Genevieve´s flat

Poèet pøíspìvkù : 768 Join date : 24. 08. 14

*K domu, kde Genevieve bydlí, dorazí zanedlouho. V dost časných ranních hodinách nemá s provozem v ulicích moc velký problém. Stojí ho veškeré úsilí, aby udržel rychlost v mezích normy. Má neustále tendenci popohánět auto k větší rychlosti šlapáním na pedál plynu. Zastaví před domem. Vytáhne ještě jednou telefon a zatímco nechá vytáčet číslo Genevieve, sleduje vchod a okolí domu. Moc by si přál, aby na něj Gen odněkud nečekaně vybafla. Hlavně, aby nabyl jistoty, že je v pořádku. Jeho přání se mu nesplní a telefon dál zůstává němý. Vypne ho, schová do kapsy své bundy. Vystoupí z auta a vydá se do domu. Je stále neklidnější, nervóznější. S každým krokem, kterým se přibližuje ke dveřím bytu to v něm stoupá. Vejde do chodby a začne stoupat po schodech. Bere je po dvou, protože chce být nahoře, co nejdříve, ačkoliv se obává toho, co zjistí. Nakonec dorazí až nahoru. Překoná těch pár posledních kroků ke dveřím. Zaklepe a chvíli čeká. Při tom naslouchá. Svými posílenými smysly díky měsíčnímu prstenu na jeho ruce slyší hrobové ticho, které "vychází" z bytu. Kromě jeho klepání, které je nejhlasitější v daný moment na místě, kde se nachází neslyší nic. Stále usilovněji přemýšlí nad tím, kde Genevieve může být, že se neozývá. Jeho tvář je už pěknou chvíli zachmuřená znepokojením a obavami. Neví, ale snaží se přijít na to, kde ji hledat. Když přemýšlí, kromě toho, že chce slyšet Genevieve a mluvit s ní, stejně tak potřebuje slyšet a mluvit s Hayley, se kterou se zase už hezkých pár dnů neviděl, a nejsou v kontaktu. Od doby, co odjela ze Zátoky. Vzkaz od Eve dostal. Nemohl to Hayley zazlívat, i když měl pocit, že se jí mezi svými lidmi opravdu líbí. Stále pod srdcem nosí dítě původního hybrida Klause Mikaelsona. Jak nad tím spekuluje, osvítí ho myšlenka, že je Gen u Hayley. Sama Hayley už chvíli naznačovala, že se její porod blíží. Začne znovu doufat, že se zbytečně znepokojuje. Na chvíli se mu trošku uleví. Aby svou domněnku potvrdil nebo vyvrátil, znovu sáhne po telefonu. Tentokrát zkusí zavolat Hayley. Nemá pocit, že by před bytem Genevieve ještě něco zjistil a tak se během vytáčení čísla Hayley vydá zpátky po schodech dolů k autu.*

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Pár dní po pohřbu si sbalila na koleji svoje věci do jedné velké cestovní tašky, vzala si kytaru a vydala se do bytu Genevieve. Čekala, že pro ni bude divné být tu sama a bez ní, ale doufala,, že si časem zvykne. Předtím se s Genevieve dohodla, že se k ní nastěhuje, a tak to chtěla splnit. Dveře naštěstí nechaly se Sophie nezamčené a naštěstí toho zloději nevšimli. Předtím byla rozrušená, když odsud odcházela, že si to ani pořádně neuvědomila. Teď si bude muset dávat pozor. Poté, co vešla dovnitř, málem uklouzla po jednom papírku, který byl na zemi. Jakmile ale získala znovu rovnováhu, tak se podívala, co to je. Tašku i kytaru odložila stranou a papír sebrala. Rozložila ho a v první chvíli ji překvapilo, že tam bylo písmo Genevieve. Nejdřív ji nedávalo smysl, jak se to sem dostala, protože předtím, když odcházely, tak to tu nebylo. Někdo to sem musel podstrčit pode dveřmi, ale Genevieve byla mrtvá, ta to být nemohla. Ale vysvětlení toho se dozvěděla už brzo, jakmile se pořádně začetla. Během čtení se jí začal objevovat na tváři úsměv, když zjišťoval, že Genevieve žije. Akorát litovala toho, že je tohle takový dopis na rozloučenou a že nemá pořádně možnost říct jí na to, co by jí chtěla říct. Naštěstí ale dostala nápad a tak zasedla ke stolu a začala psát Genevieve odpověď.

Ahoj mami,

nejsem si jistá, jestli se má nějak odpovídat na takový dopisy na rozloučenou nebo ne. Ale já bych ti na to chtěla něco říct a když jsi někde bůh ví kde, tak to jde těžko. Naštěstí existujou ty kouzla a tak snad se k tobě tenhle dopis nějak dostane. Sice mi pak nemůžeš pořádně odpovědět kouzlem, ale víš adresu, takže klidně můžeš odepisovat zpátky. Já sice tvoji adresu nevím, ale můžu ti odepisovat skrz kouzla. Takhle bych ti klidně mohla psát o tom, co se tady děje, a ty aspoň budeš v obraze, až se vrátíš.

To mě přivádí k tomu, že doufám, že se vrátíš. Mně je úplně jedno, jestli jsi čarodějka, kotva, upír, zombie, kyklop anebo cokoliv jiného. Znáš ten film nebo seriál Moje chůva upírka? Já si zařídím vlastní verzi, Moje máma upírka. To zní líp. I když je to na tobě, jak teď budeš žít. Vím, že to teď bude pro tebe nezvyk a že se potřebuješ vyrovnat s těmi novými chutěmi, ale snad až to zvládneš, tak by ses mohla vrátit. A taky myslím, že jednou byla zmínka o nějakém kouzle, které by z tebe mělo udělat znova člověka. To by nefungovalo? Sophie by ho určitě provedla. A když už jsem u ní, tak myslím že ona by se taky smířila s tím, že by jsi byla upírka. Vždyť ona upírkou taky chvíli byla, i když jenom hodně krátce, než se provedlo to kouzlo. Kolovi by to bylo asi taky jedno, když je sám taky upírem. Byl by pořádný pokrytec, kdyby mu to vadilo.

Ještě bych ti mohla napsat nějaké novinky odsud. Vlastně se tu moc nestihlo stát. Akorát na tvém pohřbu byl snad celý coven, tedy ta naše polovina covenu. Ještě pak byla taková schůze covenu, kde Sophie vykázala všechny ty zrádce. Teď musí být někde za městem. A jinak se nic moc neděje, kromě toho, že dneska bych jindy slavila narozeniny. I když to jsou vlastně nalezeniny. Ale dřív se nějak nevědělo, kdy jsem se narodila, tak mi bylo přisouzenou tohle datum, kdy jsem byla nalezena. Mít ještě svůj mobil s číslama na známé z Anglie, tak bych možná od nich dostala nějaké blahopřání. Ale teď to kvůli upírům nejde. V jednu chvíli jsem si říkala, že bych začala psát seznam toho, co mi všechno provedly. Zatím je to ztráta dvou mobilů (ano, ten nový mi taky sebraly) a potom ještě nějaké oblečení, pokud se mi nepodaří vyprat z něho tu krev. A ještě jsem kvůli nim nastydla.

A tohle je asi tak všechno. Takže snaž se dát co nejrychleji dohromady, ať se můžeš vrátit.

Kate

P.S. Jo, a neboj, nikomu to neřeknu.

Jakmile dopsala, tak papírek zmuchlala a pak se soustředila, aby ho kouzlem poslala k Genevieve. Po chvíli papírek shořel, tak snad se k ní dostal. Pak si vybalila těch pár věcí, co potřebovala na spaní, a šla si lehnout do svého pokoje. Dneska už s lepší náladou. Ráno po probuzení, umytí, obléknutí a nasnídaní se vydala do baru pracovat. Akorát bude muset předstírat, že si žádný dopis nepřečetla a zase být smutná. Doufala, že to zvládne.*

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Po rozloučení se Sophie ji Jack cestou k sobě domů vyhodil tady. Po vystoupání všech schodů nahoru a vkročení do bytu se nějak extra už ničím nezabývala, jenom se převlékla, odlíčila, vyčistila zuby a padla do postele. Prospala celé dopoledne, vzbudila se až někdy kolem poledne. Její první myšlenka byla, že by nejradši spala dál Jenže zároveň dostala hlad a tak z postele vylezla. Nechtělo se jí ale nic extra kuchtit, takže prostě vzala telefon a objednala si pizzu. Při čekání na poslíčka se pak prostě převlékla do džín, trička a mikiny a vlasy si stáhla do culíku.*

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

Finnův upír

*Po tom, co bych vyhozen z baru, se nevzdal a sledoval zrzku až k jejímu bytu. Přimhouřil oči a vrátil se do nového bytu, který pro upíry a sebe vybral Finn. Po tom, co mu vše řekl, se Finn rozlítil. Byl naštván, ale stále se mu tenhle upír hodil. Jak již usoudil, byl to sice "buran", ale hezká tvář a trochu víc inteligence, se mu hodily. Finn mu podrobně vysvětlil plán, který musel splnit, a dokonce mu dovolil, aby si napsal na papír všechny body, které po něm vyžadoval. Ovlivněný upír přikývl, byl ovlivněný, takže mu ani nic jiného nezbylo. Hned ráno o Finn vyhodil z domu a byl rozhodnut, že pokud upír splní svůj úkol správně, možná ho nechá žít. Upír věděl, kde Kate bydlí, takže se začal zařizovat přesně podle papíru, který si sepsal:

kód:: 1. Sehnat něco pořádného na sebe.
2. Sehnat velkou kytku.
3. Získat informace.
4. Volný program.
5. Uklidit mrtvolu.

První dva body už měl hotové během dopoledne. Na sebe sehnal nové džíny, bílou košili a přes ní přehodil vestu (vystrojila ho takhle ovlivněná prodavačka), "koupil" si i voňavku, se kterou se ledabyle postříkal. Na jeho upíří smysly to bylo hodně, ale usoudil, že to mají dívky rády. Proklínal, že si nemohl vzít svou starou koženou bundu a roztrhané kalhoty, ale Finn to řekl jasně. Poté, co koupil pro něj smradlavé květiny, vydal se upíří rychlostí do bytu. Poslíček s pizzou zrovna chtěl zvonit, když upír přimhouřil oči a ušklíbl se. Ovlivňování se mu líbilo asi ze všech vlastností nejvíc, proto ho chtěl využít i teď. Ovlivnil poslíčka, aby zazvonil, předal pizzu a k tou i květiny, ke kterým upír rychle načmáral na kus papíru: "Na schodech".
Bylo mu docela i jedno, že je to naškrábané jako prase a nespisovně. Opřel se o stěnu před schody tak, aby na něj hned neviděla, protože by se nejdříve musela vyklonit. Čekal, až to poslíček udělá a na obličeji se mu objevil uvolněný, lišácký výraz. Finn si myslel, že zrzka bude nejspíše taky čarodějky, takže musel být na pozoru a působit aspoň chvilku nevinně.*

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Po chvilce se nějaké zazvonění ozvalo a ona došla otevřít dveře. Sebou nesla rovnou peněženku, protože čekala toho poslíčka s pizzou. Ten také i donesl pizzu, ale ty květiny navíc ji překvapily. Po převzetí pizzy a květin a odchodu poslíčka položila pizzu s květinami na nejbližší stolek a přečetla si vzkaz. Doufala, že tam bude, od koho jsou ty květiny. Jenže to se z něho nedozvěděla, ale nějak vytušila, že ten někdo bude venku na schodech. Nijak ji nenapadlo, že by to mohla být past nebo že by to mohlo být nějak nebezpečné, a prostě se vydala ven. Přede dveřmi se zastavila a pohledem sjížděla schody vedoucí dolů.*

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

Finnův upír

*Ušklíbl se, když uslyšel, jak otevřela dveře, a cítil její tepající srdce. Sotva se vyklonila tak, že ho mohla spatřit, zvedl ruku a mávl na pozdrav. V druhé ruce držel růži, kterou vypreparoval z kytice. Tohle nesnášel, protože se musel přetvářet, ale musel dělat to, co mu nařídil Finn. Hlavně musel získat sympatie. Ty v téhle situaci hrály docela velkou roli. Upíří rychlostí se přemístil před Kate tak, aby byla na vteřinku zmatená, ale o nic se nepokusil. prostě jen natáhl ruku s květinou, dlaní druhé paže si prohrábl blond vlasy a nasadil skoro až nevinný pohled. Tahle situace je nejpodstatnější. Sotva získá pozvání, může si dělat téměř, co chce.* Přišel jsem se... omluvit, Karkulko. *Zavrněl. Z jeho hlubokého hlasu se nedalo vyčíst, jestli to myslí upřímně nebo ne. Byla z něj cítit pánská vůně, která překryla už tlumený zápach z cigaret. Než stačila jakkoli reagovat ušklíbl se a vážně pokýval.* Byl jsem opilý a tvá sladká kamarádka mi zničehonic omlátila ksicht o stůl. *Zachrčel a podíval se na zem. Snažil se o výraz ublíženého štěněte, ale nebyl si jist, jestli se mu povedl tak, jak chtěl.*

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Sotva vykoukla ven, tak o kousek dál viděla toho upíra ze včera. V první chvíli se nemohla rozhodnout, jestli se jí víc líbil včera v tom ošuntělém oblečení nebo dneska, když se trochu upravil. Líbil se jí v obojím. Svoje na tom odváděly i ty polodlouhé blonďaté vlasy a svaly. Ale stejně v jednu chvíli přemýšlela, jestli vidí dobře. Upír s kyticí a u jejích dveří, to byla zvláštní kombinace. Pořád tak trochu očekávala, že ji každou chvílí kousne. Ale to by bylo zbytečné, aby kvůli tomu kupoval kytku. Ale je to upír, ti můžou mít všelijaké zvyky. Malinko se proto lekla, když se najednou objevil přímo u ní. Jenže místo kousnutí ji jenom podal růži. Musela se nad tím jeho pohledem pousmát, když si od něj přebírala růži. Stále z něho měla takový zvláštní pocit, netušila, zda mu může věřit nebo ne. Bylo kolem něj rozprostřeno jakési tajemno.* Asi jsi ji něčím naštval. *Poznamenala a poté si přivoněla k růži. Voněla pěkně, stejně jako on. To byla jedna příjemná změna oproti včerejšku, kdy z něj cítila spíš cigaretový kouř.* Ale odkdy nosí babička Karkulce květiny?

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

Finnův upír

*Ušklíbl se a pozoroval změny v její tváři. Měl vyhráno? Možná, ale zatím si musí počínat pomalu. Kdyby neuspěl, stálo by ho to život, o který by ho připravil vlastnoručně Finn. Nad jejími slovy zavrtěl hlavou. Poklepl nohou z netrpělivosti, ale ihned svého činu zalitoval, protože si to mohla vyložit špatně. Místo toho jen udělal krok dozadu a svýma těkavýma očima si Kate prohlédl od hlavy k patě.* Ano... není to lehké. Proměnit se v tohle, když jsem měl takovou moc... *Pokrčil rameny. Slova z úst nedostával příliš snadno, protože svůj falešný "životní" příběh neměl ještě zcela domyšlen a vymyšlen. Věděl jen pár věcí. Pokud je to člověk a zná se s čaroději, nepochopí tuto narážku. Pokud je to čarodějka, rozhodně ho bude litovat. Finn na něj včera v noci zavrčel: " Když čarodějce sebereš moc, bude se zlobit." Popotáhl a přemýšlel, co říct dál. Každé slovo si musel převalit v ústech, protože nechtěl vypustit nějakou nesrovnalost, kterou by pak lžemi musel složitě vysvětlovat. Prostě si jen bude hrát na čaroděje, který byl proměněn v upíra. Před pár týdny by netušil, že něco takového existuje. Žil v New Orleanském podsvětí, jeho rukama procházely zbraně, drogy a všechno možné. Pak se před ním objevil chlápek v obleku a proměnil ho. Finn mu dokonce od jedné čarodějky, která žila v menším městě nedaleko NO, sehnal denní prsten, který však musel odevzdávat. Byl to projev jakési, už takřka plné, moci Finna. Prsten měl jen on, čarodějka další nestihla udělat, protože byla zabita dříve, než by se o to pokusila. Po její otázce se usmál a na vousaté tváři se mu objevily známky pobavení.* Je jiná doba. A... nežijeme pohádce. Víš, babičku bolí nohy, takže by si potřebovala sednout. Hm? *Mrkl a podíval se dovnitř do bytu, jako by tím chtěl něco naznačit. Přišel zase o kousek blíž a podíval se na poslíčka, který tam stále stál a měl trochu vygumovaný výraz.* Kšá. *Prohlásil upír. Poslíček kývl a spěšně odešel. Svou blízkostí vyvolával jisté napětí a moc dobře si to uvědomoval.*

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Chvilku ji trvalo, než jí došlo, jak myslel svoje slova. Neřekl to přímo, a tak si musela domyslet, jakou moc měl na mysli. Byla jenom jedna moc, o kterou by přišel, když se stal upírem. Kdyby se jednalo o nějakou politickou moc, tak tu by měl pořád. Jenže čarodějná moc dokázala vymizet. Dovedla si představit, že tohle je těžké, i když to sama nepocítila. Ale věděla, že tím samým si teď procházela i Genevieve. Proto s ním soucítila.* To je mi líto. *Sama si to pořádně neuměla představit, hlavně proto, že si ještě na svoji moc plně nezvykla a nevyužívala ji plně. Měla ji taky teprve chvíli a uměla pár kouzel. Ale pro někoho, kdo čaruje už někdy od puberty, to bude těžší. Když k ní přistoupil blíž, tak pro ni bylo těžší mu odolávat. Přesto ale nebyla moc nadšená z toho, že by ho zvala dovnitř.* Ale proč by se měla Karkulka vzdávat bezpečí svého spánku v noci? Co kdyby se někdy objevil ten velký zlý vlk, který se za babičku jen vydával? *Pozvedla obočí a usmála se. Líbil se jí a za jiné situace by ho i pozvala dovnitř, jenže věděla že je upír a znala ho teprve chvíli, takže mu nemohla plně věřit.*

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

Finnův upír

*Když ho politovala, mírně sklopil svou hlavu a pokýval. Bylo to samozřejmě hrané, jeho výraz náhle posmutněl, ale oči, které se teď zavrtávaly do podlahy, jiskřily jako dva plameny. Byl netrpělivý. Neměl na ní celý den, prostě chtěl jen zjistit svému "pánovi" a po tom, co by měl volný program, pár věcí a rychle vypadnout. Nevěřila mu, takže se ze sebe musel udělat ještě větší chudinku, než doposud. Chvilku mlčel a převaloval znova slova.* Popravdě, tu pohádku jsem nikdy moc nemusel. *Přiznal pravdivě a zvedl jeden koutek v mírném zamyšlení. Odkašlal si a pokýval. Tohle bude to nejhorší, co se kdy chystal říct, ale zřejmě bude muset. Na flirtování na chodbě nemá opravdu čas. Odstoupil zase o krok, aby ho spatřila v celé jeho "kráse". Založil si ruce a pod rukávy tenké látky se na chvilku rýsovaly svaly, jak je napjal. Ušklíbl se.* Je to na tobě, Karkulko. Buď nebudeš v noci spát ze strachu, nebo úplně z něčeho jiného. *Samozřejmě, že to byla narážka a on pozoroval každičkou změnu v její tváři. Měl vážnou chuť si jít zakouřit, ale bohužel nemůže. Naposledy to zkusí po dobrém, pak využije příležitosti, že je venku. Stačí jeden jeho krok posílený o upíří rychlost a je jeho.* Splnil jsem, co jsem chtěl. Pozdravuj myslivce, až někdy nějaký přijde. *Jeho svaly se znovu napjaly a on normálním krokem vstoupil na první schod. Netušil, jestli ho zastaví, všechno teď byla na ní. Dokonce i jeho budoucí přístup a přetvářka.*

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

Škoda. Mně se ta povídka vždycky líbila. *Pokrčila rameny. Tuhle pohádku měla jako malá hodně ráda, možná i proto že kdysi na základce hrála Červenou karkulku. Ironií bylo že tenhle upír ji tak oslovoval. Ani se nějak neptal po jejím jménu, stejně jako ona nevěděla jeho. Ale zatím to jméno nepotřebovala vědět, dozví se ho prostě časem. Navíc teď mu ta její neznalost jeho jména přidávala na té tajemnosti, které ji tak přitahovala. Když poodstoupil, tak si ho prohlédla a pochopitelně, že těch svalů si povšimla. Došlo jí, co myslel následující větou a v duchu mu na to odpověděla, že kvůli tomu něčemu jinému by v noci ráda nespala. Bylo na ní vidět, jak váhá nad jeho pozváním dovnitř. Věděla, že by ho neměla zvát, ale chtěla ho pozvat. Kousla se do rtu. Nevěděla, jak by se měla rozhodnout. A když se rozhodl vydat pryč, tak věděla, že musí něco udělat.* Počkej. *Udělala krok blíž k němu, čímž ho dohnala, a dala mu ruku na rameno.* Pojď dál. *Vyslovila ta dvě slova, kterými se vzdávala svého bezpečného spánku a pořádně ani přitom nepomyslela na důsledky. Prostě to riskla.* Ale pamatuj si, že tahle Karkulka má svoje kouzla, kdyby se náhodou vyklubal z babičky velký zlý vlk.

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

Finnův upír

*Sotva ucítil její ruku na své rameni, měl vyhráno. Dívka podlehla, takže mohl jít bouchnout ohňostroj. Byl si naprosto jistý, že je Kate čarodějka, protože to poznal podle změn v její tváři, když promluvil o tom, že ztratil moc. Chvilku stál na místě, rozvažoval a natahoval chvilku, aby nevěděla, jestli tedy půjde. Nakonec se jen ušklíbl, nehezky (bylo to to první, co dnes na něm bylo pravé) a otočil se. Když vstoupila do bytu a povolila, aby vstoupil, opět zaváhal. První do bytu vstoupil jednou nohou, aby si byl opravdu jist, že to funguje. Zavřel dveře a rozhlédl se. Její slova mu zněla v hlavě, ale nebral je na vědomí. Protože mrtvá Karkulka kouzla neovládá... Byt se mu nelíbil, ani trochu. Tam, kde vyrostli on, to vypadalo trochu jinak, a tohle nebyl tak úplně jeho styl.* Vlk v rouše beránčím... *Zavrněl a šel za Kate. Cestou se ušklíbl na květiny, jež viděl položené na stolku.* Bydlíš tu sama? Nebo mám čekat návštěvu myslivce?

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*V jednu chvíli i čekala, že nakonec půjde pryč a nepůjde dovnitř. Taky už se vzdala svého bezpečí. Tušila, že asi možná udělala chybu, akorát doufala, že ne nějak extra velkou. Když se otočil, tak stáhla svojí ruku z jeho ramene a vydala se do bytu. Tušila, že ji bude následovat. Vevnitř se otočila a sledovala ho, jak pomalu dovnitř vcházel. Musela se nad tím pousmát. Vážně bude asi v tomhle nováček, i když to ona taky akorát s pár měsíčním náskokem.* Myslivec přijde, až když bude potřebovat zlý vlk zkrotit. *Napadlo ji, že by ho možná měla přestat přirovnávat k vlkovi, když je upír. Spíš u vlkodlaků by se hodilo mluvit o krocení vlka. Bude muset vymyslet něco vhodného i pro upíry. Květiny vzala do ruky a pokračovala do bytu. Z jedné skříňky vzala vázu, v kuchyni ji naplnila vodou a po vložení květin do ní ji postavila na stolek. Nakonec se otočila na toho záhadného upíra.* Jak se vlastně jmenuješ?

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

Finnův upír

Takže tě někdo hlídá... *Ušklíbl se. A díval se, jak připravuje vázu pro květiny. Hned si sedl na nějakou židli, ani se nezeptal a čekal, až se k němu přidá. Měl to velice dobře promyšlené. Přimhouřil oči, když se ho zeptala na jméno, ale usoudil, že jí to k ničemu nebude. V tomhle nebude muset lát. I kdyby se ho někde snažila najít, rodina ho díky jeho kontaktům radši prohlásila za mrtvého. Měl ještě čtyři sourozence a rodiče, kteří neměli čas se o něj starat, černou ovci rodiny rozhodně postrádat nebudou. Trochu se napřímil a nahodil na svou tvář pohodlný výraz.* Říkej mi Joey. *Odpověděl prostě a propichoval Kate svýma modrýma očima. Trochu si upravil vestičku, ale pak si něco uvědomil. Musí být milý. Tedy aspoň teď.* Tvé, Karkulko? *Zvedl obočí a čekal na odpověď. Po to, co mu ho prozradila, se začal pomalinku vyptávat. Vše, co mu říkala, bedlivě poslouchal a byl velice vnímavý posluchač. Po několika tématech měl pocit, že už mu konečně trochu věří, a dokonce požádal o kávu. Byl u Kate už zhruba hodinu, spolu snědli pizzu a on jí vyprávěl vymyšlené story se svého bohatého života. Vlastně to bylo vymyšlené už když byl malý, vyprávěl jí život, jaký si vždy přál mít. Samozřejmě tam začlenil historku o tom, jak přišel na to, že existuje magie. Navíc ještě nakousl to, jak byl přeměněn "nějakým" upírem, když byl na cestách. A dokonale tam dokázal začlenit historky o Původních, které se "dozvěděl" (od Finna), když byl poslán svou babičkou pryč z NO.* ... Ty znáš Původní, Kate? Já o nich vím jen to, co jsem zaslechl. A teď... *Sklopil pohled, aby zdůraznil stav: upír.* ...mi už nikdo nevěří.

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

Spíš bych řekla chrání. *Opravila ho. Byla si jistá, že Sophie a Genevieve by jí pomohly. A možná i Elijah a Kol. Pak se ho zeptala na jméno, na které dostala odpověď. Aspoň už ví, jak ho oslovovat. Byla slušnost říct mu pak i to svoje.* Jsem Kate. *Odpověděla mu na jeho otázku. Pak si spolu začali povídat o všem možném, přičemž se projevovala její ukecanost. Zticha byla většinou jenom ve chvílích, když jedla anebo když on vyprávěl o svém životě. Věřila mu, ani jednou ji nenapadlo, že tohle celé je jenom vymyšlená historka. Zjistila aspoň trochu, jak byl přeměněn. Podle všeho se nikdo nemusí obávat někoho, kdo by tady hromadně vytvářel upíry. Tenhle byl nejspíš stvořen někým někde a pak se prostě jen vrátil domů. Bylo pochopitelné, že se vrátil do svého města. Při zmínce o Původních se trochu kousla do rtu.* Znám je trochu. Můžu ti o nich říct, že je to s nimi někdy rizikové. Někdy se s nimi dá vycházet, někdy ti pomůžou a někdy tě zase kvůli něčemu využijí. *Na pár vteřin se odmlčela, když sledovala jeho sklopený pohled.* Možná by ti s tímhle novým stavem pomohli.

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

Finnův upír

*Zasmál se a zavrtěl hlavou. Vše šlo hladce, skoro podle jeho plánu. Usmál se. S touhle holkou by nechtěl žít. Za chvilku by spáchal sebevraždu, pokud to tedy nějakým způsobem jde. Tohle jim Finn nikdy neřekl, nikdy nebyla příležitost.* Už jsem se s tim smířil, kotě... *Zarazil se, protože tohle byl jeho normální způsob komunikace. Pro Kate to mohlo vypadat tak, že se zastyděl, protože jí takto oslovil. Pravda byla jiná, ale to ona nemohla vědět.* ... Pochybuju, že je něco, co by mi pomohlo. *Trochu se zarazil. Díky ovlivnění neměl na takové myšlenky čas ani náladu. Byl upírem, tohle se mělo stát. A původnímu ovlivnění se těžko vzdoruje.* Nikdy jsem ještě žádného Původního nepotkal. Kolik jich teď vlastně je? Slyšel jsem, že jsou šťastná rodina. *Zavrněl a opřel si lokty o stůl. Tohle byla téměř ta nejdůležitější otázka, kterou mu Finn kladl na srdce. Ve skutečnosti se upír naučil jména všech Původních, aby měl přehled. Teď však musel hrát nechápavého. Otočil na prstu svůj vzácný denní prsten a podíval se Kate přímo do očí, aby si zajistil to, že odpoví. Pomalu přestával působit uvolněné, protože další bod na seznamu byl "Volný program". Má si užít, nebo jí jen vysát do poslední kapky? Myšlenka na krev jím otřásla - opět to ale bylo v jeho prospěch. Vypadalo to, že si znovu vzpomněl na něco z minulosti.*

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Ani jí nevadilo, že jí oslovil takhle. Není to poprvý, co jí tak někdo řekl, a tak si na to docela zvykla. Muži mají prostě sklony takhle oslovovat ženy. Možná měli pocit, že se jim to líbí.* Vlastně něco takové existuje. Buď si můžeš zvyknout na to být upírem a přijmout to, anebo najít někoho, kdo tě přemění kouzlem opět na čaroděje. Akorát nevím, jak moc bude těžké se k tomu kouzlu dostat. *Nejspíš ho bude znát Sophie. Asi by ji šlo přesvědčit, aby to kouzlo provedla. Byl přeci čaroděj a teď si procházel tím, čím teď Genevieve a čím si i Sophie krátkou chvíli procházela.* Myslím, že jsi je potkal. Dva byli v tom baru včera. S jedním z nich, Elijahem, jsem se bavila, když jsi se na mě díval. Ten druhý, Kol, tam tou dobou už nebyl. Pak jsem trochu znala ještě třetího, Klause, ale ten umřel. A pak jsou ještě další tři, který jsem nikdy nepotkala. A jména si ani pořádně nepamatuju. Vím, že to je jeden muž a dvě ženy.

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

Finnův upír

*Ušklíbl se.* První možnost. Zvyknul sem si. *Pokýval. Takže si všiml dobře, nóbl chlap byl jeden ze sourozenců: Elijah. Kol tam taky byl...* Velká rodina. *Zarazil se, když mu řekla, že je Niklaus mrtvý. To Finna potěší (upír nevěděl, že má vypnuté lidství). Usmál se, jako kdyby právě zjistil něco, co ho zároveň zarazila, ale za druhé i potěšilo. Dvě ženy znamenaly jeho sestry a za muže označila samotného Finna. Pokývala do tváře se mu vrátil zpět normální výraz. Tohle bylo vše, co potřeboval vědět. Všechny ostatní informace by už teď byly stejně k ničemu.* Hybrid je mrtvý... *Přimhouřil lehce oči. Finn se soustředil hlavně na Niklause a ostatní sourozence nechával zatím být. Možná, že by se mohl dozvědět ještě něco, ale tohle podle jeho mínění stačilo. Trpělivosti přetekl pohár, teď se začne konečně chovat normálně. Zatím vypadal zcela klidně, ale v kapse kalhot ho hřál papírek s právě započatým bodem: "Volný program." Chvilku mlčel a jen se usmíval. Díval se Kate opět přímo do očí.* Ťuk, ťuk, Karkulko. *Začal první frázi známe hry. Už byl jako na trní.*

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Nemluvila mu do toho, jak se rozhodl, bylo to na něm. Ani sama nevěděla, jak by se rozhodla být na jeho místě. Netušila, jestli by si zvolila být upírem nebo být čarodějkou. Na jeho poznámku o jejich rodině jen mírně přikývla. Byli velká rodina. Akorát si nebyla jistá zda to v jejich době bylo normální. Tehdy nebyla antikoncepce, dneska byla, takže ženy měli většinou maximálně tak tři děti. Asi to pak už nějak nezvládaly.* Umřel skoro před dvěma měsíci... *Doplnila ještě, ale pak se zarazila. Došlo jí, jak označil Klause. Jako hybrida. Jenže ona neřekla nic o tom, že je hybrid. Možná to mohl vědět z těch historek, co věděl předtím, ale to by pak musel vědět i jeho jméno a to bylo až moc konkrétní. Nějak jí to nesedělo. Postupně během toho přemýšlení jí vymizel úsměv z tváře.* Jak víš, že Klaus byl hybrid? *Postupně jí už začínalo docházet, že tady něco nehraje.*

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

Finnův upír

*Musel se uklidnit. Něco ho totiž napadlo a nevěděl, jestli se dokáže uklidnit. Zabořil se do opěrky křesla a po její otázce se snažil zatvářit normálně, úplně, jako kdyby z něj ona dělala vola. Pokrčil rameny.* To ví všichni... *Snažil se dostat kontrolu do svého hlasu a skoro se mu to povedlo. Moc myslel na to, že se jí zakousne do krku. Měl něco lepšího, za co bude u Finna na výslunní. Nechá si jí. V hlavě se mu rýsovaly myšlenky, které byly sice pod ovlivněním, ale pokýval. Mít čaroděje na své straně nebylo špatné, sám Finn to řekl. Teď měl Kate omotanou kolem prstu a skoro si to pokazil. Vydechl a rychle si přerovnal myšlenky. Jak se jen mohl dozvědět...* Venku se o něm šušká. Prej byl neporazitelný. *Zalhal, ale vypadalo to velice dobře. Musí ještě něco dodat a uklidnit se. Sice mu už v tuto chvíli dal jeho "pán" volno, ale Joey byl chytřejší. Pod ovliněním byl přesvědčen, že to dělá pro sebe, přitom hledal nejlepší situaci pro Finna.* Princ dvojí krve, napůl vlk a napůl upír. *Dodal ještě a znovu se vrátil do předchozího chování. Vstal. Pokud by mu položila ještě pár otázek, byl by ji nucen zabít. Ale už měl něo lepšího. Zabije s někoho venku, někoho, kdo pro něj nemá slabost.* Mám hlad a ta pizza nebyla nic moc. Vypadnu odsud dřív, než abych si udělal sváču z tebe. Není to jednoduchý, kotě. *Zavrněl a podíval se ke dveřím. Doufal, že se ho nebude už na nic vyptávat. Po tom, co jí řekl, by si měla dát dvě a dvě dohromady. Mladý upír přeměněný čaroděje, hledá sám sebe a blablabla. Sotva ho doprovodila ke dveřím, chtěl zmizet a hned běžet za Finnem, že získal informace, čarodějku a pizzu zdarma. Už byl ve veřejích, když se zatavil a přemýšlel. Má si čarodějku nějak pojistit, protože ty hadry, co měl teď na sobě, si už nikdy nevezme. Protočil oči, samozřejmě, že to neviděla, otočil se. Aniž něco stačila udělat byl u ní a vtiskl na její rty jeden jediný vzácný polibek. Snažil se do toho dát vše, aby to mělo aspoň nějaký smysl a doufal, že to bude fungovat jako za časů, kdy byl člověkem. měl to vyzkoušené, po tomhle o něm holky přemýšlely hodně dlouho. On se ale buď nikdy nevrátil, nebo přišel jen za "jednou" věcí. Odtáhl se, mrkl a upíří rychlostí byl z bytu pryč. Nechal za sebou jen pánskou vůni a rozrušenou Kate.*

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Nakonec se přiklonila k té myšlence, že znal jeho jméno. Původní byli známí a on byl asi nejznámější z nich, takže to bylo pochopitelné. Její výraz se proto uvolnil, už neviděla nic divného, takže se mohli zase v klidu bavit dál. A zrovna o Původních. Bylo to takové nestandardní téma k hovoru.* No, neporazitelný nakonec nebyl, když umřel. A s ním i jeho dítě. Chudáci. Teď ta jejich rodina nebude moc šťastná. *Bylo na ní poznat, že jí je to líto. Nikdo by nesměl přežít smrt svého dítěte. Klausovi se to nestalo, ale za to té, která to dítě porodila ano. A stejně tak nad tím museli truchlit i všichni ti ostatní sourozenci. Pousmála se pak nad jeho poznámkou, protože tímhle ji připomněl jednu knihu Harryho Pottera. Jak moc si je asi podobný Klaus a Severus Snape? Možná trochu povahou. Oba dva se tváří na počátku mrzutě a nepřátelsky, ale nejspíš někde za tím bude schovaná nějaká lidská slupka. Ta Snapeova milovala Lily, ta Klausova zase svoji dceru.* Jo, lepší bude, když se najíš někde jinde. *Přikývla. Vážně se jí nelíbilo, že by se stala jeho svačinkou. Zvedla se a doprovodila ho ke dveřím. Už se s ním chtěla nějak začít loučit, když se zarazil. Čekala, že něco řekne, ale on místo toho něco udělal. Ten polibek přišel tak nečekaně, že v prvních dvou vteřinách byla překvapená. Ale pak roztála a polibek mu začala oplácet. Zavřela oči a o trochu víc se k němu přitiskla. Jenže ten polibek skončil dřív, než by chtěla. Ještě chvíli pak na něj rozrušeně koukala. Postřehla to mrknutí a už otevírala pusu, že mu něco řekne, jenže on už byl pryč. Ještě chvíli tam stála, než dveře zavřela a vrátila se zpátky.*

Předmět: Re: Genevieve´s flat Wed Feb 25, 2015 2:16 pm

(Ke Kate si vzala taxíka, aby nemusela všechno to jídlo táhnout v ruce. Když k ní přijela, stromek už byl ozdobený a byt také. Musela uznat, že to tu Kate vyzdobila opravdu krásně a samozřejmě jí to vše pochválila. Už se blížil večer, takže Sophie začala připravovat jídlo. Krocana dala ještě na chvíli do trouby, aby se ohřál, brambory a dušenou mrkev ohřála v mikrovlnce a fazolky připravila až nakonec. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby to vše uvařila a upekla u Kate, ale jelikož vařila i jídlo do kostela, tak by to nestíhala a Kate, jak sama už dříve řekla, vařit neumí. Sice jídlo bude ohřívané, ale chutnat bude stejně skvěle. Když jí přijde sms od Cami, tak jí hned na to odepíše. Napíše pak ještě sms Elijahovi. Přemýšlí, zda napsat ještě Marcelovi a Davině, i když s Marcelem si vlastně popřáli. A navíc chtěla za nimi zajít druhý den a předat jim dárky. Nakonec se tedy rozhodne, že jim nenapíše a prostě Davině popřeje Veselé Vánoce až další den. Večer se společně navečeřela s Kate a u toho si samozřejmě povídaly. Jako dezert si dali jablečný koláč. Po večeři, když společně sklidili nádobí, se usadili k televizi a dívali se na pohádky, které vysílali. Strávili společně úžasný večer, i když by si Sophie přála, aby s nimi byla i Genevieve. Jenže řekla, že jí nebude pomáhat, dokud si o to sama neřekne. A nechtěla jí ani popravdě kontaktovat. Genevieve se od nich odřízla a s tím teď nic neudělá. Povídají si a sledují televizi dlouho do noci, ale nakonec si jdou lehnout. Sophie spí u Genevieve v ložnici a Kate ve svém pokoji, který nechala ještě před svou "smrtí" a odjezdem Genevieve udělat. Sophie se probudí druhý den kolem deváté ráno a začne připravovat snídani.)

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Štědrovečerní večer strávila se Sophie a příjemně si ho s ní užila. Byla to zajímavá změna oproti těm vánočním večírkům a popíjení alkoholu s přáteli, jak tak trávila Štědrý večer. A letos se místo toho koukala na pohádky. Ale oproti dřívějšku letos jedla mnohem lepší jídlo. Z jejích kamarádu se nikdo nenamáhal, aby takhle navařil. Nakonec si obě šly lehnout. Ráno se probudila brzo, i když jenom na chvíli, protože po chvíli zase usnula. Tohle se zopakovalo ještě jednou, než se probudila potřetí a to už bylo slunce na obloze a hodiny ukazovali, že už je po deváté hodině. Vstala proto z postele a převlékla se z pyžama. Při cestě z postele ji padl pohled na dvě věci, které jí ležely na stolku. Tím jedním byl zabalený dárek pro Genevieve, u kterého nevěděla, kdy bude mít příležitost jí ho předat. Vedle ležela roztržená obálka s dopisem, který ji oznamoval, že se jí podařilo dostat se do jednoho mezinárodního programu, který ji umožňoval vycestovat do Itálie. Akorát zatím zvažovala, jestli má odjet nebo ne a tak o tom zatím ještě nikomu neřekla. Poté od toho stolku odvrátila pohled a vydala se do kuchyněm odkud slyšela nějaké zvuky. Tam nalezla už vzbuzenou Sophie.* Dobré ráno. *Pozdravila ji a pohlédla na to, co už stihla v kuchyni udělat.* Vzhledem k tomu, že tady bydlím já, neměla bych se spíš já starat o snídani?

Předmět: Re: Genevieve´s flat Wed Feb 25, 2015 9:13 pm

(Snídani už měla skoro hotovou. Na jídelním stole ležel talíř s lívanci a v misce byli jahody, které přinesla ještě včera večer a nechala je v lednici. Také připravila čerstvě vymačkaný džus z pomerančů a kávu. Teď akorát dodělává míchaná vajíčka, slaninu a topinky. Otočí se, když do kuchyně vejde Kate. Hned se na ní usměje.) Dobré ráno. (Během chvilky už z topinkovače vyskočí hotové topinky, které vyndá na talíř a v další chvíli na další talíř dá míchaná vajíčka a slaninu. Pak to vše položí na stůl. Ještě jen dolije do hrnků kávu a připraví dva prázdné talíře a příbory. Nechá na Kate, co si bude chtít dát.) No jelikož už jsi mě upozorňovala, že tvé kuchařské zkušenosti nejsou dost valné, raději jsem to převzala do svých rukou. Nechceme tu přeci hasit požár zrovna o svátcích. (Usměje se opět a pokyne rukou, aby se Kate posadila. Dneska má opravdu dobrou náladu. Možná to bude tím, že poprvé za svůj život prožila opravdové tradiční vánoce nebo prostě, že je prožila s Kate, i když jí tu samozřejmě hodně lidí chybělo. Monique, Jane-Anne a Genevieve. Jenže s tím nic neudělá, takže si prostě jen užívá to, co jí bylo dopřáno. Jakmile se posadí ke stolu, sáhne pod stůl pro dárkovou tašku, kterou podá přes stůl Kate. Uvnitř tašky byly bílé šaty.

Mohly sloužit jako letní šaty, ale ona je kupovala hlavně, protože Kate neměla žádné obřadní šaty a tyhle jí prostě padly do oka. Pak byla v tašce ještě obálka, v které byli nové Kateiny papíry, které říkaly, že je dcerou Genevieve a Benjamina a navíc Americká občanka. Datum jejího narození jí řekla Genevieve už dříve, ale samozřejmě rok musela dát, aby odpovídal opravdu jejímu věku a ne ten pravý.) Chtěla jsem ti to dát už včera, ale dárky se mají prý rozdávat až dnes. (Vezme si do ruky hrnek s kávou a začne pomalu upíjet.)

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

Náhodou topinky ještě udělat umím. A možná i vajíčka bych zvládla. Akorát slanina by byla připálená. *Pokrčila nad tím rameny a najejí pokyn se posadila. Trochu přitom měla pocit, jako kdyby se najednou ocitla u Sophie doma a ne v bytě, kde sama bydlí. Už se začínala poohlížet po tom, co si dá, když se před ní objevila dárková taška. Nějak si ještě nestihla uvědomit, že by se měli dnešní ráno rozdávat dárky. Ještě než se dala do rozbalování se ale podívala na Sophie, když se zmínila o dárcích.* No, svoje dárky najdeš pod stromečkem. *Sice ten stromeček, co tady měly, byl opravdu stromečkem i velikostí. Nějak extra velký nebyl, ale jako vánoční tradice posloužil. Zvedla se proto narychlo ze židle a došla pro ty dárky pro Sophie. Všechno to zvládla zhruba během deseti vteřin, než se vrátila a postavila je před Sophie.* Šťastné a veselé. *Usmála se a pak se usadila zase na židli. Teď už se pustila do rozbalování svého dárku. První si všimla šatů, které vyndala a rozložila. Usmála se nad nimi. Bude zvláštní, až je začne nosit, protože ona nikdy šaty nenosila, pokud to společenská pravidla nevyžadovala. Možná je bude nosit zase jen na ty příležitosti, anebo je začne nosit i jen tak. Změna je přeci život.* Děkuju. *Podívala se krátce na Sophiem než si všimla té obálky. Vyndala ji a vytáhla z ní papíry. Překvapeně nad nimi pozvedla obočí. Tohle vážně nečekala a ani neměla ponětí, jak se to Sophie podařilo zařídit. Podívala se proto na ni s překvapením v očích.* Jak jsi to dokázala?

» Kaleb´s Flat
» Adam's Flat
» Gia's Flat
» Cami´s Flat
» Sophie´s Flat