Genevieve´s flat

Já nevím. (pokrčí rameny... vlastně ani absolutně netušila, co kde za filmy dávají a jakou mají úroveň) Prostě zakotvíme někde v kině a uvidíme, co budou dávat. (rozhodne nakonec) Jen si vezmu věci (pousměje se, otočí se ode dveří, přehodí přes sebe černé pončo, protože venku není zrovna nejtepleji, vezme si na sebe kozačky, čapne kabelku a vyjde z bytu připravená odejít.) Tak teda jdeme. (Rozejde se ven, nevěděla, že Kol má auto, takže vytahovala mobil, že zavolá taxi)

Dobře. Doufám ale, že víš, kde nějaký kino je, protože já se o to, jestli jsou v New Orleans kina, zatím nikdy moc nezajímal. *Pokrčí rameny a kdy Gen řekne, že si jenom vezme věci, tak pokývne a čeká, až se za ním zase vrátí.* Sluší ti to. *pořádně si ji prohlédne a pousměje se. Když se Gen rozejde pryč, jde po jejím boku.* Žádný taxi se volat nebude. *řekne a vezme jí mobil z ruky.* Jsem tady autem. *oznámí jí.*

No, myslím, že jedno je poblíž Rousseaus. Je to nějaké menší kino, ale aspoň tam bude lepší atmosféra. A třeba budou zrovna hrát něco, co se nám zalíbí. (pousměje se, když jí řekne, že jí to sluší. Když jí ale poté vezme mobil, chce zaprotestovat, takže pootevře ústa, on jí ale odpoví dřív, než něco stačila.) Ty máš auto? A to se stalo kdy přesně? (podiví se a začne se rozhlížet po ulici plné zaparkovaných aut. Netuší které je jeho. Bylo tam pár terénních aut, dva sporťáky a zbytek byla rodinná auta.)

Tak to je fajn, že víš, kde je nějaký kino.. Aspoň ho nebudeme hledat a bloudit po celým New Orleans. *Trošku se podiví, když zjistí, že Gen ještě neví, že si koupil auto.* Já se ti s tím ještě nepochlubil? Mám ho už docela dlouho.. Od tý doby, co mě *zarazí se, asi by nebylo nejlepší mluvit o Claire.* Od tý doby, co jsem se naučil řídit. *opraví se nakonec a ukáže na jednoho sporťáka.* Tak prosím, nastupovat. *řekne, odemkne a pomůže jí do auta. Když do něj Gen nastoupí, zabouchne dveře a nasedne si na místo řidiče.*

Ne, myslím, že ne, to bych si pamatovala. (Snaží se rozpomenout, jestli jí to říkal, ale ať hledá v paměti jakkoliv, tak nenajde. Mírně povytáhne obočí, když se opraví, ale nijak to nekomentuje. Ví moc dobře, že chtěl říct, co ho Claire naučila řídit, ale nechtěla se teď zbytečně hádat nebo vyvolávat spory. Dnešek si chtěla užít.) Hmm, sporťák. Že mi to nebylo jasné. (nakloní mírně hlavu, chvíli si ho prohlíží, pak nastoupí, počká, až to udělá i Kol a on se pak rozjede směrem do Francouzské čtvrti)

*Za chvíli dojedou až před dům, kde má Genevieve byt. Zaparkuje auto, vypne motor a podívá se na Gen.* Takže dneska mám dovoleno jít k tobě do bytu? *zeptá se jí a trošku ji tím provokuje. Jasně, že chtěla, aby s ní šel nahoru, o tom nebyllo pochyb.*

(podívá se na něj, když vypne motor a zeptá se jí na tu otázku.) ne, nemáš to dovoleno, dneska prostě musíš, protože dneska to jinak nejde. (věnuje mu křivý šibalský úsměv, pak ho cvrnkne prsty do nosu, zasměje se a rychle vystoupí a běží k domovním dveřím.)

*Zasměje se, když ho Gen cvrnkne do nosu a rychle běží k domovním dveřím. On nikam nespěchá, dožene ji rychle, když bude chtít. Vyndá klíčky ze zapalování, vystoupí z auta a zamkne ho. Potom upíří rychlostí doběhne Genevieve a zezadu ji chytne za pas.* Dostal jsem nápad. *zašeptá ji do ucha a odvede si ji pod balkon, který patří k Gennině bytu.* Připrav se, neboj se a důvěřuj mi. *Genevieve nemohla tušit, co udělá... Objal ji pevně zezadu kolem pasu a udělal ten upíří veleskok, díky kterému byli najednou na jejím balkóně. Zkusí ho otevřít, ale nejde to.* Zamykáš si balkon, když bydlíš v posledním patře? *koukne se na ni tázavě.* Udělej nějaký kouzlo, ať se dostaneme dovnitř. *zamává směšně rukama a podívá se na ni.*

(když ji zezadu vezme, tak se zasměje, zrovna te´d má opravdu rozvernou náladu. Když jí zašeptá do ucha, že má nápad, je to pro její uši slast. Najednou si ji vede pod její balkon, který tam architekti navrhli docela dobře. Neničí to vizi podkrovního bytu. Když jí řekne, ať mu věří a nebojí se, se zájmem se na něj otočí, vážně neví co by měla čekat. Pevně ji objal a než se nadáli, tak byli nahoře na balkóně. Užasle otevře ústa. Podívá se z balkonu dolů na zem a pak na Kola) Tohle bylo parádní. (vydechne a zasměje se, když se Kolovi nedaří otevřít) Samozřejmě, co kdyby sem přišel nějaký upír a udělal přesně tohle, co ty teď. (natáhne ruku ke klice balkonu a něco zamumlá, dveře se otevřou a ona s pohledem upřeným na Kola vejde dovnitř)

To je ale na nic, já se sem nedostanu, když tě budu chtít překvapit.. *řekne zklamaně a když Gen balkon otevře a vejde do bytu, jde hned za ní. Pomalu dojde až k ní, chytne ji kolem pasu, přitáhne si ji k sobě blíž a dlouze ji políbí.*

(Ne, že by si sem tolik upírů zvala. Vlastně byli pozvaní jen Původní až na Finna. A pochybovala, že by jí někdo z nich skákal na balkon, kromě Kola.) No, fajn, ještě si to tedy s tím zamykáním rozmyslím. (pousměje se, pak se nechá přitáhnout a políbit. Zajede mu přitom pod jeho vrchní oblečení a hladí ho na hrudi. Když se od sebe odlepí, má roztouženě pootevřená ústa a její pohled, který se vpíjí do Kolových očí, říká, že chce víc)

No proto. A nebo mi dáš aspoň klíče, jasný? *bylo by fajn občas za Gen přijít takhle.. Je to originálnější, než chodit dveřmi. Když mu zajede pod tričko, jeho ruka sjede až na její zadek. Když vidí její pohled, přitlačí ji ke zdi a začne ji líbat na krku.*

(Na jeho žádost nereaguje, má teď myšlení úplně jinde než u nějakých klíčů. Když ji Kol přitiskne na zeď a začne ji líbat na krku, tak jen zavře oči a usmívá se slastně. Rukama mu přejíždí po zádech a pažích. Kol použije upíří rychlost na to, aby Gen svlékl úplně do naha s tím, že rozhodně nečekal na to, až ona svlékne jeho a strhal oblečení i ze sebe. Genevieve jen povytáhla obočí, protože na tohle u něj není zvyklá. Nemůže ale říct, že by se jí to nelíbilo. Vyhoupne se mu do klína a obejme ho nohama. Vášnivě ho líbá všude, kam dosáhne. Konečně se odlepí od zdi. Kol se s ní přemístí k jídelnímu stolu a "praští" s ní o něj. Genevieve se zasměje hrdelním smíchem. Tohle se jí líbilo. Jako by byl Kol naprosto vyměněný. Živočišnější. O to je ona žádostivější a vášnivější. Když do ní konečně Kol vnikne, Gen hlasitě zavzdychá a přivyká jeho tempu, přitom ho dráždivě kouše do lalůčku a následovně ho pokouše i na krku. Pak se znovu přilepí k jeho rtům. Na stole to ale neskončilo. Přesunuli se na kuchyňskou linku, kde bylo odložené nějaké nádobí. Genevieve ho jen přejela pohledem a rukou ho sesunula na zem, kde se talíře rozbily. Jí to ale bylo úplně jedno, protože teď rozhodně nemá v mysli pár talířů. Párkrát takhle různě po bytě měnili místa a polohy, až nakonec skončili v ložnici v posteli. Kde Kol vyvrcholil, ona pár minut po něm. Nakonec oba jen spokojeně leželi v posteli. Genevieve byla udýchaná, ale naprosto spokojená. Kol si jistě taky nestěžoval. Pak společně v objetí usnuli.)

(Ráno se probudila, Kol ještě spal. Nechala ho, nebudila ho. Šla si udělat snídani a kávu. Dneska byl pro ni hodně perný den. Tedy teprve bude. Vyrobí Jacksonovi ty prsteny. Sice mu dá jen polovinu z nich, ale už to jí značilo nějaký příslib toho, že věci se můžou změnit. Benjamin s tímhle jistě počítat nebude. Ale vlkodlaci najednou nebudou slabí. Mohla by s Jacksonem využít moment překvapení. Mohla by možná něco naplánovat, zbavit se nějak Bena za pomocí vlkodlaků. Když konečně dosnídala a dopila si kávu, ještě si vše připravila na to kouzlo, aby na nic nezapomněla. Samozřejmě si přibalila i papír, na kterém kouzlo měla napsané. Vykradla se z domu. Vyšla brzy, protože chtěla pobýt tu chvíli na čerstvém vzduchu, takže šla pěšky.)

*Po minulé noci se probudil celkem pozdě - něco kolem poledne. Pořádně se protáhl a otočil se na tu stranu postele, kde měla ležet Genevieve. Ta tam ale neležela. Šla určitě zase něco vymýšlet proti Benjaminovi.. pomyslel si, doufaje, že se jí nic nestane. Oblékl se, šel do kuchyně a tam si usmažil pár vajíček; u Genevieve krev neměl, takže si nemohl dát svojí klasickou snídani. Když si jídlo dodělal, nandal si ho na talíř a posadil se na gauč k televizi. Zrovna dávali nějaký film, tak se na něj díval... Takhle lenošil až do pozdního odpoledne.*

*Ve městě jsou za chvíli. Cestu k domu, kde má v podkroví byt Genevieve již zná, takže zamíří nejkratší cestou k němu. Sotva vjedou do města, tak jeho vcelku klidný a pohodový výraz přejde v ostražitý. Pozorně se všude rozhlíží a sleduje cestu, jestli někde nezahlédne někoho z vlkodlaků nebo snad samotného Olivera. Nakonec přijede před Genevieven dům. Zastaví hned před vchodem. Obejde vůz. Opět se ostražitě rozhlíží. Otevře dveře u Gen a s tázavým výrazem a lehkým úsměvem se na ni podívá.* Už jsi skoro doma. Zbývá nám, jen vyjít ty schody. *Dodá. Je jasné, že tím my, myslí to, že on je vyšlape a ona bude opět v jeho náručí. Když ji seznámí se svým plánem, natáhne se k ní do auta, vezme opět do náruče a vydá se ke vchodu a pak po schodech až nahoru k jejímu podkrovnímu bytu.*

(Celou cestu mlčela a byla opřená rukou o sklo, na které měla položenou svou hlavu. Sledovala okolí, i když se jí do toho motala hlava. Na Jacksona se raději nedívala. Bylo to teď takové zvláštní. On to jistě vnímal též, ale chtěla, aby to dneska už vše proběhlo v klidu, oba toho měli dost. Konečně dorazili k jejímu domu. Uvnitř se svítilo. Polkla a podívala se na Jacka, když se zmínil o vyjití schodů. Bylo jí jasné, co tím myslel. Chtěla protestovat, ale věděla, že by jí to nebylo nic platné, proto se nechá Jacksonem odnést až nahoru a doufá, že nebude Kol vyvádět. U dveří zazvoní. Nejraději by Jacksonovi řekla, ať ji tu nechá a utíká pryč.)

*V klidu se dívá na televizi, když najednou uslyší, jak někdo zvoní? Kdo to ksakru je? Nikoho nečekal a Genevieve by si jistě odemkla sama... Otráveně se zvedne z gauče a jde k vchodovým dveřím. Když odemkne a otevře dveře, nemůže uvěřit svým očím. Genevieve a Jackson? A Gen ještě k tomu v jeho náruči? To ne... Na Jacksona hodí nenávistný pohled a potom se podívá na Genevieve; bylo vidět, že s ní není něco v pořádku. Vypadala strašně vyčerpaně. Co zase dělala, bože?* Co ten tady.. *ani to nedořekne, když si uvědomí, že by nemělo cenu se na to ptát Genevieve. Tohle si vyřídí s Jacksonem sám. Vezme si Genevieve do náruče a upíří rychlostí ji položí na gauč a pod hlavu jí dá polštář. Za okamžik je upíří rychlostí zpátky u Jacksona. Byl tam tak rychle, že to pro něj muselo být dost nečekané. A o to nečekanější asi bylo, když ho rovnou přitlačil ke zdi a chytil pod krkem.* Přemýšlím, jestli tě zabít hned, nebo jestli bych tě měl někde zavřít, mučit tě a užívat si to, jak trpíš... *ušklíbne se na něj a ještě mu na krk přitlačí.*

*Když Genevieve zazvoní, tak mu dojde, že doma na ni někdo čeká. Dovede si odvodit, že nejspíše její přítel. Alespoň se nemusí ptát a zjistí, kdo je ten šťastný. Než se dveře otevřou, všimne si, že je Gen najednou zamlklá a zamyšlená. Chce se zeptat, co se děje, ale pak se ve dveřích objeví "její přítel". Okamžik hledí na jeho tvář, kterou viděl naposledy na schůzi. Tehdy to nechápal, ale když ho teď tady viděl, některé věci z toho dne mu zacvakly na svá místa. Jelikož drží Gen v náručí, nemůže nic dělat. Kol s ní pak zmizí tak rychle, že nestihne ani rozloučit. Přijde mu zbytečné zde zůstávat. Chce zavřít dveře bytu a vratit se do auta a zmizet z tohoto proklatého města. Než se, ale naděje, najednou stojí u stěny a Kol ho drží pod krkem. Napadne ho, že všichni původní jsou stejní, namyšlení magoři, co si myslí, že nad ně není. Když se podívá Kolovi do očí, krátce se té myšlence ušklíbne a zablýskne se mu v očích. Dnes má tu výhodu, že má s sebou měsíční kámen a nyní může vyzkoušet jeho sílu naplno. Proti původnímu se rozhodně nebude držet zpátky. Navíc to byl on, kdo si začal. Hnědé oči zezlátnou a v zubech se prodlouží zuby. Z hrdla mu vyjde varovné vrčení. Chytne ho pravou rukou za zápěstí, kterou mu drtí krk a začne drtit veškerou silou, kterou mu prsten poskytuje. Brzy je lyšet praskot kostí. Kolův stisk povolí a tak se v mžiku vysmekne z jeho sevření a odstrčí nebo díky síle spíše odhodí proti protější zdi. Zůstane stát na místě v obranném postoji a sleduje ho. Jeho vrčení zesílí. Varuje ho, nemá v úmyslu se s ním prát, ale na otázky tohohle typu nebude odpovídat.*

(Když otevře Kol dveře, podívá se na něj s výrazem říkajícím hlavně nešil. Najednou už není v náručí Jacksona ale Kola, který ji položí na gauč a podepře jí hlavu polštářem. Pak se ale vrátí a začne se s Jacksonem rvát. Zvedne hlavu zpoza gauče a dívá se na ty dva. Přesně tomuhle se chtěla vyhnout) Já jsem tady a je mi fakt hrozně blbě a myslím, že za chvíli asi zase omdlím a to bych správně neměla. (Smaží se upoutat svou pozornost na sebe, ale jako by mluvila do vzduchu. Ti dva vnímali jen sebe) Hej! Postará se tady někdo o zraněnou?! (Dokonce si dovolí i zamávat, ale zjistí, že nemá nárok, ti dva jsou teď jako kohouti, ale Jack se zatím jen brání, protože to Kol na něj útočí. Protočí očima a začne se zvedat z pohovky)

*Nic s ním nedělá to, když na něj začně Jackson vrčet.* Myslíš si, že se tě bojím, pejsku? *ušklíbne se a pořádně ho tím provokuje. Když mu začne drtit zápěstí, pro změnu zavrčí on. Pochopitelně musí svůj stisk povolit, aby si zápěstí zase narovnal, ale v ten okamžik, kdy se to chystá udělat, ho Jackson odhodí k protější zdi. Dopadne tvrdě na zeď a sveze se až na zem. Konečně si narovná zápěstí. Trošku ho zarazilo, jakou má Jackson sílu, ale nic na sobě nedává znát.. Jak tak sedí na té zemi, pozoruje ho a potom se zasměje a zatleská.* Bravo. Bravo! Ze štěněte se nám začíná stávat pes? *pobaveně zavrtí hlavou nad tím, co právě řekl a vyskočí na nohy. Jedním rychlým pohybem se dostane k Jacksonovi, praští ho do obličeje a vzápětí stojí za ním, ruce kolem jeho krku. Je připravený mu kdykoliv zlomit vaz. Popravdě, Genevieve ani nevnímal, byl teď naštvaný na něj..*

*Je mu docela jasné, že ho Kol nepovažuje za soupeře, neboť v jeho očích je jen vlkodlak. V duchu děkuje Genevieve za ten očarovaný kámen. Jen jeho loajalita k ní ho nyní drží zpátky, takže na Kola neútočí, jen se brání. Na Kolovy posmšky reaguje, jen vrčením, stejně varovným, jako dosud. Když vidí jeho namyšlenost a sebevědomí, nemá chuť se s ním bavit. Hlas Gen vnímá, ale nemá čas ani příležitost na ni nějak reagovat. Krátce pohlédne směrem do bytu, protože dveře zůstaly otevřené. Alespoň má lepší podívanou, než rádobyvtipného Kola. Hlavu na něj otočí až po jeho "vtipné" poznámce. Když na něj Kol znovu zaútočí, ránu sice schytá, ale po té, co ho Kol chytí a hrozí, že mu zlomí vaz. Opravdu silně ho praští loktem pod žebra a při tom mu pořádně šlápne patou na nohu. Využije jeho zavrávorání a ucítí hned, jak jeho sevření kolem krku povolí. Rychle se sehne a vysmekne se mu. V mžiku se přemístí k zábradlí, které je ze dřeva. Kopne do něj nohou a to praskne, pak z něj vytáhne jednu tyčku, která je ve spodní části pěkně ostrá. Chytne ji do ruky a postaví se čelem ke Kolovi. Krátce zavrčí a sleduje ho svýma zlatýma vlčíma očima. Pusu pootevřenou a tak lze dobře vidět i ostré špičky jeho zubu.* Nech toho... *Varuje ho. Nemá náladu se tady s ním kočkovat.*

Ignoranti. (zabrblá a rukou se zapře tak, aby mohla lépe vstát. Když se jí to konečně povede. Pomalu se rozejde směrem ke vchodovým dveřím. Neskutečně se jí při chůzi motá hlava a dělají mžitky před očima, ale ona ví, že tohle musí zarazit, jinak jeden z nich skončí špatně, možná i oba. Opírá se cestou, o co může. Když konečně dorazí ke dveřím, opře se o futra. Je vyčerpaná jen z té cesty, natož z toho, že je tu bude muset ještě usměrňovat.) Nechte toho. Hned! (trochu zvýší hlas. O to je bolest v její hlavě ostřejší) Kole přestaň. Jacksone, ty jdi domů. Doporučuji ti vyjít hned. A ty (podívá se na Kola a ukáže na něj prstem) se nehneš z místa, dokud on neodjede. (začala je tam peskovat jako malé děti)

*Už na něj ani pořádně nezavrčí, když ho praští pod žebra a následně se mu vymaní z jeho sevření. Je mu to spíš k smíchu. Co si ten zatracenej šmejd myslí, že dělá? Myslí si, že může porazit Původního? Genevieve opět ignoruje. Ta ať se do toho teď neplete. Evidentně není moc schopná čarovat, ještě by se jí mohlo nedopatřením něco stát. Když vidí, že má Jackson dřevěnou ostrou tyčku, neváhá ani chvilku, přemístí se k němu, 'kolík' mu vezme přímo z rukou a zabodne mu ho do stehna. Muselo ho to pekelně bolet.. Bolelo by to i jeho. Potom ho už podruhé za krátkou dobu chytne kolem krku a je připravený mu jedním rychlým trhnutím zlomit vaz. Bez váhání.*

*Pozoruje ostražitě Kola, a když se ve dveřích objeví následně zesláblá Genevieve, stoupne jeho zlost na původního, že si tady raději hraje na nepřemožitelného, místo, aby se postaral o ni. Jeho oči se zlatě zablýsknou a znovu mu z hrdla unikne vrčením, teď už je mnohem silnější a hrozivější.* Já nezačal. *Otočí se k Genevieve taky trochu dopáleně, když ho sekýruje jako malého. Tahle drobná nepozornost ho brzy stojí hodně bolesti a trochu krve, když mu Kol vytrhne dřevěnou tyčku ze zábradlí a vrazí mu ji do stehna. S bolestným výkřikem zavrávorá neboť se mu podlomí kolena. Kolík ani nestačí vytáhnout, když ho Kol zase čapne pod krkem. Zkouší se po něm znovu natáhnout a vytáhnout ho, ale mine a tak se rozhodne pro jiný útok. Než se Kol k něčemu odhodlá rozevře více pusu, zavrčí a zakousne se mu do předloktí, které má nejblíže. Jakmile Kol bolestí z kousnutí povolí sevření, rychle se opět sehne. Sáhne konečně po tyčce a vytáhne si ji ze stehna. Pak se rozmáchne a zabodne ji pro změnu Kolovi do hrudníku. Nemíří na srdce, jen někam do jejího středu. Pak trochu klopýtne, protože rána na noze se mu teprve zaceluje. Stabilitu, ale udrží. Přiskočí k zábradlí a vytrhne z něj další kolík.*