Genevieve´s flat

Musel se uchechtnout, když slyšel, co zase říkala. Že není jenom tělo, které by si mohla kdykoliv vzít. A když ještě vytáhla ten bar, vypadal dost pobaveně. Jako to myslela vážně? Kdyby v tom baru chtěl a spěchal na ni jako spěchá na všechny ostatní ženský, dávno by se s nim vyspala. Kol by ji totiž ovlivnil a bylo by mu jedno, jestli by chtěla nebo ne. Sice by to ten večer asi dřív nebo později udělal, kdyby mu nezlomila vaz, ale stejně. Může si ji vzít kdykoliv chce. Mohl by si ji vzít klidně teď a tady, copak jí to vůbec nemyslí? Když domluví, musí se zasmát, protože ho to fakt dost pobavilo, co tady řekla. Neměla pravdu, vůbec ne. "Dlouho jsem se takhle nepobavil, vážně," řekne, dívá se na ni a hned zase pokračuje. "Ty si vážně myslíš, že si tě nemůžu vzít kdykoliv chci, Genevieve? Přemýšlej, ano? Mohl jsem tě ovlivnit v tom baru hned, když jsi začala dělat problémy a ten večer bychom si užili. A nebo dneska. Teď bych se ti mohl podívat do očí a mohl bych ti říct, aby ses se mnou bez řečí vyspala, užila si to a nedělala žádný problémy. A co bys proti tomu zmohla? Nic," ušklíbne se na ni. "Být tebou, nedráždím mě. Už takhle jsi dost drzá, což ke mně většina lidí nebývá. Řekl bych, že právě teď mám nad tebou velkou převahu a ty bys měla být ráda, že jsem k tobě takový shovívavý." Škoda, že ho od sebe odstrčila, sice až po delší době, ne hned, ale stejně. Teď nevěděl, jestli se jí to líbilo nebo ne, jaká smůla. Jenom se ušklíbne, když mu řekne, že mu dává kopačky a řekne jenom pár slov, nic dalšího k tomu nebylo potřeba něco říkat. Teda ne k těm kopačkám, ale k usmiřovacímu sexu měl co říct. Vysvětlí jí, jak jednoduché to je, že by se měla snažit o to, aby se měl dobře, protože ho upřímně hodně nasrala a jiný člověk by už ležel dávno pod drnem. Bohužel už mu na to ani nic neřekne a to ho docela mrzí, zajímalo ho, co z ní vyleze. Ale tak nic, dobrý, však o tom nemusí mluvit, když je jí to nepříjemné. V tomhle případě stačí činy. Už se jí to asi nelíbí, to intimčo, jak jsou na sebe namáčknutí, obličeje blízko... A asi právě kvůli tomu ho ze sebe úplně setřese a sebere kufr, že půjde pryč. Samozřejmě to Kol dovolit nemůže a tak po chvilce sezení na zemi a usmívání se tomu, jak Gen nechápe, že mu prostě neuteče, se upíří rychlostí přesunul k ní. Tím, že jí vysypal kufr plný oblečení na zem a pokynutím ruky, že by se měla vrátit na gauč do obýváku, ji donutil, aby tam nakonec šla. Sice se jí očividně nechtělo, ale vypadalo to, že konečně dostává rozum a nechce dělat problémy.
Sedne si naproti ní do křesla a skoro hned začne mluvit o tom, proč sem dneska vlastně přišel. Samozřejmě si nejdříve musí pojistit to, aby se to nedostalo nikam ven, aby se to nedozvěděl nikdo jiný než ona. Nesmí to nikdo věděl, hlavně ne Klaus, to by byl totiž potom docela velký problém. Ale jestliže si ji teď takhle šikovně ovlivnil, nedozví se nikdo. Ani Klaus, ani Sophie či Elijah nebo Rebekah. Nikdo. Jen on bude mít v kapse něco, co ho ochrání. Potřebuje něco takového, protože až se zbaví Esther, nebude tu žádný společný nepřítel, začnou se zase soustředit na sebe a to by nebylo moc dobré. On se teď nechová zrovna ukázkově a mohlo by se klidně taky stát, že by ho Klaus poslal na pár let spát do rakve. A o to Kol nestojí. Radši bude mít pojistku, kterou mu zajistí Genevieve přes Sophie. Určitě se jí nelíbí, že ji ovlivňuje k tomu, aby nic nikomu neříkala, aby nebrala sporýš a aby neopouštěla New Orleans. Zdá se, že jí docela překazil plány, protože se někam chystala. S kufrem. To určitě nebylo přes pár ulic k Sophie do baru. Pro jistotu se jí zeptá, jestli všemu rozuměla, ale tak je jasné, že ano, protože byla ovlivněna. A dneska určitě ne naposledy. "Skvělý," řekne jenom, když mu potvrdí, že všemu rozumí. "Sophie? Moc předbíháš, když si počkáš, všechno se dozvíš." Docela ji touhle odpovědí odbude, ale mluví pravdu, ona se to za chviličku dozví. Znovu ji ovlivní a po tomhle jí musí dojít, proč nic nesmí říct Sophie. Nesmí se dozvědět, že tu dýku má pro něj a proto ještě řekne, aby si kdyžtak vymyslela nějakou chytrou výmluvu, proč by ji jí měla dát. Když se ho zeptá, na co potřebuje Tundeho dýku, pozdvihne jedno obočí. Je překvapený, že si ještě dovoluje mít nějaké otázky. Ale asi by ho to nemělo překvapovat, ona se bude pořád na něco ptát. Ženská. Nejdřív jí neodpoví, rozmýšlí si, co jí má říct. Odpoví jí až potom, co se 'omluví' za to, že ji musel ovlivnit a po tom, co ho označila za idiota. "Kdybych za tebou normálně přišel s tím, že chci mít něco v záloze proti mému bratrovi, okamžitě bys běžela za ním a řekla bys mu to. Takže jo, tohle ovlivnění by bylo nutný i kdybych se jako idiot nechoval," ušklíbne se na ni a potom se k ní znovu přiblíží, protože ji chce zase ovlivnit. Podívá se jí upřeně do očí a začne mluvit: "O tomhle nikomu neřekneš a uděláš to, co jsem ti řekl. Nikdo se nedozví, že to pro mě děláš." Pro jistotu ji ovlivní ještě jednou. Zůstane u ní ale pořád blízko a jí se může zdát, že se nad něčím zamyslel, protože se podíval někam za ní a nic neříkal. Potom se na ni zase podívá. "Znáš seriál Supernatural, Genevieve?" zeptá se jí a když se mu dostane odpovědi, že ne, jenom se musí záhadně usmát. Políbí ji. Zase zničehonic, muselo to pro ni být nečekané. Kdo by taky čekal, že se na ni zase vrhne. Jako by toho dneska už nebylo dost. Je to tak dlouhé, jak mu jen Genevieve dovolí a když se od ní konečně musí odlepit, hned jí objasní, proč to udělal. "Tak takhle se v tom seriálu stvrzují smlouvy. A když je někdo poruší, dopadá to pro něj většinou dost špatně. Sice jsem to nemusel dělat, když jsi ovlivněná, ale přeci víš," povídá a přitom ji najednou chytí oběma rukama za pas - křeslo má blízko, je ve stejné výšce jako gauč, takže mu to nedělá problém, kdyby chtěl, už mu sedí na klíně,... "že se přitahujeme navzájem, tak jsem prokázal službu tobě i mně, zlato," sladce se na ni usměje a rukama si ji přitáhne blíž k sobě, určitě už sedí na samém okraji gauče.

(Viděla na něm, že se jejími slovy dosti baví. Asi si myslel, že kance jako je on prostě nebude nikdo odmítat dlouho, takže si mohl dovolit chvíli si počkat. Na druhou stranu. Proč čeká? Pokud si opravdu může vzít do postele jakou dívku jen chce, jako že o tom rozhodně nepochybuje, proč ji už opravdu neovlivnil? Proč se jí už dávno nezmocnil a stále vyčkává? Možná je to rozhodně lepší, když jde žena dobrovolně a on se nemusí namáhat s ovlivňováním, ale nemyslí si, že by to pro něj byl zase až tak veliký problém. Otázkou teď taky bylo, jestli ho takovými myšlenkami má dráždit? Co když, pokud na to poukáže, bude chtít sám sobě, ale i jí dokázat, že si ji opravdu může vzít, kdykoliv se mu zachce, a to klidně hned teď. Slova jsou pouhými stíny činů. Pokud Kol opravdu neudělá to, o čem mluví, je tady vlastně taková malá naděje, že ho něco nutí, aby to nedělal. Možná jakýsi skrytý vnitřní hlas. Možná, že tohle není tak ztracené, jako si namlouvala. A nebo chce právě teď vidět tu naději, která tam není a Kol si s ní jen hraje. Nakonec se ale rozhodně na jeho slova reagovat tak, jak o nich teď přemýšlí. Možná, že udělá chybu, možná, že ji to bude něco stát, že si ji Kol vezme bez jejího svolení, ale vrtalo jí to hlavou.) Můžeš. (Odpověděla mu popravdě. Tohle si sama myslela, nebude mu lhát, že to by přeci neudělal. Ale visí tu spíš jiný dodatek. Ne, že by to neudělal, ale že to ještě neudělal, i když, jak tu přesně tvrdil, mohl.) A mohl jsi mě ovlivnit, ale neudělal jsi to. A ani dnes jsi to neprovedl. Nezmohla bych proti tomu nic, ale něco tě musí nutit do toho, že jsi mě neovlivnil a nevzal sis mě, aniž bych s tím souhlasila. Ačkoliv jsem si jistá, že s ostatními si takové servítky nebereš, zřejmě nejsem jako ostatní. (Podívala se na něj výmluvně. Vážně nebyla jako ostatní. Jednak si vážně uměla muže motat kolem prstu, když chtěla, ale zároveň jí v tom musel tak trochu pomoci a ona musela vědět, co všechno si až k němu mohla dovolit. Byla vlastně znovu v takové své testovací fázi.) A ano, jsem drzá, to je moje přirozenost, taky obranný mechanizmus, možná. A jistě jsem ráda, že se ještě neválím na zemi se sraženou hlavou, ale stále mám jistou sebeúctu a hrdost. (Pokrčila na zemi rameny a pak ho prostě od sebe odstrčila. Ne, ona mu rozhodně nepovolí v tom, co mu říkala už několikrát. Nebude s ním spát. Opravdu by ji musel ovlivnit a ona ví, že by to klidně mohl udělat i teď. Jednak na truc a jednak proto, s jakou jistotou se k němu chová, aby jí ukázal, že on je tu pánem. Ví, že ji přitahuje, to ano, ale to ještě neznamená, že se s ním na potkání vyspí. I když Kol nevěděl, co ví ona. Samozřejmě, že by se možná měla starat o jeho blaho, aby z něj nebyl zlý bubák Kol, ale jak mu už předeslala, má svou úctu a hrdost. Vlastně byla jako člověk docela pyšná, když na to přišlo. Skromnost šla stranou už dávno. Skromnost jí nesluší, protože byla díky tomu vždycky uhnípaná. Naučila se mít ostré lokty a najednou se uměla o dost lépe ohánět a jednat s lidmi. Ano, jednat s nimi... po tom jejím, samozřejmě. Pokud jí chtěl a měl Kol co říct, tak jeho čas už vypršel. Ona se tady s ním nebude válet po zemi a čekat, jestli z něj něco vypadne, nebo si jen zase přišel zahrát nějakou svoji hru. Popadla tedy kufr a ubírala se s ním k východu s tím, že odtud zmizí, ale tak nějak schválně nezvolila upíří rychlost, která by jí zajistila bezpečný útěk z tohoto bytu a i z města. Popravdě byla zvědavá, proč vlastně Kol přišel a věděla, že pokud se začne chovat takhle, jako kdyby ztratil příležitost s ní jednat, tak ho to nakopne k tomu, aby opravdu udělal to, pro co přišel. Její hlava to nebyla, takže zůstávala zatím klidná. Oblečení jí z kufru opravdu vyhazovat nemusel, ale tak co, udělal to. Asi aby opravdu uvěřila, jaký strašlivý zloun Kol je. Tedy ne, že by o tom teď pochybovala, když nemá vzpomínky, které ho vlastně změnily od základů. I když některé manýry mu rozhodně zůstaly i po tom, co ji potkal. A některé se vyvinuly nově, jako až chorobná žárlivost a alergie na její mužské přátele. Samozřejmě, že by s ním měla jednat s mnohem větším respektem, ale ona si nemohla pomoct. Drzost a troufalost jí prostě najede do softwaru sama, jakmile ji někdo nějak ohrožuje. Byly doby, kdy se dokázala jen schovat do kouta a nebo prosit. Ale postupem času si i ona začala dovolovat se bránit. Mnohokrát jí to nevyšlo, ale mnohokrát jí to už zachránilo. Jako by si rozpomínala na to, kdy se cítila opravdu jako uzlíček neštěstí. Jako by si uvědomovala to, že za poslední měsíce byla čím dál více sentimentální a vlastně jí to nakonec tak úplně nic nepřineslo. Možná je vážně na čase, aby se znovu vrátila ta Genevieve, kterou byla. I když to už asi tak úplně nepůjde. Přeci jen si ve svém okolí vytvořila jisté vazby. Ale opravdu je na čase, aby se nesypala úplně ze všeho. Nebude zoufalec. Bude šelma. A bude si to vychutnávat. Ale teď, i za cenu ovlivnění, které viselo ve vzduchu, když po ní Kol chtěl něco jiného než sex, si šla opravdu sednout na pohovku, kam Kol kynul rukou. Usadila se a on naproti ní. Samozřejmě, že to, co tak nějak čekala, taky přišlo. I když nemohla říct, že by se jí dvakrát líbilo, že ji ovlivnil, dokázala to rozhodně přežít, protože byla zvědavá, co že to po ní vlastně chce a co to pro něj bude muset udělat. Mohla očekávat asi cokoliv, ale to, co z Kola vlastně nakonec vypadlo, to pro ni bylo opravdu celkem překvapení. Kol se nikdy, když si na ni tedy ještě pamatoval, po Tundeho dýce neptal. Ani si po ní vlastně nevzdechnul. Pamatovala si, že jak umírala, dala mu ji, aby ji předal Sophie. Jak se zdálo, udělal to, protože už jí samozřejmě došlo, proč do toho najednou tahal Sophie, že jí nesmí nic říct a něco si má vymyslet. Tundeho dýka byla Kolovým cílem, ale ji by opravdu zajímalo proč. Taky, že se ho na to zeptala, i když jemu se nemusí líbit, že jeho rozkazy nechce plnit bez řečí, i když už je k tomu ovlivněná, tohle jí nedělalo starosti. Udělá to, musí, i když se už teď snaží přijít na způsob, jak tohle obejít, protože když Kolovi tu dýku donese, může pro něj přestat být užitečná, nebo si ji prostě může opravdu vzít a už na nic nečekat, může ji pak taky zabít, že už ho to všechno dohromady nebude bavit. Bylo tu hodně možností a jí se nezamlouvala žádná. A pokud může Kola Mikaelsona nějak obejít, udělá to. Přeci jen jím nepotřebuje být ohrožována dlouho. A tím nemyslí jen svůj život, ale taky jeho sexuální zájem.) To jsou jen tvoje závěry a já je považuji za naprosto nepodložené a nesmyslné. Z čeho usuzuješ tak, že bych hned běžela za Klausem? Protože jsem s ním párkrát sdílela lože? No to je toho, vážně. (Otráveně mávne rukou a protočí oči. Na jednu stranu se jí zamlouvalo, že by Kol měl něco pro případ, že by se posralo v rodině Mikaelsonových opravdu vše. Na druhou stranu, je to starý Kol, který byl nepředvidatelný sám o sobě a něco jako Tundeho dýka v jeho rukách, to by nemuselo být vůbec dobré. Kousla se do rtu. Je vlastně odhodlaná udělat vše pro to, aby Kol tu dýku nedostal, i když je ovlivněná k tomu, aby ji přinesla. Jemu zřejmě to první ovlivnění nestačilo, takže ji ovlivnil ještě jednou.) Já rozuměla už prve. (Zavrčela nevrle. Vážně se jí už zajídalo, jak ji neustále ovlivňoval. Jakmile začal mluvit o nějakém seriálu, tak vůbec nechápala, co to sem tahá a jak to má něco společného s jejich situací. Povytáhla obočí a na tváři nahodila výraz, jestli má všech pět po hromadě, nebo má kolečko navíc, nebo co jí tady vlastně uchází. Nakonec ze sebe vyrazila odpověď.) Ne, to neznám. (Zakroutila hlavou a opravdu netušila, co přijde po tom. A bylo to vážně nečekané, protože si rozhodně nemyslela, že by to po tomhle Kol zkoušel zase znovu. Ale proč se divila? Znala jeho vytrvalost. Tuhle jeho vlastnost poznala už na začátku, co ho potkala. Na jednu stranu bylo zajímavé, že dokázal vytrvat, pokud chtěl, na druhou stranu byl zase strašně prchlivý. Byl plný protikladů, ale to zřejmě všichni Původní. Když jeho polibek skončil, díky bohu pro ni, tak se na něj podívala se zamračeným výrazem ve tváři. Co to má zase být a jak to souvisí s tím seriálem?) Aha, už je mi to jasné. Takže když ti teď řeknu, že od téhle chvíle mě necháváš na pokoji a pak bych tě, nedej bože, opravdu políbila, tak by dohoda platila a ty bys mě konečně nechal? (Povytáhla obočí. Tohle ji opravdu zajímalo, protože by možná ten jeden polibek i obětovala, kdyby to mělo znamenat, že Kol Mikaelson se už konečně vzdá. Jenomže on se zřejmě vzdát nechtěl. Chytil ji za pas oběma rukama a pomalu si ji k sobě přitahoval. Ušklíbla se při jeho dalších slovech, které vlastně doplňovala tu jeho větu předtím.) Sereš mě, zlato. (To oslovení řekla dosti ironicky. Proč jí sakra nedá konečně svátek a nejde si užít s někým jiným? Počkat, opravdu na tohle teď myslí? Že by si Kol užíval s někým jiným a že by to tak i chtěla? Ale vždyť už to vlastně tak docela nebyl ten muž, kterého milovala. A na druhou stranu právě zase byl. A pro ni bylo těžké se s tím vyrovnat a vyznat se v tom. I proto se asi nakonec rozhodla pro odjezd, který teď stejně už uskutečnit nemůže. I když měla šanci, mohla prchnout upíří rychlostí pryč, ale stejně to neudělala. Jako by snad chtěla mučit samu sebe tím vším, co teď nastane.)

Dneska se vážně bavil. Sice sem k ní přišel s tím, že tohle nebude nic pěkného, však ji taky na začátku ani nepozdravil a hned se na ni vrhnul, držel ji pod krkem a mohlo to vypadat, že ji přišel zabít za to, co udělala. Zabít ji ale nepřišel, byl tu proto, aby ji poprosil o pomoc. Tedy ne poprosil, prostě jí byl říct, co má udělat, aby ji za tamto nezabil. Ano, takhle to bylo. Kol Mikaelson přece nikoho o nic neprosí. Místo toho se ale rozhodl, že to na ni dneska zase zkusí. Ale nebude ji ovlivňovat, aby se s ním vyspala, ani náhodou. Začne jí říkat, že by si měla vlastně vážit toho, že ji ještě k tomuhle neovlivnil. A že to mohl udělat jak v baru, tak i tady. Když mu na to odpoví jen jedním slovem a to 'Můžeš', překvapeně se na ni podívá. To snad nemyslí vážně. On jí tady říká takovéhle věci a ona je k němu drzá ještě víc? Vážně ho už dost pokouší, dráždí ho, snaží se ho vyprovokovat. Ale k čemu? To fakt chce, aby ji ovlivnil, aby se s ním vyspala nebo co? Nechápe to. A to, co řekla potom? Ty kráso, tohle si k němu moc lidí nedovolovalo. Nikdo se k němu takhle nechoval, tedy rozhodně ne člověk v situaci jako je Genevieve. Ale má pravdu. Neovlivnil ji a kdyby šlo o někoho jiného, už dávno by to udělal. Chviličku se na ni jenom dívá a přemýšlí o tom, co teď řekla. Co jí na to má jako odpovědět? On pořádně nevěděl, proč to ještě neudělal. I když... "Možná se mi líbíš víc než ostatní holky a mám s tebou mnohem větší plány, zlato," ušklíbne se na ni a hned pokračuje dál. "Třeba ti chci dokázat, že tebe dokážu dostat i bez toho, aniž bych tě ovlivnil, protože moc dobře vidím, že se ti moc líbím. Nebude to trvat dlouho a půjdeš se mnou dobrovolně. Zkrátka jsi pro mě výzva. Podle mě tě nedostane jen tak někdo a já si chci dokázat, že nejsem jen tak někdo," dořekne to nakonec a mírně pokrčí rameny. Nakonec to nějak ukecal. A už by ho neměla dráždit dál, dneska už si toho dovolovala fakt hodně, opravdu moc. Měl by jí určit nějaké hranice, které by neměla překračovat. Taky jí připomene to, že by neměla být tolik drzá. Měla by si uvědomovat, s kým že to vlastně mluví. "Ale mně se líbí, že nejsi taková ta holka 'mouchy sežerte si mě', líbí se mi, že jsi taková přidrzlá, ale přemýšlej o tom, že mezi tou sexy drzostí a tím, že mě začneš štvát, může být docela tenká hranice, takže bych ti radil, abys trochu ubrala," poradí jí. Tohle myslí vážně. Všechno, co teď řekl, myslel vážně a ona to může poznat díky jeho vážnějšímu výrazu.
Nakonec ji donutil, aby se šla posadit na pohovku do obýváku, protože jí už chtěl říct, proč přišel. Teda nejdřív měl v plánu něco jiného, ale jelikož ona je hlava dubová a nechce, tak jí to nejdřív řekne. Pěkně jí řekne, co od ní chce a ovlivní ji, aby měl jistotu, že to udělá. Jo. A potom se uvidí, co by mohlo být dál. Kolovi se tady líbí, je zábava, napětí... Nechce se mu pryč. Fakt že ne. Ale něco mu říká, že dneska to s tou Genevieve prostě nepůjde. A že to s ní nepůjde dlouho, protože je paličatá a nechce si přiznat, že by to s ním chtěla zažít, chtěla by se s ním vyspat. Přece se nespokojí jen s jedním Mikaelsonem, ne? Seděl naproti ní v křesle, které bylo celkem blízko, aby se k ní mohl kdykoliv naklonit a ovlivnit ji k tomu, k čemu potřeboval. A taky že to udělal hned na začátku. Musel se ujistit, že se o tom nikdo jiný nedozví, že to bude jenom mezi Genevieve a jím, mezi nikým jiným. Teď už nemusí mít strach, že se ty informace dostanou do špatných rukou. Ona to nikomu říct nemůže. A Kol? Není hloupý, aby se začal někomu svěřovat s tím, že chce mít nějakou páku proti svému bratrovi. Samozřejmě, že je zvědavá a zeptá se ho na to, na co Tundeho dýku chce. Řekne jí to, když ví, že se to nedostane dál. Taky z něj vypadne to, že si myslí, že by okamžitě běžela za Klausem, kdyby v ní měl tak velkou důvěru, řekl by jí to a neovlivnil by ji. To byla pravda. Nikdy by jí to neřekl bez ovlivnění. Nikdy. I kdyby jí věřil, i kdyby byli nejlepší přátelé. Nikomu by to neřekl. Tyhle věci se mu vymstily už tolikrát, že už nic takového nechce nikdy riskovat. Ušklíbne se potom, co mu začne oponovat a ptát se ho, z čeho tak usuzuje, že by za ním běžela. "Víš, to není o tom, kolikrát jsi s ním spala a jestli vůbec, to je mi upřímně úplně jedno. Prostě ti nevěřím, takže je logický, že bych ti svůj plán neřekl bez toho, aniž bych tě ovlivnil. Taky bys to neudělala. Neřekla bys nikomu svoji jedinou pojistku, jediná plán, který by ti mohl třeba zachránit život, kdyby tvému bratrovi ruplo v kouli a on se rozhodl tě na dalších deset let zavřít do rakve. Nikomu natolik nevěřím a ty nejsi výjimkou, Genevieve." Mluvil úplně vážně, už poněkolikáté za tu dobu, co tady u ní je. Musí jí být jasné, že už nikdy nechce zažít to, aby mu někdo vzal roky života jenom kvůli tomu, že zabije pár lidí navíc. Jenom kvůli tomu, že se něco Klausovi nebude líbit. Ne, to už prostě nechce. Má z toho strach. Má strach z toho, že zase někdo bude ovládat takhle jeho život. Proto tu dýku chce. Nechce už, aby Klaus, Elijah nebo snad Rebekah určovali, kdy může žít a kdy ne. Zatím má zajištěnou jen jednu dýku, ale nikdo neříká, že jich nebude víc. Pro jistotu se jí znova podívá do očí a ovlivní ji. To kdyby na něco zapomněl. Evidentně už ji to ovlivňování štvalo a on se jí nedivil. Muselo to být docela na nic, když si někdo pohrával takovým způsobem s vaší myslí. Nojo, kdyby nebyla hloupá, tak už dávno bere železník. "To doufám," ušklíbne se na ni. "Ale víš, jistota je jistota," pokrčí nevinně rameny. Potom ho napadne jedna věc. Pořád je u ní blízko, mohla si myslet, že ji chce zase nějak ovlivnit, ale ne. On se jí místo toho na něco zeptal. A asi to nečekala, kdo by si taky myslel, že se jí teď začne ptát na seriály? Dozví se, že Supernatural nezná, to mu akorát hraje do karet, protože kdyby věděla, o co v tomhle seriálu jde, mohlo by jí dojít, k čemu se teď chystá. Zničehonic ji políbí a líbe ji jak dlouho se mu líbí, dokud není nucen přestat. Zase neví, jestli se jí to líbilo nebo ne. Nějak to nedává najevo. Okamžitě co se od ní odlepí, jí začne vysvětlovat, co že to vlastně mělo znamenat. Musí se uchechtnout, když slyší, jak si to, co řekl, dokázala vyložit po svém. "Možná?" podívá se na ni neurčitě a čeká, co udělá. Popravdě si nemyslí, že by ho dobrovolně políbila. A ta smlouva... Neplatila by. Vždyť by tím on nic nezískal, takže by to teoreticky nebyla žádná smlouva, ale jenom polibek. No ne, že by si stěžoval, kdyby ho začala líbat. Chytil ji oběma rukama za pas a dodal, že tím líbáním prokázal službu jim oběma, když se navzájem přitahují. "Asi se sereme navzájem, Gennie," ušklíbne se na ni. Neví, kde vzal tuhle zdrobnělinku, ale líbila se mu. Tak jak se jí mohlo říkat místo Gen nebo Genevieve? Jedině Gennie.
Jen tak tam oba dva sedí, Kol ji oběma rukama drží kolem pasu a už jenom to je divné, že se od něj ještě nějakým způsobem neodtáhla. Takže toho teď využije. Kol to bude zkoušet pořád, pokaždé, když bude mít možnost. Bude se snažit dostat ji do rozpaků, aby nevěděla, co má dělat, to je jediný způsob, jak ji dostat. Přitáhne ji k sobě ještě víc, že kdyby ji nedržel, určitě už by dávno spadla přes okraj gauče. Místo toho ji ale vysadí k sobě na klín. Dělá to všechno celkem rychle a neví, zda to čekala. Musela to mít těžké, u něj se těžko něco dá očekávat. Ruce přesune z pasu na její záda, čímž ji donutí, aby se k němu přitiskla ještě mnohem víc. V tuhle chvíli už ji líbá na krku, ramenou i rtech. Podle něj je ale jen otázkou času, kdy si uvědomí, že se jí to nelíbí.

(Kol dokázal být vážně neodbytný. Do jisté míry to bylo sexy, jak se vážně snažil, aby ji dostal, ale už to pro ni překročilo tu mez, kdy by se tomu mohla ještě pousmát nebo nad tím mávnout rukou. Už ji to spíše obtěžovalo, než aby se jí to zdálo milé. Bylo to něco jako s tou její drzostí. Ona taky moc nevěděla, kdy má přestat, když to na ni přišlo. Bylo to jako přílivová vlna, která smetla všechno kolem. Tenhle její obraný mechanismus se spínal téměř automaticky vždy, když ve vzduchu cítila něco, co by se jí nemuselo líbit. Drzost, ironie sarkasmus. I když utíkala před problémy, i když nakonec třeba žadonila o smilování, jako to u jejího bratra bývalo, drzost si v počáteční fázi neodpustila nikdy. Tohle jí zůstalo. A takhle to bylo teď s Kolem. Dobírala si ho, byla drzá a dovolila si věci, které by si na jejím místě asi mnoho žen bálo dovolit. Ale jí to nečinilo žádné problémy Možná i proto, že Kol byl hodně dlouho součástí jejího života a ona si od něj nenechala líbit vlastně nikdy nic. A pokud ano, většinou o tom nevěděla, protože jí to Kol úspěšně zamlčel. O to horší to ale bylo potom. To se z ní stávala přímo lítá saň, která to nikdy Kolovi za rámeček tedy nedala. Provokovala ho tím, že to samozřejmě může udělat, že ji může ovlivnit, ale vlastně to ještě neudělal, i když tvrdí, jak by to šlo. Hned mu to předeslala, jako by se nebála toho, že by ji na to konto mohl Kol čapnout a ovlivnit ji k tomu, aby s ním strávila noc. A pokud je tu nějaká šance, že Kol někde uvnitř ví, že je to vlastně špatné, že by to dělat neměl, tak by taky byla reálná šance, že tam někde hluboko uvnitř si vše pamatuje a mohl by s rozpomenout. A když ne rozpomenout, tak se k ní alespoň díky jistému pocitu chovat jinak. Ne, že by se choval nějak vybraně, ale nevzal si ji jako hromadu dívek před ní. Poslouchala jeho slova o tom, proč ji ještě neovlivnil, proč si ji nevzal, když měl už tolik šancí, aby se jí zpříma podíval do očí a ovlivnil ji. Na jednu stranu je to pro ni potěšující zpráva. Na tu druhou ji to utvrdí, že Kol opravdu stojí jen o milostné hrátky, které nemají nic společného s city, ale to si snad ani myslet nemohla. Esther mu vzpomínky vymazala a po několika dnech by se mu těžko vrátily nějaké city k ní, i když by za to opravdu teď v tuhle chvíli dala hodně, aby to tak bylo. Jeho přítomnost pro ni byla jako jed, který se jí pomalu vléval do žil a trávil její tělo.) Větší plány... Hmm. Ale líbí se mi ta pasáž, kdy pro tebe představuji výzvu, to vážně musím přiznat. A pokud jde o to, že si chceš dokázat, že nejsi jen tak někdo... Myslela jsem, že to už si dávno myslíš. Vážně jsem netušila, že se to odvíjí od toho, jestli mě dostaneš, nebo ne. Na jednu stranu je to vážně skličující... pro tebe. Na druhou stranu jistě potěšující a povzbuzující... pro mě. (Už se ho neptá na to, proč to tak má, proč si myslí, že by pro něj mohla být vlastně něco speciálního. Samozřejmě, že by ho ráda dotlačila k tomu, aby si nějakým způsobem vzpomněl, ale to přeci nemůže chtít hned. Navíc ani nemůže vědět, jestli taková možnost vůbec je. A taky opravdu nechce riskovat to, že si to Kol rozmyslí a vezme si ji tady hned na místě. Ne, už raději v tomhle ohledu bude dělat mrtvého brouka. Samozřejmě, že se mu líbí, jaká je. Nebála se. Říkala, co si myslí. Ale měl pravdu v tom, že by se asi měla trochu krotit, aby nepřekročila tu hranici, kdy už je to vážně otravné. Kol by to nemusel vzít s jeho velice prchlivou povahou dobře. Jeho vážný výraz taky napovídal, že pokud nechce, aby tohle skončilo nějak zle, měla by už raději zmlknout. Dřív tu hranici neuměla odlišit a ryla a drzovala dál a dál. Alespoň trochu se poučila ze svého jednání a teď už opravdu zbytečně nedráždí hada bosou nohou.) Uberu. (Poté se to všechno tak nějak semlelo rychle. Tím, že ubere myslela i to, že se ho konečně zbaví a on na ní nebude ležet. Opuštění bytu se jí nezdařilo a ona tak teď seděla na pohovce a poslouchala Kola, proč že to vlastně přišel opravdu, protože její svedení asi v programu původně neměl, i když se o to dosti snažil. A možná i bude snažit dál, ale ona má tak nějak za to, že když teď přejdou opravdu k tomu jádru problému, možná se mu pak nebude chtít znovu vymýšlet, jak by ji mohl dostat. Za chvíli měla zjistit, že Kola tak nějak podcenila, ale to by předbíhala událostem, kterým se docela podivila. Tedy ani ne tak tomu, že Kol Mikaelson ji několikrát za sebou ovlivnil, protože si prostě na první pokus tak nějak nevzpomněl úplně na vše, co po ní chtěl, aby nedělala nebo dělala a musel ji k tomu donutit nátlakem, protože jinak by asi nesplnila to, co po ní požadoval. Samozřejmě, že k tomu chtěla vědět víc a víc a to i, proč zmínil Sophie. Za chvíli se to už všechno dozvěděla. Jejím úkolem bylo přinést Kolovi Tundeho dýku, kterou teď měla u sebe Sophie. Věděla, že nebude rozhodně lehké ji získat. A rozhodně by Sophie nevyprávěla, že ji má pro Kola, i kdyby ji Kol neovlivnil. Ale tak nějak začíná přemýšlet, že by ji chtěla možná spíš pro sebe. V hlavě měla opravdový zárodek plánu, který byl rozhodně ještě potřeba promyslet a propracovat, takže se jím teď nebude zabývat. Ne do doby, co tu bude Kol, protože s ním to taky souviselo, ale rozhodně ne tak, že by mu tu dýku dala. Samozřejmě, že se zeptá na to, proč si myslí, že by hned běžela za Klausem, kdyby se dozvěděla, že tu dýku chce mít jako pojistku. Neběžela by, rozhodně ne teď co s ním má vztahy, jaké má a neběžela by ani tak. Věděla, že se pojistka hodí vždycky, ale v tohle chvíli ani nechtěla, aby takovou pojistku měl zrovna nevyzpytatelný Kol. Takže i přes svoje ovlivnění na něj vlastně ušije podraz. Pokud vyjde, bude si moci oddechnout a bude zase v klidu chodit po ulicích New Orleans. Pokud ne... no, pak netuší, co se s ní stane, protože pokud ji za to Kol nezabije, tak bude mít zatraceně kliku. Ale ona vždycky tak nějak pokoušela osud a rozhodně nešla jen do bezpečných akcích, kde by se jí nemohlo nic stát. Možná pro ni riziko a adrenalin byl jakýsi doping.) Nevěříš mi, dobře, tenhle argument rozhodně beru. Já ti taky nevěřím, takže v tomhle jsme zajedno a chápu to. Máš pravdu, o pojistkách se vážně nemluví. (Zakroutila hlavou a trochu se ušklíbla, jako by snad věděla víc než Kol. Ale toho výrazu si Kol jen těžko mohl všimnout. Ona si taky chystala svou pojistku a rozhodně o ní Kolovi nemínila vyprávět. Protože to zahrnovalo právě jemu chtěnou dýku a taky jeho. Věděla, že mluví vážně. O takových věcech, jako jsou zbraně proti vašim nepřátelům a někdy i spojencům, kteří se vymknou kontrole, se nežertovalo. A ona tu teď plánovala udělat z jeho plánu svůj vlastní, který hodlala použít proti němu. Nebude riskovat, že Kolovi jednoho krásného dne úplně rupne v bedně, rozmyslí si to, že ji nechce ovlivnit k sexu, a pak ji zabije, až si užije. S její náturou, která byla dosti agresivně ofensivní, se to mohlo stát docela lehce. A ona chce zůstat v klidu a dál žít normálně v New Orleans. Musela by se usmát ironicky sama nad sebou, jak vedla jednou rozhovor s Klausem o tom, jak někoho zapíchnout není řešení. A Kola už se chystala proklát nějakou dýkou podruhé. Jak rychle dokázala převzít Klausovy metody. Kol ji ovlivnil pro jistotu ještě jednou, což ji opravdu dokázalo vytočit, ale víc se k tomu už nevracela. Spíš ji zajímal ten seriál Supernatural, co měl co společného s tímhle vším. Už za chvíli se to dozvěděla. Takže Kol to opravdu nevzdal a dál se snažil ji dostat. Nemyslela si, že to zkusí takhle hned poté, co jí nařídil, co od ní bude chtít, znovu. Ale bylo to tu. A ona se ho zeptala na to, pokud ho teď políbí, jestli jí dá pokoj, že by to taky byla jakási dohoda, jenomže Kolovo slovo „Možná“ ji rozhodně nepřesvědčilo o tom, že by něco takového opravdu dodržel. Jen se tomu ušklíbla a zakroutila hlavou. Nehodlá to udělat, protože on by to ani nedodržel. Potom následoval její výrok, že ji Kol opravdu sere a on jí to oplatil. Ještě k tomu použil tu zdrobnělinu, kterou tak nesnášela, i když v tuhle chvíli ji snad slyšela ráda... Nebo ne? Nebo ji vytáčela ještě víc? Ale zarazila se, na malou chvíli ano. Připomínalo jí to ty časy, kdy ona a on tvořili pár. Ale to už je minulost. Prostě to tak plácnul, nemělo to žádnou spojitost s minulostí.) To oslovení nesnáším, narcisto. (Zamračila se počastovala ho tímto titulem. Kol byl opravdu narcista, i když si to nerad přiznával. Jenomže najednou byla na jeho klíně a on ji líbal na ramenou krku a ústech. Vlastně to byl takový mžik, že ani nevěděla, jak se tam dostala. Na chvíli zavřela oči, ale opravdu jen na malou chvilinku, kdy si to užívala a nechtěla, aby Kol přestal. Jenomže pak, jako by se náhle probrala a věděla, že tohle všechno je špatné, že by to dopouštět neměla. Odtáhla se od něj a slezla z něho. Tváře měla červené. Před chvílí to v ní prostě všechno vzplálo, ale ona to utnula.) Běž, už konečně běž. Řekl jsi, co jsi chtěl... Tak už běž... (Ukázala na vchodové dveře z jejího bytu. Myslela to vážně. Už nechtěla, aby tu byl. Mučilo ji to dneska až dost.)

Zdálo se mu, že Genevieve si dneska dovoluje až moc. Jako by si neuvědomovala, že tady před ní stojí Kol Mikaelson. Chlap, který nemá před žádnou ženskou zábrany a když ji chce, tak ji dostane. Chlap, kterému ona zlomila vaz a nechala ho ležet v prachu na silnici než se probere. Jako může být ráda, že je ještě živá a zdravá. Kdyby neměl dobrou náladu a kdyby ji k něčemu nepotřeboval, asi by už tady ležela mrtvá na zemi za to, co si to vůbec dovolila. Ale měla z pekla štěstí, že to neudělal. Jemu se sice líbí, když je drzá, dokonce jí to potom i řekne, ale prostě i ta její drzost by měla mít nějakou svou hranici, neměla by ji překračovat a už vůbec ne v téhle situaci, kdy by každý špatný krůček, každé špatné slovo, mohlo Kola vyprovokovat. Protože on má takovou povahu, snadno se mu nálada změní, snadno se na někoho naštve... Tohle ona nevěděla? Nedošlo jí to? Aby se jí to dřív nebo později nevymstilo. Vysvětlí jí, ještě docela v klidu, proč ji neovlivnil. Chvilku nad tím musel přemýšlet, protože to vlastně nevěděl ani on sám. Ale nakonec ze sebe dostal něco v tom smyslu, že ona je pro něj výzva a že ji chce dostat bez ovlivnění. Myslí si, že už to nechá napokoji, že nic nebude říkat, ale mýlí se. Kdyby raději držela klapačku, hlupačka jedna. "Naštěstí pro tebe zatím nevíš, jaký plány to jsou," ušklíbne se na ni, ale to není všechno, pokračuje. "A ano, představuješ pro mě výzvu, protože se mi zdá, že jsi od těch pitomých holek, kterých je všude mraky, úplně odlišná. Nejsi ze mě tak unešená jako ony. Chápu, že nemusím být tvůj typ, ale stejně... A já tě prostě dostanu, Genevieve. Dneska, zítra, za týden nebo za měsíc, to je jedno. Prostě dostanu," pokrčí rameny. Říká to dost sebevědomě, je si tím zkrátka jistý. "Taky bys nemusela všechno brát tak slovo od slova," podívá se na ni otráveně a poté hned pokračuje, "řekněme, že chci dokázat tobě, že nejsem jen tak někdo a že by ses ke mně měla chovat trošku líp." Už k tomu nic neříká. Akorát by se ještě rozzlobil a bylo by to v háji. Aspoň pro ni. Teď jí tedy řekne, že se mu líbí, jak je drzá, ale že by měla přemýšlet nad tím, kdy je toho už dost. Nezní moc mile, říká to s vážným tónem hlasu a celkově vážnějšímu výrazu v obličeji. "Hodná holka," sladce se na ni pousměje, když ho ujistí v tom, že ubere.
Další události se semelou docela rychle, ona ho stačí ze sebe shodit na zem, protože už jí asi lezlo na nervy, jak je na ni pořád nalepený. No a Kol ji potom tím, že jí vysypal kufr s oblečením (tam byly mimochodem i dost pěkné kousky), donutil, aby zůstala v bytě a aby si šla dokonce sednout do obýváku na gauč. Nenechal ji čekat dlouho, za malou chviličku se vydal hned za ní a začal s tím, proč dneska přišel. Seděl naprotí ní v křesle, dost blízko, takže nebyl žádný problém v tom, aby ji mohl ovlivnit. Stačilo se jenom nahnout pár desítek centimetrů před sebe a už byl blízko jejicch očí, aby je mohl ovlivnit. .A přesně tohle za pár chvil udělal. Řekl jí, co od ní chce. Také ji ovlivnil k tomu, aby to nikdy nikomu neřekla a takovéhle všechny nezbytné věci. Samozřejmě, že jí zajímalo, na co se mu bude hodit Tundeho dýka. Popravdě Kol chviličku váhá, jestli to vůbec říct, ale tak když je ovlivněná aby mlčela, tak to nikomu nemůže říct. No ale i přesto jí odpověděl. Řekl jí, že nikomu nevěří natolik, aby se svěřoval se svým nouzovým plánem, kdyby náhodou něco nevyšlo. Ona ho ujistí v tom, že by za Klausem asi nešla, ale to je mu jedno. Jakmile někomu nevěří, je těžké si k němu tu důvěru získat. Na ta její slova, kdy mu dávala za pravdu s tou důvěrou a nedůvěrou, jenom přikývl, neměl k tomu co říct. Konečně s ním taky v něčem souhlasila. Když dokončí všechnu tu 'práci' s ovlivněním, najednou se jí zeptá, jestli zná seriál Supernatural. Dozví se od ní, že ne, a to se musí fakt zeširoka usmát. Chvličku se dívá někam za ni, protom všude možně, jen aby jí nedocvaklo, co chce udělat. Najednou ji začal líbat a líbal ji docela dlouho, protože mu nepřipadalo, že by jí to nějak vadilo a hlavní bylo, že se od něj nesnažila nějak extra odtáhnout. Poté jí vysvětlí, proč že to vůbec udělal a co s tím má společného seriál Supernatural. Zeptá se ho na to, že jestli kdyby řekla, že ji teď nechá na pokoji a políbila by ho, jestli by to platilo. Jasně, že jí neřekne rovnou ne, protože tu je pořád šance, že mu tu pusu dá. Ale nakonec nic, smůla. Stejně by to pro ni bylo zbytečné. Jestli si myslela, že ho tím, že ho sere, nějak utřela, tak se mýlila. Dokonce k tomu ještě potom řekl jednu věc, ale to bylo všechno. Teď už nechtěl kecat o ptákovinách, ale chtěl něco mnohem jiného. Držel ji oběma rukama za pas a přitáhl si ji k sobě. Seděla asi na okraji gauče a jen díky jeho stisku nespadla. "Fakt ho nemáš ráda? Mně se ale líbí, Gennie," ušklíbne se na ni. Takhle jí asi bude říkat, když ji to štve. A jemu se to navíc líbí, je to taková hezká zdrobnělinka... To pro Kola nepěkné slovo 'narcista' raději přešel bez povšimnutí, jinak by se s ní začal ještě hádat, že narcista není.
Najednou už nesedí jenom na kraji gauče, ale Kol si ji rychle vyzvedne k sobě na klín a začne ji líbat. Všude, kde může. Na krku, na ramenou i na rty. Bylo to skvělý a fakt to vypadalo, jako by se jí to taky líbilo. Připadala mu na pár chvilek uvolněná a taková, že tohle by si klidně nechala líbit. Chytil ji vzadu na zádech oběma rukama, takže teď ji držel docela pevně u sebe. A líbal ji. A líbal. V jednu chvíli si myslel, že už to bude v pohodě, ale nic. Nespokojeně zamručí, když se od něj Gennie odtáhne a úplně z něj sleze. Ani jí to nedá tolik námahy, protože ji nechal. Nejde si nevšimnout toho, že je červená jako rajče - buď je to tím, že se styděla za to, co tady s ním dělala (nebo se chystala dělat), a nebo je to kvůli tomu, jak ji rozrajcoval. A nebo obojí, to je taky možnost. Když ukáže na dveře a řekne mu, aby šel, tak se bez keců zvedne a zastaví se zase těsně před ní. "Zavoláme si, jak jsi na tom s tou dýkou, zlato," podívá se na ni a mrkne. Pořád je u ní dost blízko. "Tak zatím, Gennie," sladce se na ni usměje a to je všechno. Už žádná provokace nějakou pusou na rozloučenou, vůbec nic. Místo toho upíří rychlostí odešel někam pryč. Praděpodobně do nějakého baru nebo na plantáž. A jestli je divné, proč jen tak odešel a nechal ji napokoji? To nikdo neví. Ani samotný Kol to neví a dokud ho o tom nepřinutí někdo přemýšlet, nenapadne ho, že je to něco zvláštního. A to je hrozný...

Už je to nějakou chvíli, co se Kol zastavil na malý přátelský pokec u Genevieve. A od té doby se neviděli, ale ne že by mu to nějak vadilo, vůbec ne. Aspoň jí dá čas, aby zařídila něco ohledně toho, co jí dal za úkol. A doufá, že až se znovu uvidí, což bude velmi brzy, bude pro něj už něco mít. A když ne zrovna dýku, tak aspoň nějaké informace, jak je tomu blízko a tak podobně. Byl by vážně nerad, kdyby se dozvěděl, že ještě nic nemá. Sice jí neřekl, kdy přesně by měla dýku získat, nedal jí žádný termín, do kdy mu ji má přinést, ale snad není tak hloupá, aby si myslela, že bude tak dlouho čekat? Chce ji prostě co nejdřiv. Rád by měl nějaké tajné eso v rukávu, kdyby přišlo na věc a jeho bratrovi nějak přeplo v hlavě a chtěl ho zavřít na pár (set?) let do rakve. Takhle by si mohl vyzkoušet to, co dělal po celá staletí svým sourozencům, protože Kol by neváhal, kdyby na to přišlo. Jakmile ho začne někdo ohrožovat, všechno jde stranou a začne se starat o sebe. On se vlastně stará vždycky o sebe, to je na prvním místě, protože ví, že se na nikoho nemůže stoprocentně spolehnout - jenom na sebe. Žádný Elijah ani Klaus, dokonce ani žádná z jeho sester. Elijah s Rebekou a Klausem ho zradili už několikrát a Alisea? Ta je tak hloupá, že propustí vězně, jedinou páku, kterou měli proti Esther. Sice nesnášel Mikaela ani nemá rád svou matku, ale musí uznat, že oni mají za ušima, myslí dopředu, ale Alisea? Ta tohle asi nezdělila ani po jednom, protože takhle si naštvat někoho jako je Kol? Štěstí, že to byla první věc, kterou kdy udělala a která Kolovi vadila, jinak by ho fakt nepřála vidět.
Nedá se říct, že by Kol za těch několik dní na Genevieve nemyslel. Myslel. Ale jestli někoho napadlo, že by to mohlo být snad kvůli tomu, že by se mu po ní stýskalo, je na omylu. Jeho jediný zájem je dýka a ona jako žena, se kterou si chce něco užít, ale se kterou si nechce nic začínat. Koneckonců na vztahy fakt nebyl a taky nikdy nebude. Myslel na ni ale jen občas, když zrovna neměl co dělat. To znamená ve chvílích, kdy třeba seděl v Rousseau's a vyhlížel nějakou pěknou kočku a říkal si, že by se nezlobil, kdyby přišla ona. Když už u sebe měl, Genevieve šla úplně do pozadí, uklidil si ji někam dozadu do hlavy a nevytahoval ji, protože když narazí na nějakou pěknou holku, přece se nebude zaobírat jinou. Jedině, kdyby ji myšlenky na ni dokázali přenést třeba k nim do postele, aby tam nebyli tak sami. Jo, tak to by na ni myslel v jenom kuse. A ne jen na ni. Třeba i na Scarlett Johannson a hroooomadu dalších hereček nebo zpěvaček, které jsou tak sexy jako ona. Zná je z filmů, ale jejich jména si nevybaví. Ještě by si představil Cami! Svou Julii. Jé, to by Klaus asi hodně zuřil... Nechápal, proč něco takového nevymyslel jako čaroděj. Rozhodně by to nebylo lehké, ale něco by vymyslel, určitě jo. Vždycky mu to šlo, často vymýšlel takové skopičiny...
Nastávala hodina, ve které se každodenně tak nějak rozhodne, že se odebere do nějakého baru, aby se doma nenudil. A nebo existuje taky jediná varianta - doma už nějakou Zábavu měl, tak nikam nemusel. To se mu líbilo taky. Pokud byla holka dobrá a pěkně naivní, tak proč ne? Ale dneska nic takového nemá v plánu. Nene. Dneska pěkně půjde navštívit Gennie. Optat se, jak se má, co dělá, jestli už se rozmyslela ohledně té drobné příjemné věci, která by se mezi nimi mohla odehrát a taky jestli už má dýku. Asi začne zdvořilostní otázkou na to, jak se má, bude pokračovat dýkou, a nakonec to zakončí trošku jinou dýkou, která vystřídala už mnoho pochev narozdíl od té první.
Na Plantáži tam má ještě teď návštěvu - ne, není to Claire, tu totiž neviděl už několik dní. Teda už to bude víc než několik dní. Po tom, co se spolu vyspali, prostě zmizela a neukázala se. Asi měla výčitky, chuděra malá. Možná by jí měl zavolat, jestli by spolu nešli na skleničku a měl by se ujistit, že už si od toho neslibuje nic jinýho, protože si moc dobře pamatuje na to, jak do něj byla (je?) zaláskovaná. Pěkně si to nad skleničkou vína nebo něčeho tvrdšího vysvětlí, že o nic nešlo, a všechno bude fajn! S tou jednorázovkou, která tu dneska přespala, se nezdržuje a jenom ji ovlivní, aby hned zmizela. Jí nezbývá nic jiného, než to udělat. Kolovi netrvá moc dlouho, než se připraví na cestu k Gen. Dojde se umýt, pořádně se vymydlí, na chvíli se zastaví u zrcadla a zhodnotí, že se ještě holit nebude, protože to drobné strniště se mu líbí mnohem víc než hladká tvář. Působí to o dost mužněji. Vezme si na sebe pohodlné oblečení, což v jeho případě znamenajá obyčejné rifle a nějaké jednobarevné tričko s krátkým rukávem. mikinu i bundu nechává doma, protože venku je mu už dost teplo, zvlášť, když je upír. Nasedne do svého auta a rovnou se rozjede k ní. Nikde se po cestě nezastavuje, i když občas se někde po straně silnice a na chodníku objeví nějaká holka, která by stála za zastavení a za hřích. Ale on má teď nějakou práci a možná příjde 'hřích' o něco později, kdo ví. Je si jistý, že Gennie mu už dlouho odolávat nebude, to se prostě nedá.
Zaparkuje u ní před domem, kde bydlí a rovnou se vydá nahoru. Nezdržuje se s nějakým klepáním nebo zvoněním - prostě přijde ke dveřím a pokusí se je otevřít. Zaposlouchá se a když zjistí, že není nikdo doma, musí se maličko usmát. To bude vtipný. Chytne kliku a nějakým způsobem dokáže otevřít, i když je zamčeno. A to se nerozbily, pozor. Poté zase zavře a jde dovnitř do bytu. Ještě není úplný večer, ale pomalu se začíná stmívat, takže v bytu už je takové menší šero. Jde do kuchyně, a začne otevírat různé skříňky, protože hledá něco dobrého k pití. Jako by tu byl doma... Nakonec najde lahev whiskey, s čímž je nadmíru spokojený. Taky někde objeví skleničku a potom si jde sednout do obýváku na gauč. Samozřejmě to všechno dělá potmě, protože chce Gen fakt překvapit. Lahev si otevře a nalije si. Sedne, teda spíš si lehne, je to něco mezi tím, na gauč, pěkně se tam uvelebí, pod hlavu si dá asi dva polštářky a čeká, až se tady objeví ta, na kterou čeká. Je zvědavý na její reakci a je přesvědčen, že nebude dvakrát nadšená, že ho tu vidí. A ještě bez toho, aniž by se předtím ozval.

(Rozhovor s Claire opravdu nedopadl dobře. Ale jedna prostě nechápe tu druhou a asi s tím nic nenadělají. Muselo by se opravdu stát něco hrozící zánik vesmíru, aby si ty dvě podaly ruce a spolupracovaly spolu. Tedy Claire byla ochotná ke spolupráci, ale ona ne. Nechtěla, aby se jí někdo pletl do toho, co má s Kolem, nebo nemá. Většina to pochopila, nechala to být, ale Claire to nechat nechtěla. Na jednu stranu se tomu vlastně nediví, protože Kol byl její přítel, ale na druhou stranu by měla respektovat taky její rozhodnutí, což nakonec udělala, i když ne proto, že by jí o to Genevieve požádala. Uběhlo pár dní od toho rozhovoru a ona se začala zaměřovat na to, jak získá tu dýku. Bohužel nemůže jen ak přijít k Sophie a všechno jí vyklopit, takže bude muset zahrát divadlo i na ni, i když to bude dělat nerada. Když to pojme ale jako herecký výkon, mohlo by to vyjít, protože když se chovala přirozeně, opravdu neuměla lhát. Ale hrát umí. Vlastně velkou část bude hrát na Kola a na Sophie jen něco málo. I tak se bude cítit hrozně.
Byla na nákupu. Ne, že by jako upír potřebovala jíst, ale prostě si ráda udržovala tuhle lidskou rutinu. A prát a mýt nádobí a mít co na sebe, to potřebovala i jako upír, takže podle toho ten její nákup taky vypadal. Vlastně byla zavalená taškami. Ale jako upírovi jí to nečinilo žádný problém. Ty tašky pro ni byly lehounké jako pírko. Přede dveřmi se zastavila, protože jí zvonil telefon. Odložila všechny tašky a ještě před vchodem to vzala. Byl to Scott. Ihned si uvědomila, co se děje. Zapomněla na jejich společnou lekci tance. Ano, chodila tancovat a dělala to už od doby, co spolu se Scottem tančili v jazzovém klubu. Vážně se jí to zalíbilo a domluvili se spolu, že budou chodit do taneční školy. I přes všechny peripetie si prostě našla čas na sebe. I když s přestávkami. Teď byla poslední dobou ale myšlenkami jinde. Ani nevěděla, že dokáže být až tak zadumaná, že někdy nevnímala okolí. Ale dneska to rozhodně přišlo. Musela se Scottovi omluvit za to, že zapomněla. Nic jiného jí ani nezbývalo. Možná na ni bude naštvaný, ale jeho tón hlasu tak nezněl. Aby mu to vynahradila, tak si s ním dohodla schůzku na další den, kdy spolu měli jít na oběd a prostě si přátelsky popovídat. Potřebovala teď někoho, kdo není v ničem z toho, co se v New Orleans děje, zapletený. A Scott byl dobrá volba. Konečně vytáhla klíče a odemkla si. V jejím bytě panovalo přítmí a ona hned, jak se zula, zamířila do kuchyně, aby tam položila tašky, které bude následně vybalovat. Ještě si k tomu ale chtěla jít pustit hudbu. Gramofon měla v obýváku. Ano, používala vážně gramofon a staré desky, hlavně s obsahem jazzových melodií. Rozsvítila v obýváku a zarazila se, protože rozhodně nečekala ten pohled, který se jí zrovna nabídl.) Co tady děláš? (Řekla nevrle.) To už se i vloupáváš ženám do bytů? To už jsi vážně tak zoufalý? (Zakroutila hlavou a vydechla. Na tohle teď vážně neměla náladu. Přešla rovnou do útoku. Možná, že měla začít nějak jinak. Možná, že mu měla říct něco ve smyslu. "Tak ty už jsi doma, miláčku? Dáš si něco k jídlu?" Možná, že by ho to zarazilo, ale na to už je pozdě. Založila si ruce v bok a dívala se na něj jako na nezvaného hosta, kterým i byl.) Potřebuješ něco, nebo ses jen rozhodl, že mě přijdeš obtěžovat? (Povytáhla obočí. Jak dlouho tohle ještě vydrží? Jak dlouho se na něj bude dívat bez toho, aniž by najednou padla na kolena a nerozbrečela se jako malá holka, že už to dál nezvládne?)

Leží na gauči v bytě, který je pro něj v tenhle moment úplně cizí a nemá na něj žádné vzpomínky. A že jich měl v minulosti požehnaně. Ten okamžik, kdy se rozhodl, že jí ho koupí. Když jí ho předal a viděl, jak je překvapená a ráda. Všechny ty krásné chvíle, které tady spolu prožili. Jistě, nebylo tady vždycky všechno růžové, staly se tu věci, na které by člověk nejraději zapomněl, ale když se nad tím zamyslíte, bylo toho mnohem míň. Nemělo cenu to řešit, protože to přebíjely ty krásné chvíle. Jen je smutné, že Kol si NIC z toho nepamatuje a zatím se ani jeho paměť nějak nemá k tomu, aby se rozpomenula. Stane se to vůbec někdy? Co když až zabijí Esther, to kouzlo, které na něj použila, se prostě zruší? Je to vůbec možné, že by se něco takového stalo? Doufejme, protože pokud se nestane nějaký zázrak, Kol už se na ni nikdy nebude dívat tak jako dřív. Upíjí ze skleničky whiskey. Úmyslně si nenalil jen panáka, ale nalil si to do větší skleničky, aby nemusel pořád vstávat a nalévat si znovu. Netuší, kde se Genevieve courá tak dlouho. Je už totiž docela dost hodin. Možná má smůlu a trefil se do jednoho z dnů, kdy má službu v baru. I když to je blbost, protože si zjišťoval, kdy tam má být a kdy ne. Třeba má něco jiného, i když vůbec neví, co. Už dopíjel whiskey ve skleničce, chtěl vstát a nalít si další, ale ejhle, konečně uslyšel nějaký hlas. Tedy nejdřív slyšel zazvonění mobilu poměrně blízko a až potom hlas, který patřil Genevieve. Ušklíbl se, položil prázdnou skleničku na stoleček, lehl si zpátky a jenom poslouchal, s kým si volá a co říká. Scott? Tak že by přece jenom měla nějakého amanta? No i kdyby ano, to přece není žádný problém, aspoň pro Kola ne. A ona se přes to nějak dostane. Nebo taky ne, ale to už je Kolovi jedno. Je ale celkem štěstí, že na to jejich tancování dneska zapomněla, protože Kolovi by se tady nechtělo čekat ještě déle. Oddychne si úlevou, když Genevieve konečně položí telefonát a odemkne si, protože ten hovor se jim začal protahovat a to se mu nelíbilo. Celou dobu se poťouchle usmíval, protože ona už je uvnitř, ale stále neví, že tu není sama. Najednou se v obýváku rozsvítí a Kol trošku přimhouří oči, protože si potřebuje zvyknout na to světlo. Narozdíl od ní se netváří jak kakabus, usmívá se. "To je vážně ten tvůj Samy, Scotty nebo jak že se to jmenuje, takový poleno, že s ním ani nechceš chodit tančit? To je docela smutný," řekne a soucitně se na ni podívá. Její otázku o tom, co tady dělá a o tom vloupání jako kdyby vůbec neslyšel. "Kdybys jen věděla, jak skvělí tanečníci se pohybují ve tvém okolí, poslala bys nějakýho Sama do háje." Neřekl přímo, že to on je ten skvělý tanečník, ale mohlo jí to dojít, protože to tak myslel. Pořád tam ležel a díval se na ni. Když se ho zeptala, co že vlastně potřebuje, tak se na chvíli zamyslel a potom zase, jako by ji vůbec neslyšel a jako by odpovídal úplně z cesty. "Tys byla nakupovat, viď? Mám docela hlad, čekal jsem na tebe dlouho, takžee... Co bude k večeři?" podívá se na ni tázavě. "Jo a mimochodem, nemůžu najít ovladač k televizi a nechci se pořád zvedat, abych to musel přepínat přímo na ní. Kdybys byla čarodějka, řekl bych, abys udělala nějaký čáry máry, aby se objevil tady přede mnou, ale takhle tě musím jenom požádat, abys ho prosím našla, nevím, kam ho dáváš..." usměje se na ni a pořád se nehodlá zvednout. Ještě se ani neposadil.

(Toužila po tom jít dál. Zapomenout na všechno a nedělat si starosti s tím, co se teď děje v jejím životě, ale to by asi taky musela ztratit paměť a všechny vzpomínky, aby se jí to podařilo. A nebo by prostě vypnula emoce a i když by si na vše pamatovala, bylo by jí to jedno. Ale musela by si asi nafackovat, kdyby to udělala. Tohle nebyl její styl. Znamenalo by to, že od toho utekla, že nechtěla a nemohla nést to břímě a nezvládla to. Ona jen stěží dává najevo, že by něco nezvládala, ale i tak je na ní poznat, že toho všeho má až nad hlavu. Kdyby jí dal Kol pokoj, kdyby za ní teď nedolízal s tím, že ji dostane do postele za každou cenu, možná by to bylo lepší, ale takhle ho musela mít neustále na očích, neustále se jí tak připomínalo to, co spolu měli. Bylo to něco, co už není. A teď si tady v klidu ležel na gauči a na stole stála sklenička od whiskey. Zřejmě si tu opravdu udělal pohodlí a našel její poslední lahev whiskey, která byla v jejím skrytém baru ve tvaru globusu. Jako by Kol věděl, kam má pro ni jít. V tomto bytě strávil hodně času s ní. Vlastně jí ho koupil, aby v něm mohla bydlet, ale dalo se říct, že on se nastěhoval s ní. Zažili i krušné chvíle a ona ho nejednou z bytu vykázala. Jednou dokonce na delší dobu, ale byly to spíš ty pozitivní vzpomínky, které převládaly. Pokud jste jim samozřejmě dovolili převládat. Není ale nadšená z toho, že ho tu takhle našla. Znamenalo to, že ani v tomhle bytě už nemohla mít svoje soukromí, protože on si s tím zřejmě hlavu nedělal. Když bude chtít, tak prostě přijde jako dnes. Samozřejmě, že hned začal mít řeči a urážel Scotta. Tohle by možná udělal i ten starý Kol, se kterým chodila. Vlastně ne možná, ale udělal by to. Kol byl strašný žárlivec a dával to dost najevo.) Ne, Scott tančí naprosto úžasně. Proto s ním chodím tančit, jinak bych s ním nechodila vůbec. Člověk se ale prostě někdy zapomene, nebo mu do toho něco vleze. To se stává, chytráku. (Odpoví mu ne zcela nadšeně z toho, že ho tu našla. Myslela si, že si v klidu uvaří večeři a možná si nalije i sklenici vína a udělá si klidný večer o samotě. Ale tohle se jí bohužel nevyplní.) Je to Scott. A on je dobrý tanečník, takže žádného jiného nepotřebuji, Mikaelsone. (Ani neví, proč mu na ty jeho poznámky stále odpovídá. Mohla by prostě mlčet a nevěnovat mu pozornost. Třeba by pak ztratil zájem se tady o něco snažit a šel by pryč. I když tomu samozřejmě nevěřila. Pak jen musela povytáhnout obočí, když slyšela jeho další řeči. Aha, takže teď mu má dělat pro změnu služku. Teď už vážně mlčela a nic neříkala. Přešla k televizi a vzala ovladač, který byl na polici vedle ní. A byl dost viditelný, takže nebylo pochyb, že Kol ho prostě viděl, ale nechtělo se mu zvedat. Zapnula telku a podala ovladač Kolovi. Pak se přemístila do kuchyně a vybalila zeleninu, která měla sloužit jako zeleninový salát ke steakům, ale stále byla vcelku. Omyla veškerou zeleninu, dala ji do mísy, vzala prkénko a nůž a vrátila se do obýváku. Položila mísu před Kola stejně jako prkýnko a nůž.) Nakrájej všechnu tu zeleninu na kostičky a můžeš tady večeřet. (S jemným úsměvem si sedla do křesla a pozorovala ho . Jak asi zareaguje teď?)

Nemohla se divit tomu, že začal mít kecy ohledně Scotta. Nebo možná...? Dřív, když byli spolu a on si na to pamatoval, by to udělal určitě. Kdykoliv šlo o Genevieve, stal se z něho hrozný žárlivec, zvlášť, když se okolo ní motali nějací chlapi. A zvlášť ten Scott, na toho měl velkou pifku a ani netušil proč. Ale proč mu to jako vadilo teď? Přece nejsou spolu, ani se to v dohledné době nestane... Ona je pro něj prostě jen povyražení a pomoc, kterou potřebuje, aby získal Tundeho dýku. To je všechno. Takže proč mu někde hluboko uvnitř vadí, že s ním chodí někam tančit? Jenom s ním tančí, do toho mu přece vůbec nic není. Možná, že jen chce, aby se nerozptylovala něčím takovým. Jo, to bude ono. Prostě jen chce, aby se soustředila na svůj úkol, potom ať si chodí tančit kdy chce a hlavně s kým chce. "Třeba si to jen nalháváš, že tančí dobře, protože nemáš, s kým jiným bys chodila. A potom na to zapomínáš. Sice ne úmyslně, ale tvoje podvědomí ti říká, že se ti nechce, že už od něj máš pošlapaných bot dost. Ale tak když věříš tomu, že tančí úžasně..." pokrčí rameny a prozatím mlčí. Ale ohledně Scotta ještě neskončil, to ani náhodou. Samozřejmě jí dá nějak najevo, že i on je skvělý tanečník. A pořád plete jeho jméno. Je otázka, jestli to dělá naschvál nebo ne. "Zatím jiného nepotřebuješ. Ale tohle je New Orleans, na každym rohu číhá nebezpečí. Třeba už za chvíli nebude mít čím tančit," pokrčí rameny a sladce se na ni usměje. Tohle snad ani nemyslel jako vyhrožování, protože mu nějaký Scott byl u zadku. Ale neví, jestli to tak Genevieve náhodou nepochopí. Občas je taková, že všechno bere strašně vážně. Všechny její otázky úplně ignoruje. Místo toho ji začne pořádně otravovat a dělá si z ní služku. Nejdřív se jí zeptá, co bude k večeři, že má hlad, protože na ni čekal dlouho. Neřekla ani slovo. "Někdo ti snad uřízl jazyk?" řekne jenom, protože ho štve, jak nic neříká. Pořád něco říkala, tak proč nemluví teď? Heh, asi ji dostal a ona neví, co říct! "Super, díky," poděkuje jí, když mu podá ovladač. Popravdě, už od nějakou chvíli věděl, kde je, ale nechtělo se mu pro něj chodit, protože se mu leželo dobře a takovou polohu by potom už jistě nenašel. Kanál, na kterém se televize spustila, vysílal nějakou televizní soutěž. Takovou tu vědomostní. Nechal to tam, ovladač položil na stůl a chvíli to sledoval, když Gen odešla do kuchyně. Ale nebavilo ho to, tak tam přepnul nějaký hudební kanál, ztlumil to a teď to spíš sloužilo jako taková zvuková kulisa. Nechápavě se na ni podívá, když před něj položí mísu, prkýnko a nůž. V té míse byla zelenina, takže mu došlo, co po něm chce, ani to nemusela říkat. Už sedí, chvíli se na misku dívá, poté se koukne na Genevieve. "Nejsem králík, abych jedl k večeři zeleninu," odfrkne si a pořádně se opře. Rezignuje na to, nebude žádnou zeleninu krájet. Tedy zatím. "Jedině..." začne po chvíli zase a po tomhle slovíčku se zarazí. "Pojď sem," řekne a rukou jí pokyne k tomu, aby se zvedla a šla si sednout vedle něj. No, jestli to neudělá, tak půjde Kol. Když nemůže Mohammed k hoře, musí hora k Mohammedovi.

(Ty jeho řeči okolo mužů, co se kolem ní motali, nebo se kolem nich nějak motala ona, i když samozřejmě nikdy ne tak, že by snad mohl mít Kol nějaké pochybnosti, tedy u Scotta rozhodně ne. Byli přátelé. Opravdu dobří a ona si rozhodně nedokázala představit, že by mezi nimi dvěma bylo kdy něco víc. Přátelství by se správně nemělo měnit v něco jiného, protože to nikdy nefunguje tak, jak byste si to představovali a pak už díky tomu není ani vaše přátelství takové, jako bylo dřív. A ona si tím rozhodně nechtěla ten vztah kazit. Navíc, rozhodně se ještě nevzdala Kola. I když to tak mohlo vypadat, i když si o ní myslí Claire, co chce, tak ona se nemíní vzdát té lásky, kterou ke Kolovi cítí a kterou k ní kdysi cítil taky. Ale není to tak jednoduché, jak si Claire představuje. Ona by možná byla schopná obětovat všechny, bylo by jí to možná jedno, protože ona by byla ta, kdo nakonec vyhraje, ale jí to jedno není. V ohrožení je její dcera a i když společně nezažily mnoho dní, samozřejmě, že se o ni bojí, je to její krev a má k ní vztah, i když ji nemohla vychovat. A nemohla by to udělat ani Sophie, která by byla další na řadě. Takže jestli to má přijít, jestli má Kola získat někdy zpět, bude to pomalu, s tím už se smířila. S čím se ale ještě nedokázala vyrovnat, je fakt, že Kol ji vyhledává. Nenechá ji na pokoji v klidu, aby si chvíli vydechla a pustila se s další silou do boje o to, aby ho získala zpět, Esther neEsther. Nedává jí ten prostor. Je to ubíjející. Ale ona se k tomu postaví po svém.) Nebudu ti na to už nic víc říkat, protože se opakuješ a já bych se opakovala taky. (Utne tu konverzaci o Scottovi, protože to nemělo cenu. Nemusela se tu před ním obhajovat a nemusela to dělat ani se Scottem. To tancování bylo jen mezi nimi a jestli se do toho chtěl někdo montovat, prosím, ale to neznamenalo, že ona to bude dělat jinak, že přehodnotí svoje názory a postoje a vzdá se něčeho, co ji baví. A tancování ji teď alespoň trochu přivádělo na jiné myšlenky a dokázala se při něm uvolnit. Opravdu škoda, že na to dneska zapomněla, protože pak by tu možná nenašla Kola a nemusela by čelit znovu svým emocím a faktu, že je musí co nejlépe zakrývat. Kdyby byla člověkem, asi by teď měla zašedlou kůži, velké pytle pod očima a pár vrásek navíc. Nevypadala by dobře, všichni by na ní viděli, že je ustaraná a nedaří se jí, ale díky tomu, že je upír, její vzhled se nemění, nemění, pokud nedovolí svým emocím, aby se projevily i na jejím zevnějšku. Musela protočit oči nad jeho poznámkou, že by už za chvíli Scott nemusel mít čím tančit. Ale slovně se k tomu nevyjadřovala, protože věděla, že Kola štve, když nemluví, když jeho nechá, aby si ryl, ale ona na to nijak nereaguje. Takhle to praktikovala i dál a jemu opravdu došla trpělivost tak, že se jí dokonce musel zeptat na to, jestli jí někdo neuřízl jazyk. Ona jen pokrčila rameny a přinesla mu ten ovladač. Myslel si, že nad ní vyhrál? To opravdu ne. To ona si bude hrát dneska s ním. Chce tu večeřet? Jistě, proč by nemohl? Ale když nepřiloží ruku k dílu, tak má prostě smůlu. Přinese mu zeleninu a další věci, aby ji mohl nakrájet a pak se z ní udělal salát. Jeho výraz mluvil za vše. Práce mu prostě nevoněla, jak jinak. Musela se tomu pro sebe usmát, protože moc dobře věděla, že to bude přesně takhle.) Ta zelenina je jen příloha, bude z ní salát ke steakům, ale když ji nenakrájíš, nebude salát, nebudou steaky, nebude večeře, ty půjdeš domů. Je to naprosto jednoduché. (Podívala se na něj s milým úsměvem, jako by říkala, že tohle si vážně užívá. Vidět Kola, jak odmítá cokoliv dělat, ale tím pádem nebude dělat ani nic ona. Opřela se pohodlně do křesla a pozorovala ho. Že si k němu má jít sednout? Ne, nepřipadá v úvahu. Zase by na ni něco zkoušel a to ona nepotřebovala.) Cítím se pohodlně tady v křesle. Díky. (Ušklíbla se a ze svého místa se ani nehnula.)

Nee, to snad nemyslí vážně. To, že už o tom s ním nebude mluvit. Proč? Vždyť je to zábava, navážet se do toho jejího Scotta. "To si ani nemyslím. Spíš mi přijde, že já řekl pravdu a tobě došly veškerý argumenty," ušklíbne se na ni a potom už se k tomuhle tématu teda nevyjadřuje, jak si přála Genevieve. Musel jí k tomu ale ještě něco říct, přece nesklapne jakmile řekne. Ona ho asi fakt nesnáší. Teda aspoň tak to Kolovi připadá. Vždyť jí, dá se říct, nic tak hroznýho neudělal. Vlastně jí neudělal vůbec nic, jenom si na ni párkrát sáhnul a dal jí pár pus, občas k ní přišel jako nezvaná návštěva a ovlivnil ji. Ale tohle je pořád oproti tomu, co dělá normálně, procházka růžovou zahradou. Jiným lidem dělal mnohem horší věci, žádnou ženskou, která by se mu tak líbila, by nenechal jen tak napokoji. Ale Kol už za tím nevidí nic zvláštního, že se k ní takhle chová. Řekl si, že ji chce dostat bez toho, aniž by ji k něčemu donutil ovlivněním. Chce si tak dokázat, že takovouhle ženskou dostane za každou cenu a ani by nemusel být upír. A ta druhá věc? Nechce si ji zase tak rozhádat kvůli tomu, co pro něj dělá. Přece jenom, bude lepší, když mezi sebou budou tak nějak vycházet, když spolu spolupracují, ne? Pochopil, že se ke Scottovi a tancování už nevyjadřuje, že mlčí, ale to, že ignoruje jeho poznámku o tom, že už nebude mít možná čím tančit? To jako vážně? Zrovna něco, co se mu povedla, a ona jako by to vůbec neslyšela. Ať jde do háje. Tohle Kola totiž neskutečně vytáčí - když do někoho pořád ryje a ryje, když ho provokuje, ale ten dotyčný to ignoruje. Štvalo ho to u Jacksona a teď s tím začne i Genevieve? No to teda ne. Nevydrží to a zeptá se jí, jestli jí někdo náhodou neuřízl jazyk. Ale pořád ne. Čekal, že po tomhle něco řekne, ale když se nedočkal žádné odpovědi, musel se uchechtnout. Jo, uměla to. Ignorovat. A Kol si myslí, že dneska přišla na to, co na něj zabírá a co ho štve. A to je zlý.
Nemá se k tomu, aby začal zeleninu krájet. On není žádný kuchtík ani poskok, aby jí krájel zeleninu. A už vůbec není nějaký zvíře, aby tu zeleninu potom jedl. Jestli si ona potrpí na zeleninové saláty a podobné věci, tak se asi v tomhle neshodnou. Když mu ale řekne, že to bude zelenina ke steakům, tak se tváří už o něco lépe. Přece jenom, srovnejte zeleninu a steaky. To je něco jiného. Možná, že tu zeleninu nakrájí... Jakmile ale uslyší to, co řekne potom, překvapeně se na ni podívá. "Wau. No že jsi to neřekla hned, že nechceš, abych odešel," sladce se na ni usměje a potom vezme do ruky nůž, že začne krájet zeleninu. Ještě předtím jí ale řekne, aby šla za ním, aby si sedla vedle něj. Ona ale odmítne. "Aha, jasný, chápu, odtamtud máš na mě lepší výhled. Tak to tam zůstaň a kochej se," zaculí se na ni a potom začne krájet zeleninu. Té je sice docela dost, ale i tak to má za chvilku hotové, protože mu to už od začátku jde pěkně od ruky. Za nějakou chvíli má tedy hotové a okamžitě to oznamuje Genevieve. "Hotovo! A teď chci ty steaky."

(Ke Scottovi se už nevracela, protože by to bylo to samé pořád dokola. Kol o tom možná chtěl mluvit, ale to neznamenalo, že ona to bude akceptovat. Její mlčení dávalo jasně najevo, že o tomhle už skončila a Kol se od ní ničeho dalšího na toto téma nedočká. Dokonce ignorovala jeho poznámku o tom, že Scott by nemusel mít za chvíli čím tančit. Tedy slovně to ignorovala. Na svém obličeji dala dost najevo, že tohle jí už přijde patetické. Kol opravdu uměl vyhrožovat ostatním. A ona věděla, že je to schopný i udělat, ale on se tím opravdu rád chvástal. Jako by rád dával najevo, co všechno dokáže a co všechno svede. A že je jen na něm, jestli to udělá nebo ne, protože ten druhý se proti tomu stejně nebude moci bránit. Byl to jistý způsob manipulátorství a bezohlednosti. Kol neuměl respektovat rozhodnutí ostatních, opravdu ne. Všechno to bylo o něm a pokud se mu nedostalo toho, co chtěl, tak byl protivný a násilnický a manipulativní a dokázal si s člověkem hrát jako kočka s myší. A užíval si to, to bylo to hlavní. Vlastně, kdo by si to neužíval, když má tu možnost? Takovým pocitem se člověk nechává dost snadno strhnout. I ona se nejednou cítila naplněná tím, že dokázala někoho porazit. Moc byla opojná, ale na druhou stranu vás dokázala taky stáhnout dolů. Všechno záleželo jen na vás. Úplně všechno. A ona se Kolem rozhodně nechtěla nechat dobýt. Ale řekněme si popravdě... Jak dlouho to její odmítání mohlo trvat? Jak dlouho tohle mohla vydržet, než mu skočí do náruče a bude vděčná za to, že tam může být, i když to zrovna nebylo to, po čem toužila, protože to bude bráno čistě jen ze sexuálního hlediska. Ale i tak bude moci být Kolovi na blízku. Pokud si tedy opravdu neřekne, že jednou a dost. Jak by se ale potom zachovala, kdyby to tak dopadlo? Kdyby si opravdu dovolila s ním skončit v jeho loži a on se na ni pak vykašlal i co se týče sexu? Nesměla by toho litovat, protože to by ji jen ještě víc stáhlo dolů, ale bylo by to opravdu hodně těžké a ona by se najednou cítila opravdu naprosto opuštěná. Nejhorší je, že začala pochybovat i o tom, že Kola zabodne tou dýkou od Tundeho. A tohle bylo právě to, co si nemohla dovolit. Pochybovat. Bude to tedy muset udělat co nejdřív, než si to rozmyslí úplně. Nemohla teď dovolit tomuhle Kolovi, aby ovlivňoval její život a dělal si s ním, co chce. Protože by ji mohl využívat dál a dál, a to ona nestrpí.
Samozřejmě, že si myslela, že Kol tu zeleninu prostě nenakrájí. Možná neměla říkat, že jsou k tomu steaky, protože Kol byl opravdový masožrout, i když byl upír. Ví toho o něm tolik, tolik, co by na něj mohla použít, nebo proti němu, ale co by jí to bylo platné? Mohla by mu ukázat, že toho o něm ví tolik, že ho zná a že by se mohl změnit, že by nemusel být ten věčně zabedněný a nebezpečný Kol, který když se mu jedna žena omrzí, tak ji prostě zabije, nebo se k ní rozhodně nezachová dobře. Mohla by mu ukázat svoje vzpomínky na něj, na ně dva, na Bali, na Štědrý den, kdy ji požádal o ruku, na všechny ty hezké věci, které rozhodně nebyly výmyslem její fantazie, ale všechno se to stalo... jenomže tu bylo jedno velké ALE, kterého se nedokázala zbavit. Možná by měla, ale copak by si snad dokázala odpustit, že by se mohlo stát něco její dceři, Sophie a dalším? Jít si za štěstím je jedna věc, ale dělat to bezohledně, to je věc druhá, kterou teď bohužel nedokáže. A tak se tu právě teď dívá na někoho, díky komu jí plesá, ale zároveň puká srdce. Na někoho, kdo vlítnul do jejího života tak nesmazatelně, že si už nikdy nebude myslet, že by snad našla nějakého jiného muže, který by se k ní hodil tak jako Kol. Všichni si mohli říkat co chtěli. Nemuseli jim to přát, nemuseli je mít společně rádi, nemuseli je respektovat. To ji ale nikdy nezastavilo v tom, aby s ním byla, aby ho milovala, respektovala, aby byl její život. A tohle všechno ji bolí. Bolí ji ten pohled, kdy je Kol tak blízko, jenomže zároveň tak vzdálený. Bolí ji, že se nedokáže odhodlat k tomu, aby porušila Estheřina pravidla a nezaobírala se tím, co se stane, protože ona už nemusí dostat žádnou další šanci na lásku. A tak se prostě stalo, že nereagoval na jeho slova o tom, že nechce aby odešel, že se chce kochat ze svého místa tím, jak krájí zeleninu. Byla to totiž pravda. Přesně to teď chce. Chce si vychutnat pohled na toho Kola, který proti něčemu protestuje, ale když mu dáte za odměnu trochu něco víc, v tomhle případě obyčejné steaky, kousne se a prostě udělá to, co od něj bylo vyžadováno. Kochala se tím, jak se poslušně Kol soustředil na krájení zeleniny. S podepřenou bradou levou rukou se lehce usmívala a když viděla, že Kol zeleninu dokrájel, narovnala se v zádech a úsměv jí z obličeje zmizel, jako by před chvilkou nemyslela na ty pěkné chvíle, co s Kolem společně prožili.) Fajn, koukám, že steaky tě opravdu navnadily. To abych šla dokončit ten salát a udělat to maso, že? (I když se to snažila zakrýt, stejně vypadala mírně rozladěně a roztěkaně. Jako by se opravdu za těch pár minut toho v ní událo hodně, což se stalo. Ale Kol nemohl vědět, nad čím přemýšlela a co se jí honilo hlavou. Vzala mísu s nakrájenou zeleninou a otočila se ke Kolovi zády, protože se jí začaly lesknout oči. Ne, tohle bylo to poslední, co chtěla.) Tak já jdu do kuchyně vařit. (Obeznámila Kola, i když byla otočená zády. Zaplula do kuchyně a vytáhla z ledničky naložené maso, které tam měla od včerejška. Její melancholická nálada ji ještě nepřešla, což rozhodně nebylo dobře. Vzala jednu celou cibuli, protože věděla, že svoje slzy neudrží. Jednou to na ni přijít muselo. Naprostá deprese z toho, co se a poslední týdny stalo. Teď to na ni dolehlo celou vahou a navíc před Kolem. Začala krájet cibuli a svoje slzy, které se jí kutálely po tváři, schovávala za to, že ji ta cibule štípe a je to nesnesitelné.)

I kdyby neřekla, že dneska jsou k večeři steaky, stejně by tu zeleninu asi nakrájel, i když by ho musela přemlouvat trošku dýl. Otázkou je, jestli by měla náladu ho přemlouvat, jestli by si spíš tu zeleninu nesbalila a nešla s ní do kuchyně a tam by si ji nakrájela sama. Má štěstí, že je dneska Kol v dobré náladě a ani nebylo potřeba k tomu, aby zeleninu nakrájel, nic jiného. Něco totiž v plánu měl a i když to nebylo nic takového, co zamýšlel při předchozí návštěvě, stejně by se jí to nelíbilo. Ještě než začal zeleninu krájet, neodpustil si jednu věc, která mu prostě vyplynula z toho, co řekla Genevieve předtím. Kdyby se zamyslela nad tím, co vypustila z úst, musela by si přiznat, že přesně to vlastně řekla. Řekla, aby neodcházel, protože mu dala nakrájet tu zeleninu, takže chtěla, aby tady večeřel. Asi jí to nedošlo, to co řekla a když ji na to Kol upozornil, radši na to nic neříkala, což je velká škoda. Kola by zajímalo, jestli vážně chce, aby tu byl nebo ne. I když, neříká se náhodou, že mlčení znamená souhlas...? Třeba souhlasí s tím, co řekl, a už k tomu nemá co dalšího dodat... Ani na to, že se jím chce kochat, nic neřekla. Zvláštní. Dneska se chová hodně zvláštně. Kol nad tím jen nechápavě zavrtí hlavou a pustí se do krájení zeleniny. Jde mu to pěkně od ruky, vždyť ani v kuchyni není takové nemehlo. Pokud má recept, uvařit zvládne skoro všechno. A na jeho míchaná vajíčka nic nemá! Za chviličku to má a samozřejmě to hned nezapomene oznámit Genevieve, která sedí v křesle nedaleko něj a pozoruje ho. On se na ni celou dobu ani nepodíval, ale cítil na sobě její pohled. Po celou tu dobu, co zeleninu krájel. Otočil se na ni a zahlédl to, jak se usmívá. Asi si myslela, že to nestihl, že ten její úsměv nezaregistroval, ale to se mýlila. Dneska se chová sakra divně. Tedy ona se na něj občas i usmívá, ale to není žádný hezký úsměv. Většinou je plný ironie a takových věcí, jen ne upřímnosti. Ale teď tomu tak bylo. Nebo se mu to dneska zdálo. Kdyby toho dneska vypil trošku víc, myslel by si, že už mu alkohol zatemnil mozek, ale on měl jen jednu skleničku whiskey... Nejen, že se na něj usmívala, ale potom byla i dost mimo. Asi se to snažila skrývat, ale Kol je hodně všímavý, co se týče takových věcí. Chvíli se na ni jenom dívá, jako by se snažil z její tváře vyčíst to, co se s ní dneska sakra děje. Pokaždé, když se setkali minule, mělo jejich setkání grády. Ona mu odpovídala na jeho poznámky, byla k němu drzá, křičela na něj, ale dneska nic. Jako by dneska od všeho dávala ruce pryč a nechtěla se s ním hádat. "Jo, po tý práci mi docela vyhládlo," ušklíbne se na ni a nespouští z ní oči. Pořád nemůže přijít na to, co se děje. Třeba má ta holka jenom nějakou slabší chvilku. Kdyby byla člověk, řekl by, že na ni přišel ten její týden v měsíci. Třeba ji jen mrzí, že se vykašlala na toho Scotta a že zmeškala tancování. Jo, to by možná mohlo být ono, protože se zdá, že jí na něm docela dost záleží... Když se k němu otočí zády a oznámí mu, že jde vařit, jenom přikývne hlavou, i když to ona vidět nemůže. Jakmile zapluje do kuchyně, pohodlně se usadí, natáhne se pro ovladač a z hudebního kanálu přepne na nějaký jiný, dávají tam romantický film. Přepne na další, zase nějaká blbost. Genevieve má těch programů v televizi docela dost, takže přepínáním stráví několik minut a když usoudí, že asi nic normálního na koukání nenajde, najde na ovladači červený knoflík a zmáčkne ho. Chvíli tam jen sedí a poslouchá, co se děje v kuchyni. Neslyší ani necítí nic, co by souviselo se steaky. Ještě ani nezačala. "Achjo," zabrblá si pod vousy, zvedne se a rozejde se do kuchyně. Jde pomalu a potichu a když vejde dovnitř, Genevieve k němu stojí zády a krájí cibuli. A brečí. Ale to dává rozum, když krájí tu cibuli. Vyhoupne se na linku za ní a dlouho nic neříká, jenom ji pozoruje. A zjistí, že ta cibule nějak extra nepálí. "Ta cibule má docela páru, co? Taky tě tak štípou oči?" promluví najednou.

(Cibule vlastně nepálila skoro vůbec. A ona ani nikdy neměla moc problémy s tím, že by ji cibule nějak dráždila její slzné kanálky. Nevadilo jí to. Někteří by se rozplakali hned, co by do ní jen zakrojili, ale ona nebyla ten případ, kdy by jí tohle mělo vadit. Teď jen opravdu využívala toho, že svoje slzy může zakrýt za nějakou činnost, která má s pláčem hodně co do činění. Jenomže jedna věc je brečet kvůli cibuli, což je docela poznat, když se tak stane, a věc druhá je plakat naprosto kvůli něčemu jinému a mít při tom takový ten smutný a bolestný výraz z něčeho, co vám v tu danou chvíli vadí. Někdo si toho nevšimne, protože nezkoumá tvář tak do detailu a prostě si rovnou řekne, že je to logické, když krájí cibuli. Jiní si ovšem ihned všimnou, že není něco v pořádku a že se člověk snaží vyhnout tomu, aby to ten druhý nějak komentoval, nebo se pídil po tom, co se vlastně stalo. Věděla, že Kol dokázal být velice všímavý a vnímavý, když chtěl, ale to bylo v minulosti. Teď byl jaksi více povrchní a byla tu jistá možnost, že si toho prostě nevšimne a nechá to být, nebude mít ani žádné nemístné poznámky, které by jí akorát ještě přihoršily a nechá ji na pokoji. Na druhou stranu, pokud si toho opravdu nevšimne a jeho průpovídky nebudou směřovat k jejímu pláči, mohl by si zase usmyslet to, že ji bude svádět. V tom případě se ale asi nikdy večeře nedočká, protože ona pak rozhodně nic neuvaří, pokud to na ni bude zase zkoušet. A co je pro ni teď nejhorší, neví, jestli by se v tomhle stavu před ním prostě nesložila, že už dál nemůže, že ho už několikrát prosila, aby ji nechal na pokoji, že se na tohle opravdu necítí, ale on musí být stále ten sobec a někdo, kdo neposlouchá ostatní a nedělá si nic z jejich protestů. A je tu i druhá možnost. Podlehne mu. Už tohle všechno neustojí a prostě se mu podvolí a nechá se unést tím pocitem, že je zase v jeho náručí, i když ne tak jako dřív, i když to nebude láskyplná náruč plná něhy, bude to alespoň něco, na co se bude dát zaměřit, co si bude moci užívat a možná si nalhávat, že jsou to první kroky k tomu, jak z toho udělat něco víc, protože ona se jen s tím, že bude Kolova hračka v posteli, nespokojí. Ona teď ale neví, která z těch možností je horší. Protože v tomhle případě ví, že pokud Kol něco bude zkoušet, neustojí to tak, jak by měla. Nebude nevšímavá, nebude na něj zlá, nebude odmítavá a drzá. V tuhle chvíli by jí to prostě nešlo. Byla sice dobrá herečka, ale v tuhle chvíli je v ní tolik emocí, že ani její herecký talent by je nedokázal skrýt. A ona si ani není jistá, jestli chce být v tuhle chvíli tak neupřímná, aby se snažila něco hrát. Bude muset zkrátka doufat, že Kol se bude držet zpátky. Měla s ním prostě vyrazit dveře hned na začátku. teď se to akorát všechno obrací proti ní.) Jo, ta cibule je silná. Dělá mi to docela problém. (Kývla hlavou na souhlas, ale nebyla si jistá, jestli to Kol myslel vážně, nebo ji jen nějak zkoušel. V tuhle chvíli si nebyla jistá vůbec ničím.) Ale za chvíli ji dokrájím a bude to v pohodě. (Znovu se odmlčela a dokrájela cibuli. Hodila ji na pánev, pak si pořádně umyla ruce a opláchla si obličej od svých slz. Možná, že už neplakala, ale chtělo se jí. Momentálně by stála o to, aby tu byla sama a mohla se vyplakat ze všeho, co jí teď tížilo. Druhý den by prostě zase byla v pořádku. Ale byl tady Kol a ona to dneska musela nějak uhrát. Když se jí zpěnila cibulka, hodila na pánev i naložené steaky, které úžasně voněly. Teď byla na řadě zálivka do salátu.) Takže... (Nadechla se a zase vydechla. Byla mírně nervózní, rozhodně teď nepřekypovala sebevědomím a pýchou, ale snažila se nějak držet.) Proč mi neřekneš, proč jsi doopravdy tady? na večeři to rozhodně nebylo. Hádám, že to mělo co do činění s dýkou, že? (Začne hádat a trochu víc se rozmlouvat. Možná jí to i pomáhalo, že začala mluvit o tomhle.) Pro tvou informaci, ještě jsem s tím nezačala. Sophie není hloupá a neskočí jen tak na něco. Nedá mi svou dýku jen tak, pokud pro to nebude mít důvod. Nebo pokud jí ho nedám. Nemůžu tam jen tak nakráčet a říct jí, ať kouká tu dýku navalit. Má ji chráněnou krevním kouzlem, takže se jí ani nemůžu vloupat do bytu a ukrást ji, protože bych se jí stejně nezmocnila. Potřebuji Sophiinu krev. A takový ten způsob - ups, upadla mi flaška a pořezala tě, promiň - to já prostě neberu. (Nebyla si jistá sama sebou a i když se snažila, na jejím projevu to bylo dost cítit. Dokonce se jí chvěly rty. Tohle pro ni byla vypjatá situace a ona by se nejraději přemístila tisíce kilometrů daleko od Kola.)

To na něm vážně nepoznala, že to s tou cibulí nemyslí vůbec, ale vůbec vážně? Vypadal snad, jako by ho ta cibule pálila a štípala v očích? Ani náhodou, on byl v pohodě a je si téměř jistý, že za Genevieviny slzy cibule nemůže, protože tahle byla úplně v pohodě, z té by neplakalo ani malé dítě. "Vážně?" podívá se na ni tázavě, když mu odvětí, že jí to dělá docela problém. "Já jen, že mně se ta cibule zdá docela v pohodě, rozhodně by kvůli ní z člověka netekly takový vodopády..." Tohle, jak tady brečela, ho jenom utvrdila v tom, že s ní je dneska něco v nepořádku, protože takhle se normálně nechová. A už se mu zdá, že tohle se ani nemůže přisuzovat tomu, že zapomněla na nějaké pitomé tancování se Scottem. A Kol ji nemohl takhle rozhodit jenom tím, že přišel. Ví, že v jeho zájmu rozhodně není jí ublížit, potřebuje ji. Maximálně na ní zase něco zkusí, ale neovlivní ji, takže se mu ubrání, protože by si ji nechtěl brát silou. "Tak když myslíš..." pokrčí jenom rameny, když řekne, že až ji dokrájí, tak to bude v pohodě. Kol je sice jiného názoru, ale bude jí věřit. Sleduje každý její krok v kuchyni, všechno, co dělá. Jak hází cibuli na pánev i to, jak si umývá obličej a ruce od cibule. Měla pravdu, už nebrečí a vypadá v pohodě. Celkem. V rámci možností. Už k tomu, jak brečela, nic neříká, ani neví, co by měl říct, kdyby na to přišlo. Rozhodně tady není jako nějaká utěšovatelka, to fakt ne. Přece si nepokazí svoji reputaci tím, že ji tady bude utěšovat. Po chvilce, co hodila steaky na pánvičku, začaly parádně vonět a Kol už se nemohl dočkat, až se do jednoho zakousne. Možná si dneska v noci odpustí svoji půlnoční parkovou svačinku... Ale kdo ví. Asi to bude podle toho, jakou bude mít po odchodu od Genevieve náladu. "Hádáš dobře, zlato," ušklíbne se na ni. Samozřejmě, že nepřišel kvůli večeři, je tu kvůli jiným věcem. No a ta jedna je trošku podstatnější než ta druhá. Rád by už totiž dostal nějaké zprávy o tom, jak to jde s dýkou. Přece se na to nevykašlala, musí už něco mít, musela už mluvit aspoň s Esther. Nebo by ho aspoň zajímalo, co si o tom zjistila a taky by rád věděl, na jak dlouho to ještě vidí. Už nestačí ani nic dalšího říct, protože Genevieve pokračuje v mluvení. Stále sedí na lince naproti ní a pozorně ji poslouchá. Nelíbí se mu moc to, co slyší a podle toho se i tváří. Ale zase to, co následuje potom, to všechno vysvětluje, proč že dýku ještě nemá. "Takže říkáš, že dýku ještě nemáš a že to nebude ani moc jednoduché ji získat?" podívá se na ni a vlastně shrne to nejdůležitější, co tady řekla jenom pár slovy. "A na jak dlouho si myslíš, že to ještě bude?" zeptá se jí a seskočí dolů z linky. Udělá pár kroků směrem k ní, ale místo toho, aby šel úplně k ní, zamíří ke sporáku, kde se na pánvi dělají ty steaky. "Už to bude?" zeptá se znovu a ani se k ní neotáčí. Kouká na steaky a nasává tu jejich vynikající vůni. Je jako malé dítě.

(Byla tak rozladěná, že si opravdu nevšímala toho, že Kol to nemyslel vážně. Možná, kdyby mu věnovala jeden pohled, tak byl to poznala, ale ona se soustředila na tu cibuli, jako by jí chtěla dát co nejvíc na frak. Teprve až když odpověděla a on se k tomu znovu slovně vyjádřil, tak zvedla svůj zrak k němu. Zrovna dávala cibuli na pánev a čekala, až se zpění. Samozřejmě, myslel to jako ironii. Ta cibule vážně vůbec nepálila, ale jak Kol mohl vědět, že ona prostě nemá nějaké citlivější oči a že jí nevadí i sebemenší blízkost v okolí nakrájené cibule? Nemohl to vědět a to bude taky její argument. Možná, že bude chabý, tedy rozhodně bude, ale to neznamenalo, že by to nemohla být pravda. A když nic jiného, alespoň to Kolovi ukáže, že ona se nechce bavit o tom, co jí přelítlo přes nos a proč se zrovna teď tak chová. Protože jakmile by to Kol žádal vysvětlit, tak by se asi opravdu sesypala bez toho, aniž by řekla jediné slovo. Bylo tak ukrutně těžké být v jeho společnosti, ale zároveň tak úžasné. Nedokázala se toho vzdát, i když by se to teď od ní žádalo. Není na to dostatečně silná, na tohle ne. Byl to vážně paradox. Všechno vždycky nějak přešla, nějak se přes to dostala a z mnohých hrozných situací dokázala vytěžit i to dobré. Ale teď, šlo tady o někoho, koho milovala. ten cit zažila poprvé. Kol byl vlastně její první láska, ta opravdová, cítila to. A Ona by s takovou láskou chtěla zůstat celý život. Jenomže jí to bylo sebráno a ona teď nevěděla, jak s tím naložit. Tápala, protože tuhle ztrátu zažila poprvé. Bylo to něco podobného, jako když musela poslat svou dceru pryč, ale tu alespoň neměla každý den na očích. Kola sice nevidí každý den, ale dost často na to, aby se pomalu ale jistě začala hroutit a uzavírat svou ulitu, kterou pro tenhle svět otevřela. Vlastně o svých soukromých problémech teď s nikým nemluvila. S nikým kromě Cami, která sice byla její přítelkyně, ale v momentech, kdy k ní přišla, aby se svěřila, ji brala jako odbornou pomoc, jako terapeuta.) Mám citlivější oči. Co je na tom tak zvláštního? (Povytáhla obočí. Mohou mít vlastně upíři citlivé oči na cibuli? Nad tímhle se opravdu nezamýšlela a jiným by to mohlo připadnout jako blbost, ale jí to v tuhle chvíli přišlo docela podstatné. Pokud by to nebylo možné, jak by tomhle asi mohla zamluvit? Ne, bylo by ještě jasnější, že s ní něco je a to něco se stalo v průběhu toho, co tu Kol byl, protože ze začátku byla odměřená a drzá, ale v průběhu se z ní stala hromádka neštěstí. Tohle asi jen tak nezamluví, ale Kol by se v tom vážně nemusel pitvat. A naštěstí taky nepitval, protože když si umyla ruce a omyla si obličej, tak už opravdu slzy zadržela. Teď už si plakat nemohla dovolit, protože tu nebyla poblíž žádná cibule, která by ještě potřebovala nakrájet. Kol tady stráví celý večer, to bylo více než jasné. Ona to bude muset překousnout. Tohle pro ni bude křest ohněm. Na druhou stranu, pokud ho zvládne, mohlo by ji to udělat alespoň trochu silnější vůči budoucím setkáním s tímto mužem. Raději dala steaky na pánev k cibuli a začala se zaobírat zálivkou na salát, která byla hodně jednoduchá, takže ji měla hotovou během pár minut, co namíchala příslušné ingredience. Pak už ji stačilo jen nalít do mísy, kde byla nakrájená zelenina. Začala ale mluvit o tom, proč je Kol vlastně tady. Bylo to zcela logické, protože chtěla odvést pozornost od toho, jak se dneska chová a proč je tak naměkko a naprosto dole. Už se držela lépe, ale její výkon stále nebyl přesvědčivý. Kol se ale opravdu začal zaobírat tím, proč je tady a nehrál na ni žádné svůdnické hry a nezahrnoval ji blbými řečmi o tom, že by mu už konečně mohla dát, že je jistě dneska frustrovaná z toho, že dlouho neměla sex a s ním by si ho přeci užít mohla. Takové řeči dneska nepotřebuje, takže byla ráda, že nakonec opravdu sama zavedla řeč na tu dýku a Kol se toho chytil.) Ne, dýku ještě rozhodně nemám. Sophie není hloupá, to víš jistě i sám. Chci říct, že k ní nemůžu jen tak přijít, že potřebuju tu dýku, ale nemůžu jí říct, proč. (Otočila se od linky tak, aby byla ke Kolovi čelem a dívala se na něj. Snažila si ten pohled udržet a neuhýbat, nepotřebovala nějaké otázky na to, proč se dneska chová jako emocionálně nevyrovnaná puberťačka.) Nepopírám, že by mi ji mohla půjčit i tak, i kdybych jí to neřekla a jen jí oznámila, že mi musí věřit, ale rozhodně bych do ní zasela pochybnosti, které by se ve výsledku mohly ukázat jako fatální. Jednak proto, že ta dýka je pro tebe a jednak proto, že jsem jí to neřekla. Nepotřebuju si kvůli tomu, že ty chceš dýku, zničit vztah se Sophie. Musí to být chytré. Něco už mě napadlo, ale žádá si to tvou asistenci. Jistě s tím nebudeš mít problém, když jsi takový tvrďák, že ti nevadí trýznit ani ženské pohlaví a nevadí ti je zabíjet. (Kousla se do rtu a sledovala ho, jak přechází k pánvi se steaky. Protočila panenky. Vážně? Baví se tu o dýce a on začne s jídlem? Ale co se diví, tohle byl vlastně typický Kol. Vlastně nebyl zas tak odlišný od své novější verze. Jen ten nezájem o to, komu všemu svými činy ublíží a bezohledné braní si toho, po čem touží, to je jiné.) Ještě chvíli, to maso se musí taky otočit. (Když to dořekla, došla k pánvi a stála tak blízko něj. Vzala vidličku a maso obrátila, aby se udělalo i z druhé strany. Vedle Kola stát zůstala.)

"Někdo má citlivější oči a někdo je citlivý už od přírody a ani k tomu nepotřebuje cibuli. Jak se ukázalo, tak ty budeš asi ten první případ..." pokrčí rameny a už se k tomu dál nevyjadřuje. Pořád nevěří tomu, že by za ten její pláč mohla cibule, to ani náhodou. Něco se jí prostě stalo - buď ji fakt mrzelo to tancování, nebo jí třeba někdo zavolal, když byla v kuchyni a sdělil jí nějaké znepokojivé zprávy... A nebo jí něco udělal Kol, i když vážně neví co. Zrovna dneska se chová na svoje poměry hodně slušně. Nic na ni nezkoušel, ani neměl žádné oplzlé kecy, prostě nic takového. A že by ji rozhodil už jenom svou přítomností, to se mu prostě nezdá. Ta holka k tomu nemá důvod, jedině, že by pro něj měla slabost, ale to by se projevilo rozhodně jinak, než pláčem. Kdyby pro něj měla slabost, už dávno by s ním ležela v posteli a žádné steaky by nebyli. Žádná večeře by se chystat nemusela, protože by si vystačili sami dva. A kdyby ne, kdykoliv si mohli přizvat někoho třetího, ale to spíš jen kvůli tomu, že by měli třeba hlad. Upíří krev sice není špatná a Kol z Genevieve už pil a musí uznat, že chutná vážně dobře, ale pořád to nebyla krev lidská, která nejen že chutná skvěle, ale zároveň vás i zasytí. A taky neví, jaké má na sdílení krve názory Genevieve. Tedy ne, že by se o cizí názory nějak zajímal, ale stejně... Některým upírům se to nezdá. Sdílení krve berou jako velmi osobní a tak by se jí to nemuselo líbit. A asi se jí ani nelíbilo to, když z ní pil tenkrát v tom baru. Ale pokud by mu podlehla, pochybuje, že by ji nějaké sdílení krve dělalo starosti. Prostě už by byla v tu chvíli jeho a podřídila by se mu, Kol by si s ní mohl dělat, co by chtěl. A ona by ho nechala, tím si je jistý, protože dneska nevypadá tak, že by měla energie na rozdávání. Po omytí obličeje až rukou vypadala lépe, ale pořád se to Kolovi nezdá. Pokud si myslí, že je hloupý, tak vážně narazila. Kol je zrovna ten typ člověka, který si všímá těch věcí v obličeji. Všímá si, jak se člověk tváří a to o něm spoustu věcí vypovídá, to se za ta léta života už naučil. A někdy se to vážně hodí, jako teď. Moc dobře věděl, že příčinou jejího pláče dneska nebyla cibule, ale něco jiného. A popravdě? Docela by ho zajímalo, to ji tak rozrušilo. Je teď pro něj dost důležitá, nemůže si dovolit, aby se mu sesypala a plán s dýkou byl tak v háji. Je rád, že se konečně přešlo k něčemu užitečnému od rozebírání toho, kdo je na cibuli citlivější a kdo ne. Konečně se ho zeptala, co tady dneska dělá. No, vlastně mu tuhle otázku položila dneska už podruhé, ale až na ten druhý pokus měla štěstí, Kol její otázku neignoroval jako prve. Měla recht, uhádla, že tady není kvůli večeři, ale kvůli dýce. A on jí to také pokývnutím hlavy potvrdil. Samozřejmě, že jí k tomu i něco řekl, ale bylo toho málo, protože ona začala mluvit dál. Říkala, že dýku nemá, že to nepůjde tak lehce, jak si možná myslí a potom mu to taky pěkně odůvodnila a on ji v tomhle věřil. A proč? Protože je ovlivněná přece. A nebylo by v jejím zájmu, kdyby mu lhala. Potom pár slovy shrne to, co mu tady teď řekla. "Ale Gennie, nikdo přece neřekl, že k ní nemůžeš přijít a neříct jí, na co ji potřebuješ. Říct jí to můžeš, můžeš to takhle udělat. Jenom si kromě toho, že ji potřebuju já, musíš vymyslet něco jinýho a něco trošku důvěryhodnějšího. Já nevim, třeba si vymysli něco s tou svojí dcerou, že je v problémech a potřebuje ji, co já vim. Nejsi hloupá, něco vymyslíš," mrkne na ni a potom poslouchá, co říká dalšího. "Ne, tak to rozhodně nedělej, protože jste přece bff a Sophie určitě není zvyklá, že jí něco neříkáš. Bylo by jí divné, že po ní chceš dýku a neřekneš jí, proč..." Překvapeně se na ni podívá, když slyší ty nepěkné věci o sobě. "Kdepak jsi o mně slyšela takové ošklivé věci?" Vypadá překvapeně, že o něm takhle mluví, jako by tohle nikdy nedělal. Ale dělal. Často ženy trápil. Dnes ne sice tolik jako před mnoha lety, ale dělal to stále. "No ale povídej, zajímá mě to," vybídne ji a to už skoro stojí u pánvičky se steaky. Zeptá se jí, kdy to bude hotové. Asi jí to nepřišlo vhodné, když se baví o docela důležitých věcech, že začne mluvit najednou o jídle, ale takový už je. A navíc, dýka je vlastně nůž. Nůž souvisí s jídlem. Celou dobu mluví o jídle. "To je doba," řekne otráveně, když mu oznámí, že to bude ještě nějakou chvíli trvat. Ale co, vydržel to až do teď, vydrží to i déle. Najednou stála u něj a obracela ty steaky. Vida, tak dneska nebude tak mimo z něj, protože kdyby ano, držela by se od něj dál. Nebo si jen neuvědomila, že bude takhle blízko u něj. Je stále otočený ke sporáku, ale když si uvědomí, že je tak blízko něj, otočí se do strany, aby na ni dobře viděl. "Víš, Genevieve..." začne a zatím se jí nedotýká ani nic jiného nedělá. Jen mluví. Mluví a stojí hoodně blízko u ní. "Zajímala by mě ještě jedna věc, ale myslím si, že mi to nebudeš chtít říct. A když ano, tak to rozhodně nebude pravda. Takže přemýšlím, jestli tě k tomu ovlivnit nebo ne..."

(Bylo vážně zvláštní tady v kuchyni stát, vědět, že Kol je ve stejné místnosti jako ona, vařit pro ně dva večeři, ale vědět, že všechno, co by mezi nimi probíhalo v minulosti, dneska nenastane. Žádné láskyplné škádlení, žádné pošťuchování se u plotny a Kolovy kreace se zástěrou a vařečkou. V tu chvíli, kdy si na to vzpomněla, se chtěla opravdu zasmát, protože se Kolovi vždycky musela smát, když přišel v zástěře a s vařečkou začal pózovat jako model místo toho, aby ten den opravdu něco uvařil. A nebo si vzpomíná na jejich nudlovou bitvu. Bylo to vůbec možné? Zažila tohle opravdu s mužem, který teď seděl na kuchyňské lince a chladně ji pozoroval? a když ne chladně, tak takovým způsobem "Kdy si konečně dá říct?" Ten den, kdy svedli válku, dělala domácí nudle do polévky. Nutno říct, že ten den žádná polévka nebyla, protože se to zvrtlo v to, že po sobě těmi nudlemi začali házet. Byly všude a ona to pak musela uklízet sama, díky čemu vážně brblala a byla na Kola naštvaná, ale ten moment, kdy se spolu chovaly jako malé děti, ale vůbec jim to nevadilo, kdy si užívali ty momenty spolu, jak jen mohli, to bylo k nezaplacení. Dneska tu vaří pro osobu, která byla de facto cizí, alespoň se tak chovala. Budou jíst jídlo a přitom hovořit o věcech, které po ní Kol chce. A nebude brát ohledy na to, co by chtěla ona a že s některými věcmi nesouhlasí. Kdyby ji neovlivnil, nikdy by si na Tundeho dýky asi nevzdechla, ale rozhodně ji nepřinese jemu tak, jak by očekával. Má svůj vlastní plán a když Kol přistoupí na to, co mu chce navrhnout, tak to pak bud jen na ní, aby to dokázala. Aby získala dýku a použila ji na Kola. Připadala si mizerně, že o tomhle tak přemýšlí a vážně to hodlá udělat, ale ona něco provést musí, než se z tohohle zblázní a nebude moci jasně uvažovat už nad ničím. Esther v ní udělala naprostý nepořádek a ona se s ním musí vyrovnávat, jak nejlépe umí. Jestli to znamená na nějakou chvíli zastavit Kola, tak to tak udělá. Její myšlenky o dýce ji dovedly až k tomu, že se o ní zmínila i nahlas. Byl to i jakýsi únik od myšlenek na to, jak se s Kolem měla. Takže Tundeho dýka. To teď bylo téma číslo jedna. vysvětlila Kolovi, že prostě nemůže jen tak jít za Sophie a bez důvodu chtít po ní dýku. A důvod nemůže ani tajit. Musí tedy vymyslet něco věrohodného, aby tomu Sophie věřila. Jenomže Kol netušil, že to, co řekne Sophie, bude pravda. Gen chce tu dýku použít na Kola a to taky řekne Sophie. A řekne to i teď Kolovi s celým svým plánem kolem toho. Jenomže to Kolovi podá tak, že samozřejmě Sophie bude lhát, aby mu tu dýku mohla přinést. Je přeci ovlivněná, no ne? Kdo by čekal, že i ovlivnění má svá úskalí a ona si termín přinést dýku Kolovi může vyložit i trochu jinak. Přinese mu ji a ta dýka bude jeho, protože bude v útrobách jeho těla.) Samozřejmě, že tohle jsi neřekl. A já ti tu jen předestírám, že to tak prostě nejde. Proto musím mít důvod. A tím důvodem by mohlo být to, že tu dýku chci použít proti tobě. (Podívala se na něj trochu tázavě, jak na tuhle informaci bude reagovat, ale vlastně mu ani nedala moc prostoru k tomu, aby se na to vyjádřil, protože ještě nedořekla všechno.) A s tím souvisí to, co od tebe chci, abys udělal. A vážně se netvař jako neviňátko. Myslím, že naprosto všichni vědí, čeho jsi schopný a co jsi dělal. Nejsi zrovna něžný, co se žen týče. Ubližuješ jim, psychicky, fyzicky. Tohle by pro tebe neměl být problém. (Polkla a ptá se sama sebe, jestli to opravdu chce udělat. Vážně bude po Kolovi chtít, aby ji dobil tak, že se sotva došourá k Sophie a bude potřebovat její krev, aby se vůbec postavila na nohy? Musí prostě ten risk přijmout.) Chci po tobě, abys mi ublížil tak, že mě nezabiješ, ale pokud nedostanu krev, tak se moc dobře nedokážu pohnout z místa. Respektive došourám se k Sophie, to bude tak všechno. Budu dost slabá na to, abych se nezačala hojit sama. Budu potřebovat krev a Sophie mi ji dá. Toho využiju. Bude to buď a nebo. Buď si schovám trochu její krve, nepozorovaně, samozřejmě, abych pak mohla dýku ukrást. A nebo mi tu dýku dá Sophie dobrovolně, až jí řeknu, že ji chci použít proti tobě. Když mi ji dá, nebudu potřebovat její krev. Když ne, tak ji ukradnu. Ona sice bude vědět, že jsem to byla já, bude naštvaná, ale zároveň bude vědět, že jsem se chtěla prostě pomstít, protože si to zasloužíš. Nebude na mě naštvaná až do konce života. (Když mu to říkala, stále se dívala na něj a očekávala jeho finální reakci. Jestli to nebude chtít udělat tak, jak navrhuje, ať si to potom vymyslí sám. A za dobu, co si o tom bude přemýšlet, může jít ona za Sophie a říct jí, že tu dýku chce, aby Kola zastavila. Ví, že jí ji dá, ale Kol to nemusí vědět. Protože Kol bude ten, kdo bude pykat. Pak se vrátí k jídlu a ona otočí steaky. Nebude to trvat už dlouho. Jen pár minut. To už Kol prostě musí vydržet. Ona se ale ocitla v jeho blízkosti a jelikož maso teď už hlídá, tak v jeho blízkosti zůstává. A on začal mluvit. Podívala se na něj s vytřeštěnýma očima. Cože? Jeho zajímá, co jí je? Sice to neřekl nahlas, ale bylo jí naprosto jasné, co by ho tak strašně zajímalo. Ale nelíbilo se jí, že by ji chtěl kvůli tomu zase ovlivňovat. Není jeho hračka, není hadrová panenka.) Nejsem hračka, abys mě mohl neustále ovlivňovat, když si to zamaneš. (Podívala se na něj podmračeně, ale ublíženě zároveň. Ví, že jeho to nezajímá, ale tohle přeci nemůže opakovat pořád dokola. Jenomže když ji ovlivní a svou otázku položí dobře, bude mu muset vyklopit, že je nesvá kvůli němu a bude muset říct, proč. A to si nemohla dovolit. Proto zvolila tu variantu, že mu to řekne dobrovolně. Bude to pravda, i když poupravená tak, že Kol nebude mít ani páru o tom, že je to o něm.) Někoho jsi mi tam v obýváku připomněl. Muže. Muže, kterého jsem milovala a měla jsem si ho vzít, jenomže pak se to všechno pokazilo a on je teď pryč. A mě to bolí, jasné? Stačí?! Spokojený?!!! (Podívala se mu do očí a v těch jejích se opravdu zračila hluboce zakořeněná bolest. Kol se jí za to může smát. Ale v tom případě mu ona asi omlátí pánev o hlavu.)

Může na jeho tváři vidět, že je tím dost překvapený. Tím, co řekla. Použít dýku proti jemu? Jo, sice by to bylo jenom jako zástěrka, jenom aby jí Sophie bez řečí dýku dala, ale stejně jako... Tohle se mu nelíbilo. Vůbec se mu nelíbí, když se mluví takhle, že se něco použije proti němu a tak. A navíc, Sophie by mohlo být divné, proč jako chce Tundeho dýku a proč jí nestačí obyčejná dýka, kterou byli Původní zapichováni po staletí. "A myslíš si, že jí nebude divné, že si nevystačíš s obyčejnou dýkou, kterou na mě používal Klaus?" zeptá se jí, možná by se zeptal i na pár dalších věcí, ale ona mu k tomu nedá moc příležitost, dneska jí totiž pusa mele pantem teda pořádně. Potom na sobě dá znát další překvapení, ale to je spíše hrané, protože moc dobře ví, o čem mluví. Nikdy se k ženám nechoval zrovna ukázkově, pokud to zrovna nebyly čarodějky, které se k němu chovaly dobře. Dříve pro něj ženy byly vážně jenom jednorázové povyražení. Občas, když byla ta holka dobrá, nebyla to jednorázovka, mohlo to trvat i déle, ale rozhodně se za tím neskrývalo nic víc, než jen sex. A když ho ta dotyčná přestala bavit, tak... No, prostě ji v tom lepším případě ovlivnil, což bylo vlastně v pořádku, a nebo se na ní ještě vyřádil - vypil z ní všechnu krev a tím ji zabil. Někdy to bylo i trošku brutálnější, ale stává se. Tohle dělával v minulosti, ale překvapuje ho, že si Genevieve myslí, že to dělá stále. Jo, občas nějakou nechal ležet na ulici bez krve v těle nebo třeba se zlomeným vazem, ale to se nestávalo nějak extra často, dával si na to pozor, protože věděl, že tady se to moc netrpí. Už nebyl tak neuvážený a uvědomoval si, že by ho to zase mohlo stát několik let v rakvi. A to je taky jeden z důvodů, proč tu dýku chce. Až ji bude mít, nebude se muset bát Klause a toho, že se mu nebude líbit, co dělá. "Co že dělám?" podívá se na ni a opět je v jeho tváři hrané překvapení. "No tak pokud se trošku tvrdší sex bere jako fyzické ubližování a to, že už se to třeba nikdy nebude opakovat, jako psychické, tak to potom jo," ušklíbne se na ni. Ale vážně. Když nad tím tak přemýšlí, teď ty holky nechává většinou v pohodě odejít, nezabíjí je ani nic jiného. Akorát pokud je trošku víc opilý, tam je to pak možná trošku drsnější, když mu třeba začne odporovat. Ale to si ji ovlivní a je to zase všechno fajn. "No mluv," vybídne ji, aby mu konečně řekla, o co jde. Co by pro něj jako neměl být problém? Pozorně ji poslouchá, když začne říkat ten svůj ztřeštěný nápad. To jako myslela vážně, jo? Říct si zrovna Kolovi, který takových věcí schopný je, o něco takového? To se mu nějak nechce líbit. "Znáš 50 Shades Of Grey, Genevieve?" podívá se na ni tázavě a poté pokračuje. "Udělal bych to jedině tehdy, když by se to stalo při nějaké drsnější scénce z toho filmu. Však víš, bičíky a tak," sladce se na ni usměje. "Přece si tě takhle nezmlátím, když s tebou mám ještě plány," zavrtí nechápavě hlavou a jí musí být jasné, že tohle rozhodně nevyjde. Ten nápad se mu nelíbí. "Ne. Jeden důvod jsem ti už řekl. A myslím si, že není nezbytný ti nějak takhle komplikovat život, protože ty jsi chytrá a vymyslíš nějaký jiný, trošku méně bolestivější a pro mě méně namáhající plán," usměje se na ni. Může se snažit ho přesvědčit, ale pochybuje, že se jí to povede. Je docela blázen, že ji napadlo zrovna tohle, existuje mnohem víc způsobů, jak to provést.
Sice sem nepřišel kvůli večeři, ale momentálně to je věc, na kterou se těší ze všeho nejvíc. Steaky už hodně dobře voněly a tak musel samozřejmě přijít blíž ke sporáku, aby zkontroloval, jak na tom jsou. Nepoznal ale, za jak dlouho budou hotové, takže se na to zeptal Genevieve. Podle toho, jak vypadaly, když je otočila, to vypadalo, že budou hotové za pár minut a to se mu sakra zamlouvalo. Už se mu sbíhaly sliny. Ona teď stojí dost blízko něj a jeho napadne jedna věc. Věc, která by ho dneska docela zajímala. A tím, že je teď tak blízko a vlastně mu nemůže utéct, ji může klidně hned ovlivnit, aby mu to řekla, ale Kol to neudělá. Místo toho se k ní otočí a řekne jí to všechno tak nepřímo. Že by prostě rád věděl něco, co mu nebude chtít říct. A že přemýšlí, jestli ji má ovlivnit, aby měl jistotu, že to bude pravda, a nebo jestli ne. "Neovlivňuju tě pořád, to pozor. Ovlivnil jsem tě jen párkrát a to se všechno týkalo té dýky. Takže jedno ovlivnění navíc mě ani tebe nezabije, co myslíš?" zeptá se jí a nakloní se k ní, jako by chtěl k ovlivnění přejít rovnou. Ale nakonec to neudělá, protože ho přeruší její slova. Tak přece jenom se rozhodla, že mu to řekne, jo? Rozhodně nečeká, že by to mohlo být něco takového. Ona, že byla do někoho tolik zamilovaná a měla si ho brát? A on jí ho připomněl? To je blbost. "Tak v tom případě je to, že jsem tady, to nejlepší, co může být. Není totiž moc lidí, se kterýma by ses mohla prostě jen tak odreagovat a přestat na to na chvíli myslet," pousměje se na ni a přiblíží se k ní nebezpečně blízko. Ruku jí přiloží zezadu na hlavu a políbí ji. Tentokrát je to mnohem jemnější a citlivější, než kdy dřív. Ale pokud si bude Genevieve myslet, že je za tím něco víc, je na omylu. Jemu jde vážně jen o to jedno a to, že se teď chová tak citlivě? Přetvářka. Hodně dobrá přetvářka, to Kol umí, když chce. A dneska by chtěl. Polibek je krátký a on se od ní zase hned odtáhne, ale ruku má pořád na stejném místě. "Tak co ty na to, Gennie?" podívá se na ni tázavě. Dneska cítí, že má velkou šanci.

(Samozřejmě, že se mu to nelíbilo. Kdo by souhlasil s tím, že se byť o někom bude mluvit tak, že z toho vyplyne, že mu chcete ublížit. Ona to tak zamýšlela opravdu, ale to Kol nemohl tušit. Může tady s ní klidně dneska večeřet, může se dál snažit o to, aby ji dostal do postele. Mohl by ji do aleluja ovlivňovat, aby neodjížděla z New Orleans a poroučet jí další věci, které by nechtěla udělat, ale ona se ho prostě zbaví. Ne natrvalo, ale udělá to. Jestli dělá správně? Kdo ví. Ale nesmí o tom pochybovat, jinak to nedopadne dobře. Musí si v tom být jistá sama sebou. Ví, že je to vabank. Nemusí se to podařit a Kol se jí za to může krutě pomstít, ale to riziko na svoje ramena vezme. Ještě před pár týdnu s Kolem byla šťastná a ničím by se spolu nenechali rozhodit, ale to, jak je to teď, se jí prostě nelíbí.) Ne, to by jí rozhodně nebylo divné. (Podívá se na Kola a zavrtí hlavou.) Jsem upír. Zemřela bych, kdybych na tebe použila dýku, co má Klaus. A i kdyby to fungovalo, Sophie by jistě chápala, že s tím jdu za ní a nejdu za Klausem s příběhem, že tě chci zapíchnout, protože tohle a támhleto. (Rozmáchne rukama v gestu, že tohle by asi rozhodně nebylo ono. Klaus a ona... no, teď to není zrovna ideální vztah. Ihned ale mluví dál, protože moc netouží po jeho reakcích. Tedy ne teď v tuhle chvíli. Touží mu to nejdřív všechno dopovědět. Samozřejmě se nezapomene zmínit o tom, že Kolovi nedělá problém ubližovat. Ať to mělo být psychické týrání, nebo fyzické trýznění. Kol uměl obojí. Věděla to, i když s ním byla, tak věděla, čeho je schopný. A i když se jeho násilnické sklony za dobu, co byli spolu, projevovaly spíše na mužích, slyšela toho o něm hodně a nedělala si iluze, že by to nebyla pravda. Zintenzivněla svůj pohled na něj a mírně našpulila rty. Dělal si z toho legraci, samozřejmě. Kol má legraci vážně rád. A přichází s ní vlastně vždycky v docela nevhodnou chvíli. To byla ale jeho specialita.) Prosím tě, nedělej ze sebe blbce, protože moc dobře víš, co děláš, dělal jsi a dělat pravděpodobně budeš. Neříkám, že každý den, ale ani ty se neudržíš na uzdě a sem tak si někoho zabiješ. A je ti jedno, jestli jsou to muži nebo ženy... Tvrdší sex, to zní vážně jako ty. (Ušklíbla se a mírně zakroutila hlavou a pak sklopila zrak. Sakra, ať jsou ty steaky už hotové, protože ona tuhle konverzaci už asi dlouho nevydrží. Prostě se oba dva nají a on pak vypadne. Tedy bude doufat, že vypadne, protože ho tu nechce mít nasáčkovaného celou noc. Dneska ne, dneska je nalomená až dost a potřebuje to všechno zase vstřebat a stáhnout svoji ulitu. Pokračovala po jeho vyzvání tedy raději dál v popisování svého plánu. Byl asi trochu radikální, to uznávala. Že se nechá dobrovolně zmlátit skoro do bezvědomí? Možná není normální, možná se dočista zbláznila. A možná jen Kola zkouší, jestli by byl opravdu schopný to udělat, aby tu dýku získal. Byl by ochotný ji zmlátit, vztáhnout na ni ruku? S jinými ženami mu to rozhodně problém nedělalo, to už věděla, ale co ona? Jako by si chtěla ozkoušet, jestli ho někde hluboko v nitru něco zastaví. Udělá to tedy, nebo ne? Jeho odpověď se dozví hned záhy. Nějaký film 50 shades of Grey ji vážně nezajímá a ani nemá páru o čem je. Televizi ona prostě moc neholduje a i když ráda četla, tohle rozhodně nebylo to, co by si do své knihovny vybrala.) Ne. To neznám, takže nevím, ale podle tvého vyprávění si to dokážu představit. (Ohrnula mírně horní ret. Ona to nepotřebuje vidět ve filmu. O moc raději to dělá sama. Sex. Před ní tady stál někdo, kdo by si dal říct. Její problém byl, že to byl muž, kterého milovala a on si to nepamatoval. Bude se snažit, aby mu nepodlehla. Bude muset jít co nejdříve za Sophie, aby konečně vyřídila to, co má v plánu, protože jak se právě dozvěděla, Kol ji s tímhle nepomůže. Nevadí. Ona za Sophie pro dýku půjde i tak. Ale je tak nějak vnitřně potěšena z toho, že se to Kol rozhodl neudělat.) Jak myslíš. (Pokrčila rameny a víc se k tom u nevyjadřovala. Místo toho začala sledovat a kontrolovat steaky a ocitla se tak zatraceně blízko Kolovi. A nebyl by to on, aby to na ni jistým způsobem nezkoušel, ale je fakt, že ji zarazila jeho otázka. Tedy ona to ani tak nebyla otázka jako konstatování, ze kterého jí otázka vyplynula. On se vážně zajímá o to, co s ní je? A nebo je to jen zástěrka, jak se jí dostat do kalhotek? I když počítala spíše s tou druhou verzí, stejně to pro ni bylo překvapení. Jenomže pak přišel jeho dodatek o ovlivnění a ona se naštvala, zklamala možná. A rozhodně trochu v duchu začala panikařit, protože pokud by to udělal, musela by mu všechno říct. Všechno znamenalo hlavně to, že byla nesvá z Kola a jistě by mu musela vysvětlit proč a všechno by se provalilo. O tohle teď rozhodně nestála, takže se rozhodla, že mu řekne trochu poupravenou verzi toho, co je pravda. Nelhala mu. Vůbec, v ničem. Jen mu neřekla, že ta osoba, kterou jí Kol připomíná, je on sám ještě před několika týdny. Dívala se mu do očí a bylo na ní vidět, jak je zraněná, jak ji to bolí. Nevěděla, co od Kola čekala. I když je pravda, že i tak se ve svém komentáři Kol nezachoval zrovna taktně, nebylo to rozhodně tak hrubé. Jako by jí nabízel jisté vykoupení z toho, co si teď prožívá. Teď bude mít ještě víc důvodů k tomu, aby ji mohl otravovat. Na druhou stranu by mu ale podlehla tak ráda. Jenomže byl to právě on, kterého si měla brát a ona by rozhodně necítila žádnou úlevu, kdyby mu teď měla podlehnout.) Kéž by to tak bylo. (Ujede jí polohlasně a Kol vlastně nemůže nijak vědět, jak to myslela. Bylo jí jasné, že tohle všechno je jen divadlo pro to, aby ji dostal. Citlivý Kol? To asi nebylo nijak moc v jeho současném stavu možné, ale na druhou stranu se opravdu snažil, aby to vypadalo co nejvěrohodněji. Nechala se od něj políbit. Nic nenamítala, vlastně ani předtím ne. Možná i rezignovala, ale rozhodně ne úplně. Už se ale neoháněla nadávkami a výhrůžkami. Dneska toho na ni bylo už hodně. Tedy ne dneska, spíše se to na ni všechno nabalilo a ona už nevěděla, jak to má dál snášet. Nic na Kolova slova, aby si konečně dneska vlastně dala říct, neříkala. Jen se podívala na pánev a zkonstatovala, že večeře je hotová.) Steaky už jsou. Můžeš se jít posadit. (Otočila se k plotně a vzala z horní skříňky dva talíře. Na každý dala jeden steak a přidala k tomu udělaný salát. Pak to mlčky naservírovala na stůl.) Dobrou chuť. (Řekla to, jakmile si dosedla za stůl a pak zvedla příbor a začala jíst. Byla jako tělo bez duše. Deprese se každým okamžikem prohlubovala a ona cítila, že jestli tu Kol zůstane ještě po večeři o minutu déle, než bude zdrávo, tak se mu naprosto složí před jeho zrakem. Neví, co to na ni přišlo, ale dneska to rozhodně nebude nic, u čeho by byl Kol rád. Proto doufá, že i on to uvidí a rozhodne se zavčas odejít.)

Fakt se mu nelíbilo, když někdo mluvil o tom, že by mu něco udělal, nějak ublížil, i když to bylo jenom mluvení a součástí jejího plánu, rozhodně by se to přece nestalo doopravdy, má ji ovlivněnou, teď je prostě poslušná. Nebude odjíždět z města, nikomu neřekne o jeho plánu a přinese mu dýku. Je to jednoduchý. Žádné nebezpečí mu nehrozí, přesto se jí její nápad, že by se měla dýka použít proti němu. A kdyby řekla, že chce dýku na Kola, tak by Sophie hned šla proti němu. Možná. No ne že by ji nezvládl, ale je to dobrá čarodějka a když je čarodějka naštvaná, nechcete ji zažít. Takže tak. Žádný takový, že se bude dýka používat proti němu, nic takovýho. Ať to jen zkusí někde říct a dostane pořádně za vyučenou. "Jasně, to jsem si neuvědomil, že bys umřela... Ale tak to je jen detail, vždycky si můžeš ovlivnit někoho, kdo tu dýku do mě zabodne místo tebe. A ty bys mě jenom držela. To bys jí mohla v pohodě vysvětlit, nebylo by jí to divné. Ale to s Klausem je nejspíš pravda. Slyšel jsem, že mezi vámi to teď není moc ideální. Smím se zeptat proč? Vím, že jste spolu spali, to ví teda každý. Určitě to má nějakou souvislost s tím. Povídej, on mi to totiž neřekne," zaculí se na ni. Ne, nezajímá ho to rozhodně tak, jak to vypadá. Zase přehrává, to on docela umí. Ale kdyby mu to řekla, nezlobil by se, protože fakt tak nějak úplně neví, co se mezi nimi stalo. Ví, že spolu ti dva spolupracovali, ale pak, potom, co se vrátil z Druhé strany, ta spolupráce byla ta tam. Potom přišlo to, jak mu řekla, že rád ubližuje ženám jak fyzicky, tak i psychicky a že mu to nedělá žádné problémy, že z toho má dokonce radost. Tohle teda přímo neřekla, ale jistě si to myslela. Pravdou bylo, že tohle už tak často nedělal. Neví proč. Možná, že jen nechce, aby se tady na něj v New Orleans zaměřovalo víc lidí, než je potřeba. Už tak mu stačí to, že je prostě Mikaelson a hromada lidí ho zná a ví, jak vypadá. Nepotřebuje ještě to, aby se na něj začalo ukazovat a aby si na něj dávali pozor, kdyby se tu objevovalo nějak moc mrtvolek. To by potom mohlo Niklause napadnout ho zavřít do rakve dřív, než bude mít Tundeho dýku. "Gennie, ale fakt, kdy jsi naposled slyšela o nějaké mrtvole v New Orleans? Teda chci říct o nějaké, která by vypadala, že jsem ji zabil. Buď po sobě fakt dobře zametám stopy a nebo moc nezabíjím. A já nemám rád zametání, takže spíš to druhý, zlato," ušklíbne se na ni. "A upřímně, není upír, který by občas neudržel na uzdě a někoho nezabil. A ty určitě nejsi výjimka," řekne a znovu se mu na tváři objeví úšklebek. Má pravdu. Ani Genevieve není žádný svatoušek. Musela zabít nějaké lidi, kdyby ne, nebyla by upír. Nikdo se tomu nevyhne. Nikdo. S prvním zabitím vás začne hnát touha po krvi a potom už to jde úplně samo - vidíte krk, zaměříte se na pulzující tepnu, kterou vidíte i slyšíte. A pak se prostě neovládnete, napijete se a když chcete přestat, je už stejně pozdě. "Myslíš?" usměje se na ni při zmínce toho, když řekla 'Tvrdší sex, to zní vážně jako ty.' "Stačí říct a můžeš poznat, jaký v těhlech ohledech jsem," zvedne jeden koutek úst a chvíli se na ni dívá. Vůbec neskrývá to, že ji chce. Klidně i dneska, teď. A ona může vidět, že on s tímhle 'dobýváním' vážně jen tak nepřestane. Kol když si něco umane, tak toho nenechá, dokud to nedostane. Vyzve ji, aby pokračovala ve vypravování svého plánu, ale už od začátku se mu to moc nelíbilo. To jako chce, aby ji takhle hodně zbil, jo? To si o něm fakt myslí, že je to dneska bezcitná svině? Dřív možná, teď sice taky, ale o něco míň. Navíc, Genevieve je momentálně objekt jeho zájmu, takže si ji nechce zmrzačit. A mohlo by se stát, že kdyby jí něco takového udělal, už vůbec by se s ním nechtěla vyspat. Takže jeho odpověď zní ne. Ale samozřejmě, že neřekl jen to, ale zmínil u toho i film 50SoG, který, jak zjistil, neviděla. "Nene, to si nedokážeš představit, zlato," ušklíbne se na ni. "Tenhle film musíš vidět. A taky že ho někdy uvidíš. A brzo, abys měla kde nabrat inspiraci," mrkne na ni. Prostě to, co mu tady řekla, neudělá, to jí už musí být jasné. Postupně se Kol zase začíná projevovat trošku... No, je zkrátka zase dotěrnější, než když se Gen objevila. Zase měl teď takové sexuální narážky a tak.
Dneska to bylo snad poprvé, co se objevila tak blízko u něj. Nepočítalo se pár metrů v křesle ani v kuchyni. Tohle bylo opravdu jenom pár centimetrů a Kol si nemohl stěžovat. Kdyby chtěl, stačilo by natáhnout ruku, objal by ji kolem pasu, přivinul by ji k sobě a ona by se nemohla pořádně bránit. Ale už jednou si řekl, že ji k tomu nebude nutit. Něco mu v tom bránilo a to to, že si prostě chce dokázat, že ji zvládne získat i bez ovlivnění a že s ním půjde sama. Teda tohle si myslí Kol. Kéž by věděl, že někde v hloubi to nedělá kvůli tomu, že jí nechce ublížit. Ale to je vážně hodně hluboko v něm a on neví, že ho něco takového, byť jen maličko, ovlivňuje. Docela ho zajímá, proč se dneska chová tak divně. Jindy mu pořád nějak drze odpovídá, dokonce s ním hraje jeho hry, ale dneska ne. Dneska se chová opravdu zvláštně a jeho už to štve - chce vědět, co se s ní děje. Takže se k ní otočí a dívá se jí do očí. Řekne jí, že kdyby chtěl, tak ji klidně ovlivní, protože jedno ovlivnění navíc ji přece už nezabije. Už se chystá k tomu, že to udělá, ale nakonec ne. Ona totiž začala mluvit dřív než Kol. A tomu se docela diví, protože si myslel, že je to nějaké tajemství, které si chce střežit a nebo ho přinejmenším nechce říkat tomuhle Mikaelsonovi. Ale zdá se, že je rozumná a nechce se hlavně nechat znovu ovlivnit. A Kol jí to, co mu řekla, věří, protože vidí, jak je z toho zničená. Možná neřekla, o koho přesně jde, koho jí v obýváku připomínal, ale to ho nezajímá, protože pochybuje, že by toho dotyčného znal. Kdo by si ji bral? Člověk určitě ne, nebral by si upíra. Vlkodlak taky nepřipadá v úvahu a čaroděj taky ne. Takže jedině upír, ale to se mu taky nezdá. Musel to být nějaký zoufalec, protože aby UPÍR požádal někoho o ruku? To byl ten chlap tak na dně nebo co? Díval se jí do očí a pak se zachoval... No, v téhle situaci se na něj zachoval opravdu dobře. Sice asi ne zrovna nejslušněji, není to zrovna ukázkové, ale přece jenom, od Kola by se čekalo něco jiného. Posměšky, vtípky a takové věci. Ale on jí vlastně jen nabídl utěšení a taky potěšení. Klidně jí dnes večer bude odreagováním, které zjevně ta holka už dlouho potřebuje. Slyší sice, co potichu řekla, ale nereaguje na to, protože neví, co by na to měl říct. Nepochopil to a popravdě? Moc to ani nevnímal, co říkala. Neptá se jí na svolení a políbí jí. Nedělá to zrovna rychle, všechny ty kroky od položení jeho ruky až po přiložení rtů na ty její, jsou pomalé. Mohla by zareagovat, odstrčit ho nebo tak něco, ale ona jen stála a nechala ho. Nechala ho, aby ji tam políbil a ani při tom ke Kolově překapení neprotestovala. Po chvíli se od ní odtáhne, znovu se jí podívá do očí a zeptá se jí, co na to vlastně říká. Prostě se jí zeptal, jestli dneska ano a nebo ne. Ale ona mlčela. Nic neříkala. Jakoby úplně ignorovala to všechno. Užila si polibek, ale nic jiného nechce. Dobře. Najednou od něj odvrátila zrak a podívala se na pánev, kde stále byly steaky. Když pronese větu, že už jsou hotové, Kol se musí uchechtnout. "Jo, na to celý večer čekám..." zavrtí nechápavě hlavou, poslechne ji a jde si sednout ke stolu. "I tobě," zamumlá na její přání na dobrou chuť. On už má totiž vidličku dávno v ruce a jí. Nojo, prostě Kol. Chvíli oba dva jenom mlčky jedí, ale Kolovi po chvilce začne to ticho lézt na mozek. Jí to snad nevadí? Že tu sedí a nic neříkají? Sice se při jídle nemá moc mluvit, ale zase to nemusí být takové. "Ale notáák, Genevieve. To tu budeme vážně sedět a mlčet? To je nuda. Velká nuda. Což je u tebe docela nezvyk, abych řekl pravdu. Nechceš na chvíli zapomenout na toho svýho a začít se zase bavit?"