Genevieve´s flat

(Rozhodla se, že by taky měla jít zkontrolovat svůj byt. Přeci jen, neví, jak ho Kate opustila, i když si je jistá, že by tam určitě nenechala nepořádek. Ale musí se tam uklidit. Byl to už nějaký ten pátek, co Kate odjela a ona si je jistá, že tam bude prachu a špíny habaděj. Sice tam teď nebydlí, ale to neznamená, že ten byt nebude udržovat. Navíc si opravdu hrála s myšlenkou, že by se do toho bytu chtěla vrátit. S Kolem samozřejmě. Na plantáži to samozřejmě vůbec nebylo špatné. Dům byl velký a prostorný, ale ona tenhle byt milovala. A i když se jí v něm staly i nepěkné věci, nakonec se přes to dokázala přenést. Kol jí opravdu vybral skvělý byt a ona to ocenila. Teď, když je Kate pryč, tak má prostor k tomu, aby se sem vrátila. Věděla sice, že její byt byl poskvrněn přítomností toho obejdy, kterého si Kate tak oblíbila, ale to se dalo překousnout. Jen doufala, že nic neprováděli v její ložnici. Přemluvila Kola, aby šel s ní. Vlastně si spolu už dlouho nevyšli na nějakou procházku. A tuhle procházku můžou spojit i s něčím užitečným. Dojdou konečně k domu, kde dříve bydlela. Opravdu nebyl tak daleko od plantáže, ale přesto strávili chvilku na čerstvém vzduchu. Odemkla si svými klíči a vešla. Porozhlédla se. Měla pravdu, všude seděl prach.) Když si vezmu, co všechno jsem v tomhle bytě prožila. Byla by škoda ho jen tak nechat ležet ladem.

Uběhlo už dlouho od té chvíle, co Sophie s Aliseou pomohly Gen. Už dlouho tu nebyly žádné problémy, jako by se s tím zlomeným kouzlem, které na Gen uvrhla jejich matka, Esther, poděla někam pryč. Nějak se o ně nezajímala, nedávala jim nijak vědět, dokonce jim ani nevyhrožovala. Proč? Co se stalo, že se o ně přestala zajímat? Copak nechtěla Kola přesvědčovat dál? On se bál, že tohle je jen ticho před bouří. Bál se, že přijde něco mnohem horšího, než je to, že Gen nemůže přijímat krev. To přece jen mohla přežít dlouho, 'jenom' by vyschla. Ale Esther je liška podšitá, stejně jako Kol. Ona vždycky dokázala vymyslet něco mazaného. Nejhorší na tom je, že ji nikdo nedokázal přesvědčit, aby toho nechala. U Kola už to v tuhle chvíli možné bylo... S těmihle obavami usínal každou noc, vážně měl strach. Ne o sebe, ale o Gen. Věděl totiž, že jeho matka nezabije, maximálně ho přesune do jiného těla. A když bude naštvaná, bude to tělo bez magie... Gen ho přemluvila, aby se s ní šel podívat do jejího bytu, ve kterém v poslední době přebývala její dcera, Kate. Už tam ale delší dobu nebyla, protože odjela někam na studia, Kol ani pořádně nevěděl, kam. Vešli společně do bytu a Kol se rozhlédl kolem. Nebyl tu zas takový nepořádek, Kate musela, předtím než odešla, uklidit. Ale bylo to něco, co Kola hned prásklo přes nos. Cigaretový kouř. "To by rozhodně byla, ale ne všechno, cos tu prožila, bylo hezkýho." Naráží hlavně na to, co jí tady udělal on. "Navíc, na plantáži to přece taky není špatný, ne? Je to tam aspoň větší. A nesmrdí to tam cigaretama... Nevěděl jsem, že Kate kouří..." řekne a přejde k oknu. "Tohle je fakt humáč," řekne znechuceně a otevře okno. Cigarety mu vážně vadily. Nebylo moc věcí, které by mu tak lezly na nervy...

(Z rozjímání ji vytrhl Kolův hlas. Ano, samozřejmě, že tady nezažila jen pěkné věci, ale ne vždy je posvícení. Navíc těch hezkých věcí a vzpomínek bylo rozhodně víc než těch špatných jako byl uřknutý Kol nebo Francesca, která ji sem přišla zabít. Teď je naštěstí mrtvá ona, i když Gen taky, ale trochu jinak mrtvá... to je jedno, sama pro sebe si zaklepe hlavou a pak věnuje svou pozornost zcela na Kola.) To je sice pravda, ale tohle místo za to nemůže. Navíc už jsem se přes ty věci přenesla, takže v tomhle překážku nevidím. (Posunula se trochu dál do bytu, samozřejmě v botách, protože tu byl opravdu prach. Tohle bude muset všechno uklidit. Ještě, že v takových situacích má tu upíří rychlost. Teď ale přešla k fotkám na poličce, které vzala jednu po druhé a odfoukla z nich prach. Ona a Kate, ona a Kol, ona a Sophie. Tři nejdůležitější lidé v jejím životě. Vlastně tu víc fotek ani nepotřebovala, i když si je jistá, že postupně zaplní i další místa dalšími fotkami.) Ne, na plantáži je to fajn a máš pravdu, je to velké, ale na co tak velký dům jen pro nás dva? Tenhle byt mi vyhovoval, byl útulný a akorát. A ano, cigaretami to tu ještě trochu smrdí. To ta Kateina známost. (Ušklíbla se a podívala se na Kola, jak otevíral okno. Jistě tím kouřem budou načichlé i peřiny nahoře. Tím si byla jistá. Teď ale nechtěla řešit kouř.) Chtěla bych se sem vrátit, Kole.

Je rád, když slyší, že se přes ty věci přenesla. Ale stejně si nemyslí, že je to tak úplně pryč. Hlavně nebude nikdy pryč to, co jí udělal, když byl uřknutý. Sakra, vždyť tady ji zabil. Tady ji málem zabila i Francesca... Měla na tenhle byt hromadu špatných vzpomínek. Sice víc bylo těch dobrých, ale ty špatné byly hoodně zlé. "Samozřejmě, že za to nemůže místo, ale stejně... Prostě se to stalo tady, Gen. Možná ses přes ty věci přenesla, ale nezapomeneš na ně, to se nedá," řekne a podívá se na ni. Tohle, co řekl, myslel naprosto vážně. Je toho názoru, že tohle místo bude Gen pořád připomínat to, co jí tenkrát udělal, a to se mu nelíbí. Vždyť plantáž nebyla špatná. Tam se jí nic špatného nestalo, co si vzpomíná. Sleduje ji, jak přejde dovnitř do bytu a jde k fotkám. Ty tady zůstaly, Kate s nimi asi nic dělat nechtěla, i když žila chvíli v domnění, že je Gen mrtvá. Byla tam ta jedna fotka z Bali, ta, která se jim povedla snad nejvíc. Musel se pousmát. Určitě k nim přibudou i další, protože se co nevidět podívají někam jinam do ciziny, udělají si krásnou dovolenou. I když asi nebude lepší než ta na Bali. "Jasně, že ti vyhovoval a byl útulný, přece jsem ho vybíral já," ušklíbne se a to už se rozejde k oknu, "mně se právě líbí, jak je ten dům veliký. Dá se používat třeba na jednu věc, která se dá díky velikosti toho domu dělat na hooooodně místech," řekne a šibalsky se na ni uculí. Za chvíli otevře to okno, protože mu ten kouř vážně vadí. Když řekne, že se sem chce vrátit, protočí oči a sedne si na gauč. "Má cenu tě přemlouvat?" podívá se na ni tázavě.

(Opravdu byla Kolovi "vděčná," že jí pořád připomínal, co se jí tu stalo a že to zlé vlastně nikdy nezmizí. Může to potlačit, nemusí na to myslet, ale už to bude stále v ní a tenhle byt by jí ty špatné vzpomínky mohl evokovat snáze než plantáž. Skoro, jako by opravdu nechtěl, aby tu znovu žila, aby tu byla. Skoro, jako by tu ani nechtěl on žít s ní, protože to, co tu teď vlastně říká, může být dost dobře i jeho případ. On tu taky nezažil jen dobré věci. On jí tu ubližoval, on ji tu zabil. Semkne víčka pevně k sobě a těžce polkne, protože se jí to všechno vybaví. Ne, protože by stála v tomhle bytě, ale protože jí to Kol připomněl.) Proč mi to připomínáš? (Podívá se na něj a ve tváři nemá zrovna nejmilejší výraz.) Pokud chceš zůstat na plantáži, tak to prostě řekni rovnou, ale takhle to nedělej. (Vydechne a pak se věnuje těm fotkám. Kate to tady nechala skoro jak to tu nechala předtím ona. Jen pár dekorací přibylo. Vlastně by mohla klidně být s Kolem na plantáži a tenhle byt by mohla někomu pronajmout. Jistě by se našel někdo, kdo by měl o ten byt opravdu zájem. Ale nechce ho prodat, jen opravdu pronajmout, pokud tedy Kol bude trvat na tom, že chce zůstat na plantáži. Dřív by si asi stála za svým a nepovolila by, ale Finn měl v tomhle vlastně pravdu, když se s ním tehdy sešla. Bude její manžel a měla by respektovat jeho přání a názory. A když jí to opravdu nijak neublíží, měla by ho podpořit a vyslyšet. Kompromisy, bude se je muset naučit dělat. Tohle může být jeden z nich. Musela se pobaveně ušklíbnout, když zmínil, jaká činnost se dá dobře na plantáži dělat. Otočila se čelem k němu, když si sednul na pohovku.) Vážně bych se sem chtěla vrátit, ale pokud se tady nebudeš cítit dobře, tak fajn, zůstaneme na plantáži. (Řekne nakonec, i když je na ní vidět, že to, že se vzdala bydlení v tomhle bytě, bolí. Ano, kompromisy občas bolí.)

Nerad jí to připomínal, ale potřeboval, aby si uvědomila, že se tu nestaly jenom ty pěkné věci. Nechtěl by, aby si to bydlení rozmyslela, jakmile by na ni začalo to všechno doléhat. Sice ještě v tuhle chvíli nahlas nevyslovila, že by tu ráda bydlela, ale viděl to na ní. Viděl, že má tenhle byt doopravdy ráda. Že by vážně ty krásné vzpomínky potlačily ty zlé? Pokrčil rameny, když se zeptala, proč jí to připomíná. "Já nevím. Možná proto, že já si to pořád vybavuju a to se mi nelíbí. Ty jsi to už ale asi přešla, což je dobře, to jsem si vždycky přál... Ale nechci, aby ti to ten byt začal zase všechno připomínat," řekne popravdě. Nechci, aby ti ten byt připomněl to, jak jsem ti ublížil. řekne si v duchu. Vždyť tenkrát se s ním kvůli tomu všemu Gen rozešla. On ji pořád přemlouval, snažil se jí přesvědčit o tom, že za to nemůže, ale nešlo to. Bylo to v ní tolik zakořeněné, to, že jí to udělal Kol. I když věděla, že to on vlastně nebyl... Nemohl se smířit s tím, že by jí to ten byt připomínal. Prostě ne. "Není to o tom, že bych chtěl nutně zůstat na plantáži. Už jsem ti řekl, proč jsem ti to připomínal. A dál to dělat nebudu..." Jestliže to Gen nechce a vadí jí to, nebude to dělat. Bude jedině rád, když na to pokud možno zapomene. A nebo ne, to ne. Zapomenout se na to nedá... Bude rád, když na to nebude myslet, pokud možno nikdy. Samozřejmě nechtěl, aby se ten byt prodal, na to ho měla Gen i on moc rádi. Ale nechtěl ho ani pronajímat. Proč taky? Peněz měli dost a bůhví, co by s tím bytem nějací nájemníci udělali. Stačilo vidět, a hlavně teda cítit, co tady udělala Kate s tím svým amantem. "Pokud se sem chceš vrátit, vrátíme se. Není to o mně, ale o tobě. Nemůžeš se mi pořád jenom přizpůsobovat. Jo, vím, že jsi mi řekla, že mě budeš respektovat a podporovat moje názory, ale to já nechci, abys šla pořád jako ovečka za mnou. Taková jsi nikdy nebyla. A navíc, plantáž by mi mohla zůstat jako taková zašívárna, když tě třeba naštvu, Gennie," řekne provokativně.

(Nemohla říct, že by všechno v ní bylo potlačené a díky tomu, jak to teď kol stále omílal, si to vybavovala až moc živě. Měla dobrý výhled na prostor mezi obývákem a kuchyní. Tam to vlastně všechno začalo tím, že ji Kol chytl tak silně, že rozbila hrnek s kávou. Promítlo se jí to před očima a raději uhnula pohledem jinam. Jestli chtěl Kol dosáhnout takového efektu, tak se mu to opravdu povedlo. Najednou se tady necítila vůbec pohodlně. Ale nebylo to bytem, bylo to tím, co jí tu teď kol vykládal. Stále jí vtloukal do hlavy, jaké špatné věci se jí tady staly. Bylo vidět, že z uvolnění se rychlo stalo napětí. Byla našponovaná jako struna. I když ona by tu ráda bydlela, teď o tom dost pochybuje, protože Kol jí to všechno připomněl, i když to možná ani tak nepřipomínat jí ale sobě, tedy spíše se jí snažil dát jakýsi signál, že on na to stále myslí, že na to nemůže zapomenout. A ona po něm přeci nemůže chtít, aby žil někde, kde mu to bude připomínat něco, co udělal, i když to nebyl tak úplně on.) Kdybych se přes to nepřenesla, myslíš, že bych s tebou teď byla? (Podívá se na něj tázavě a to naštvání z ní trochu opadne. Vlastně se o tomhle neměli šanci pobavit. Co se vrátila, řešili naprosto jiné věci, ale tuhle záležitost dořešit nestihli a teď se to mezi nimi zase otevírá. Pak jí znovu zopakuje, že už jí to tedy připomínat nebude. I když jí tvrdí, že sem klidně půjde bydlet, že se sem vrátí, pokud to chce, ona věděla, že Kola by to tu užíralo, za chvíli by se tu asi zbláznil z toho, co za věci tu dělal. A ona by se asi zbláznila s ním, protože by jí to tím Kol připomínal. Ne, i když by si to opravdu přála, nemůžou tady bydlet. Ne spolu. Kousne se do rtu a podívá se na něj.) Kole, tohle není o mně, ani o tobě. Tohle je o nás, o nás obou. Nebudu bydlet někde, kde... (Nedořekne to a vydechne. Přejede si patro jazykem.) Podívej se, zůstaneme na plantáži, tam můžeme žít oba. Tady by to společně asi moc dlouho nevydrželo, takže proč nemít zašívárnu tady. Když jeden z nás bude potřebovat, prostě si sem na pár dní třeba zajde. (Navrhne mu. Když tady v tom bytě nebudou spolu, nemuselo by to tolik evokovat to, co tady Kol Genevieve udělal.) A nejsem ovečka. Tohle dělám dobrovolně. Já jen... pokud máme být manželé, tak nemůžeme věčně jít proti sobě a každý si prosazovat tu svou. Nic víc ani nic míň v tom nehledej.

Nechtěl jí to takhle moc připomenout. Vlastně ani nevěděl, že jí to mlže připomenout až tak. Myslel si, že ona na to pořád myslí, když je tady v bytě. Když se nad tím vším ale zamýšlel ještě víc, došlo mu, že to nepřipomíná ani tak tolik Genevieve, ale sobě. Vadilo by mu žít na místě, kde on zabil ji. Svou velkou lásku. Sice nebyl sám sebou, ale to je jedno, tohle by prostě nedával. Všiml si na Gen, jak ji to celé rozhodilo, jak raději uhnula pohledem, když se dívala na to místo, kde to všechno začalo. Ano, i Kol si to pamatoval, všechno do detailů, samozřejmě. Už nebyla tak uvolněná jako když sem přišli. Kdepak. Byla napnutá a to ho mrzelo. Zkazil ji náladu tím, že jí řííkal všechny ty věci. Ale on za to nemohl. Navenek se možná mohlo zdát, že je také celé dny uvolněný a šťastný, že je s Gen. Šťastný samozřejmě byl, ale bál se toho, co přijde, až zase Esther začne věci řešit. Neměl rád, když musel žít v nejistotě. Takový život si pamatoval z těch dob, kdy žil ještě s Nikem. To nikdy nevěděl, kdy skončí v rakvi... Čím dál tím víc zjišťoval, že si jsou všichni Mikaelsonovic děti podobní s rodiči. "Promiň, neměl jsem to vytahovat," řekne nakonec jenom. Bylo mu líto, že jí zkazil náladu, asi ji už dneska ničím nezlepší. Potom poslouchá, co začne Gen říkat. "Mohla bys tu bydlet, kdybych nebyl debil a nepřipomněl ti to," ušklíbne se na ni. Moc dobře věděl, co chtěla říct za tím 'kde'. 'Kde mě můj přítel zabil. Kde mě skoro znásilnil, kdybych se mu nepoddala...' Přikývl, když řekla, že budou na plantáži. Vlastně neviděl nic špatného na tom sem občas zajít. Jen by tu teď prostě nedokázal bydlet. Možná to byl slaboch. Nebo nebyl? Byl to jen chlap, co miloval svou budoucí ženu a nesnesl pomyšlení na to, že jí kdy dokázal ublížit. Změnil se, to je všechno. "Já vím, že to všechno děláš dobrovolně, ale pořád mám pocit, že v tom je cítit něco jako povinnost. Že si myslíš, že to musíš tak dělat, ale to není pravda. Nikdy jsme nebyli spolu bezchybní, vždycky jsme se hádali a měli rozdílný názory. Vztah bez hádek, vztah bez toho, aby si tam každý prosazoval tu svou... Nemyslíš, že by to byla nuda?" podívá se na ni tázavě a potom natáhne ruku jejím směrem. "Pojď taky na chvíli ke mně," řekne při tom.

(Kol měl samozřejmě pravdu v tom, že by se jim tu asi žilo těžce. Možná by to nepřišlo hned, ale jednou by se jim to tady všechno připomnělo. A zdálo se, že Kol ještě rozhodně není srovnaný s tím, co jí tady provedl. Ona si to samozřejmě taky pamatovala, ale bylo to něco, jako když byla znovu v domě, kde žila se svým bratrem, nějak to překousla, protože ten dům nemůže za to, kdo v něm žije. Kol jí to připomněl, ale možná dobře, že to udělal, protože ona by si opravdu chtěla prosadit svou a bydlet tady. A věděla, že on by jí vyhověl, ale nebyl by šťastný, protože by musel žít někde, kde mu to připomíná zlo, které napáchal. Tohle ona nechtěla. Nechtěla ho nutit do něčeho takového. Vlastně byla předtím trochu sobecká, když si myslela, že když se přes to přesunula ona, tak on taky. I když jí na druhou stranu vadilo, že si to díky Kolovi musela znovu vybavit, na druhou stranu jí to pomohlo prozřít. Kol tady nemůže žít. A ona tu nebude sama. Nebyla by tu sama ani náhodou. Na plantáži jí nevadí žít, ale k tomuhle bytu měla citový vztah. To u plantáže postrádala. Ale je pravda, že Kol to mohl mít opačně. Takže prostě bude to kompromis. Nechá si ten byt a bude sloužit jako místo, když si budou jeden od druhého chtít odpočinout. Nebyla naivní a věděla, že takové chvilky prostě přijdou a jistě z obou stran.) Ne, Kole, nemohla bych tu bydlet, protože ty by ses tu necítil dobře. A tohle já nechci. (Zakroutila hlavou. ve větě, kterou nedořekla, mělo zaznít právě tohle. Rozhodně nemyslela na to, na co Kol, ale on to tak mohl brát, protože on to viděl v jiném světle než ona. Ale je dobře, že o tom teď takhle mluví, alespoň si vyjasní pár věcí.) Kole, věř mi, v tomhle není žádná povinnost. Chci, abychom žili někde, kde to bude vyhovovat nám oběma. Tohle zrovna není věc, kde by si jeden měl prosazovat mermomocí něco na úkor toho druhého, takže nebudu prosazovat tenhle byt, když bys to tu se mnou měl všechno před očima. A neboj se, myslím, že hádek a prosazování názorů nás čeká ještě hodně. Tak proč si prostě neužít chvíli klidu a toho, že mezi sebou teď spory nemáme. Navíc si myslím, že je to důležité hlavně, když je tady Esther. (Poví mu svůj názor na věc a pak se podívá na jeho nataženou ruku. Mírně povytáhne obočí a pobaveně se usměje.) Musím to tady uklidit, bohužel. (Začne ho provokovat.)

Rád by tu žil, ale bylo by to pro něj opravdu těžké, kdyby měl před očima to všechno, co tady Gen provedl. Samozřejmě by se snažil vzpomínat na ty radostnější a vtipnější vzpomínky, ale nebylo by to jednoduché. Vážně už by nejradši vypadl někam do ciziny na dovolenou, někam, kde bude nějaká Esther úplné nic, protože tam nebude. Nejlíp by jel někam, kde by měl jistotu, že ho tam nikdo nebude znát. Musí si na dovolenou najít zase nějaké pěkné a klidné místo, nejlépe zase nějaký luxusní domek, kde budou bydlet sami. Ten domek by měl být někde stranou, aby tam byl fakt velký klid. Ale zároveň by tam měla být nějaká zajímavá místa, na která by se mohli podívat. Jo, sice se mohli celé dny válet doma, ale to by nebylo ono. Navíc Gen ho tou minulou dovolenou docela vycvičila - klidně si s ní někam zajde. Třeba ti sloni na Bali byli úžasní... Opravdu se těší, až odsud vypadnou. Žádná Esther, žádný Jackson, Klaus, Beka, Elijah... Nikdo! To byla tak krásná představa. Když ho potom opraví, jak chtěla tu větu dokončit ona, ušklíbne se. "Však já si zvyknu, jestli nechceš už být na plantáži. Tam taky nikdy nevíme, kdy se tam objeví někdo z mých povedených sourozenců. Řekněme, že asi v dohledný době můžeme očekávat Elijaha, protože asi nebude chtít žít na jedný hromádce s Klausem a Hayley. A když tam bude Elijah, bude tam chodit i Hayley. Za tou bude chodit Beka... No booože. Jestli to takhle půjde dál..." zavrtí s pobaveným úsměvem na tváři hlavou. Tam to bude vypadat. Ještě si Elijah přivede svou kamarádku Sophie, s tou si začne povídat Gen a Kol radši někam vypadne. To mu připomíná, že už dlouho nebyl nikde v baru se jen tak napít. A nikde nebyl s Claire. Mohl by ji někam vytáhnout... Zítra jí asi zavolá. Nebo ještě dnes, uvidí. Poslouchá od ní, když říká, že to žádná povinnost není. Občas přikývne, neskáče jí zatím do řeči, protože nemá proč, vlastně s ní souhlasí. "Jasně, já to všechno chápu... Užívejme si toho, že teď máme klid, protože nevíme, kdy mojí matce rupne v kouli a zase začne něco vyvádět. Já jsem ti tím jen chtěl říct, že nechci, abys se mnou ve všem souhlasila, i když nebudeš stejnýho názoru. Zatím se mi zdá, že to děláš a já to nechci," dívá se na ni. Říká to úplně vážně. Nechce, aby se z Gen stal jenom takový ten ocásek, co s vámi bude ve všem souhlasit. Potom ji slovy i rukou pobídne k tomu, aby si k němu sedla, ale ona začne provokovat a dělat drahoty. Tak fajn, když může ona, můžu i já. řekne si v duchu a ruku si položí na stehno. "Tak mně je to jedno, jen si uklízej, to bude taky fajn tě jenom sledovat," řekne jako by mu to bylo úplně jedno a pokrčí rameny.

(Kolikrát přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby z New Orleans vypadla úplně. To ještě, když byla čarodějka. Pak si to vyzkoušela, ale jako upír. Zjistila, že ji to sem stejně táhlo. Vlastně byla nakonec ráda, že ji sem Hayley znovu zavolala. Ale potřebovala k tomu rozhoupat. Možná by to bylo jiné, kdyby žila někde s Kolem, ale na druhou stranu, tohle město bylo jejím domovem a ona tu měla více lidí, na kterých jí záleží. Má ráda tenhle byt, ale mermomocí v něm bydlet nebude. Ne na úkor někoho, koho miluje, takže je jasné, že společně skončí na plantáži bez nějakých dalších řečí. byla pro to rozhodnutá, i když ještě ve chvíli, kdy vstoupila znovu do tohoto bytu, byla rozhodnutá, že se sem zpátky nastěhuje. Názory se mohly měnit hodně rychle, to obzvlášť, když šlo o někoho, na kom vám záleží. Teď byl ale hlavní problém Esther. Oba věděli, čeho je schopná a dokonce to už zakusili. Esther se jistě jen tak nevzdá. A ona jen doufá, že už nepřišla na to, že její kouzlo je prolomeno. Tedy samozřejmě, že jí to v určitém bodě asi musí být divné. Byla si skoro jistá, že to nebude trvat dlouho a znovu se s ní setkají. A měla i ten pocit, že tentokrát už Kol odmítnout moci nebude. Ona věděla, že se pro ni vzdá jejího těla, ale nechtěla to. Nechtěla, aby to udělal. Na druhou stranu, pokud to neudělá, Esther mu stejně tělo vymění, ale už nebude tak lukrativní. Jedno věděla ale naprosto jistě. Ona bude muset zjistit, jak se stát znovu čarodějkou, jinak to pro ni nebude dobré.) Kole, neomílejme to už pořád do kola. Jsem rozhodnutá pro plantáž, ty tam chceš žít taky. A nebudeme tady řešit, jestli se k nám ještě někdo přistěhuje. Ten dům je vaší rodiny, takže tam může přebývat ten, kdo z vás chce. A dům je dost velký na to, aby nás tam klidně bylo víc. (I když si je jistá, že kdyby se tam někdo přistěhoval, tak by mu asi nebylo moc po chuti poslouchat sexuální hrátky jí a Kola, ale to je prostě smolík. Oni by se toho nevzdali.) A je tu reálná možnost, že tam sami zůstaneme. Takže... odtud se prostě vracíme zpět. (Podívá se na něj s rozhodným pohledem. Bude to tak a ne jinak.) Pokud vím, tak jsem značně proti tomu, abys přijal nové tělo. V tom se naše názory liší. (Dá mu jeden příklad z mnoha a vybaví si to, jak ho kolikrát přemlouvala, ať za Esther pro nové tělo nechodí. Když pak řekne, že může vlastně klidně uklízet, ušklíbne se. Dojde si pro prachovku a podá ji Kolovi.) Ty utíráš prach, já luxuji. (Pobaveně se zašklebí. Copak si myslel, že tady bude jen sedět a nic nedělat?)

"No tak fajn, tak fajn, budeme teda na plantáži. Ale nikdo neříká, že sem musíme chodit jen sami, jeden bez druhého, když se na toho druhýho naštveme. Však ono to bude postupem času lepší, já si na to všechno taky nějak zvyknu." Dokázal už zapomenout nebo si zvyknout na tolik věcí, neví, proč by to nedokázal teď. Jen to bude možná trvat trošku dýl, protože to byla vážně citlivá věc, týkalo se to Gen, to jí ublížil. Kdyby to byl kdokoliv jiný, dávno by na to zapomenul, ale tohle nebylo tak jednoduché, na to se tak lehce zapomenout nedalo. Když někoho milujete a uděláte tomu člověku něco strašného, budete si to vyčítat pořád, tak to prostě je. "Jo, však dům je velkej, my jsme vynalézaví a to znamená, že si nějak šikovně poradíme," šibalsky se na ni podívá a následně se i usměje. Nejlepší by bylo, kdyby tam Elijah ani nikdo nebyl, ale tak jestli se tam někdo z jeho sourozenců nakvartýruje, budou to muset spolu s Gen přežít. Spíš jde tedy o to, aby to s těmi dvěmi přežil ten 'vetřelec'. "Jo, ta možnost tu je. A i kdyby se tam někdo ukázal, stejně tam nebude trávit moc času - Beka určitě pořád lítá za nějakýma svalnatýma a blonďatýma fotbalistama, Elijah furt něco řeší... A nepočítám s tím, že by se tam Nik chtěl vrátit, ten je doma v Sídle." Na Gen je vidět, že se už rozhodla, takže se k tomu asi dál nebude nijak vyjadřovat. "Dobře, tak jsi našla jednu věc, v který se moc neshodneme. Ale jako že bys mi v tom nějak extra bránila, to se říct taky nedá..." Protočí oči, když si dojde pro prachovku a podá ji Kolovi. "To jako vážně? To jsme sem přišli uklízet?" řekne otráveně a párkrát přejede prachovkou po stole. Potom se najednou natáhne na gauč a prachovku položí na stůl. Dá si ruce pod hlavu a sleduje Gen. "Už mě to nebaví. A vyvětral jsem, zařídil jsem to nejdůležitější, aspoň jsme se tu neudusili," řekne s úšklebkem a zůstává ležet. Ne, nebude vstávat a už ani omylem nebude uklízet. Není ženská.

(O tom, jestli budou nebo nebudou na plantáži a kdo by tam všechno mohl být, už se nezmiňuje, ani už se k tomu nevrací. Brala to prostě tak, že už je to uzavřené a není k tomu třeba už nic říkat. Je si jistá, že by si jistě Kol zvykl postupem času, jak říkal, ale ona nechtěla, aby si musel zvykat na něco, co mu bylo takhle nepříjemné. A do té doby by se Kol stejně cítil špatně. Oni dva už si prostě poradí na plantáži. Teď jsou tu popravdě důležitější věci, než to, kde budou bydlet. Bylo až divné ticho. Bylo zkrátka zvláštní, že Esther nic nepodnikala. Jako by snad čekala na to, až jeden z jejích dětí už ten nápor a skrytý psychický nátlak nevydrží a vydá se jí na milost sám. Ona jen doufala, že tohle Kola nenapadne. I když on jistě nebyl ten typ, který by se vzdával jen tak, pro nic za nic. Může se spolehnout, že Esther nevyhledá, aniž by to bylo opravdu nutné. Teď se jen uvidí, jestli se Kol jednoho krásného dne probudí v jiném těle, nebo jestli ho Esther vyhledá, či nějak donutí ho vyhledat. Vlastně se ještě moc nebavili o tom, co by se stalo, kdyby Kol opravdu přišel s novým tělem. Ano, bavili se o dětech, ale to byla jakási možnost, která se nabízela probrat nejvíce. Ale je toho tady mnohem víc. Co když... co když mu v té době nedokáže být oporou? Co když nebude dostatečně silná na to, aby se dokázala dívat prakticky na cizího člověka? Přemýšlela o tom, jako by to bylo nevyhnutelné, ale ona si uvědomila, že to nevyhnutelné je. Neexistuje šance, že by Kol vyvázl se svým vlastním tělem. To by se Esther musela sprovodit ze světa opravdu rychle.) Nemůžu ti to zakázat, bohužel. I když bych chtěla. (Vydechne a pak ji něco napadne.) Co kdyby, co kdyby jsem se se Sophie pokusila vymyslet kouzlo, které by tě z tvého vlastního těla nepustilo? (Podívala se na něj najednou vážně. Je tady ale problém v tom, že kdyby se to tak opravdu stalo, Esther by rozhodně nebyla milá. Ale to jí bylo jedno. Mohlo to zachránit Kolovi tělo. Pak se ale schylovalo k uklízení a ona se na něj musela jen s povytaženým obočím a založenýma rukama dívat, jak hrozně brzy s tím úklidem přestal.) Neuvěřitelný. (Kecne si na pohovku a zasedne mu tak nohy. Vůbec jí to nevadí.) Takže místo toho, abys mi pomohl, se tady budeš válet. Fajn, necháme úklid úklidem, někoho na to najmu, stejně si myslím, že teď máme asi důležitější věci na probírání. (Podotkne. Samozřejmě tím myslí to, co zmiňovala předtím. Mohlo by to vyjít.)

"Chtít můžeš, ale tohle je vážně jedna z těch věcí, který si od tebe rozmluvit nenechám. Protože kdybych nechal, bůhví, jak by to dopadlo." Kdyby an to opravdu došlo, aby šel za Esther, prostě za ní půjde a Gen mu to nerozmluví. Nenechá svou matku, aby Genevieve ublížila ještě nějak víc, než teď. On jenom doufá, že pohár její trpělivosti ještě nepřetekl, protože kdyby ano, bylo by to v háji. Co by vymyslela ještě jako horší trest pro Kola? Trest pro Kola vlastně znamenal automaticky trest pro Gen. Takže co by pro ni vymyslela? Rovnou by ji zabila, aby trpěl, co nejvíc to šlo? Zase by na ni použila nějaké kouzlo, které jí velmi znepříjemní život? Vůbec nevěděl. Znal svou matku dobře, ale vždycky ji měl za dobrou čarodějku, učila ho dobrým kouzlům... Až teď se ukázala v tom pravém světle. Jako by ji zkazilo to, co se svými dětmi provedla. Ta černá magie se jí asi dostala až do morku kostí a nikdo ji z ní nedostane. Potom si vyslechne ten její nápad. Jistě, nebyl špatný, na jednu stranu. Ale na druhou? Tímhle nápadem by si Gen společně se Sophie podepsaly rozsudek smrti, a to on nechtěl. Ne, že by měl Sophie tedy nějak přehnaně rád, ale umřít by nemusela, vždycky se hodila. "Vymyslet ho můžete, ale já ho nechci, protože já bych byl možná v bezpečí, ale vy dvě byste byly mrtvé. A navíc nikdy nemám záruku, že Esther to kouzlo neprolomí. Mohla jsi už zjistit, jak mocná je. Dokonce jsi měla i její moc. A přidej k tomu ty všechny zkušenosti, podporu předků... Neměli bychom šanci, Gen," řekne prostě a jasně. V tomhle měl pravdu, nebo si to aspoň myslel. Potom už oprášil stoleček, natáhnul se na gauč a oznámil jí, že nic uklízet nebude. "Tak se mi to líbí," řekne, když si sedne k němu, vlastně na jeho nohy a řekne, že někoho najmou. Když ale dodá ještě to, že budou něco probírat, protočí otráveně oči. "Mně se nechce nic probírat," zamručí a vyhoupne se do sedu. S nohama ale hýbat nemůže, když mu na nich Gen sedí.

(Kol měl pravdu. I kdyby mu to zakázala, jemu by to bylo jedno, protože to ohrožuje ji. Kdyby za Esther nešel, ona by se jistě pomstila na ní a ještě by Kolovi dala nepotřebné lidské tělo. Chápala ho v tom, proto mu řekla, že mu to zakázat nemůže. Věděla, že by ji stejně neposlechl, takže to nemělo ani smysl. Pak začala mluvit o tom, že by mohla zkusit za pomoci Sophie vymyslet kouzlo, které by ho v jeho těle udrželo. Věděla, že by Esther zuřila, ale zachránilo by to Kola. Esther by tak věděla, že není všemocná a mohlo by ji to vykolejit, mohla by udělat chybu, která by se jí stala osudnou, ale stejně tak by mohla být ještě víc rozzuřená a vzít jí i Sophie život, i když si byla celkem jistá, že jí ten život dříve nebo později opravdu vezme. Nenechá ji být s Kolem. Zbaví se jí stejně, jako se bude chtít zbavit Kolova upířího těla. Kolík z bílého dubu tady někde stále byl. Až ho získá a Kol bude mít jiné tělo, je si až moc jistá tím, že nebude váhat se toho těla zbavit. A vlastně tím zabije hodně much jednou ranou, protože tím vyhubí celou Kolovu linii včetně jí samé. A je si jistá, že až se tak stane, tak se jí budou hodit slova, že Genevieve vlastně nikdy žádné nové tělo nechtěla, takže ona vlastně nemůže za to, co se jí stalo. Proto chce začít více intenzivněji pátrat po tom, jak se může stát znovu čarodějkou, aniž by musela měnit tělo. Musí existovat způsob. Prostě musí. Nesmíří se s tím, že by měla zemřít kvůli tomu, že Esther nesnese pomyšlení na to, že by měla být Kolovou ženou, protože není Esther po vůli. Nikdy nebyla poslušný pejsek a nikdy nebude, na to se Esther může spolehnout. Jeho odpověď ji zklame. Svěsí ramena a podívá se na chvíli do země. Nabízela mu tady reálnou možnost toho, jak zajistit, aby jeho tělo tělo nešlo vyměnit, ale on to teď právě odmítl.) Tohle je ale marné, když budeš všechno vzdávat takhle předem a dělat závěry. Esther není bůh, dá se porazit. (Podívá se na něj naštvaně. Opravdu se jí nelíbí, že vlastně takhle rezignoval. Ano, Esther je mocná a ona měla její moc a ví, že má velkou sílu, ale není nesmrtelná. Prostě není. Ale Kol to všechno vzdával předem. To přeci nesmí. Sedla si na něj a pozorovala ho. Další rezignace přišla hned vzápětí, kdy jí řekl, že nic probírat nechce. na to se napřímil do sedu. Vlastně si teď koukali přímo do očí.) Tak co chceš dělat?! Jen tak sedět, než znovu udeří a tentokát budeš muset přijmout?!

Samozřejmě, že věděl, že se dá Esther nějak porazit, každý se dal porazit a ona nebyla výjimkou, tedy aspoň v to všichni doufali. Gen prostě nechápala, že on se jí nechce zbavit na úkor toho, že by mohl přijít o ni. Jí je to asi jedno, co s ní bude, podle toho, jak lhostejně se chová. Vždyť všechno, co teď řekla vlastně znamenalo její smrt. A to on nechtěl dovolit, nedovolí to. Když dojde na to tělo, přesvědčí Esther, aby ho dala i Gen. Ví sice, že ho nechce, ale Kol bude takový sobec, že to udělá. A nebo to udělá potom, co se stane zase čarodějem. Pokud tedy bude v takovém těle. Jestli bude obyčejný člověk, je to v háji, to ho může zabít kdokoliv a kdekoliv. Ale to by snad Esther nechtěla, aby byly její děti tak zranitelné, ne? Přece by si nedala tolik práce s přemísťováním do jiného těla jenom proto, aby se pak dívala, jak zemřou. Zas taková nebyla. "Esther se dá porazit, ale já ji nehodlám porážet tak, že budu riskovat tvou smrt, to ode mě nemůžeš chtít. Musí ti být jasný, že by tě okamžitě zabila, aby se mi pomstila, že jsem jí zmařil plány. To ne, Gen. A nic nevzdávám, jen tak nějak nevím, co mám dělat proti nejmocnější čarodějce, která kdy asi žila. Nebo která žije teď. Jen řekni, co mám dělat a já to udělám. Udělám to, pokud to nebude ohrožovat tvůj život." Slovíčko 'tvůj' zdůrazní. "Sakra, Genevieve, co mi asi jinýho zbývá?! Co mám dělat jinýho než čekat na to, co udělá?! My jí její plány jen tak nepřekazíme! Ona není hloupá. Myslíš, si, že by si nechala všechno zkazit? Od nás? To, že se povedlo Sophie a Alisee to kouzlo, to byla obrovská náhoda a kdyby nebylo Alisey jako její dcery, nezabralo by to. Jo, tady byla malinká skulinka, kterou objevily, ale ona má všechno ostatní pojištěné, aby se nic nestalo. Vždycky to tak bylo, nikdy nenechala nic a nikoho, aby to překazilo její plány. Neznáš ji, ale já jo! Nedá se dělat nic jinýho než sedět a čekat! A nakonec to přijmout a doufat, že mi dá tělo čaroděje, abych ti mohl nějak pomoct a udělat z tebe zase čarodějku." Vlastně až teď jí řekl, že nepočítá s jinou možností než s tou, že o sv tělo přijde. Počítal s tím už nějakou dobu a nějakou chvíli už to bylo úplně jisté.

(Bylo opravdu moc hezké, jak jí povídal o tom, že Esther se dá porazit, ale co jí je to platné, když on to nechce riskovat? Samozřejmě, že ví, že to nechce riskovat kvůli ní, ale kdo neriskuje, nic nemá. Mohla by poprosit někoho z covenu, nebo snad Aliseu, aby na ni seslali ochranné kouzlo. Kdyby ji pak Esther zabila, ona by se rozhodně zase probrala. Ale ví, že když tohle Kolovi řekne, že to nebude řešit situaci, protože on zase něco vymyslí, proč by to nešlo. Ale oni prostě musí něco podniknout. Ne, ona prostě nebude jen tak sedět a čekat tady, než Esther znovu nějak udeří a Kol si bude muset dojít pro nové tělo. Tohle prostě nejde. Nedovolí to. Kol přeci nemůže být smířený s něčím takovým. Nemůže ji nechat vyhrát. Nakonec přeci jen poví to, co má na srdci.) Mohla bych říct nějaké čarodějce, aby mě ochránila kouzlem. Pokud si Etsther něco zkusí, tak se zase probudím, i kdyby nechtěla. (Podívá se na něj. Stále se nechce vzdát toho, že by na Kola použili nějaké takové kouzlo, které by ho v těle udrželo.) Esther by byla tím vším rozhozená, měli bychom šanci. I kdyby chtěla to kouzlo, co tě bude svazovat ve tvém těle prolomit, bude jí to nějakou dobu trvat. S tímhle počítat nebude. Bude vykolejená, protože jí někdo zmařil plány a nejde to tak, jak si představuje. byla by to naše reálná šance k tomu, s ní něco udělat, zabít ji, zbavit ji moci. Udělat něco, aby už neotravovala nikomu život. (Kousne se do rtu. Opravdu to myslí vážně a do svých myšlenek je zapálená. Udělá to tak. Nechá na sebe někoho seslat to kouzlo a pak vymyslí se Sophie něco, aby mohly Kola uchovat ve vlastním těle. A to kouzlo by pak nemusely použít jen na Kola.) Kole, neodmítej to, tohle je šance. (Hypnotizuje ho pohledem, jako by čekala, že ho přemluví a opravdu jí řekne ano, tak to tak udělejte. Ale nic takového nepřichází. Její výraz zamrzl, když Kol pokračoval dál. Zaklel a pak vychrlil něco, co ona rozhodně nechtěla slyšet. Vlastně by tohle nechtěl slyšet nikdo.) Ne, ona není hloupá, ale to neznamená, že bys měl sedět a čekat. Proč to nezkusíme, Kole? Budu chráněná, nezemřu, proberu se, pokud mě Esther opravdu bude chtít zabít. Musíme něco udělat. Já prostě nesnesu jen tak sedět a čekat, až přijde ta chvíle, kdy se jí vzdáš a přijdeš o svoje tělo. (Stále to zkouší, ale pak i její přesvědčení naprosto opadne, když uslyší to, že to Kol vlastně vzdal už dávno, že jen čeká na to, až ta chvíle opravdu přijde. Že počítá s tím, že bude mít nové tělo a vlastně se ani nesnažil dělat nic proto, aby se tak nestalo.) Já nestojím o tvou pomoc. (vystřelí najednou z gauče nahoru. Stojí nad ním, je napjatá a naštvaná a zklamaná zároveň, že to takhle dopadlo.) Ne za tuhle cenu. Ale víš co? Jen si jdi za Esther a přijmi to tělo, když jsi s tím tak strašně smířený. (Zaprská. Něco jiného by bylo, kdyby bojoval a nedopadlo to, ale tohle ona nepřijímala dobře.)

Pobaveně se zasmál, když mu oznámila, že může říct nějaké čarodějce, aby na ni použila ochranné kouzlo. To byla tak hloupá, nebo byla tak mimo, že jí nedošlo, že tohle kouzlo už ona použít nemůže? Z tohohle se nijak nevykroutí, tak to prostě bylo - tohle bylo jedno z kouzel, které se nedalo opakovat víckrát. A navíc, kdyby se to nepovedlo a Esther by nezabili, rozhodně by jim to neprošlo a Gen by skončila mrtvá napořád. A to byla příšerná představa, strašné slovo - napořád. To nikdy riskovat nebude. Nic jí na to ale zatím neříká. . "A kdybychom Esther nezabili, nic už by jí nezabránila v tom, aby tě potom zabila nadobro. To ne," řekne rozhodně. Potom poslouchá další její, podle něj potrhlé, nápady. "Co ti to dneska úplně zatemnilo mozek? Zapomínáš, že Esther má na svojí straně předky, kteří toho dokážou dost, i když jsou mrtví. Nedivil bych se, kdyby se k Esther přidali i nějací čarodějové a čarodějky, ať už z města a nebo ti, co utekli za řeku. Ona má všechno nějak pojištěné, myslí dopředu. Vždyť i teď může sledovat, o čem se tady my dva bavíme. Jak si asi myslíš, že se dozvěděla, že jsi o ní někomu řekla? Ta má oči všude. Všude má nějaké svoje špehy, chápeš?" Nechápe, jak jinak jí má vysvětlit, že ty její nápady jsou úplně z cesty. Byly k ničemu, jejich matka by je prokoukla a spousta lidí, včetně Gen, vy skončilo mrtvých. Dřív by mu to možná nevadilo, ale teď je to jiné. "Šance akorát tak na to, abychom se všichni nechali zabít. A když ne já a sourozenci, tak ty, Sophie... Nikdo, kdo s námi kdy spolupracoval, to nepřežije! Fakt to chceš riskovat? Protočí oči, když zase začne opakovat, že nezemře. Teď už jí něco řekne. "Genevieve, to jako vážně? Snažíš se mě napálit, snažíš se ze mě udělat debila? Fakt si myslíš, že když tak dlouho nejsem čaroděj, zapomenu na jedno dost podstatné kouzlo? Jestliže už na tebe někdo ochranné kouzlo takovýho typu použil, nedá se použít znovu. A to udělal v tvym případě, pokud se nemýlím, tvůj drahocenný bratříček, ne?" řekne s úšklebkem. Kol nebyl tak hloupý, aby mu takové obyčejné věci nedocházely. Nechápavě zavrtí hlavou, když řekne, že nestojí o jeho pomoc. Když vstane, taky se konečně zvedne z gauče a postaví se naproti ní. "Najednou nestojíš o mojí pomoc? Ještě nedávno jsi mě skoro prosila, abych ti pomohl s tou krví, abys nezabíjela. Kdybych ti nepomohl, mohla už být pod drnem tvojí chybou klidně Sophie nebo Kate! Uvědomuješ si to vůbec? Já se tě nebudu teď ptát na to, jestli chceš moji pomoc nebo ne, Genevieve, v týhle situaci fakt ne!" řekne rozhodně. To, co jí řekl, asi bylo hnusné, ale on byl rozčilený a když byl rozčilený, občas ani nevěděl, co říká. No, tedy věděl, ale potom si uvědomil, že to mohl říct jinak, citlivěji... "I když nebudeš stát o mou pomoc, já tě umřít nenechám, to bys měla vědět. A jestli jsi do týhle doby nevěděla, že tě budu vždycky chránit, tak už to víš." Vždyť by pro ní klidně umřel. Vždycky ji bude chránit, co si vůbec myslela, když říkala, že skončí mrtvá a potom se probudí? Neprobudila by se. Když řekne, ať si jde za Esther, tak se na ni pobaveně podívá. "Díky, žes mi dala svolení, teď už to můžu udělat s čistým svědomím! A stejně, vždyť je to moje tělo, je na mně, co s ním budu dělat! Stejně tak je tvoje volba, co chceš dělat s tím svým!"

(Samozřejmě, že nebyla ani hloupá a ani mimo, ale tak nějak možná spoléhala na to, že to zamluví. Potřebovala Kola přesvědčit, aby se jen tak Esther nevydávala a potřebovala k tomu všechny možné prostředky. Jenomže se jí to nedařilo, protože samozřejmě Kol hloupý nebyl. Byl to čaroděj, silný čaroděj a věděl, jak to s takovými kouzly chodí. I když kdyby se vymyslelo nějaké nové, fungovalo by. V tomhle by problém nebyl. Až na to, že by to chvíli trvalo. Ale klidně se s tím může začít hned.) Pokud bychom do toho šli, pak by jsme se museli vyvarovat chyb a nedovolit, aby z toho Esther vyvázla. Lze toho docílit, ale museli bychom všichni spolupracovat a každý udělat přesně to, co by se po něm žádalo. Můžeme ji obelstít. Vím, že můžeme. Jen to chce, abychom do toho šli. Co nám to dá, když se jí budeme věčně bát a budeme přistupovat na její podmínky a budeme plnit její požadavky? Bude si s námi mávat, jak se jí zachce a bude to čím dál horší. (Podívá se na něj a mluví opravdu zapáleně. Vlastně na tomhle závisí hodně. Nesmějí se Esther takhle vydat na milost. Samozřejmě chápe Kola, že se o ni bojí, že nechce, aby se jí něco stalo, ale ona se zase nemůže dívat na to, jak zásadový Kol začíná couvat a kývat svojí matce na její požadavky. Ne, tohohle se ona prostě zúčastňovat nebude.) Esther si může mít na svojí straně koho chce. To přece nemění nic na tom, že bychom proti ní měli bojovat. Proč mám ten pocit, jako že se vymlouváš na okolnosti a vlastně se ti s tím ani nic dělat nechce? (Podívá se na něj tázavě a zakroutí hlavou. Takhle to přeci nesmí dopadnout, nemůže.) Kole, musíme se alespoň o něco pokusit. Nesmíme jí to dát zadarmo, slyšíš? Ona nesmí vyhrát takhle snadno. Jakmile budeš mít od ní nové tělo, staneš se její loutkou, bude tě využívat, donutí tě k tomu, protože i přeci dala nové tělo, měl bys jí být vděčný a děkovat jí. Budeš jejím dlužníkem. Copak to nechápeš? (Rozhodí rukama a nechápavě se na něj podívá. Copak to Kol všechno nevidí? Ona si s nimi jen hraje a čeká, že všichni budou dělat, jak ona píská. Jestli to Kol opravdu udělá, tak ona ale ne. Ona nebude tou, kterou by Esther mohla ovládat.) Fajn, je to pravda. Můj bratr na mě použil ochranné kouzlo a to samé už na mě nikdo nesešle, ale kdo říká, že nemůžeme vymyslet další, jiné. Stejně tak, jako tě můžeme uzamknout v tvém těle, můžeme udělat i tohle, můžeme vymyslet další kouzlo. Kole, prosím. (Podívá se na něj naléhavě, protože jestli tohle Kol vzdá, bude to konečná. Esther vyhraje. A bez boje. Její naléhavý výraz se změní v naprosto kamenný, když se Kol začne zmiňovat o tom, že ho prosila o pomoc, když zabíjela nevinné. A co je na tom? Potřebovala pomoci, protože věděla, že sama to nezvládne. I když se vlastně na začátku té pomoci dost zdráhala. To vlastně sám Kol ji přemluvil, že jí pomůže. A ona se nechala. To, co jí řekl, docela zabolelo a naštvalo ji to. On se bude tvářit jako nějaký její ustavičný zachránce? Ale ona nepotřebuje zachraňovat. Rozhodně ne teď. Je si vědomá, do čeho jde. Takže on se jí nebude ptát? O sobě si rozhodovala sama, stejně jako to dělal on. Neměl právo, neměl. A už vůbec neměl právo na to, aby jí říkal něco takového. Začala ji svrbět ruka už v průběhu toho, co jí to říkal. Najednou se vypálila nahoru. Udeřila ho vší silou do tváře. Měla vzteky zaťaté zuby. Možná, kdyby ho nechala doříct ještě ty další věty o tom, jak ji bude vždy chránit, mírnila by se a tohle by neudělala, ale do té doby to nevydržela.) Nechci ochranu, o kterou nestojím. (Podívá se na něj. Mohl říkat, jak ji bude chránit, ona mu za to byla v určitém směru vděčná, ale v dalším směru ji to omezovalo. Ona ví, co si chce všechno ke komu dovolit, ale Kol jí v tom svou přílišnou ochranou bránil. Ona nedovolí, aby z ní Esther nakonec měla loutku též jen proto, že Kol se nedokázal vzdát její ochrany.) Ano, je to tvoje tělo, takže klidně za ní jdi. Stejně jako je to mé moje. A já nikdy, nikdy nepůjdu za ní, aby mi dala nové tělo, nikdy ho nebudu chtít, protože já si žiju svůj život v tom svém těle a takhle bych ukradla život někomu jinému. Tohle já neudělám. (Vyštěkne na něj. Uvědomuje si vůbec, že tím, že by měl nové tělo, opravdu zabrání žít někomu jinému?)

Poslouchal ji a tvářil se přitom strašně pobaveně. Vážně si myslela, že dokáže porazit tisíciletou čarodějku s tímhle? Tohle ani nebyl pořádný plán, vždyť jen vymyslela, že ona by se ochránila kouzlem (zapomněla se ještě k tomu zmínit, že by to kouzlo bylo nefunkční) a že by Kola nějak udrželi v jeho těle. Ale co potom? Měla snad plán, jak Esther zabít? "Jak dlouho si myslíš, že bude ještě Esther čekat? Vsaď se, že ona už připravuje ty svoje plány se svým mamánkovským Finnem. A my i kdybychom tisíckrát chtěli, nevymyslíme nic, co by proti ní mohlo fungovat. Jo, je hezký, že máš vymyšleno kouzlo pro sebe i pro mě, ale myslíš ty vůbec na to, jaká kouzla má už teď Esther? Myslíš si, že bude tak jednoduchý ji zabít? Ona bude mít svou smrt pojištěnou minimálně tím, že jakmile zemře ve svém těle, skočí do jiného, jak je to u takových prohnaných čarodějek zvykem. Co nám dá to, že budeme plnit její požadavky? Život je ti málo, Genevieve? Čekal bych, že po tom všem, cos zažila, si budeš života vážit mnohem víc," řekne a dívá se na ni. Po tom všem, co od ní dneska slyšel, se mu zdálo, že jí je úplně jedno, jestli bude žít nebo je. Že je jí to všechno úplně někde, hlavní pro ní bylo, aby byla Esther mrtvá. A asi v tomhle se jejich názory rozcházely - on pro ni chtěl to nejlepší, chtěl pro ni život. A ona? Jako by jí bylo úplně jedno, že ona zemře, že tím zničí život nejenom sobě, ale i Kolovi... "Je něco jinýho boj, na jehož konci bude výhra, než boj, na jehož konci je porážka, Genevieve. A v tomhle případě by to byla hodně hořká porážka. Kdybychom prohráli, další šanci už nedostaneme, chápeš to? Jenom ji naštveme a ona začne dělat našim blízkým osobám strašlivé věci. To chceš? A já se na nic nevymlouvám, já jen znám svou matku." Když začne říkat, že něco zkusit musí, že jí to přece nedají zadarmo, jenom se ušklíbne. "Vidělas snad, že bych se nesnažil? Nesnažil jsem se s ní vyjednávat? Nechal jsem jí to zadarmo, když jsem ji několikrát odmítl? Kdybych jí to nechal zadarmo, dávno už bych byl já a možná i ty v jiném těle, víš?" ušklíbne se na ni nepříjemně a zamračí se, když řekne, že bude její dlužník. "Já nebudu její dlužník. Ona my jen na chvíli dá ten život, který jsem měl předtím. Na chvíli. Ona mi dá možnost, abych přišel na něco, jak z tebe udělat čarodějku a sebe zase vrátit do svého těla. Budu u ní, můžu si získat její důvěru, můžu ji zničit zevnitř. Zničí ji někdo, od koho to nebude čekat. Bude čekat, že budu alespoň trošku poslušný jako bratr, ale to se zmýlila. Nikdy nebudu jako on." Zasměje se, když řekne, že můžou vymyslet jiné kouzlo. "Pořád vymýšlet jiná kouzla? To taky nejde do nekonečna, Gen. Nemůžeš si na všechno přece vytvořit kouzlo. Kdybys mohla, dávno bychom nebyli upíry, ale lidmi!" Ne, tentokrát se od ní ukecat nenechá. Ani její naléhavý pohled jí v tom vůbec nepomůže. Kol byl tvrdohlavý, ale i kdyby nebyl, v tomhle si bude stát pořád za svým, protože to on má pravdu, ne Gen. Byl si tím jistý. Potom už přišly ty řeči, které musely Gen rozhodně hodně ranit. Vlastně jí řekl, že ona je na něm závislá, že bez jeho pomoci nic nezvládne... Vyznělo to tak, ale on to samozřejmě nemyslel takhle. Byl rozčilený, řekl něco, co ho potom bude mrzet. Ale ještě teď si neuvědomoval, jak ji ranil, neuvědomil si to ani v té chvíli, kdy mu přilítla silná facka. Ještě než její ruka klesla zpátky k tělu, pevně ji chytil za zápěstí a stačil jí ještě říct to, že ji bude chránit. Možná už by ji měl pustit, ale jeho zlost teď byla vážně velká. Ne, neublíží jí, ale nechce, aby se hádali ještě víc. Vždyť dnešek byl v pohodě a oni se začali zase hádat. A to jakože dost hádat. "To je mi docela jedno," řekne prostě, když řekne, že o jeho ochranu nestojí. Je mu to jedno, že ochraňovat nechce, on ji chránit bude. "Víš co? Já to udělám! A to co nejdřív! A ne kvůli sobě, ale kvůli tobě! Kvůli tomu, abys mohla žít svůj život ve svém těle. Ale ne v upířím, ale v těle čarodějky, protože to jsi ty. Máš pravdu, je blbost čekat na to, až Esther něco udělá, vždyť za ní můžu jít sám!"

(Čím déle s ním mluvila, tím více věděla, že jí to stejně nepomůže. Mohla říkat, co chtěla, mohla ho přesvědčovat jak chtěla, ale on už byl dávno rozhodnutý pro něco jiného. Samozřejmě věděla, že svou matku zná mnohem lépe než ona a že má oprávněné obavy, ale na druhou stranu, něco se prostě udát muselo. Něco, po čem Esther ztratí tu nabytou jistotu. Nemohli přeci dovolit, aby si tu tak jistě a sebevědomě ničila jeden život za druhým, protože ona si je jistá, že si svoje záminky najde, i když budou všichni dělat, co po nich bude chtít. Jednou to bude špatný tón hlasu, podruhé špatný pohled a bude se to s nimi vést znovu. Tohle by se nemělo stát, ale s přístupem Kola se obává, že tomu tak bude. Chápala ho, na jednu stranu opravdu ano, ale její vzdorující já teď bylo na koni. Ona ráda riskovala. A pokud to Kol doteď nevěděl, tak teď to poznal. I když mu to muselo být jasné odjakživa. Nikdy se nebála dávat svůj život všanc. Nikdy. Věděla, že horší než to, co zažila s Benjaminem, už nemůže být snad nic.) Myslím, že už ne moc dlouho. Proto bychom museli jednat co nejrychleji. Nemůžu do Esther vidět, ale vy můžete. Jste její děti. Kole, nedělej žádná ukvapená rozhodnutí s tím, že se jí vydáš na milost. Promluv si o tom se svými sourozenci. Tohle je taky problém. Nedokážete se spolu sejít a promluvit si o tom. Tu nabídku dala všem a vy všichni čekáte, co se stane, aniž byste se snažili společně na něco přijít. Vy všichni chcete Esther mrtvou, ale nic pro to neděláte! Ano, zažila jsem toho hodně, a tak vím, že někdy se vyplatí riskovat. (Odvětí mu. Stejně, jako se nehodlal vzdát on, tak se nehodlala vzdát ani ona, i když věděla, že ho asi nepřesvědčí. Kol je stejně tak paličatý, jako je ona. Ale opravdu na něm v tuhle chvíli nesnáší to, jak to rychle vzdal. A ještě k tomu se vlastně vymlouvá na ni, že to dělá kvůli ní a pro ni, ale ona mu už milionkrát řekla, že to tak nechce a chtít nebude.) Je něco jiného to alespoň zkusit, nebo jen sedět na zadku a čekat. (Odsekne mu na jeho výrok s bojem. Vlastně ho skoro ani nepoznávala. Kol by do toho vždycky šel po hlavě, ale najednou má až moc velký strach. Má strach o ni a Klaus měl tedy pravdu. Je přítěž, i když se jí snaží nebýt, i když se snaží Kola přemluvit o tom, že má smysl bojovat, on to tak necítí.) Zřejmě jen slova nestačí. (Odpoví mu na to, že se vyjednávat snažil. A ona ví, že jistě nejen slovně. Vlastně ví, jak to dopadlo minule, vždyť bylo málem po ní, ale na druhou stranu, kdyby ji tehdy Esther zabila, neměla by už žádnou pojistku proti Kolovi. Ona ji nezabije do té doby, dokud si nebude naprosto jistá, že Kola neovládá dostatečně.) A nebo ona může zničit tebe. (Hlesne a podívá se na něj. Je si jistá, že Esther bude mít svá opatření na to, aby se pojistila, že jí Kol nijak neublíží, až bude jejím poskokem v novém těle.) Možná nikdy nebudeš jako Finn, ale ona tě může donutit k mnohým věcem. Bude tě mít pod palcem ještě víc, než tě má teď. (Sklopí pohled, protože pomalu tuší, k jakému konci to spěje. Ona ho nepřesvědčí, on to udělá. Pak jí začne říkat to, co vyzní tak, jako by na něm byla závislá a nemohla být vlastně samostatná. Vlastně to vyznělo tak, že samostatná být nezvládne, ale to se hodně pletl. Vlastně ani nechápala, jak něco takového mohl říct, proto mu taky hned jedna přilítla. Trochu jí potom podrtil zápěstí, ona jen sykla, ale nijak víc se neprojevila. Jak mu má ještě vysvětlit, že nestojí o jeho ochranu? Že jí je to vše, co chce udělat proti srsti? Že s tím nechce nic mít?) Ne, Kole, nebudeš to dělat kvůli mně, protože já o tohle nestojím, nikdy jsem to nechtěla a ani chtít nebudu. Pokud to uděláš, uděláš to jen kvůli sobě a vezmeš tím část, ne-li celý život někomu jinému. A já tohohle být součástí nechci. (Něco jiného by bylo, kdyby to bylo nedobrovolné, Kol už by nemohl nic dělat, ale teď ještě mohl, jenomže se rozhodl pro to, že půjde za Esther a přijme od ní nové tělo.)

Gen mohlo dojít už na začátku téhle hádky, že se na ničem neshodnou, že to nemá cenu. Akorát zase promarnili čas, který měli. A že ho nebylo moc. Esther by se mohla objevit třeba ještě dnes, zítra, pozítří, za týden... On věděl, že to dopadne stejně i když to udělají tak a nebo tak. Je to jedno. V obou případech mohla Gen umřít, ale když za Esther půjde, bude mít nad ní snad nějakou moc, snad ji přesvědčí, aby nechala Gen žít. Ale kdyby ji napadli a neupěli? Byla by mrtvá, stejně tak Sophie a možná, že by si našla i Kate, aby se pomstila opravdu co nejvíc mohla. "A o to jde, do háje. I kdybychom chtěli, my prostě ten čas nemáme, chápeš? Nedokážeme za pár dní vymyslet plán, ve kterém s ezbavíme Esther. Sophie nedokáže vytvořit kouzlo, které mě udrží v mém těle. Rozhodně to nezvládne za tak krátkou dobu. My se máme sejít a na něčem se domluvit? Myslím si, že Klaus bude jednat v případě Esther sám, protože se bude chtít pomstít mnohem víc než my. Ten už ji určitě hledá a snaží se najít způsob, jak ji zničit. A já pro to něco dělám, chci ji zabít, chci u ní být tak blízko, abych ji zabil. Chci získat její důvěru, abych jí pak mohl vrazit nůž do zad! Stejně tak, jako to ona udělala kdysi mně. Nevyplatí se riskovat." Nevyplatí se riskovat její život. dodá si už v duchu. "Je něco jinýho žít a zemřít," odsekne ji naprosto stejným způsobem, jako to udělala ona. Není to tak, že by se bál o svůj život. Ten mu byl teď celkem jedno - šlo mu přeci o Gen. A jí to muselo být jasné. Přece by nenechal umřít jedinou osobu na světě, kterou miloval. "Vážně si myslíš, že jsem vyjednával jen slovy?" řekne pobaveně. Vždyť Esther mu řekla, že zabije Genevieve, když ji nepustí. Proto ještě nebyla mrtvá. "Nebo. Buď mi to vyjde a nebo nevyjde. Bude to to samý jako to, co sis tady plánovala. Buď zabijeme Esther a nebo ne. Tohle bude akorát míň riskantní." Zavrtí hlavou, když začne říkat, že ho bude mít pod palcem ještě víc než teď. "Nebude. Budu dělat poslušnýho, až si ke mně získá důvěru, nebude mě tolik hlídat, nebude mi toho tolik přikazovat. A její pravá ruka bude pořád Finn, já budu jenom její posluhovač pro drobnější kouzla." A nebo taky ne. Třeba pro něj má úplně jinou práci. Potom jí začal drtit zápěstí. Nevěděl, jak dlouho se mu to dařilo, ale po nějaké chvilce jí ruku jemně pustil. Jako by si ani pořádně neuvědomil, že ji za tu ruku chytnul. "Ale já nechci brát v tvym případě život n ěkomu jijjnýmu, Gen. Já chci jen ptijít na způsob toho, jak z tebe udělat zase čarodějku."

(Ta hádka byla zbytečná. Tedy pro ni ne, ona chtěla něčeho dosáhnout, ale právě, že v průběhu té hádky poznávala čím dál tím víc, že na Kolově stanovisku nic nezmění. Ale ať on nečeká, že ona se vzdá těch svých. Vlastně už společně všichni mohli řešit, co s Esther a jak se jí můžou zbavit. Ale nikdo to neudělal. Ano, Klaus do toho možná jde sám, možná, že opravdu půjde a bude se jí snažit vyrvat všechny vnitřnosti z těla a tak dál a tak dál. Alespoň někdo, když to tady její snoubenec vzdává. Avšak věděla, že s Klausem se v téhle době moc dobře mluvit nedá. A on byl vždycky na tu solo dráhu. Ale s ostatními by si promluvit mohl. Ale už má toho dohadování dost, je z toho tak akorát otrávená. On si bude mlít svou a ona taky. Oba si budou stát za svou pravdou. Mají ji svým způsobem oba. Každá z těch variant  má svoje pro a proti a pokud se nepodaří Kolovi Esther nějak zpracovat a pak ji zabít, mohl by zemřít i on. Takže by to bylo ještě horší. Ale už nemá sílu. Když to chce udělat, ať to tedy udělá, ale ať nepočítá s tím, že by ona z toho byla nadšená a vrhla se mu hned, jak to udělá do náruče s tím, že všechno bude dobré a že se rozhodl správně a že ona chce tohle sdílet s ním. Samozřejmě, že ho kvůli tomu neopustí, ale bude se s tím opravdu hodně dlouho srovnávat a bude mít divný pocit, když před ní bude stát člověk, který má být její budoucí manžel, ale přitom to nebude vlastně on, ne tak úplně. Mlčí. Už ho prostě jen nechá se vypovídat a mlčí. Nic mu na to už neříká, nereaguje. Jen se na něj po jeho posledních slovech podívá.) Odejdi. Myslím, že tady zůstanu, dokud oba nevychladneme. (Když to tak řekla, Kol se opravdu otočil a odešel. Alespoň v tomhle ji uposlechl. Ona nakonec opravdu uklidila celý byt a pak zalehla. Vlastně se docela alespoň těšila na zítřejší ráno, protože má službu v baru. S Cami. Její první služba. Sophie jí napsala rozpis, ale ona sama na dnešek psaná nebyla. Což znamenalo, že asi předpokládala, že se postará o vaření. Minimálně ráno o snídaně určitě, protože k poledni měl přijít John. Ten bude pak v kuchyni a ona s Cami jen za barem. Usnula docela záhy. Ráno se pak probrala docela svěží, i když ji vzbudil budík. Připravila se na její první den v práci, snídani si mínila udělat až v baru, stejně tak počítala s tím, že bude vařit pro Cami. Sbalila si s vých pár švestek a zamířila do baru.)

(Když byla dostatečně daleko Plantáže, vytáhla svůj mobil a vytočila číslo Sophie. Řekla jí o všem, co jí chtěla říct. Požádala ji o to, zda jí nepomůže něco vymyslet na Esther. Samozřejmě jí řekla o tom, co zamýšlela s Finnem. Tedy, co by se mohlo udělat. Tím by se mohla Esther dostatečně vykolejit. Ale taky jí poví, že teď bude ve svém bytě a že tam bude hledat odpovědi a zkusí tam něco vymyslet. Nechtěla k Sophie přijít jen tak s prázdnýma rukama. O to samé požádala taky Sophie. Aby se podívala do svých grimoirů, jestli tam na něco nenarazí. Samozřejmě se jí svěřila taky s tím, že chce být sama právě proto, aby se mohla dostat do toho, kým dříve byla. Že musí ten blok prostě prolomit a pokud to nedokáže, tak se bude muset přestat užírat tím, že je upír, protože to tak prostě mělo být. Také jí řekla, co pověděla Kolovi. Že tedy ví o tom, že na pár dní bude u sebe v bytě, ale že mu řekla, že Sophie potřebuje s něčím pomoci. Nechtěla, aby se to nějak profláklo. Až tedy na něco narazí nebo si bude myslet, že by jim mohlo něco pomoci, dá vědět a ukáže se. Do té doby chce zůstat sama v bytě. Samozřejmě, že tam ale nemá v úmyslu zůstat věčně.) Když do tří dnů nic nevymyslím, tak se stejně čtvrtý den ozvu. (Zakončila svůj telefonát a pak si to konečně zamířila do ulice, kde měla svůj byt. Byl asi půl hodiny od Plantáže, takže byl opravdu blízko. Snad jí Kol opravdu dopřeje to soukromí a za pár hodin tady nebude jako na koni, že se mu stýská a bude tu s ní, i když ona si bude moci dělat, co chce. Ne, takhle by to prostě nefungovalo. Opravdu potřebuje být sama a chce toho využít. Dojde až nahoru ke svému bytu a odemkne si. Vstoupí do něj a dýchnou na ni vzpomínky. Ale ne ty špatné, ty teď nechtěla vyvolat. Vzpomínala na to, jak tu pěstovala byliny, které jí pomáhaly ke kouzlům a lektvarům. Vzpomíná na to, jak tady vymýšlela kouzla, jak si zabezpečovala byt. Vzpomínala jen na věci, které měly co dělat s její magií. Přešla k polici s knihami, vytáhla první řadu knih a pohledem spočinula na svých grimoirech. Tedy nebyly tak úplně její. Byly to grimoiry jejího rodu. Její byl jen jeden a opravdu v něm zas tolik kouzel napsaných nebylo. Svá kouzla znala, takže vytáhla první a nejstarší grimoire, který patřil její rodině. Sedla si s ním na gauč a začala pročítat.)

(Dalo by se říct, že opět dlouho nic nedělala a nechávala své děti a ostatní vycukat. Mohli si jen domýšlet, co přijde dál a o to měli jistě větší obavy. Ale pravdou bylo, že jen střádala další plány ke svému cíli. Ani jedno z jejích dětí za ní nepřišlo a nepřijalo její velkorysou nabídku a to byl signál, pro to začít něco dělat. Ona se jen tak lehce nevzdá. Vlastně ani její děti proti ní nic nepodnikali, když nepočítá narušení jejích dvou kouzel a naivní jednání Kola, když se snažil zachránit svou milovanou Genevieve. Teď byla její budoucí snacha opět mimo ohrožení, když bylo zlomeno její kouzlo. Jistěže o tom věděla, ale v danou chvíli to nechala být. Nechce kvůli tomu ubližovat své dceři, chce jí dostat na svou stranu. A Sophie už uštědřila ránu, no vlastně více. Nechce se zabývat malichernou pomstou, když může přesvědčit jednoho ze svých synů, aby konečně přijal její nabídku. Kolem začala a tak bude nejlepší, když přijde na řadu jako první. A jak nejlépe ho přesvědčit, než využitím Genevieve? Tohle si rozhodně náramně užije. Opravdu jí Genevieve nesedla a kdyby mohla, tak by se jí zbavila. Jenže nemůže. Potřebuje jí živou, tak je mnohem užitečnější. Netrvalo jí dlouho, než zjistila, kde se Genevieve právě nachází a zamířila k ní do bytu. Přišlo jí vhod, že byla oddělená od Kola a on ji tak nemohl chránit. Pomalým krokem dojde až před dveře jejího bytu a zaklepe na dveře. Ale nechce riskovat, že by snad Genevieve utekla, i když má pocit, že utíkání nebylo její parketou. Stejně i tak si otevře dveře kouzlem a vstoupí do bytu. Podívá se na Genevieve.) Dlouho jsme se neviděli. Škoda, že k tomuhle shledání musí dojít za takových okolností. Kdyby mě jen Kol poslouchal, obě bychom si tohle mohly ušetřit a ty i Kol už jste mohli spokojeně žít nové životy.