Genevieve´s flat

"To je od tebe vážně milý. Mluv si, jestli chceš," zopakuje po ní a nepříjemně se ušklíbne. "Já o tom s tebou nebudu mluvit, když o to ani nestojíš, jak vidim. Ani vlastně nevim, co bych měl o tom, co se stalo, říkat. Myslím si, že bys k tomu spíš měla říct pár slov ty, protože já s tebou být chci. Ale něco mi říká, že ty se mnou ne, i po tomhle, co?" Proč se s ním musela sakra začít opíjet v tom baru? Kdyby si zůstala u toho svýho čajíčku, bylo by to všechno ok, maximálně by ožral on. Ona by zůstala hezky střízlivá, nevyspali by se spolu a pořád by to mezi nimi bylo hodně napjaté, hádali by se spolu... Jak se k ní má sakra teď chovat? Nejradši by šel hned teď k ní a políbil by ji, ale to přece nemůže, akorát by si vysloužil další facku. Pomalu dojde až k posteli a zůstane stát nad ní. "Pořád po mě chceš, abych tě nechal na pokoji, abych ti vrátil to, co jsem ti vzal, abych tě nechal volnou a já nevim, co ještě. Řekni mi, že mě nemiluješ a já toho všeho nechám. Nechám tě na pokoji, když budu vědět, že o mě nestojíš," řekne a dívá se jí do očí. Sedne si na postel a čeká na její slova.

(Chtěla mi říct, že takhle to nemyslela. Nebylo to tím, že by o tom mluvit nechtěla. Byla připravená na nějakou konverzaci, až se oba vzbudí. Ale on si to pobral po svém a byl zase jízlivý a snad i uražený. Chtěla mu tedy říct, že ona byla připravená na rozhovor a bude s ním o tom mluvit, ale když už to nadhodil, mohl s tím i začít. Ale nakonec si to rozmyslela a neřekla nic kvůli tomu, co vypustil z úst potom. Měl pravdu. On s ní chtěl být, on nebránil tomu, aby spolu zase byli jako pár, tak co by měl vlastně říkat? Už jí toho řekl tolik, chtěl ji zpátky, ale ona stále blokovala jeho snahy. Možná si myslel, že tohle něco změní, ale posléze poznala, že ani tohle si nemyslel. Počítal s tím, že ani po tomhle si ho znovu k tělu jako jeho přítelkyně nepřipustí.) Byla to opilecká nerozvážnost. Nebudu toho litovat, protože bych to stejně zpět nevzala a popravdě toho ani nelituju, protože bych z toho musela vinit akorát samu sebe, že jsem to dopustila. Ale máš pravdu, nemůžu se k tobě vrátit. (Podívala se mu do očí a chvíli na něm spočinula pohledem, než se podívala někam jinam. Poslouchala ho dál. Samozřejmě, že chtěla, aby jí vrátil zpět její tělo, aby se jí možná omluvil, i když to asi neví, jestli udělá, jestli by to kdy udělal, ale rozhodně ho nenechá vyhrát. Protože kdyby mu teď všechno odpustila a znovu s ním byla, znamenalo by to, že nakonec jeho čin schválila, a to ona neudělá, protože ho rozhodně neschvalovala.) Ano, stále chci, abys mi vrátil moje tělo a budu to chtít do té doby, dokud to opravdu neuděláš. (Znovu se mu podívala do očí. A pak se nadechne, když po ní chce, aby mu řekla, že ho nemiluje. Nemůže mu to říct, protože to není pravda. Zdá se, že ji dostal opravdu do úzkých. Ona neumí lhát, takže i kdyby to nakonec řekla, on by poznal, že lže. A byla by to asi ta největší lež. Ona ho miluje. Ale láska prostě někdy nestačí. Proto mlčela. Neřekla nic, jen se na něj dívala.)

Řekl jí, že on k tomu vlastně nemá co říct, protože oba dva vědí, jak je na tom on. Kol by ji chtěl zpátky jako nic jiného, chtěl s ní být a i proto jí před pár měsíci, o Vánocích, požádal o ruku. Nikdy v tom takhle nelítal a i přes to všechno, čím si prošli, ji pořád miloval. Možná, že i díky tomu všemu se to všechno ještě víc prohlubovalo... Ale cítila to ona stejně? Kdyby ano, nepřekousla by to, co udělal a nevrátila by se k němu? Vždyť přece ví, že jí její tělo vrátí, až bude po všem, až nebude v ohrožení... Má se o ni vůbec ještě snažit, když její zájem o něj už dávno polevil? Nebo ještě nepolevil, ale rozhodně polevuje. Snaží se od něj nějakým způsobem odpoutat a to on neovlivní. Jedině, že by za ní lezl jako ocásek. Přesně tak, jak to dělal na začátku. Ale to už nechtěl. Zase by se na něj všichni dívali jako na slabocha, hlavně Niklaus. A neměl jistotu, že by Gen zas získal... Pobaveně se na ni podívá, když řekne, že to byla opilecká nerozvážnost. "Opilecká nerozvážnost, jako vážně?" dívá se na ni a potom nechápavě zavrtí hlavou. "Jo, jasně, alkohol v tom hrál velkou roli, ale neříkej mi, že bys to udělala, kdybys to nechtěla. Zas tak šíleně opilá, abys o sobě nedokázala rozhodovat, jsi fakt nebyla. Stačilo říct ne, stačilo se ode mě odtáhnout, ale nic z toho jsi neudělala. Ale jo, v pohodě, sváděj to všechno na chlast," ušklíbne se a podívá se někam jinam. Potom pomalu přejde až k posteli a stojí tam nad ní a sleduje Genevieve. Chce po ní, aby mu řekla, že ho nemiluje. "Ale ty moc dobře víš, že ti ho vrátím! Jakmile bude po všem, hned jak budu mít jistotu, že ti nikdo neublíží, ti to tvoje tělo vrátím. Vím, že tvoje důvěra ve mě je teď dost v háji, ale zkus mi aspoň tohle věřit. Pro mě taky není jednoduchý vidět tě takhle. I když si představuju, že seš to ty, představuju si tě jako tu mou vysokou zrzku, je to jiný. Ale co já ti o tom mám co říkat, to ty moc sama dobře víš, jaký to je..." Čeká, co mu řekne. To jako vážně bude mlčet a neřekne mu k tomu ani ň? Sedne si na postel k ní a dívá se na ni. "Teď mlčíš? Upovídaná Genevieve, která má ke všemu vždycky něco, mlčí? To je tak podruhý v životě, co tohle zažívám." Potom se zadívá někam za ní. Na nočním stolku je tam jejich společná fotka. "Řekni něco, nebo odejdu a už fakt končim. Přestává mě to bavit, pořád se snažím jenom já, ty nic."

(Poslouchal ji vůbec? Ona mu jasně řekla, že i když je to opilecká nerozvážnost, tedy kdyby v sobě alkohol neměla, tak by to nikdy neudělala, stejně mu řekla, že toho nelituje, protože kdyby ano, musela by z toho vinit sebe. To ona za to mohla. Samozřejmě, že mohla říct ne, ale neřekla. A nebude toho litovat, protože si to zatraceně užila. A věřila, že on taky. A mohl se zlobit za tu její poznámku, že to byla opilecká nerozvážnost, ale prostě byla.) Poslouchal jsi mě vůbec? (Podívala se na něj a zamračila se.) Ano, opilecká nerozvážnost, to jsem řekla, ale už si asi neposlouchal to ostatní. Já toho nelituju, jasný? Protože vím, že by to bylo zbytečné. Ale ano, může za to alkohol. Kdybych nebyla opilá, neudělala bych to, protože bych měla dostatek rozumu, abych to stopla, ale nestopla jsem to, protože alkohol mi všechny ty zábrany odstranil. Ale já jsem tu netvrdila, že nevím, co jsem dělala. Vím to moc dobře. Vždycky si všechno pamatuju a uvědomuju, i když jsem opilá. Někdy bych měla nejraději okno, ale to se mi bohužel nestává. Nesvádím to všechno na chlast, pane hluchý! (Opřela se do něho, protože jeho argumenty byly z cesty. Ona tu vůbec netvrdila, že by si neuvědomovala, co dělá. Alkohol jí pomohl v tom, co včera udělala, ale ona sama věděla, co dělá a nezarazila to, protože nechtěla. Včera nechtěla.) Vrátíš, ale kdy? Za rok? Za dva? Schoval jsi moje tělo jako zbabělec. Vlastně bych tě normálně ani nepotřebovala k tomu, abych si to tělo vzala zpět, ale tys moje tělo začaroval a já se k němu nemůžu dostat. Ne, neměla jsem pravdu, když jsem ti říkala, že jednáš zbrkle a nepromyšleně. Tohle sis vlastně promyslel dost bravurně. Nejsme to my, jasné?! (Podívala se na něj s povytaženým obočím a trochu zvyšovala hlas, tohle prostě nebyl život, jaký si představovala. A až teď si uvědomila, že svou magii, tedy magii tohohle těla vlastně ještě ani jednou pořádně nepoužila, pokud nepočítá to, že chtěla svou moc skrýt. Pak jí řekl, ať mu poví, že ho nemiluje a nestojí o něj a on prostě půjde a nechá ji být. Ale ona mu to říct nemohla, ona ho milovala a v tomhle mu lhát prostě nemohla a nechtěla, stejně by to poznal. A on se na ni obořil, protože ona najednou neměla co říct. Ano, Genevieve Rousseau právě mlčela. Seděl u ní a říkal jí, jak už ho nebaví se stále snažit. Ona se taky snaží, ale opačným směrem. Snažila se ho od sebe dlouhou dobu odhánět, protože na něj byla tak naštvaná a byla tak zklamaná. Dívala se mu do očí. Pak zvedla svou ruku, vzala ho zezadu za krk a políbila ho.) Miluji tě. (Zašeptala mu do rtů a pak se od něj odklonila.) Měl bys jít.

Samozrejme, ze ji poslouchal, ale asi jen do te doby, nez rekla, ze za to muze to, ze byli opili. On se toho totiz okamzite chytil a dal uz to, co povidala, nevnimal. Takze podle ni to byla jenom opilecka nerozvaznost? Jak to sakra jenom mohla rict? Vzdyt bylo uplne jasne, ze kdyby to nechtela, nestalo by se to. Ona ho nekde v hloubi duse porad milovala, jenom se to snazila potlacovat a to rozhodne nebylo dobre. "Opravdu toho nelitujes? Tomu se mi nechce nejak verit, Genevieve," rekne a podiva se na ni. Nechce se mu tomu verit. Byli od sebe, vyspali se spolu, to ji prece mohlo nahlodat v tom, ze by se k nemu mohla vratit, ne? "Fakt, zacinam litovat toho, ze jsem te nepresvedcil, abys zustala u toho svyho cajicku. Jo, ja toho na rozdil od tebe lituju, Gen, vis proc? Protoze tohle mi dalo zbytecnou nadeji v tom, ze by se to snad mohlo zase vratit zpatky, ze bychom mohli byt spolu, ale ty mi pak reknes, ze se mnou byt nemuzes. Nemuzes, nebo nechces? Rad bych to vedel, protoze to je dost podstatny. Proc jsi to teda udelala, kdyz sis byla plne vedoma toho, co se potom stane? To te opravdu bavi ze me delat imrvere debila? Vyspim se s nim, dam mu falesnou nadeji a pak mu reknu, ze s nim nebudu, proc ne, vzdyt on je to jenom Kol, on to nejak prezije," rekne a usklibne se. Jo, asi se prave ted zacinal litovat. Ale co jako? Copak na to nemel taky pravo? Asi mel driv premyslet, nez neco vypustil z ust, ale stale v sobe mel jeste dost alkoholu, hlava ho bolela, takze byl i neprijemny... Jak zenska. Rekne ji, ze ji jeji telo vrati. Jiste, ze nevi presne kdy. Sakra, copak byl jasnovidec, aby vedel, kdy se ty jezibaby zbavi? On ji telo nevrati, dokud nebude mit jistotu, ze nebude v bezpeci. Proste ho nepresvedci, tohle delal pro jeji dobro, ona to nechapala, ale to mu bylo v tehle chvili jedno. Hlavne, ze se ji nic nestane. "Kolikrat ti to mam jeste rikat, do haje?" zvysi na ni poprve od te doby, co spolu mluvi, hlas. "Ja chci, abys byla v bezpeci. Jo, jsem sobec. Chci, abys byla v poradku, aby se ti nic nestalo, chapes to? Je to hodne sobecky, ze te tady chci mit, zivou a zdravou? Asi jo. A vic co? Mne je to jedno. Asi jsem ten nejvic sobeckej chlap, kteryho jsi kdy potkala," rekne s usklebkem na rtech. Uz na to kasle... Rekne ji, aby mu bud rekla, ze ho miluje a nebo aby mu rekla pravy opak. Chce mit jasno. Byl to takovy hajzlik, protoze vedel na devadesatdevet procent, ze ho miluje. Asi ji chtel dostat takhle do uzkych, chtel vedet, co bude delat v tehle situaci. REkl ji, ze konci, jesli konecne neco nerekne, jestli konecne neco neudela. Ona sice mlcela, ale neco udelala. On sedel na posteli, kousek od ni a cekal na jeji odpoved. CEkal docela dlouho, uz si dokonce myslel, ze fakt odejde. Ale udelala neco, co by v tuhle chvili fakt necekal. Chytila ho zezadu za krk a polibila ho. Necekal to a ona se od nej odtahla drive, nez ji ho stacil oplatit. "TAky te miluju," rekne jenom a potom se na ni diva, kdyz rekne, ze by mel odejit. Misto odpovedi se k ni natahnul tentokrate on, chytil ji zza bok a jemne vzadu za krk a polibil ji, bylo to jemne a plne citu. "Nechtej po mne, abych ted odesel, lasko," vydechne ji do rtu a znovu ji polibi. Mozna tohle nemeli delat, Gen si prece zakazala s nim byt, ne? Ale nerika se, ze zakazane ovoce chutna nejlepe?

(Podívala se na něj a zakroutila hlavou. Nelitovala toho, z hlediska sebe toho nelitovala. Samozřejmě, že Kol to mohl cítit jinak, mohl si myslet, že ona s ním hrála nějaké hry. Možná to tak vypadalo, protože jestliže toho nelituje, tak teď vypadá jako ta největší mrcha, která se vlastně vůbec nezajímá o to, jak je jemu a zabývá se jen sama sebou. Ale tohle rozhodně nebylo vyčerpávající jen pro Kola. Kol ale tak nějak nechtěl pochopit, že jí tohle všechno taky dělá vrásky a že ona to všechno vidí prostě trochu jinak, než on. On si myslel, že ji tímhle chránil, tím, že jí dal nové tělo, ale ona v tom viděla něco, co pro ni představovalo překážku. Zvykla si na to, že je z ní upír, opravdu ano, i když si Kol myslel něco jiného. Samozřejmě, nemohla být nikdy úplně spokojená s tím, jak dopadla. Nikdy by si upírství neužívala tolik jako Kol, ale dokázala by s tím žít. Tohle pro ni bylo milionkrát horší.) Mám pocit, že v tomhle se nikdy neshodneme. Já tě budu vždycky proklínat za to, cos mi udělal, a ty mi budeš stále tvrdit, že to bylo pro to, abys mě ochránil. Ale žila jsem bez magie docela dlouho na to, abych si uvědomila, že magie a moc není rozhodně všechno. A já nepotřebuji magii k tomu, abych mohla žít. A teď si to uvědomuju možná víc, než kdy jindy. Ale tobě to stejně stačit nebude, takže tuhle debatu prostě asi ukončíme, protože o tomhle bychom se hádali asi do smrti. (Udělala rozmáchlé gesto rukama a pak se na něj podívala. Bylo jasné, že od ní chtěl něco slyšet. Buď mohl odejít a už se nevrátit, nebo ho mohla zastavit, ale to už asi odejít chtít nebude. Mlčela hodně dlouho. Možná snad i doufala v to, že se Kol prostě zvedne a odejde, protože pak by to měla jednodušší. Pak by ji prostě už nechtěl vidět a nechtěl by s ní mít nic společnýho a ona by byla volná. Otázkou je, jestli opravdu chce být volná. Nakonec ho prostě políbila a řekla mu, co k němu cítí. Nemohla se udržet. Nemohla mu lhát a zároveň nemohla udržet pravdu. On její slova opětoval a ona se mu musela do jeho rtů mírně usmát. Dodala k tomu, že by měl odejít, ale on se k odchodu neměl. Políbil ji tentokrát on a dokonce si ji k sobě tak trochu přitáhl. Cítila, že do toho polibku dává opravdu hodně. A ona nezůstávala pozadu. teď už rozhodně nebyli opilí a oba si uvědomovali, co k sobě vzájemně cítí, jak je ničí to, že jsou od sebe, jak je ničí to, když jsou spolu. Tahle láska nikdy nebyla bezproblémová a nikdy nebude. Ale s tím se prostě muselo počítat. Ona vždycky věděla, že to bude komplikované. Ale na druhou stranu nechce, aby si Kol myslel, že je mu vše odpuštěno, protože nebylo. Odtáhla se od něj.) Nebudu to po tobě chtít, ne teď. Je pravda, že tohle tělo ještě nějakou dobu strpím. Možná ale jen proto, že jsem na něco kápla a chci tomu nejdřív přijít na kloub. Ale až na to přijdu, budu po tobě znovu chtít, abys mi moje tělo vrátil. A když to neuděláš, potom po tobě budu očekávat tvůj odchod. A už tě k sobě nepustím. (Podívala se mu do očí. Bylo to sice ultimátum, neměla to ráda, ale co se dalo dělat? On věděl jak na ni, ale ona taky věděla, jak s ním zamést.)

"Asi máš pravdu, já si budu pořád stát za tím, protože bych ti to v životě neudělal, kdybych si nemyslel, že budeš v ohrožení, rozumíš? Ne, ne, tohle nemá cenu, nebudeme se o tom bavit. Každej máme svou hlavu a každej jsme dost tvrdohlavej," řekne a ušklíbne se. Už to nehodlá dál řešit, protože by to stejně nedořešili. A vypadalo to, že už se do toho nechce moc ani Genevieve. On jen nedokáže pochopit, proč ho Gen nechápe. Udělal to kvůli ní, protože se o ni bojí. Bojí se, že jeho matce zase rupne v kouli, unese ji a něco jí udělá. Proto to udělal. Chtěl, aby se mohla nějak chránit, což jako upít mohla jen těžko. Ona s magií pracovat uměla. A navíc ten nový vzhled... Esther to nemuselo vůbec napadnout, že ji Kol šoupnul do jiného těla. A i kdyby o tom věděla, zatím nic nepodnikala, což bylo dobré znamení. Nebo snad ne...? Mohla si zas plánovat něco hnusnýho, co zase Kolovi ublíží. Nebo se měl třeba teď jejím cílem stát někdo jiný z jeho sourozenců, když on už její nabídku přijal... Už se k tomu dál nevracejí, ale čemu věnují opravdu dlouhou chvíli otázka Kola. Miluje ho nebo ho nemiluje? On si byl tou odpovědí celkem jistý, ale slyšet to potřeboval. Asi i chtěl, aby si to Genevieve uvědomila, aby nad tím zase chvíli přemýšlela. Měla ho ráda, tak ať se tomu nebrání! Ona mu ale neodpověděla. Už pomalu ztrácel nervy, tak jí dal takové menší, ale zato dost zásadní ultimátum. Buď mu řekne, že ho miluje a on zůstane, nebo třeba řekne, že ho nemiluje. A nebo taky nic. V druhém a třetím případě odejde a už se o ni snažit nebude. Nebude se snažit o někoho, kdo o něj nemá zájem. Hodně dlouhou chvíli mlčela. Kol už se chtěl zvednout a odejít, opravdu ho od tohohle rozhodnutí dělilo jenom pár vteřin. Ona ho ale najednou políbila. Přitáhla si ho za krk k sobě a věnovala mu, pro něj, sladký polibek, který dával najevo, že ho miluje, protože teď už opilí nebyli. Ona mu to všechno ale potvrdila ještě slovy, když řekla ty dvě kouzelná slůvka - Miluji tě. Vzápětí mu ale řekla, aby odešel. To mu ale bylo jedno, on nehodlá odcházet. Ne potom, co mu řekla, že ho miluje. Samozřejmě jí to řekl nazpátek a hned ji políbil. Potom se od ní mírně odtáhl a na její slova, aby odešel, jí řekne, že tohle po něm nemůže chtít. Zase ji políbí a on cítí, že do toho dává úplně všechno, stejně jako on. Jen neochotně se od jejich rtů vzdálil, když se od něj odtáhla. "Takže Genevieve přichází od fáze mlčení k fázi vydírání?" podívá se na ni a na tváři mu hraje lišácký úsměv. "Až přijdeš na to, na čem teď pracuješ, vrátím tě do tvýho těla. Ale neslibuju ti, že nepřestanu pracovat na tom, jak z tebe zase udělat čarodějku," dívá se jí do očí. Už je zase vážný, jako dneska už několikrát.

(Ano, začala mu vyhrožoval, ale to on jí před chvílí taky. Vlastně si to teď vraceli stejnou mincí. Oba dva to s tím druhým uměli. Oba věděli, kam až zajít, aby donutili toho druhého jednat tak, jak sami chtěli. Ne, že by to zneužívali, takhle se to říct nedá, ale oba dva se znali natolik, že v těchhle chvílích prostě věděli, co si mohli dovolit tak, aby se to neminulo účinkem. On ji před malou chvílí donutil, aby mu přiznala, že ho miluje. Ona ho teď prostě donutí, aby jí vrátil to tělo. Měl respektovat její rozhodnutí, neudělal to, takže teď by měl rozhodně dávat velký pozor a respektovat to, co říkala teď. Protože ona to myslela vážně. Pokud jí Kol to tělo nevrátí, tak ona s ním skončila. Nemůže žít s někým, kdo si myslí, že může ovlivňovat a mávat s jejím životem, jak se mu zlíbí. Ona potřebovala prostě alespoň jemný záchvěv svobody. Života v područí a rozkazech někoho druhého si užila už dost. Nechtěla tak skončit znova. Nechtěla, aby se z Kola stal druhý Benjamin. Samozřejmě, že on by se mu nikdy nevyrovnal, ale svými rozhodnutími by se mu mohl nebezpečně přiblížit. Tedy tak, že ona by si to o něm myslela. Nepotřebuje, aby jí někdo další ovládal její život. Kol by to měl rozhodně vzít v potaz.) Ano, vyhrožuju. Ale ne planě. (Odmítla to, že by si snad měla dělat legraci, nebo si to měla za čas rozmyslet. Ne. Byla to jeho poslední šance. Víc už mu jich dávat nehodlala.) Beru tě za slovo a raději bys to měl opravdu splnit. (Varovala ho. Mluvila vážně, ale pak to z ní zase opadlo. Byla tady s ním a nějak to mezi sebou vyřešili. A stačilo se k tomu jen společně opít, vyspat se a pak si o tom promluvit.) Mimochodem, jak jsi mi radil, že se mám Stevenovi vyhýbat, ani by to nešlo. Bydlím hned vedle něj. Dokonce ve dvojdomku. (Ušklíbla se.)

Nikdy si nemyslel, že by snad její život ovlivňoval nějak moc. Nemyslí si, že by ho mohla dokonce někdy začít přirovnávat k Benjaminovi. Proboha, on se k ní nikdy tak jako on nechoval. A když na ni byl zlý, za to vlastně nemohl Kol, ale její bratr. Snažil se k ní chovat vždycky mile, hezky... Prostě ji měl rád, tak se k ní nebude chovat jako nějaký hajzl. Kol si ale neuvědomuje, že její život ovlivňuje mnohem víc, než je zdrávo. Sakra, vždyť jí vzal její vlastní tělo, to se nedělá. Mohl se vymlouvat jak chtěl na to, že to udělal pro ji, aby byla v bezpečí, což pravda byla, ale zase ho to neomlouvalo tolik. Slíbil jí, že to nikdy v životě neudělá a pak přišel z jeho strany takový podraz. Diví se, že se s ním Gen ještě vůbec zahazuje. "To vidím, poznám moc dobře, když neco myslíš vážně..." řekne, když mu ještě vysloveně potvrdí, že mu vlastně vyhrožuje. Jojo, věděla, jak na něj. Tušil, že tohle bude jedna z posledních šancí na reparát v jejich vztahu. Už mu něco odpustila tolikrát, že si to ani pořádně nepamatuje. Jejich láska byla opravdu silná, jestliže společně zvládli přečkat všechny ty věci. Mikael, Benjamin, teď společně stojí proti Esther a Finnovi... Momentálně měli zase chvilku, kdy byli oba dva dost vážní. "Splním to, Genevieve. Kdyby to nebyla pravda, neslíbím to, protože vím, jak moc už tvoje důvěra u mě utrpěla," řekne a dívá se na ni. Ona potom začne mluvit o něčem úplně jiném, což je možná i dobře. "Ou," ujede mu, když slyší, co říká. S tím fízlem? Ve dvojdomku? Bože, chudák Gen. "Tak to musí být docela na hlavu... Hele, co říkal po tom, jak jsme se poprali?" podívá se na ni tázavě. Řekl to hodně divně, bylo to dost zavádějící, protože oni se nepoprali. To Kol dostal ne budku. "A co by pan policista říkal tomu, kdyby jeho švagrová zase bydlela u svého přítele?"

(Bylo dobře, že Kol bral v potaz fakt, že rozhodně nevyhrožovala jen tak pro nic za nic. Opravdu s ním ztratí trpělivost, pokud nedodrží, co jí teď sliboval. Dušoval se, že jí ho rozhodně vrátí, protože ví, jak otřesená je její důvěra v něj. Ano, to tedy je. Pořádně otřesená a trvalo jí delší dobu, než byla schopna akceptovat to, že by Kolovi mohla zase v něčem věřit. Tedy jednu věc by mu uvěřila asi za každé situace, že ji miluje. To byla jediná věc, která by neochvějně zůstala, i kdyby ji zradil sebevíckrát. Kolova láska byla trochu sobecká a nemálo zhoubná. Kol byl majetnický a mnohdy si myslel, že může rozhodovat o tom, co je pro ni nejlepší. Ale v první řadě by si o tom měla rozhodnout sama, nebo společně, ale rozhodně by to nemělo vypadat tak, jak to vypadalo, když jí za jejími zády vyměnil tělo. To ani nemohl čekat, že by všechno vzala s nadhledem a mávla nad tím rukou, že se nic nestalo. K tomu, co tedy řešili ohledně důvěry a návratu těla se už nevrací. Měla pocit, že už si řekli vše, co bylo třeba. Jejich dalším tématem byl Steven.) Ptal se mě, tedy neptal, ale chtěl se zeptat, co měla znamenat ta hádka. Vlastně jsem si vymyslela příběh, který jsem mu odvyprávěla. Ty jsi byl v roli mého zbojnického žárlivého expřítele. (Ušklíbla se.) A ne, nebudu s tebou bydlet, Kole Mikaelsone. Tahle holka (Ukázala na svý tělo.) nikdy v životě nebydlela jinde, než v tom domě vedle. Tedy alespoň v posledních několika letech. A vůbec. Ty jsi byl ještě před momentem můj bývalý, takže by bylo divný, kdybych se k tobě najednou stěhovala, že jsi vlastně úplně ta největší láska, která mě, Cassandru, potkala a chci s tebou být až do skonání světa. Ne, takhle to rozhodně nepůjde. Takže já zůstávám tam, kde má bydliště Cassandra. Navíc se mi to bude hodit, protože chci něčemu přijít na kloub. Takže tak. (Práskla si rukama do stehen a podívala se na hodiny. Bylo osm ráno. V devět se otevíralo v baru a ona měla dneska službu. Slíbila to Sophie.) A teď tě opustím. Jdu do práce. Někdo na ten chleba vydělávat musí. (Pronese teatrálně, ačkoliv ona rozhodně vydělávat nepotřebovala, aby na ten chleba měla. Obleče se, namaluje se, protože přeci jen musí vypadat trochu reprezentativně. zamává Kolovi na rozloučenou.) Pa, puso. (Vyčaruje vzdušnou pusinku. To oslovení řekla, protože ho chtěla trochu popíchnout. Pak zmizela a spěchala do baru. Stihla to dokonce ještě před příchodem Cami.)

Nakonec po tom večeru, který strávil ve společnosti Cami, neodjel hned za Genevieve. Tak za prvé, byl večer, vlastně už pozdě v noci a on ji nechtěl budit. Za druhé... Chtěla ho vůbec vidět, k sakru? Neozvala se mu od té doby, co se spolu vyspali a co si řekli, že jsou zase spolu. Kol ji k tomu, dá se říct, donutil, protože moc věděl, že ona nikdy neřekne, že ho nemiluje. Je to ale liška podšitá! Ještě večer, když si lehal do postele, si říkal, že to bez ní ještě vydrží, že no problem. Chtěl, aby mu zavolala ona a ne pořád jenom on...
To, že měl v noci dost upito, se taky podepsalo na tom, že dneska vstává až tak pozdě. Tedy ne, že by si jindy nepřispal, ale vstávat ve dvě odpoledne, to už je i na něj trošku extrém. Má štěstí, že není takový ten obyčejný člověk, třeba jako Cami, aby musel každé ráno vstávat do práce. A pořád a pořád dokola. Úplně mu stačí, že je teď dennodenně totálně utahaný, zvlášť, když pije. Asi vážně zapomněl, jaký to je, být zase člověkem. Říkal si, že by snad i rád jedním zůstal, ale dokázal by to? Chce vůbec být obyčejný? Tyhle otázky se zdají, že mají jednoduchou odpověď, ale opak je pravdou.
Už je večer a Kolovi dalo docela zabrat, aby za Gen nešel už během odpoledne. Ale řekl si, že když přijde až později, třeba by nemusela přijít žádná hádka a mohli by si udělat pěkný večer... Tak se uvidí. Dojede poslední závod na svojí herní konzoli a rozejde se ke dveřím. Ještě předtím na sebe ale musí vzít bundu, protože je člověk a byla by mu zima. Už otevřel dveře, když si ještě uvědomil něco. Znovu zabouchl a došel do sklepa, do místnůstky, kde bylo hodně staré a dobré víno. A taky drahé. A moc dobře věděl, že většinu tam asi nastřádal Klaus. No smůla, není tady, aby mu v tom zabránil. Vezme rovnou dvě lahve a teď už opravdu z domu odejde. Nasedne do auta a rozjede se za Gen.
Za chvíli už je u ní, stačí jen najít nějaké volné parkovací místo. Když se tak stane, vezme obě dvě flašky s vínem a vydá se do domu a poté až po schodech úplně nahoru za ní. Neohrabaně zaklepe, jelikož v každé ruce drží jednu flašku. Je opatrný, nechce je rozbít, tak je jasné, že se na klepání moc nesoustředí. Takže to možná zní tak, jako že se k ní do bytu někdo dobývá.

(Po incidentu se Stevenem, kdy mu konečně řekla, kdo je, tedy alespoň tu část, že je čarodějka, tu druhou, že je to Genevieve, vynechala a rozhodně se ji nechystá mu říct, ne v nejbližších dnech. Vlastně asi nikdy. Nechá pak na samotné Cassandře, co všechno mu po výměně těl zase řekne. Ona se s ní rozhodně mínila sejít, až tohle všechno skončí. Rozhodla se, že se teď trochu stáhne, nechá Stevena přemýšlet a možná pár dní zůstane u sebe v bytě, aby ho nějak nedráždila svou přítomností. Pokud by mu snad bylo divné, že se neukázala nějaké ty dny doma, může tvrdit, že spala na koleji u spolužačky nebo u svého přítele, ke kterému se vrátila. Přemýšlela nad tím, že bude muset navštívit coven Tremé a zjistit si tam pár věcí. Bude ale muset působit přirozeně, nechce, aby pojali nějaké podezření. S Kolem se od té doby, co se dali zase dohromady, neviděla. Ale ona mu rozhodně neslibovala, že se budou vídat každý den. Na rovinu mu řekla, že s ním bydlet nebude a že má i jiné povinnosti, protože ona se o život Cass starala. Rozhodně nechtěla, aby jen kvůli ní propadla u státnic, takže se učila, chodila do školy, dokonce i na praxe do nemocnice, kde to nesnášela. Snažila se být trochu v pozadí, nevyčnívat. Zatím se jí to dařilo. Sbalila si s sebou pár knížek o anatomii a zrovna se z nich učila, když někdo zaklepal. Tedy jestli to bylo klepání, protože to znělo dost zvláštně. Spíš, jak kdyby do dveří někdo narážel. Povytáhla obočí a jala se otevřít dveře. Bylo to trochu prudší otevření. Za dveřmi stál Kol a v rukách držel dvě lahve s vínem, s dost dobrým vínem.) Pane Mikaelsone, čemu vděčím za vaši návštěvu? (Povytáhla obočí a bylo vidět, jak jí cukají koutky.)

Stále tam tak stál před těmi dveřmi a čekal, až mu Genevieve otevře. Vlastně by se ani nedivil, kdyby byla připravená mu jednu natáhnout a nebo ho kopnout do citlivých partií. Přece jenom, to ťukání bylo docela zvláštní. Jak kdyby domů přicházel totálně na mol Kol, který si ještě k tomu všemu zapomněl klíče. Ale on nebyl opilý, proto měl ty dvě flašky. Opilost a pozdější opice společně s bolehlavem teprve přijdou. Když konečně Genevieve otevřela, trošku sebou cuknul, protože to bylo dost prudké otevření. Může být ráda, že ty flašky neupustil! Co by pak pili? Nějaký ten bourbon, co tam měla schovaný? Nene, dneska měl chuť na dobré, staré, drahé a Klausovo víno. Usměje se na ni, když ho osloví jako pana Mikaelsona. "No, panu Mikaelsonovi se už stýskalo a ty flašky v tom sklepě byly tak osamělý... Doufám, že mě pustíte dál, slečno Rousseau?" podívá se na ni tázavě, potom k ní pomalu přistoupí, obejme ji rukama, i když v nich pořád drží lahve s vínem a políbí ji. Potom se od ní odtáhne a podívá se jí do obličeje. "Tak co, dáme si?" zeptá se a zvedne jednu flašku. Potom se, nehledě na to, jestli řekne ano nebo ne, protáhne kolem ní dovnitř do bytu. Jde až do obýváku, kde na stůl položí obě flašky. Potom hned dojde do kuchyně, aby se pak už nemuseli zvedat přece. Tam otevře skříňku a vezme z ní dvě sklenky na víno a v šuplíku najde i vývrtku. Opravdu za malou chviličku už je zpátky v obývacím pokoji.

(Samozřejmě, že ho viděla ráda. Nabídne jí rozptýlení. Jestli Kol opravdu něco uměl, tak tohle. Člověk ses ním vlastně nemohl ani tak moc nudit. Byl velice rozmanitý. Od hádek až po milování. Byla ráda, že je tady, že přišel, i když ona sama se mu neozvala a nepřišla ho za tu dobu navštívit. Tak nějak to ale všechno kolem Stevena a taky Cassandřina studia brala zodpovědně. Když už je v tom cizím těle, tak se nehodlá chovat, jako by se nic nedělo a ten člověk neměl žádný život před tím, než ona do něj vstoupila. Kol zase zvolil úplně jinou metodu, metodu, kterou by ona asi nikdy nepraktikovala, nevydržela by se tvářit, že je všechno tak, jak má. Kol to ale dělal, i když věděla, že v nitru mu to je všechno proti srsti, navenek vypadal, že je v pohodě a nedělá mu to žádný problém.) Aha, tak osamělé flašky. (Usměje se už víc široce, nechá se obejmout a políbit. Ona mu samozřejmě ten polibek opětuje a pěkně ho prodlouží, aby si ten moment užila co nejvíc. Tak nějak se smířila s tím, že Kol je v jiném těle a že by se k němu měla ale chovat stejně, jako předtím. Možná jí k tomu pomohl i samotný fakt, že ona taky teď měla jiné tělo. Byli na stejné lodi, i když každý sek tomu tělu dostal za trochu jiné situace. Pak ho nechala proklouznout dovnitř a sledovala, jak pokládá flašky na stolek.) Jistě, že si dáme. Nikovo archivní víno si nechám líbit. (Zasměje se, protože samozřejmě věděla, že to víno rozhodně není z kolekce, kterou by sbíral Kol. On takovéhle záliby neměl. Ale Klaus ano. Ten dokázal ocenit dobré víno a sbíral je po staletí. Usadila se na pohovku a čekala, až Kol přinese vývrtku a skleničky. Když přišel, dívala se na to, jak zápolí s vínem.) Jak se vůbec máš?

Moc dobře věděl, že proti tomu polibku nic nebude namítat, ale přece jenom v jeho hlavě bylo něco, co mu říkalo, že ještě před několika týdny se ona jeho nového těla doslova... štítila? Prostě se nemohla smířit s tím, že její Kol není vlastně její Kol. Že je to navenek někdo úplně jiný. Ale naštěstí byl takový, že vymyslel způsob, jakým ji zase získat zpátky. Už poněkolikáté v jejich vztahu. Ale dřív to byly takové věci... No, že za to třeba ani jeden z nich pořádně nemohl. Mezi to se samozřejmě řadila i Kolova výměna těla, ale nové tělo Genevieve, to bylo už něco úplně jiného. Za to mohl on, ale vlastně i nemohl. On měl za to, že to udělal z nutnosti, protože se bál, že by mohla jeho matka nějak ublížit Gen. Bohužel, jeho přítelkyně to viděla úplně jinak. Podle ní to byla chyba a tu chybu mu dala taky pořádně sežrat. Třeba tím, co mu řekla. Že je největší omyl jejího života. A tím, že po něm hodila zásnubní prsten. Jsou vůbec ještě pořád zasnoubeni? Má to Kol udělat znova? Měli by se brát, když má Kol takové pochyby? Ne, už na to nebude myslet. Nechá si od ní polibek opětovat a uvítá, když ho ještě o hodně prodlouží. Potom se od ní odtáhne a zeptá se jí, jestli si dají víno. Nečeká na odpověď a sám se vydá na exkurzi do kuchyně. Slyší ale, co Gen odpověděla, musí se pousmát. "Příště těch flašek vezmu ještě víc, můžeme si tady udělat pořádnou zásobu," řekne a zasměje se. V kuchyni vezme ze skříňky dvě sklenky a taky vývrtku. Když se vrátí do obýváku, Genevieve už sedí na pohovce a čeká na něj. Skleničky položí na stůl a teď si vezme jednu lahev, kterou se snaží otevřít. "Jak se mám?" koukne na ni tázavě a dělá, jako že přemýšlí. Jak se vůbec má? Dobře, teď už dobře, ale žít v nejistotě ho štve. Štve ho, že se ještě Esther neozvala, protože neví, co od ní čekat. "Ale jo, teď už dobře," usměje se na ni. O Esther neříká ani slovo, nechce jí svými obavami kazit večer. "A co ty? Něco novýho?" zeptá se. Potom se mu podaří otevřít víno, takže si sedne vedle Gen a oběma nalije.

(Párkrát už přemítala nad tím, co udělala. že po Kolovi hodila snubní prsten, zrušila to zasnoubení, řekla mu špatné věci. Věděla, že to udělala v afektu, protože v tu chvíli byla opravdu vzteky bez sebe a zároveň to bolelo. Ta zrada prostě nešla jen tak vydýchat a ona udělala, co udělala. Samozřejmě, postupem času toho litovala o něco víc, protože Kola prostě milovala, ať byl jaký byl a chtěla si ho vzít, protože jinak by asi jen těžko řekla ano. Ale teď je to pryč. Vlastně zahodila tu možnost a nemůže si být jistá tím, jestli jí ten prstýnek Kol ještě někdy navlékne. Bylo pozdě toho litovat a pravděpodobně by toho ani litovat neměla, protože se to tím prostě nezmění, jen se tím bude víc užírat, ale tak nějak jí nešlo na to úplně nemyslet. Měla prostě jen odejít, měla se držet stranou, ale to, že se ho vzdá úplně, to si měla rozmyslet, než to opravdu udělala. Teď jsou spolu, domluvili se, vrátili se k sobě, ale už to nemusí být jako předtím, protože mezi nimi bude stále to, co se stalo, stále tu bude fakt, že ona mu řekla, že je její největší chybou a zasnoubení s ním se vzdala v mžiku. Možná to byla chyba, možná to bylo znamení, že se brát prostě nemají. Nevěděla. Možná ten okamžik už nikdy nepřijde a ona tak propásla svou šanci. Ale s Kolem může být i bez toho, aby byla jeho manželka, to ví. Kol načal flašku a nalil jim oběma víno. Dozvěděla se od něj, že teď už se má dobře. Mohlo za tím být hodně věcí. Mohl to myslet tak, že teď když jsou spolu, tak je to zase fajn. Mohl tím myslet to, že si zvykl na nové tělo a naučil se v něm nějak existovat. Mohlo to znamenat, že se vyřešil nějaký jeho další problém. Nepídila se po tom slovíčku už. Místo toho vzala sklenici, přiťukla si s ním a napila se.) No, já se tak nějak snažím zůstat zaneprázdněná. (Prozradí mu její program.) A taky jsem řekla Stevenovi, že jsem čarodějka a on to nevzal moc dobře, protože jeho žena byla taky čarodějka a zabil ji upír. (Ušklíbla se a opřela se do gauče, aby se jí sedělo pohodlněji.)

Ani si nemyslel, že by bylo nějak víc potřeba upřesňovat, jak se má. Bylo to snad jasné. Když nebyl tady, měl se špatně. Teď, když už je u Gen, se má dobře. Takže jo, vážně se měl teď už dobře jenom kvůli tomu, že ji vidí. Nebyl s ní už dlouho, několik dní. Nebo už týden? Vlastně to radši ani nepočítal. Byli spolu už tak dlouho, ale zároveň promrhali tolik času, který mohli společně strávit, sakra. A to si říkali, že spolu budou trávit tolik času, kolik to jen půjde. Jo, je jasné, že spolu nemohli být pořád, jinak by si začali lézt na nervy. Ale pro Kola neexistovalo, aby ji třeba týden neviděl... Nalije oběma plné sklenky vína a sedne si vedle Genevieve na pohovku. Natočí se tak, aby na ni hezky viděl a jednu nohu si skrčil a dal si ji nahoru na pohovku. Takhle to bylo mnohem pohodlnější. Nejraději by si sice dal nohu na stolek, ale to by bylo už moc takový... To je jedno, jaký by to bylo, dělat to nebude. Tohle udělá, až se bude zase koukat na nějaký film v televizi. A v ruce bude držet pivo. Jéj, to bude zase jednou leháro. Přiťukl si s Genevieve, když zvedla svou sklenici a potom se zeptal i jí, co je u ní nového. Dozví se, že se snaží být co nejvíc zaneprázdněná. Proč? "Zaneprázdněná? A proč, proboha? Kdo by chtěl být dobrovolně zaneprázdněnej a nemít na nic jinýho čas? Třeba na mě?" řekne a zaculí se na ni. Tak ona se snaží být zaneprázdněná, jo? Kdyby se radši snažila mu třeba zavolat a nebo kdyby se za ním radši stavila. To ji ani nenapadne. Potom se na ni překvapeně podívá, když mu řekne, že řekla tomu fízlovi, co je zač. "Počkej, počkej. Ty jsi mu řekla, že jsi čarodějka... Jako že je Cassandra čarodějkou a nebo že to není ona, ale ty? A jak na to vůbec reagoval? Hádám, že asi ne moc dobře, když jsi teď tady. Což je mimochodem dobře, protože kdybych tě tady nenašel, asi bych tě dneska nemohl poctit svou návštěvou," řekne s úsměvem. Potom se konečně nepije a přišoupne se blíž k Gen. Opře se zády o pohovku a ruku dá Genevieve kolem pasu.

No, na rozdíl od tebe jsem potkala švagra holky, v jejímž těle jsem a která bydlí vedle něho. Takže se mi opravdu nediv, že jsem zaneprázdněná a snažím se tak zůstat. Ta holka má navíc před státnicema a já se rozhodla, že ji prostě nepotopím. Takže prostě dělám všechno možné pro to, aby všechno fungovalo. Všechno v jejím životě. (Dodá, protože si je vědoma tím, že v jejím životě vlastně teď zrovna nefunguje skoro nic. A kdyby se ti dva spolu neopili a neskončili v posteli, tak by vlastně nefungovalo ani tohle vůbec. Už teď to není zrovna ideální, protože se spolu za tu dobu, kdy se dali znova dohromady, neviděli. A kdyby za ní teď nepřišel, nejspíš by se neviděli zase. Možná je to tím, že už to chce mít všechno za sebou. Že už chce to všechno se Stevenem vyřešit, že se chce co nejdřív navrátit zpátky do nového těla. Teď musí dát ale chvíli Stevenovi prostor, aby se z toho vzpamatoval. A pak ho prostě už nenechá na pokoji. Bude chtít, aby se do toho společně pustili. Už je dokonce domluvená s někým z covenu Tremé. Samozřejmě, že nemohla říct, že není Cassandra, ale tak nějak to chtěla udělat mimo vědění Josephine. Prostě musí zjistit, co všechno ví coven a ona pak může pokračovat nějak dál a může dát Stevenovi indicie, které mu chyběly. A potom se zbaví těla Cassandry a nechá ji žít svůj vlastní život, i když jí bude muset vysvětit, co se stalo. nemůže to nechat jen tak plavat. A byla opravdu ráda, že tu Kol je a že si s ním zase může užít tu chvíli. Cítí se trochu provinile, protože poslední dobou ho opravdu zanedbává. Vydechla a podívala se na něj.) Omlouvám se ti, vážně. Jsem strašná přítelkyně. (Zakroutí hlavou, ale pak si ho přitáhne k sobě a políbí ho.) Jsem ráda, že jsi přišel. (Pak ho pustí, přejede mu svým nosem po tom jeho a kousne se do rtu. Opře se znovu o pohovku a vydechne.) Ano, už to ví a ne, neřekla jsem mu, že nejsem Cassandra. Ví jen, že Cassandra je čarodějka a že její sestra, jeho manželka, jí byla taky. A myslím, že mu teď ještě víc zapadlo to, že ji zabil upír. To, proč si ještě stále nechávám tohle tělo, je proto, že mu chci napomoci najít vraha, protože on to potřebuje. Myslím, že bez toho se nedokáže pohnout dál. A taky ho tím zaměstnám tak, aby dal ruce pryč od toho, co se děje ve Francouzské čtvrti. Možná to bude jen na chvíli, ale to nevadí. Myslím, že se s tím srovná, ale nadšený z toho samozřejmě nebyl. Dvě nejbližší osoby v jeho životě mu lhaly. Z toho by nebyl nadšený nikdo. (Její podtón, když tohle říká, je takový zvláštní. Jako by tím chtěla poukázat na to, že ona tohle taky zažila a nedávno a že to opravdu není lehké. Ale už si to spolu vyříkali, takže to nebudou pitvat. Místo toho si společně dají víno a budou relaxovat. Jak si předsevzali, tak to taky dopadlo a navíc se k tomu konal divoký sex na pohovce. Ty hrátky je tak vyčerpaly, že oba dva společně na pohovce usnuly. Až se proberou, tak budou hodně rozlámaní. Šli spát až k ránu, takže budou jistě spát dlouho.)

*Dva dny po "smrti" Claire se rozhodne, že rozdá její dopisy na rozloučenou. Když mu utekla, měl silnou chuť je roztrhat a vyhodit, protože jsou neplatné. Jedna jeho část je ráda, ale tu se on snaží umlčet. V Zátoce se ho nikdo na osud Claire naštěstí neptal a nemusel nic vysvětlovat. Dnes ráno vytvořil pro Claire místo jejího "posledního" odpočinku na místě, kde byli pohřbeni zrádci smečky. Během toho změnil názor a ty dopisy chce rozdat. Kolovi i Marcelovi má v úmyslu říct pravdu také. Podle něj si to zaslouží.
Vrátí se ze z pohřebiště, převlékne se, vezme dopisy - ten svůj si přečetl, ještě předchozí večer, po té, co Nailah odešla k sobě - nasedne do auta a vydá se do města. Nejprve chce vyřídit Kola. Navzdory všemu ho stále stejně nesnáší, ale dnes setkání s ním překousne. Částečně doufá i v to, že uvidí Genevieve, kterou už opravdu dlouho neviděl. Naposledy na silvestrovské party. Přijde mu to nyní jako věčnost. Jako by to byla úplně jiná část jeho života. Zamíří nejprve na Plantáž, ale tam se nikoho nedozvoní. Chvíli přemýšlí, kde Kola hledat. Mohl by na Plantáži ten dopis nechat a jít. Nějak, ale nemá tu povahu, nepředat listy Claire pěkně osobně adresátům. Rozhodne se, že zkusí ještě byt Genevieve, jestli nebude mít štěstí.
Dojede k domu, zastaví nedaleko vchodu. Vystoupí a zamíří dovnitř, kde vyběhne schody až nahoru do posledního patra. Dojde ke dveřím a zazvoní. Našpicuje uši, naslouchá, jestli uvnitř něco nezaslechne. Něco, co by vyvracelo nebo potvrzovalo, že je někdo doma.*

Včera to byla opravdu divoká noc, asi si potřebovali oba dva zase jednou po dlouhé době trošku povyrazit. Zvlášť Kol, který prostě k tomu alkoholu a všemu, potřeboval i sex. A jelikož, když teď byli zase spolu, se nenabízel nikdo jiný, s kým by mohl Kol strávit noc, musel navštívit svou přítelkyni. A že ta návštěva stála za to. Možná, že čím déle vždycky byli od sebe a neviděli se, tím to bylo lepší. Ale on to bez ní nevydrží tak dlouho dobrovolně, to ani náhodou. Nejradši by ji přemluvil, aby se přestěhovala zase zpátky na plantáž. Ale to se mu nepodaří, protože Gen je paličatá a navíc má teď problémy s tím švagrem sestry ženy, v jejíž je těle. A ani nevěděl, jak to teď mají mezi sebou s Rebekou, protože ta pořád bydlí na plantáži. Pokud se teda Kol nemýlí. Viděl ji tam jen párkrát, takže se tam buď moc nezdržuje a nebo je pořád zalezlá u sebe v pokoji a užírá se tím, co jí udělal Niklaus.
Kol nesnáší, když ho něco nebo někdo probudí. A jakmile se tak stane, hned mu to zkazí náladu, zvlášť když jde o ten hnusný nepříjemný a hlasitý zvuk, kterému se říká zvonek. Kdo takovou ďábelskou věc mohl vymyslet? Copak nestačilo prosté zaklepání, které sice taky člověka probudilo, ale bylo to trošku citlivější? Měl ten zvonek dát pryč ještě předtím, než byt Genevieve předal, aspoň by je teď ráno, no vlastně odpoledne, nikdo neotravoval. Otráveně zamručí a jednou rukou, kterou má volnou, si promne oči. Otevře je a zjistí, že Genevieve je o něj opřená, má položenou hlavu na jeho hrudi. Takže nějak opatrně, aby ji neprobudil... Pomaloučku a opatrně jí zvedne hlavu, což mu dovolí, aby z pod ní vyklouznul a postavil se. Hlavu jí jemně položil na gauč a začal se porozhlížet po svém oblečení. Nakonec našel trenky i tričko, takže si to na sebe ihned oblékl a vydal se ke dveřím. Trvalo to sice trošku déle, ale kdo s nimi chtěl opravdu mluvit, jistě počkal. Otevřel dveře, ani ne zdaleka tak prudce jako Gen včera a naskytl se mu pohled na osobu, kterou by nejradši hned teď zadupal několik metrů, co metrů, kilometrů pod zem a nechal ji tam shnít. A to by byla ještě hezká smrt. "Máš třicet vteřin na to, abys řekl, co tady chceš, než se pořádně proberu a ty skončíš při nejlepším v nemocnici. Podle toho, jakou náladu budu mít, což si pořádně rozmyslím. A bejt tebou pohnu, čas už dávno běží. Patnáct, šestnáct..." začne počítat a počítá dál. A docela rychle. Jacksona si měří nepřátelským pohledem. Až teď mu dojde, že on vlastně neví, že má Kol nové tělo. A když ano, rozhodně neví, jak vypadá. Ale to je jedno. Po tom, co řekl, mu to musí být už nadmíru jasné.

*Chvíli čeká a naslouchá. Zdá se mu, že je uvnitř ticho. Koukne na hodinky a uvažuje, kam jinam by ještě měl jít Kola hledat. Napadne ho, zkusit to ještě v sídle Mikaelsonů, ačkoliv má dojem, že tam ho najít bude ještě složitější, než dosud. Nejraději by Claire přetrhnul, kdyby ji měl po ruce. Vrací se mu chuť ty dopisy vyhodit a jít si po svých. Za to, co všechno provedla se jí necítí být nic dlužen. Chystá se ještě jednou zazvonit, když zpoza dveří zaslechne šramot. S očekáváním hledí na dveře a přemítá, kdo se v nich ukáže.
Když v nich uvidí neznámého chlapa, překvapením se mu rozšíří pohled. Nechápavě na něj hledí a v hlavě mu to šrotuje, jestli Gen ten byt někomu nepronajala nebo neprodala a je kdo ví, kde. I když si ho měří opakovaně, ví, že ho nikdy před tím neviděl. Jakmile na něj neznámý spustí hned na uvítanou tak "příjemně" v duchu Claire proklíná za tyhle, pro něj naprosto zbytečné situace. Uvažuje, jestli je tenhle bručoun takový normálně nebo, jen proto, že ho vytáhle z postele, podle všeho. Mírně se ušklíbne, možná i trochu škodolibě.* Hledám Genevieve Rousseau nebo Kola Mikaelsona. *Odpoví pak neutrálně, spíše odměřeněji. Přizpůsobí se chování neznámého chlápka, ale snaží se zůstat v klidu a pokud možno v mezích slušného chování. Zadívá se chlápkovi do tváře.*

Počítá dál a už se nemůže dočkat toho, až se dopočítá třiceti, protože Kol je vážně schopen zařídit to, aby si Jackson poležel pár dní v nemocnici. Už si ani nevzpomíná, jak ten jejich vztah začal, a upřímně? Už ho to ani nezajímá. Ta nenávist mezi nimi je prostě tak obrovská, že se nikdy nebudou mít rádi a bude zázrak, když spolu dokážou vůbec někdy vycházet. Kdyby s ním aspoň Genevieve nebyla, bylo by to všechno lehčí, ale ta představa, že se po ní tohleto psisko plazilo a oblizovalo ji tím svým slizkým jazykem. No proboha. To už spíš zapomene na to, že spala s Niklausem. "Sedmnáct, osmnáct..." Teď konečně začne Jackson mluvit. Kolovi se chce zasmát, když slyší, že hledá Genevieve a nebo Kola. Je blbej nebo navedenej? Copak mu nedochází, že tohle je Kol? Byt Genevieve, pěkný chlap, i když nevypadá jako Kol, příjemný je na Jacka jak svítiplyn... No kdo jiný by to jako měl být, než Kol Mikaelson? "Vždycky jsem si o tobě myslel, že jsi trošku pomalejší, že chvíli trvá, než ti něco dojde, ale nemyslel jsem si, že jsi doslova takhle blbej," řekne a ve tváři se mu mihne pobavený úsměv. "Právě mluvíš s Kolem, ty hlupáčku," poví sladkým, řekla bych, že až přeslazeným hláskem. "Mimochodem, třicet. Takže jestli něco chceš a jestli chceš přežít, začneš buď mluvit a nebo okamžitě vypadneš. A to nezaručuju, že když začneš mluvit, přežiješ to."

*Přetočí oči nad tím počítáním. Čím dál tím víc mu začíná připadat jako nějaký šílenec. Přemítá, koho si to Gen vzala do bytu. Stále více mu dochází, že s ní už pěkně dlouho není v kontaktu a o dění kolem ní a původních se příliš nezajímá. Má svých starostí dost i bez nich.
Nakonec chlápkovi řekne koho tady hledá. Sleduje jej při tom. Když spustí, přimhouří mírně oči. Po té, co mu dá najevo, že je vlastně blbý, nehezky se mu v nich zablýskne. On, ale pokračuje a k jeho překvapení, mu oznámí, že je Kol. Tváři se stále stejně podmračeně, ale soustředěním, protože si tyhle nové informace snaží, co nejrychleji dát do souvislostí.
Znechuceně se nad Kolovým chováním ušklíbne. Když mu znovu vyhrožuje, převrátí nad tím oči.* Zdá se, že přes změnu těl jsi stále stejný idiot, Mikaelsone. *Poznamená provokačně. Mezitím vytáhne dopis od Claire. Podá mu ho.* Tohle ti mám dát. Psala to Claire, když si myslela, že zemře. *Poznamená věcně, stroze.* Nakonec, ale utekla, takže je jen na tobě, jestli to číst budeš nebo ne. *Dodá ještě. Když dopis předá, má tuhle návštěvu za vyřízenou. Trochu ho mrzí, že nezastihl Genevieve, ale nemá chuť se tady zdržovat déle, než je nutné. Udělá krok zpět od dveří a chystá se odejít. Mikaelsona si pozorně měří. Nevěří mu.*

Pokračuje samozřejmě v odpočítávání, strašně ho to bavilo, protože věděl, že to Jacksona bude jistojistě štvát. A Jack dá i dost jasně najevo, jak ho to štve, když nad tím protočí oči. To mu vážně ještě nedošlo, že se teď baví s Kolem? S někým, koho z celého srdce nesnáší?
Konečně se od něj dozví, koho tady hledá. Bylo jasné, že chtěl Genevieve, ale to, že hledal taky Kola Mikaelsona, to bylo trošku divné. A Kol by chtěl zjistit, proč ho hledá. Buď se muselo něco stát a nebo si s ním chtěl jenom přátelsky popovídat a urovnat všechny spory v jejich vztahu. Mnohem pravděpodobnější se jevila ta první možnost. Takže co se sakra děje? Tuhle otázku si teď Kol v hlavě říká snad tisíckrát a chce na ni znát odpověď, okamžitě.
Když mu konečně oznámí, s kým má tu čest a když mu taky řekne, že je pořád stejně blbej, Jackson si to konečně uvědomí! No sláva! Zasměje se, když řekne, že i přes to, že je v jiném těle, je pořád stejný idiot. To nebyla žádná novinka, dost lidí ho nazývalo idiotem, ale od Jacksona si takhle na hlavu srát nenechá. Nene, nenechá se urážet zrovna od něj. Od toho, z něhož si celá smečka dělala akorát srandu a nikdo ho nebral vážně. "Sice mám jiný tělo a jsem pořád stejnej idiot, ale aspoň vypadám k světu, Jackí. Kdy už ti konečně někdo řekne, že s těma vousama vypadáš jak bezdomovec nebo přinejmenším chlap, kterej neviděl žiletku sto let? Takhle tě nikdo nebude chtít. Ještě když jsi alfa bez autority..." řekne a nespokojeně zamlaská, "měl bys s tím už něco dělat, Jacksone," usměje se na něj. Ale rozhodně to není ten milý úsměv, který věnuje klidně tisíckrát za večer Genevieve. Nene, tohle byl jeho pravý opak. Sleduje ho, když z kapsy vytahuje dopis a vezme si ho od něj. "Co to je?" zeptá se a vzápětí se mu dostane odpovědi. Dopis od Claire? Když si myslela, že zemře? Co to, sakra? "Musel ses asi dost přemáhat, abys mi ho dal, co?" ušklíbne se na něj a roztrhne obálku, z které dopis vyndá. "Utekla? A ano, máš pravdu, je to jen na mě. A proč to říkáš? Je v tom dopise snad něco, co bych neměl vědět? Něco, co se s jejím útěkem změnilo a už to není podstatný?" podívá se na něj tázavě, ale v tu chvíli je už na odchodu. Kol ho tu rozhodně nebude držet. "Páni, ty už jdeš? Víš, pozval bych tě třeba na čajík, udělali bychom si čajový dýchánek, možná by to probudilo i Gennie... Přečetli bychom si společně ten dopis..." pokrčí rameny a začne číst první řádky. Už od prvního slova mu v hlavě zní její hlas, jako by stála Claire vedle něj a dopis předčítala. 'Drahý Kole, ani nevím, jestli tenhle dopis dostaneš, ale doufám, že ano. Brzy mě čeká soud, kde smečka rozhodne, jak mě potrestají. Nejsem hloupá ani malá, abych si myslela, že mě nechají jen tak odejít. Možná, že budu vyhnanec, ale všichni ze smečky mě nenávidí za to, že jsem byla upír a po nějakou dobu byla Marcelova milenka. A také, že jsem si blízká s tebou. Vlastně už nevím, jsem? Pro mě budeš vždy důležitý. A pokud mě dnes popraví, věř, že na tebe budu dávat neustále pozor, ať už budeš kdekoliv.' Kol čte rychle, takže mu netrvá dlouho, než tenhle kousek dopisu přečte. V tu chvíli se podívá na Jacksona. "Co to má znamenat?" koukne na něj a je vidět, že už není tak v klidu, jako byl předtím. Aby Jackson věděl, co má na mysli, začne kousek dopisu citovat: "...brzy mě čeká soud, kde smečka rozhodne, jak mě potrestají. Nejsem hloupá ani malá, abych si myslela, že mě nechají jen tak odejít. Možná, že budu vyhnanec, ale všichni ze smečky mě nenávidí za to, že jsem byla upír a po nějakou dobu byla Marcelova milenka. A také, že jsem si blízká s tebou. Vlastně už nevím, jsem? Pro mě budeš vždy důležitý. A pokud mě dnes popraví... Pokud mě dnes popraví? Asi jsi měl zmizet, dokud jsi měl možnost, Jackí." Dopis složí a dá ho zpátky do obálky. Ten zbytek si přečte později. Obálku položí na poličku, která je hned za dveřmi.

*Když už ví, s kým má tu čest, rozhodně se tady s ním nemá chuť zdržovat déle, než je nezbytně nutné. Přesto, když má před sebou Kola v novém těle, předpokládá, že už nebude tak nezničitelný, což mu nabízí velkou možnost se ho zbavit. Proběhne mu to hlavou, když pozoruje ten jeho samolibý výraz, kdy si myslí, že je někdo výjimečný. Na něj to žádný velký dojem nedělá. Snaží se představit si svět, bez Kola Mikaelsona. Pro něj by to bylo něco skvělého úžasného. Brání mu v tom, ale skutečnost, že na tomhle oslovi záleží Genevieve. Neskutečně jej to štve, protože mu to svazuje ruce. Nemohl by jí takhle ublížit, i když Kola opravdu z duše nesnáší. Trvá to, jen pár vteřin, co mu to proběhne hlavou. Mohl se nad Kolovy urážky povznést, ale nějak se mu nechtělo. Zareaguje proto, jak zareaguje, načež si od Kola poslechne další. Jeho vychvalování vzhledu ho opravdu pobaví. Navenek to sice najevo nedá, ale Kol mu v ten moment připomíná malé rozmarné dítě, které se snaží upoutat pozornost okolí a tak na sebe upozorňuje. Když se Kol pohoršuje nad jeho vzhledem, tak ho naprosto klidně a nevzrušeně pozoruje s výrazem, který napovídá, že tímhle u něj nemá šanci. Nehodlá se už k tomu ani vyjadřovat, proč taky. Bavit se s někým, s kým to ani není možné. Přesto se Kolovi povede dotknout se citlivějšího místa, když se zmíní o jeho neúspěších s vedením smečky. V očích se mu krátce zablýskne. Semkne pevněji rty k sobě. Sevře pravou ruku v pěst. Má silnou chuť Kola praštit. Opravdu velmi silnou. Kdyby se to stalo o pár dnů dříve, před rozhovorem s Nai a tom jejich vzájemném usmíření, asi by se neovládl. Takhle, ale věří, i díky tomu, že ji má, že to nejhorší má on i smečka za sebou a teď už to prostě musí být lepší. Ví, že to ještě chvíli potrvá, ale jeho trpělivost je velká a když už se dostal až sem, tu chvíli ještě počká. Díky tomu je na tom o něco líp. Nakonec proto své nutkání potlačí. I když těžko říct na jak dlouho.* Tohle záležitost moje a smečky. Ty do toho nestrkej nos. Mohlo by se ti to vymstít. *Přimhouří mírně oči a procedí varovně. Nehodlá se o něčem takovém bavit s původním, i když už není upír.
Aby tuhle hloupou návštěvu měl, co nejdříve za sebou, předá mu dopis Claire se stručným vysvětlením. Nad Kolovými otázkami si pomyslí, kdo je tady větší blb, když nepozná psaní. Projeví se to na něm pobaveným zajiskřením v očích, když si ho přeměřuje.* Slíbil jsem to Claire. *Odvětí věcně, když se Kol zmíní o tom, že se musel hodně přemoct, aby mu dopis předal.* I když potom, co udělala jí nic nedlužím. *Dodá ještě, aniž by hnul brvou. Přesto, co se stalo tuhle věc, nějak rychle pustil z hlavy.* Snad si to dokážeš přečíst, Kole. *Ušklíbne se pak, když se ho ptá, co v tom dopise má očekávat. Navíc nemá ponětí, proč si myslí, že o tom něco bude vědět. Jeho poznámky, o čajovém dýchánku a dalších řečech přejde. Co chtěl, to vyřídil a tak se chystá jít. Nejprve udělá krok zpět od dveří a pak se otočí, i když je to pro něj krajně nepříjemná pozice, mít Kola za zády. Nechce, ale vypadat, že utíká, a tak ke schodišti dojde normálním krokem. Když je na vrcholku, zaslechne od dveří Kolovu otázku. Zdá se, že si dopis přečetl okamžitě. Zastaví se a otočí zpátky k němu. Jeho výraz je neutrální a nemá zájem něco Kolovi vysvětlovat. Přesto si ho poslechne.* Z Claire se stal chladnokrevný vrah. Nechala se chytit. Poštvala si proti sobě celé město. Kdyby neutekla, byla by po smrti. *Stručně mu řekne pár vět. Když od něj slyší poslední větu, přimhouří ostražitě oči.* Nech si ty své řeči pro někoho, kdo se tě bojí, Mikaelsone. *Procedí přes zaťatou čelist.*