Genevieve´s flat

Už dlouho si Kol do nikoho nerýpnul tak nějak pořádně, takže k téhle své metodě přejde hned, jakmile Jacksonovi řekne, s kým má tu čest. Moc dobře na něm vidí, jak moc ho štve to, že před ním stojí Kol a on se musí přemáhat a pokusit se s ním normálně bavit. Ale to není jenom jeho problém, stejně to má i Kol. Nejradši by ho tady na místě zabil, ale vlastně k tomu teď nemá důvod. A Genevieve spí, nechce ji vzbudit jenom kvůli tomuhle pitomci. A navíc, mohl by dostat nějakou odměnu, až Gen zjistí, že tady byl Jackson a odešel po svých, ne? Pokud se tedy něco nezvrtne, čímž si nemůže být ani jeden z nich jistý, když jsou spolu pořád takhle na kordy. Docela ho mrzí, že Jackson se ani nepozastavil nad těmi jeho urážkami, které se týkali jeho a vlastně i Kolova vzhledu. Tak se mu to povedlo a on na to nic neřekne, achjo. Ale určitě to v něm už teď vřelo, určitě jo. Možná by si byl i odpustil tu poznámku ohledně toho, jak je neschopný alfa a tak, ale když nezabraly ty první urážky, bude muset zabrat tahle. Zdá se, že tyhle věci, když se někdo začne navážet do toho, jaký je alfa a jak vede smečku, ho docela dost štvou, takže tímhle ho vždycky bude vytáčet! Už to zjistil. Příště žádné ztrácení času o hodnocení jeho vzhledu, když to nezabírá, rovnou se přejde na to, jaký je to neschopný vůdce! Předtím to s Jacksonem nic moc nedělalo, ale po tomhle byl jako sopka před erupcí. Stačilo ho rozpálit ještě trošku víc a vybuchne. Stačí říct jednu malou drobnou poznámku a je dost možné, že se ten vlk neovládne. S úsměvem a celkem pobaveně se na něj podívá. "Ale Jacksone, jaká smečka? To slyším poprvé v životě, a to je ten život dlouhý, že se smečce říká nečemu takovýmu. Myslel jsem si, že to je taková skupina lidí, která drží při sobě, ale jak jsem zatím viděl, vy jste jen skupina lidí, co žije na stejném místě. V tom případě je mojí smečkou celý New Orleans," ušklíbne se na něj. Potom ještě otevře pusu, že něco dodá: "Oh, promiň, použil jsem vůbec to správné slovo? Myslím to, když jsem mluvil o skupině lidí. Vy totiž nejste tak úplně lidi, žejo? Narozdíl ode mě..." řekne s blaženým úsměvem na rtech a hrozně 'nenápadně' na sebe ukáže prstem. Jeho to tak baví vytáčet zrovna Jacksona!
Samozřejmě myslel tím dotazem 'Co to je?' to, od koho to je, co by v tom dopise mělo být a tak. Jasně, že pozná obálku a není tak pitomej, aby nevěděl, že v obálkách se většinou nosí dopisy. Je na něm vidět, že si o něm myslí, jak je hloupej a to Kol tak nenechá. "Neboj se, poznám dopis. Jen mě udivuje, proč ho nepřinesl náš pošťák," koukne na něj a pokrčí rameny. Potom udělá, jako by ho napadla nějaká příšerná věc, jako by si něco hrozného uvědomil. "Ne, prosím, jen to ne. Řekni mi, že nejsi náš novej pošťák. Řekni mi, že stará paní Jonesová ještě nenatáhla bačkory, prosím." Teď se tváří naprosto zoufale. "Víš, jen tak mezi náma, na tý ženský mi vůbec nezáleží, jde spíš o to, že mi šíleně chutnaj její koláče, buchty a všechno, co upeče. Evidentně jsem sympaťák a hodně lidí mě má rádo, včetně paní Jonesové, která mi pokaždý, když sem má cestu, přinese něco sladkýho na zub," usměje se na něj sladce, jako by mu měl snad tohle všechno závidět. Vlastně... Proč by mu závidět neměl? Má Genevieve, je to čaroděj s velkou mocí, teď vlastně není v ohrožení... Má všechno, co chce. Kromě smrti svojí matky a svého nejstaršího bratra. "Tak to můžu bejt rád, že má Claire tak skvělýho přítele, kterej jde i ke svýmu úhlavnímu nepříteli, kterej si mimochodem užil skvělou noc se svou snoubenkou, a doručí mu dopis. Děkuji ti, dobrá vílo," usměje se na něj až to není hezké. Zamračí se na něj, když řekne, že potom, co udělala, jí už nic nedluží. "Jacksone, ty si nevidíš do huby, že ne? Vsadím se, že Claire byla jedna z těch, která ti dokázala do očí říct, jak na nic jsi Alfa. Takže možná díky ní sis začal něco uvědomovat? A když ona potřebovala od někoho pomoc, od svýho přítele, od tebe, tys jí nebyl schopnej tu pomoc poskytnout. Takže bejt tebou držim hubu o tom, co jí dlužíš a co ne." Tak a už je Kol zase dost nabroušený. No co se dá dělat, on je docela háklivý na to, když takhle někdo mluví o Claire. Věděl, co udělala, ale sakra, takhle o ní Jackson mluvit nebude. Však ona v něm viděla přítele, kterému mohla důvěřovat... Otráveně se na něj podívá, když k na jeho adresu poznamená, že si to snad dokáže přečíst. "Já jsem narozdíl od tebe nebyl dvacet let zakletej jako nějaká žába, takže jsem se mohl v dětství učit číst, psát a počítat, to jsi mimochodem zjistil před malou chvílí, jestli ti to ještě nedocvaklo," ušklíbne se na něj. Ty poznámky, které měl potom, Jackson taky úplně ignoruje. Jen ať si poslouží, Kol si myslí, že ho dneska naštval už dost. Otevře dopis a začne si ho číst, jenže skončí po pár řádcích. Nechápal to, sakra. To ji chtěli popravit? Jako vážně? Okamžitě se zeptá Jacka, který je už na odchodu, co to má znamenat. Nenechá ho ani nic říct a přečte ten krátký úryvek, aby věděl, o čem to vůbec mluví. "Kdyby neutekla, byla by po smrti?" podívá se na něj nevěřícně a chce se mu smát. "Víš, je to vtipný, před chvílí jsme se tu bavili o tom, jak by měla být smečka jednotná, že to není jen obyčejná skupina lidí. A oni ji odsoudili k smrti? Jacksone, každý z vás vlkodlaků někoho zabil a vaše přeměna, kterou procházíte při úplňku je toho důkazem! Takže mi tady hlavně nekecej o tom, jaký ty jsi neviňátko. Víš co? Nevím, kdo je horší. Já, Niklaus, Claire nebo ty? Možná, že my tři jsme zabili lidí nespočetkrát víc než ty, ale nikdy, nikdy jsme nezradili někoho, koho považujeme za svou rodinu. Buď seš blbej nebo jen navedenej, ale jako aby ti nedošlo, že takhle tě Claire bere? Chceš mi říct, že ty bys ji dokázal zabít? Tys měl v úmyslu Claire zabít? A nebo víš co? Ani mi na to neodpovídej, protože mně je odpověď předem jasná. Ty jsi bezcharakterní svině, který je úplně jedno, že zabije svoji přítelkyni. Üplně. Prostě pif paf, střelit pár kulek do hlavy a no problem, Claire je mrtvá, o jednu starost míň, co? Po tomhle si říkáš, že jsi alfa? Alfa vede smečku, ty pitomče. Alfa má to hlavní slovo. Stačilo říct něco a utíkat by nemusela!" Celou dobu, co tohle říká, má zvýšený hlas, protože je vážně hodně naštvaný. A už je taky o pár kroků blíže Jacksonovi. "Nech si ty svý nebojácný řeči pro někoho, kdo ti je zbaští, pse," procedí úplně stejně mezi zuby jako před chvílí Jackson. V tuhle chvíli už je u něj. Nečekaně a hlavně rychle ho chytí jednou rukou pod krkem a druhou ho pořádně přitlačí ke zdi. "Okamžitě mi řekni, kde teď je, ale okamžitě!" Kolovi je jasné, že teď po Claire půjde hromada vlkodlaků, kteří baží po její smrti. A on nechce, aby umřela.

*Musel by být padlý na hlavu, aby mu nedošlo, o co se Kol snaží. Všechny ty jeho rádoby vtipné poznámky, urážky, popichování. Nejspíše se dnes rozhodl zkoušet jeho trpělivost, sebeovládání. Možná ho chce vyprovokovat, aby mohl říct, že si začal, jestli se neudrží a opravdu ho praští. Díky té jistotě, kterou našel díky Nai, jej Kolovy řeči opravdu hodně vytáčejí a hrozně rád by ho praštil, v tom nejlepším případě. Na druhou stranu, je mu jasné, že o tohle Kolovi jde. Nejlepší reakcí na to mu připadne naprostá ignorace, těch jeho řečiček. Jelikož zůstává navenek docela klidný, má tak možnost Kola sledovat. Všimne, jak mu dělá vrásky skutečnost, že na jeho poznámky o vzhledu nijak nereaguje. Bere to jako úspěch. Bohužel Kol pokračuje a tentokrát je úspěšnější on, což má za následek, že jeho zlost stoupne a je na něm vidět. Tím, že sevře ruku v pěst a zaryje si nehty silně do kůže ho ta bolest krapet probere, neboť, jak Kol pokračuje dále, začínal ho vidět v růžovém oparu, který postupně tmavnul a měnil se v rudý, jako krev, co jim koluje v žilách. Díky tomu, párkrát zamrká, ale trochu ho to zklidní. Může lépe uvažovat a znovu si uvědomí, o co mu jde. Nechá ho dál mluvit, ale i když ho dál štve zase se docela dobře ovládá, jen jeho pohled je ostřejší. Když skončí, tak se překvapivě pobaveně ušklíbne.* Docela dobrý pokus, Mikaelsone. Bravo. *Složí mu poklonu, ale vše je to velmi zřetelně vyřčené ironicky.* Mě, ale může urazit pouze někdo, kdo má něco v hlavě... *Zarazí se a udělá krátkou přestávku, načež, hned pokračuje, aniž by dal Kolovi možnost k reakci.* Tedy něco víc, než utkvělou představu o vlastní výjimečnosti. *Dokončí. Po té se jeho výraz vrátí do normálu. Předá dopis, protože ho to zde baví čím dál míň. Když se Kol znovu pustí do svých vtipných poznámek a komentářů, zatváří se znuděně. Dává mu dost zřetelně najevo, že ho to nezajímá, kdo jim nosí poštu, a že má slabost pro Kola. I kdyby ano, stejně mu nevěří ani tečku na konci věty. Nechá ho mluvit. Nemá důvod ani potřebu na to reagovat. Sotva Kol skončí s jedním, začne zase s dalším. Když jej přirovnává ke skvělému příteli Claire, tak se na něj nehezky zamračí. Nechce tohle poslouchat, i když je to míněno ironicky. Pro něj to není zrovna příjemné téma.* Pověz, Kole, kde jsi byl ty, když si Claire procházela tím těžkým obdobím a potřebovala pomoc od přítele, za kterého tě považovala? *Vyjede teď na něj o dost podrážděněji, protože na to, jak často se Claire oháněla tím, jak skvělý je Kol jejím přítelem, tak by od něj čekal více snahy jí nějak pomoct.* Myslím, že tě poslala do háje stejně jako všechny ostatní, co jí chtěli pomoct. *Dodá s nehezkým úšklebkem. Nejspíše by další Kolovu reakci považoval za úspěch, kdyby nebyl vytočený a podrážděný z jeho řečí o Claire. Chce ji dostat z hlavy, zapomenout na ni za to, co provedla, co udělala a hlavně za to, co mu neřekla, že neměla jedinou snahu o to se zachránit, říct něco na svou obhajobu, když probíhal ten soud. Kol těmi svými poznámkami bodá do živého. Nejraději by ho vykopl z okna tohohle domu. Věří, že tohle by nemohl přežít. Hodně ho to naštve, takže se jeho dech zrychlí a má co dělat, aby po Kolovi neskočil. Takže si té jeho otrávenosti nevšímá. Jak, ale Kol znovu spustí a změní téma, docela mu tím jeho zlost zmírní.* Páni, tobě trvalo dvacet let, než ses naučil číst, psát a počítat?! *Ušklíbne se škodolibě. Kol mu docela hezky nahrál na smeč.* To by měli zapsat Guinessovky. Tohle už nikdo nepřebije. *Pokud Kol bude popichovat jeho, on se přizpůsobí. Nechce se mu věřit, že by Kolovi došly ty jeho žvásty, ale když už nepokračuje, nechá ho být. Považuje to za skončené. Chystá se odejít. Moc daleko se nedostane, protože Kol si moc rychle přečetl dopis a měl otázky. Ne určitě se s ním o tom nechtěl bavit. Teď už ví, že mu ten dopis měl nechat na Plantáži ve schránce a ušetřil by si hodně nepříjemných chvilek. Takhle už s tím nic nenadělá. Každopádně, jestli Claire ještě někdy uvidí, rozhodně si ji za to všechno podá. Bez mrknutí oka si jej poslechne, ta vidina, že odsud brzo vypadne mu podstatně vylepšila náladu. To ovšem netušil, co si ještě poslechne. Jak se do něj Kol pustí, tak i když ho poslouchá, přemýšlí nad tím, jak a jestli vůbec má smysl Kolovi něco k tomu vysvětlovat. Nemá k tomu vůbec žádnou motivaci. Považuje to s Claire za uzavřenou kapitolu. Konec. Tečka. Čím více se Kol rozčiluje, tím odhodlanější je, že to s ním řešit nehodlá. Když se k němu přiblíží jeho ostražitost stoupne. Mírně ohrne horní ret, když jej Kol znovu uráží. Jakmile se po něm Kol vrhne a chytí ho pod krkem a následně přirazí ke stěně, je to jeho poslední kapka. Cítí, jak v něm prudce vzkypí vztek, ale překvapivě dokáže chladně uvažovat. Chytne ho za zápěstí, ruky, kterou mu drží krk a vzápětí ho kolenem dost silně nakopne mezi nohy. Pro Kola to musí být nečekané a velmi, velmi bolestivé. Když uvolní sevření, nedá mu příliš možností, aby se věnoval svému nakopnutému mužství. Odstrčí ho, ale stále mu pevně svírá zápěstí. Zkroutí mu ji a přinutí otočit k sobě zády. Přirazí ho tváří dost silně ke stěně a zkroucenou ruku mu pevně přitiskne za záda. Drží ho tak chvíli v šachu, než jeho bolest trochu poleví.* Claire naprosto přišla o zdravý rozum. I kdyby byla desetkrát mou přítelkyní ne-li něčím víc, jestliže běhá po městě a chladnokrevně vraždí nevinné lidi, děti, vraždí upíry, čarodějky, co myslíš, že to způsobí?! *Nakloní se ke Kolovu uchu a dost důrazně mu do něj mluví.* Nechala se chytit při činu. Když bychom ji nechytili my a neodsoudili k smrti, udělala by to kterákoliv jiná frakce ve městě. *Nedá mu příliš možností k nějaké reakci.* A víš co? Nebyl jsi tam, nezajímal ses o ni, když to potřebovala. Neviděl jsi a nevíš nic! Tak mi tady teď nic nevykládej. *Vyjede na něj hodně zostra.* Nedala mi jedinou šanci na to, abych ji mohl nějak obhájit. Naopak, dělala vše proto, aby byl rozsudek smrt. Vybrala si k tomu mě. Chtěla vpálit kulku do hlavy. Do poslední chvíle jsem doufal, že si to rozmyslí, že mi poví to, co nejdůležitější na svou obhajobu. Neudělala to. Napsala mi to, ale kdyby neutekla, bylo by to k ničemu. Nakonec jsem rád, že to udělala. Je pryč, zmizela a já doufám, že už se tady v New Orleans nikdy neukáže. Snad má dostatek pudu sebezáchovy. Tady ji nečeká nic jiného, než smrt. *Nakonec se tak rozčílil, že řekl Kolovi víc, než chtěl. Je mu to ovšem jedno. Řekl mu svůj pohled na věc. On mu stejně nic z toho věřit nebude. Když domluví, chytí ho za vlasy na temeni hlavy a dost silně mu narazí hlavou o stěnu, u které ho drží. Kola to přinejmenším na pár minut omráčí. Když nad svým tělem ztratí vládu, pustí ho na zem. Cítí, jak je nepříčetný zlostí. Zrychleně oddechuje a vnímá, jak rychle mu bije srdce. Má toho dost. Potřebuje okamžitě zmizet. V rychlosti se otočí, přejde ke schodům, seběhne je a opustí dům. S roznášením dopisů dnes skončil. Nasedne do auta, nastartuje a odjede do Zátoky.*

Ne, sice Jacksona nevytočily ty řeči o vzhledu, ale co jako? Kolovi bylo úplně jasné, že ty řeči o smečce ho rozzlobí a to se taky tak stalo. Bylo vidět, jak to v něm vře, dokonce si i pořádně dal ruku do pěsti, až tak, že to muselo opravdu hodně bolet. Jo, Kol si takových detailů uměl všímat. Za ta léta totiž zjistil, že řeč těla toho o člověku řekne sakra hodně. A Jackson si na tohle rozhodně pozor nedával. Snažil se tolik udržet, aby na něj nevyjel nějak moc, aby Kol nepoznal, jak ho ty kecy štvou, ale měl by si uvědomit, že tím jak se tváří, je hodně vidět, jak je na tom s nervy. Kol ho štve a to se mu líbí. Pobaveně se na něj podívá, když mu řekne, že to byl dobrý pokus a složí mu poklonu, i když bylo jasné, že to myslí ironicky. "Oh, děkuji, nečekal jsem, že to bude mít takový úspěch. Děkuji, děkuji," řekne radostně a ukloní se jako kdyby byl právě teď v nějakém cirkusovém šapitó a měl klaunské vystoupení. Potom ho poslouchá s pobaveným výrazem ve tváři dál, když slyší, co řekl. "Bože, tak teď jsi mě ranil. Asi začnu plakat," zatváří se smutně a popotáhne, jako by měl vážně na krajíčku. Je na něm ale vidět, jak mu tohle všechno připadá k smíchu. Celý Jackson je k smíchu.
Kol se mu svěří s jednou skvělou věcí, s jednou ženou, která ho dělá několikrát týdně šťastným. A ne, to nemluvil o Genevieve, ale o paní Jonesové. Ta ženská byla skvělá kuchařka. Cokoliv, co upekla, chutnalo skvěle. "Kdybys nebyl taková bublina a konečně jednou splasknul, třeba bych ti i něco poslal," pokrčí rameny a tohle téma už nechá být, protože dělat si legraci z Jacksona, to asi neexistuje.
Poté označí Jacksona jako Claiřina skvělého přítele. A nemyslel to nějak zle, tohle ne. Kol věděl, že má Jacksona ráda, sice míň než jeho, ale ráda. Ale i přesto se divil, že se přemohl a ten dopis mu donesl. Potom, co se ale dozví, že podle Jacksona jí už nic nedluží, se na něj ošklivě oboří a dokonce už zvýší i hlas. Samozřejmě mu připomene, že on nikdy nebyl takový Alfa, jaký by měl být. A je si jistý, že tohle mu dost často říkala i Claire. A možná si to bral k srdci, když se to dozvídal od ní. Zasměje se, když ON začne JEMU vyčítat, kde byl, když ho potřebovala. Jackson nemá Kolovi co vyčítat, co se týká tohohle. Ať drží hubu. "Kde jsem byl? Snažil jsem se přijít na způsob, jak jí pomoct, snažil jsem se přijít na to, co se s ní stalo, proč se tak chová, protože jsem moc dobře věděl, že jenom kvůli tomu, že ztratila dítě, to není! Možná, že mě poslala do háje, ale já jsem se rozhodně nevzdal a nezavrhnul jsem ji jako vlastní smečka! O tomhle vůbec nemluv, protože ty seš ten poslední, kterej může," zavrčí na něj. Nesnáší ho a dneska se v tom akorát utvrdil.
Pobaví ho, když si Jackson myslí, jak ho setřel tím, že se užil dvacet let počítat. "Jackí, já vím, že to tvoje dětství asi nebylo nic moc, tak jsi hloupej, protože jsi nechodil do školy a nevíš, jak dlouho trvá dětství. A nebo si jen nahluchlej. Každopádně jsem řekl, že jsem se mohl v dětství učit. A to dětství netrvá dvacet let," usměje se na něj a potom zavrtí hlavou.
Kol začne číst dopis, který mu před malou chvílí Jackson dal. Už od prvních řádků tuší, že to dnešní setkání nakonec nedopadne příliš dobře. Zase se do Jacksona pořádně pustí a toho už to hodně naštve. Ať dělala Claire cokoliv, byla to pořád jeho kamarádka, velmi dobrá kamarádka, jak o ní mohl říkat něco takového? Pomalu se k Jacksonovi přibližuje, až ho prostě najednou čapne pod krkem a zeptá se ho, spíš procedí mezi zuby, kde Claire teď je. On ho ale hned chytne za zápěstí a kopne ho do rozkroku. Cože? Jako vážně? "Takhle se perou ženský, Jackí," řekne s úsměvem, ale bolestná grimasa tam je taky znát. Bohužel se nestačí bránit jeho rychlým chvatům, i když se snaží. Pořád to byl vlkodlak a Kol je teď jen obyčejný člověk. Sice čaroděj, ale člověk. "Co to způsobí? Až když přijdou takovýhle věci, člověk zjistí, kdo je jeho přítel, komu může věřit," procedí mezi zuby. Narazil dost silně obličejem na zeď, ale nějak extra ho to nebolelo. Ušklíbne se, když mu přiloží ústa k uchu a začne říkat ty svoje nesmysly. "Teď si budu muset vydesinfikovat ucho." Ano, stále se ho snaží vytočit ještě víc. Nic dalšího už říct neřekne. "Jako bys nevěděl, jaká je! Jako bys nevěděl, že ona má svou hrdost, kterou nedokáže jen tak snadno spolknout! Ale ne, ty jsi Alfa, veliký a mocný alfa. Tak mocný, že je posranej z toho, co by mu smečka udělala, kdyby se zastal svojí přítelkyně. Bravo, psisko," řekne pobaveně. Pořád ho bolí rozkrok, ale dá se to přežít. Kol nečeká, že ho chytne za vlasy a dá mu hlavou o stěnu. I když to nečekal, stačil si dát před hlavu ruku, takže náraz trošku zmírnil, ale ruka to odnesla trošku víc. A jestli si myslel, že ho to omráčilo, mýlil se. Sice ležel na zemi a vypadalo to tak, ale ne, byl plně při vědomí. Možná trošku otřesený, ale při smyslech. Celou dobu se prali u schodů, takže Kolovi stačilo být pohotový a rychlý, aby se mu povedlo něco na rozloučenou. Když šel Jackson rychlým krokem ke schodům ještě blíž, Kol se k němu prostě natáhl a 'objal' mu obě dvě nohy rukama. To znamenalo, že Jackson ztratil veškerou rovnováhu a poroučel se ze schodů dolů. "Promiň, ale to jsem chtěl," zvýší hlas, aby ho Jackson pořádně slyšel. Potom Kol vstane a chvilku se tam na něj dívá, jak leží. Ani neví, jestli je při vědomí. A nehodlá to zjišťovat. "A díky, Jackí. Díky tobě, jak jsi tady válel sudy, jsi mi připomněl jednu starou dobrou písničku, kterou jsem dlouho neslyšel!" zasměje se a otočí se ke dveřím bytu. "V pekle sudy válej, z kotle pára stoupá,..." začne si po cestě broukat. Když vejde do bytu, zabouchne za sebou dveře a vezme si z poličky dopis. V tu chvíli si uvědomí, že ta jeho ruka je vážně hodně bolavá, ne-li zlomená. To se vyřeší později, teď je na řadě to psaní. Jde s ním až do ložnice, kde si sedne na postel a přečte si ho.

Drahý Kole,
ani nevím, jestli tenhle dopis dostaneš, ale doufám, že ano. Brzy mě čeká soud, kde smečka rozhodne, jak mě potrestají. Nejsem hloupá ani malá, abych si myslela, že mě nechají jen tak odejít. Možná, že budu vyhnanec, ale všichni ze smečky mě nenávidí za to, že jsem byla upír a po nějakou dobu byla Marcelova milenka. A také, že jsem si blízká s tebou. Vlastně už nevím, jsem? Pro mě budeš vždy důležitý. A pokud mě dnes popraví, věř, že na tebe budu dávat neustále pozor, ať už budeš kdekoliv. Asi bych se měla omluvit za to, jak jsem se chovala. Nejde najít vhodná slova pro omluvu za to, co jsem udělala a vím, že odpuštění se asi nedočkám. Ani nevím, jakou smrt si pro mě připraví. Ano, už mě párkrát popravili. Oběšení, střelení do hlavy, podříznutí hrdla, utopení, není to nic hezkého. Smrt není nikdy hezká, ale myslím, že to pro mě bude po těch 900 letech příjemná změna, konečně zemřít. Co myslíš, bude? Kam se dostanu? Setkám se konečně se všemi, co mi byli po ty staletí odepíráni? Jestli má smrt vypadat takto, tak budiž, dokonce se i těším. Konečně se budu moc omluvit bratrovi, že jsem na něj křičela kvůli mému luku, co zlomil, že naše hádka bylo to poslední, co jsme si řekli. A nesmutni, že už se neuvidíme v tomhle světě, ne v tomhle životě. Možná, že já už jsem mrtvá, ale to neznamená, že pro mě musíš truchlit. Budeš s Genevieve, budete mít nádhernou svatbu a skvělý, dlouhý život. Budete mít děti, krásné a zdravé. Budeš mít všechno, co já nikdy mít nebudu. A budeš šťastný. Budeš žít. A ani si nevzpomeneš na jednu bláznivou holku, co chtěla všechno a přitom tak málo. Co nebyla ničím jiným, než špatným vzorem a ženou k pohrdání. A ano, pokud to chceš vědět, milovala jsem tě. Bláznivě a zcela nečekaně jsem ti propadla, jako do bažiny. A málem mě bahno pohltilo celou a nemohla bych se nadechnout. Ale dostala jsem se ven. Ty jsi moji lásku nikdy neopětoval, pro tebe zde byla vždy jen jedna, jediná. A já vám přeji, abyste byli šťastní. Možná to zní bláznivě, že to říkám zrovna já, vypadá to, že už nemyslím racionálně, ale já jsem teď nejvíce v pořádku, než kdy jindy. Věř mi, možná jsem mrtvá, ale zato nejsem hloupá. Myslím, že už bych se měla rozloučit. Je toho tolik, co jsem ti neřekla, co jsem ti chtěla říct. Třeba jak jsem si jako malé dítě hrála u jezera s ostatními dětmi a omylem do něj spadla. Neuměla jsem plavat a tak jsem se začala topit. Můj otec pro mě skočil a za vlasy mě vytáhl ven, na malou plážičku. Byla jsem přitopená a bolela mě kůže, jak silně mě otec táhl za vlasy z vody. Starostně se na mě podíval, láskyplně a s obavami. Byl to ten nejhezčí pohled, co jsem od něj kdy dostala. Vždy mi zazlíval, i když to nikdy neřekl nahlas, že moje matka, když mě porodila, zemřela. Možná, že se trochu pousmál. Díval se na mě a já na něj, jako kdybychom se viděli poprvé. A pak mi z obou stran přistála facka. I přes to, to byl ten nejhezčí moment mého života, protože jsem si poprvé v životě připadala milovaná. Nebo jak jsem se už jako větší ošklivě zranila. Zabodla jsem si za ucho velký železný háček na maso. Upadla jsem na něj. Stále tam mám jizvu, jen není vidět. Několik týdnů jsem musela ležet v posteli. Celá rodina se o mě starala a mně bylo tak špatně, že jsem byla ráda, že jsem si došla ven, vykonat-… Však ty víš co. Moje sestra mi každý večer vyprávěla příběhy, které si během povídání vymýšlela. A byly úžasné. Chybí mi. Všichni. I já, mé staré já. Už je to tak dlouho, že si říkám, že tu holku ve svých vzpomínkách ani nepoznávám. Jsem trochu nesvá, to víš, nevím, jakou rtěnku si na sebe vezme smrt tentokrát. Kole, hlavně netruchli. Ty víš, že tě miluji a tohle bych nechtěla. Víš, vlastně z tohohle asi polovinu nepřečteš, protože to budeš mít rozmáčené od mých slz. Mrzí mě, že už neuvidím ten tvůj mizernej úsměv a že naše poslední setkání dopadlo tak, jak dopadlo. Kéž bych to mohla vzít zpátky. Znovu se setkáme. Jen doufám, že za dlouhou chvíli.
S láskou, Claire Evans

Snažil se, aby na něm nepoznala, jak moc ho to její oslovení vytáčí, ale to prostě nešlo. Gen ho znala moc dobře a stejně tak dobře věděla, že jemu bude to přeslazené oslovení 'broučínku' šíleně vadit. Samozřejmě to nenechá jen tak a hned vzápětí vytáhne hned další roztomiloučké slovíčko, které používá snad každý druhý pár. Jemu by to ani normálně nevylezlo z pusy, ale když šlo o srandu a o vytáčení Genevieve, tak se přemohl. Poznal na ní, že jí to rozhodně naštvalo ještě víc, než to jeho první oslovení, ještě aby ne. Gen na takové slaďárny nikdy nebyla, jí stačilo Gennie, a už i to na ni bylo trochu moc. Sice se snažila, stejně jako on, aby to na ní nebylo poznat, ale Kol by dal ruku do ohně za to, že na ní je to poznat o hodně víc. Však víte, on už má v tom všem přetvařování za ta léta moc moc zkušeností. Kdyby si teď psali někde na chatu, tak by jí na to už nic nenapsal, akorát by udělal toho děsného a provokativního smajlíka ':*', čímž by ji jistě ještě víc naštval. Teď na to už neříkal nic, akorát se snažil nesmát. Potom se ho Gen zeptala, jestli udělal všechno to, co mu napsala na seznam. On tušil, jaký seznam myslela, ale zase se snažil vtipkovat a zakecat to nějak, že o něm opravdu nevěděl. Ale to asi neměl dělat, protože se asi naštvala ještě víc. Jako to čekal, ale vypadala i zklamaná z toho, že vážně nic neudělal. Že neudělal ani takovou kravinu, jako je pověsit prádlo, utřít prach a tak... Když mu na to začne něco říkat, že to teda nebylo dlouhý, že tam bylo jenom pár věcí, přemýšlí, co asi udělá, protože je dost namíchnutá. Byla fakt naštvaná a zklamaná, asi něco udělá a už mu to v hlavě šrotuje a přemýšlí nad tím, co. I kdyby jí na to chtěl něco říct, nedostal k tomu příležitost, protože Gen si hned sama odpověděla, co celou dobu dělal. Ale to nebyla pravda. "Ne, to jsem teda nedělal. Teda... Možná. Jeden nebo dva dny. Potom jsem byl s Rebekou, můžeš se jí na to klidně zeptat," pokrčí rameny. Je to ale hajzlík, ten Kol. S Bekou byl pár hodin včera, ne celý den. Ale ne, měl by se přestat pořád na něco vymlouvat a měl by Gen pomoct. Všechno dělá doma ona, Kol vlastně nic, kromě toho, že spí. A to rozhodně nebylo nic, co by jí nějak pomohlo. Maximálně má potom na všechno klid, protože jí neleze na nervy. Potom se jí zeptá, jestli by mu třeba nenalila bourbone. Ona mu ani nic neodpoví a prostě mu mlčky nalije, potom odešla obsluhovat nějaké zákazníky. Chvíli ji sledoval a pak do sebe toho panáka kopnul, z kapsy vytáhl bankovku za toho panáka, co si dal a bez snídaně z baru odešel. Tentokrát potichu oproti tomu, jak vešel. Možná si ani nevšimla, že odešel, do té doby, než zase přišla k baru.
Před barem nastoupil do auta, však měl jenom jednoho panáka, to nevadí. Pokud ho tedy nechytí nějací policajti. Místo toho, aby se rozjel zase na Plantáž, jel směrem k Genninému bytu, ale ještě předtím se zastavil v obchodě, aby nakoupil nějaké jídlo, jak to po něm Gen chtěla. I s nákupem nasedl zpátky do auta a za chvíli už odemykal u Gen v bytě. Nákup položil na stůl v kuchyni a podíval se na ten seznam, co byl ještě stále na lednici. To by mohl do večera zvládnout. Pověsit prádlo, umýt a uklidit nádobí a taky utřít prach... Nákup už má zvládnutý a doma. Stačí ho uklidit. To udělá jako první, jo. Vyndá z tašky všechny věci a uklidí je tam, kam se normálně dávají. To, co musí být v chládku dá do lednice, hranolky a zmrzlinu, kterou koupil, strčí do mrazáku a to ostatní dá do takové malé skříňky, kam to patřilo. Potom jde do koupelny, kde otevře pračku, ve které by mělo být vyprané a voňavé prádlo. No, tak to moc voňavé už není. Smrdí to, jak to uvnitř bylo několik dní. Bohužel ale Kol pračku nezapne, ještě by ji rozbil. To je asi tak jediná věc, kterou neudělá. Vrátí se tedy zpátky do kuchyně a podívá se na tu spoušť, co tam je. Ne, že by tam byl vyloženě bordel, ale prostě tam bylo dost neumytého nádobí. No co se dá dělat. Napustí si vodu do dřezu a začne umývat. Jde mu to docela od ruky. Když už je všechno umyté, nechá to chvilku okapat a mezitím jde utřít prach. Utře konferenční stoleček, který byl ještě docela v pohodě, čistý, potom další taková místa, kde moc prachu nebylo, ale když se natáhne na ty nejvyšší poličky v knihovně, tak smete hromadu prachu sobě na hlavu. "Skvělý..." řekne jenom a smete si ten bordel z vlasů dolů. Takže bude muset ještě vysát a pak se asi vysprchovat. Dobře... Když má utřený všechen prach, zase se vrátí do kuchyně, vezme si utěrku a než nádobí uklidí, tak ještě předtím každý kus pořádně osuší. Tohle zvládl, ale jeden hrníček, který mu spadl, ne. Střepy hodil do koše a víc to neřešil. Byl si jistý, že to ani Gen nepozná. Dojde pro vysavač a v každé místnosti vysaje. V ložnici, v obýváku, prostě všude. Když bylo hotovo, podíval se na svoje dílo a byl spokojený, opravdu tu bylo hodně vygruntováno a Gen se na něj snad už zlobit nebude. Poté si dojde pro svíčky a zapalovač, to všechno taky dneska koupil. Všude v obýváku zapálí svíčky, na stůl položí dvě skleničky a lahev vína, které bylo, co si Kol teda pamatuje, Gennino nejoblíbenější. Koupil si pár chlebíčků, protože se mu nechtělo nic dělat. Ty tam položil taky. Potom vzal papír, na který napsal následující: Doufám, že už se na mě nezlobíš, medvídku. P.S. Neumím zapnout pračku. Je to hajzlík, nedá a nedá si pokoj, musel tam to oslovení napsat. Vzal takového středního plyšového medvěda, kterého koupil dneska taky a šel až ke vstupním dveřím. Vlastně vyšel i z bytu, medvídka položil přede dveře a papír o něj opřel, aby byl vidět. Potom zalezl zase dovnitř a rozhodl se, že dá svíčky ještě sem do předsíně, aby za ním do obýváku Gen trefila. Prostě půjde po svíčkách. Když se Kol osprchoval, zhasnul všechny světla a sedl si na gauč ke stolečku, kde byly chlebíčky a víno. Musí se ovládat, aby je všechny nesežral. Všechno mu to dohromady trvalo docela dlouho, ale Gen pořád nikde. Nudí se a tak si zapne televizi, ale má ji na malou hlasitost, aby kdyžtak slyšel šramocení u dveří a aby ji stihl vypnout. Jakmile totiž uslyší, že je Gen doma, vypne ji.

(Kol ji vážně naštval a zklamal, protože si myslela, že jí pomůže aspoň takhle. Že jí ulehčí práci. Že přijde po dlouhé době domů a bude relaxovat, protože byt bude uklizený. Nejspíš by se tak mohla věnovat hrátkám s Kolem, ale v tomhle případě… Bude muset všechno uklidit a udělat, vlastně díky tomu ani nebude vědět, v kolik půjde spát. A věděla, že z téhle šichty bude unavená, když je tu sama. Ještě, že ji měli večer vystřídat. Celý den v kuse by tady prostě nedala. A teď? Z práce půjde ještě na nákup a pak se do všeho bude muset pustit. Kol ji vážně naštval. A ještě ty jeho blbé výmluvy. Opravdu teď na ně neměla náladu. Kol si možná myslí, jak je vtipný a roztomilý. Za jiných okolnosti by možná byl, ale takhle ne. Mlčela. Nic mu na jeho výmluvy neřekla, protože to už by asi neudržela ten vztek. Nalila mu a pak odešla obsluhovat další. Když se vrátila k pultu, byla tam jen prázdná sklenička a bankovka. Kol tam nebyl. Vlastně ani nezaregistrovala, že by odešel. Odkroutila si svou směnu a vyměnila si místo se Sophie a Johnem. Chvíli tam s nimi ještě zůstala a povídali si. Popravdě se jí nechtělo domů, když věděla, co ji tam čeká. Byla unavená, unavená na úklid.
Nakonec se z baru přeci jen vydrkotala a ještě zašla nakoupit. S dvěma taškami nákupu a kabelkou přes rameno se táhla až k sobě. Vystoupala schody a zarazila se. Svraštila obočí do nechápavého mračícího se pohledu. Položila tašky a vzala si do ruky medvěda i se vzkazem. Přečetla si ho a rozesmála se. Vážně se tam začala na chodbě chechtat. Neumí zapnout pračku. No tak to se bude muset ještě napravit. Zakroutila hlavou a popravdě opravdu netušila, co ji čeká uvnitř. Tedy doufala, že bude uklizeno, ale netušila, že Kol si pro ni připravil večer při svíčkách. Odemkla si dveře, pobrala všechny tašky i s medvědem a vešla dovnitř. Bylo tam ticho, Kol už vypnul televizi. Ale hlavně… Byla tam docela tma a všude byly svíčky. Naprosto všude. Usmála se tomu, protože je pravda, že žádný až takhle romantický večer spolu už neměli dlouho. Jako by zajeli do nějakého stereotypu. Tohle jim popravdě asi chybělo. Odložila tašky na botník a zula si boty. Schválně vyzkoušela po komodě přejet prstem, ale zaprášená nebyla. Kol opravdu uklidil. Vydala se po svíčkách do obýváku a on tam sedel na pohovce. Kousla se do rtu, chvíli se na něj dívala a nakonec přišla k němu, sedla si na pohovku a dlouze ho políbila. Když se od jeho rtů odlepila, podívala se na něj s jemným úsměvem.) Ty vážně víš, jak žehlit průšvihy. Ale k žehlení prádla tě přeci jen raději nepustím (zasměje se a podívá se na stůl. Byly tam chlebíčky a portské. Její nejoblíbenější víno.) Páni, to ses vyznamenal. Pamatuješ si, jaké je mé oblíbené. (Položila mu ruku na stehno a hladila ho po něm, zatímco ho znovu políbila.) Myslím, že dneska se po práci krásně uvolním (zašeptala mu s úsměvem do rtu.)

Seděl tam na gauči před televizí a díval se na ni. Dávali zrovna nějaký ten seriál, prostě obyčejný večer a seriál pro ženské, které nemají nic jiného na práci. Často přepne z jednoho kanálu na druhý a pořád to tak opakuje. Kdyby věděl, že na hudebních kanálech hrají takové kraviny, ani by to tady nenaladil, ale teď už to tam nechá. Kdo ví, třeba to Gen poslouchá, moderní hudbu. V jednu chvíli se střídavě díval na televizi a na tác s chlebíčky. Přemýšlel, jestli bude vadit, jestli si jeden sní. No tak pokud se Gen nebude zlobit, tak by si vsadil na to, že moc pít ani jíst nebudou. Ale jestli ne… To je jedno. Vezme si jeden chlebíček, položí si ho vedle tácu na stůl a ty ostatní přisune blíž k sobě, aby nebyla tak vidět ta mezera, která tam zbyla po chlebíčku, který si vzal. Vlastně to nebylo skoro vůbec poznat, že tam bylo o jeden navíc! V tu chvíli, kdy si do chlebíčku poprvé kousne, uslyší za dveřmi nějaký šramot a následně smích. Okamžitě televizi vypne a doslova do sebe narve zbytek chlebíčku. Rychle přežvykuje, aby to snědl co nejdříve a aby nevypadal jak pitomec, když sem Gen přijde. Seděl zády opřený o gauč a čekal, kdy se konečně Gen objeví v obýváku.  Když se ukázala v obýváku a dívala se na něj, jenom se tak nevinně pousmál a pokrčil rameny. Na devadesát devět procent by řekl, že tohle rozhodně nečekala. Sledoval ji, když udělala těch pár kroků ke gauči a sedla si vedle něj. Okamžitě a beze slova ho dlouze políbila a on jí to samozřejmě opětoval, takže byl ten polibek mnohem delší, než asi Gen zamýšlela. Neochotně se od ní odlepí, a když slyší, co řekne, musí se zasmát taky. „To radši ne, nebo máš po bytě,“ řekne jenom a potom ji sleduje, co řekne na to víno. Chlebíčky jsou vedlejší, ale doufal, že si pamatoval správné víno, které měla nejradši. A taky že ano. „Samozřejmě, že pamatuju. Při takových příležitostech se hodí pamatovat si to,“ usměje se na ni, ale to už ho ona hladí rukou po stehně a znovu ho políbí. Tohle už bylo mnohem lepší než ten polibek v práci. „V to jsem taky po tom dni plném dřiny doufal,“ lišácky se na ni usměje a tentokrát ji políbí on. Položí jí ruku zezadu na krk a jemně ji ještě víc přitlačí její hlavu k té jeho, aby byl ten polibek ještě lepší a intenzivnější. Potom ji chytne a nějak se mu za stálého líbání povede ji donutit, aby si mu sedla na klín. Asi žádné jídlo a pití nebude. Bylo to tak, jak Gen před malou chvílí řekla - opravdu se jí povedlo po práci uvolnit a stejně tak Kolovi. Užili si spolu krásný večer a hodně dlouhou noc. Nakonec usnuli docela vyčerpaní a v objetí na pohovce.

Posledních pár dní trávil Kol na Plantáži. Po tom rozhovoru s Klausem se vůbec nechoval normálně, dokonce i Claire, se kterou byl, co mohl, si toho všimla, ale on ji nezatěžoval ničím takovým. Nebude ji zatěžovat svými problémy, když má těch svých dost. S Bekou se ani zatím neviděl, a to bylo fakt dobře, protože jak ji zná, jistě by z něj začala tahat, co se děje a tak. A na to on vážně neměl náladu. Stačí mu, co bude muset dneska večer udělat. Ano, dneska večer. Od setkání s Klausem se zatím s Genevieve neviděl, ani spolu nemluvili. Už to nemůže dál odkládat, přetvařovat se, protože ona není blbá a všimla by si toho. Všimla by si, že je něco v nepořádku, prostě ji nechce tahat za nos.
Někdy k večeru se rozloučil s Claire s tím, že dneska určitě přijde a bude spát tady. Sice neřekl kdy, ale přijde. Možná se totiž půjde někam napít, kdo ví? Poté na sebe hodil svou koženou bundu, protože večer bylo ještě pořád chladněji, teda aspoň jemu bylo, nasedl do auta a jel za Genevieve. Nespěchal, dneska jel i docela zodpovědně, což je docela k podivení, protože Kol je pirát silnic. Taky ho učila Claire, žejo. Zaparkoval před domem, ale ještě nešel nahoru. Seděl mlčky v autě, opřel si hlavu o volant a takhle tam nějakou chvíli byl. Nechtěl to udělat, opravdu ne, ale Klaus měl pravdu. Gen je jeho slabinou a pokud jí bude i nadále, nedokáže Esther zabít, jelikož se bude pořád strachovat o ni. Musí se snažit dostat ji z hlavy a musí o tom přesvědčit Esther, že se mezi nimi něco stalo, že už mu na ní tolik nezáleží... Třeba ji nechá napokoji. Po několika minutách z auta vystoupí a vejde do domu. Vystoupá po schodech, vyštrachá klíče z kapsy a odemkne si. V bytě se nesvítí, takže Genevieve ještě není doma. No, možná je to lepší, třeba si ještě rozmyslí, co jí přesně říct. U dveří si zuje boty, potom vejde úplně dovnitř do bytu a v obýváku si sedne na gauč. Už jenom čeká na to, až se tady Gen ukáže...

(Od Elijaha nijak nespěchala. Popravdě se po cestě docela dost loudala. Dokonce navštívila pár obchůdků a něco si nakoupila. Hlavně nové bylinky a taky sušenou levanduli, aby si provoněla celý byt. Dlouho už takhle nebyla nikde nakupovat. Pořídila i nějaké nové vybavení do bytu. Samozřejmě to byly jen malé doplňky. S ničím velkým by se teď netahala. Ačkoliv měla nejdřív z rozhovoru s Elijahem dost smíšené pocity, odcházela docela vyrovnaná. Tak nějak počítal s tím, že ho pochopila správně a tohle je opravdu jen jedno velké divadlo na Esther. I když samozřejmě toho bude muset Elijah obětovat hodně. Svoje tělo. A nikdo neříká, že ho dostane jen tak zpět. Ale mohlo by to vyjít. Pokud si Elijah opravdu získá Estheřinu důvěru, mohla by vůči němu být méně ostražitá. To by bylo skvělé. Na nákupech se zcela uvolnila a už nemyslela na Elijaha ani na Esther. Domů pak přišla večer, když se už setmělo. Vlastně si ještě nějakou chvíli užívala večerní procházky, takže to domů vzala oklikou. Dneska měla zkrátka náladu na to, aby strávila den venku. A to si taky splnila. Možná, že večer ještě někam vyrazí. Mohla by zavolat Kolovi. Už delší dobu ho zase neviděla, ale oba dva měli svoje povinnosti. Tedy spíš ona měla. Byl to hlavně Kol, který jí sem tam nezapomněl podotknout, že spolu tráví málo času. Ona ale pracovala a ještě tu byla ta záležitost se Stevenem a taky život Cassandry. Kol zase na druhou stranu mohl vymýšlet, co s Esther. Říkal přeci, že to tak nechat nechce. Možná, že už něco vymyslel. Ani netušila, že Claire vlastně není mrtvá a že je zpět ve městě a dokonce bydlí na Plantáži s Kolem. A možná, že je lepší, že to nevěděla.
Vystoupala nahoru po schodech a odemkla si. V předsíni odložila věci, ale v bytě bylo už rozsvíceno. To znamenalo jediné. Kol byl uvnitř. Musela se pousmát sama pro sebe. Takže mu nebude muset volat. Řekne mu to rovnou tady, to je báječné. Sundala si boty a zamířila rovnou do obýváku, kde viděla sedícího Kola. Usmála se na něj a přisedla si k němu na pohovku.) Ahoj, lásko. (Přiblížila k němu své rty a políbila ho.) Zrovna jsem si venku říkala, že ti zavolám a že bychom mohli někam vyrazit. Dlouho jsme spolu nikde nebyli. (Podívala se na něj a očekávala jeho reakci.)

Sedí na pohovce, přemýšlí, co řekne Genevieve a zároveň čeká, až se otevřou dveře a ona přijde domů. Sakra, to bude hrozný jí to říct. Ona přijde, bude se chovat úplně normálně, bude ráda za to, že Kola vidí... Ne, že by on nebyl rád, že ji vidí, to vůbec, ale lepší by to bylo za jiných okolností... Když uslyšel dveře, tak se jen zhluboka nadechl a potom vydechl. No, zvládnout to nějak musí, nic jiného se nedá dělat. Mírně se na ni pousměje, když ji uvidí vcházet do obývacího pokoje. "Gen," osloví ji jenom jménem. Ale to u něj ani nebylo nic neobvyklého, on ani tak moc neříkal žádná ta slaďoučká slovíčka. Sleduje ji, jak si sedá vedle něj. A jasně, že ho políbí, protože podle ní se nic neděje. Bože, do čeho já jsem se to jen pustil. Nechá se od ní políbit, dokonce ten polibek i sám o dost prodlouží a moc si ho užívá, protože velmi dobře ví, že je to na dlouhou dobu naposledy, co cítí její rty na těch svých. Po dnešku se jí bude muset vyhýbat. Vrátí jí její tělo a to je všechno, protože kdyby s ní byl nějak víc v kontaktu, nedokázal by to. I minule to tak bylo. Sice to byla Gen, která s ním nechtěla být kvůli tomu, co udělal, ale stejně - nevydrželi to, vyspali se spolu a vrátili se k sobě. Když se od ní odtáhne, poslouchá, co říká. Když Gen domluví, on jenom nesouhlasně zavrtí hlavou. "Myslím, že bude lepší, když dneska zůstaneme tady. Potřebuju s tebou totiž o něčem mluvit, víš?" chvíli se jí dívá do očí, ale pak svůj pohled odvrátí.

(Opravdu si nevšímá ničeho, co by mělo být jiné. Kol sem přišel, ona měla za to, že prostě proto, že ji chtěl zase vidět, protože už nějakou chvíli se zase nevídali. Tedy Kol ji rozhodně vidět chtěl, ale kvůli něčemu naprosto jinému, než si myslela. Ani ve snu by jí nenapadlo, že je tady proto, že jí bude chtít říct, že je konec. Možná, že kdyby se víc zaměřila na to, jak Kol vypadá, na jeho mimiku, našla by drobné rozdíly, které by jí napověděly, že se děje něco, co není rozhodně dobré. Ale ona to netušila, ani nepředpokládala, že by se něco dělo. Neměla proč se obávat něčeho zlého. Mezi nimi to teď klapalo a dalo by se opravdu říct, že jsou šťastní jako dřív, že je jen tak něco nerozhází a jejich malé rozmíšky, to se nepočítá, protože to opravdu nebylo nic důležitého, jenom banality. Už tak dlouhou dobu mezi nimi nebyl žádný velký konflikt a ona měla zase konečně pocit, že se to všechno začíná spravovat nehledě na to, že je tu Esther. Byla teď opravdu šťastná, i když samozřejmě problémy ji pronásledovaly stále, ale věděla, že u Kola může najít útěchu a rozptýlení, které občas opravdu potřebovala. A myslela si, že on to má taky tak. Políbila ho a užívala si okamžik, kdy Kol polibek prodlužoval. Opravdu nic nenasvědčovalo tomu, co mělo přijít pak. I když stále se Kol ještě k tomu nedostal. Navrhla mu, že by mohli společně ven, ale on odmítl. Potřebuje si promluvit? Samozřejmě. Je tady pro něj. Vyslechne ho. Podívá se mu do očí a absolutně netušíc, co jí chce Kol říct, se na něj trochu pousměje, jako by ho chtěla pobídnout k tomu, ať mluví.) Samozřejmě. Nemusíme nikam chodit. Stalo se něco? Je všechno v pořádku? (Povytáhla zvědavě obočí. Snad to nebude nic závažného, i když by mohlo. Modlila se za to, aby se nic nedělo.)

Gen dneska vypadá opravdu dobře. Nemyslí ani tak tu vzhledovou stránku, u které to bylo snad samozřejmostí, i když byla v jiném těle, ale spíš to, že měla nejspíš dobrou náladu. Po delší době ji vidí, vypadá, že je teď bez starostí a že je ráda, že ho vidí, a on ji zkazí náladu na dalších několik týdnů dopředu. A co týdnů? Co když se to nedá už nikdy do pořádku? Co když to Kol teď ukončí a už to nepřekonají? Ne, na tohle nesmí myslet. Musí si říkat, že až zabijou Esther, zase se to všechno vrátí do starých kolejí. On i Genevieve budou mít zase svoje vlastní tělo a všechno bude dokonalý. Pojedou na dovolenou, jak si to už dávno naplánovali, na chvilku zase konečně vypnou, budou bez starostí.. Jenom spolu. No, ale není nic jisté. Vždyť se ani neví, jestli dokáží porazit Esther. I když tomu věřil, stoprocentní to rozhodně nebylo... Ano, mezi nimi to bylo teď fakt bez problémů, i když se před několika týdny zdálo, že s Gen nic nehne a že už na něj pro vždy kašle. Zrušila jejich zasnoubení kvůli tomu, co udělal. Možná to bude znít divně, ale teď je za to i rád. Říkal si, že to je lepší, když se jenom rozejde a nebude rušit zasnoubení, ale sakra, ne. Jak před ním tak seděla a ptala se ho, jestli se něco děje, tak věděl, že vůbec nezáleží na tom, jestli jsou zasnoubení nebo ne. Bylo by to těžké v každém případě. Nebude to už zdržovat a řekne jí to rovnou všechno. Zase se na ni podívá a otevře pusu, že začne, ale ne, ještě ne. Zase ji zaklapne, zhluboka se nadechne a potom spustí. "Vlastně teď není nic v pořádku, Gen," řekne nejdřív a prozatím jí nedává žádný prostor k tomu, aby nějak reagovala. "Nejdřív chci slyšet, že víš, jak moc tě miluju," podívá se jí do očí, ale to je všechno, co dělá. Nebude ji chytat za ruku ani nic takového. Nepotřebuje si to dělat ještě těžší. Stačila ta pusa, když sem přišla... "Před pár dny jsem se konečně sešel s Klausem kvůli tomu, že jsem se chtěl přidat k němu v plánu na zabití Esther. To víš. Víš, že bych jí nejradši sám podřízl hrdlo, aby už nikdy nedělala problémy. No, nebudu ti lhát, naše schůzka už od začátku nebyla zrovna přátelská, protože nejdřív narazil Klaus na téma, které je pro mě dost citlivé a potom jsem začal i já, však mě znáš, že bych to nenechal jen tak. Ale to odbočuju," zavrtí hlavou, snad jako by si tím utřídil nějak myšlenky a pokračoval. "Klaus mi jasně řekl, že mi nebude věřit do té doby, pokud budu mít nějakou slabinu. Na rovinu řekl, že tou slabinou myslí tebe. Víš, já jsem si to zprvu nechtěl vůbec připustit, ale potom, když jsem o tom začal přemýšlet, tak jsem si uvědomil, že má vlastně pravdu." O tom, že mu dal ultimátum a že mu řekl, aby ji od sebe úplně odstřihl, nic neříká. "Kdyby nebylo toho, že jsi se mnou, do čehož jsem tě mimochodem uvrtal jenom a jenom já, byla bys v úplném pořádku Gen. To kvůli mně jsi teď v jiném těle, kvůli mně jsi prožívala muka, která ti Esther s Finnem způsobovali. A to nejsou jediné věci, které jsi kvůli tomu, že jsi se mnou, prožila. Ty nejsi v nebezpečí ani tak kvůli Esther, jako spíš kvůli mně. Všichni ví, že jsi moje slabina a když mi budou chtít ublížit, automaticky sáhnou po tobě, protože ví, že mi na tom záleží. A to musí skončit. Já tě už nechci víc ohrožovat, hlavně ne, když je tu Esther. Teď se musím od všeho a od každého prostě odstřihnout a musím se soustředit jenom na pomstu. Když si bude Esther myslet, že se mezi námi stalo něco vážného, když bude vědět, že nejsme spolu, nechá tě na pokoji..." To je zatím všechno, co řekne. Zatím z něj nevylezlo to nejpodstatnější, ale Gen nebyla hloupá a jistě ví, kam tohle všechno směřuje. Třeba ani nebude muset říkat nic víc. Třeba ho hned vyhodí. Kdo ví.

(Očekává, že Kol začne hovořit, že se jí svěří s tím, co ho momentálně trápí, ať už je to cokoliv. Ona věří, že to nějak dokáží překlenout. Je ochotná mu ve všem pomoci, rozveselit ho, když bude třeba, nějak mu poradit. Od toho tady přeci je, ne? Je to jeho partnerka. Sice zrušila zasnoubení, čehož možná posléze litovala, i když v ten okamžik rozhodně ne, ale to neznamenalo, že tu pro něj stále nebude, že si nevystačí být s ním jako jeho přítelkyně. Nepotřebovala svatbu k tomu, aby věděla, že ho miluje. Když ji Kol požádal o ruku, bylo to pro ni opravdu velké překvapení a ona byla šťastná, ale věděla, že svatba není všechno a vlastně teď byla šťastná i bez ní. Nepotřebovala být Kolovou manželkou, aby věděla, že k němu patří. Možná, že někdy to mezi nimi kolísalo, nebylo to zrovna ideální, ale vždycky to překonali. Ona se s ním dvakrát rozešla. Vždycky to bylo kvůli něčemu pro ni zásadnímu, ale vždycky to dokázala překousnout a navrátit se k tomu, jak to bylo. Kol ji přitahoval, věděl toho o ní hodně, znal její tajemství, zažili toho společně už tolik, i když jejich vztah netrval dlouhá léta. Vlastně to byl asi rok a půl. Ale i tak oba dokázali poznat, že tohle není jen nějaký bláznivý flirt. Byli to dva partneři a myslí, že to dokázali už mnohým. Milovali se, nikdo jim to nemohl vzít. Alespoň si to tedy doposud myslela, ale to se mělo za okamžik změnit. Vzít vám někdo může opravdu naprosto všechno.) Já vím, je tu Esther, my máme jiná těla, ale jdeme dál a jde to. Nějak. Vždycky to nějak jde. (Podívala se na něj. I když tohle právě řekla, stále vlastně nevěděla, kam tím Kol mířil. Vlastně neměla ani možnost nějak víc reagovat, protože Kol hned pokračoval. Jakmile řekl svou následující větu, tak se zarazila. Proč tohle říkal? Neměla nejmenší ponětí, proč po ní najednou chtěl ujištění, že ví, jak moc ji miluje. Věděla to, alespoň si myslela, že to ví, ale její reakce asi nebyla zrovna taková, jakou v tu chvíli Kol chtěl.) Co to povídáš? Proč bych to měla říkat? Co se děje, Kole? (Řekne naléhavěji, než předtím, protože začíná tušit, že tohle rozhodně nebude rozhovor, který by se jí měl líbit. Naklonila mírně hlavu do strany a její obočí se svraštilo. Mračila se. Bylo to nechápavé mračení. Ani se neodhodlávala tipovat, o čem, že to s ní tedy chce Kol mluvit. Ne, když začal svoji řeč zrovna takhle. Pak se odmlčí, protože chce slyšet, co má na srdci. Vyslechla si první část jeho povídání, než udělal menší pauzu, takže tak vznikl prostor pro ni, aby reagovala. Takže Kol se sešel s Klausem? Že by přeci jen začal komunikovat? A že zrovna s Kolem? I když bylo stejně tak možné, že jí třeba Elijah ohledně toho všeho lhal. Vlastně by to i dávalo docela dobrý smysl. Jestliže má Klaus nějaký plán na zničení Esther, jistě do toho zahrnul Elijaha. A Elijah si kvůli tomu nechá vyměnit tělo. A jak se zdá, Kol by se k tomu plánu taktéž mohl přidat, pokud s Klausem opravdu nakonec našli společnou řeč.) Sešel ses s Klausem? No, je to asi pokrok vzhledem k tomu, jak se teď chová ke všem. A ano, znám vás oba na to, abych věděla, jak se ve své přítomnosti dokážete chovat. Div, že jste se nezabili. Ale když de zřejmě o Esther, dokážete se oba dva nakonec ovládnout. No nic, pokračuj dál. (Taky zakroutí hlavou a mávne nad tím rukou, aby věděl, že už mu nebude teď zase mluvit do jeho povídání, jako to udělala teď. Sám Kol řekl, že to odbočil, takže to asi není úplně to nejhlavnější, co jí chtěl říct. Ona tedy očekávala to, co mělo přijít. Dívala se Kolovi do očí a poslouchala bedlivě jeho další slova. Klaus mu tedy řekl, že mu nemůže věřit, dokud má slabinu. A že je tou slabinou ona? Pootevře ústa, jako by chtěla zalapat po dechu, ale pak je jen zase sklapne, když slyší Kolova další slova. Kol dal Klausovi za pravdu v tom, že ona je jeho slabinou. Ona vždycky věděla, že když jsou spolu, jsou v určitých chvílích zranitelnější, ale někoho milovat, to přeci neznamená být slabý. Možná, že si tohle myslela taky, kdysi dávno. A to jen proto, protože byla nějakou dobu otupělá díky Benjaminovi, ale Kol jí znovu ukázal, že láska je vlastně něco nádherného. Něco, co tě dělá šťastným, něco, co tě dokáže vytáhnout ze dna i v těch nejhorších chvílích. Láska je krásná věc, pokud jsme ochotni si ji takovou udělat. Pokud jsme ochotni netrápit se malichernostmi a nechat se jen tak volně unášet po proudu citů, které dokáží být tak intenzivní, tak naplňující. Láska je skrytá síla, není to slabost. Slabostí se stane jen v tu chvíli, když si jeden namluví, že to tak je. V případě Kola to byl našeptávač Klaus, který ho donutil pochybovat o tom, co mezi sebou mají. Ale nebyl to snad Kol, který tvrdil, jak všechno zvládnou společně? Jak se přes všechno dostanou? A o tohle právě šlo.) Takže Klaus ti prostě něco našeptal a ty sis řekl, že ho budeš poslouchat. Najednou, z ničeho nic. Celá léta jsi to nedělal, ale teď, teď je pro tebe slovo Klause jako slovo Boží? Protože jestli to tak je, tak to nechápu. (Zakroutí hlavou.) Nikdy jsi jeho autoritu nebral v potaz. Já se vás snažila nějak přiblížit a jestli vaše přiblížení, váš vztah závisí na tom, že mu pomůžeš s Esther, tak jsem ráda, že to tak je, ale... proč kvůli tomu máme být biti my dva? (Vydechne a zachvějí se jí rty. Dívá se Kolovi do očí a snaží se tam najít něco, co by nasvědčovalo tomu, že není zas tak přesvědčený o tom, co tady teď právě říká.) Kole, slabinu pro sebe navzájem tvoříme jen, když tomu uvěříme. Nesmíš tomu uvěřit, nesmíš. (Zakroutí hlavou. Poslední její slova jsou spíš jen takové hlesnutí, protože ona ví, že Kol už tomu uvěřil.) Kdyby nebylo toho, že jsem s tebou, tak bych teď asi pravděpodobně už nežila, Kole. Zemřela bych už dávno, když jsem... když tady skončil můj úkol, kterým jsem měla dát do kupy coven. Zabila by mě Monique nebo předci. A nebo bych nakonec byla nucená zabít Hope, protože bych nebyla v alianci s Původními, protože by mi na Původních nezáleželo, protože bych neměla tebe, Kole. Ne, já rozhodně nelituji toho, že jsem s tebou a nikdy jsem nelitovala. Možná, že jsem někdy řekla něco, co nebylo pěkné, co... (Zalkla se a zavřela na chvíli oči, aby zahnala slzy, které se jí zrovna draly do očí. Nadechla se a otevřela oči. Podívala se na Kola.) Nemyslela jsem to vážně. Nikdy jsem taková slova nemyslela vážně a vždycky jsem jich litovala. Nikdy jsem nepotkala nikoho, koho bych měla šanci milovat. A pak jsi přišel ty s tou svou neúnavnou náturou a snažil ses mě získat. A já byla neoblomná, ale ani nevíš, jak jsem byla ráda, když jsi konečně proboural ty zdi a já byla tvoje. (Ani si nepamatuje, jak je to dlouho, kdy se takhle pořádně Kolovi otevřela. Možná to měla dělat častěji, ale zřejmě by to nic nezměnilo. To teď nemůže vědět. Teď může jen poslouchat to, jak se s ní Kol rozchází. Jak ukončuje jejich vztah, který je činil šťastnými. Ano, šťastnými. Ona s ním byla šťastná.) Nenech, ať nám tohle někdo vezme, Kole. Nikdo na to nemá právo, rozumíš? Ani Esther, ani Klaus. Nikdo. (Podívá se mu dlouze a mlčky do očí, než znovu pokračuje.) Kdo mi tu říkal, že společně překonáme to, co se teď děje. Kdo mi tu říkal, že nenechá Esther, aby nám pokazila to, co máme? Ty, Kole. Byl jsi to ty, vzpomínáš? A já jsem souhlasila. Souhlasila jsem, protože nedovolím nikomu, aby to zničil, víš? Ať se Klaus montuje ve svém vlastním životě, nás ať nechá na pokoji. (Samozřejmě, že tohle se jí nelíbilo. Klaus měl určovat, jestli má být Kol s ní? Co je to za blbost. Neměl na to sebemenší nárok, prostě neměl. Myslí si, že je pupek světa, že o všem rozhoduje, ale to se plete. Nebylo to tak jednoduché. Tohle přeci nemůže být jen tak snadné utnout. Ne... Ale pak tu byla ta druhá strana. Ta druhá strana, která jí říkala, že ona a Kol jsou si sobě navzájem opravdu slabinou, kterou může kdokoliv využít proti nim navzájem. A věděla, že ona by udělala cokoliv pro Kola a Kol pro ni. A že tohle by zřejmě mohlo v klíčovém bodě zhatit plány. Racionální myšlení by sice teď nejraději nechala stranou, a taky, že za chvíli se jistě zase utlumí, ale na malý moment jí tohle opravdu problesklo hlavou. Ona se ale Kola nechce vzdát. Nemůže.) Jsem s tebou šťastná, Kole. I v těch nejhorších dnech mě vztah s tebou dokáže vytáhnout nahoru, protože vím, že tě mám, že... (Sklopila zrak a její ramena se začala chvět nahoru a dolů. Už to neudržela. Muselo to prostě v nějakou chvíli začít a bylo to právě teď. Narovnala hlavu a teď už Kolovi bylo jasné, že začala plakat.) Neber nám to...

Nezbývalo mu nic jiného, než si povzdychnout, když slyšel, že si Gen myslí, že tím 'nic není v pořádku', má na mysli Esther. No, samozřejmě, že v tom taky hrála velikou roli, ale on teď vůbec nemluví o své matce, ale o nich dvou. O jejich vztahu. Vztahu, který byl až do schůzky s Klausem v pořádku, téměř bez problémů, protože si Kol neuvědomoval, co všechno je v sázce, když je s Gen. Snaží se ji sice chránit, to ano, ale neuvědomuje si, že ona už jenom proto, že je s ním, je v obrovském nebezpečí, protože ji může proti němu využít kdokoliv. Ví, že tu pro sebe v posledních měsících vždycky byli, stáli při sobě i v hodně těžkých chvílích. I v těch nejtěžších. Vždyť Genevieve Kolovi umřela v náručí... Za ten krátký čas, co jsou spolu, toho zažili fakt hodně a to jim nikdo nevezme. Nikdo nesmaže to, co se mezi nimi stalo, protože jejich láska k tomu druhému byla a je velká. Ta chemie mezi nimi nikdy nezmizí, to si ani Kol nemyslí, ale jak řekl Klaus, ona je jeho slabinou a teď si nesmí dovolit něco takového mít. "Nejde o Esther," řekne jenom a nesouhlasně zavrtí hlavou. V té mu teď pořád dokola zní její slova. Vždycky to nějak jde. Ne, nejde, teď ne. Nedává jí moc příležitostí mluvit mezi tím, co říká on, protože ani nechce, aby mluvila. Ona bude jistě proti tomu všemu, bude se mu to snažit rozmluvit. Pro Kola bude lepší, když to řekne pokud možno všechno najednou a potom co nejrychleji zmizí. Rozmyslel se, nechce jít hned na Plantáž. Půjde do baru a opije se. Strašně moc se opije, jako snad ještě nikdy, co byl v tomhle těle. Před několika měsíci byla k tomu pití důvodem žádost o ruku, tentokrát je to rozchod. No není to vtipné? Chce po ní slyšet, že ví, že ji moc miluje. Ale místo toho, aby mu řekla, že ano, tak se ho zeptá, co se děje. Už jí může dojít, že to nebude nic příjemného, ale určitě ji nenapadlo něco jako rozchod. Už teď v jejím obličeji viděl, že se jí to nelíbí. Nelíbí se jí, kam tenhle rozhovor směřuje, ale to ani jemu. Raději jí na to už nic neodpovídá a začne mluvit o Klausovi. Řekne jí, že se sešel s Klausem, že ta jejich schůzka nebyla podle jeho představ, protože do sebe, jak jinak, oba dva jenom a jenom ryli. Ale kéž by to zůstalo u toho a nepokračovalo to dál... Na chvilku mluvit přestal a Gen toho okamžitě využila, aby taky něco řekla. Kdyby raději byla zticha, pro něj by to bylo možná aspoň o trošku jednodušší. "V tuhle chvíli bych byl radši, kdyby se na mě vykašlal a nepřišel," řekne, teda spíše zamumlá. Není si jistý, zda zná Klause až tak dobře. Dokázala si vůbec představit, že by řekl Kolovi něco takového? Že by se snažil rozbít jejich vztah? Přikývne, když mu řekne, aby pokračoval a mluví dál.
Nedá jí už příležitost, aby mohla mluvit, aby mu mohla skákat do řeči. Ne, on prostě mlel pantem, dokud to neřekl všechno. Mohla na něm vidět, jak moc ho to trápí, všechno to, co jí tu říká. Ale nemohl nic jiného dělat. Vždycky ji totiž chránil a Klaus mu pomohl uvědomit si, že ji ochrání nejlíp tak, když ji nechá být. Aspoň pro teď, když je tady Esther. Když si bude myslet, že nejsou spolu a že to mezi nimi nedopadlo vůbec dobře, mohlo by to být dobré, ne? Nikdy nahlas neřekl, že si myslí, že někoho milovat může být jeho slabost, ale to bylo kvůli tomu, že nad tím nikdy moc nepřemýšlel, protože si vždycky myslel, že spolu to všechno dokážou překonat. Ale potom, co Esther ublížila jeho milované? Ne. To spolu tak docela nezvládli a Kol Genevieve akorát ohrožil na životě. Málem kvůli němu umřela. Nechce riskovat dál její život, protože by si to nikdy neodpustil. Nechce, aby trpěla jenom kvůli tomu, že ji miluje... Nemusel dlouho čekat na její slova. A že jich rozhodně není málo. Kéž by ho třeba z toho bytu vyhodila, ať si jde po svých a nechá ji na pokoji. Takhle je to všechno těžší, když s ní o tom musí mluvit a vysvětlovat jí to. ale tak asi je to tak nejlepší, když si to pořádně vyjasní teď, ne? Lepší, než pár týdnů po rozchodu, nebo nedejbože až za několik měsíců. Bože, ne. On bez ní nechce být tak dlouho. Kol bez ní nechce být vůbec, nevydrží to. Potřeboval by něco jako lektvar zapomnění, aby na ni jednou pro vždy zapomněl a aby neměla Esther důvod jí ubližovat. Něco takového by se možná dalo zařídit pomocí magie, ale problém je v tom, že to by Kol nikdy sám od sebe neudělal. Nedokázal by to. Jak ýby asi potom byl? Po tom, co by nebyl s Gen? Zůstal by stejný jako je teď? "Gen, zkus se nad tím zamyslet. Zamysli se nad tím, co ti tady říkám. Klaus má pravdu. A není to tak, že bych se rozhodl Klause nějak respektovat nebo poslouchat, to vůbec ne. Tyhle pochyby mám v sobě zakořeněné už dlouho, on jim jenom pomohl na povrch. Já jsem jim to nechtěl dovolit, protože jsem o tebe nechtěl přijít, víš?" podívá se na ni tázavě. Neočekává ale, že by to snad dokázala pochopit. Dívá se jí do obličeje a trhá mu to srdce na milion kousků, když vidí, jak ji to trápí. Určitě už ví, k čemu tenhle rozhovor směřuje... Při jejích slovech, že nesmí uvěřit tomu, že jsou jeden pro druhého slabinou, jenom odvrátí pohled někam za ni, nic na to neříká. Musí jí být jasné, že on tomu už uvěřil, jinak by tady neříkal takové věci. Když začne zase mluvit, opět se jí podívá do očí. "To jsou jenom samé kdyby, Gen. Taky můžu říct, že kdybych za tebou býval tenkrát nelezl, když ses snažila přede všemi schovat, mohla jsi opravdu zmizet někam pryč, kde by tě coven ani nikdo jiný nenašel. A to už by ti nehrozilo vůbec nic. Já toho taky nikdy nelitoval, ale prostě..." Nedořekne to a na chvilku se podívá do stropu. Hledá ty správná slova, ale nenajde je, protože jí musí říct něco na to, co řekla dalšího. "Ale já přece vím, že jsi to nemyslela vážně. Gen, potom, co všechno jsem ti udělal, jsi měla právo na to po mě ten prstýnek hodit a říct to, cos řekla. Taky jsi mi nemusela nikdy odpustit," pokrčí rameny. Nevyčítá jí to, co řekla, to neudělá nikdy. On si to zasloužil, i když se ji snažil tehdá chránit. Mírně se na ni pousměje, když slyší všechno to, co říká. Tohle mu snad ani nikdy neřekla. O tomhle spolu popravdě moc nemluvili, jak ji Kol uhnal. A nepamatuje si, že by mu takhle upřímně řekla, že byla ráda, když ji konečně získal. "A ty nevíš, jak jsem byl šťastný, když jsem tě konečně dostal," podívá se jí do očí a smutně se pousměje. Ne, to, co se dneska stane, už Gen nezmění ničím, co řekne. Celou dobu se jí dívá do očí a poslouchá, jak ho skoro prosí, aby to nedělal, aby nenechal nikoho, aby tohle, co je mezi nimi, zničil. "Já vím, já vím, ale teď je všechno jinak. Uvědomil jsem si, že ti tím akorát ubližuju, že tě ohrožuju. Nejdřív se musí zabít Esther, chápeš to? Nejdřív se musíme zbavit tohohle obrovského problému a já nechci, aby se tě to týkalo. Nechci tě už víc ohrožovat, rozumíš? Nesnesu pohled na to, jak ti moje matka ubližuje. Nesnesu pohled na to, jak ti ubližuje kdokoliv. Znovu už prostě ne, jednou mi to stačilo. Proto to dělám. Nečekám, že bys to pochopila, vážně ne. Ale možná by ses o to mohla aspoň pokusit. Snaž se mě pochopit, prosím tě," řekne naléhavým hlasem a celou dobu se jí dívá do očí. Po jejích několika posledních slovech si povzdychne. "Nikdo neříká, že je to napořád, ale teď to tak prostě musí být. Musí..." Ne, ona začala plakat. Proboha. To ještě scházelo. Co má asi teď dělat? Nemůže ji najednou chytit kolem ramen a začít ji utěšovat... "Já..." začne po chvilce a vytáhne z kapsy u kalhot malou lahvičku s červenou tekutinou, "tohle je moje krev. Je potřeba k tomu, abys našla svoje původní tělo, je potřeba k tomu, aby ses do něj mohla vrátit... Celou dobu je uložené ve sklepě na Plantáži. S tou krví ho najdeš. Už ani nebudeš potřebovat mě, abych tě do něj dostal zpět. Bude stačit Sophie nebo nějaká jiná čarodějka. Ale když bys nikoho, kdo by ti byl ochotný pomoct, nesehnala, já na Plantáži budu pořád. Slíbil jsem, že tě do tvého těla dostanu a tenhle slib dodržím..." dořekne to, vezme její ruku a lahvičku s krví jí vtiskne do dlaně. Malou chvilku mlčí a ruku jí drží, ale je to vážně jen chvilinka. Poté ji pustí a z pohovky se zvedne. "Asi bude nejlepší, když už půjdu," řekne už jenom a podívá se jí dneska naposledy do očí. I na něm je vidět, jak ho to trápí. Strašně moc. Odejde z obýváku, v předsíni si nazuje boty a opustí byt. Dveře pochopitelně zabouchnul a teď se do bytu už bez Gen nedostane, protože jeho klíče nechal ležet na stole v kuchyni. Musel se od ní držet dál a kdyby u sebe měl klíče od jejího bytu, nepomáhalo by mu to. Nevydal se na Plantáž, to ani omylem. Dneska s bude pít, hodně pít...

(Je pryč. Nevrátí se. Odešel. Je konec. Ztratila jsem muže, kterého jsem milovala, protože mě považoval za svou slabinu. Byla jsem pro něj moc slabá na to, abych se postarala sama o sebe. Abych mu ukázala, že nezáleží na tom, co kdo říká, že je důležité, že máme sami sebe. A teď už bylo pozdě mu to říct. Tedy ne, že bych se nesnažila, ale... On už byl přesvědčený, pevně rozhodnutý, co udělá a já jsem mohla jen tupě sedět a přihlížet. Už jsem mu nedokázala nic říct. Nic víc než to, co jsem mu řekla. Měla bych si připustit, že jsem slabina? A že on je ta moje? Copak by mi to snad v něčem pomohlo? Já to vlastně vím. Vím to už dlouho, ale nikdy jsem se to neodvážila vyslovit nahlas, nebo na to víc myslet. Věřila jsem tomu, že to nebude hrát až takovou roli. Když někoho milujete, vždycky to může být využito proti vám. Takhle to bylo ale naprosto u každého. Ne jen u mě a Kola. Bylo to logické, nebyla to žádná rarita. Ale u nás, u nás to možná bylo o něco složitější, protože nejsme obyčejní lidé. Nikdy jsme si ale nic takového nevyčítali. Nikdy jsme si neřekli, že je jeden kvůli druhému oslabený, že se cítí ohrožený, protože jsme prostě byli pár. Milovali jsme se. Tedy milujeme se stále, ale láska nám v tomhle případě nestačila. Rozhodně tedy nezabránila Kolovi v tom, aby udělal, co udělal. Myslel si, že mě díky tomu před něčím chrání? Tedy v tomhle případě před Esther? Ten hlupáček, jak by mě mohl ochránit vůči něčemu, do čeho už zapletená jsem a ne jen díky němu? Unesla jsem Finna, držela ho v zajetí a psychicky ho trýznila. A on to již jistě všechno své matce povyprávěl. Ne, nemohl mě uchránit před něčím, do čeho jsem se namočila sama, to nešlo. A pokud opravdu chtěl, tohle nebylo zrovna to, čím by mě ochránit mohl. Ale rozhodl se. Rozhodl se to udělat. Možná pak bude jeho nitro klidnější. Možná najde nějaký vnitřní klid díky tomu, co udělal. Řekne si, že se ode mě odstřihl a už na mě nebude myslet. Opravdu bych mu přála, aby to tak bylo, protože já osobně si myslím, že takhle jednoduché to nebude. Nemůže na mě zapomenout jen tak lusknutím prstu, nemůže si říct, že zítra už na mě vůbec nepomyslí. Teď jsem sama. Asi si budu muset svůj život zařídit trochu jinak. Tak, abych si na samotu zvykla. Vždycky tady pro mě byl, vždycky jsem za ním mohla přijít nebo on za mnou. Vlastně byl to jediné, co jsem měla. Teď samozřejmě nepočítám Sophie. Sophie je jako sestra, kterou jsem nikdy neměla. Ale Kol mohl být opravdovým členem rodiny. Vlastně jím byl. Ale teď to zahodil. Nebylo to jako ty rozchody předtím, které jsem měla na svědomí já. Bylo to vždy ve vzteku. Tohle nebylo z Kolovy strany rozhodně ze vzteku. Tohle byl rozchod, kterým sice možná říkal, že až se všechno spraví, tak my zase budeme moci být spolu, ale popravdě... kdy se to spraví? Jakou mám vůbec záruku, že se to spraví? Žádnou. Absolutně žádnou. Jsem v nejistotě, která mě momentálně ubíjí. Ležím tady na gauči. Moc dobře cítím, že pláču, protože vlastně skoro ani nevidím na strop. A vedu si vnitřní monolog. Tohle jsem nikdy nedělala. Spíš to jsou věci, které bych si měla psát do nějakého deníku, ale já nemám deník. Už ho nemám. Mívala jsem ho kdysi, protože jsem ho potřebovala, alespoň jsem si to myslela. Teď, teď v tuhle chvíli bych ho potřebovala znovu, ale nemám ho. Proto si vedu řeči ve své hlavě. Možná jsem se zbláznila. Možná tohle pro mě bylo prostě moc. Ale tolik věcí mě nedokázalo položit, proč by mělo tohle? Možná proto, že tahle bolest, kterou teď cítím, je naprosto odlišná od těch, které už jsem zažila. Je jiná. Takže takové to je mít zlomené srdce. Ta bolest mě ochromila, ale já vím, že jestli mám ještě vůbec vstát, tak ji musím nechat odeznít. Ale nejde to. Je to tak těžké. Nepředstavitelně těžké. Cítím se jako rozbitá hračka. Nebo alespoň odhozená někde do kouta, aby tam vyčkala na to, až se jí někdo rozhodne sebrat. Všechno za těch jeden a půl roku je pryč. Já vím, není to zase tak dlouhá doba, alespoň pro někoho. Ale pro mě byla dost dlouhá na to, abych mohla poznat, že Kol je láskou mého života. Možná, že jsme nebyli úplně výstavní pár, zažili jsme krušné časy, ale stmelilo nás to vždycky ještě víc. Bohužel ten tmel nebyl dostatečně silný, aby odolal téhle zkoušce. A já vím, že tohle není jako nikdy jindy. Já vím, že tohle je opravdové, že se Kol neobjeví za chvíli ve dveřích s tím, že si to rozmyslel a všechno chce vzít zpátky. Je pryč a já jsem sama...

Na pohovce ležela až do rána. Vyčerpáním z toho, jak usedavě plakala nakonec usnula. Když se probrala, stále svírala v ruce lahvičku s Kolovou krví. Byla možná i trochu překvapená, že ji neupustila na zem. Ale to bylo jen dobře, protože teď by asi nezvládla vidět Kola znovu s tím, že tu lahvičku s krví rozbila a potřebuje krev novou. Nechtěla ho vidět, nemohla ho vidět. Namáhavě vstala z gauče a už teď věděla, co udělá. Půjde na plantáž a bude doufat, že Kol tam nebude. Popravdě si spíš myslela, že se opíjel někde ještě teď. Znala ho na to až moc dobře. Využije toho času. Nechtěla by se s ním totiž střetnout někdy později, tohle nebude teď riskovat. Raději všechno teď vysvětlí Cassandře, než aby potkala jeho. Dala se do pucu, i když to bylo opravdu dost pomalé. Neměla tak nějak vůli dělat něco rychle. Vyklouzla ze svého bytu kolem desáté hodiny a zamířila na plantáž, aby získala svoje tělo.)

(Rozhodla se. Odjede. Sice to není zrovna to, co opravdu chtěla, ale za téhle situace... Už nechce potkat Kola, vlastně nechce ani pomyslet na to, jak by jejich setkání vypadalo. Miluje toho muže, i když se teď chová takhle. Ale o to je to všechno horší. Vidět na vlastní oči to, jak se vlastně změnil. Jaký byl předtím, než ji potkal a zamiloval se do ní. A ona nemohla udělat nic pro to, aby mu to připomněla, aby mu všechno řekla. Jednak by se jí vysmál a nevěřil by jí, a pak tu byla Esther, která by se jí za to pomstila. Elijah měl pravdu. Měla by se prostě na nějaký čas stáhnout. Nebude provokovat Esther, nebude provokovat Kola. Prostě se vypaří a pojede někam poznávat svět, jak to vždycky chtěla. Tedy jako puberťačka rozhodně ano. Toužila po tom, že procestuje svět a že se podívá na místa mimo New Orleans. Teď z toho nebyla zase tak odvařená, protože její život je tady v New Orleans a dalo by se říct, že má jistý postoj starousedlíka, který ani nijak netouží po tom odjíždět na nějaké velké vzdálenosti. Ale jednou to už udělala. A nebylo to zase tak dlouho. Paříž. Nádherné město, ve kterém strávila dva měsíce. Ale přesto se tam necítila jako doma. Navíc procházela jistým obdobím, které pro ni rozhodně nebylo jednoduché. Kam se asi tak vydá teď? Španělsko? Ano, tam by se podívat mohla. Navíc je vlastně už skoro léto a teploty tam jistě budou příjemné. Ale stále z toho všeho měla takové smíšené pocity a nebyla si pomalu jistá už ničím. Už pár hodin vlastně seděla na svém gauči se sbaleným kufrem u nohou a civěla do zdi. Přemýšlela. Dokonce se párkrát přistihla, jak si okusuje nehty. Najednou prudce vstala a popadla kufr. Prostě vyklidí pole. Na pár týdnů... měsíců, co ví. Ale odjede.)

Včera večer to bylo s Claire fakt něco. Ne, že by si s jinýma holkama neužíval, ale s Claire to bylo už poněkolikátý a stále ho překvapovalo, jaké ona dokázala vymýšlet vychytávky a nové věci. Takže to pokaždý je, jako by s ní spal poprvé. A to je docela fajn, ne? Bohužel, když se ráno vzbudil, Claire už tam nebyla, což ho docela mrzelo, protože tím bylo vyloučeno nějaké další kolo, popřípadně kol víc. No co se dá dělat, asi si bude muset dneska na povyražení najít nějakou jinou holku. Popravdě o jedné přemýšlel dost často a dneska by byla možná správná chvíle ji navštívit. Jednak by potřebovala dát co proto za to, co mu udělala a druhak... Kol je po včerejšku docela namlsaný a je si jistý, že s tou zrzkou by to stálo za to. Přes den je doma, hraje nějaké ty svoje hry (o kterých si samozřejmě nepamatuje, že je dostal od Genevieve - má za to, že si to koupil všechno sám), pije krev a dává si i trošku alkoholu. Ještě že není člověk, jinak by mu bylo po včerejšku asi dost blbě.
Někdy k večeru se rozhodne, že ji konečně zajde navštívit. Zjistil si, že dneska službu v baru nemá, takže asi bude doma. Teda doufá v to. Pokud to není nějaká rajda, že by spala u nějakého chlapa. No, i když... Spala s Klausem, tak by se nebylo čemu divit. Ale zase v baru nevypadala tak, že by chodila s každým. Třeba chodí za peníze. Hm. Každopádně se jí na to může dneska zeptat.
Ani se neoblíká do ničeho jiného - má na sobě tmavě modré rifle, šedé tričko a na tom jenom koženou bundu - nasedne do auta a rozjede se tam, kde bydlí. Věděl to, protože tady v New Orleans se nic neutají. A zvlášť ne to, kde bydlí tahle čarodějka. Tedy pardon, bývalá čarodějka. Netrvá to dlouho a je na místě. S ničím se nezdržuje a rovnou vejde do domu, kde byl byt, ve kterém bydlí. Někdo zapomněl pořádně zabouchnout dveře, takže si ani nemusel dělat starosti s tím, aby je nějak otevřel, kdyby byly zamčené. Šel po schodech a v každém patře se zastavil u všech dveří, aby se podíval, jaké je na nich napsané jméno. No samozřejmě, že ona bydlí až v tom posledním. Tomuhle se říká zákon schválnosti. Nejdřív slušně zaklepal a čekal, až mu otevře. Byla poměrně rychlá, ale podle jejího výrazu usoudil, že právě jeho tady zrovna nečekala. Nenechal ji říct ani slovo a hned se k ní upíří rychlostí přemístil, chytnu ji pod krkem a přitlačil ji ke knihovně až uvnitř v bytě, v obýváků. Několik knih na ni i spadlo, ale to mu bylo upřímně dost jedno. Co je pár knížek na hlavě a trošku sevřené hrdlo oproti zlomenému vazu??? Drží ji pod krkem, malou chvíli se na ni dívá a potom se rozhlédne po obýváku a uvidí kurf. Tak ona mu chtěla pláchnout, jo? Vtipný. "Jedeš na dovolenou, zlato? Nějak neplánovaně, ne?" podívá se na ni tázavě a jeho stisk nepovoluje. Možná právě naopak, sílí.

(Šla směrem ke dveřím s tím, že opravdu odejde. Teď nebo nikdy. Musela to udělat v době, kdy bude opravdu odhodlaná. A pokud ji někdo zastaví, což by snad nemělo hrozit, protože vlastně o odjezdu nikomu neřekla, vlastně se ani nerozloučila se Sophie, ale té má v plánu zavolat, až bude pryč, tak se odtud asi nedostane. Sophie bude možná ze začátku naštvaná, ale snad ji alespoň časem pochopí, proč odjela takhle bez rozloučení. Ví, že kdyby za Sophie šla a vše jí řekla a loučila by se s ní, mohla by si to rozmyslet. Vezme za kliku a v tu chvíli někdo zaklepe. Vlastně otevřela dveře proto, že chtěla odejít, ne že by někoho očekávala a šla mu tak rychle otevřít. Byl to pro ni tedy takový moment překvapení, když uviděla ve dveřích Kola. Vytřeštila oči a to bylo všechno, co byla schopná udělat. Vlastně nestačila ani nic říct, nějak se vyjádřit slovně k tomu, že na její prahu stál. Byl ten poslední, koho by u svých domovních dveří chtěla teď vidět. Kol znamenal problémy. Velké problémy pro ni, protože minule se k němu opravdu nezachovala pěkně. Zlomila mu vaz a on se teď zřejmě přišel mstít. Rozhodně to tak bylo, protože než se nadála, byla natlačená u knihovny, až vypadlo pár knih. Kol ji držel pod krkem. Hodně pevně. Kdyby byla člověk, tak by začala lapat po dechu, ale ona dýchat nepotřebovala. Spíš to bylo teď opravdu nepříjemné, protože nevěděla, co přijde. Mohl ji klidně zabít. Nevěděla, jak hodně přehnaně bude reagovat. V bytě měla dost dřevěných věcí, aby si jednu vybral, rozbil ji a udělal si z ní kolík, který potřeboval, aby proklál její srdce. Snažila se ale zatím zachovat klid, protože Kol ji sice držel pod krkem, ale to bylo zatím všechno. Mohla z toho nějak vybruslit, i když ho asi jen těžko mohla porazit, už věděl, že od ní může čekat podrazy. Teď si jistě bude dávat moc dobrý pozor na to, jaké pohyby ona dělá a co chce udělat. Vlastně by měl mít teď Kol oči všude. Po ruce ale neměla žádnou zbraň, kterou by ho mohla, i kdyby na chvíli, zneškodnit. A vaz se lámal při škrcení docela těžko, protože přeci jen, nebyla to zrovna pozice, ve které byste měl nějakou extra sílu něco udělat. Chytila se oběma rukama jeho paže, která ji škrtila a snažila se ji oddálit, ale rozhodně to nijak nepomohlo, protože Kol měl sílu jako býk. Rozzuřený býk momentálně. Při jeho poznámce, jestli se někam chystá, se mírně ušklíbla. S námahou mu odpověděla. Přeci jen, nemluví se moc lehce, když vás někdo drží urputně pod krkem.) Last minute. Výhodná cena. Velice lákavé, nekup to. (Podívala se mu do očí a vlastně se mu i v tuhle chvíli tak trochu vysmívala. Jestli má umřít, tak fajn, ale rozhodně ho nebude žadonit o život.) Ale zřejmě se podívám někam jinam, než kam jsem původně plánovala. (Mezi větami, někdy i slovy, dělá pauzy, protože mluvit jde vážně těžce.) Přišel jsi mě zabít? Posluž si, ale... (Najednou přiletí Kolovi rána pěstí do levé tváře a on povolí svůj stisk. Díky tomu se z jeho sevření vymaní a podaří se jí uniknout z jeho spárů. Alespoň na chvíli. Ví, že Kolovi ale úplně neuteče. Proto se ani o útěk nepokouší. Bylo by to pak jenom horší, protože by nabyl dojmu, že ona je prchající kořist, plachá, a ti se loví mnohem snadněji než ty, které kladou odpor, i kdyby měl být sebemenší.) ... budu se bránit. Ať to nemáš zadarmo. (Vrhla se na něj a shodila ho na zem. Zaklekla ho, tak nějak. I kdyby to nemělo trvat dlouho, aspoň na chvíli je na koni. Tohle by byla dokonalá milostná předehra, kdyby jeden druhého nechtěl zpacifikovat. Ona teď bránila svůj život, protože se domnívala, že Kol si přišel pro ten její. Vždyť škubla vazem Kolovi zatracenýmu Mikaelsonovi. Jistě toužil po pomstě.)

Nebyl jemný a ona to snad ani nemohla čekat potom, co mu udělala. Zlomila mu vaz, nemohl jen tak přijít a být na ni milý. To není jeho styl, odpouštět něco jen tak. Rozhodně ji nechce zabít, jak si určitě myslí, ale to neznamená, že si nezaslouží zažít něco, po čem by si pamatovala, že už nic podobného dělat nemá. Je potřeba ji aspoň trošku vystrašit, aby z něj měla pokud možno aspoň nějaký respekt a nedovolovala si k němu. I když... Jemu se to svým způsobem líbí, když se ženská hned nedá a když je taková drzejší. Vždycky se mu to líbilo a Genevieve to dělá ještě víc sexy, než je. Kdyby jen nedělala až tak velké drahoty a prostě to s ním zkusila. Nelitovala by!. Kol asi působil rozzlobeně, ale pravda je, že ani rozzlobený nebyl. Jo, pořád ho šíleně štvalo, jak se k němu zachovala a co si dovolila, ale co. Má s ní ještě svoje plány, takže se nesmí nechat unést svými emocemi (v tomhle případě zlobou) a zabít ji. To by bylo špatné. Ona je jediná, kdo mu může pomoct v té věci, kvůli které tu je. Drží ji pod krkem fakt dost silně a když si všimne kufru, dojde mu, že asi chtěla někam utéct. A taky se jí na to 'zeptá'. Stisk nepovoluje ani když vidí a slyší, jaké problémy dělá Genevieve mluvit. A nějaké její ruce na té jeho, snažící se ho nějak odstrčit? Oproti němu nemá skoro žádnou sílu, nemůže ho ohrozit. A i kdyby měla nějaký skvělý nápad jako v tom baru, teď už se jen tak lehce napálit nenechá. Je to Kol Mikaelson, liška podšitá, je chytrý, nesmí dopustit, aby se to ještě někdy stalo něco podobného. Jenom se na ni ušklíbne potom, co mluví o last minute. Moc dobře ví, že se ho zase snaží vytočit, jen nechápe, proč. "Kdyžtak bych ti doporučoval Bali. Byl jsem tam, už to bude rok zpátky, co jsem tam byl. Je to tam fakt skvělý. Super holky, ubytování, obrovská postel, bazén..." na chvilku se zamlčí jako kdyby přemýšlel, co k tomu ještě přidat a pak pokračuje: "No prostě zábava a povyražení zaručeno. Určitě by sis to tam taky dokázala užít," řekne a pousměje se na ni. Ale není to žádné milé pousmátí. Takové to 'od srdíčka'. "Ale ty se stejně nikam teď nepodíváš, tak radši nic neplánuj," upozorní ji. Třeba to pochopila tak, že jí chce nějak ublížit, aby nemohla nikam jet, ale to není pravda. Jenže Genevieve je Genevieve, má svoji hlavu a pochopila to jinak, než to myslel. Když se ho zeptá, jestli ji přišel zabít, musí se krátce zasmát. Krátce proto, že najednou dostal ránu pěstí do obličeje a automaticky povolil stisk na jejím krku. Chytne se za místo, kam ho uděřila, to je reflex. Už za pár vteřin se ale zmátoří a podívá se na ni. S úsměvem. Ano, usmívá se. Ta holka se mu líbí. Jiná by už brečela a prosila o život, ale ona? Chce o něj bojovat holýma rukama. Ani se nenaděje a ona dokončí větu, kterou před malou chvílí započala. Čekal, že na něj zase nějak zaútočí a věděl, že mu od ní nic moc nehrozí, takže se nechal povalit na zem. Opravdu se nechal, nebránil se. Jenom se šklebil a usmíval jak debil. Mohlo to vypadat, jako by se jí vysmíval. Jako by se vysmíval tomu, že si myslí, že by ho mohla nějak ohrozit. Teď byla ta poloha, ve které se nacházeli, docela zajímavá. Kol na zemi, ona ho zaklekla. "Víš..." začne a se zájmem si ji prohlíží od hlavy až k patě. Tedy spíš od hlavy až k výstřihu, u kterého se na chvilku zastaví, a dá jí tím dost okatě a úmyslně najevo, že se tam dívá. Poté se vrátí zpět k jejímu obličeji a dívá se jí do očí, "mám rád, když se holka brání, je trošku divočejší a nechce se jen tak dát. Vlastně je to mnohem větší zábava než normálně. Mám to takhle rád, ale ve skutečnosti..." řekne a v ten moment se upíří rychlostí přemístí tak, že teď jsou přímo naopak. Gen dole a on nahoře. A ne, že na ní klečí, normálně má svůj obličej blízko tomu jejímu, skoro na ní ležel, kdyby se nezapíral jednou rukou. "...mám rád, když jsem nahoře já. To mám potom víc možností," ušklíbne se na ni a pak ji dost vášnivě políbí. Je to ale velmi krátké. "Ale dneska ne, zlato. Dneska s tebou chci něco probrat," sladce se na ni usměje, ale pořád se nemá k tomu, aby se zvedl.

(Musela od Kola očekávat dokonce i to nejhorší. Nevěděl, co v tomhle bytě už spolu prožili. Nevěděl, že tady s ní žil. Ještě donedávna tady byly jeho věci, ale ty už jsou taky pryč. Nechala je na Plantáži. Vlastně tu teď není žádný důkaz o tom, že Kol a ona byli pár. Ani fotky tu neměla, jak bylo zvykem. Jednak si sama nechtěla připomínat to, že ztratila někoho pro ni tak cenného... a taky nechtěla, aby kvůli tomu vyvstávaly otázky, kdyby se stalo něco takového, jako se děje právě teď. Její polici v knihovně, kde měla fotky, tak zdobila jen fotka se Sophie, Kate a taky s Cami, když se společně fotily v baru při šichtě. Ano, opravdu má vystavenou fotku s Cami. Kdo by to byl na začátku vůbec řekl. Ona Cami neměla ráda a Cami neměla ráda ji. Ale tak nějak se všechno dá změnit. Opravdu. Kol toho byl teď živoucím důkazem. A přitom poměrně stačila jedna jednoduchá věc, která z něj udělala to, co byl předtím. Stačilo vymazat jednu jedinou osobu - ji. Kol teď rozhodně nebyl někdo, s kým by šla jen tak na rande, protože věděla, jaký je. Věděla, že ona rozhodně není jedinou sukní, za kterou se otáčí. A vlastně Kol ani o žádné rande nestál, šel rovnou na věc. A jí se to rozhodně nelíbilo a měla k tomu výhrady. Jenomže on ji odmítl poslouchat. Byl to zkrátka malý kluk, který si vydobyl klidně bušením pěstiček všechno, co chtěl. Jenomže u ní to tak rozhodně neplatí. Na ni tohle neplatí a dala mu to dost jasně najevo, když mu zlomila vaz. Jenomže si taky moc dobře uvědomovala, že to taky mohla být poslední věc, co tady na tomhle světě udělala. A proto se nakonec rozhodla vyklidit pole. Protože se nechtěla nechat od Kola zabít a taky nechtěla, aby se Esther nějak mstila na jejích blízkých. A i když za tohle ona nemohla, i když si ji Kol našel sám a sám ji chtěl dostat, Esther by si to mohla klidně vyložit jinak, že ho nějak nalákala. A o to ona nestojí. Jenomže její plány na odjezd byly tu tam, když se Kol objevil ve dveřích a začal ji škrtit. Samozřejmě, že si začala myslet, že si s ní přišel trochu pohrát a pak ji zabije. Co by taková nátura, jakou Kol teď má, udělala? Přesně to, co si teď myslela, že Kol udělá. Jenomže ona mu tohle opravdu nehodlala dát zadarmo a i když to bude marné, tak se bude prát. Aspoň odejde z tohohle světa jako někdo, kdo se nevzdal života. Drze mu odpověděla na jeho otázku, ale rozhodně nečekala, že by jí mohl odpovědět takhle. Na chvíli se zaraženě podívala Kolovi do očí a na malý moment v nich byl vidět jakýsi zlom. Jako kdyby najednou proboural tu její bariéru, kterou si postavila, a ukázala svoje nitro. Píchlo jí z toho u srdce. Mluvil o Bali. Tam byli společně, ale on si to nepamatoval. Mluvil o tom, jako by tam byl sám a užíval si tam společnosti jiných žen. Ale pravdou bylo, že tam byli spolu a že to bylo perfektní. Ale opravdu jen bylo... Už není. Nic z toho už není. Vzchopila se a její výraz, který se Kolovi mohl zdát zvláštní, zase ztvrdl.) Bali, říkáš... Zřejmě dobrý a zaručený tip. (Sykne bolestí, protože míra, jakou jí držel pod krkem už byla enormní. Sice na svůj krk neviděla, ale cítila, jak jí vlivem té síly začíná otékat. Ví, že kdyby ji pustil, bude otázkou několika desítek vteřin, než otok zmizí, ale i tak. Nebylo to stokrát příjemné a možná, že ji ani pustit nehodlá a prostě ji zabije. Vlastně ani nemusí použít kolík, může si jen tak vytrhnout její srdce a bude to mít stejný účinek. Možná to bude ještě dramatičtější. Jakmile řekl, že se stejně nikam nepodívá, začala si opravdu myslet, že bude brzy mrtvá. Ale ne tak brzy, jak by si Kol mohl myslet a přát. Tohle mu jen tak nedá. Praští ho pěstí a díky tomu se vymaní z jeho sevření a dostane se do bezpečné zóny, i když bylo jen otázkou času, na jak dlouho ta zóna byla bezpečná. Bylo vidět, že Kol si tohle užívá. Vlastně se mu v očích zcela zračila potěcha z toho, jak to tady probíhá. Líbilo se mu, jak se bránila, jak neuronila ani slzu pro to, že by měla přijít o život, jak ho nezačala prosit na kolenou, aby ji ušetřil, že se mu omlouvá. Ne, taková ona rozhodně nebyla a tohle ani Kolovi dopřát nechtěla. Vlastně by ho takové chování mohlo zcela a jistě otrávit a on by ji zabil tuplem. Neví proč, ale takhle nějak cítí šanci, jak se vyvléct trestu smrti. kdo má rád ufňukance? Vůbec nikdo. Kolův úsměv ji ale vytáčel ještě víc. Vážně si myslí, že ona je proti němu naprosto bezmocná a on ji má právě v kapse. Možná to tak opravdu je, ale nejvíc ji na tom iritoval právě ten jeho úsměv. Vrhla se na něj a povalila ho na zem. Mohl se dost dobře bránit, ale neudělal to. Jenom se dál usmíval jako blbeček. Byla to pro něj zábava. Ona mu teď poskytovala zábavu a on z ní nemohl spustit oči, protože musela zřejmě podle Kola vypadat vtipně, jak se tak snažila. Ale opravdu stále nevypadal na to, že by ji chtěl zabít. Měří si ho dosti nedůvěřivě a když se začne koukat do jejího výstřihu, tak jen zakroutí očima a povytáhne obočí.) Vážně? Tohle se mi zdá jako vážná situace, mohl by ses mi aspoň dívat do očí? (V tu chvíli se vrátil k jejím očím a ona čekala, co z něj vypadne. Naklonila mírně hlavu. Dobře, už definitivně pochopila, že on dneska nepřišel, aby ji zabil, proto je vlastně stále tak drzá, proto si to dovolí a proto se o trochu víc uvolnila. Není tak napjatá jako před chvílí. A Kol to mohl cítit. Vlastně tak mohl i poznat, že prokoukla tu jeho hru kočky s myší a že už může přestat dělat bububu, protože jestliže za ní přišel a nechtěl ji zabít za to, co mu udělala, něco od ní potřeboval. Vlastně teď byla tak trochu na koni, ale za chvíli si role vyměnili a ona ležela pod ním. Dobře, tak teď je vlastně opravdu paralyzovaná a nemůže zase dělat nic. Kol ji má v hrsti. To to její vítězství netrvalo dlouho, ale ještě není konec.) Samozřejmě. Muži chtějí být vždy na vrcholu. (Odpoví trochu jízlivě a dívá se přitom Kolovi do očí. Jsou opravdu teď hodně blízko sebe. A ona, chtě nechtě, ucítí jistou míru vzrušení. Bože, tohohle muže milovala a sdílela s ním jedno lože a moc dobře ví, jaký Kol je. A teď je tady a leží na ní a ona je netečná, protože takhle to nechce. Chce a přitom nechce, kde kdo by si pomyslel, že je prostě ženská, která opravdu neví, po čem touží, ale ona to věděla. Toužila po Kolově blízkosti, ale ne takovým způsobem. Když ji políbil, bylo to jako blesk s čistého nebe. Krátké, vášnivé a přitom výstižné. Moc dobře věděla, co to znamenalo, rozhodně to s ní nevzdal. Byl to příslib toho, že si ji jednou prostě vezme. Ale dnes to podle jeho slov nebude. Polkne a podívá se na něj. Snaží se nevnímat, jak hodně blízko ní byl, ale to moc nešlo, když jí dýchal do obličeje.) Poslouchám, Mikaelsone. (Trochu nadzvedne bradu a pootevře rty. Ale nepožádala ho o to, aby z ní slezl. Věděla, že kdyby to udělala, už tuplem by na ní zůstal ležet.) Co ode mě potřebuješ tak urgentně, že mě kvůli tomu nemůžeš zabít, i když bys asi chtěl. (Ušklíbla se na něj.)

Samozřejmě, že si všimne toho jiného pohledu, když začne mluvit o Bali, ale nechápe, proč se tak začala tvářit, takže k tomu nepřikládá žádný zvláštní význam. Třeba už na Bali byla a něco se jí tam přihodilo, nebo cokoliv, vůbec netuší. Každopádně se jí na to rozhodně nebude ptát, protože ho takové věci nezajímají. On je tady kvůli sobě a kvůli tomu, že od ní něco potřebuje, není to zpovědnice, aby se mu tady svěřovala jako nejlepší kamarádce. Po chvíli se tváří zase úplně normálně, takže to asi fakt byl jenom nějaký chvilkový výpadek. Kol za tím nic moc nehledá, prostě nezájem. "Výborný tip. A když si budeš myslet, že by sis tam žádnou takovou zábavu nenašla, stačí říct. Myslim, že v tvym případě bych si vystačil jenom s tebou, ne jako když jsem tam byl prve. Třeba týdenní maraton, to by mohlo být docela zajímavý, co myslíš?" podívá se na ni a ušklíbne se. Taky ji druhou rukou, kterou má volnou, provokativně pohladí po tváři, které mu přišly trošku víc červené. Asi to je tím, jak ji škrtí. Ale normálně se mu zdá docela bledá, tak aspoň teď chytne nějakou pořádnou barvu. Genevieve nejspíš po tom všem, co jí řekl, a zvlášť po té poslední větě, nabyla dojmu, že se odtud živá nedostane. No a nebyla by to ona, kdyby se nezačala bránit. To se mu na ní strašně líbí. I kdyby měla jistou smrt, snažila by se zachránit a bojovala by do poslední minuty, vteřiny. To každý nedokáže a zvlášť ne ženy. Slyšel něco o její minulosti a domnívá se, že tuhle vlastnost, tu nebojácnost vůči všem, hlavně chlapům o dost silnějším, získala kvůli svému bratrovi. Zajímalo by ho, jestli mu někdy ubalila takovou ránu jako teď jemu. Protože do toho dala sakra velkou sílu. Ale tak není se čemu divit, je upírka, které jde o život, jasně že ho nebude šetřit. Sice ho to bolelo a to dost, ale bylo to jen chvilkové, za několik málo vteřin už stál zase v pozoru naproti ní a s úsměvem ji pozoroval. Asi se jí to zdálo divné, co je mu k smíchu. A nebo ho chápe, jestli je chytrá. Připadá mu vtipné to, jak si myslí, že mu může nějak ublížit. Ale zároveň je za to rád, aspoň je tu nějaké to vzrůšo. Věděl, že mu ublížit nemůže, maximálně mu zase jednu vrazí, ale to přežije. Proto se nebrání, když se na něj vrhne a povalí ho na zem. Vlastně se mu to docela líbí. Teď by mohli jít rovnou na věc, aspoň by při téhle návštěvě spojil příjemné s užitečným. Ale tak nějak si myslí, že dneska to s ní asi taky nevyjde. Jedině, že by ji ovlivnil, ale to se mu nechce. Ona pro něj bude něco jako výzva. Bez nějakého přímého ovlivnění, aby se s ním vyspala, ji do té postele stejně dostane, na to dá krk. Klečí na něm a je nad ním nakloněná, takže jí bylo dost dobře vidět do výstřihu a nebyl by to Kol, kdyby toho nevyužil. Ne, že by to dělal nenápadně, to vůbec. Dělal to až moc okatě, aby si všimla, že se jí do výstřihu kouká. Když se ho zeptá, jestli by se jí mohl dívat do očí, protočí je tentokrát on, jako by říkaly 'ta toho nadělá'. Nic jí na to ale neříkal, místo toho začal mluvit on sám. Možná si myslela, že přejde rovnou k věci, co chce, ale ne. Chce si to pořádně vychutnat, takže udělá něco, co asi Gen nečeká. Upíří rychlostí se přemístí tak, aby byla ona teď dole a on nahoře. Tak je to mnohem pohodlnější. "To máš pravdu. A já vždycky toho vrcholu dosáhnu. Ve všem," tajemně se na ni usměje a potom jí najednou políbí. Je to krátký, ale zato vášnivý polibek a ona asi ani nestačila nějak zareagovat, že by dala nějak najevo, že nechce. Neměla na to čas, jak to bylo krátké. Potom jí řekne, že dneska ale nic nebude. Teda asi. Tak nevíte, co bude za pár minut... Pořád na ní leží a nějak se mu nechce slézt z ní dolů, tady na zemi s ní se mu celkem líbí. A ona neprotestuje. Radši. "Nějaká nedočkavá, ne?" podívá se jí do očí, když se ho zeptá, co po ní chce. "Nejdřív bych z tebe asi mohl slízt, co?" koukne na ni tázavě, ale pořád se nemá k tomu, aby slezl.

(Jakmile začal mluvit o Bali, bylo to, jako kdyby ji mučil. Ani o tom vlastně nevěděl, ale dost to na ni fungovalo. Musela to ze sebe ale otřást, protože si nemohla dovolit teď myslet na to, jak to bylo na Bali krásné. Kolik pěkných chvilek tam společně zažili a jak se měli dobře. On si pamatoval něco jiného. Ona do jeho paměti už nepatřila. Neví, jak moc mu musela Esther taky pozměnit vzpomínky, ale některé rozhodně ano. Jiné stačilo prostě jen vymazat. Bali si tedy pamatoval, ale rozhodně si musel tedy myslet, že si tam užívá sám a každou noc si na pokoj vodil jinou ženu. Esther v něm vlastně i povzbuzovala to, jaký byl předtím. Nesnažila se mu vnuknout nějakou myšlenku, že se změnil. Nechala ho takovým zmetkem, jakým předtím byl. Ale tohle musela teď hodit za hlavu, protože Kol ji tu ohrožoval a ona si rozhodně nemůže dovolit vyměknout. Přes veškerou bolest, kterou ve svém nitru cítila, se na její tvář vrátil stejně kamenný výraz, jaký tam měla před chvílí. Kol o Bali pokračoval. A byly to vlastně dost sexistické řeči, které se týkaly její osoby. Kdyby tak věděl, že celou tu dobu, co na Bali byl si užíval s ní a jen s ní. S nikým jiným.) Pokud bys to zaplatil. Nějaký ten filmový maraton bych s tebou asi přežila. (Ušklíbla se. Moc dobře věděla, že takhle to Kol nemyslel, ale ona rozhodně nepřistoupí na nějaké jeho oplzlé řečičky. Už i docela sípala, protože takhle dlouho stažené hrdlo neměla už nějakou tu chvíli. Tváře měla červené a na její bílé pleti to bylo trochu něco unikátního. Ale bylo jí to jedno. Musela se dostat ven z jeho područí. Proto mu jednu ubalila a opravdu na síle nešetřila. Byla upír a uměla koncentrovat svou fyzickou sílu opravdu dobře. Kdyby byla člověk a praštila by dalšího člověka, tak by ho to bolelo stejně jako tahle rána upíra. Nehodlala se vzdát. Vlastně v ní tahle celá situace nastartovala jakýsi mód sebeobrany a sebezáchovy. Kdyby slyšela Kolovi myšlenky, dala by mu za pravdu. Naučila se rvát, vytrvat a bojovat o svůj život samozřejmě hlavně díky jednomu muži, který jí dělal ze života peklo hodně dlouho. Benjamin, její bratr. A někdy se musíte bránit i proti člověku, kterého milujete. Jako to ona teď právě dělá s Kolem. Kol si tohle opravdu užíval. A ona mu to rozhodně nebrala, ale pokud si myslí, že se třeba přestane snažit jen kvůli tomu, že Kol se nad tím spíše baví, než aby se nějak obával, že se mu něco stane, tak to byl na omylu. Vrhla se na něj a zaklekla ho. V normálním případě by si asi řekla, že tohle všechno je sakra sexy a už by využila toho, že Kol je pod ní a podnikla by jisté kroky pro to, aby ho zpacifikovala a náramně si to společně užili, ale tohle nebyla žádná milostná předehra. I když by to tak Kol jistě mohl brát, takhle by se mu to mohlo líbit. Ale ona bude dělat všechno pro to, aby se tohle nezvrtlo v nějakou divokou milostnou scénu, protože pak by se proklínala. Samozřejmě, už pochopila, že Kol nepřišel, aby ji zabil, ale vážně ráda by věděla, co od ní vlastně očekává, pro co si přišel, co chce. A tak nějak tuší, že i když by ji Kol rád dostal do postele, rozhodně tu dneska není kvůli tomu, že by snad moc dlouho abstinoval a potřeboval ukojit svoje vášně. Jejich role se prohodili, když ji dostal pod sebe a on teď ležel na ní. Samozřejmě. Samolibý jako vždycky. On přeci potřebuje být pánem situace a dostat se na vrchol tak, jak on sám to potřebuje.) No, hodně štěstí s tím dosahováním vrcholů. Ne všechny jsou zrovna dobře zdolatelné. (Ušklíbla se na něj a povytáhla při tom obočí. Samozřejmě, že tím myslela sebe a jeho pokusy o to ji dostat. Ale stejně, mohl si klidně najít někoho jiného, ale on si vybral právě ji, která v sobě právě nosí zmatek a nepořádek a rozhodně se s ním nechtěla zaplést, aby se jí to všechno jen stále nepřipomínalo a taky, aby Esther nekonala pomstu na jejích bližních. No není tohle zákon schválnosti? Políbil ji a ona by snad ztratila i dech, kdyby to nebylo tak rychlé a tím pádem to tak rychle neodeznělo. Srovnala se díky tomu celkem záhy a rozhodně mu nedala znát, že ten polibek se jí líbil. Proč ji musí jen takhle mučit? Jen jeho přítomnost ji dovádí k šílenství, ale on ještě dělá tohle. Zeptá se ho na to, proč přišel, co od ní chce. Možná by z ní pak konečně mohl slézt a ona by se přeci jen cítila o něco volněji. Ale on místo toho, aby jí odpověděl, vlastně odvětí jinou otázkou.) Já nejsem nedočkavá. Chci jen vědět fakta. Kvůli něčemu jsi přišel, tak bys mohl přejít k věci. (Podívala se mu docela tvrdě do očí. Už ji to pomalu přestávalo bavit. Ať už z ní sleze sakra. Když sám od sebe řekl, že by z ní už mohl slézt, tak pokývala hlavou.) Ano, to bys tedy mohl. (Přitakala, ale on se ani tak k ničemu takovému neměl. O co mu sakra jde?) O co ti jde, Mikaelsone? Slez sakra ze mě a konečně to vyklop! (Přimhouřila oči. Začínala být naštvaná.)

Neodpustil si žádné ty svoje sexistické řeči a narážky, proč by to taky dělal? Když má příležitost k tomu, aby něco takového řekl, nebude přece mlčet. Potřebuje ji dostat do rozpaků. A až se mu to pořádně povede, dostane ji. Myslí si, že to už nebude trvat moc dlouho. Možná ten pohled, jak začal mluvit o Bali a o tomhle všem kolem toho, mohl znamenat něco podobného. Postupně ji dostává do úzkých a ona za chvíli nebude vědět, jak se mu ubránit, jak mu nepodlehnout. Jo, takhle to udělá. Žádné ovlivňování typu 'vyspi se se mnou', ale půjde na to takhle pomaloučku. Ona se prostě jednou zlomí, její zábrany budou pryč a společně si užijou. Však je to jednoduché, vyjde to. Určitě ano. A když ne... dobře, ovlivnění se taky nebude bránit. Nikdy mu nedělalo problém někoho ovlivnit, tak proč teď, že ano. Tohle jen bude brát jako výzvu a ovlivnění bude to poslední řešení. Pozvedne koutek úst, když slyší její odpověď. Jasně, že z toho dokázala nějak vybruslit, i když moc dobře věděla, jak to myslí. To je mrška... "Jasně že bych to zaplatil. Jestli sis nevšimla, peněz mám dost," ušklíbne se na ni a potom pokračuje. "Takže jakej druh máš ráda? Nějakou klasiku, něco s příběhem, lesbičky, gaye, paní učitelky se studenty..." začne vyjmenovávat všechny možné druhy porna, které viděl. A že jich nebylo málo. Když jich pár řekne, dovolí si dodat ještě něco: "A nebo jestli se nechceš dívat na nic takovýho, můžeme si nahrát něco svýho, pak se na to podívat, řekneme si, jak by to mohlo být ještě lepší a příště to bude dokonalý, co na to říkáš?" zeptá se jí s úsměvem na rtech. Jestli se chtěla vyhnout jeho sexistickým řečím, měla radši mlčet a ne začít mluvit o filmech. Rozhodně si tím moc nepomohla. Poté to šlo všechno už docela rychle. Ani se nenadál a bolela ho tváře od rány, kterou mu uštědřila do obličeje. Dost to bolelo, dala do toho velikou sílu. Snažila se, holčička, ale muselo jí být jasné, že dneska se jí nepovede mu nic provést, protože si na ni bude dávat velký pozor. Ví, že je to vychytralá malá mrška, která nemá respekt skoro z ničeho, ani z Původního upíra. Nejdřív to vypadalo, že v téhle jejich malé šarvátce vyhraje Genevieve, vlastně měla dost dlouho navrch, ale Kola už to nebavilo a tak převzal nad vším kontrolu on sám. No co, radši bude ležet on na ní, aby mu nikam nepláchla. A navíc, nebude mít skoro žádnou šanci mu uštědřit další ránu nebo se z pod něj dostat. Prostě dokonalý. A navíc ji takhle může provokovat, jak si na začátku řekl. Může ji takhle snadno dostat do rozpaků, protože jak se od ní dozvěděl už v baru, přitahuje ji, a to dost. "Myslím, že na tenhle se dřív nebo později, spíš dřív, dokážu dostat, technicky vzato už na něm sem," ušklíbne se na ni. To ona pro něj byla ten vrchol. A ji dostane. Je jedno, jestli dneska nebo za týden či měsíc, jednou se to prostě povede a bude to bomba. Genevieve bude v posteli určitě velká divoška. Nestačilo mu, že na ni takhle leží, musel ji provokovat ještě víc a to tím, že ji políbil. Ale jen krátce. Nikdo ale neříká, že to bylo dneska naposledy. Třeba konečně dostane rozum. Sice jí řekl, že od ní něco chce, že s ní chce něco probrat, ale když se ho narovinu zeptala, co to je, neodpověděl jí. Místo toho se rozhodl, že ji chce ještě chvíli provokovat. Uchechtne se, když vidí, jak je Genevieve naštvaná. Teda ještě ne tak moc, ale je na ní vidět, že jí už dochází trpělivost. Řekne, že by mohl slézt už dolů, ale ještě to neudělá. Popravdě ho napadlo ještě něco, ale neví, no... Chvíli se na ni jen dívá, když mu už naštvaně řekne, aby z ní slezl a řekl jí, proč přišel. Po chvilce začne konečně mluvit. "Ty víš, o co mi jde - o tebe. No a ta věc, kvůli který jsem přišel... Řekněme, že by to mohlo ještě nějakou dobu počkat," pousměje se na ni a potom se k jejímu obličeji přiblíží ještě víc. A že to je hodně blízko. Vypadá to, jako by ji chtěl políbit, ale místo toho se těsně před jejími rty zastaví a přesune se k jejímu uchu. "Myslím, že by byl hřích nevyužít takovou skvělou situaci k usmiřovacímu sexu," pošeptá jí do ucha. Rty má blízko, může cítit, jak vydechuje teplý vzduch. Hned potom, co to dořekne, ji kousne do ušního lalůčku, nečeká na žádnou její reakci a přesune se k jejím rtům. Začne ji vášnivě líbat, ale už to není nic krátkého, vůbec. Pokračuje a chce pokračovat ještě dlouho.

(Samozřejmě, že nepřistoupila na jeho sexistické řeči, protože věděla, že by se toho chytil a už nikdy by se toho nezbavila. Myslela si, že tím, jak bude hrát hloupou a zmíní se o tom, že když to bude filmový maraton, tak ten by s ním ještě nějak překonala, dá jí prostě pokoj. Jenomže měla asi spíše mlčet, než něco říkat, protože Kol Mikaelson byl vážně pohotový, co se odpovědí týkalo. Ona taky, ale Kol se ji snažil trumfnout. A vlastně se mu to tímhle možná i podařilo, protože co by asi tak na tohle mohla říct? Buď mohla mlčet a nebo se stále čertit nad tím, jaký je Kol nezdvořák. A nebo uznat, že tohle od něj opravdu nečekala. A měla pocit, že ať už udělá cokoliv, stejně to bude špatně a jí to nijak nepomůže. Kol si myslel, že si ji asi nakonec omotá kolem prstu, že to prostě v jednu chvíli už nevydrží a podlehne mu. Jenomže on nevěděl to, co ona. Pokud by sama byla v nevědomosti a neměla by tolik starostí, tak asi ano, teď by to znamenalo, že by využila toho, že v její blízkosti je sakra sexy chlap a jeví o ni zájem. Jenomže ona ví tolik, že má dost zábran na to, aby se držela na uzdě a Kolovi oponovala opravdu stále. Myslel si, že ji těmi svými řečmi dostane do kolen? To ani ne. Jakmile začal mluvit o pornu, tak povytáhla obočí. Ne, tohle opravdu nečekala. ne až takovou reakci, která byla rozhodně dost pohotová, to musí Kolovi uznat. Rozhodně mu nebude prozrazovat, že porno nikdy neviděla. On by si z ní ještě mohl utahovat, že to tedy musí být pěkná světice, což rozhodně není, ale nikdy nepotřeboval žádné návody nebo filmy k tomu, aby odvedla dobře tu práci, která se při tom očekávala a navíc... opravdu měla fantazie na rozdávání, nepotřebovala k tomu ještě obrázky běžící v televizi. Nakonec si ale přeci jen něco neodpustila.) Chudáčku, to trpíš takovým nedostatkem fantazie? (Zakroutila hlavou, i když krk stále měla v Kolových spárech. Ušklíbla se při tom pobaveně, ale tenhle její výraz sklapl v okamžiku, kdy Kol dodal, co dodal. Cože? Nahrát si svoji vlastní erotickou scénku? Vykulila na něj oči a ústa měla mírně pootevřená. Vlastně teď vypadala tak přiblble jako Otík z Vesničko má středisková. Tak tohle ji opravdu dostalo, ale není si jistá, jakým způsobem. Tím dobrým nebo špatným? A vůbec, netušila, že Kol má zrovna takové choutky. Nikdy se jí s ničím takovým nesvěřil, nikdy nic takového nenavrhl a najednou tady hází takovými nápady, jako by to pro něj bylo zcela běžné.) A co ty jsi za úchyla? (Vážně jí to vyrazilo dech a dokonce i zapomněla na to, že ji Kol škrtil. Tedy ne, že by ji tím nenasadil brouka do hlavy. Jaké by to asi bylo, kdyby si něco takového natočili? Samozřejmě ne teď, ale předtím, když byli spolu. Vážně by to mohlo mít tak hodně velké erotické účinky? A o čem to tu sakra teď jako přemýšlí? Haló, ten chlápek před tebou tě tu škrtíš a ty si představuješ, jak si s ním natáčíš svoje vlastní porno? No to teda ne. A přilítla mu rána. Chvíli se prostě tak nějak prali. No, tedy ani moc ne, ale ona na něm klečela, kdežto Kol byl pod ní. Netrvalo to ale dlouho a Kol si udělal, co sám chtěl. Dostal se nahoru. A myslel si, že je opravdovým vítězem. Musela se zasmát tomu, co řekl. On, že je na vrcholu? Ne, to ani náhodou.) Na tom posledním. (Ušklíbla se. Musela samozřejmě dost bojovat s touhou po něm, ale to, že by Esther ublížila při nejmenším její dceři, ne-li někomu dalšímu, to ji drželo na uzdě a ona si to stále dokola opakovala. Nesmí mu podlehnout, protože pokud se to stane, už se z toho nevyhrabe. Bude naprosto v pasti. Ale on se jí bude jenom bavit, nebude to brát vážně. A to by jí ublížilo ještě víc. Musí proto vytrvat a Kola Mikaelsona prostě nějak odehnat. Ale neví, jestli to pomůže, protože to, že ho nechce, mu dává najevo dost.) Ale nepovídej. O mě? (Zakroutila hlavou a pobaveně se na něj podívala.) Ne, je to moje vagína, o co ti jde. A to já prostě odmítám akceptovat. Řekla jsem ti to už v tom baru. Ale ty máš zřejmě problémy s ušima, měl by sis asi zajít k doktorovi. (Docela ho odbyla, jenomže on se nenechal. Místo toho se přiblížil k jejímu obličeji. Ona už chtěla zase něco namítat, ale on nezůstal u jejích rtů, ale přesunul se k jejímu uchu. A pak přišla ta věta. Usmiřovací sex? Neznělo to vůbec špatně, až na to, že tohle vlastně bylo špatné už od základů. Ne, nesmí se jím nechat zblbnout a musí ho prostě odpálit tak, aby už neměl zatraceně přístup k takhle citlivým částem jejího těla. Kousnul ji do ušního lalůčku a kdyby byla chlap, tak by Kol rozhodně poznal, že je vzrušená. Naštěstí alespoň tohle mělo výhodu, že mužem nebyla a Kol tedy tak nemohl poznat vůbec nic. Jenomže neměla ani šanci znovu něco udělat a on ji znovu líbal na její rty. Tentokrát už to ale nebylo jen takové krátké. Pořádně se do toho položil a vypadalo to, že tentokrát nemíní přestat. Nespolupracovala s ním, ale tak nějak jí připadalo, že to snad ani tak nevypadá. Vynaložila svou sílu na to, aby ho uvězněnýma rukama přeci jen trochu nadzvedla a tím odlepila jeho obličej od toho svého.) Usmiřovací sex? Neřekls mi, že jsme pár, že spolu máme vztah. (Protože usmiřovací sex se dělá v páru, ve vztahu.) Kdybych to byla tušila, tak ti to řeknu na rovinu. (Podívala se na něj a chvíli to snad vypadalo, jako by mu chtěla podlehnout a on si měl dneska náramně užít, ale nestalo se tak.) Dávám ti kopačky, frajere. (Povytáhla jedno obočí a pak ho od sebe odstrčila tak, že přistál vedle ní. Ona ale mohla konečně vstát.) Pokud sis přišel jen pro tohle, tak smůla. Můžeš zase jít. Díky, že ses stavil. Já odjíždím. (Vzala si zase ten kufr a pokračovala k východu.) Adios.

Jakmile se ho Genevieve zeptá, o co mu jde a proč tady je, odpoví, že mu jde o ni, samozřejmě. Sice to nebylo to jediné, o co mu jde, popravdě dneska nepřišel kvůli tomu, ale jak se situace vyvinula, změnil názor. Dneska by bylo fakt příjemný si nějak užít a neprobírat jenom vážné věci. Ale ne, ona mu dá tou svojí další větou dost jasně najevo, že nechce. Pořád nechce. Pořád jí nedošlo, že by si to mohla sakra užít a kdyby se to líbilo i jemu, klidně by se to mohlo opakovat. V těhlech ohledech jí to asi moc nepřemýšlelo. A nebo právě naopak, přemýšlelo jí to až moc a myslela i do budoucnosti na to, jaké by to mohlo mít následky, kdyby se s Kolem vyspala. Maličko se uchechtne, když z ní ta věta s vagínou vypadla. Ona nakonec bude i vtipná, no sláva, konečně z ní vypadlo něco, co ho fakt dostalo. "Ne, nejde mi jenom o tvoji vagínu. Zajímáš mě jako komplet. Ústa, prsa, vagína, zadek plus další části těla, aby ses mi nerozpadla," mrkne na ni s úsměvem. Už to dost přehání, ale Genevieve hraje tu hru s ním, tak proč ne? Je to zábava, která bude zakončena jistě skvěle. Bude to taková třešnička na dortu. Tohle byla jen předehra. To, jak mu doporučovala, aby si zašel s ušima k doktorovi, ignoruje. Samozřejmě neměl v plánu ji nechat jen tak napokoji a tak se pomalu přiblížil k jejímu uchu, do kterého jí pošeptal jednu větičku, díky kterým by se teď pod ním většina ženských úplně roztekla. Nezapomněl ji pak ani kousnout do ušního lalůčku. Věděl, že to má dost žen rádo a tak proč to nezkusit i tady. Zatím nijak neprotestovala, vypadalo to slibně. Začal ji vášnivě líbat a dokonce ani teď to nevypadlo tak, jako by s tím chtěla přestat. Nebo jako ne, že by se zrovna v tom líbání mohla přetrhnout, ale jemu se zdálo, že jí to nějak extra nevadí. Zamračí se na ni, když ucítí, jak ho od sebe tlačí pryč a zaviní tak, že ji musí přestat líbat. Když mu začala vysvětlovat, že usmiřovací sex spočívá v tom, že jsou dva pár, na tváři má celou dobu úsměv, ale zatím nic neříká. Čeká až domluví. Když řekne, že mu dává kopačky, zatváří se překvapeně, ale samozřejmě, že je to jen hrané. "To zabolelo," řekne ublíženě a stále ji sleduje a je u ní obličejem velmi blízko. "Víš, podle mě není usmiřovací sex jenom v párech. Proč? Tys mi zlomila vaz, já tě nezabil a chci se usmířit, to je jednoduchý, ne? A myslím, že je to i ve tvym zájmu, abych se měl dobře, protože jsi mi zlomila vaz a většina lidí to má potom u mě dost nahnutý, zlato," poví a snad poprvé má vážnější výraz ve tváři. Když ho od sebe najednou odstrčí, aby se mohla zvednout, tak se hodně zamračí. Sedí na zemi zatímco mu ona říká další věci. Pobaveně se zasměje a zavrtí hlavou, když mu oznámí, že odjíždí. Nechá ji na chvíli napokoji, až když se blíží k východu, tak se upíří rychlostí přemístí před ní, aby jí v tom zabránil. Nenechá ji odejít, ani náhodou. Rychlým škubnutím jí vytrhne kurf z ruky a potom ho úplně jednoduše otevře a nakloní ho tak, aby z něj vypadalo skoro všechno oblečení. "Mám pocit, že ještě nemáš sbaleno, tak bys mohla ten svůj odjezd ještě na chvíli odložit," zaculí se na ni a potom ukáže rukou směrem do obýváku na gauč. Chce, aby si tam šla sednout a nedělala drahoty. Ona se nakonec sebere a sednout si jde. Kol ji následuje a posadí se na křeslo naproti ní, ani je neodděluje žádný konferenční stolek, ten je trošku stranou. "Takže, jak bych začal..." řekne a na chvíli se podívá někam za ni, jako by přemýšlel. Po chvíli se koukne zase na ni a začne: "Nejdřív se pojistím, aby se o tomhle nikdo nedozvěděl, když dovolíš," dořekne to a to už se k ní nakloní a dívá se jí upřeně do očí. Upřímně, i kdyby mu to nedovolila, je mu to jedno. "Nechtěl bych tě později hledat všude možně, takže bych byl rád, kdybys neopouštěla město. Taky nechci, abys brala sporýš a abys cokoliv z toho řekla Sophie. Vůbec se nezmíníš o tom, že všechno děláš pro mě. Vždy si vymyslíš něco důvěryhodného, aby ti věřila, na to jsi chytrá dost," sladce se na ni usměje a potom oční kontakt přeruší. "Doufám, že jsi mi ve všem rozuměla, zlatíčko..." usměje se na ni znovu a potom začne s tím, co chce. "Chci, abys mi přinesla Tundeho dýku. Teda, moment..." řekne a zase se k ní nakloní a podívá se jí do očí, "...přineseš mi Tundeho dýku." Zase si sedne do křesla o něco pohodlněji, teď už ji asi ovlivňovat nebude. "Omlouvám se, ale to ovlivnění v tvym případě bylo nutný," pokrčí nevinně rameny.

(O ni u možná šlo, ale věděla, že kvůli tomu nepřišel. Jasně naznačil, že má na srdci něco úplně jiného. Ale jako by si to náhle rozmyslel a nepřikládal tomu takový význam jako faktu, že ji chce dostat do postele. To pro něj zřejmě teď bylo mnohem důležitější. Na druhou stranu má pro to teď dost dobrou výchozí pozici, když na ní takhle leží, takže se mu ani nemohla divit, že mu mozek zatemnily naprosto jiné myšlenky než ty, kvůli kterým původně přišel. Ale ona moc dobře věděla, co by mělo za následek, kdyby se s ním vyspala. Na druhou stranu, kdyby to udělala a vlastně se vůbec nesnažila, mohl by jí dát pokoj, že o ni nestojí už víc. Jenomže muž moc dobře pozná, jestli se žena snaží nebo ne. Je v takové soukromé pasti, ze které vlastně nevede cesta ven, protože ať udělá cokoliv, Kol ji stále bude pronásledovat. Proč si nemůže najít jinačí objekt zájmu? Po New Orleans běhají tuny krásných žen a dívek. A on se zaměří zrovna na ni. Murphyho zákony opravdu fungují dokonale.
Tak jemu jde o ni jako o celek? No to je ale milé, že zahrnuje i další části jejího těla a ne jen ten jeden pro něj podstatný orgán. Nejspíš by ji to mělo dojmout a ona by se tu měla rozbrečet z toho, jak strašně ohleduplný Kol je. Ale tenhle ohleduplný a milý chlap zapomíná na jednu věc. Ona se neskládá jen z rtů, ňader a dalších částí těla, které Kol může vidět. Ona má taky mozek. A mozek je vlastně centrem všeho myšlení, pocitů, paměti. Vlastně toho, co je pro ni rozhodně důležitější než její fyzická schránka. Byla na Kola naštvaná, když jí vyměnil tělo. Nejprve jí vadilo hodně, že nemá svou vlastní schránku, ale pak to pro ni začínalo být nepodstatné a měla vztek kvůli jiné věci, ukradla život, plány, sny, názory, pocity někomu jinému. Naše nitro nás dělá tím, kým jsme. A ona to měla stejně tak. Kolovi možná záleželo na jejím zevnějšku, protože před sebou viděl krásnou ženu, která by stála za hřích. Ale ona nebyla jen tohle.) To je od tebe vážně milé, že zohledňuješ i další části mého těla, nicméně ti to stejně nepomůže, protože já nejsem jen fyzická hmota, nejsem jen tělo, které by sis mohl kdykoliv vzít. Kdyby ano, už bych byla tvoje v tom baru. Tyhle tvoje řeči na mě vážně neplatí, Kole. (Podívala se mu do očí. V těch jeho hrál úsměv. Ona se neusmívala ani ústy, ani očima. V očích měla spíše jakousi skrytou bolest, kterou by Kol asi jen těžko pochopil. Jak ji tohle všechno jen ničilo? Kol si ani nedokázal představit, kolik předstírání a přetvářky jí to stojí. Kolik sil při tom vynaloží. Nikdy nelhala ráda. Nikdy jí to vlastně nešlo. Tedy pokud se hodně nesnažila. Proto si zvolila, že bude říkat ve všem pravdu, pokud to situace dovolí. Bylo to pro ni opravdu snazší. Jenomže teď, teď nemohla říkat pravdu a lhala, spíše sama sobě, než Kolovi, tak to cítila, ale lhala. Šlo jí to dost dobře, protože se opravdu snažila. Ale už teď se díky tomu cítila naprosto vysílená. A jak dlouho to asi ještě bude pokračovat? Nejraději by Kola nechala, aby ji líbal, aby se v ní probrala znovu ta vášeň. Ale ublížila by tím hlavně sama sobě. Zastavila to. Zastavila to, než by bylo příliš pozdě na to, aby to brala zpět. To, že Kola od sebe odstrčila, ji nestále jen fyzickou sílu, ale i tu vnitřní. Samozřejmě se mu začala bránit i slovy. Byla drzá. Byl to jakýsi její obranný mechanismus. Vždycky byla drzá, když se něčemu nebo někomu bránila.) To mělo. (Odsekne mu na jeho poznámku, že její věta o kopačkách ho zabolela. Věděla, že to nemyslí vážně, ale ona byla pohotová vlastně stejně jako on. Kdyby hráli nějakou hru, kde by jeden druhého měli přebíjet argumenty, tak by tu asi byli i do zítřka, protože by každý našel nějaký protiargument na toho druhého. Při jeho dalších slovech se mu podívá do očí a vidí v nich upřímnost. Myslel to vážně. Myslel vážně to, že by se měla raději postarat o jeho blaho, než ho stále jen provokovat, bylo by to pro její vlastní dobro. Samozřejmě, že tohle bylo to, čeho se obávala. Vlastně by ji mohl klidně i vydírat, že když se mu nepoddá, tak to bude pak hodně zlé. Ale ona má svou důstojnost a výhrůžky tohohle typu na ni neplatí, i když by možná měly. Stále ale ví, že Kol se nevyjádřil k tomu, co opravdu chce. Proč přišel. Pořád má tedy ona v kapse jakýsi trumf. Setřese ho ze sebe úplně a postaví se. Nemuselo se mu to líbit, zřejmě se mu to ani nelíbí, ale jí to bylo jedno. Chtěla se už konečně volně nadechnout, aniž by musela vnímat jeho blízkost. Pokud jí nemá co říct, tedy to, proč je vlastně tady, neměla důvod tu setrvávat. Vzala svůj kufr a zamířila k odchodu. Kol ji chvíli nechal, ale ona si samozřejmě bláhově nemyslela, že by ji opravdu pustil. Taky, že ne. Postavil se před ni a zatarasil jí východ. Navíc jí vyškubl její kufr a vysypal z něj její oblečení na zem.) Jo, sbaleno nemám. (Koukne se mrzutě na ten kufr a pak na jeho ruku, která pokynula k tomu, aby se odebrala zpět do obýváku a sedla si na gauč. Chvíli jen tak mlčky stála a dívala se na pohovku, ale nakonec se k ní opravdu odebrala a sedla si. Vypadalo to, že se opravdu dostanou k tomu, co od ní chtěl. On se usadil pohodlně naproti ní do křesla. Přišlo něco, co se jí samozřejmě zase tak nezamlouvalo. Ovlivňování. Ovlivnil ji k věcem, které jí vlastně dost vadily. Aby si nevzala sporýš a aby neopouštěla New Orleans. Dvě věci, které rozhodně měla v plánu udělat. A teď jsou pro ni passé. Zatracený Kol. Musel se objevit na jejím prahu zrovna teď? To to nemohlo tak půl hodiny počkat? To už by byla pryč. Jakmile ale začal mluvit o Sophie a o tom, že jí ani nikomu jinému nic o tom, co pro něj dělá, neřekne, a že si když tak vymyslí nějakou uvěřitelnou lež, tak se zamračí. Už je k tomu samozřejmě ovlivněná, ale nechápe, co má s tímhle vším Sophie co dělat. Vlastně jí ještě ani neřekl, co to po ní chce.) Nerada, ale rozuměla. (Podívala se na Kola. Ovlivnění se prostě vzpírat nemohla. To, že nemůže opustit New Orleans znamená, že i kdyby opustila Francouzskou čtvrť a schovala se někde v jiné části města, může ji najít mnohem snáz než ve světě. A sporýš? No, bude si ji moci ovlivnit kdykoliv jen bude chtít.) Co s tím má ale společného Sophie? (Povytáhla jedno obočí. Zdálo se, že Kol teď už nebude protahovat jejich rozhovor nějakými poznámkami, takže šel rovnou k věci. A znovu. Ovlivnění. Tundeho dýka? Cože? Na co ji asi tak potřeboval? Proč si na ni vzpomněl tak najednou? Tundeho dýku vlastní Sophie už pěkně dlouho.) Na co chceš Tundeho dýku? (Podívá se na něj zamračeně. Samozřejmě, i když je ovlivněná k tomu, aby ji donesla, nikdo jí nezakázal klást otázky kolem.) Souhlasím, že bylo, když se chováš jako idiot. Kdybys za mnou normálně přišel a řekl mi, co potřebuješ a proč to potřebuješ, možná bych to zvládla i bez ovlivnění, kdyby se mi ten plán zdál potřebný a dobrý. (Ohradila se. Klaus ji nikdy nepotřeboval ovlivňovat k tomu, aby pro něj něco udělala. Klaus dokázal přinést vždy dobrý plán a věcné argumenty, proč je něco potřeba udělat. Kol na to šel zřejmě jinak a raději si ji ovlivnil, než aby trpěl neposlušnost či vlastní názor na věc. Další věcí bylo. Co bude bránit Kolovi v tom, aby se jí nezbavil, až mu donese to, po čem touží?)