Genevieve´s flat

(Byla zactena do knihy a nevnimala tak svet okolo. Peclive probirala kazdou stranku, jestli na neco nenarazi. Kdyby davala alespon trochu pozor na okoli, tak by ji bylo jssne, ze sem nekdo miri. Neci kroky mirily nahoru po schodech. Byly to zenske kroky, jasne rozpoznatelne od tech muzskych. Jenomze ona o nich nevedela. Netusila, ze by mela radeji zmizet, protoze nahoru miri Esther. Zrovna pretacela knihu na dalsi stranku. Zatim byla bez uspechu. Jenze ze soustredeni ji vydralo klepani na dvere. Podmracila se a hypnotizovala dvere pohledem. Pak vstsla a zakroutila hlavou. Myslela si, ze Kol to oprsvdu nevydrzel a prisel za ni. Nemel klice. Uz ne. Jenomze udelala sotva par kroku a dvere se proste otevrely a dovnitr vesla Esther. Pootevrela usta a skoro zalapala po dechu, jak najednou ztratila nit. Chvili Esther sledovala. Pokud nic neudela, vyda se ji na milost jen tak. Pokud si neco proti ni zkusi, bude to pro ni jen horsi.) Tvuj syn za tebou uz mnohokrat chtel jit, ale ja ho presvedcila, st to nedela. Potom moje slova podporil fakt, ze jsem se zbavila tveho kouzla. A taky jsem poznala, ze kdybys tak moc stala o to, aby tve deti byly stastne, nedelala bys, co delas. Muzes me klidne zabit a stejne ti to nepomuze. (Vedela, ze si pro ni Esther prisla a kdo by byla, kdyby se alespon nesnazila branit? Z niceho nic byla u knihovny, ktera zacala padat na Esther. Stacilo ji jen popostrcit. Je ji jasne, ze ona nevyjde jako vitez, ale bude se tomu branit.)

Ach jistě, zapomněla bych jak velký vliv máš na mého syna. Ale opravdu jsi ho dostatečně přesvědčila, ať za mnou nechodí? (Povytáhne tázavě obočí a jedním krokem se přiblíží blíže k Genevieve. Nechce jí nic udělat, ne tady. Chce tenhle byt zanechat v původním stavu, aby nevypadalo nic nápadně. Její syn se přeci nemusí dozvědět hned o tom, co se stalo ne? Nejdřív si Genevieve chce pořádně vychutnat. Nikdo jí nebude narušovat její plány a ona jí je značně narušovala. Ale zároveň jí opravdu přišla vhod, protože Kol jí miloval. A udělala by cokoliv jen, aby jí udržel v bezpečí.) Pokud je nějak rozpolcený, tak ho popostrčíme, co říkáš? (Nakloní lehce hlavu do strany, ale v obličeji si zachovává vážný výraz. Najednou se Genevieve přemístí ke knihovně a převrhne ji na Esther. Jenže Esther má opravdu dobré reflex a tak jen stačí zvednout ruku a knihovna zůstane nakřivo stát jen kousek od její hlavy. Rozhodně by nebylo hezké, kdyby na ní opravdu spadla. Jistě by jí nějakou chvíli trvalo, než by se z ní vyhrabala a Genevieve by měla možnost utéct pryč. Mohla by jít za Kolem a všechno mu říct a tohle Esther nedovolí. Pomalu se knihovna vrátí zpátky na místo. Esther za celou dobu nespustila z Genevieve oči. Zavrtí hlavou. Proč se každý snaží jí nějak zastavit, když to nemělo vůbec smysl? Ona se dokázala bránit a Genevieve jako upír proti ní neměla žádnou šanci. Přimhouří oči a začne způsobovat Genevieve nesnesitelnou bolest hlavy. Ta bolest je opravdu silná, až k nevydržení a pro ni jako nováčka to muselo být jistě velké utrpení. Když už je dostatečně oslabená, zlomí jí vaz kouzlem. Bude nějakou dobu trvat, než se vzbudí. Esther měla dostatek času ji přesunout někam jinam a připravit se na to, co přijde. Počká si ještě malou chvíli, než do bytu dorazí dva vlkodlaci, kteří vezmou Genevieve a odnesou ji k Esther do zahrad. Tam ji Esther připoutá k řetězům ,které jsou připevněné pevně u stropu. Ještě jí do krční tepny vpíchne sporýš, aby byla dostatečně oslabená a nemohla se pokusit o útěk, i když v tom by ji hned Esther zabránila nebo její vlkodlaci.)

*Ačkoliv se s Kolem domluvili, že se sejdou před domem Genevieve až v deset hodin, nakonec se tam sám dostavil mnohem, mnohem dříve.
Když odjel z plantáže, zamířil nejprve domů, ale sotva se občerstvil dvěma sáčky krve a zavřel se ve svém pokoji, zjistil, že to není dobrý nápad. Stačilo pár minut klidu a samoty a byl na tom zase hodně špatně. Jeho mysl opět zahltily výjevy z minulosti plné krvavých scén a křiku jeho obětí. Ať se snažil sebevíc, nemohl to dostat z mysli, nedovedl najít úlevu, čím více si to přál. Otočil se proto na patě a pokoj zase opustil. V posledních dnech mu tato místnost připomínala spíše past, než jeho útočiště. Kdyby ho někdo zahlédl, přirovnal by jeho odchod z pokoje spíše útěk. Úprk před něčím strašlivým.
Zbytek noci strávil ve městě. Nejprve se toulal ulicemi a zaměstnával svou mysl, jak se dalo. Zašel docela daleko od domu. Zaujala ho pak hudba z blízkého klubu. Chvíli poslouchal na ulici, ale nakonec se tam vydal a klub navštívil. Měl štěstí. Jeho zavírací doba byla až někdy nad ránem. Hudba, kterou tam pouštěli zvláštním způsobem uklidňovala jeho nitro mysl. Dokázal tam tak strávit docela příjemných několik hodin. Ráno se vrátil do sídla. Spát rozhodně v úmyslu jít neměl. Jen si dopřál sprchu, převlékl se. V kuchyni si dal krev a po té zamířil k domu Genevieve. Cestou si ve městě koupil kávu. I když nespěchal, za popíjení černého nápoje dorazil k domu mnohem dříve, než byla dohodnutá doba s Kolem.
Nechce se mu čekat a tak vejde do chodby a vydá se po schodech až nahoru k bytu Genevieve. Doufá, že už bude vzhůru, že ji nevytáhne z postele. Nejspíše by nebyla nadšená. Dojde až ke dveřím a zaklepe na ně. Chvilku čeká až se Genevieve objeví, ale nic se neděje. V bytě je ticho i na to, že by v něm měla být upírka. Zkusí to ještě jednou a zaklepe. Situace se opakuje. Nikdo neotvírá a v bytě je hrobové ticho. Začíná pochybovat o tom, že tam Genevieve je. Vytáhne z náprsní kapsy saka mobil, najde si v kontaktech číslo Sophie. Hrozně nerad jí vyrušuje, ale potřebuje zjistit, jestli je u ní Genevieve. Možná to byla, jen verze pro Kola, že bude na něčem pracovat u sebe. Nejspíše něco zkoušejí se Sophie. Není z toho právě nadšený, protože má za to, že Sophie by ještě měla odpočívat. Zatímco nad tím spekuluje před dveřmi Genina bytu, vytočí číslo Sophie a čeká, až mu to zvedne.* Zdravím Sophie, promiň, že volám tak brzy, ale potřebuji mluvit s Genevieve. Je u tebe? *Zajímá se okamžitě, sotva se mu Sophie ozve. Podle hlasu pozná, že ji patrně vzbudil, ale teď už s tím nic neudělá.* Genevieve u tebe není? *Zopakuje to po Sophie, sotva uslyší její odpověď, která mu nedává smysl. Na konci věty, ale zvedne hlas do otázky. Pohlédne na dveře u kterých stojí.* Dobře díky. Nejspíše se už vrátila na plantáž. *Pokračuje téměř vzápětí, když se Sophie začne na Gen vyptávat.* Odpočívej, Sophie. Ozvu se ti později. *Rozloučí se s ní a hovor ukončí. Není si jistý, co si o tom myslet, ale nechce znepokojovat Sophie, tak jí řekne první možnou věc, co ho napadla a pak hovor téměř utne. Prohlíží si dveře Genina bytu. Sotva ukončí hovor se Sophie, najde si v kontaktech číslo Gen, které nechá vytáčet. Než se hovor spojí, začne se pomalu procházet po chodbě za dveřmi bytu tam a sem. Telefon začne vyzvánět. Jaké je jeho překvapení, když se ozve zvonění za dveřmi, kolem kterých chodí. Zůstane stát kousek od dveří a sleduje pár vteřin střídavě displej telefonu a dveře. Při tom k jeho uším stále doléhá zvonění. Na tváři se mu objeví znepokojený výraz. Hovor v mžiku ukončí, schová ho do kapsy, přejde ke dveřím a vezme za kliku s úmyslem dostat se dovnitř klidně násilím, protože klíče nemá a na Kola čekat nechce. Docela ho překvapí, když zjistí, že je odemčeno. Otevře si a vejde dovnitř, protože mu v tom nic nebrání. Přestává se mu to, ale čím dál tím více zamlouvat.* Genevieve?! *Pronese do bytu, kdyby to snad byla opravdu, jen nezvyklá shoda náhod a ona přeci, jen byla doma. Projde předsíňkou dále do bytu. Ani se neobtěžuje za sebou zavřít. Pokračuje dále a prohlédne si byt. Projde všechny místnosti, aby se ujistil, že je prázdný. Jeho nejistota, znepokojení stoupá s každým dalším krokem, který bytem udělá. Nakonec vejde do obývacího pokoje. Tam najde rozevřený grimoár a telefon Genevieve, na kterém bliká zmeškaný hovor. Přejde rychle k mobilu. Vezme ho do ruky a zkontroluje výpis příchozích hovorů. Kromě Kolových je tam i ten jeho, přijatý před malou chvílí. Telefon zase odloží a vytáhne svůj, aby pro změnu zavolal Kolovi. Nehodlá čekat až přijede. Vytočí bratrovo číslo a čeká, až se mu ozve. Mezitím projde obývací pokoj a rozhlíží se.* Kole, měl bys rychle přijet. Genevieve není nikde k zastižení. Jsem u ní v bytě. Je prázdný... *Oznámí Kolovi prostě, ale s jistým znepokojením v podtónu.* Sophie o ní taky neví. *Dodá ještě.* Počkám tady na tebe. *Odvětí a pak hovor ukončí, protože je mu jasné, že tady Kol za chvilku bude. Znovu si prohlíží místnost a nahlédne také do Genina grimoáru.*

Kol usnul v noci hodně brzo, ale i tak ho docela naštvalo, když uslyšel, jak mu pod polštářem začal vibrovat mobil. Neochotně ho zpod polštáře vydoloval a podíval se, kdo volá. Elijah. Copak se nedomluvili, že budou u Gen až v deset? Copak byl tak nedočkavý? A nebo se rozhodl, že nikam nepůjde? To bylo asi pravděpodobnější. Třeba si řekl, že nemá cenu Genevieve otravovat, když má na práci něco důležitého. Protočí oči a telefon nakonec zvedne. Nestačí se divit tomu, co Elijah říká. Tak on se na to setkání nakonec nevykašlal, ale dokonce byl u ní v bytě dřív. Byl tam a ona tam nebyla. Nebyla ani u Sophie... Veškerá 'naštvanost' na Elijaha, jestli se tak tomu vůbec dalo říkat, byla pryč. Už nebyl rozespalý, byl šíleně naštvaný na jedinou osobu, protože tušil, proč Genevieve není u sebe v bytě. "Hned jsem tam," řekne stručně a jasně. Okamžitě vstane z postele, kašle na nějaké vybírání oblečení, prostě na sebe hodí to, co má nejblíž po ruce, dojde do kuchyně, kde si dá do chladicí tašky pár pytlíků s krví, pro všechny případy. Sám si vezme dva do ruky a odejde z domu pryč. Tašku položí vedle sebe na sedadlo spolujezdce a jeden pytlík si načte. Stihne i nastartovat. Velkou rychlostí se rozjede tím směrem, kde má Gen byt. Jede vážně dost rychle, a přitom ještě stíhá pít krev z pytlíku.
Netrvá to dlouho a už parkuje před domem, kde se její byt nachází. Skoro rychlostí blesku dojde až nahoru před její byt, jehož dveře jsou otevřené dokořán. Předpokládal, že to tak nechal Elijah. Vejde do bytu a prohlíží si všechno kolem. Ani se nenamáhal se zouváním, špinavá podlaha je teď jeho nejmenší starost. Tuší, že Elijah bude v obýváku. A tušil to správně. Našel ho, jak si prohlíží Gennin grimoár. Dojde mlčky až k němu a grimoár mu vezme z rukou. "Tenhle je Genevieve a nemyslím si, že by byla ráda, kdyby si ho někdo prohlížel," řekne prostě, přejde až k polici a grimoár strčí mezi ostatní knížky. "Třeba šla jenom někam na snídani, nebo co já vim..." řekne a nezní moc přesvědčivě. Spíš se snaží sám sebe přesvědčit, že je v pořádku, ale nejde mu to. Potom si všimne mobilu, vezme si ho do ruky. Skousne si přitom ret. "Ona by si mobil asi doma nenechala..." řekne nervózně. Je z toho skoro na prášky. "Koukal jsi se do něj? Byly tam ode mě ještě teď nepřijaté hovory?" Kdyby nebyly, byla by šance, že se ještě večer nebo třeba ráno podívala, kdo jí volal. Ale nazavolala by mu zpátky? Dlouhou chvíli mlčí a pak se na bratra podívá s naprosto vážnou tváří. Teď nevtipkoval, nebylo ani památky po tom Kolovi, co si věčně z někoho střílel. "Vím, kde je."

*Stihne si prohlédnout obývací pokoj ještě jednou docela detailně, ale neobjeví nic na první pohled podezřelého. V tomhle bytě je teprve podruhé a poprvé vlastně uvnitř, takže nemůže s určitostí říct, jestli je něco jinak. Čeká na Kola, dokud nepřijde a z dlouhé chvíle sáhne po Genine grimoáru. Prohlédne pár stránek, ale moc se nesoustředí na text. Spíše naslouchá a špicuje uši, aby zjistil, kdy se Kol objeví. Prolistuje ještě pár dalších stránek, když se konečně dočká. Zvedne hlavu od knížky, i když ji dál drží. Zaslechne Kola vcházet do bytu a hned na to do pokoje, kde na něj čeká. Sleduje jej pak trochu udiveně, když první věc, co ho zajímá je, že si prohlíží grimoár. Nijak se k tomu raději nevyjadřuje. Knížku si nechá vzít a dívá se, kam ji Kol uklízí. Poslechne si jeho další teorie ohledně toho, kde by Genevieve mohla být. Z jeho tónu, ale vnímá, že je to spíše pokus tonoucího, zachytit se stébla. Než stačí vymyslet nějakou odpověď, Kol už přejde od spekulací k jejímu telefonu a začne si ho prohlížet.* Díval jsem se do něj. Tvé včerejší hovory ještě před chvilkou blikaly jako nepřijaté. *Odpoví Kolovi na jeho otázku. Sleduje ještě chvilku po té Kola, ale po té se znovu rozhlédne kolem sebe. Přemýšlí, co se Genevieve mohlo stát. Rozhodně nečeká nic dobrého. Z toho jej vyruší až Kol, když najednou řekne, že ví, kde je. Tázavě s jistou obavou v očích se na něj podívá.*

Elijah mu na to, že mu Kol vzal grimoár přímo z rukou, nic neříkal. Stejně pochybuje, že by se v něm dočetl něco, čemu by mohl rozumět, nikdy nebyl čaroděj. Nechtěl podceňovat jeho inteligenci, ale tomuhle prostě rozumět nemohl. I přesto mu grimoár vzal a uklidil ho zpátky do knihovny. Čarodějové, tedy alespoň většina, byla na takovéhle věci docela háklivá. Nevěděl, jestli i Gen, ale to bylo jedno. Zeptá se ho, jak je to s těmi hovory a Elijah mu řekne to, čeho se bál nejvíc. "To je v prdeli..." Nešetří takovými slovy. Jeho poslední naděje, že si Gen někam jenom odskočila, byla ta tam a on už věděl, kde je. Neozývala se mu, nebyla tady.. Bylo jenom jedno místo, kde mohla být. A jediná osoba, se kterou mohla být. "Drží ji naše matka," řekne, když vidí, že o něm Elijah tu odpověď přímo vyžaduje. "Určitě je s ní v tom jejím baráku nebo co to je. Musím tam jet..." řekne rozhodně. Je jen na Elijahovi, jestli pojede s ním. Na jednu stranu by ho s sebou bral jako docela silnou posilu, ale na stranu druhou? Jeho bratrovi se nebude líbit ta skutečnost, že se chce Kol vzdát. Ale ne, nevzdával se, to bylo nepřesné slovo. Tohle byl jeho plán. Chtěl se stát zase čarodějem, alespoń na přechodnou dobu, aby pomohl Genevieve a dostal se pod kůži své matce. Tohle je jeho jediný plán, i když není dokonalý, neohrožuje Gen, to bylo to hlavní.

Přišel za svoji matkou a ani si nevšiml svého těla, že bylo pryč. Všímal si jenom jednoho - Genevieve, která stále byla připoutána k řetězům v zuboženém stavu. Musel ji odsud už dostat, prostě musel. Okamžitě se rozešel k ní, ale odhodilo ho to zpátky stejně jako předtím. Okamžitě se obořil na Esther a dost na ni zakřičel, aby ho k ní konečně pustila. Mezitím, než ona zamumlala těch pár slovíček, on si stačil ze své dlaně vyndat střep. Nezajímá se o krev, které mu odtud teče, však on to nějak přežije, potom si to ováže, nebo zkusí použít magii... Teď na to ale čas neměl. Hned jde zase na místo, kde ho to naposledy odrazilo nazpět, teď ale našlapuje o něco opatrněji, až se dostane k Gen mnohem blíž. Zrychlí krok, dá se říct, že těch pár kroků i uběhl a okamžitě ji z řetězů odpoutal. Spadla na něj a on ji samozřejmě zachytil. Byla lehká jako pírko, to se nezměnilo. Připadala mu tak i když byl upír, i teď. Nějak šikovně si ji vzal do náruče a pevně ji chytil, aby nespadla. Zároveň ji ale držel hodně jemně, protože měl pocit, že by jí mohl každým neopatrným dotekem ublížit. Chvilku tam jenom tak stál a díval se na ni. Pohladil ji jemně po tváři a trošku se 'probral' až když jeho matka promluvila. "Sklapni," řekl jenom, došel až ke stolu a vzal si ampulku s krví. Bohužel, tohle určitě nebylo jejich poslední setkání, protože by to nebyla jejich matka, kdyby po něm něco nechtěla. Hlavně, že je nechá už na pokoji, co? Kecy v kleci. Už jí nic víc neřekl. Pozoroval, jak ze skleníku odchází a když odešla, znovu se podíval do tváře Genevieve. Šikovně si otevřel lahvičku s krví a nalil ji jí do úst. Samozřejmě se ještě neprobrala, byla hrozně zničená a unavená, potřebovala trošku času. Potom odnesl Gen k autu, položil ji na zadní sedadlo, sám si sedl za volant a rozjel se pryč. Pojede s ní k ní do bytu. Asi bude lepší, když se probudí tam, než na Plantáži. A když ho nebude chtít vidět, když hned nevezme to, jak vypadá, tak bude moct odejít on, ne ona. I když, on by odešel i z Plantáže, kdyby to bylo třeba. Nastartoval a rozjel se pryč. Jel rychle, ale měl by si uvědomovat, že teď už nesmrtelný není.
Za nedlouho už parkoval před domem, kde se nacházel její byt. Opatrně ji vzal zase do náruče a zabouchl dveře od auta. Vešel do domu, potom vystoupal nahoru po schodech až ke dveřím jejího bytu a obratně odemkl dveře. Vešel do bytu, do dveří trošku kopl, aby se zabouchly a Gen odnesl do ložnice. Položil ji na měkkou postel, bylo mu jedno, že bílé povlečení bude špinavé od krve. Sedl si na postel k ní a opřel si ji o svou hruď. "Gennie," skoro to jenom zašeptá a pohladí ji po vlasech. Ví, že by ho za tohle oslovení zabila, ale jemu se i tak pořád líbilo. Rána na ruce, která mu tam zůstala od střepu, ještě mírně krvácela, ale on nechtěl, aby pila z dlaně a nebo z pytlíku. Otevřel šuplík u nočního stolku po jeho levici a vyndal z něj takový ten univerzální kapesní nožík. Potom si prostě řízl trošku do zápěstí, aby z něj tekla krev a aby to hlavně Gen cítila. Nožík spadl někam na zem a on jí přiložil zápěstí k ústům. Potřeboval, aby začala pít. "No tak..."

(Celou tu dobu nic nevnímala a rozhodně netušila, že Kol přišel, aby ji zachránil. V posledních chvílích,  než upadla do bezvědomí, už byla zlomená natolik, že chtěla, aby pro ni přišel. Aby ji vysvobodil z těch věčných muk, která neměla přestat dokud Kol nepřijde. Byla v koncích  a věděla, jaká Esther je, že by ji nenechala jít, ani kdyby to mělo trvat rok. Každý den by ji ale mučil dál a dál a pro ni by to bylo o to větší utrpení, že by věděla, že prostě nezemře, ale že až nabere zase trochu sil, tak to bude pokračovat dál a dál. Ale to s tím jedem. Buď to byl podvod, nebo Esther opravdu tušila, že nebude trvat dlouho, že Kol prostě přijde. Už neměla takovou horečku a rozhodně neměla žádné náběhy na halucinace jak v bdělém stavu tak ve snech. Ano, zdály se jí hrozné noční můry za dobu, co byla v bezvědomí, ale byla tak vyčerpaná, že prostě nešlo se probrat. Účinky fiktivního jedu pominuly, ale to neznamenalo, že ona sama nebyla dobitá. Kdyby nebyla upír, už by byla mrtvá, protože tohle by jen tak někdo nepřežil. Najednou ale ucítila lahodnou vůni. Krev. Opravdu to byla vůně krve, nebo to byl zas jen nějaký blud? Věděla, že je ta krev blízko. Mohla by to zkusit. Aniž si to uvědomovala, přisála se ke Kolovu zápěstí a pila z něj. Kouzlo Esther, aby se jí nehojily rány, pominulo, ale neznamenalo to, že by se jí ty rány nějak extra hojily i teď. Je vyčerpaná, nemá energii a dostatek krve na to, aby se ihned vyléčila. Povrchové rány se jí ale zatáhnou, podlitiny se zmenší a její rána na břiše se alespoň zatáhne tak, že už nemusela mít strach, že by se jí zase otevřela. To bylo ale všechno, co Kolova krev zrovna teď dokázala. Tohle bude asi běh na delší trať, ale nakonec bude jistě vyléčená úplně. Za pár dní rozhodně, až si pořádně odpočine. Cítila hroznou bolest pravé ruky, kterou měla do masa ohořelou a taky levého prsteníku, kde se jí do masa zarýval prsten a vykukoval jí z prstu jen kámen. Taky jí nějaká rána pulzovala na tváři, ale to nebylo zas až tak hrozné. No a to břicho taky bylo citlivé na dotek nebo pohyb. Důležité bylo, že už vypadala o něco lépe. I když o moc zas až tak ne. Jak tak pila, tak pomalu otevřela oči a naskytl se jí pohled na osobu, která jí dávala pít. Nějak zprvu nevnímala, že je to někdo úplně cizí, takže oči zase zavřela, aby je za chvíli mohla s uvědoměním rychle otevřít, odlepit se od jeho ruky a upíří rychlostí, což ji hodně v tomhle stavu vysilovalo, se přemístít na druhou stranu ložnice, protože dál to nedokázala. I teď měla vratké nohy a vypadala, že se za chvíli sesune. Poznala, že je u sebe v bytě, ale nevěděla, co je to za muže.) Kdo jste! Co děláte u mě v bytě?! (Snažila se mluvit s důrazem, ale ne, že by jí to nějak extra teď šlo.) A jak jsem se sem vůbec dostala? (Porozhlédne se kolem. Je dosti zmatená a je to na ní vidět.)

Na jeho nové tváři se mu mihl maličkatý úsměv, když ucítil, že se pořádně přisála k jeho zápěstí a začala z něj pít. Samozřejmě nikdo nemohl čekat, že by se hned všechny rány, které jí Esther, Finn a jejich poskoci vlkodlaci udělali, mohly hned zahojit. K tomu by bylo potřeba, aby vypila hektolitry krve, a to v sobě Kol nemá. Doufá, že má tady v bytě nějaké zásoby krve alespoň z pytlíku. Začne si všímat, že se jí, hlavně ty menší rány po těle, začaly hojit. Sice to šlo pomalu, ale aspoň něco. Už vypadala mnohem líp, jistě nebyla tak vyčerpaná a měla aspoň trošku síly. Rozhodně nebyla na pokraji smrti. Pije už docela dlouho a Kola to začíná postupně oslabovat. Ne, že by nevydržel ještě dlouho, ale pro obyčejného člověka to bylo docela náročné. Byl to sakra nezvyk, když cítí, že je slabší a slabší. Gen by mohlo rupnout v kouli a mohla by ho vysát skoro úplně. Když otevřela oči, on se jí díval zrovna do obličeje. Divil se, že nijak nezareagovala a oči zase zavřela, když viděla, že to není její Kol, ale Kol v naprosto jiném těle. Ale došlo mu, že Genevieve si to uvědomila až později, když oči zase otevřela. V tu chvíli se od něj odlepila a přemístila se upíří rychlostí na druhou stranu ložnice, pryč od něj. On ale nikam nespěchá, pomalu a unaveně zavře na chvíli oči, protože je vyčerpaný. Zanedlouho je zase otevře a podívá se přímo na ni. Zvedne se z postele a udělá pár kroků směrem k ní. "Gen, to jsem já, Kol," řekne a podívá se na ni. Dívá se na ni tak, jako se na ní nedíval snad nikdy nikdo. I když to nebyly jeho oči... Snad to musela poznat, ne? "S Elijahem jsme zjistili, že tě dostala Esther, takže mi nezbývalo nic jiného, než přijmout její nabídku. Ona mě i tebe potom pustila a já tě odvezl sem..." objasní jí ve zkratce všechno důležité. Pomaloučku a polehoučku jde k ní, až stojí blízko ní a kouká se jí do obličeje. Ne, tohle nebude jednoduché, to věděl už teď.

(Netušila, co za chlapa je to s ní v jejím bytě a jak se sem vůbec dostala. Naposledy si pamatovala... jejího bratra, ale ten měl být mrtvý. Nedávalo jí to smysl. Teprve až po několika desítkách vteřin si uvědomila, co se vlastně stalo. Esther. To Esther ji unesla a mučila. A taky Finn, i ten si s ní pohrál, stejně jako vlkodlaci. Ti prašiví psi. Ale ona si je najde, najde si je a zabije je. Chvíli stála u zdi a s odměřeností a opatrností sledovala toho muže. Asi jen těžko by se bránila, kdyby to byla nějaká nadpřirozená bytost, protože rozhodně není v postavení, kdy by se mohla nějak efektivně bránit. Pak ale uslyšela něco, co opravdu nečekala. Nějak si ještě pořádně neuvědomovala, že je jasné, že by se jen tak odtamtud nedostala. Kol si pro ní přišel, ano, přišel, ale teď tady tenhle chlap tvrdí, že on je Kol. Nemohla tomu uvěřit, nechtěla tomu uvěřit. Koukala nového Kola poněkud vyjeveně a nevěřícně. Tohle prostě nebyl Kol. Podívala se mu do očí, byly naprosto jiné, tak... ne, nebyly neosobní, to nemohla říct, protože byly osobní až moc. Až moc na někoho, kdo by ji neznal, ale byly... cizí. To je to pravé slovo. Cizí oči a přesto jí říkaly něco víc, něco, co by jí jen tak něčí cizí oči neřekly. Tohle je Kol. Je to on a přesto není. A ona je zmatenější ještě víc. Neví, co si má myslet, neví, jak má reagovat. Navíc je dost ospalá a tak nějak nedokáže myslet a uvažovat zcela jasně.) Kole? (Přimhouří oči a hlavu nakloní do strany.) Ne, to ne. (Zakroutí hlavou a pak semkne rty k sobě a podívá se někam jinam, ne na něj. Ne, že by se jí ten pohled protivil, ale tohle není ten muž, kterého znala, kterého si chce vzít. Tohle je někdo úplně cizí. Vyslechne si jeho vysvětlení. Takže on a Elijah byli pro ni? A samozřejmě, Esther nesvolila do doby, kdy Kol nepřijal nové tělo. Když přišel blíž k ní a díval se jí do očí, ona nemohla jinak, než se vrátit pohledem na něj. Dívala se na něj chvíli mlčky stejně jako on na ni. Nějak nevěděla, co má teď říct. Samozřejmě by mu měla poděkovat, měla by ho obejmout a říct mu, jak ho miluje a že si váží toho, že ji zachránil, ale nic z toho jí na jazyk zrovna nepřicházelo.)

Moc dobře na ní viděl, jak moc je zmatená. Pořád tady hledala toho svého Kola a před ní stál nějaký cizí blonďatý chlápek, ani z poloviny tak pohledný jako jeho původní tělo. Teda to si aspoň říkal on. Ale tady nešlo o to, kdo byl hezčí, tady to bylo o tom, že tohle bude hlavně pro Genevieve hodně těžké. Jak si má zvykat na někoho, koho si má brát, v naprosto jiném těle? To je na hlavu. Zatímco ona ho sledovala s odměřeností a opatrností, on se na ni díval jako vždycky. Jeho pohled byl stejný, jen kdyby to byly jeho oči, jeho tvář... On. Choval se k mile, jako vždy. Rozhodně se ho nemusela bát, nemusela od něj utéct až na druhý konec místnosti, ale on to chápal - cizí muž, u vás v bytě... To asi nemůže být moc příjemné překvapení. Do té doby, než jí Kol řekne, že je to on a ne jenom nějaký obyčejný muž, vidí na ní, jak šíleně je překvapená. Dívala se mu do očí, on věděl, že tam hledá něco z toho starého Kola. Bylo to tam, akorát to nebylo vidět na první pohled. Zabraňoval tomu pocit, že to jsou oči cizího muže. Konečně jí dojde, o co jde. Osloví ho jménem a on z ní nespouští oči. Maličko přikývne a skloní hlavu. Ona nechtěla, aby tohle udělal, určitě ji zklamal. Ale co měl dělat? Nechat Esther, aby Gen zabila? Nikdy. Zvedne zase hlavu, když začne vyjadřovat svůj nesouhlas. Nebo to řekla spíš ze zoufalství? Nevěděl. Mrzí ho, že se mu nedokáže dívat do očí a musí pohledem uhýbat. Začne jí vysvětlovat, co se vlastně dneska stalo,ale ona na to nic neříká. A ani jednou se na něj za tu dobu nepodívala. Její oči si našly ty jeho až když věděla, že on je blízko ní. Teď se dívali sami sobě navzájem do očí a mlčeli. Mlčeli hodně dlouhou dobu, jenom se na sebe dívali. Pak udělá ještě jeden krůček směrem k ní a vezme ji za tu ruku, kde má prsten. Vlastně už jen kámen z něj. Najednou začne něco mumlat a je vidět, že se hodně soustředí. Tohle je první kouzlo, které jako staronový čaroděj použije. A snad to vyjde, protože se vůbec nezžil se svou magií. V druhé ruce se mu najednou objeví prstýnek, který teď na jejím nepoškozeném prstu chybí. "Já..." začne a na chvilku se zasekne, "vím, že tohle pro tebe nebude jednoduchý, ale to ani pro mě..." Trošku jí zvedne ruku a prstýnek navlékne na ten správný prst. "Miluju tě. A chci si tě vzít. I přes to všechno..." řekne tiše a proplete si s ní prsty. "Já jenom potřebuju, abys to věděla..." Teď zvedne druhou ruku a jemně ji pohladí po tváři. Tak jako to vždycky Kol dělává.

(Samozřejmě, že byla překvapená z toho, co je to tady najednou za muže a vylítla. Nechtěla riskovat, že by jí někdo zase nějak ublížil. Tohle jí prostě vyčítat nemohl. Koukala na něj zcela nedůvěřivě, protože ji v tu chvíli nenapadlo, že je to někdo jí tak moc známý a blízký. Všechno to bylo kvůli ní. Kol by nikdy nepřijal to nové tělo, kdyby tu nebyla ona. Kdyby nebyla jeho slabinou, kdyby se alespoň nějak dokázala Esther bránit. Ale ona toho v upířím těle proti takové čarodějce jako Esther moc nezmůže. A to se taky projevilo. Teď tu před ní Kol stál v cizím těle. Esther tím vzala život někomu jinému, ukradla život nějakému čaroději, který ani netušil, co se děje. A Kol tu nabídku nového těla přijal a tím zpečetil to, že někdo jiný ztratil svůj život. Ale mohla za to právě i ona. Snažila se Kola přesvědčit a dařilo se jí to do té chvíle, než ji Esther unesla. Pak už bylo jasné, že Kol raději přijme, než aby se musel dívat na to, jak ona trpí. Byla slabá, nedokázala ani tohle, i když tu Kolovu výměnu oddalovala, jak jen to bylo možné, nedokázala ji zastavit úplně. Kol věděl, jaký ona měla názor na výměnu těla a taky věděl, že ona nic takového pro sebe nechtěla. Ale jeho prostě zastavit nemohla. Teď tu před ní stál cizí člověk, který vlastně vůbec nebyl cizí a ona neví, jak má reagovat. Nemůže se mu prostě jen tak vrhnout kolem krku a dělat, jako by bylo všechno naprosto v normálu. Na druhou stranu, neměla by mu to ještě víc ztěžovat. Její nesouhlas byl hlavně kvůli tomu, že tomu nedokázala zamezit a že vlastně nebyla ani při vědomí a nemohla seto pokusit Kolovi ještě na poslední chvíli rozmluvit. Selhala. Chytne ji za ruku a ona se na ni bezděky podívá. Neví, co má v úmyslu, ale najednou začne přeříkávat nějaké kouzlo. Věděla, že Kol byl opravdu dobrý a mocný čaroděj, pálilo mu to, byl přirozený talent, ale stejně pro něj nemohlo být snadné zvyknout si na novou moc. Nebyl čaordějem už tak dlouhou dobu. Ale bez jakékoliv bolesti, se najednou její zásnubní prsten objevil v jeho dlani. Oblízne si rty, když začne mluvit. Samozřejmě, že to pro něj není jednoduché. A ona by ho měla spíše podporovat, než mu ještě nakládat. Ale tak nějak věděla, že dneska se od ní nedočká slov útěchy, protože byla hodně unavená a navíc v ní stále převládal zmatek.) Já vím. (Potvrdí mu jen jeho slova. Samozřejmě, že to chápe, ale on taky musel chápat ji, že po tom, co se stalo a jak se stále ještě cítí, po ní teď nemůže čekat zázraky. Ne dneska. Prstýnek ji nasadil zase zpátky na prst a řekl jí, že ji miluje a chce si ji vzít. Ona se stále dívala na ten prsten a pak vzhlédla. Místo toho, aby mu řekla, že ho taky miluje a samozřejmě si ho vezme, začala s něčím trochu jiným.) Ten prsten... tohle mi udělal Finn. Nechal mi sundat můj denní a zásnubní prsten a pak se mě zeptal, na kterém z nich mi záleží víc. Odpověděla jsem mu, že na tom, který mi byl dán z lásky, ne z nutnosti. Chtěla jsem, aby mi ho vrátil. Nasadil mi oba dva zpátky, ale k tomuhle prstenu měl ještě komentář. Řekl, že si ho budu pamatovat, vždy a navždy. A pak mi zarostl do prstu. (Vydechla a podívala se Kolovi do očí.) A i kdybych věděla, že se tohle může opakovat ještě stokrát, tisíckrát, řekla bych vždycky to samé. (Když ji pohladí po tváři, vydrží to, ale je to... je to zvláštní. Ví, že uvnitř je Kol a přesto se jí dotýká cizí muž. Tohle bude chvíli trvat. Nemůže čekat zázraky na počkání. Ráda by, ale nejde to.) Já... miluju Kola Mikaelsona, vážně ano. Ale musíš mi dát čas, abych ho mohla zase milovat se vším všudy. (Řekla mu to upřímně. Miluje ho, ale nemůže milovat to cizí tělo, ve kterém se teď nachází. I kdyby se snažila sebevíc, vždycky bude mít zábrany. Alespoň do doby, než si zvykne.)

Čekal od ní vůbec to, že se k němu bude chovat normálně, tak jako předtím? Popravdě ne. Nikdo by nemohl očekávat, že všechno bude jako dřív, když už nebyl Kol Kolem. On nepřemýšlel o tom, že tímhle vzal život někomu jinému, jeho myšlenky v tu chvíli byly jenom u toho, že zachrání Gen. Nějaký obyčejný čaroděj mu byl vážně někde. Ani až se nad tím později zamyslí, nebude si to vyčítat. Nebude si vyčítat, že ukradl jeho život, protože díky tomu zachránil ten život, který byl pro něj nejdražší - život Genevieve. Nemá v plánu v tomhle těle zůstat napořád, to by nedokázal. Být čarodějem je sice super, ale on byl tisíc let upírem, to bylo taky něco skvělého, líbilo se mu to. On byl jeden z těch, který si to přizná. Nedokázal si představit život bez toho, teď už ne. Kdyby věděl, nad čím Genevieve přemýšlí, asi by jí to začal hned rozmlouvat. Ona že selhala? To není pravda. Nikdo z nich neselhal, ani jeden z nich. Musela moc dobře vědět, že ať by ho přesvědčovala, jak by chtěla, v tomhle by ho nezlomila. U stojí blízko u ní a chytne ji za ruku, za tu, kde byl zarostlý její zásnubní prsten. Za tohle svou matku zabije, zabije ji za to, co jí provedla, tohle se odpustit nedá. Co když tohle jejich vztah nevydrží? Co když tohle Gen nezvládne? Je tohle přesně to, čeho chtěla Esther dosáhnout? Začne mumlat nějaký slova, snaží se totiž dostat prsten bez toho, aniž by jí ublížil, do svojí druhé ruky. A po chvíli se mu to podaří. Tenhle čaroděj nebyl patlal, měl docela velkou moc. Aspoň jedna pozitivní věc. A Kol byl pořád dost vynalézavý, aby dokázal z fleku kouzlit. I když to bylo takovéhle jednoduché kouzlo, ale po tisíci let! Navlékne jí ho na ten správný prst a řekne jí, jak moc jí miluje a že si ji chce stále vzít i přesto, co se všechno stalo. Taky jí řekl, že to i pro něj bude hodně těžké. Ale nebylo by. Kdyby to Gen přijmula v pohodě, on by si na to snad i zvykl, nějak by to spolu zvládli, ale nezdá se, že pro Gen to bude tak jednoduché. Proplete si s ní prsty a dívá se jí do očí. Čeká, co řekne. Ne, neřekla mu, že ho miluje. Ani si ale nemyslel, že to přijde tak brzo. Jakmile slyší, že jí to udělal Finn, zamračí se. Zase byla v jeho obličeji vidět nenávist, která teď byla tu chvíli, co byl s Gen, pryč. Samozřejmě ho těší, že řekla, že chce zpátky zásnubní prsten, ale byla tu ta zlost, kterou způsobilo zjištění, že jí tohle udělal Finn. A ještě k tomu ji nutil, aby si vybrala mezi těmihle dvěma věci. Nebyl normální. "Za tohle ho zabiju," procedí skrze zuby. V tu chvíli se v bytě zvedne vítr a papíry i časopisy, které byly na nočním stolku, se rozlétnou všude po ložnici. Ano, byl sice mocný čaroděj, zkušený, ale to neměnilo nic na tom, že svou moc ještě úplně neovládal, mohla si teď dělat, co chtěla. Ovládaly ho teď jeho emoce. Zavře oči, aby se uklidnil, ale nedaří se mu to. Pořád je plný zlosti. Oči otevře až když Gen začne zase mluvit. Poslouchá ji a pomalu se uklidňuje. To, co řekla, mu pomohlo. Tohle bylo vlastně něco, jako by řekla, že ho miluje. Bylo to jen takové ukryté, jako na začátku. To mu taky nedokázala říct, že ho miluje, do očí. Naučila se to a říkala to pořád. Teď už to ale zase 'zapomněla', bude potřeba ji to naučit. Pohladí ji po tváři, ale pozná na ní, že jí to není extra příjemné. Proto ruku stáhne ještě dřív, než to měl v plánu. "Já to chápu, Gen," řekne a podívá se jí do očí, "kdo by se taky mohl zamilovat do někoho takového, když předtím měla takového krasavce?" řekne a pousměje se. Snaží se to odlehčit. Potom jí ruku pustí a podívá se do země. "Asi by sis měla lehnout a odpočívat..."

(Bude těžké srovnávat se s tím, že najednou je váš budoucí muž vlastně úplně někdo jiný. Byla si jistá, že svatbu nechce do té doby, dokud nebude od Esther pokoj, což bude jistě nějakou chvíli trvat, ale co když Kol bude ve svém novém těle opravdu dlouho? Ona si nechce vzít tohohle chlapa s cizí tváří. Věděla, že uvnitř je Kol, ale stejně měla pocit, jako kdyby tímhle Kola podváděla. Tedy teď zatím ještě ne, snažila se vyhnout nějakému intimnějšímu fyzickému kontaktu, ale časem, až si opravdu tak nějak zvykne na to, kým teď Kol je? Stejně si v sobě bude stále držet ten pocit, že tohle vlastně není tak úplně Kol a že fyzicky ho vlastně bude podvádět, protože se vydá na milost cizímu tělu, které sice Kol ovládá, ale stejně není a nikdy nebude jeho. Nechce to vzdát, samozřejmě, že ne, ale bude to trvat delší dobu, než si zvykne na to, kým teď Kol vlastně je. A navíc, Esther by jistě měla radost, kdyby se to mezi ní a Kolem rozpadlo. Možná toho chce i dosáhnout, možná, že právě usiluje o to, aby se Kol s Genevieve prostě rozešli a tohle je její nástroj, jak to udělat. A možná. že ji to taky vůbec nezajímá a ona si tu jen vymýšlí falešné teorie. Ale jistě ví, že to nevzdá, i kdyby se kdokoliv stavěl na hlavu. Ale nebude to nejlehčí ani pro jednoho z nich a možná, že se sobě na nějaký čas odcizí, ale nechtěla by, aby to zašlo až k tomu, že by se měli sobě odcizit tak, že už by se nikdy nesblížili a byl by prostě konec. Tohle pro ně bude velká zkouška a je jistě jen na nich, jak v ní obstojí. Nemohla říct, že by bylo Kolovo tělo nějak neatraktivní, ale prostě to nebyl on. Když pak začne mluvit o Finnovi, je na něm vidět, že se opravdu rozčílil.) Nebudu ti to vymlouvat, protože ani nechci. (Zakroutila hlavou. Dny, kdy možná byla schopná Finna pochopit a nějak ho i obhajovat či mu pomoci, byly ta tam. Teď bažila po pomstě i ona sama. A byla si jistá, že se mu pomstí. Pomstí se Finnovi, ublíží tím Esther, rozhodí ji, takový byl plán. Teď se v něm utvrdila jako nikdy jindy. Esther ani nikdo jiný si s ní už prostě hrát nebude. Kola přiměla, aby si vzal nové tělo, možná ho bude nutit i k dalším věcem, ale ji v moci nemá a nikdy mít nebude. To je její výhoda. Na chvíli ale zapomene na svou pomstu, to když Kol neovládá svou moc a dá průchod svým emocím tak, že by se snad mohlo něco stát, kdyby to zašlo ještě do krajnějších mezí.) Klid. (Řekne tichým a chlácholivým hlasem. Kol se uklidní až záhy, když řekne, že Kola Mikaelsona ona samozřejmě miluje a to se nezmění. Ale nemiluje tohle tělo a vlastně si ni nemůže být jistá, jestli kdy bude, ale jistě se o to pokusí. I když... bude to vůbec dobře? Neměla by milovat jiného než Kola. Ale v tomhle těle přeci je to Kol. A přesto má strach z toho, že kdyby se zamilovala do téhle osoby, která stojí před ní, mohla by pak přestat milovat právě Kola, i když teď obývá tělo toho, kdo před ní stojí. Kdyby to vyslovila nahlas, tak by jí asi nikdo nerozuměl. Nikdo by nerozuměl tomu rozporu, který se v ní teď odehrává. Vlastně to ani pořádně vysvětlit nedokáže. Má strach milovat Kola, ale zároveň má strach ho nemilovat. Mohl jí vůbec někdo v hlavě udělat ještě větší bordel, než tam teď má? Vydechla a podívala se na Kola, který se snažil zavtipkovat. To tělo nebylo ošklivé, vůbec ne, bylo atraktivní, ale nebyl to tak úplně člověk, do kterého se před skoro rokem zbláznila. Malinko jí střelí koutky nahoru do úsměvu, ale to spíš jen, aby se neřeklo. Vlastně jí do úsměvu ani do smíchu moc není. Po Kolově větě, že by si měla odpočinout, kývne hlavou na souhlas.) To bych měla. (Na to konto poodejde ode zdi a vrávoravě dojde až k posteli. Zřejmě by si měla převléknout to zakrvácené oblečení, ale tak nějak se nechce právě vystavovat. Měla by si jistě dát i sprchu, ale na tu teď neměla dost síly. Upíří rychlostí, se tedy převlékne do čistého dlouhého trička, ve kterém bude spát. Kol neměl šanci postřehnout nějak víc a ona už ležela v posteli naprosto vyčerpaná a už se jí jen zavírali oči. Byla otočená zády ke Kolovi.) Dobrou. (Řekla do zdi, kde Kol ani nestál a pak už jen zavřela oči a usnula. Její spánek provázely noční můry a mnohokrát sebou v noci mlátila a naříkala ze spaní. Asi chvíli potrvá, než tohle trauma vstřebá. Ale musela spát, jinak by neměla žádnou energii. Probudily ji až sluneční paprsky, které tančily na její tváři. Otevřela oči a prostě se dívala do okna zalitého sluncem.)

Večer popřeje Gen ještě dobrou noc, ale v ložnici už dál nezůstává, protože poznal, že Gen usnula, když začala jinak oddechovat. Odešel do obýváku a z poličky, kde dnes ráno dal Gennin grimoár, si ho vzal zase nazpátek. Usadil se na gauč a rozsvítil si malou lampičku, aby viděl, co se na stránkách píše. Mohl sice rozsvítit velké světlo, ale nechtěl, aby rušil Genevieve, když věděl, jak na tom je. Prohlíží si kouzla, oživuje si to, co ta celá léta neviděl a nezkoušel. Dokonce si došel pro svíčku, položil si ji na stůl a zkoušel ji rozsvěcet a zase zhasínat. Nebylo to tak těžké, jak čekal. Jeho nová magie se stávala jeho součástí mnohem dříve a snadněji, než čekal. Lhal by, kdyby řekl, že to není úžasný pocit, být zase čarodějem. Tolik si to chtěl zkusit, zase to, co jako obyčejný vikingský kluk miloval ze všeho nejvíc. A teď to zkoušel, zase byl čarodějem, ale stejně tu bylo něco, co mu říkalo, že je radši upírem. Že je raději ve svém těle. Najednou ale uslyšel, jak sebou Genevieve hází a mumlá něco ze spaní. Potichoučku otevřel dveře od ložnice a nakoukl dovnitř. Nespalo se jí dobře, měla noční můry. Kéž by byl třeba teď upírem. Dokázal by se jí dostat do hlavy a utvořit jí krásný sen. To by sice jako čaroděj taky dokázal, ale nechtěl takové kouzlo ještě riskovat. Rozhodl se, že tam nechá Genevieve samotnou. Doufal, že jí taky došlo, že neodešel večer. To by nebyl on, kdyby ji tam nechal samotnou, v tomhle stavu. Dojde si do kuchyně pro židli a potichu si ji donese až do ložnice. Dá si ji do rohu místnosti, kde nic není. Pár metrů od něj bylo okno. Ještě si s sebou vezme grimoár a sedne si na židli. Zkoušel si rozsvítit lampu, ale zjistil, že to je až moc silné světlo, vykašlal se na to.
Neměl v plánu usnout, opravdu ne, ale tak nějak zapomněl, že je v lidském těle, že potřebuje odpočinek jako nikdy. Zvlášť, když dával napít své krve Genevieve. A že jí teda nebylo málo. Teď seděl na židli, hlavu měl opřenou o zeď, která byla po jeho levici a na klíně mu zůstal grimoár. Docela štěstí, že nespadl na zem. Slunce ho neprobudilo, byl vážně šíleně unavený. Kdyby věděl, že usne, nastavil by si budíka nebo něco, aby vstal dřív než Gen. A třeba by z té ložnice zmizel, protože by jí to nemuselo být příjemné.

(Měla vyprahlo a věděla, že se musí nasytit a že krev v příštích několika dnech prostě bude potřebovat víc než předtím. Stále se jí ale nechtělo tak nějak vstát z postele, ale věděla, že pokud chce, aby se jí ty rány na těle hojily, opravdu si bude muset dojít nejméně pro tucet sáčků s krví do ledničky. Ani vlastně nevěděla, jestli jich tam tolik má. Ale nějaké tam jsou, protože musela mít zásobu, když tady chtěla několik dní zůstat. Krev ze sáčku sice nebyla tak dobrá jako krev ze žíly, ale ona nemůže neustále dokola vysávat Kola. Navíc ho včera asi vysála až až a on stejně nehnul ani brvou. Nezabila by ho, to určitě ne, ale sebrala mu jistě dost energie. Cítila, že tady v místnosti není sama. On tu byl, ale oddechoval pravidelně, spal. Netušila, jestli tady byl celou noc nebo z ložnice odešel a pak se sem vrátil. Rozhodla se, že zvedne hlavu a podívá se na místo, odkud slyšela oddechování. Kol tam seděl na židli, v ruce měl její grimoire a vypadal docela vtipně. Jistě nečekal, že by ho mohl skolit spánek. Na lidské tělo nebyl zvyklý už hodně dlouhou dobu a jsou tu prostě věci, na které si bude muset zvykat znovu. A jednou z nich byl pravidelný spánek, který už nebyl brán jen tak zvykem, ne, spánek byl teď pro Kola potřebný. Asi bude trvat delší dobu, než ho pustí k sobě do postele, jestli ho tam vůbec pustí, ale bude si muset zvykat nějak alespoň na jeho přítomnost. Nějak to společně budou muset zvládnout. Nakonec se vysouká z postele, ale snaží se být tichá, aby neprobudila toho ospalce a dojde si do kuchyně, kde otevře ledničku a vytáhne odtamtud všechny sáčky s krví, co tam byly. Byly čtyři. Položí je na stůl a jeden z nich načne.Má ho v sobě, aniž by mrknula jedním okem, opravdu rychle ho do sebe nasoukala. Otevřela další a pak ještě další, až nakonec dopila i ten poslední. Byla teď alespoň jakž takž nasycená a vracela se jí barva. Rozhodně už nebyla tak unavená jako předtím a rána na tváři a břiše se jí už zacelila úplně. Jen ta ohořelá ruka ještě trochu zlobila, i když se jí alespoň začala již přetahovat novou kůží, ale stále byla ještě citlivá na dotek. Ale celkově už vypadala vlastně dobře. Normálně bývala náchylná, když jí někdo čuměl do jejích grimoirů, ale tentokrát udělala výjimku a Kola nechala dál spát dokonce i s tím jejím grimoirem.)

Ještě chvíli si spokojeně pochrupoval, i když na židli. Na to, jak kostrbatě tam ležel/seděl, se mu spalo docela dobře. Ale však ono to přijde, až se probudí a pořádně se protáhne, bude ho bolet celý člověk. Neprobudí ho ani Gen, která se neslyšně dostala z postele a odešla pryč do kuchyně. Probudil se až po nějaké chvíli, kdy začalo sluníčko do ložnice svítit mnohem víc a jeho očím už začalo vadit. Pomaloučku otevřel oči, aby si stačily světlu přivyknout a okamžitě se podíval na postel, kde neuviděl Gen. Zvedl ruce nad hlavu, aby se mohl protáhnout a díky tomu spadl grimoár s velkým žuchnutím na zem. "Upss.." zamumlal a grimoár okamžitě zvedl. Potom se vydal do kuchyně, kde slyšel nějaké šramocení - Gen asi byla tam. Přes obývák dojde až do kuchyně a vidí, že Gen je u stolu a před ní jsou čtyři prázdné pytlíky od krve. Už vypadala mnohem lépe než včera, to bylo dobře. "Dobrý ráno," pozdraví a rozpačitě se pousměje. Nějak teď nevěděl, jak se k ní má chovat. Normálně by jí dal pusu takhle po ránu, ale ví, že to dneska nemůže a asi to bude trvat dlouho, než mu to dovolí. Jen aby to nedopadlo tak, že si ji bude muset zase dobývat, ale tentokrát v jiném těle. "Včera jsem slyšel, jak naříkáš ze spaní, tak jsem si šel sednout do ložnice... Nepočítal jsem s tím, že tam usnu, chtěl jsem se v průběhu noci přemístit do obýváku, ale asi si budu muset zvykat na to, že budu usínat mnohem snadněji, když jsem teď člověk," ušklíbne se a dívá se na ni. Dostal docela hlad, asi si později něco uvaří. "Nevadí, že jsem si půjčil tvůj grimoár? Já... chtěl jsem si to všechno trošku oživit a tvůj grimoár se k tomu hodí," řekne a grimoár položí na stůl. Bude rád, kdyby mu dovolila, aby ho používal i nadále. Nebylo tam tolik kouzel, ale zato ta, co tam byla, už byla celkem složitá, takže tím líp pro něj. Nebude se přece zatěžovat se snadnými kouzly. Chvíli se na ni prostě jen kouká a potom dojde k lednici, z které vyndá plato s vajíčkami. Rovnou si na sporák připraví pánev, na kterou nalije olej, aby se pořádně rozehřál. Potom se otočí zpátky na ni: "Vypadáš už mnohem líp, ale stejně to ještě není ono," řekne upřímně a ukáže na její popálenou ruku, "takže chci, aby ses ze mě napila. Krev z žíly je mnohem lepší než ta z pytlíku, pomůže ti víc." V tu chvíli k ní natáhne svou ruku, aby si ji mohla vzít a zakousnout se do jeho zápěstí. "Zápěstí nebo krk? Vyber si."

(Než se Kol probral, měla čas přemýšlet o tom, jak to bude dál. Asi by jeden druhého neměl nechat jen tak bez dozoru. Tedy, bylo by lepší, kdyby se drželi tak nějak spolu, jako vždycky za normálních okolností. Ona teď udělala tu chybu, že toužila být delší dobu sama, aby mohla něco vymyslet proti Esther. Ale čím dál víc se jí prostě zamlouval nápad, že si to nejdřív všechno vybije na Finnovi. A samozřejmě na těch vlkodlacích. Jestli někdo tvrdil, že ona není pořádný upír, tak si teď mohl být jistý, že využije všech svých upířích schopností, aby ty vlkodlaky dostala. Všechny, všechny, co ji za její pobyt u Esther ubližovali. Zaplatí za to. Jak to tedy ale teď udělat s tím, že je tu Kol? Asi by se ráda přestěhovala zpět na plantáž, protože tam je přeci jen víc prostoru na to, aby tam žili dva lidé, kteří si na sebe budou zase zvykat. Tedy on si na ni zvykat nemusel, ale ona na něj rozhodně. Z jejích myšlenek ji vytrhl právě Kol, který se najednou objevil v kuchyni. Vlastně ho ani nepostřehla, jak vychází z ložnice, jak byla zamyšlená.) Dobré. (Otočí se na něj a sleduje ho do té doby, než se zastaví u linky. Teď je člověk, bude potřebovat jíst normální jídlo a konzumace krve se mu bude zdát naprosto nechutná. Když jí začne vysvětlovat, jak je možné, že byl u ní v ložnici a ne někde jinde, tak povytáhla obočí, ona od něj nečekala, že jí snad bude něco vysvětlovat a ani to nepožadovala. Ale on to i přesto udělal. Asi si myslel, že jeho přítomnost jí bylo nepříjemná, když byl v tom novém těle.) Nemusíš mi to vysvětlovat. (Podívala se na něj s dost výmluvným výrazem, že tohle opravdu nemusí a ani to po něm nechce.) Prostě jsi tam byl. (Pokrčila rameny a dál se k tomu nevyjadřovala. Nechtěla ho nějak utlačovat a utiskovat. Nechtěla, aby jí musel vysvětlovat každý detail ze strachu, že by to mohla nějak špatně pochopit. Nechtěla mu znepříjemňovat život, ale zrovna v tuhle chvíli ho nechtěla ani obšťastňovat. Byla prostě neutrální, tak to bylo.) V tom mém zrovna moc kouzel není. Možná by ti spíš pomohly ty další. Všechny jsou ze strany Rousseau. grimoiry mojí matky a jejích předků jsem nikdy nenašla. Teda ne, že bych je nějak hledala. (Samozřejmě to znamenalo, že mu dovolí, aby mohl nahlížet do grimoirů její rodiny, ale rozhodně by nerada, aby je nějak zneužíval, což doufá, že Kola ani nenapadne. Když se zmíní o jejím zdravotním stavu, tak kývne hlavou.) Ano, ty sáčky mi pomohly. Cítím se vážně mnohem líp než včera. (Teď už jen, abych se zbavila těch nočních můr, pomyslí si v duchu. Jakmile jí Kol nastaví svou ruku a ponoukne ji k tomu, aby se z něj napila, zakroutí rázně hlavou.) Ne, pila jsem z tebe včera, a to dost dlouho. Nejsi upír, Kole, máš lidské tělo a krev potřebuješ, abys přežil sice stejně tak jako upír, ale rozhodně v jiné formě. Tvoje krev zůstane tam, kde má být. Ve tvém těle. (Rozhodně se ohradila proti jeho nápadu. Ona z něj pít nebude, protože on je ještě teď jistě slabý.)

Měl pocit, že jí to musí vysvětlit, protože nevěděl, jestli jí to nebude vadit, že tam u ní byl. On tam ale být potřeboval, protože na ni chtěl dohlížet. Bylo mu líto toho, co zažila kvůli jeho matce. Kvůli tomu měla ty špatné sny. V jednu chvíli už si dokonce myslel, že ji probudí, aby se uklidnila. Nakonec to ale zase přestalo a on se rozhodl, že ji nechá 'v klidu' spát. Snad jí došlo, že tam byl kvůli tomu, aby měl jistotu, že je v pořádku. Chtěl jí být nablízku, když za to všechno vlastně mohl on. Kdyby Gen pořádně hlídal a byl s ní, nikdy by jí Esther neublížila, to by si pohlídal. Potom se jí zeptal, jestli nevadí, že si půjčil její grimoár. Neřekla, jestli jí to vadilo, ona začala rovnou říkat něco o tom, že by mu pomohly spíš ty další, kde je kouzel mnohem víc. Takže jí to nevadilo a ještě mu dala svolení k tomu, aby si půjčil i ostatní grimoáry, které patřily její rodině. Copak by asi řekl Benjamin, kdyby viděl, jak si půjčuje Kol Mikaelson grimoáry, na které by, podle něj, nesměl ani sáhnout? Kol by se mu vysmál do obličeje, kdyby ho teď viděl. "Takže si můžu všechny ty grimoáry půjčit?" podívá se na ni tázavě. Rád by slyšel prostě ano nebo ne, aby měl jistotu, že mu k tomu vážně dala svolení. Když ještě řekla, že se se ani nesnažila hledat grimoáry rodiny z matčiny strany, zatvářil se docela překvapeně. "Tebe nikdy nezajímalo, co by v nich mohlo být a tak?" zeptá se jí zvědavě. Jeho by to teda zajímalo, a to dost. On potom začne mluvit o jejím zdravotním stavu. Sice jí řekne, že už vypadá líp, ale upozorní ji, že její ruka ještě nejlíp nevypadá. Řekne jí, že chce, aby se z něj napila, že jí to pomůže mnohem víc, než nějaká krev ze sáčku. Ale ona mu začne oponovat, že z něj pila hodně už včera. Taky začne říkat, že teď potřebuje krev mnohem víc a takovéhle řeči. Jako by to nevěděl... Ale už od pohledu bylo jasné, že tohle tělo je na tom po fyzické stránce dost dobře, takže se nebál toho, že by mu to nějak moc uškodilo, kdyby se z něj trošku napila. "Nejsem si jistý, jestli jsi mě správně pochopila, ale dával jsem ti na výběr mezi zápěstím a krkem a ne mezi tím, jestli se napiješ a nebo ne. Mně to nic neudělá, když ztratím pár litrů. A tobě to navíc pomůže."

(No, jistě by ty grimoiry neměla půjčovat. Bylo to přeci jen rodinné dědictví, kterého si vážila, ale prostě věděla, že Kol s těmi knihami nic nepatřičného dělat nebude. Tedy alespoň v to doufala. Nechtěla by, aby se s těmi knihami něco stalo. Na to byly až moc vzácné. Ale myslela si, že Kol ví, jakou mají cenu a co v nich třímá, takže na ně bude dávat pozor. Navíc, když se bude věnovat těm knihám a svojí magii, třeba si nebude tak všímat jí. Je to sice hrozné, ale opravdu nerada by se dostala do takových trapných situací, kdy Kol bude něco zkoušet a ona nic, ona bude jen utíkat.) Ano, můžeš si je půjčit. (Pousměje se a podívá se někam do prázdna, když začal mluvit o tom, jestli ji nikdy nezajímalo, co měla v grimoirech její matka a rodina z její strany. Musela se nad tím zamyslet a něco jí v tu chvíli došlo.) Já vlastně ani nevím, jak se matka jmenovala za svobodna. Jako by její rodina neexistovala. Tedy, já sama jsem nepoznala ani matku, ale vychovávala mě babička Rousseauová, a ta mi nikdy vlastně nic o tom, že bych měla ještě třeba další babičku s dědečkem nebo tetu či strýce, neřekla. A mě se na to ani tak nějak nenapadlo ptát. Řekla bych, že mi v tu dobu stačilo vědět, že matka s otcem byli dobří lidé. Jestli se za tím schovávalo něco víc, nevím. Ale otec... spáchal sebevraždu u matčina hrobu, takže ji asi musel opravdu milovat. (Nikdy Kolovi neřekla, že její otec spáchal sebevraždu. Prostě se uchlastal k smrti u hrobu její matky. Babička jí vždycky říkala, že otec byl moc smutný z toho, že matka zemřela, a tak to nevydržel. Postupem času pochopila, co to znamenalo. Zemřel sice žalem, ale tak nějak jinak, než si jako malá představovala.) Prostě po tom nepátrám. Někdy je asi lepší nechat věci spát. (Poškrábe se na hlavě a chvíli prostě jenom mlčí, než začne Kol otravovat s tím, aby se z něj napila. Začala hlasitě protestovat a on jí samozřejmě vyvrátil vše, co ona mu teď řekla.) Ano, to jsi sice udělal, ale já jsem to prostě odmítla. Není jedno, kolik krve ztratíš, proboha. Nejsi nesmrtelný, uvědom si to. (Probodla ho pohledem a pak vstala od stolu. Nemínila se s ním o tomhle bavit. Ona se z něj nenapije.)

Když mu řekne, že si grimoáry půjčit může, rozzáří se mu oči jako malému klukovi. Bylo to skvělé, že si je může půjčit, protože musely být opravdu dobré. Ať byl Benjamin jaký chtěl, čaroděj to byl velmi mocný, takže Kol doufá, že tam najde i nějaký jeho. A kdyby ne, nevadí, tamty ostatní budou stejně dobré, protože její rodina musela být vždycky hodně mocná. Zeptá se jí, zda jinikdy nezajímalo, co by v nich mohlo být a zvědavě vyčkává na její odpověď. Až teď mu dojde, že ona toho vlastně o své rodině z matčiny strany nevěděla, protože umřela při jejím porodu a nebo krátce po něm. Věděl, že ji vychovávala její babička z otcovy strany, ale to, že se její otec zabil, že spáchal sebevraždu, to od ní slyšel poprvé. "Třeba by se to nějak zjistit dalo, Gen. Když o to budeš stát, pomůžu ti s tím," pokrčí rameny. Nevěděl, jestli někdy nezkoušela něco zjistit, třeba pomocí magie nebo tak. Pokud ale ne, moc rád ji s tím teď pomůže. Pro něj by bylo lepší, kdyby si magii trénoval jednoduchými kouzly a zjišťoval, jak velkou moc má. Udivovalo ho ale, že Gen se nestýkala s žádnými jinými příbuznými od matky. Určitě nějaké měla, byla škoda, že je nepoznala. Mohla mít úplně jiný život, lepší. Sice nikdy si neštěžovala na život s babičkou, ale na život s Benjaminem ano. "Tak jo, jak myslíš. Ale když budeš chtít, řekni, můžeme se o to pokusit," pokrčí znovu rameny a potom začne s tou krví. Chce, aby se od něj napila, protože stále cítí vinu za to, co se stalo. Chce jí to nějak oplatit, chce, aby se měla co nejlíp. Ale ona je stejně pořád paličatá. "Nejsem nesmrtelný, ale taky nejsem asi žádný slaboch, který nevydrží, když přijde o pár litrů krve." V tuhle chvíli to vypadá, že se nehodlá vzdát a chce ji přesvědčit. Pak ale najednou udělá pár kroků k plotně, kde vypne sporák a pánev s olejem dá stranou. "Takže říkáš, že si jídlo objednáme?" podívá se na ni tázavě a začne v kapse hledat mobil, až pakmu dojde, že ho nemá, má ho u... U sebe. Ve svém starém těle. Takže místo toho dojde do obýváku, kde je na stole pořád Gennin mobil a i s ním se vrátí do kuchyně. "Snad nebude vadit, že si ho půjčím," ušklíbne se. Pak vytočí číslo na nejbližší pizzerii a objedná. Když skončí, sedne si na židli ke stolu a mobil položí před sebe. Začne si vyťukávat nějakou písničku do stolu, ale mlčí při tom.

(Kol byl hodný, že se chtěl angažovat, možná se chtěl angažovat i právě proto, aby se jí znovu nějak víc přiblížil, ale ona byla opravdu zastánce toho, že někdy je lepší do ničeho, co bylo v minulosti, prostě nehrabat. Ne, že by nebyla zvědavá. Vlastně nad tím přemýšlela už několikrát, ale věděla, že čarodějky se prostě většinou nevzdávají svého příjmení. To už muselo být. Buď by to byl někdo z úplně neznámého rodu, což se prostě v New Orleans udát nemohlo. Tady byly všechny rody významné. Některé sice víc a jiné už méně, ale všichni byli na své rody pyšní. A druhá možnost. Její matka prostě před něčím utíkala a pokud to tak bylo, ona nechtěla znát, před čím, protože by se mohlo docela lehce stát, že by ji to pak pronásledovalo taky. Je sice šťouravá, ale ví, kdy nos někam strkat může a kdy to raději riskovat nebude. Byla to sice její rodina, ale nechtěla se v tom šťourat.) Ne, Kole, opravdu nestojím o to, abych se v tom šťourala. Je to prostě minulost. Teď je teď. (Bylo zvláštní oslovovat toho chlápka Kole, ale nějak si na to dokázala zvyknout nejsnáze. Nebylo to tak těžké jako akceptovat to, že je to prostě někdo úplně jiný. Jméno je jen jméno. Co ji ale trápilo víc, to byl fakt, kdo je vlastně ten chlap, ve kterém je Kol. Zatím svou obavu nereprodukuje nahlas, protože jeden druhého přesvědčoval o tom, že pít z něj je buď dobré -podle Kola, nebo špatné - podle ní. Už chtěla odejít z místnosti, protože to nemělo cenu, když Kol vypnul sporák a chtěl si objednat jídlo. Znovu se na něj otočila.) Klidně si něco objednej. (Pak už sledovala, jak z jejího mobilu objednává pizzu. Opravdu jí bylo jedno, že použil její mobil. Když si sedl ke stolu a začal si tam vyťukávat nějakou písničku, ona stála opřená o futra kuchyně a chvíli ho pozorovala.) To tě ani nezajímá, kdo to vlastně je? (Začala s tím, co ji tu hlodalo celou dobu a kvůli čemu hlavně nechce, aby ona měla někdy nějaké cizí tělo.) Co když má ženu, děti? (Podívá se na něj tázavě, opravdu ji to trápí.)

Respektuje to, že ona nechce podnikat nic, díky čemu by se mohla dozvědět něco o svojí rodině, kterou vůbec neznala. Byla to škoda, mohla se dozvědět zajímavé věci, třeba byl tahle rodinná větev mnohem mocnější než Rousseau. Ale to už se nikdo nedozví. "Tak dobře, já už do toho šťourat nebudu," řekne a poodívá se na ni. Je to sice Kol a rád takové věci porušuje, ale tohle byla vážně věc jenom Genevieve, ne jeho. Když řekla ještě větu 'Teď je teď', musel se ušklíbnout. Radši by byl radši, kdyby teď nebylo teď, ale kdyby to bylo něco před pár měsíci, kdy byli oba dva šťastní. Ale čas se vrátit nedal, bohužel. Vůbec neví, nad čím jeho snoubenka přemýšlí, netuší, jak moc jí vadí to, že je v jiném těle. Musí si na to zvyknout, pořád tu byla možnost, že nevyjde nic, co si Kol naplánoval a nakonec zůstane v tomhle těle napořád. Už se s ní nehádá o tom, jestli se má napít jeho krve a nebo jestli nemá. Místo toho se začne shánět po mobilu a když si do ruky vezme ten její, objedná si pizzu. Ona sice řekla, ať si klidně něco objedná, ale jídlo přijde i pro ni, a pizza to rozhodně nebude. Potom bylo v kuchyni docela ticho, proto si začal vyťukávat svou oblíbenou písničku do stolu, ona stála opřená o futra a dívala se na něj. Cítil na sobě její pohled. Nechápavě zavrtí hlavou, když se ho zeptá na takovou otázku. "Upřímně, Gen? Ne, nezajímá. Kdybych se začal zajímat, kdo to je, začalo by mi vadit mnohem víc, že jsem někomu defacto ukradl život. Nemám v plánu v tomhle zůstat napořád, chci to tělo vrátit, ale sakra, co jsem asi měl dělat? Neměl jsem jinou možnost. Hlavně nezapomeň mi to všechno začít vyčítat," řekne a zakroutí hlavou. Věděl, že tahle konverzace přijít musela, ale tak brzo? Proč? "Tak má ženu a děti, no. Co s tím mám dělat? Já jsem neměl čas ani příležitost k tomu, abych si to tělo vybral." Jistě, že ji to trápí a je to na ní vidět, ale copak neviděla, že on je na tom stejně? Možná ne, protože se to snažil skrýt...

(Samozřejmě, že by se rád dozvěděla něco o své matce a rodině, kterou měla z její strany, ale nač se v tom šťourat právě teď, když už je to stejně jedno? Navíc měla vlastně strach, strach toho, co by zjistila. Strach z toho, že by se pak dozvěděla, že její matka měla rodinu, která byla blízko, nedej bože by o ní i věděli, ale nepřihlásili se k ní, když se rozhodovalo, kam ona půjde. A nechali ji prostě napospas Benjaminovi. Ne, opravdu teď nehodlala řešit, odkud pocházela její matka a jestli měla nějaké grimoiry. Nepotřebovala, aby byla ještě víc rozhozená, než je teď. Takže byla opravdu ráda, když jí Kol sdělil, že se v tom tedy nehodlá šťourat. Znala ho a věděla, že by to nejraději dělal, ale ona věděl, že tohle se týká opravdu jen jí, a pokud ona nechce, on ji do toho nutit nebude. Objednal si pizzu a měla tušení, že když řekl, že si objednají jídlo, tak bonus v přítomnosti poslíčka má být pro ni. Neprotestovala, i když z toho taky nebyla extra odvařená. Ona si neuměla užívat fakt, že je upír. Všechno to dělala spíš z nutnosti. Musela, jinak by nepřežila, bylo to jednoduché, ale jí to dělalo problémy. Pak už to ale nevydrží a svěří se Kolovi s tím, co ji trápí Co ji trápí ohledně jeho nového těla. Ten člověk má nějakou identitu a Kol mu jí vzal. Tedy ne tak Kol jako Esther. Neměl na sobě sice žádný snubní prsten, ale stejně tak si byla jistá, že u sebe ani nemá žádné doklady. Esther ho prostě zbavila všeho, co by mohlo nějak evokovat, kým byl předtím. Poslouchala Kola a musela se mračit, když od něj slyšela to, co slyšela. Tedy ne, že by ho nechápala, že to vědět nechce, měl pro to důvod a asi měl pravdu v tom, že by mu to mohlo vadit víc, ale takhle to vypadá, jako by mu to snad nemělo vadit vůbec. Ví, že je to pro něj těžké, ale co pro rodinu toho, do koho právě skočil? Nezasloužili by si i oni vědět, jak je na tom jejich syn, manžel, přítel, otec? Samozřejmě neví nic o jeho rodině stejně jako Kol a nemohla si být jistá tím, kým vlastně je, ale tohle prostě není správné.) A kdy? Kdy se ho chystáš vrátit? Za rok? Za dva? Nebo si to nakonec rozmyslíš a usoudíš, že si ho necháš? (Semkla rty k sobě a zakroutila hlavou, když od Kola slyšela, že by mu to neměla zapomenout vyčítat. Pokud se nezbaví Esther, tak to tělo prostě nevymění, tím si byla jistá a možná ho nevymění ani potom, co ona může vědět? Pak se její výraz změnil v docela kamenný, když Kol prohlásil to o těch dětech a manželce.) No? To je to, co na to řekneš? No?! Ty sis hlavně ani neměl vybírat, protože jsi Esther neměl nechat, aby tohle udělala! (Máchne rukou směrem k němu, že tím tohle myslí právě to, že Kol má jiné tělo. Nemělo se to stát, prostě nemělo.)

Nemohl uvěřit tomu, co tady říkala. On tohle všechno udělal pro ni, jinak by si to tělo nevzal. Byl rád upírem, miloval rychlost, sílu, nesmrtelnost... Mohl si ve svém starém těle dělat skoro všechno, co chtěl. Ale teď? Už není nesmrtelný, ani rychlý, ani tak silný jako předtím. Teď jeho tělem proudí magie, která je samozřejmě taky silná, dokáže ho ochránit, ale na jak dlouho? Vždycky může přijít něco nebezpečného, něco, proti čemu magie stačit nebude, on to věděl. Vystavil svůj život nebezpečí, aby zachránil Genevieve a ona si tady na to ještě stěžuje. Dělá si snad legraci? Viděl, že se jí nelíbí, co říká, ale co jako? Tohle byl jeho názor, nikdo mu ho nevezme, ani Genevieve. Copak si to měl začít všechno vyčítat, že někomu vzal život? Ne, on takový není. Kdyby to udělal, bylo by to pro něj jen a jen horší. Ale Gen to nechápala. Copak ho neznala natolik dobře, že nevěděla, že on takový není? Že si takovéhle věci nepřipouští? On se jen snaží udělat všechno pro to, aby se problém s Esther vyřešil. Tohle tělo je pro něj jenom přechodná schránka, on se do svého prostě vrátí. "Jak to mám sakra vědět?" Stále mluví klidně. "Vrátím ho, až se vyřeší ty problémy s Esther a až přijdu na to, jak z tebe zase udělat čarodějku." Když řekne, že si ho nakonec nechá, zasměje se a nechápavě se na ni podívá. "To si o mně fakt myslíš? Že chci zůstat v tomhle napořád? Myslel jsem, že mě aspoň trošku znáš, ale asi jsem se spletl," řekne a nechápavě zavrtí hlavou. Jak si to mohla myslet? On by v tomhle těle nikdy nezůstal a to ne kvůli ní, ale kvůli sobě. Chce zpátky svoje tělo. Pak řekne, že je mu vlastně jedno, jestli má ženu a děti. No co s tím měl dělat? I kdyby něco chtěl, ani neví, kdo tenhle chlápek je; neví, jak se jmenuje, kde bydlí, neví naprosto nic. "A co chceš, abych ti na to řek jinýho?! Já nejsem ty, já si nebudu říkat, jak špatnou věc jsem udělal, protože tohle špatná věc nebyla! Nikdy jsem takový nebyl, nikdy jsem nad takovýma věcma nepřemýšlel a ty to moc dobře víš! Nikdy, nikdy bych to nepřijal, kdybych nemusel. To sis jako myslela, že bych tě nechal umřít? To radši někomu ukradnu na chvíli tělo!" Ušklíbne se, když ukáže směrem k němu a řekne tomu 'tohle'. Vstane od stolu a udělá pár kroků směrem k ní. "Měla by sis asi začít zvykat, že tohle," ukáže na sebe, "jsem teď já. Možná na dýl než na pár dní!"