Genevieve´s flat

(Přímo ji žralo, že to Kol dělal všechno kvůli ní, protože ona to nechtěla. Jasně několikrát dávala najevo, že nestojí o pomoc, když bude takováhle. Nechtěla, aby si Kol vzal nové tělo a věděla, že se ho bude snažit Esther přesvědčit. Byla sice na pokraji sil, ale nevěřila Esther, že by jí dala ten jed. Byla to jen dobře vymyšlená historka. A i kdyby nebyla, protilátku by jí dala i dřív, než by se Kol objevil. Nemohla riskovat to, že ona zemře pod její rukou, protože pak už by proti Kolovi nic neměla. Dalo by se říct, že to je slabé místo Esther. Může vyhrožovat, může ji mučit, ale nemůže ji zabít, pokud chce, aby ji její syn poslouchal. Ale tohle bude pořád dokola, pokud se s tím něco neudělá. Měli něco podniknout. Měli, ještě dřív, než se tohle stalo. Ona už chtěla zasáhnout moc pozdě. Esther došla trpělivost a dopadlo to, jak to dopadlo, ale i tohle je známka toho, že Esther nedokáže být zase tak úplně trpělivá, jakou se dělá. Kdyby se jí podařilo udělat něco s Finnem, Esther by to prostě muselo vykolejit. A Kola se na to ptát nebude. Ten se rozhodl takhle, i když ona si nemyslela, že to bylo opravdu nutné, dokázala pochopit, že on se v tu chvíli necítil zrovna tak, že by ji tam měl nechat v područí Esther, když ji viděl, jak ji viděl. Z jeho pohledu samozřejmě na vybranou neměl. Ale ona mu předtím nabízela i jiné možnosti. Mohli to promyslet spolu, ale on to vše vždy odmítal. Ať se nediví tedy, že ona teď odmítá tohle. Je to těžké pro něj, ale i pro ni, protože ona se na rozdíl od něj prostě o tohle stará. Není jí jedno, že je v někom cizím, není jí jedno, že tím někomu ukradl život, není jí to jedno.) Tak to asi můžu jen doufat, že se ty problémy vyřeší, když celou dobu nikdo nehne ani brvou! Už mě to štvalo, já... chtěla jsem s tím něco udělat! Tak jsem se dohodla se Sophie, protože nikdo jiný se k ničemu neměl. Ale než jsem stačila vůbec něco podniknout, tak... ona si pro mě přišla. Problémy s Esther se samy od sebe prostě nevyřeší! (To, že chce, aby z ní byla čarodějka, to teď přejde mlčením. Čarodějka byla, měla by si už konečně zvyknout na to, že je upír a nehonit se za tím, co bylo. Teď je prostě někdo nový. Dokázala by se s tím srovnat, kdyby nebyla upnutá na to, že měla magii. Nemusel se pokoušet vrátit to, co už bylo. Nemusel, ale zřejmě chtěl. Jenomže ona má pocit, že to opravdu všechno hodil na ni, že ona opravdu může za to, že má nové tělo. Jako by ho k tomu snad nutila. Dělá, jako by to snad chtěla a jako by ho přesvědčovala.) Samozřejmě, vyčítej mi, že jsem se ozvala, že takhle prostě žít nechci. (Samozřejmě, že chtěla být silná a chtěla to všechno zmáknout a snad dělat, že se nic neděje. Ale nešlo to. Už má všeho plné zuby a má pocit, že nikdy nebude moci žít v klidu. Vždycky se do jejího života postaví něco, co se jí bude příčit. Ne, že by si snad myslela, že život je jednoduchý, ale za poslední dobu toho bylo až moc. A většinou to souviselo právě s Kolem. Možná měla štěstí, že byla upír, že jí nemohly šedivět vlasy a nedělaly se jí vrásky, protože za poslední dobu by vypadala snad o deset let starší.) Já vím, ty si takovéhle věci prostě nevyčítáš. Nemusel jsi, já bych neumřela! Všechno to byla jen velká hra Esther. Copak to nechápeš? Nemůže mě zabít, když chce, abys ji poslouchal, prostě nemůže! Jenom hraje hry a vychází jí to, protože my nic neděláme. Já takhle nemůžu. (Myslela si, že to v sobě udrží, ale ona nebyla taková. Tohle v sobě držet nechtěla. Byla vždycky upřímná, tak prostě řekl, co si myslí, ale tohle bolelo. Prostě se nemůže jen tak smířit s tím, že Kol je teď někdo jiný. Nemůže se dotýkat cizího muže, nemůže ho líbat, nemůže s ním spát, nemůže ho milovat. Po tvářích jí začaly stékat slzy. Byla zoufalá. Poslední dobou asi až příliš. Nesnášela se, když plakala, protože to byl znak slabosti. Ale někdy to prostě nešlo udržet. Když pak řekne to, že by si měla zvykat, podívala se na něj, oblízla si slzy, které jí stekly až ke rtům.) A nebo nemusím. (Pomalu se otočila ve dveřích a mířila z kuchyně pryč.)

Proč se museli začít hádat? Vždyť to bylo úplně zbytečné, stejně s tím už teď nic neprovedou. Nedokážou to vrátit zpátky, i kdyby chtěli, nešlo by to. Tohle přesně Esther chtěla, určitě je chce rozhádat, úplně zničit jejich vztah, aby Kolovi přestalo na Gen záležet. Ale bylo to vůbec možné? Bylo možné, aby taková velká láska zmizela? Samozřejmě, že ne. Esther byla hloupá, jestli tomu věřila, protože Kolovi nebude Gen nikdy jedno, i kdyby se jejich vztah úplně zničil, vždycky mu bude na Genevieve záležet. Vždycky. Překvapeně se na ni podívá, když zjistí, že vlastně nepomáhala s ničím Sophie, ale plánovala něco proti Esther. "Takže už jsme se dostali i k tomu, že mi lžeš, jo?" řekne a pobaveně se na ni podívá. Nikdy by si nemyslel, že si budou lhát. Zvlášť, když šlo o takovou důležitou věc. Kdyby tam byla Sophie, rovnou by ji zabila. "Chceš mi říct, že společně se Sophie jste plánovaly něco proti mojí matce? Uvědomuješ si, že kdyby to zjistila a Sophie by byla u tebe, je mrtvá? Tu k ničemu nepotřebuje, tebe jo, tebe potřebuje kvůli mně. A jak si vůbec můžeš myslet, že nikdo nic nedělá? Myslíš si, že Klaus jenom někde sedí a užírá se tím, že nemá svou dceru? Nemusel jsem s ním ani mluvit a už teď vím, že ten pomstu chce. Klaus má už teď určitě geniální plán, ne jako ty s Elijahem! Třeba u tebe je taková vedlejší škoda, co? Tobě by bylo totiž úplně jedno, že by tě zabila. A Elijahovi? Jeho plán by dokázalo vymyslet i pětiletý dítě! Rozumíš, že ten plán nesmí mít žádnou skulinku? Musíme mít jistotu, že to vyjde! A Klausovy plány, to je jistota. S tebou už sice nepočítá, když mu nemůžeš pomoct jako čarodějka, ale co já? Se mnou by se o tom teď bavit mohl, nemyslíš? A když ne, já mám jedinečnou možnost Esther zničit! Není to naposledy, co jsme se viděli, to mi řekla. Něco po mně bude chtít. Já si získám její důvěru, tohle dokážu. A potom? Potom zjistím, jaká je její slabina a zabiju ji vlastníma rukama za všechno, co mně, nám, kdy udělala!" už rozhodně nemluví tak klidně jako předtím. Sice byl člověk, ale to neznamenalo, že už se nedokázal tak snadno rozčílit, hlavně když šlo o Esther. "Já tobě nic nevyčítám, od toho jsi tu ty, ne?" podívá se na ni a ušklíbne se. Docela ho překvapí, že nic neřekla na to, že ji chce pomoct, aby byla zase čarodějkou. Snad to nevzdala, protože podle Kola tu pořád byla naděje, jak to zvládnout. Muselo tu být něco, co jí pomůže. "Musel jsem, protože jsem se nedokázal dívat na to, jak jsem tě viděl. Neviděla jsi, jak vypadáš, Genevieve! Stačilo takhle málo a byla bys mrtvá, chápeš to? A nemohl jsem dělat nic jinýho, než tohle! Nemohl jsem se k tobě dostat, nemohl jsem se tě dotknout, pomoct ti, protože mi v tom zabránila!" Doteď byl prostě jenom rozzlobený, ale teď v jeho hlase zase bylo slyšet to zoufalství. Neviděla ho, když se na ni ve skleníku díval. Neviděla, jak ho tím Esther zlomila. Povzdychl si nahlas, když viděl, že začala plakat. Tohle nechtěl, proč se museli hádat? Proč to nemohli řešit v klidu? Nemůžou dovolit, aby se sami sobě vzdálili ještě víc, než teď jsou, díky tomu tělu. Řekne jí, že by si měla začít zvykat, že tohle je teď on. Ale to, co řekne, ho mrzí. To vážně všechno, co mezi sebou měli, zmizí jenom kvůli tomuhle? Nedokáže se přes to dostat? Tomu nevěřil. Když se otočila a zamířila z kuchyně pryč, na nic nečekal a okamžitě šel za ní. Když ji dohnal, chytil ji za rameno a donutil ji, aby se k němu otočila. "Ještě mi řekni jednu, jedinou věc, a pak půjdu, už tě nechám na pokoji, když se ti tak hnusí se na mě dívat. Kdyby se naše role prohodily, kdyby tys stála u Esther a viděla mě v tak zuboženém stavu, na pokraji smrti, nemohla bys ke mně jít, neměla bys možnost mi pomoct, přijmula bys to, co ti Esther nabízí, abys mi pomohla? Přijmula bys to, a nebo bys prostě odešla a začala vymýšlet něco jinýho, zatímco já bych tam trpěl s vlkodlačím jedem v krvi?" dívá se jí do očí a čeká na její odpověď. Chce ji slyšet, Gen odtud nepustí, dokud mu neodpoví. A potom odejde.

(Jestli tohle byl záměr Esther, jako že to bylo dosti možné, tak se jí právě povedlo to, že se ona s Kolem hádali. Vlastně to nebylo ani tak složité, aby se tak stalo. Může je chtít od sebe rozeštvat, ale musí vědět, že to nebude nikdy takové, že by se snad měli nenávidět, že by jim na sobě už nikdy nezáleželo. To ne, to se nestane a ona to ví. Ale rozeštvat jejich vztah mohla. Tak by nebyli spolu, ale Esther by stále mohla využívat výhod toho, že mu na ní záleží. Chtěla to jen tak přejít, ale prostě to nešlo. Nechce to s Kolem skončit úplně, ale potřebovala čas, aby tohle vstřebala a z jeho postoje měla pocit, jako by po ní chtěl, aby to udělala hned. Jako by se nic nedělo a oni dva si mohli pořád v klidu žít. Vždyť Kol přeci jenom vyměnil tělo, to není nic závažného.) Nelhala jsem. Jen jsem neřekla celou pravdu, protože jsem věděla, že bys mi to nedovolil. (Vydechla a prohrábla si vlasy. Esther by to nezjistila, protože si myslela, že proti ní nikdo nepůjde. Myslela si, že ona už se poučila dost z toho, co se stalo po tom, co o Esther řekla Hayley. Jistě nečekala, že by si takhle záhy potom něco dovolila. Ale ona měla Sophiinu podporu a chtěly do toho jít společně. Nemusela ji přemlouvat.) Vlastně jsme ani neměly čas nic podniknout. Sotva pár hodin po tom, co jsem odjela z plantáže, přišla Esther. (Takhle se Kol konečně dozvěděl, jak tam vlastně byla dlouho. Celé, celičké čtyři dny byla mučena Esther, Finnem a vlkodlaky. Pravda, jeden den celý prospala, ale to bylo jedno. Potom už poslouchá jeho sáhodlouhý komentář k tomu, jak jsou její a Elijahovy plány naprosto pitomé a že Klaus je vlastně král všeho a on je génius a ona mu už pomoci nemůže, ale on ano. Vážně tohle tady teď před ní řekl? No, taky se od něj dočkala tedy pěkných věcí. On se jistě bude bránit tím, že to tak nemyslel, ale řekl to, takže to tak musel myslet. Možná si to sám neuvědomuje, ale myslí si to.) Ano! Vlastně máš pravdu. Když jsem tak pitomá a neschopná, tak bys to měl jistě napravit ty. Já jsem pro Klause už nic, tak mě teda laskavě zastup a poddej se tomu jeho geniálnímu plánu, jestli tě do něj zasvětí. Zajímavé, že z jeho strany se ale neděje nic stejně tak, jako z té tvojí. Ale asi jste se hledali, až jste se našli, jste přeci bratři, to dá rozum. Já, upírka, ti nebudu překážet! (zakroutila hlavou, vydechla a na chvíli se podívala jinam než na Kola, pak se ale vrátila pohledem na něj.) Dělej si, co chceš. (Na slova, že od vyčítání je tady ona, jen protočí oči. Vyčítají si věci oba. Ne jen ona, takže s tímhle soudem by měl Kol brzdit. Není taková, že by si nepřipustila, že Kolovi některé věci vyčítá, ale Kol se to zřejmě snaží hodit všechno úplně na ni. Co s tím nadělá, je to teď asi jedno. Při jeho dalších slovech viděla tu bezmoc v jeho tváři. Vážně to muselo být takhle? Teď potvrzovali to, co si zřejmě Esther přála, začali se pomalu ale jistě rozpadat. Neměli by teď spíš držet při sobě? Ví, že s tím tak nějak začala na tím, že se ho zeptala na to, jestli ho nezajímá, kdo je ten člověk, ve kterém je, ale jeho skoro naprosto ignorantská a chladná reakce vůči osudu toho člověka, ji prostě zasáhla. Takhle by to být nemělo. Ale tím, jak jí tak nějak málem přikázal, že si na tohle všechno bude muset zvyknout, ji dodělal. Ne, ona si zvykat nemusela, chtěla, ale takovým příkazovým tónem tohle prostě nebere. Brečela, ale snažila se odejít, aby před ním neplakala moc dlouho. On ji ale zastavil. Musela se mu dívat do očí. To, co jí řekl, na co se jí ptal... Byla to dobrá otázka. Otázka, která ji usvědčuje z toho, že by v tu chvíli udělala to samé, co Kol. Cítí se ale prostě jako v pasti. Chápe Kola, ale na druhou stranu to nedokáže tak úplně přijmout. Ale samozřejmě, že by udělala to samé.) Udělala bych to. Přijala bych. (Kousla se do rtu. Taky jí zamrzelo to, že jí řekl, že se mu hnusí pohled na něj. Není to pravda, ale tohle byl prostě vzhled cizího muže, nemůže si na to jen tak zvyknout. Kol chtěl dostát svému slovu a odejít z bytu, jak jí předtím řekl. Ona ho ale zastavila tím, že ho vzala na poslední chvíli za ruku. Podívala se mu do tváře, protože on byl pootočený mírně od ní.) Neodcházej. Ona tohle všechno chce. A my jí to tímhle dáváme. Není to lehké ani pro tebe, ani pro mě. Ale neodcházej. (Řekla to tiše, klidně a prostě.)

Nepočítá s tím, že to všechno bude jako dřív, ví, že to ani není možné. Gen je člověk s city, které chovala ke Kolovi v jiném těle, v těle, na které byla zvyklá. Nemohlo být jednoduché, když najednou někdo, koho milovala, stál před ní, ale ona ho nepoznávala, protože to vlastně nebyl on. Ale i byl, je to složité. Ona v tom nevidí to, že mu lhala, ona si myslí, že je rozdíl mezi tím někomu lhát a neříkat celou pravdu. Ale sakra, prostě o tom nevěděl, neřekla mu to, takže lhala, v tomhle měl jasno. "Nevymlouvej se na to, že jsi mi jen neřekla celou pravdu, je to to samý jako lež, Genevieve. A ne, nedovolil bych ti to, protože bych se bál, co se stane. A jak vidíš, bál bych se oprávněně!" Kdyby o tom věděl, nedovolil by jí to a nic z tohohle by se (zatím) stát nemuselo. Jenže ona je paličák paličatá a hromadu věcí, i těch důležitých, si nechává pro sebe. Kol sice taky, ale to je něco úplně jiného, on se o sebe postarat dokáže a nepotřebuje, aby ho někdo zachraňoval. Kdyby věděla, že si tohle myslí a že se mu to vůbec honí hlavou, takovéhle myšlenky, asi by ho přizabila. Překvapeně se na ni podívá, když řekne, že tam nebyla ani pár hodin a už si pro ni přišla Esther. Takže tím chce říct, že ji mučila celé dlouhé čtyři dny? "Neměl jsem tě tam nechávat samotnou, ani ses mi neozvala, měl jsem se za tebou aspoň zastavit, měli jsme se třeba domluvit, že si budeme každých několik hodin volat... Měli jsme čekat , že se něco takovýho stane..." Spíš to měl on. Teď si zase začne sypat popel na hlavu kvůli tomu, že ji nechal napospas své matce mnohem déle, než to bylo potřeba. Vždyť kdyby ji kontroloval, mohl na to přijít už ten den, kdy ji unesla. Nebyla by na tom tak špatně. Aspoň by se třeba stačila nějak připravit na to, že bude její snoubenec v novém těle... To, co řekl potom, rozhodně nemyslel nějak špatně. Teda hlavně nemyslel to tak, že Gen už teď není čarodějka, že není k ničemu... To nebyla pravda. Ona byla pořád důležitý článek všeho, hlavně jeho života. Nemohl za to, že je teď Klausovi až někde u zadnice, když nedokáže kouzlit. "Jo, přesně tohle ještě tý hádce chybělo, aby ses začala litovat! Nikdy jsem o tobě neřekl, že jsi neschopná, ale mělo ti být jasný, že jakmile se něco takovýho stane, Klausovi budeš jedno. Jeho zajímá hlavně moc a ty mu teď nemůžeš pomoct. Nemyslím to zle, proboha, jenom se snažím něco vymyslet, chápeš?! Konečně můžu dělat něco víc, než jen využívat upírskou sílu a rychlost. Vždyť to sama můžeš porovnat, že teď budu mnohem potřebnější! Proč bych jako nemohl promluvit s Klausem a zkusit se k jeho plánu přidat? Třeba bude potřebovat čaroděje, důvěrného čaroděje. A i když mezi sebou nemáme zrovna ukázkový vztahy, jde nám o jedno, takže si v tom věřit budeme! Myslíš si, že já nic nepodnikám? Co třeba to, že jsem se stal čarodějem? Ne, nebylo to v plánu, ale když už mám tu možnost tu sílu využívat, využiju toho!" Nad její poslední větou nechápavě zavrtí hlavou. "Jako bys mi někdy překážela," řekne a podívá se na ni. Nikdy mu nepřekážela, vždycky rád uvítal její pomoc. Ale ona teď bude upozorňovat na to, že je upírka? To jako chce, aby ji začal litovat? Nechápe to, nechápe už nic. Možná se snažil hodit všechno na Gen, že mu vyčítala všechno jen ona, ale kdyby se nad sebou zamyslel, zjistil by, že on jí toho nevyčítá taky zrovna málo. Proč už tahle hádka neskončí? Jak daleko to ještě dojde? Měli by se usmířit, sakra. Musí držet při sobě, nesmí dovolit, aby je Esther rozdělila. Potom se Genevieve otočí a zamíří z kuchyně pryč. Zřejmě už měla pocit, že spolu pro teď skončili, ale ne, to rozhodně ne. Aspoň Kol byl toho názoru. Takže ji rychle dohnal, chytil ji za rameno a otočil ji k sobě. Dal jí otázku, na kterou by moc rád znal odpověď. Doufá, že díky tomu si Genevieve uvědomí, proč to všechno udělal... A odpovědi se nakonec dočkal. Samozřejmě, že by to udělala, z úplně stejných důvodů, jako to udělal on. "No tak vidíš, tak jak ti mám ještě jinak vysvětlit, že jsem to prostě musel udělat? Že jsem to potřeboval udělat?" řekne už docela klidným hlasem, ale za pár okamžiků se rozejde pryč, protože chce udělat to, co slíbil. Chce zmizet, nechce jí být na očích, když to nechce. Myslel si, že prostě odejde, ale ne, ona ho nenechala. Vzala ho za ruku a dívala se mu do tváře. On jí ne, protože byl pootočený trošku od ní. Její dotek mu byl příjemný, jako vždy. "Proč bych tu měl dál zůstávat?" otočí se na ni konečně. "Nemyslíš si, že právě proto, když tu spolu zůstaneme, se to mezi námi ještě mnohem víc zhorší? Vždyť já ani nevím, jak se k tobě mám chovat. Jasně, mluvím s tebou naprosto normálně, ale bojím se tě dotknout, protože jsem včera večer, když jsem tě pohladil, viděl, jak ti to vadilo. Není ti to příjemný," řekne a celou dobu se jí dívá do očí. "Takže to nedělej, když to nechceš," řekne a vymaní se z toho, jak ho držela za ruku. Nechtěla to, tak ať to nedělá.

(Lhala, nelhala. On to nepoznal, takže podle ní prostě nelhala. Neřekla mu všechno, ale v tom, co mu řekla, prostě nelhala. Opravdu chtěla pomoci s něčím Sophie a opravdu to bylo osobního rázu. Záleželo prostě na interpretaci.) Kdybych ti lhala, poznal bys to na mně, ale to je jedno. Nebudeme se dohadovat o tom, jestli jsem lhala nebo ne. Esther mi vlastně ani nedala příležitost něco udělat, takže nakonec bylo naprosto jedno, jestli jsem se o něco snažila nebo ne. Ztroskotalo to už na samém počátku, protože Esther prostě došla trpělivost. (Pak si vyslechne tu pasáž o tom, jak na ni měl dávat pozor a že ji neměl pouštět, nebo ji měl alespoň kontrolovat po telefonu. Stejně by to nezměnilo nic na to, že by si pro ni přišla. Možná, že by nebyla u Esther tak dlouho, ale Kol by teď stejně byl v jiném těle, takže opravdu nebylo zapotřebí těchto řečí, když k ničemu stejně nevedly a Kol už to stejně nemohl změnit. Tohle by si vyčítat neměl.) Tohle ti nepomůže, když si budeš vyčítat věci, které jsi stejně nemohl nijak moc ovlivnit. Nestalo se to tak, takže ta možnost prostě neexistovala. Nemá cenu se tím zabývat. (zakroutila hlavou. Tohle byl opravdu jeden z bodů, u kterých by nerada, aby si Kol něco vyčítal. Ona chtěla klid, on jí ho dal. Byl prostě tolerantní a chtěl ji vyslyšet. Ona byla ráda, že dokázal vydržet. Sice byla celé ty čtyři dny v řetězech, ale on respektoval její rozhodnutí, že chce být sama. Samozřejmě, že ji nepotěšily jeho další slova, protože to vyznělo, jako kdyby si myslel, že už nedokáže nic efektivního vymyslet a když nepomůže Klausovi, protože je vlastně k ničemu, když nemá moc, tak on to samozřejmě obětavě udělá. A pak jí ještě řekne, že se lituje? To sotva. Sebelítost by vypadala jinak. Samozřejmě, že jí není jedno, že si tohle o ní Kol a i Klaus myslí. Že už nemůže nijak zasáhnout do děje. Ona se jen bránila slovy stejně, jako ji Kol osočoval z toho, že její plán je opravdu lidově řečeno na hovno a že její bratr má ten plán rozhodně lepší a že mu rád bude dělat poskoka s magií. pro ni za ni, ať si ho klidně dělá.) Mně je jedno, s kým budeš mluvit, k jakému plánu se přidáš, koho budeš poslouchat a jak co budeš dělat. Jak jsem řekla, dělej si co chceš, já si taky budu dělat svoje. (zakončí tuhle debatu. Už se nechce bavit o tom, co se chystá Kol udělat a jak je to teď super, že má magii, že obydluje cizí tělo Už má toho dost. Rozhodně nechtěla, aby ji Kol litoval, to by jí ještě tak scházelo. Všichni si myslí, že je jako upírka nepotřebná, ať si to klidně myslí. Hlavní je, co si myslí ona o sobě a pravdou bylo, že díky těmhle názorovým ranám a ranám pod pás, byla silnější a jistější a bylo jí jedno, co si o ní jako o upírce myslí. Ona se stávala čím dál tím jistější. Stačilo už jen vyladit pár maličkostí. Třeba jako zabít tu skupinku vlkodlaků, pak nabere na jistotě ještě víc. Klidně bude kopat sama za sebe, to jí problém nedělá. Ostatně to dělala skoro většinu svého života. Kopala za sebe samu, aby přežila. Bude to dělat i teď. A kdyby se od Kola dozvěděla, že si myslí, jak ona potřebuje stále jen ochranu, aby se udržela na nohou, asi by s ním okamžitě skončila, protože to bylo právě ono. On si o ní myslel, že je k ničemu, ne že ne. Pak se ale zarazí při té otázce a bylo prostě jasné, co musela odpovědět. Udělala by to taky. Samozřejmě, že udělala, protože by ho tím zachránila. Jako on ji. Ona to chápala, i když to možná tak nevypadalo, ale prostě se jen nemohla ztotožnit s Kolovým novým tělem. Když chtěl odejít, tak ho zastavila. Řekla mu svoje, vysvětlila mu, proč by odcházet neměl, ale on se jí zeptal, proč by měl zůstávat, když to tady vypadá mezi nimi teď takhle? A ještě k tomu se jí vymanil ze sevření, protože nechtěl, aby se jí to zdálo nějak nepříjemné, když i včera uhýbala před jeho dotykem. Nevěděla, co už na to má říct, jak se má pokoušet. Možná by to bylo opravdu lepší, kdyby odešel, ale měla strach, že pak už se to prostě nespraví. Otevřela ústa, že něco řekne, ale v tom někdo zaklepal na dveře. Ozvalo se hlasité "pizza". Podívala se na Kola, pak na ty dveře.) No, zdá se, že ani poslíček nechce, abys odešel. (čekala, co Kol udělá. Buď mohl odejít úplně, nebo si vyzvednout tu pizzu a vrátit se.)

Nemá to už cenu hádat se o tom, jestli mu lhala nebo ne. Každý z nich na to měl úplně jiný názor a Kol si byl jistý, že ten jeho byl ten správný. Prostě mu neřekla zásadní věc, kterou kdyby věděl, tak by mohl zamezit tomu, co se stalo. Ochránil by ji před Esther. Ona by ho možná donutila k tomu, aby tělo přijal, ale Gen by aspoň takhle netrpěla. "Fajn, každej na to máme asi jinej názor a nikdo se toho svýho nevzdá, protože jsme oba dva strašně tvrdohlaví," ušklíbne se a nechápavě zavrtí hlavou, "prostě nemá cenu hádat se o tom, když víme, že mám pravdu já, žejo," ušklíbne se. Tohle myslel samozřejmě trošku s nadsázkou, bral to, že ona měla svůj názor, nebude jí ho brát. Potom začne říkat, jak ji měl kontrolovat, volat jí a tak. Ano, začal si to vyčítat, myslel si, že to byla jeho chyba. Velká chyba, že ji nezvládl ochránit. Vždycky si říkal, že ji chránit bude, ale kde byl, když ho potřebovala? Válel se na Plantáži. Nepřišlo mu divné, že se mu čtyři dny neozvala. "Další věc, v který se neshodneme. Samozřejmě, že jsem to mohl ovlivnit, kdybych ti každý den volal a ty bys to nezvedala, došlo by mi, že je něco v nepořádku. Budu se tím zabývat." Tohle mu bude vrtat hlavou ještě hodně dlouho, nepřestane si to jen tak vyčítat, protože na tom měl velkou část viny. "Nevěřím, že je ti jedno, co budu dělat. Stejně tak není jedno mně, co budeš dělat ty..." řekne nakonec a o tomhle už se nebaví. Vlastně už na sebe ani nekřičí, tak nějak pomalu se jejich hádka uklidnila. Když se rozplakala a rozhodla se, že odejde, nenechal ji. Zastavil ji a položil jí dost těžkou otázku, na kterou chtěl znát odpověď. Byl rád, že odpověděla tak, jak odpověděla. On ale neměl v plánu tam dál zůstat, protože řekl, že po její odpovědi odejde. Rozešel se ke dveřím, ale ona ho zastavila, chytila ho za ruku. Řekla mu, aby neodcházel, ale proč? Proč by neměl odejít? Neměl žádný důvod zůstávat. Akorát se to mezi nimi zhorší, protože ani nevěděl, jak se k ní chovat. Bál se jí dotknout, protože jí to bylo nepříjemné. Právě proto se vymanil z jejího sevření a tohle všechno jí řekl. Zajímalo ho, co na to řekne, ale když se k tomu chystala, ozvalo se zaklepání a zavolání, že je tady pizza. "Spíš bych řekl, že poslíček nechce, abys na tohle něco říkala..." chvíli se na ni kouká, snad čeká, že mu na to ještě něco řekne. Potom se ale otočí a dojde ke dveřím. Otevře je a před ním stojí mladý kluk s pizzou - poslíček. "Dones to dovnitř, prosím," řekne mu a kluk to taky udělá. Kol za ním zavře dveře, a když stojí kluk před Genevieve, vezme si od něj pizzu. "Posluž si," řekne jenom a sedne si na gauč. Otevře krabici s pizzou a Genevieve a poslíčkovi se nevěnuje. Zůstane tu, ale to neznamená, že se bude celý den bavit s Genevieve. Stejně by to zase vedlo k další hádce a to nechtěl. Vezme si první kousek šunkové pizzy a zakousne se do něj.

(Tak nějak už nevěděla, co by mu na to všechno ještě měla říct. Prostě by jen opakovala stále to samé. Kol měl pravdu v tom, že každý má na to svůj názor a asi ani jeden jen tak neustoupí, takže proč se hádat o něčem, co ani stejně nebude rozsouzeno? Sice plakala, ale pomalu i ten pláč ustával, až po něm zůstaly stopy jen díky jejím zarudlým očím. Bohužel měla tu smůlu, že na ní bylo vždycky vidět, když brečela. Možná to bylo tím, že měla tak bledou kůži, že veškerá niance prostě byla vidět. No, co s tím teď nadělá. Bude prostě muset počkat, až zarudnutí ustane. Jo, opravdu jí nebylo jedno, co bude Kol dělat a ona věděla, že jemu nebude jedno, co dělá ona. Ale když se s ní prostě nedokáže dohodnout na nějakém postupu, když si myslí, že potřebuje být jen chráněná a nesmí nic jiného dělat, tak to bylo těžké. Ona tohle prostě nechtěla. Nebyla panenka z porcelánu. Ona se jen tak nerozbila. A když už ano, většinou byla ještě víc sarkastičtější, než kdy předtím a ráda ukazovala, že je nad věcí. Chtěl odejít a možná by ho měla i nechat, ale pak zaklepal ten poslíček a ona toho využila k tomu, aby mu zase nějakým způsobem řekla, ať prostě nechodí. Musela si na něj přeci nějak zvyknout. I když nevěděla, jestli byl nejlepší nápad s ním trávit čas zrovna po hádce, ale prostě teď nechtěla být sama. To byl ten jeden z hlavních důvodů. Kol ještě chvíli čekal, ale ona mu na to už víc neříkala, takže on otevřel a pozval toho poslíčka dál. Samozřejmě, přišel její oběd. Chudák kluk čekal, co se bude dít, kdo mu vlastně zaplatí. Podívala se mu do očí a začala ho ovlivňovat.) Buď klidný, neutíkej, nekřič. Bude to jen malé štípnutí, za které dostaneš velké dýško. I když si to, co teďka tady budu s tebou provádět, vlastně nebudeš pamatovat. (Pak se nahnula k jeho krku a zakousla se do něj. Pila tak dlouho, jak potřebovala, aby se jí zahojila ruka a celkově tam měla lepší pocit a cítila se líp. Když se od něj odlepila, tak se kousla do zápěstí, dala mu napít svojí krve. Pak mu zaplatila za pizzu a dala mu i to slíbené vysoké dýško a nechala ho odejít. Otočila se pak na Kola, který konzumoval na gauči pizzu.) Dohodněme se. (Začala najednou.) Není to jednoduché ani pro mě, ani pro tebe. Ale dohodněme se. Mohli bychom s vyzkoušet znovu randit. Chodit víc ven, nebýt zavření jen v bytě. (Přišla ke gauči a upřela na něj pohled.)

Nakonec mu na to Genevieve už nic neřekla. Proč by to taky dělala? Přišel poslíček a ona měla dokonalou možnost se z toho všeho vykroutit. Když mu na to ale nic neřekla, proč chtěla, aby zůstával? Až teď si začal říkat, že se prostě měl zvednout a odejít, aspoň by každý z nich vychladl a bylo by to lepší všechno. A nebo horší, toť otázka. Došel až ke dveřím, pustil kluka dál a řekl Genevieve, ať si poslouží. Ten kluk vůbec nevěděl, o co jde, jak by taky mohl? On jim jen přinesl pizzu, nikdy v životě by ho snad nenapadlo, že si lidé objednají pizzu jenom kvůli tomu, aby si potom dali k snídani poslíčka. Vzal si od něj krabici s pizzou a usedl na gauč. Rovnou si vzal jeden kousek, který měl během jejího ovlivňování v sobě. "Ovlivňuješ ho, jako by to bylo pětiletý dítě u doktorky před očkováním - buď klidný, nekřič, jen maličko to štípne a za to dostaneš bonbonek," ušklíbne se směrem k ní. Nee, vůůůbec si z toho nedělal legraci! Bylo tu až moc velké dusno, nějak to potřebovali odlehčit, ale až pozdě si uvědomil, že tohle by si zase mohla vzít až moc osobně. Že si dělá srandu z toho, jak ho ovlivňovala. Ale co se dá dělat, už to zpátky nevezme. Buď to vezme normálně, a nebo to vezme až moc vážně. Mezitím, co ona pije, má v sobě skoro půlku pizzy, vážně to bylo úplně jiné, být člověkem. Měl mnohem větší hlad, prostě to potřeboval, jako předtím krev. Tu pizzu by normálně zaplatil, ale neměl u sebe peníze, bude si muset nějaké vzít na plantáži, kde je má. Ona se k němu najednou otočila a řekla, aby se dohodli. Na čem jako? Co zase řekne? Bude to něco, co vyvolá hádku? S očekáváním se na ni kouká a když řekne to, co řekne. Když řekne to, co řekne, položí nedojedený kousek pizzy do krabice, pořádně se opře zády o gauč a složí si ruce na prsou. "Víš, teď bych mohl začít dělat drahoty, že bys mě měla na rande pozvat ty, protože co já si pamatuju, dřív jsem to dělával jenom já..." ušklíbne se na ni, ale vzápětí pokračuje, "takže si dneska někam vyrazíme?" podívá se na ni tázavě.

(Bylo tam až moc velké dusno a příchod poslíčka to nijak nezměnil. Byla pravda, že už se aspoň nezaměřovali tak sami na sebe, a tudíž se teď neměli prostor pustit znovu do hádky, ale stejně to prostě nebylo ono. Tenhle těžký vzduch se bude z tohohle bytu větrat asi ještě hodně dlouho. Začala ovlivňovat poslíčka a když se do něj zakousla, Kol samozřejmě musel mít komentář. Tak ho ovlivňuje jak pětileté dítě, no. Je to mnohem lepší, než kdyby něco zanedbala. Raději to udělá krok po kroku, než aby pak něco vynechala a na druhý den měla přede dveřmi další poldy jako minule. Ale Kol prostě musel mít vždycky nějaké řeči. V tuhle chvíli si byla víc než stoprocentně jistá, že v tom těle je on a ani k tomu nepotřebovala fakt, že nemá svoje vlastní tělo. Takhle peskovat ji mohl prostě jedině on. Ano, on byl rozhodně lepším upírem, ale začíná se naparovat i tím, jaký je teď potřebný čaroděj a k čemu všemu bude dobrý. Bude to s tím idiotem vůbec k vydržení? Doufala, že ano, protože její nervy jsou teď opravdu docela napnuté a stačilo málo pro to, aby prostě praskly. Když pošle poslíčka domů, utrousí na účet Kola jednu poznámku.) Imbecile. (Jo, tohle mu říkala docela často, když měl nějakou připomínku která ji naštvala. Ale neznamenalo to, že by se s ním kvůli tomu hnedka zase začala hádat. Tohle bylo skoro na jejich denním pořádku. On něco má, ona ho nějak otituluje. A pořád dokola. Pak přijde s nápadem, že by si mohli v příštích dnech párkrát prostě vyjít. Sleduje jeho reakci a kýve hlavou.) Fajn, chovej se takhle dál, jako idiot. Fakt to pomáhá, když se chováš jako ty. To ti pak chci dát přes hubu tělo netělo. (Ušklíbla se a zakroutila hlavou.) Tobě se dneska ještě někam chce? (Povytáhla obočí.)

Nacpává se pizzou a Genevieve s poslíčkem si za celou dobu ani nevšimne. Musí se pochválit, jakou dobrou pizzu si objednal. Podívá se na ni s úšklebkem, když ho otituluje slovem imbecil. Ne, tohle hádku nezpůsobí, ona mu takhle říkala dost často. Už věděl, že je to pitomec, debil, imbecil... A našla by se spooousta takových dalších slov, kterýma ho otitulovala. "Doufám, že byl ten poslíček aspoň stejně dobrej jako ta pizza?" řekne a ušklíbne se na ni. Ona pošle poslíčka pryč a potom najednou přijde s tím nápadem, že by měli zase začít chodit na rande a tak. Že by spolu měli trávit víc času i venku, nejenom uvnitř v bytě. No, upřímně, Kolovi se tady už nelíbilo, protože ta atmosféra tady byla příšerná. Panovalo mezi nimi i teď velké dusno a to on cítil. Stačila jedna malinká pitomá poznámka, která by Gen naštvala a už by byl oheň na střeše. Vlastně si už dost možná zavařil tím, co řekl o tom, že by ho měla na rande pozvat spíš ona. "Tak aspoň máš jistotu, že to jsem já, ne? Tvůj snoubenec, naprostej idiot a imbecil," řekne a ušklíbne se. Vezme si ten nakousaný kousek pizzy a za chvíli ho sní. Potom jí odpoví na to, jestli se mu někam ještě dneska chce. "Jo, mně jo. Takže tě zvu na rande, je na tobě, jestli půjdeš a nebo mi dáš košem," pokrčí rameny, zvedne se a dojde si do kuchyně do lednice pro pivo. Ještě v kuchyni si ho otvírákem otevře a potom se i s lahví vrátí zpátky do obýváku, dřepne si zase na gauč a napije se. Je zvědavý, jak celý tenhle den bude dál probíhat. Určitě to bude zajímavé.

(Opravdu si spolu večer někam vyrazili. Byla to restaurace, Žádná nóbl, protože v ní by se asi necítili zrovna teďka moc dobře. Vlastně to bylo takové čínské bistro. Oba dva si přáli ke svému jídlu hůlky, protože to chtěli zkusit a nakonec se z toho vyklubal opravdu dobrý nápad, protože to oběma z počátku nešlo, takže se dokonce i za ten večer víc jak jednou zasmáli. Atmosféra se trochu uvolnila, i když oba dva věděli, že to rozhodně neznamená, že odteď to bude v pohodě. Vrátili se spolu na plantáž, ale nespali v jednom pokoji. Každý měl svou vlastní ložnici a svůj vlastní prostor, takže bylo mnohem snazší si prostě někam zalézt. Rozhodně snazší než v jejím malém bytě. Po celých 14 dní si někam občas vyrazili. Restaurace, kino, procházka v parku,... Ona si snažila zvyknout na to, že Kol se vlastně vnitřně vůbec nezměnil a že to, co se změnilo, je přeci jen schránka, která je nepodstatná. Opakovala si to každý den, ale ne vždy se jí dařilo tomu uvěřit. Snažila se nebýt ke Kolovi odměřená a zvykat si prostě na to, že místo bruneta před ní vždycky stál blonďák, který ovšem vůbec nebyl ošklivý. Dokonce docházelo mezi nimi už i k jakémusi fyzickému kontaktu. Sem tam se chytli za ruku, nebo se objali, ale ona měla stále problém s tím, aby se sním líbala nebo snad i něco víc, aby s ním spala, měla s ním sex. Ne, tohle ještě rozhodně nedokázala, i když by chtěla, ale měla prostě takový pocit, jako by ho podváděla, kdyby to udělala. Spala by zkrátka s jiným mužem. Tohle si asi bude muset ještě dořešit ve svojí hlavě. Samozřejmě se pokoušeli o to, aby se nehádali, protože by jim to teď moc neprospělo. Spíš to vypadalo, jako by se znovu oťukávali. Avšak to, jak si navykla docela často říkat, že ho miluje, to od ní za tu dobu nezaznělo ani jednou. Byla z toho všeho prostě zmatená.

Taky všechno, co se stalo, řekla Sophie. Omluvila se jí, že se jí neozvala dřív, ale vlastně ani nemohla, protože byla vězněm Esther. Všechno jí řekla, jak s ní nakládala Esther, jak Finn a že se do toho zapojili i vlkodlaci. Pak jí taky pověděla o tom, že Kol má nové tělo a ona je z toho na prášky, protože prostě neví, jak pořádně by se měla chovat. Taky se jí svěřila s tím, že jí už ani tak moc nezáleží na tom, co to udělá právě s Esther, ale chce se pomstít Finnovi. Esther je velký oříšek, zatím ano, ale alespoň se může pomstít Finnovi, když nikomu jinému. Věděla, že Hayley by jistě ráda taky přiložila ruku k dílu, protože s ní se sešla též a dozvěděla se od ní, že si bude brát Jacksona. Ne, že by nebyla zaskočená. Skoro ji poprskala kávou, kterou měla zrovna v ústech. Hayley jí vysvětlila, co to bude znamenat pro smečku a ona to pochopila. Tak nějak jí ji ale byl trochu líto a hlavně taky Elijaha. Tohle asi nevyšlo podle představ obou z nich. Věděla, že Jackson je jistě šťastný, že se tohle děje, protože se nikdy tak úplně nezbavil těch citů, co k Hayley choval. Ale Hayley ho nemilovala, ovšem byla si jistá, že Jackson ji může učinit šťastnou, tak jako si to myslela, když s Jackem byla ona. Jackson je ten typ člověka, který by ženě snesl modré z nebe, aby byla šťastná. I Hayley samozřejmě řekla, co všechno se stalo a nakonec uspořádala společnou schůzku. Ona, Soph a Hay. Nevěděla, jak to dopadne a jak hodně na sebe budou ty dvě vrčet, ale měly teď prostě stejný cíl. A všechny se naštěstí shodly. Provedou něco Finnovi. Určitý plán ještě neměly, ale dohodly se, že si to všechny nechají projít hlavou a případné nápady si budou dávat vědět.

Měla ale další úkol, o kterém nikomu neřekla. Chtěla se zbavit těch vlkodlaků. Když měla čas, tak vzala auto, nasedla do něj, rozjela se do ulice, kde měla svoje sídlo teď Esther a čekala. Prostě čekala, dokud ta skupinka, co jí to udělala, nevyjde. Věděla, že jsou jistě kamarádi a chodí určitě někam popíjet do baru. Nepletla se. Jednou večer se takhle skupinka vlkodlaků vyvalila z toho domu se skleníky a mířila do jednoho z místních barů. Byla trpělivá a čekala, až se ta prasata ožerou a ztratí veškerou obezřetnost a postřeh. Když se konečně v ranních hodinách vypakovali z baru, nechala je odejít od baru, protože nechtěla vraždit přímo tam. Už je ale nesledovala v autě nýbrž pěšky. Počkala si, až budou procházet jedním parkem a tam zaútočila. Z ničeho nic jednomu prostě ulítla hlava. Ti vlkodlaci absolutně nevěděli, která bije. Využívala svou rychlost, sílu, zbystřené smysly. Dávala si moc dobrý pozor, aby ji někdo z nich nepokousal, i když v takovém stavu asi těžko. Pak se rychle přiřítila ke dvěma, kteří stáli vedle sebe. Stačili možná jen tak jednou mrknout a ona už držela jejich srdce ve svých rukách. Zbýval poslední, který se až teď dovtípil, co se děje, ale než stačil v opilosti použít sílu prstenu, ona byla u něho, zakousla se mu do krku a vysála ho až k smrti. Musela říct, že to byl vážně opojný pocit. Poprvé se možná cítila být opravdovým upírem. Takový, který umí využít své síly, ale přitom je při smyslech. Věděla dobře, co dělá a na rozdíl od jejího času v Paříži, kdy vraždila nezjednaně a neměla to pod kontrolou, tady prostě moc dobře věděla, co dělá. Užívala si to. A dalo se říct, že si opravdu zvykla na to být upírem. Čarodějka je minulost. Ona je teď upír.)

Posledních čtrnáct dní probíhalo celkem v pohodě. Skoro každý den někam Genevieve pozval, ať už to bylo kino, restaurace a nebo prostě jen obyčejná procházka. Bylo to fajn, už mezi nimi nebylo takové dusno jako na začátku. Gen se ho asi snažila poznávat zase od začátku, i když vlastně nemusela. Ne, ona si jen zvykala. Stejně jako on. Musí si zvyknout na svoje nové tělo. Za tu chvilku, co v něm je, se musel naučit, že nemůže prostě jen tak přijít k Gen a dát jí pusu, to nechtěla. Ale už se s ním chytla za ruku a objala ho, což byl úspěch. Asi jim nezbývalo nic jiného, než na to jít hooodně pomaličku a polehoučku.
Přestěhovali se na Plantáž, kde to bylo větší a prostě celkově lepší a pohodlnější. Kol nemusel přežívat na gauči, ale aspoň měl svou vlastní postel. Genevieve řekl, že si může vybrat jakoukoliv ložnici chce, teda samozřejmě kromě těch, které patřily jeho sourozencům.
Rozhodně spolu nebyli celé dny a celé noci, protože to by spolu asi nevydrželi. Takže občas někam zmizela Gen, ale i Kol. Ani si neříkali, kde vlastně byli, každý teď potřeboval víc prostoru, než předtím. A Kol je vlastně i rád, že to z něj netahala, protože to bylo něco, co se jí bylo. On ten čas, kdy nebyl s ní, trávil v maličkatém pronajatém bytě, který měl jen pár místností. To, co dělal, se mu příčilo, ale nezbývalo mu nic jiného. Připadá si jako jeho matka. Ale neměl by si to říkat, že je jako ona, protože nebyl! On se jen snaží ochránit Gen, protože nemá jistotu, že se jí jako upírovi nic nestane. Že Esther nějak nezničí jeho tělo a tím i jí. V tom bytě leží na stole tělo ženy, kterou Kol uspal kouzlem. Čekala na to, až Kol provede to, co je třeba. Chce, aby se Genevieve dokázala ochránit sama pomocí magie, protože, ruku na srdce, ona jako upír nebyla tak silná. Jí svědčilo mít magii a používat ji na svou ochranu. Ještě neví, kdy to všechno udělá, ale určitě to bude brzo.

Je sice člověk, ale na tom, že si vždycky rád pospal, se nic nezměnilo. Ba naopak - spánek teď nutně potřeboval a když neměl svých nejmíň sedm nebo osm hodin, byl naprosto nepoužitelný. Pytle pod očima, bledý, duchem někde jinde... Dneska se mu ale už spát nechtělo, protože mu do pokoje svítilo oknem opravdu hodně sluníčko. Jednou oči otevřel a nedokázal znovu zabrat. Ale spal dlouho, takže ničemu nevadilo, když se z postele vyhrabal už teď dřív. Došel si do koupelny, kde si dal rychlou sprchu a potom se oblékl. Měl kliku, že tenhle chlápek byl asi tak stejné postavy jako on, takže si nemusel nakupovat žádné nové oblečení, maximálně pár kalhot, které mu byly trošku větší, ale to vyřešil páskem. Vzal si na sebe černé upnuté tričko a rifle, u něj prostě klasika. Sešel až dolů do kuchyně a zjistil, že Genevieve nikde dole není, takže usoudil, že ještě spí. Napadlo ho, že by jí mohl uvařit něco k snídani. Stejně si dá krev, ale určitě jí přijde k chuti i normální snídaně. Připraví si pánvičku na které nechá rozehřát kapku oleje a pak na něj hodí pár rozmíchaných vajec. Chvilku je tam nechá a mezitím připraví dva talíře, ukrojí pár krajíců chleba a připraví i nějakou zeleninu, aby to bylo pěkně barevné. Dá taky vařit vodu na kávu, kterou si můžou vypít před nebo po jídle. Za chvíli už se zase věnuje pánvi s vejci. Dělá vaječnou omeletu, takže vejce jenom párkrát obrátí a za chvilku je hotovo. Omeletu rozpůlí a každému dá kousek na talíř, přidá tam i nějakou zeleninu. Odnese to na stůl, vedle talířů dá i příbory a na další talířek nakrájený chleba. Teď už jenom stačí, aby udělal tu kávu.

(Už jen čekala na to, až Kol přejde rovnou k věci. Až si s ní přestane hrát a vezme si ji úplně. Kol vždycky věděl, jak na ni. Věděl, co má říct, co má udělat, aby ji dostal do kolen. Věděl, co na ni platí a jak si ji má k sobě připoutat. Mezi to patřila i věc, která jí nebyla příjemná, ale o to víc pak toužila po tom, aby nezůstalo při rozdělané práci, ale aby se to vše dokončilo. Najednou se od ní prostě odtáhl a řekl, že půjdou jinam. Vydechla a kdyby byla hořlavá, tak by teď asi shořela na uhel. Byla to dobrá taktika. Kol zasekl drápy, namlsal ji, ale pak najednou hodil zpátečku ve chvíli, kdy ona byla nejdivočejší a chtěla víc. Nezbývalo jí nic, než se mu díky svému vzrušení a vášni podvolit a prostě mu to odsouhlasit, protože jinak by asi explodovala jako časovaný bomba. Sledovala ho, jak si navléká triko. Možná jí ještě nedošlo, že opravdu půjdou pryč. když ale vyšel ze dveří toalet, rychle si navlékla svoje triko a vydala se zpět do lokálu baru. Jen kývla na rozloučenou obsluze a bez jakýchkoliv jiných slov vyšla ven. Kol zaplatil a objednal taxi. Kam by mohli jet? Nechtěla jet a ni do svého nového domova, ani na plantáž. Potom tedy volba byla jasná. Její starý byt. Nemělo by vadit ani jednomu při jejich rozpoložení, kam to vlastně jedou. Tím teď myslela to, co se tam stalo v minulosti. Nastoupili do taxíku, ona horlivě oznámila, kam že chtějí. Najednou se snažila chovat příkladně, i když po Kolovi stále pokukovala. Kousla se do rtu a zaťala nehty do čalounění sedadla, aby se na Kola nevrhla v taxíku. Až tak s ní teď jeho přítomnost cloumala. Její byt byl taky nejblíž, takže tam byli opravdu za chvíli. Znovu nechala Kola zaplatit i za ten taxík a vydala se do domu. on šel těsně za ní. Skoro až běžela, tedy alespoň měla docela rychlý krok. Po schodech taky vyšla rychle. Kol se ale taky neloudal. Odemkla, pak otevřela a otočila se na Kola. Chytila ho za tváře a postavila se na špičky, aby na jeho rty dosáhla lépe. Začala ho vášnivě líbat a pak ho čapla za triko a táhla ho dovnitř do bytu. Pak už na nic nečekala a opět mu sundala jeho tričko a tentokrát i to svoje. Opřela se mu rukama o ramena, vyskočila na něj a zaklínila se tak, aby jí to bylo pohodlné.)

Taxík byl u baru skoro hned, jako by to bylo všechno domluvené předem, ale to nemohlo. Nikdo nečekla, že by se tohle mohlo stát potom, jak to mezi těmi dvěmi dopadlo. Ale ono se to teď děje. Kolovi toho asi teď moc nedochází, ale až se ráno probudí, bude moc dobře vědět, že tohle by Genevieve neudělala, kdyby ho nemilovala. Kdyby ho nemilovala, nevyspala by se s ním ani kdyby v sobě měla pár panáku navíc. Nastoupili do taxíku a adresu chtěl říct on, myslel si, že by i mohli jet na Plantáž, ale než se stačil rozkoukat, taxikář už věděl adresu jejího bytu a rozjel se tam. Vypadala vážně dost nervózně. Nebo ani ne nervózně, spíš blbě zakrývala to, jak se už nemůže dočkat. Nebyl slepý, všímal si, jak po něm celou cestu pokukovala a upřímně? On to neměl jinak. Sice celou dobu mlčeli, ale ve vzduchu jako by visela slova, která říkala 'Vem si mě, hned tady.' A nebylo jasné, který z nich to říká. Možná Gen, možná Kol... Nebo snad oba? Za malou chvíli už parkovali před domem, ve kterém se její byt nacházel. Kol rychle zaplatil, přidal i nějaké dýško za to, jak to bylo rychlé a potom společně s Genevieve vystoupil a šel nahoru. Po schodech šla před ním, a nutno říct, že šla hodně rychle. Musel přidat do kroku, aby jí stačil. Ale ne, že by mu to vadilo. Čím dřív, tím líp... Odemkla a otevřela dveře. Čekal, že třeba počká, až budou uvnitř, ale ne. Chytila ho za tváře a tím ho donutila, aby se k ní trošku sklonil. Její vášnivé polibky jí oplácel stejně a dával do toho stejně, možná snad ještě víc vášně než ona. Nechal se odtáhnout za tričko až dovnitř do bytu. Vypadalo to, že tentokrát převzala iniciativu ona. Svlékla mu tričko a když si začala sundávat i to svoje, trošku jí pomohl, i když ona by to zvládla i sama, jak byla rozhicovaná. Když na něj zase vyskočila, pořádně si ji chytil za zadek, aby mu nespadla. Vášnivě ji líbal a přitom s ní stihl doklopýtat až do ložnice. Jo, jeho chůze nebyla taková, že by si byl jistý, že sebou neplácne na zem. Ale zvládl to. Sice nespadl po cestě, ale k zemi se spolu s ní poroučel teď. Jediné štěstí bylo, že v ložnici měli veliký sedací pytel, na kterém se dalo v pohodě i ležet. Náraz to byl tvrdý, protože na ni Kol vlastně spadl, ale bylo to do měkkého a Kolovi se to podařilo trošku zbrzdit. Neubránil se malému úsměvu mezi těmi jejich polibky, tohle bylo úsměvné. Jednou rukou doputoval až k jejímu pasu a začal jí stahovat kalhoty. Moc mu to nešlo, takže doufal i v její pomoc.

(Jako by jí najednou bylo úplně jedno, že Kol je v jiném těle. Možná to zapříčinil i fakt, že ona už v tom svém nebyla taky. Ale věděla, že je to stále ona, aspoň se snažila být před lidmi, které znala. Ale před lidmi, které znala Cassandra, se musela snažit tvářit, že je někým jiným. Vadilo jí to, ale teď na to vůbec nemyslela. Teď tu byla s Kolem, s mužem, kterého milovala a kterého opustila a ke kterému se ani po tomhle, co se mezi nimi chystá udát, nevrátí. Ale tak nějak cítila, že je potřeba, aby se mezi nimi tohle napětí uvolnilo. A tohle bude ta nejlepší možnost. Oba byli posilnění alkoholem, takže si to oba mohli dovolit. Mohli se vymlouvat, jak byli opilí a že by to jinak neudělali. Možná, že ne, ale to neznamenalo, že to nechtěli udělat. Až se probudí, tak bude vědět, že se to sice nemělo stát, ale nebude toho litovat. Možná si tím ale oba dva trochu přitíží, ale možná, že ne. Miluje ho a je si jistá tím, že on to věděl. Ale nemůže s ním být, když nerespektuje její rozhodnutí a za jejími zády jí udělal něco tak ošklivého. Kol byl trochu nemotorný tím, jak na něm visela, ale možná to bylo taky tím, jak hodně po ní toužil. To se zbrklost asi objeví okamžitě. Doklopýtali se nějakým zázrakem až do ložnice, ale neskončili na posteli. Kol možná o něco zakopl, možná to udělal schválně, ale oba skončili na sedacím pytli. Ten pád byl tak nemotorný, že nakonec usoudila, že tohle asi schválně nebylo. Nijak ji to ale neodradilo od toho, aby ho stále zahrnovala polibky. Tentokrát už ale nejen na jeho ústech, ale po celém jeho obnaženém těle. Párkrát ho znovu poškrábala po zádech a strhla mu strupy, které se mu na těch ranách za tu dobu udělaly. Když jí začal svlékat kalhoty, poznala, že mu to moc nešlo. Pomohla mu dost ochotně. Svlékla si kalhoty až tam, kam jí to šlo. Potom se začala věnovat těm jeho. Nebylo proč čekat. Strhla z něj kalhoty dolů k jeho kolenům. Pak bylo na každém z nich, aby si je už skopali dolů. Ona měla ty svoje dole úplně za chviličku. Pak už na nic nečekala a zajela rukou do jeho boxerek. Začala masírovat jeho chloubu. Nakonec ruku vytáhla a pak Kola dostala pod sebe. Teď byla ona na vrchu. Chvíli ho dráždila jemnými polibky. Párkrát ho kousla do jeho bradavek, pohrála si jazykem s jeho pupíkem a pokračovala dolů. Rukama stáhla jeho boxerky a už jí nic nebránilo v tom, aby si jazykem a ústy pohrála i s jeho chloubou. Párkrát použila i zuby, ale ne moc silně, aby si snad nestěžoval, že mu ho chce ukousnout.)

Kolovu nemotornost byla spíš zaviněna tím alkoholem, ne tím, že na něm byla Genevieve. Jak byla drobná a o tolik menší než on, byla i hodně lehoučká. Ne, tou to určitě nebylo. Právě alkohol zavinil to, že za chvíli už oba dva leželi na sedacím pytli. Nejdřív bylo v plánu dojít až k posteli, ale co, tohle taky snad dobře poslouží, aspoň na chvilku. Nikde není psáno, že na posteli neskončí nakonec. Přece jenom by nebylo příjemné, kdyby usnuli na zemi, že? Naštěstí dopadli tak, že to nějak nebránilo v tom jejich líbání, ani v to, aby pokračovali po malých krůčcích dál. Začala ho líbat všude po jeho těle, už nezůstávala jen u rtů, ale věnovala se i jeho nahé hrudi... Bylo mu úplně jedno, že ty jeho záda budou úplně zhuntované, buď si to zahojí kouzlem a nebo se to zahojí normálně, to není nic vážného, jenom poškrabaná záda. Ocenil, když jí došlo, že mu nejdou její kalhoty moc sundat, takže mu s nimi pomohla. Nesvlékla si je zatím úplně dolů, ale pro teď to ještě nevadilo. Asi už nechtěla na nic čekat a tak hned stáhla kalhoty i jemu, ale jen ke kolenům. Jemu se povedlo si kalhoty sundat úplně, stejně tak jako jí. Najednou mu zajela jednou rukou do boxerek a začala tam masírovat jeho chloubu. Díky tomu, že mu uniklo pár vzdychů, mohla poznat, jak moc je mu to příjemné. Najednou ležel Kol pod ní a ani nevěděl, jak to ta drobounká žena udělala. Teď ji nechá, aby si s ním dělala to, co chce. Dráždily ho malé a jemné polibky, nejradši by ji donutil, aby se zase vrátila k jeho rtům, ale tak nějak tušil, že polibky nebude to jediné, co se chystá udělat. A měl pravdu. Potom, co ho ještě víc vzrušila tím, jak ho kousala do bradavek a hrála si s jeho pupíkem, stáhla jeho boxerky a začala si s jeho chloubou hrát i jazykem. Jednou rukou se chytl pořádně okraje pytle a občas vzdychl, bylo mu to opravdu hodně příjemné. Vůbec mu nevadilo, že použila i zuby, ba naopak. Vydráždilo ho to ještě mnohem víc a zavinilo to, že už nechtěl dál čekat. Najednou si sedl a donutil ji tím, aby přestala. Klidně by to vydržel ještě hodně dlouho, ale bylo tu něco, co chtěl víc. Vstal z pytle a zase Genevieve zdvihnul, už zase na něm visela, dneska už poněkolikáté. Obratně jí jednou rukou rozepl podprsenku a nechal ji, aby jí sklouzla dolů. To už mířil k posteli, na kterou Gen povalí a chvíli si začne hrát s jejími ňadry, dokonce ji i několikrát kousne do bradavek, stejně, jako to udělala ona jemu. Potom se zase vrátil k jejím rtům a začal ji vášnivě líbat. Mezitím už jí začal stahovat dolů i kalhotky. Těm se chtělo mnohem víc než kalhotám, takže se za chvilku válely někde na zemi.

(Byla spokojená, když Kol několikrát zavzdychal. Bylo to znamení, že odváděla dobrou práci. Někteří jsou mlčenlivý a nedávají najevo, jak moc se jim to líbí. Kol takový nebyl, to věděla, takže kdyby nevyloudil nějaký ten hlasitější vzdech, asi by ji to trochu znepokojovalo. O to víc by ale chtěla, aby byl Kol spokojený, takže by se snažila ještě víc. Takhle ale nemusela. Kol ale naprosto dobrovolně utnul její snahy o to, aby mu bylo co nejvíc dobře. Sedl si, takže ji donutil přestat. Chvíli na něho jen koukala, ale on ji znovu vzal a vstal. Normálně by na něm rozhodně celou dobu takhle nevisela, takže jí bylo jasné, že on dělá i kvůli jejímu současnému vzrůstu. Ale jí nevadilo, když ho mohla stále objímat nohama a rukama. Rozepnul ji podprsenku a ona ji nechala z ramen sklouznout na zem. Pak už ji Kol položil no, spíš s ní prásknul - na postel a mohl se věnovat jejímu tělu. Udělal to hned záhy, protože si začal hrát s jejími ňadry. Když jí taky několikrát skousl bradavky, vzdychla hlasitě. Stejně jako on se ani ona nestyděla za hlasité projevy slasti, když se jí něco líbilo. Pak mu oplácela jeho polibky a kalhotky si nechala sundat opravdu ochotně. Neležela ale dlouho. Byla až moc vyrajcovaná, než aby se spokojila s tou nejběžnější polohou. Pravdou bylo, že si při společných radovánkách s Kolem oblíbila polohu zezadu. Vzala tedy režii na chvíli zase pod svou taktovku a když do ní Kol pronikl, byla přesně tam, kde chtěla být.)

Svými vzdychy mu dávala najevo, jak se jí líbí všechno to, co jí Kol dělá. Ano, bylo důležité, aby oba dva byli správně naladění, aby byli správně vzrušení a i přesto, že bylo stále co dělat, už to nevydržel a fláknul s ní na postel. Ne, že by ho nebavilo to, jak se mu Genevieve před chvílí věnovala, nebo že by se snad nechtěl on taky nějak podobně věnovat jí... To bylo o tom, že už to nemohl vydržet a určitě v tom nebyl sám. Oba dva jsou dostatečně vzrušení, není potřeba nic víc. Chvíli se věnoval jejímu hrudníku, přece jenom ji chtěl aspoň maličko odměnit za to potěšení, které mu dělala ona. Po chvilce jí ale stáhnul kalhotky a už se i připravoval na to, že do ní vnikne, ale ona zase nad tím vším převzala režii a rozhodla, že dneska to nebude jen takové obyčejné. Ale on to taky uvítá, tohle sice dělali často, ale jemu to bylo příjemnější než normální poloha. Když do ní konečně pronikl, chytl ji za zadeček a začal přirážet. Nejdřív se v ní pohyboval pomalu, ale postupně zrychloval. Dneska ji nechtěl šetřit.

(Jakmile zvýšil tempo, tak se začla víc potit, ale užívala si to. Rozhodně v sobě nezadržovala slastné výdechy a hlasité vzdychání. Opravdu se hodně snažil a musel být snad za chvíli unavený, ale nic tomu nenasvědčovalo, protože jeho tempo rozhodně neustávalo. Pak si mu sedla do klína a začala se víceméně snažit ona. Pohybovala pánví a vynaložila aktivitu, která byla potřeba pro to, aby si zachovali určité tempo. Možná nebylo tak vysoké, jaké ho nasadil Kol, ale i tak to rozhodně nebylo pomalé. Napnula se v zádech a trochu se prohnula, ale nepřestávala s pohybem. Nechtěla nic přerušit. Pak svůj obličej mírně otočila tak, aby mu viděla do obličeje. Na chvíli se podívala do jeho očí a pak ho vášnivě políbila. Líbilo se jí, že on ji ani trochu nešetřil, i když netuší, jak na to bude reagovat tohle tělo, malinkaté a takové bezbranné. Možná bude mít zítra pár modřin, ale to jí asi nijak vadit nebude. Zítra stejně nemá žádný program, takže může celý den klidně ležet a lízat si svoje rány. Teď je ale Kolova, takže se věnuje jenom jemu.)

Dneska rozhodně nešetřila žádnou část Kolova těla, dokonce ani uši ne, protože opravdu hlasitě vzdychala. Ale jemu to nevacilo, právě naopak. Pro jeho uši to byla slast, odměna za práci, kterou moc dobře odváděl. Ona si pak sedla do jeho klína. Tohle tempo sice bylo o něco pomalejší, ale bylo to ještě v pohodě. Možná bylo dobře, že nebylo tak rychlé jako to Kolovo, protože oba dva potřebovali menší oddech. Teda spíš Kol. V téhleté situaci by se vyplatilo být zase upírem. Snažil se jí nějak pomoct, když se ona pohybovala pánví. Najednou svůj obličej otočila, aby na něj viděla a dívala se mu do očí. Kdyby nebyli opilí a kdyby byli pořád spolu, možná by i něco řekl, ale teď? Nechal se od ní políbit a stejně vášnivě jí to vrátil. Ještě chvíli byli takhle, ale on se potom rozhodl, že to stačilo. Zvedl ji a donutil ji tak, aby z něj úplně slezla. Drsně ji hodil zpátky na matraci a lehl si nad ni. Chytil ji za jeden bok, který mírně stiskl a zase do ní vnikl. Tentokrát začal už od začátku hodně rychle, protože cítil, že se blíží to, co oba dva dneska chtěli. Přiblížil se zase k jejímu obličeji a začal ji vášnivě líbat. Sem tam ji i kousl do rtu.

(Donutil ji, aby z něj slezla. Chtěl ji snad ještě víc vyrajcovat? Možná ano. Hořela po něm totiž touhou a on právě zase stopnul. Dělal to jistě schválně, ale pravdou bylo, že moc dlouho u toho, že nic nedělali, vlastně nezůstali. Kol ji chytil a praštil s ní znovu o postel. Dokázalo ji to pořádně vybláznit, proto rozhodně neprotestovala, když ji chytil za bok a znovu do ní pronikl. Ihned nasadil vysoké tempo a ona ho akceptovala. Chvíli mu i masírovala jeho zadek, než vyvrcholil. Chvíli se v ní ještě pohyboval, protože rozhodně nechtěl, aby si ona neužila to, co on. Vyvrcholila po něm a slastně vydechla. Tentokrát opravdu nemusela nic předstírat, oba do toho hodně vložili. Ale co bude, až opravdu oba vystřízliví? Co je čeká kromě toho, že je pekelně bude bolet hlava? Musela říct, že všechno, co dělala, by rozhodně neudělala, kdyby byla střízlivá. Ale na druhou stranu moc dobře věděla, co teď dělá. Zábrany byly pryč, ona to chtěla udělat, ale ráno to přeci jen asi bude o něčem jiném. A co když ne? Co když se nakonec rozhodne, že i přes to všechno se k němu vrátí? Ne, to se nestane. Potřebovala svobodu, potřebovala, aby Kol věděl, že mu jen tak neodpustí to, co jí udělal. Mohla ho provokovat tím, že se s ním vyspala, ale nevrátí se k němu... Nesmí, nemůže. Vystoupil z ní a chvíli prostě vedle sebe jenom mlčky leželi, než je nezmohla únava a neusnuli.)

Ne, že by ho ráno probudily sluneční paprsky, jak se to poslední dobou dělo. To bylo ještě příjemné probuzení, když se to tak vezme. Ale dneska ho probudila nesnesitelná bolest hlavy. Už dlouho ho hlava takhle nebolela a to pil dost často. Zatím vůbec nevěděl, co se v noci stalo, snažil se hlavu moc nenamáhat. Sakra, proč není upír. Kdyby jím byl, nic takovýho by se mu nestalo. Pomalu a s bolestnou grimasou ve tváři otevře oči. Zatím zírá na čistě bílý strop, nevidí Genevieve, která leží vedle něj. Až poté se otočí na jednu stranu, kde není na posteli nic, ale vidí stěnu, která se nápadně podobá té, kterou už viděl nespočetkrát. Teď už rychleji, i když to bolí, otočí hlavu na druhý bok. A teď ji vidí. Drobnou a klidně spící tmavovlásku. Tělo, ve kterém byla Gen. Gen. Opatrně, aby ji neprobudil, se posadil a pošoupnul se až na kraj postele. Na zemi viděl různé kousky oblečení. Znovu se otočil na Gen, jako by tomu nemohl uvěřit. Jsou vážně tak pitomí? Ožrat se a pak se spolu vyspat? V téhleté situaci? Co teď jako budou dělat? Vrátí se zase k sobě?

(Spala docela poklidně. Tak to měla ale vždycky, když se napila alkoholu. Věděla, že bude mít kocovinu, až se probudí. Možná to ji dráždilo ještě k hlubšímu spánku, aby se vzbudila co nejdéle. No, zas tak dlouho to ale nebylo. Probudila se chvíli po Kolovi. Ještě ale neotvírala oči. Nevěděla, jestli si Kol pamatuje, co udělal, ale ona si bohužel pamatovala všechno. Mohla dělat, že neví nic, ale dokud nezjistí, co vše ví Kol, tak jen těžko mohla předstírat, že se třeba nic nestalo. A chtěla to vůbec předstírat? Možná by se neměla chovat jak malá a prostě si přiznat, že se vyspala s mužem, kterého miluje. Háček byl v tom, že mu dala kopačky. A to ne moc pěkně. Řekla mu hodně ošklivých slov. Některé myslela vážně, jiné zase ne. A teď tady ležela vedle něho, věděla, že s ním strávila vlastně celý den, protože jejich malé dobrodružství začalo už ráno. Museli ale usnout někdy v odpoledních hodinách a opravdu prospat celou noc. Nemohla se k němu vrátit. Ale nevěděla, jestli si to on nemyslí. Nevěděla, jestli po tomhle neočekává, že se k němu vrátí, že mezi nimi bude vše v pořádku. Nevěděla, co má dělat. Kdyby se probudila uprostřed noci, tak by se prostě spakovala a odešla, ale on moc dobře věděla, že Kol tam je a že je vzhůru a už rozhodně neleží. Nakonec tedy otevřela oči a narovnala se do sedu. Podívala se na Kola, který se tvářil tak, jako by ničemu z toho moc nevěřil. Jak se narovnala, tak poprvé pocítila řezavou bolest hlavy při každém pohybu. Trochu se ušklíbla. Ať žije kocovina. Už nikdy nebude říkat, že nebude pít, protože to stejně nesplní.) Ahoj... (Řekla prostě. Tak nějak nevěděla, co by měla říkat, jak by měla začít.)

Seděl tam na kraji postele a přemýšlel. Prostě nemohl uvěřit tomu, proč to udělali. Moc dobře věděl, že kdyby byl aspoň jeden z nich střízlivý, nikdy by se to nestalo. No... Kdyby byla střízlivá Genevieve. Protože kdyby byla ona opilá a on střízlivý a Gen po něm třeba vyjela, možná by to dopadlo stejně jako dneska. Oba dva se milovali s tím rozdílem, že s tím druhým chtěl být jen jeden, a to Kol. Ona mu dala jasně najevo, že s ním teď být nechce. Ale co si o tom má myslet, když se spolu dneska probudili v jedné posteli? A určitě si oba dva moc dobře pamatovali, co se stalo. Sice bolela hlava, příšerně, ale ten zážitek z noci byl úžasný. Dívá se na ni a i přesto, že před sebou vidí jiné tělo, pro něj je to prostě Genevieve. Ani si nemyslel, že to půjde takhle snadno. Mohlo to být stejně těžké jako v případě Genevieve a jeho nového těla. Ale Kol si zkrátka řekl, že tohle je jeho snoubenka, tuhle ženu miluje a je jedno, v jakém těle je. Sledoval ji, když otevřela oči a sedla si. Zdálo se, že ona trpěla docela velkou bolestí hlavy, ale co se dalo čekat, když se zlili jak dogy? Čekal, co z ní vypadne. Vyhodí ho hned? Začne na něj řvát? Co udělá? Rozhodně nečekal, že řekne jen obyčejné Ahoj. "No nazdar..." zamumlá a potom se zvedne z postele. Na zemi najde svoje boxerky, které si na sebe navlékne a potom si oblékne i kalhoty. Otočí se na Gen, která tam pořád seděla. "Takže co? Mám hned vypadnout, nebo si o tom promluvíme? Jenom po mně nechtěj to, abych odešel a předstíral, že se nic z toho včera nestalo, protože to nedokážu."

(Byla to opravdu divná chvilka. Docela trapná, ale oni se s tím prostě nějak poperou. Udělali, co udělali, a už to nešlo vzít zpátky. Popravdě toho nelitovala. Bylo by to zbytečné. Stejně by to nezvala zpět. Včera měla sex s člověkem, který jí rozhodně nebyl lhostejný a nikdy nebude. Kol byl člověk, do kterého se zbláznila už před nějakou dobou. Společně opravdu dokázali projít mnohým, i když to ne vždy bylo lehké a dost se spolu i hádali, protože měl každý na jisté věci svůj vlastní názor. Hádali se i tehdy, když se Kol rozhodl přijmout tělo od Esther. Ale ona tedy nakonec svolila s tím, že je to opravdu jeho volba, protože je to jeho tělo. A ona si myslela, že on bude respektovat fakt, že ona nikdy žádné nové tělo nechce. On jí to vlastně i slíbil. Slíbil jí, že pokud nic takového nechce, tak to tak nebude. Ale svůj slib nedodržel a tím ji opravdu ohromně zklamal. Zklamal ji a obelhal. Ale neviděla teď důvod, proč by si s ním o tomhle všem neměla promluvit, když už se dostali do situace, ve které jsou.) Nechci po tobě, abys něco předstíral, Kole. A ani tě nebudu hned vyhazovat. Klidně tedy mluv, jestli chceš. (A´t začne, protože to nakousl.)