jí obrátila na bok. Zaťala pěsti a zadržovala slzy, protože jednak nešetřil silou a jednak ji tohle všechno štvalo a mrzelo a bolelo i vnitřně. Když ji chytí a začne ji táhnout zpět se s lovy, jestli si myslela, že mu uteče, jen zavře oči, sem tam se zapírá nohama, ale není jí to nic platné. Kol ji znovu dotáhne zpět do bytu. Tak moc jí tohle připomíná Benjamina. On přesně věděl, co dělal, přesně věděl, jak jí znepříjemnit život. Ale vážně si tohle sakra zasloužila? Byla šťastná, ale to její štěstí už snad zase vyprchalo?) Kole, poslouchej mě, prosím, musíš zajít za Sophie, ona ti pomůže. Řekni jí, že jsi uřknutý. (naléhá na něj) Pak budeš zase v pořádku, jen za ní dojdi. (snaží se na něj apelovat, snaží se ho přesvědčit, že jít za Sophie je teď to nejlepší. Možná by se neovládl, ale Soph by rychle poznala, co se děje a ubránila by se.)

*Tázavě se na ni podívá, když mu řekne, aby došel za Sophie a řekl jí to, že je uřknutý, čemuž vůbec nevěří.* Vážně chceš, abych šel za Sophie? Právě mě posíláš, abych ji zabil.. *ušklíbne se a na chvilku se zamyslí.* Nepůjdu za ní. Řekli jsme si, že chceme být zase jednou spolu, tak to taky tak bude. JÁ sliby dodržuju. *schválně zdůrazní slovo 'já'. Podle něj Gen sliby nedodržovala. Říkala, že ho miluje, že by mu nikdy nebyla nevěrná.. A teď?*

Copak to nechápeš? (Rozhodí už bezradně rukama.) Tohle přesně Benjamin chtěl. Chtěl nás zničit. Chtěl zničit tebe, chtěl zničit mě, protože viděl, že jsme spolu šťastní. Ten den, co se s tebou potkal, tě uřknul a teď to jde s tebou čím dál tím víc z kopce. Musíš vyhledat pomoc! (říká to hodně důrazně) Pomohla bych ti sama, ale nemůžu (rozhodne se jít s pravdou ven) ty tři dny... nebyla jsem s Jacksonem. Byla jsem s Benem. (Kate z toho vynechá. Nechce, aby se jí něco stalo) Zajal mě a sebral mi mou moc a udělal mě kotvou druhé strany. Přechází přese mě nadpřirození mrtví. (podívá se na něj a hledá sebemenší náznak světlé chvilky v jeho očích, ale obává se, že ta už nepřijde, protože to uřknutí je už v hodně pokročilém stadiu) Dobře, dobře. (Řekne, když odmítne jít za Sophie) Jen se uklidni. Budeme tu spolu, jen buď klidný.

Kdyby mě uřknul, objevila bys to už dávno předtím, takže mi tady nelži. Já jsem totiž naprosto v pořádku.. *je si tím naprosto jistý, vůbec si neuvědomuje, co dělá.* Nevěřím ti. *řekne, když se od ní dozví to, že je kotva.* Uvěřím ti až po tom, co to uvidím na vlastní oči. Škoda, že už nemáš mobil... Mohl jsem zavolat Jacksona, ten by sem určitě hned naklusal ve snaze tě zachránit.. Nakonec bych ho zabil a viděl bych, jestli lžeš nebo ne.. *už nelituje toho, že ho ještě nezabil. Teď bude vhodnější chvíle..* Nevím, jak ty, ale já jsem v naprostém klidu.

Já nelžu. (zakroutí hlavou. Tváří se opravdu ublíženě, raněně, což ona i je. Tohle všechno je na ni moc. Už to prostě nezvládá. Ne znova. Už to nechce zažívat. Chtěla mít klid, chtěla normálně žít, což se jí nějakým způsobem dařilo, ale teď už ne. Ne od příchodu Bena. Bože, jak moc ji musel nenávidět, když jí dělal tohle.) Mrzí mě, že mi nevěříš, ale co s tím nadělám. Až přijde někdo, kdo bude chtít přejít, uvidíš mě svíjet se v bolestech. To je všechno, co ti ten pohled naskytne. Vážně se na to tak třeseš a chceš to vidět? (podívá se na něj, ale pak se prostě otočí s tím, že chtěla odejít do ložnice. Nechtěla s ním být v jedné místnosti)

*Jenom se ušklíbne, když mu Gen řekne, že nelže. Samozřejmě, že lže. Ale možná pro ni dobře, získávala si tím čas.. Nemohla vědět, kdy mu ještě víc přeskočí a něco jí vážně udělá.* Víš, popravdě to vidět chci. Chci to vidět na vlastní oči, protože ti právě teď nevěřím. *ušklíbne se na ni a zamračí se, když vidí, že chce jít do ložnice. Pohotově ji chytne za zápěstí a donutí ji, aby se otočila.* Kam si myslíš, že jdeš?! *Nelíbilo se mu, že chtěla odejít zrovna ve chvíli, kdy spolu mluvili. Snad si to ani neuvědomoval, ale držel ji tak silně, že jí zase začal drtit zápěstí, tentokrát o dost silněji než předtím.*

Fajn, až to přijde, tak se ti to tedy uráčím ukázat, když si to tak přeješ.(řekne jedovatě a zakroutí hlavou. Popravdě teď doufá, že se někdo objeví, třeba Sophie, nebo prostě někdo. Nemusí to být hned, ale v dohledné době. Jenže má pocit, že možná nikdo nepřijde, protože Sophie s Kate řekla, že eď prostě týden bude jen odpočívat. A není si jistá, jestli jsou ty dvě povahy na to, aby ji obtěžovaly, když toho má plná řídítka. A rozhodně by taky nechtěla, aby se dostaly do ohrožení. Bude to tu muset nějak zvládnout a pokusit se někoho kontaktovat jinak než mobilem.
Jakmile jí začne drtit zápěstí, ujede jí bolestný nářek. Najednou jí kost v zápěstí křupne a ona bolestí přímo vykřikne. Do očí se jí nahrnou slzy, ale to je vše. Nepláče. Nedovolí slzám skutálet se dolů. Podívá se na Kola.) Ubližuješ mi, copak to nevidíš? Přestaň. Mám toho dost, všeho.

Jejda. *řekne jenom, když slyší, jak Genevieve v tom zápěstí křuplo. Asi určitě jí ho zlomila nedivil by se, kdyby to bylo třeba na dvakrát.* Já ti neubližuju. Vážně sis to ještě neuvědomila? *podívá se na ni tázavě.* To ty ubližuješ mně tím, že spíš s Jacksonem. *potom se zamyslí a rozhodne se, že něco zkusí. Pokud nelže, mělo by to fungovat. Upřeně se jí podívá do očí* Okamžitě přestaneš fňukat a nebudeš mi odmlouvat. *pokusí se ji ovládnout a když o chvíli později vidí, že to funguje, usměje se.* A teď nekřič. Když mě poslechneš, nic se ti nestane. *znovu ji ovládne, zakousne se jí do krku a začne pít. Nemá v úmyslu ji zabít, to čeká spíš nějaké nevinné turisty v noci..*

(Dívá se na svoje zápěstí, které ihned napuchlo. Cítí pálivou a řezavou bolest, ale rozhodně to není nic proti tomu, když skrz ni někdo přechází. Jak se má ale z téhle šlamastyky dostat? Opravdu bude muset počkat, až někdo přijde. V tom shonu myšlenek ji ani nenapadla ta dýka, co jí Klaus dal. Prostě jí to naprosto pro tuhle chvíli vypadlo z hlavy.) Já s Jacksonem nespím! (vykřikne na něj, už neví, jak jinak mu to má říct. Chce pokračovat, ale najednou cítí, že má obrovskou potřebu naslouchat jeho slovům a poslechnout ho. Ovlivnil ji. Ano, už není čarodějka, takže to může udělat. Ale na druhou stranu to ovlivnění jen dokazovalo to, že ona mluví pravdu. Vše, co mu řekla, byla pravda. Přestala naříkat nad zlomenou rukou a když ji ještě ovlivnil, ať nekřičí a pak se do ní zakousne, opravdu ze sebe nevydá ani hlásku. Začínala se ale cítit čím dál tím víc slabá, takže sice nevydala hlásku, ale zdravou rukou ho začala odstrkovat, i když to nepomohlo. Ale dávalo mu to jakýsi signál, aby s tím už přestal.)

*Ano, sice tím, že ovlivnění fungovalo, zjistil, že mu Gen nelhala, ale to mu bylo vlastně jedno. Byl uřknutý, takové věci ho prostě nezajímaly. Když ho začala Genevieve odstrkovat, nevšímal si toho. Pozná, kdy bude na prahu svých sil. Přestane pít chvilku po tom, co ho Gen začala odstrkovat. Cítil, že už je slabá a nechce, aby zkolabovala. Když se od jejího krku odtrhl, měl ústa trošku od krve. Chvilku se na ni jenom díval.* Tak co s tebou? *zeptá se nakonec, ale byla to spíš řečnická otázka. Po chvilce se jí podívá do očí a zase ji začne ovlivňovat.* Až odejdu, neopustíš byt a ani nedáš nikomu vědět, že jsem tady byl. Prostě nebudeš s nikým sama navazovat kontakt. Rozumíš? *podívá se na ni tázavě.*

(Když ji konečně pustí, tak se jí podlomí kolena slabostí, ale nakonec to ustojí, i když přitom trochu zavrávorá. Chytne se gauče zdravou rukou a podívá se na Kola. Ruka, na které má zlomené zápěstí, jí jen tak volně visí podél těla. Zápěstí má třikrát takové, než by ho měla normálně. Po krku jí ještě stékají poslední kapičky krve, ale už jí pomalu zasychá. Ale rána po Kolových zubech je stále otevřená. Od svojí krve má i vlasy, protože se jí připletly ke krku. Když jí začne znovu ovlivňovat, tak  pokýve hlavou) Nikomu o tobě neřeknu, z bytu se nehnu a nikoho kontaktovat nebudu. (zopakuje na důkaz, že tomu rozumí. teď ztratila jedinou šanci, jak se nějak bránit. I když skrytý šance tu ještě byla, ale zatím si na ni Genevieve nerozpomenula.)

*Usměje se, když to po něm Gen zopakuje.* Jo, takhle se mi to líbí. *chvíli se na ni jenom dívá. Je to úžasnej pocit, když ji může takhle ovládat a kontrolovat.. Chytí ji za bradu a políbí ji. Gen ale musí cítit, že v tom nebylo nic víc.. Teď to nebyl ten Kol, který ji miloval. Teď se choval jako blázen, a rozhodně nedával svoji lásku k ní nějak najevo. Ubližoval jí a neuvědomoval si to. Když se od ní odlepil, otočil se na podpatku a vyšel z bytu. Pak si to namířil do parku. Turisté se mají na co těšit.*

(Když ji políbí, cítí jen chlad. Jako kdyby ji tím polibkem provokoval schválně. Jako by jí dával najevo, že je jeho a nikdo mu ji nevezme. Pravdou bylo, že ona v tu chvíli necítila taky absolutně nic. Byla jen zhnusená a podrážděná. Žádná láska. Kol byl uřknutý, uřknutí znamenalo, že se probudí tvé nejhorší já. Postupně se to stupňuje a stupňuje. Začíná pochybovat o tom, jestli si měla kdy co začínat zrovna s Původním upírem, protože teď se sice tak choval, protože byl uřknutý, ale klidně se tak mohl začít chovat kdykoliv i normálně. Když konečně odejde, o něco se jí uleví, ale ne o moc. Je slabá a má zlomené zápěstí, které si nemá jak ošetřit. Prostě se tam sveze na sedačku, kouká do prázdna a nevnímá nic.)

*Zastane pred väčšou budovou, v ktorej v jednom z bytov býva čarodejnica, za ktorou má momentálne namierené. Jeho zámery zatiaľ nie sú celkom jasné, ale z určitosťou vie, že potrebuje nejaké vysvetlenie, keďže jeho dôvera s ňou sa podstatne naštrbila a on teraz potrebuje vedieť, s kým môže počítať a kto ho zrádza za chrbtom. S nie práve nadšeným výrazom na tvári vystúpi z auta, pár minút po tom, čo Kol odišiel, a zabuchne za sebou dvere. Následne sa pozrie smerom ku oknám podkrovného bytu, než pomalým krokom vyrazí smerom dnu. Do necelých dvoch minút je pri jej dverách, nijako sa neponáhľa, cíti to tak, že má teraz čas, nakoniec ani s určitosťou nevedel, či je práve doma, ale dúfal, že ju zastihne. Uvedomoval si, že dnes možno dôjde aj na vyhrážky, keďže stále nemohol prestať myslieť na to, že v dobe útoku v abattoir mohla byť pokojne aj Hayley a celé to svojím konaním, aj keď možno nechtiac, zapríčinil práve jeho ryšavý spojenec, o ktorom si najskôr myslel, že ho podrazil úplne. Mierne ohrnie spodnou perou, jednu ruku nechá visieť pozdĺž svojho tela a druhú zdvihne ku zvončeku, ktorý stisne. Samozrejme už vie, že je najskôr doma, keďže počuje jej dýchanie a bitie srdca, takže už len čaká, keď mu príde otvoriť.*

(Jakmile uslyší zvonek, tak prudce otočí hlavou směrem ke dveřím. Hned toho ale zalitovala, protože jí začala pálit a pulsovat bolest v ráně na krku. Vstala a zavadila si přitom o zlomené zápěstí. Sykla bolestí. Pomalu, protože její tělo bylo stále zesláblé, se dokodrcala až ke vchodovým dveřím. I kdyby to byl někdo, kdo jí mohl pomoci, ona věděla, že tomu dotyčnému nesmí nic prozradit o Kolovi. Takže je vlastně v úzkých, i když někdo přišel. Otevřela dveře a uviděla v nich Klause. Byla bledá, oči měla trochu zapadlejší, byla cítit vlastní krví a zápěstí měla rudé a extrémně napuchlé.) Klausi... (vydechla jenom)

*Sluchom potichu načúva zvukom v byte, keďže čaká, že bude počuť kroky ku dverám, pokiaľ Genevieve samozrejme znovu nesedí opretá o ne na dlážke. Akonáhle však ku jeho ušiam doľahne bolestné syknutie a následné akoby sťažené kroky chôdze, zvraští obočím a prižmúri oči pred seba, pričom čaká, kedy mu konečne otvorí. Zatiaľ tomu nepripisuje nejakú váhu, keďže ráta s tým, že ak by jej bolo už čokoľvek, uzdravila by sa, pokiaľ je doma, tak áno. V momente, kedy sa kľučka potočí do strany, trochu podvihne tvár, akoby ju chcel začať v prvej sekunde, v ktorej ju uvidí, zo všetkého obviňovať, avšak jeho tvár trochu opadne, keď sa tak stane. Nepatrne pootvorí ústa a prižmúri očami ešte viac ako predtým, tentokrát však nie s hnevom, skôr so zmätenosťou vypísanou na tvári. Ešte raz ju prejde rýchlym pohľadom, než sa zastaví na jej zápästí, ktoré mu už v prvom okamžiku bilo do očí. Následne zodvihne zrak späť k jej očiam a spojí pery k sebe do úzkej línie. Vážne nečakal, žeby ju tu teraz našiel v takomto stave o to viac vôbec netušil, čo sa jej vlastne stalo. Jediné, čo práve teraz cítil v okolí bola jej krv, aj keď kúsanec na krku zatiaľ nevidel. Nestojí tam bez nejakého očividného pohybu príliš dlho, to všetko mu preblesne hlavou do pár sekúnd. Sprudka urobí krok dnu, pričom sa jeho ruka dotne jej ramena, ale len zbežne, akoby vyzerala, že sa jej každú chvíľu podlomia nohy. Popravde to mohlo byť skôr spôsobené stratou krvi, a to nie práve malým množstvom, na čo prišiel pri pohľade na jej mierne zapadnutú tvár a vyblednutú pleť. * Čo sa stalo? *Spýta sa zostra. Nechápal však prečo si zranenie nevyliečila, ale najskôr mu vzišlo na um, že ju vyčerpalo nejaké kúzlo, či narazila na svojho brata a je na to teraz príliš slabá. Miestami premýšľal nad tým, žeby mal čo najskôr zavolať Kolovi. No ak jej to urobil jej brat, bol to z časti aj jeho biznis, nakoľko ho to vážne zaujímalo. Oči upiera len k nej, chce vedieť, čo sa stalo.*

(Vidí, jak si ji měří. Nic na to ale neřekne. Dokonce neměla ani sílu na své klasické kousavé poznámky. Když vstoupí dovnitř a dotkne se jejího ramene, neví proč, ale nějak jí to alespoň trochu uklidní. Opravdu se sotva držela na nohou a tak raději ihned zavřela dveře a pomalu zase došla ke gauči, kam se posadila. Samozřejmě se natočila tak, aby na něj viděla. Dívala se mu do očí a po jeho otázce mu chtěla vyklopit všechno o Kolovi, ale její jazyk se zadrhl. Nešlo jí říct nic. Zatracené ovlivnění. A tak prostě začala tím, co všechno tohle předcházelo.) Benjamin se stal. (řekla trochu podrážděně.) Poslední dny jsem strávila u něj. Měl jednu páku, která mě přinutila, abych šla za ním a čelila mu. Bohužel jsem neobstála a on mi sebral mou moc a udělal mě kotvou druhé strany. (polkne ztěžka a zamrká) Tou pákou byla moje dcera. (řekne ještě vážněji, než ty věty předtím) Nedoufala jsem v to, že bych někdy svou dceru ještě viděla. Že bych někdy viděla aspoň nějakého jejího potomka, ale ona je teď tady a Benjamin to zjistil přede mnou. Tedy, setkávala jsem se s ní už dřív, ale netušila jsem, nebo jsem si možná nedovolila doufat, že by mohla mít něco společného se mnou. Kate. Ta barmanka, které jsi tehdy vyhrožoval smrtí, když jsem chtěla oživit Sophie. (věnuje mu dlouhý pohled... ke svým zraněním se zatím nijak nevyjadřuje)

*Sleduje ju, ako si sadá späť na gauč, pričom si prekríži ruky na hrudi, ale nesadá si vedľa nej, ďalej postáva s prižmúrenými očami si ju premeriava. Samozrejme, akonáhle mu potvrdí jeho teóriu o Benjaminovi, pomaly vydýchne, akoby tu už aj tak nebolo problémov dosť. Ďalej uprene počúva jej slová a každou sekundou sa tvári zmätenejšie a zmätenejšie. Už pri zmienke o páke úplne nepobral, čo také dôležité mohol mať, že sa šla dobrovoľne vystaviť svojmu bratovi, po čom najskôr dopadla takto. Stále to však nevysvetľovalo toľkú stratu krvi, keďže jej na zápästí žiadnu otvorenú ranu nevidel. Pri zmienke o kotve v spojení s druhou stranou, len nahne hlavou do strany a prejde ju pohľadom.* Druhá strana je preč. *Pokrúti rozhodne hlavou, pojem kotva mu však už tak cudzí nebol, aspoň nie odkedy sa bol nútený po oživení ukotviť Kol, Finn a nakoniec aj Mikael, ku všetkým jeho súrodencom. Netušil však, čo to slovo znamená v spojení s druhou stranou, zatiaľ si pod tým predstavoval len stratu schopností, čo bola preňho kľúčová správa. Keďže čarodejnica, ktorú teraz potreboval, už nebola čarodejnicou. Na chvíľu odvráti pohľad, akoby si to potreboval všetko usporiadať v mysli, ale pri zmienke o jej dcére, sa k nej očami vráti späť. Našpúli perami a zvraští neveriacky obočím. Bolo vážne náročné počúvať, že opäť našla svoju dcéru, ktorú pred sto rokmi poslala späť, zhodou okolností mladú čašníčku v Rosseau´s, ktorá by mala byť už dávno po smrti. Čašníčku, ktorej chcel istý čas odtrhnúť hlavu od tela. Pohľad jej samozrejme opätuje, na čo opäť odvráti pohľad a prejde pozdĺž miestnosti, kde stoja na druhú stranu.* Je zvláštne, že ma to ešte vôbec prekvapuje. *Prenesie s trpkým podtónom v hlase a otočí sa späť k nej, pričom urobí pár krokov dopredu k pohovke.* Niekde mi však unikla zmienka o tom, kde je Sophie alebo Kol a prečo tu stále cítim tvoju krv ako z otvorenej rany. *Opäť si ju premeria pohľad. Fakt, že sa našla jej dcéra a aj že stratila svoje schopnosti sa bude snažiť pobrať až neskôr, naraz toho bolo dosť. Zrazu mal však pocit, že vie, z kadiaľ sa tá vôňa berie. Prejde priamo k nej, pričom sa mierne nahne a bez nejakých slov jej rukou odhrnie vlasy z jednej strany krku. Ani si predtým nevšimol, že na nich mala krv. To však ešte nebolo nič v porovnaní s uhryznutím na jej krku, na ktoré sa pár sekúnd uprene díva, než ruku stiahne.* Nie som si príliš istý poznaním tvojho brata, ale nemám pocit, žeby ťa hrýzol a sal ti krv. *Samozrejme jej nateraz veril, že stretla svoju dcéru a aj vec s kotvou, aj keď tomu zatiaľ príliš nechápal, nemala dôvod mu v tomto klamať, teda aspoň on žiadny nevidel, niečo mu avšak na tom v tomto momente nesedelo.*

(Zlomené zápěstí jí v té poloze, ve které se nacházelo, dost bolelo. Vzala zdravou ruku, pomalu uchopila tu zlomenou a položila si ji co nejopatrněji na klín. Přitom párkrát sykla. Ale bolest už nebyla tak hrozná jako v poloze předtím. Pak se znovu podívá na Klause.) Ano, druhá strana byla pryč, ale obnovila se. Benjamin ji obnovil tím, že ze mě udělal kotvu. Mrtví nadpřirození mnou prochází na druhou stranu. (dovysvětlí mu... o těch nesnesitelných bolestech se nezmiňuje. Je si jistá, že Klaus ví, že to asi nebude jen tak, že při tom musí trpět velkými bolestmi. Stále by chtěla pokračovat. Stále by mu chtěla říct, jak moc by odsud chtěla vypadnout a že Kol je uřknutý a to, v jakém se nachází stavu, má na svědomí on, ale nejde to. Pokaždé, když se odhodlá pokračovat, se prostě zasekne. Jako by najednou oněměla.) Mám rozbitý mobil. A čísla si nepamatuju. (Což je pravda. Ale ten mobil jí zničil teprve před chvílí Kol. A čísla si opravdu nepamatuje. Teď ale bude muset zalhat, protože Kola prozradit nemůže a u Sophie už taky byla, takže poprvé opravdu zalže. A vlastně ani neví, jestli jí to půjde nebo ne.) Byla jsem ráda, že jsem došla vůbec sem. Kol tady ale bohužel nebyl. Jsem zesláblá a vážně jsem si potřebovala trochu odpočinout, než bych vyrážela někam dál. (vysvětlí mu svou opravdu chabou výmluvu, ale nevěděla, co teď. Když se k ní přiblížil a odhrnul jí vlasy, ak jen vydechla. Přála si, aby Klaus věděl, co se tu stalo před chvílí. Přála si, aby věděl o tom, že Kol je teď opravdu nebezpečný, protože je uřknutý a pobíhá někde po městě.) Ne, ne, můj bratr opravdu nevysává krev. To byl upír. Měla jsem prostě smůlu. Ben, pak nějaký upír ... a já se pak sotva dovlekla domů. Ten útok si nepamatuju. Jen vím, že když jsem přišla sem, prostě jsem byla pokousaná. Asi mě ovlivnil. (začala mlít páté přes deváté. Lež to ale byla ve výsledku vcelku pěkná a možná i uvěřitelná.)

*Pri jej vysvetlení ohľadom druhej strany, len jej venuje intenzívny pohľad, keďže aj napriek tomu, že sa do toho tak veľmi nerozumel, tón akým to hovorila naznačoval, že to nie je nič príjemné.* Sophie ti musí nejako pomôcť, nemôžeš zostať kotvou. *Pokrúti hlavou, svojimi slovami si je istý.* A ja potrebujem svoju čarodejnicu. *Dodá následne, keďže toto bolo posledné, čo si myslel, žeby jej Benjamin mohol urobiť. Ale neuškodil len jej, ale aj jemu. Čarodejnica po ruke, ochotná mu pomôcť je preňho teraz dôležitou vecou, aj keď na druhú stranu tu bola teraz už aj Alisea, avšak tehotná. Nemohla sa ísť postaviť vedľa nich a ohrozovať svoj život, nechcel to od nej ani za jeho dieťa, práve preto stratu jej schopností videl ako veľký problém. Mohol na nej vidieť, že s niečím otáľa, nech mu povedala už čokoľvek, v očiach mala vpísané niečo viac. Celý čas si ju s prižmúrenými očami premeriava pohľadom, akoby sa z jej tváre snažil vyčítať pád jej slov.* To je vážne veľká smola na jeden deň, najskôr tvoj brat, potom upír, ktorý ťa nechal pohryznutú ísť. *Poznamená krátko s menšími pochybnosťami v hlase, ale nijako to nevyvracal, stále nevidel dôvod, aby mu klamala. Skôr mal len pocit, že je tu niečo, čo mu nepovedala, niečo, čo by ho mohlo zaujímať. Na teraz to však nechal tak a ešte raz ju prešiel pohľadom, než si mierne vyhrnul rukáv a zahryzol si do zápästia, ktoré ku nej vystrel. Nebolo potrebné, aby tu pobehovala zranená, keď ju mohol vyliečiť. Aj keď by tu mal byť teraz Kol. V tomto momente si spomenie na správu svojho brata o Kolovom pohryznutí. Možno to je dôvod, prečo tu teraz nie je.*

Jo, Sophie by mě v tom jistě nenechala, ale pochybuji o tom, že to kouzlo zná. Já ho taky neznám. Kdo ví, jestli ho ví Benjamin, nebo se jen zajímal o to, jak ze mě tu kotvu udělat. Řekněme si po pravdě, proč by ho mělo zajímat, jak ji ze mě sejmout. (ušklíbne se... ne, Ben se rozhodně tím kouzlem, které by to mělo zvrátit, nezaobíral.) To kouzlo se prostě bude muset vymyslet. A to rozhodně není něco, co by trvalo pár dní. Může to trvat klidně několik měsíců, roky možná. Některá kouzla prostě není snadné vytvořit. (podívá se na něj a kousne se do rtu... jí samotné se nelíbilo, jak skončila a ještě do toho všeho tu byl uřknutý Kol. Ale teď vážně nevěděla, jak z toho ven. Tedy neznala žádnou rychlou cestu.) Asi to pro tebe bude zklamání, ale prostě už nejsem tvoje čarodějka. (zkonstatuje... trochu ji vytáčelo, že si ji stále někdo přivlastňoval. Ben, Klaus, Kol. Ale vlastně si za to může tak nějak sama. Tedy za Bena ne, ale za Klause a Kola určitě ano. Neměla si s nimi prostě nic začínat. A když už, tak rozhodně ne v takové míře, jako si s nimi začala.) Ano, velká smůla. (jenom polkne a podívá se na chvíli jinam. Jde z problému do problému a nejhorší je, že ty problémy se na ni navalují, protože jen málo z nich vyřeší. Když jí najednou nabídne svoje zápěstí s jeho krví, jen se na něj na chvíli podívá a pak si jeho ruku svou zdravou přitáhne ještě blíž a napije se z něj. Ihned cítí, jak se jí kosti v ruce rovnají a rána na krku jí mizí.)

*Potichu si povzdychne nad jej slovami. Mesiace ani roky nezneli práve lákavo, vlastne to celú situáciu ešte zhoršilo. Už pomaly ani nevidel na druhú stranu, akoby z toho všetkého nebolo ani žiadne východisko smerom von. Boli tu len problémy a žiadne riešenia. Najskôr ohrozenie jeho dieťaťa, potom oživenie Benjamina, jeho plány, neskôr kamene pre vlkodlakov, hromadné vyvraždenie upírov v sídle, kde mohla byť aj Hayley, nakoniec sa z jeho obľúbenej čarodejnice stane kotva druhej strany a nie je tu žiadne rýchle východisko, ktoré by ich problémy mohli riešiť. Všetko treba naplánovať, všetko treba riešiť postupne. Nad jej konštatovaním, len spojí pery k sebe do úzkej línie a pomaly kývne hlavou s pohľadom upreným niekam pred seba.* Možno by niečo mohlo byť v matkinom grimoári, aspoň zmienka. *Popravde si však nemyslel, žeby sa jeho matka zaoberala práve druhou stranou, bolo to skôr nepravdepodobné ako naopak. Avšak ho často prekvapovala, bola to nakoniec dosť všestranná čarodejnica, vďaka ktorej vznikli upíri, možno pred tým než ich otec zabil previedla nejaké zistenia ohľadom nej, ale nepredpokladal, žeby to malo o niečo bližšie ku kotve. Stále sa nedokáže zbaviť toho, že mu na jej slovách niečo nesedí, ale ak sa to netýkalo Benjamina, tak ho to teraz až tak netrápilo. Keď si Genevieve pritiahne jeho zápästie k ústam, len pozoruje a vníma, ako z neho mizne trochu krvi. V poslednom čase mal pocit, žeby si pokojne mohol založiť živnosť, bolo to skoro ako mrhanie. Akonáhle krv Genevieve uzdraví najviac ako môže, ruku pomaly odtiahne, ale stále jej zostáva hľadieť do tváre.* Zavolám Kolovi, určite sem príde do pár minút. *Vedel, žeby sa nepreniesol cez to, ak by sa Genevieve niečo stalo, nie niečo vážne. A táto situácia bola presne taká. Pomaly z vačku vytiahne mobil a prechádza kontaktmi až ku "K".* Mimochodom, ak už si znovu pomerne v poriadku, určite chápeš, že som sem neprišiel, pretože som tušil, ťa tu nájdem v tomto stave...Koho chybou sa stalo, že som sa o tých kameňoch dozvedel od vlkodlaka pred smrťou a nie od teba? *Na chvíľu k nej zdvihne pohľad. Nebude si hrýzť do jazyka, ak už je tu. Potrebuje to vedieť.*