Genevieve´s flat

Ano, jdeme do Lycea. (přisvědčí , kývne hlavou a snaží se nemyslet na to, že by to všechno mohlo dopadnout špatně) Jednou pro vždy to s ním skoncujeme. (podívá se na něj odhodlaně a pak společně vyjdou z bytu. Předpokládá, že Klaus přijde rovnou k Lyceu. V lepším případě to tam už třeba domlouvá s tím odstřelovačem. Typuje, že oba raději dorazili dříve. Ona s Kolem asi dorazí na čas. Jak si myslela, tak to i bylo. Když dorazili poblíž Lycea, Klaus jim šel naproti a všechno s odstřelovačem měl vyřízené. Teď už jen stačí, aby ona vstoupila dovnitř a zahrála si s Benem hru. a Kol s Klausem prostě budou poslouchat a čekat na to, až bude moci odstřelovač zakročit)

*Zpráva od Jacksona.*

kód:

Genevieve, doufám, že jsi v pořádku a pouze zaneprázdněná, a jen z toho důvodu mi neodpovídáš. Čekat, ale budu, jen do zítřejšího rána. Pak se u tebe zastavím. Jackson.

(Vrátí se domů. Zabouchne za sebou těžce dveře a sveze se po nich na podlahu. Těžce vydechuje. Tohle si nesmí dělat, tohle prostě nejde. Nesmí na ni myslet, nesmí se nechat rozptylovat tím, že měla dceru a že jí ji Kate připomíná. Byl by to až moc velký zázrak, ve který ona už prostě nevěří. Navíc je tu Benjamin, který všechno jen ztěžuje. Je si absolutně jistá, že s ní ještě neskončil. Sophie je  teď v průběhu přeměny, Kol se dostává do starých kolejí, tedy alespoň co ví z vyprávění. Benjamin je tady a je připraven udělat jí ze života peklo, tím si je jistá. A zrovna teď v tomhle všem vedla rozhovor s dívkou, která hledá svou rodinu, je tady odsud, i když pochází z Londýna a ona si vybavila svou Pauline. Vybavila si, jak bylo nesmírně těžké se jí vzdát, vybavila si, jak ten den puklo její srdce a už se nikdy úplně nezotavilo. Ani si neuvědomí, že jí po tvářích stékají proudem slzy. Občas jí z úst vyjede hlasitý vzlykot. Dýchá přerývaně, pláče opravdu nahusto.)

*Nechcel sa viac zaoberať Kolom a nechcel, aby uňho zostala čo i len spomienka na to, žeby sa niekedy snažil ovládať jeho život. Mal potrebu sa tejto ťarchy zbaviť úplne, a to mohol len jedným spôsobom. Rozhodol sa prísť práve za ňou, aj keď vedel, že najskôr ako množstvo iných ľudí, aj ona práve k nemu cíti určitú zášť za to, čo urobil pred niekoľkými hodinami. Lenže on to ani jednou kosťou v tele neľutoval. Urobil by to znovu, ak by sa mal rozhodnúť, a to že si vážne myslela, žeby ju nechal len tak zomrieť, mu prišlo poniekiaľ trpké. Aký zmysel by potom malo všetko predtým? Až teraz videl, ako málo mu osoby, ktorým veril on, dôverovali tiež. Pomaly stúpa hore po schodoch až na najvyššie poschodie, keďže si je vedomí toho, že má podkrovný byt, ktorý jej Kol mesiacmi kúpil. Nie, nebude sa jej ospravedlňovať za to, že ju nechcel nechať umrieť, dnes sa už nebude ospravedlňovať za nič, čo urobil. A úprimne skôr zastával názor, že slová sú len slová a činy niečo iné a práve preto je teraz tu. Doniesol jej niečo, čo u nej bude v lepších rukách, ako v tých jeho a s čím bude môcť v praví čas naložiť tak, ako uzná za vhodné. Aj napriek tomu, čo Kolovi povedal, neveril v jeho schopnosť niesť rozhodnutia, nie tie dôležitejšie, lenže on jeho život už nechal byť, a toto bola posledná vec, ktorá ho k nemu ešte viazala. Mierne prižmúri oči na dvere pred sebou, než jedným prstom stlačí zvonček vedľa nich.*

(Stále tam seděla, na druhé straně svých domovních dveřích. Slzy už jí došly. Jako by snad teď úplně vyschla. Už nemohla víc brečet, ale sedět tam mohla dál. I když kontrolovala čas na hodinách, které se nacházely na zdi přímo před ní. Nemohla si dovolit, aby propásla ten čas, kdy by měla přijít za Sophie a proměnit ji zpět v čarodějku. Z rozjímání ji vytrhl surový zvuk domovního zvonku. Lekne se, protože jí zvoní přímo u uší a ona je v takovém malátnějším stavu. Škubne sebou a díky tomu se praští pořádně do hlavy o dveře.) Au, sakra. (zakňučí a zakleje zároveň a začne se sbírat ze země. Podívá se do zrcadla, které visí nad botníkem. Slzy má uschlé povětšinou, ale zbytek si jich ze tváře ještě setře. Ale i tak je rozhodně poznat, že měla záchvat pláče, protože měla rudé oči a pytle pod očima.. Vydechla. Nechtěla, aby ji takhle někdo viděl, ale svou přítomnost prozradila už tím, že se řápla a zaklela. Otočí se ke klice a otevře dveře. Povytáhne obočí, když uvidí Klause.) Nevíš, kolik je hodin? (zabručí s tím, že v tuhle hodinu většinou návštěvy opravdu nechodí)

*Čaká, že bude počuť kroky, ktoré vedú ku dverám, ale nič podobné sa nekoná. Namiesto toho zachytí len slabší buchot do ich strednej časti a následný hlas, pri ktorom nemusel ani hádať, komu patrí. Nechápavo zvraští obočím a trochu narovná svoj postoj, ako čaká, kým mu otvorí. Na to, že bola prakticky hneď pri dverách jej to trvalo trochu dlhšie, než by predpokladal, ale v tejto chvíľu sa vážne nebude zaoberať podobnými detailami.
Akonáhle sa kľučka pohne z jeho strany smerom dohora a priestor medzi dverami a stenou sa začne zväčšovať, trochu od nich odstúpi, pričom sa jeho pohľad ukotví priamo na jej tvári, na ktorej si všimne všetko, čo popravde nechcel. Pokúša sa tváriť viac-menej nezainteresovane, pretože jej sem neprišiel klásť žiadne otázky, skôr naopak, dať pár odpovedí. Trochu si zahryzne do spodnej pery, ako na ňu hľadí. Bola jedna z mála, vlastne dá sa povedať, že okrem jeho sestry, jediná čarodejnica, v ktorej mal akú takú dôveru. Ale občas bolo lepšie nevedieť všetko a mal pocit, že toto je presne ten prípad, kedy je lepšie zdržať sa akýkoľvek pripomienok.* A ty nevieš, kde máš posteľ? *Slabo sa uškrnie a podvihne obočím dohora podobne ako ona.* Pozveš ma aj dnu alebo musím najskôr niekoho zabiť?

(Jen protočí očima nad jeho poznámkou o posteli a otočí se na patě zády ke Klausovi, když se jí zeptá, jestli ho pozve dovnitř. Mávne rukou.) Pojď dál. (Řekne nakonec, protože vážně nemá náladu na jeho blbý řeči a poznámky, které by měl okolo toho, že ho dál pozvat nechce. Nedej bože, aby opravdu nevyhrožoval něčí smrtí. To už by mu opravdu měla sto chutí nakopat zadek. Není nijak extra nadšená z toho, že přišel, ale na druhou stranu, Klaus nikdy nechodil jen tak nadarmo. Takže jestli byl tady, měl pro to dost dobrý důvod. A ona chtěla ten důvod znát. Posadí se na pohovku v obýváku. Pohovka s ní trochu zapéruje, protože na ni dosedla trochu prudčeji. Prostě tam tak seděla a koukala před sebe. Čekala, až přijde za ní a co ze sebe vymámí, ale rozhodně neměla pohostinnou náladu, takže mu nic nenabízela.)

*Trochu netrpezlivo vydýchne a prešliapne z nohy na nohu, keď sa mu otočí chrbtom a dvere za sebou nechá otvorené. Ani nepredpokladal v nič iné, než v to, že ho pozve dnu, nemala dôvod tak neurobiť, teda ak neráta čas, ktorý teraz nebol tak podstatný, ako to kvôli čomu prišiel. Popravde vždy mal nejaký dôvod, nikdy sa ňou zbytočne nezaoberal len pre nič za nič a návšteva od neho v tomto čase mohla byť poniekiaľ nezvyčajná.
Nemusí ani veľmi hádať, ako sa Genevieve cíti ohľadom toho, že prišiel, keďže sa to veľmi ani nesnaží skrývať. Vlastne najskôr vedela, že pred ním by to nemalo cenu, ani keby chcela. Viac-menej medzi nimi bola pravda, na ktorej stáli a zakladala sa spolupráca medzi nimi. Zavrie za sebou dvere a pomalým krokom ju nasleduje do obývačky, kde si sadne povedľa nej, keďže miestnosť nebola tak veľká, akoby sa jej tam sedačiek zmestilo viac. Veľmi sa neopiera, skôr sa nakloní dopredu a lakte rúk si položí na kolená, ktoré sú skrčené ako sedí. Na chvíľu mierne privrie oči, ktoré si prejde prstami, akoby sa práve chystal na niečo vážne ošemetné.* Prebodol som Kola dýkou...A potom ho zavrel znovu do rakvy.*Ide nakoniec rovno k veci, neprišiel sem, aby chodil okolo horúcej kaše.*

(Sedí a dívá se před sebe. Ruce má založené na hrudi, rty semknuté k sobě. Mračí se. Ani se neobtěžuje na Klause podívat, když přijde a sedne si vedle ní. Jakmile ale uslyší to, co jí Klaus řekne, její ruce jí spadnou podél těla, její ústa se pootevřou a ona bezděky rychle škubne hlavou směrem k němu tak, aby na něj viděla.) Cože? (Podívá se na něj nevěřícně. To snad nemyslí vážně. A proč jí to tu vlastně říká? Je jasné, že bude usilovat o to, aby z něj tu dýku vyndal. A rozhodně by pro něj bylo lepší, kdyby to neřekl. Co má tohle znamenat? Pak se zamračí a pořádně si Klause prohlédne) Fajn. A říkáš mi to... proč? (ze zamračení svoje obočí povytáhne) Bojíš se o svou pověst, když tu dýku z něho vytáhneš? Klepaly by se ti přitom ruce hrůzou, že jsi změknul, tak sis přišel požádat o asistenci? (Dojde jí, že by jí to jen tak neříkal, kdyby měl v úmyslu Kola zabodnutého držet)

*Vlastne sa ani nepokúšal odhadovať jej reakciu, netušil aká bude. Určite sa dalo predpokladať, že sa nebude hádzať o zem nadšením a ani mu tu nezačne plakať pri nohách, aby ho oživil, to by proste nebola ona. Zaznamená prudký pohyb jej tela vedľa seba, ale narozdiel od nej na ňu pohľad stále neotáča. Len slabo kývne hlavou, akoby jej to potreboval ešte raz potvrdiť a sedí tam mlčky, akoby si prehltol jazyk. Netuší, čo jej práve prebieha v mysli a popravde to radšej ani nechcel vedieť. Urobila by čokoľvek, aby Kola dostala späť, tým si bol istý, aj keď už nemusí. Toto rozhodnutie raz padnúť muselo, rovnako ako sa raz k nemu musel odhodlať.
Ani nemusí vidieť jej tvár, aby vedel, že sa netvári nijako nadšene. Cítil na sebe, ako ho prepaľuje pohľadom, aj keď zatiaľ skoro nič nevedela. To bol presne problém, nikto by to uňho nepredpokladal. Prebodnutie súrodenca áno, ale oľutovanie toho, to už bola vec druhá.* Pretože je to dôvod mojej neskorej návštevy, ako si už poznamenala predtým. *Pokrčí nad tým neurčito plecami a konečne k nej otočí svoj pohľad, ktorý doteraz zdarne držal pred sebou. Nad jej rečami len pretočí očami a nepatrne pokrúti hlavou, keďže posledné na čo má chuť je doťahovať sa s ňou.* Som presvedčený, že o svoju povesť sa báť v žiadnom ohľade nemusím. To sa už skôr roztopí peklo, akoby ju niečo malo zničiť. *Poznamená poniekiaľ suchým tónom.* Myslím, že som to už zvládol aj bez niečej asistencie...Ale ďakujem za opis obrazu, v akom ma pritom vidíš...

(Poslouchá ho a snaží se to všechno srovnat v hlavě. On by ji nemohl jen tak zabít, protože nechtěl, aby se Kol dostal tam, kde byl předtím, i když měla poslední dobou pocit, že se tam víceméně znovu dostává. Radši by riskoval to, že zůstane upírem, protože nikdo nemá jistotu, že to kouzlo, které mění upíra zpět v to, kým byl dřív, nemuselo nutně fungovat na všechny. A pak přijde s tím, že zabodnul Kola. Jistě kvůli tomu, že Benjamin to přežil. Chybu ale Klaus neměl hledat v Kolovi, ale spíš v někom, kdo je vyzradil. A teď jí snad přišel říct, že ho znovu zabodnul, ale zároveň už zabodnutý vlastně není, protože z něj tu dýku vyndal. Fajn, tohle trochu nepobírá, ale bude se snažit.) Dobře, takže mi tím chceš říct (podívá se na něj a oblízne si rty), že jsi z Kola tu dýku zase vyndal. (kývne hlavou, aby tak podpořila svoje tvrzení) A já jsem ráda, že sis to rozmyslel, protože jsi mi ulehčil další práci, protože bych Kola rozhodně v rakvi dlouho nenechala, i kdybych měla udělat bůh ví co. (ujistí ho o tom, že by rozhodně udělala cokoliv proto, aby ho zase vrátila zpátky. Klaus mohl taky poznat na jejím tónu hlasu, že se zklidnila. Už nemá takový nepříjemný tón, jako měla předtím.) Ale nějak mi do toho stále nezapadá to, proč jsi vlastně tady. (přizná se na rovinu)

*Vlastne ani nepremýšľal nad tým, ako to celé môže vyznieť, kým jej to neobjasní. Teda skôr jej prišiel niečo dať, ako objasniť, ale samozrejme bude najlepšie, ak si bude vedomá toho, prečo jej to dáva. Stále upiera pohľad na jej tvár, pričom jej necháva priestor na nejaké slová, než konečne prejde k tomu, kvôli čomu prišiel.* Zrejme to tak už bude. *Pokrčí plecami, akoby sa tu vôbec nerozprávali o jeho bratovi a celá táto situácia sa ho vôbec ale vôbec netýkala.* Vlastne to bola jedna z vecí, s ktorou som počítal, už raz som Elijaha oklamal, že som ostatných súrodencov hodil v rakvách do mora a často som uvažoval nad tým, žeby to nebol taký nezmysel. *Poznamená možno trochu cynicky, než nad tým pokrúti hlavou, keďže premýšľať nad niečím a naozaj to urobiť, boli dve rozdielne veci. Pozrie sa bez jediného slova pred seba a chvíľu len zaryto mlčí, než sa k nej znovu otočí tvárou. * Pretože som si myslel, že mi to pomôže. *Nakloní hlavou mierne do strany, pričom viditeľne prižmúri oči.* Že mi bude lepšie, keď Kola potrestám za to, čo urobil. *Nepatrne pomyká hlavou zo strany na stranu.* Lenže nebolo...*Prizná nakoniec prosto, akoby to bola najjednoduchšia a zároveň najťažšia vec,  ku ktorej sa kedy doznal.* Pár hodín, som nad tým len premýšľal, než som ho znovu oživil a povedal mu všetko, čo som v tú chvíľu chcel. A ja som sa rozhodol, Genevieve. Nemám viac právo na jeho život, zasahovať mu doňho alebo ho akokoľvek inak ovplyvňovať. Jeho osud nie je v mojich rukách a aj keď akokoľvek chcem, nikdy to tak nebude. Čím viac som sa o to snažil, a to nie len pri ňom, tým viac sa mi súrodenci vzďaľovali a posledné, čo chcem pre svoju dcéru je rodina ako táto...Bez dôvery. *Zahľadí sa na ňu uprene.* Môj brat...Našiel po tisíc rokoch šťastie až s tebou a pre všetkých aj neho samotného bude najlepšie, ak sa ho bude držať. *Rukou si siahne pod bundu, kde nahmatá rúčku dýky, ktorou ho dnes prebodol.* Ale obaja Kola poznáme a jeho schopnosť niesť rozhodnutia nie je práve najšťastnejšia, keďže ho nakoniec v podstate zabila. *Niežeby snáď Klausová bola.* A nakoľko jeho osud závisí teraz na tebe, mala by si byť tá, ktorá s ním bude nakladať namiesto mňa. *Vytiahne dýku z bundy na svetlo a mierne ju vystrie v ruke, ako jej ju podáva.* Rob, čo uznáš za vhodné. *V tomto ohľade jej bezpodmienečne dôveroval. Milovala Kola a ak ho má niekto ovládať namiesto neho, tak jedine ona.*

(Celou dobu se na něj dívá a je zvědavá na jeho reakci. Vážně chce v tuhle chvíli vědět, co jí poví, protože Kola zdá se propustil z jeho vězení v rakvi na několik století. Ale co přesně přišel sdělit jí? Je si jistá, že to nebylo jen proto, že by jí přišel říct, co udělat. To je hloupost. To jí mohl říct i sám Kol, kdyby sem do bytu přišel. Takže opravdu pečlivě poslouchá. Když se zmíní o tom, že si myslel, jak mu bude líp, když Kola potrestá, ale nebylo, nepatrně sklopí hlavu a pro sebe se velice jemně usměje. Klaus ho nevydržel v rakvi držet ani den. To znamenalo hodně.) Víš, hodně dlouhou dobu jsem usilovala o to, abyste si vy dva promluvili. Jako bratr s bratrem, na rovinu, bez přetvářky. Abyste si konečně všechno ujasnili. Kol nikdy nechápal, proč mi na tom tak záleží, ale myslím, že teď už to pochopil, jestliže jste si opravdu řekli to, co jste chtěli, opravdu chtěli. (Doplní za to, protože oni by si mohli chtít i vyškrábat oči, ale v nitru by věděli, že to správné není a že opravdu by si měli promluvit jinak.) Rozhodnul... (zopakuje po něm a poslouchá ho dál. Přimhouří oči, když vypráví o tom, že nemá právo na jeho život. Dívá se na Klause a žasne nad tím, co vypouští z úst, ale na rozdíl od jiných, ona nežasne nad tím, že to vůbec z jeho úst slyší. Žasne spíš nad tím, že si konečně dokázal připustit sám sobě, že to tak správné není, protože ona věděla, že v nitru to věděl, ale nechtěl s tím jít na povrch. Hodně dlouho nechtěl, ale měl pravdu. Jeho dcera si nezaslouží žít v rozbité rodině. Jeho dcera si zaslouží rodinu úplnou a podporující.) Souhlasím s tebou. Důvěra je důležitá. Hlavně v rodině. (Když jí řekne, že Kol našel štěstí až s ní, tentokrát svůj úsměv neskrývá, ale usměje se mu přímo do tváře. , její pohled pak sjede k jeho ruce, která začne šmátrat v bundě a povytáhne obočí, když z ní vytáhne dýku. Zase se mu podívá do očí a poslouchá komentář, který jí k té dýce poskytl. On jí tu právě symbolicky a možná, že nejen symbolicky ale i materiálně něco, co by mohlo ovlivnit Kolův osud. V podstatě jí teď předává jakési pomyslné otěže nad Kolovým životem.) Jsi si vědom toho, že mi tu vlastně nabízíš ultimátní moc nad tvým bratrem? (zeptá se ho a sama se rozhoduje, jestli to má přijmout, protože tohle je hodně velká zodpovědnost a hodně velké břímě pro ni. Vlastně jí tu posunky říká, že nejen, že má tu možnost ho ovládat, ale že by ho měla ovládat. Možná, že už to dělá, ale ne tak jako s tímhle předmětem ve svém držení. Pootevře ústa, chvíli se na tu dýku dívá. Nakonec si ji ale opatrně vezme do svých rukou, chvíli ji pozoruje ve svých dlaních, pak ji položí na stůl. Samozřejmě ji pak uklidí někam na bezpečné místo. Podívá se zpět na Klause a jen kývne hlavou. Oblízne si suché rty) Já... (zamračí se trochu a vydechne, chce se totiž vrátit k tomu incidentu, který se stal v lyceu) Jen chci, abys věděl, že moje čarodějnické já tě chvíli nenávidělo za to, co ses chystal tam v lyceu udělat. bylo pro mě nemyslitelné, že bych byla upírkou, byť jen na chvíli. Vážně jsem byla připravená zemřít a tys mi to právo vzal. (polkne, na chvíli se odmlčí, ale pak pokračuje) Nicméně moje já, které připouští, že tě má možná tak trochu nějak malinko (schválně před tím kupí tolik slov, protože se chystá říct něco, co by asi jen tak z pusy nevypustila) rádo, ti je vlastně vděčné za to, že jsi se nehodlal smířit s tím, že bys mě nechal jen tak umřít. ať už to bylo kvůli čemukoliv. A bylo ještě radši, když slyšelo, že bys to klidně udělal ještě milionkrát. (Kousne se do rtu a pak se na něj podívá. A potom už udělá úplně praštěnou věc. Tedy na její poměry, když si uvědomila, že ten před ní je Klaus. Prostě se k němu naklonila a objala ho.) Myslím, že tohle už s tebou hodně dlouho nikdo nedělal. Chtěla jsem to vyzkoušet. (Snaží se to odlehčit, aby to nevypadalo, že do toho tahá city, což samozřejmě dělá)

*Na jednu stranu ho nejakým spôsobom poteší, že na jeho slová reaguje práve takto, pretože mohol očakávať čokoľvek. Pokojne sa mu mohla vysmiať do tváre a pokrútiť hlavou nad všetkým, čo tu povedal, ak by chcela. Nikdy sa práve nechválil tým, žeby dôveroval ľuďom a hlavne pri svojich doznaniach nie, ale s ňou si toho už povedal toľko, že proste nepredpokladal, žeby ho nepochopila, práve naopak, chápala ho v mnohých veciach a stále ho len prekvapovala tým, ako veľmi. Bolo až zvláštne, že niekto ako on nájde porozumenie práve s čarodejnicou a ešte k tomu z New Orelans, ale občas sa dejú aj nemožné veci, jeho dcéra bola toho dôkazom.
Chvíľu ju len mlčky pozoruje, nemyslí si, že hocijaký komentár by bol vážne potrebný. Sama musí vedieť, nakoľko hodlá prebrať túto zodpovednosť zaňho. Jemu to prišlo správne, to on sa toho chcel zbaviť tým, že to dá jej, ale nemohol ju k tomu donútiť, lepšie povedané práve teraz nechcel. Videl na nej, ako sa rozhoduje a popravde nečakal nič iné, potrebovala čas, chvíľu na to, aby si to celé premyslela a aj čo to vôbec znamená.* Bude u teba v lepších rukách, ako by bola v mojich. *Pretože vedel, že ona ju nezneužije, akoby to urobil on a tiež ju nikdy nepoužije, len ak bude musieť. Nikdy by Kolovi neublížila týmto spôsobom, Klausovi to zase taký problém nerobilo, teda aspoň doteraz. Môže to na jednu stranu vyzerať tak, akoby sa chcel Kola a všetkých bremien, ktoré sa s ním niesli, čo najrýchlejšie zbaviť a možno to tak aj bolo, ale vždy zostane jeho bratom, nech by sa stalo už čokoľvek, v žilách im prúdi napol rovnaká krv, či už si to chcú priznať alebo nie.
Jej rozhodnutie pozná až v momente, kedy sa svojou rukou načiahne k tej jeho, na ktorej dýku drží. Bol rád, že pochopila všetko, čo mala a konala podla toho. Odteraz to bolo už jej rozhodnutie a jej rozhodnutia, nie jeho. Kola dokázal pustiť, už bolo len otázkou, nakoľko by to kedy dokázal s Rebekah a Elijahom. Ani si nepredstavoval, žeby sa niekedy mohol dostať až k takému bodu, žeby viac nechcel nijako zasahovať do ich osudov. Áno, pri presťahovaní im dal na výber, ale skôr preto, že predpokladal, že to prijmú bez nejakým väčších komplikácií. Jeho vnútro si nechcelo priznať, žeby ho práve teraz mohli nechať v štichu, aspoň Elijah nie, nakoľko u Rebekah si po tom, čo sa pred mesiacmi dozvedel, už nebol istý v ničom.
Stiahne ruku späť k telu a sleduje ryšavú čarodejnicu vedľa seba, ako si v rukách prezerá predmet, ktorý mal moc aj nad niekým, ako bol Pôvodný upír, len nad Klausom nie, za čo mohol byť minimálne vďačný. Trochu vydýchne, keď sa k nemu znovu obráti pohľadom a kývne hlavou. Bolo to niečo ako tiché upovedomenie, akoby súhlasila s tým, že na seba berie všetko, čo to obnáša. Na druhú stranu to bolo tak jednoduché. Zabodnúť dýku, vytiahnuť dýku, v deckých rukách hračka, v rukách nepriateľa nebezpečná vec. Netuší, čo by k tomu mal ešte dodať, popravde má pocit, žeby bol najvyšší čas odísť, ale zastaví ho, keď sa tentokrát ujme slova ona. Popravde nechcel veľmi vyťahovať incident z lýcea, nemal chuť riešiť niečo také alebo jej opisovať svoje dôvody, k tomu čo urobil, ak čakala nejaké ospravedlnenia, ktorých sa nedočká.* Bola si pripravená na niečo, čo si vedela, že nepríde...*Pokrúti hlavou so suchým pohľadom na tvári.* Neveril som a doteraz neverím tomu, že si si myslela, že ťa obetujem, ak bola aj iná možnosť. *Hľadí jej spriama do očí, keďže už len kvôli tomu, čo jej predtým povedal ohľadom Kola, mohla vedieť a predpokladať Niklausov čin.* Rovnako ako nikdy nepochopím tvoje stanovisko k tomu, žeby si mala byť upír. Radšej by si zomrela, než byť ním, čo i len na sekundu a predsa si sa do jedného zamilovala...Nakoľko sa ma to netýka, nedokážem nevidieť to, ako sa tieto dve veci vylučujú. *Pokrúti nad tým nepatrne hlavou a ďalej počúva jej slová, keďže ju nechce príliš prerušovať.
Ani nemusí skrývať, ako zmätený je tým, čo práve povedala. Jasne mu vidno na tvári, že podobné slová už v tento večer neočakával. Bral to z jej strany niečo ako priznanie, ku ktorému zatiaľ nemal stanovisko, nebol si celkom istý, že to bola vec, ktorú chcel kedy počuť, pretože o to ťažšie to celé vnímal. Lenže na druhú stranu je spokojný s tým, že jej vysvetľovať ani pri najmenšom nič nemusel. Vedela prečo to spravil a aj že mal dôvodov najskôr viac a pobrala to, teda sa o to aspoň snažila. Trochu sa nad tým pousmeje, ale nijako viac to nekomentuje, nakoľko netuší, čo by k tomu mal dodať. Trochu zvraští obočím, ako jej chce povedať, že by mal už ísť, ale v tom urobí niečo, samozrejme, to by nebola ona, ak by nie, čím ho opäť trochu zarazí, a to už toho na dnešní večer bolo dosť, aspoň preňho určite áno.
Mierne pootvorí ústa, keďže podobné gesto od kohokoľvek bolo vážne to posledné, čo čakal. Prekvapilo ho to o to viac, že ešte včera po ňom hádzala triesky z podlahy rozzúrená tým, čo predtým spravil. Ale na druhú stranu mu teraz dokázala, že tomu rozumie, že chápe, prečo určité veci vykonať proste musí a ak by mohol tak by to zopakoval keď aj tisíckrát. A pochopenie bola jedna z vecí, ktorých si dokázal ceniť, aj keď nie tak ako iných.
V tomto momente vážne netuší, čo by mal urobiť. Niečo akoby sa v ňom lámalo, ale nechcel sa pustiť toho, čím bol. Nikdy sa toho nedokáže pustiť celkom a vedel, že ani kvôli svojej dcére nie. Bolo to v ňom za tie roky až príliš hlboko na to, aby to niekam len tak zmizlo. Oblizne si pery, než ich zopne pevne k sebe a jednu ruku jej na chvíľu položí na chrbát, ako na znak toho, že nech to znamená už čokoľvek, neprekáža mu to a prijíma to. Je to preňho ťažké, ale nie rušivé.* Tak už potom asi chápeš, prečo to radšej nikto nerobí. *Komentuje možno trochu ironicky, než ruku pomaly stiahne a keď sa aj ona vystrie, tak jej pohliadne do tváre.* Prečo si sedela pred dvermi, Genevieve? *Mierne prižmúri oči pod svojím pohľadom. Vlastne ani nevedel, prečo sa jej na to práve pýta a prečo sa jej rovno neopýtal, prečo predtým plakala, nakoniec to celé ani nebola jeho vec. No nejakým spôsobom sa zaujímal, staral.*

(Když si vyslechne Klause s tím, že věděla, že by ji nenechal zemřít a mohla čekat to, co přijde, vlastně musela uznat, že měl pravdu. I když v jednom momentu tak nějak přestala věřit v to, že by ji Klaus byl ochotný nechat naživu. A ona byla opravdu připravená zemřít. A on se potom postaral o to, co ona podstoupit nechtěla, ale věděla, že to přijde. Věděla, že Klaus ji jen tak nenechá. Už kvůli tomu, co všechno si spolu už řekli nebo dokonce přislíbili. Věděla, že ač se tváří, že to tak není, nezáleželo mu na ní jenom kvůli Kolovi, ale taky kvůli sobě. Protože kdyby ji nebyl schopný akceptovat a vycházet s ní i on sám, bylo by mu jedno, že Kol o ni stojí.) Ano, máš pravdu. Nevěřila jsem, ale doufala jsem v to, že to neuděláš. No, nakonec to stejně dopadlo tak, že jsem zůstala čarodějkou. (pokrčí rameny) Benjamin se o to postaral. Seslal na mě jednorázové ochranné kouzlo. (vysvětlí mu, i když si nebyla jistá tím, jestli už mu to dávno nedošlo. No, aspoň mu to mohla potvrdit.) Já vím, že je asi těžké pochopit to, ale věř mi, že je velký rozdíl být s upírem nebo být upírem sám. Nejsem si jistá, že bych to dost dobře překousla. Ten pocit, že jsem upírem. Ale to je jedno. (zakroutí hlavou, protože se o tom nemusí bavit, nestalo se to, nemusí tu říkat, jak by se cítila nebo necítila.
Když ho objala, zavřela při tom oči, i když on to neviděl. Nějak nečekala, že by jí to opětoval, věděla, že Klaus na tohle rozhodně není a možná, že ji i odstrčí, co ona věděla. Ale když jí položí ruku na záda, otevře překvapením oči. Ale je to milé překvapení, neubrání se úsměvu, i když on ho zase neviděl. Její úsměv jí ale na tváři zůstal déle, a tak Klaus mohl zlomek z něho postřehnout, když se tedy konečně narovnala a zase se mu dívala do obličeje.) Nevědí, o co přichází. (zažertuje a tentokrát se usměje i před ním. Neobjal ji docela, ale jí i ta jeho ruka, byť jen na chvíli, vložená na jejích zádech, znamenala hodně. Pro ni ano. Měla ho ráda. Věděla to, i když se jí to těžko přiznávalo a když už to přiznávala, dělala kolem toho divadlo. Klaus byl pro ni výjimečný. Rozuměla mu a on rozuměl jí. Byl pro ni... přítel. 
Její úsměv ale opadne, když se jí zeptá na to, proč seděla přede dveřmi. Na chvíli se podívá před sebe, než se zase otočí ke Klausovi, pootevře ústa. Je toho víc, proč tam tak seděla a prostě plakala. Všechno se to nakupilo a ona už to prostě nevydržela a musela si pobrečet.) No, tak trochu těžký moment. Respektive se toho na jednu hromadu nakupilo tolik, že se ta hromada prostě sesunula. (pokrčí rameny) Od Benjamina, který mě sice zachránil před přeměnou, ale to taky znamená, že má pro mě připravené něco podle jeho lepšího gusta. (kousne se do rtu a pak pokračuje) Přes to, že si v poslední době až moc připomínám svou dceru a jaká by asi byla, nehledě na to, že je tu někdo, kdo by absolutně odpovídal mé představě a já tím pádem musím myslet na svou dceru víc a víc. (vydechne a podívá se zase před sebe, než sklopí hlavu úplně a přejede si jazykem po horních zubech) až po to, že Kol mě podezřívá a nařknul mě z nevěry, dokonce několikanásobné, i přesto, že jsem to byla já, kdo ho viděl líbat se s tou jeho Claire. (její jméno vysloví s nechutí v ústech) A jsou tu i další věci. Prostě je toho na mě najednou moc a já bohužel nemám nekonečný zdroj energie.

*Trochu sa zamračí nad tým, keď mu vlastne pripomenie, kto stojí za tým, že pred ním teraz sedí čarodejnica a nie upír počas premeny. Benjamin bol preňho často otáznikom a niekedy nerozumel jeho činom, aj keď nikdy nepredstavovali nič dobré. To bola jediná vec, ktorej si pri ňom mohol byť na sto percent istý.* Myslím, že teraz už nemá zmysel sa k tomu viac vracať. Si si vedomá toho, že svoje rozhodnutie neľutujem, obzvlášť nie, keď sa s tebou nakoniec prakticky nič nestalo, a to len vďaka niekomu, koho si tam zavolala, aby zomrel. *Bola to nakoniec celé pravda a on dokázal mnohé, ale nie čítať niečie myšlienky. Nepoznal Benjamina a ani jeho kroky, ktoré nezvykol opakovať. Poznal ho len ako nepriateľa, ale nie ako osobu. Videl dosť z Genevieviných spomienok, ale to najdôležitejšie mu stále uniká.*
*Zopne pery pevne k sebe a mierne nahne hlavou do strany, ako počúva jej slová.* Dostala by si sa cez to, nakoniec....*Prenesie skoro istý tým, čo hovorí.* Všetko je to o schopnosti zvyknúť si na niečo iné, nové a brať to ako súčasť svojho života. *Dodá, nakoľko mal s podobnými vecami počas celého svojho bytia mnoho skúseností. Často sa pýtal sám seba, aký to máš všetko vôbec zmysel, ak nikdy nezostarne ani o deň. Zároveň však nedokáže ani myslieť nad tým, že by o to všetko prišiel.* O mnohé by si tým prišla, ale získala by si celú večnosť. Rovnako ako je na tom pre teba niečo neprijateľné, má to isté čaro, ktoré nikto nepochopí, kým ho nezažije a v tých smutnejších prípadoch ani po tom. *On sám by svoju nesmrteľnosť nevymenil za nič. Nebolo miesta, kde by nebol, videl krásy, o ktorých sa ostatným s normálnym ľudským životom ani nesníva a zažil veci, ktoré nikto smrteľný zažiť nemohol, aspoň nie niekto, kto teraz ešte žije. Nakoľko mal pocit, že nie je potrebné to viac rozoberať, k téme sa už nevracal a nechal ju radšej visieť vo vzduchu. Nakoniec medzi ňou a Kolom aj tak padne tá jediná a prostá otázka, pri ktorej sa bude musieť rozhodnúť. Ako čarodejnica si život môže predĺžiť, ale nie žiť večne a nedokázal si predstaviť, žeby sa Kol niekedy vzdal svojej nesmrteľnosti za ľudský život po jej boku, ani kvôli nikomu a ani kvôli nej. Aj keď občas ho niektoré osoby okolo vážne udivovali a občas sa mu na istý moment pozastavil rozum v hlave nad niektorými vecami, ktoré videl či počul. A toto by bola len ďalšia z takých vecí.
Už dávno tušil, že jej nie je celkom ľahostajný, aj keď mu to až do tejto doby nikdy nepovedala, aspoň nie priamo. Mal pocit, že si ho istým spôsobom obľúbila, aj keď ani náhodou netušil kvôli čomu. Pokúsil sa ju zabiť, kvôli jeho nedôvere sa musela týždne skrývať v meste pred vlastným covenom, ktorý bol proti nej a ešte včera jej lámal väzy, aby sa mohol s čistým svedomím sústrediť na jej brata a predsa tu teraz sedia a bez väčších ťažkostí vedú konverzáciu. V jeho očiach to bol nonsens, ale bol tak skutočný, že mu začínal šliapať na päty. Nebol si celkom istý, na akom mieste stála v jeho hlave, ale obaja už teraz mohli vedieť, že zomrieť by ju len tak nenechal. Už len kvôli bratovi nie.
Kradmo zachytí úsmev na jej tvári. Prišlo mu to rovnako prirodzené ako pre človeka dýchanie, aj keď jej ho nijako neopätoval. Nad jej poznámkou len nepatrne podvihne kútikom úst. Nemá zmysel to komentovať akokoľvek viac. Niklaus nebol práve typ na podobné prejavy a ľudia okolo neho to vedeli už keď ho nepoznali, dalo sa to totiž všimnúť.
Jeho otázka jej možno neprišla plne vhod, ale v túto chvíľu bolo už neskoro, aby ju zobral späť. Teraz mohol len čakať, či mu odvetí alebo sa to rozhodne zahovoriť, čo bolo najskôr jednoduchšie. Sleduje jej tvár, aj keď ju ona otočí preč od neho. Položil jej otázku a preto ju nehodlá prerušovať, až kým mu nedá takú odpoveď, akú uzná za vhodnú. Netápal sa za tým, aby to vedel, ale mohla byť z jeho strany aj zdvorilosť, že sa zaujímal, čo až tak zvyčajne nerobil.
Nechá svoje uši vypočuť si všetko, čo pre tento moment najskôr mala na jazyku, pričom chápavo kývne hlavou, keďže jej dôvody neboli žiadnym prekvapením.* Zvládla si tlak svojho brata už predtým, nie je možné, aby si zlyhala teraz, keď na to navyše nie si sama. *Pokrúti vecne hlavou, keďže plány Benjamina boli jedna vec, ale to čo bolo v nich a o čom vedeli druhá. Ich rodina tu bola tisíc rokov a on verí tomu, že minimálne raz toľko ešte bude, a to v New Orelans. Predkovia sú síce mocní, ale nazývajú sa predkami pretože sú mŕtvi, rovnako ako Benjamin už raz bol a nikto ani čarodej jeho rázu nie je neomylný. Pri časti s jej dcérou sa na chvíľu pozastaví, celé oživenie Benjamina vyplavilo na povrch veci, ktoré radšej mali ostať skryté, aspoň pre ňu určite áno.* A možno je to presne tak, ako to má byť, na konci máme predsa len to, čo si zaslúžime, láska. Čím viac sa na ňu budeš snažiť prestať myslieť, tým viac ťa to nakoniec doženie. *V tomto prípade vedel, o čom hovoril. Prvý mesiac strávil tým, že radšej ani nemyslel na to, žeby mu niekto niekedy povedal, že čaká jeho dieťa, ale nakoniec si to priznať musel. Tak isto ako sa Genevieve musí prestať trápiť nad tým, že ju musela poslať preč a tým jej možno zachránila celý život, ktorý by pri niekom ako bol Benjamin, nikdy nepoznala.* Vedela si, do čoho s ním ideš. Je to žiarlivý idiot, ale najskôr to je len ďalší zblúdilý prejav jeho náklonnosti voči tebe. Stále ho však môžeš prebodnúť, ak bude bude robiť nejaké väčšie problémy. *Pokrčí nad tým plecami, keďže to mohlo vyznieť skôr ako prostý žart. Na druhú stranu to bol presne dôvod, prečo dýku zveril jej a dal jej tak možnosť rozhodovať o jeho živote, do ktorého patrila a najskôr v ňom už tvorila neodmysliteľnú časť. Nad spôsobom, ako vyslovila Clairine meno sa len ticho uškrnie, keďže mu to bolo odniekiaľ známe. Pravdaže, jeho sestra Rebekah ju taktiež nemala príliš v láske, ale považoval to len za zášť kvôli Marcelovi.* Aj keď by sa ti ho niekedy hodilo mať. *Poznamená sucho a pomaly vydýchne, než pohľadom prejde pred seba ku stolu, na ktorom je dýka položená. Bola niečo ako Kolova priepustka na slobodu v rukách niekoho, kto jeho život ovplyvňuje najviac. Voľný pri nej nebude nikdy, ale to bola vec, ktorú si sám vybral, veď nakoniec všetci majú len to, čo si zaslúžia, nič viac a nič menej.* A ako si správne poznamenala predtým, moja návšteva bola trochu neskorá, takže je najvyšší časť ísť. Nikto predsa nepotrebuje emocionálne nestabilnú čarodejnicu. *Poznamená nakoniec, keďže si napriek všetkému stále nemohol pomôcť od podobných poznámok. Nikdy nepovedal, žeby ju považoval za niečo viac ako kotvu svojho brata. Nikdy nedal priamo najavo, žeby preňho mala väčší význam, ako bol tento, no aj tak si najskôr myslela svoje. Pomaly sa postaví z pohovky a ešte raz ju s prižmúrenými očami prejde pohľadom.* Dobrú noc, láska. *Povie nízkym tónom v hlase, než sa otočí a prejde chodbou ku dverám, bez nejakého obzerania sa. Pri dverách sa už upírskou rýchlosťou premiestni von do nočných ulíc New Orleans, v ktorých sa príliš nezdržal. Šiel proste domov, niekde, kde mal ísť už včera po tom, čo ich plán napol zlyhal.*

*SMS Genevieve.*

kód:

Genevieve, vyřizuji zprávu od Sophie. V noci si odpočiň a přijď do sídla až ráno. Sophie chce s proměnou počkat na nový den. Elijah.

(Ušklíbne se nad jeho první reakcí. Ano, opravdu ji zachránil někdo, koho tam poslala na smrt. A někomu by se to mohlo zdát dost podivné po tom, co vyprávěla nebo ukazovala. Ale ona věděla, že Benjamin má své podivné metody a že by se rozhodně nerad díval na to, jak se mění v upíra. Ano, jakkoliv jinak trpět, to by mu bylo po chuti, ale tohle ne. 
Když se začne zmiňovat o tom, že být upírem ve směs vlastně není tak špatné, jen pokrčí rameny, protože to vážně nehodlá zkoušet. Viděla na Sophie, jak už jen při té myšlence trpí a to měla být upírem jen pár okamžiků, protože ona jí z toho stavu hodlala pomoci tím kouzlem. Alespoň tedy doufá, že to bude fungovat.) Kouzlo to možná má, ale ne pro čarodějku, protože ta ví, co je to pravá magie. Ví, jaké to je, když tebou prudí energie života, která nikým jiným probíhat prostě nemůže. Upíři mají možná sílu, rychlost a věčnost, ale jsou prázdní. (Samozřejmě to myslela z hlediska té nadenergie, která proudí jejím tělem. I upíři mají emoce, to dokonce mnohem zvýšenější, než normální lidé, ale mohou použít vypínač. Alespoň na začátku to určitě jde. Pochybuje, že po tisíci let se dá vypnout cokoliv.)
Ano, nejsem na to sama. (podívá se na něj, protože to moc dobře ví) Ale možná v tom je právě ten problém. (přimhouří oči a sklopí zrak dolů, podívá se na svoje ruce a pak zrak zase narovná) Když jsem byla sama, když se mohl Benjamin opírat jen o mě, věděla jsem, že to zvládnu, protože já sama jsem se mu vzdát prostě nechtěla, ale jakmile mi přišel někdo do života. Někdo, na kom mi nedej bože záleželo hodně, zničil ho, a tím zničil i mě. Víc, než když dělal cokoliv jen mně samotné. (podívá se mu do očí) Je tady tolik těch, na kterých mi záleží a skrz které může zničit úplně všechno. Není to jen o mně. Tentokrát ne. A toho se bojím nejvíc. (přizná mu... až moc si začala pouštět lidi k tělu a pak to dopadá akorát takhle. Má strach o ostatní a místo, aby se starala o sebe, může se přetrhnout, aby pomáhala tam a támhle, aby se všechno zvládlo.) 
Nepřestala jsem na ni myslet. Nikdy. Ale nikomu jsem se s tím nesvěřovala jako teď. Možná to je ten problém. Že už v tomhle nejsem sama, že už to někdo ví. A přítomnost Benjamina je o to horší, protože všechny vzpomínky akorát oživuje. (vydechne a chvíli jen se sklopenou hlavou mlčí a poslouchá Klause a jeho reakci na to, že Kol ji podezřívá. Když řekne, že je to žárlivý idiot, tak se musí tiše zasmát. Jakmile jí řekne, že ho stále může probodnout dýkou, podívá se na něj) Ty víš, že bych to neudělala, proto jsi mi tu dýku dal. (zkonstatuje a podívá se na dýku ležící na stolku. Pak povytáhne obočí, když slyší, že nikdo nepotřebuje emocionálně nestabilní čarodějku.) Ach, můj domnělý majitel mě konečně pouští spát. Jak šlechetné. (ušklíbne se... slovo majitel řekla dost ironickým tónem.) Kdy už si konečně přiznáš, že mě máš rád? (podívá se na něj, když vstal s křivým pobaveným úsměvem na tváři. Věděla, že ho tím popichuje. Svými poznámkami a gesty.) Dobrou. (odpoví mu a chvíli kouká, jak mizí ke dveřím. Potom vstane, vezme dýku a opatrně ji uloží na bezpečné místo, kde měla i další předměty, které nechtěla, aby někdo jen tak našel. Pak konečně zkontroluje svůj mobil a najde na nich smsky od Jacksona, vydechne, je jich opravdu hodně. Ale napsal jí, že se ráno zastaví, takže to nechá prostě být. Až se vrátí od Sophie, sejde se s ním. Pak si přečte sms od Elijaha. No skvělé. Zítra bude mít nabitý den zase už od rána. Aspoň, že teď může pár hodin spát. Zaleze do postele a ihned usne.)

(Ráno se probudila. No, tedy budík ji probudil. Z posledních sil si ho včera nastavila. Zamáčkla ho. Nejraději by ještě spala, nejraději by prospala celý den, ale věděla, že nemohla. Posadí se a protře si oči. Zívne a protáhne se. Pak konečně vstane z postele a jde si dát horkou sprchu. Hezky se přitom uvolní. Prádlo hodí do koše na prádlo, protože má na sobě ještě to samé, co měla při tom útoku. Ještě se za ty dva dny nestačila převléct. Bože, ta musela vypadat opravdu zoufale. Ale teď si na sebe vzala krásně čisté oblečení a hned se cítila lépe. Ze své tajné skrýše si vzala čtyři magické předměty. Kompas, kalamář, staré pero a kapesní hodinky. Naprosto obyčejné věci a přesto se v nich skrývala taková síla, kterou do nich v tomto případě ona vložila. Sbalí je, pak se sebere a odejde do sídla.)

(Auto znovu zaparkovala u Marcelova sídla. Tentokrát narazila do patníku a poškodila tím nárazník. Když se podívala na škody, které způsobila, jen nad tím mávne rukou. Nějaký upír bude prostě naštvaný, to je toho. Ona je provokovala ráda. Když potom pěšky dorazí domů, jde rovnou do mrazáku, kde si vezme kýbl zmrzliny. Zapne televizi, dávají nějaký seriál, takže u toho prostě pojídá zmrzlinu. Jako kdyby se nic nedělo. Ale ona potřebovala trochu oddech. Dělat zase něco normálního pro změnu. Televize jí ale přestala bavit hodně rychle. Vzala telefon a snažila se dovolat Kolovi. Bohužel jí to nebral, takže mu aspoň nechala vzkaz v hlasovce. Doufala, že s ní umí zacházet.) Ahoj, tak jsem si říkala, jestli bys nechtěl třeba někam vyrazit. Už dlouho jsme spolu nikde nebyli. Když budeš chtít, stav se. Miluju tě. Gen (vypnula hovor a chvíli si mobilem přejížděla po bradě, pak šla uklidit zmrzlinu, vzala si housle a začala cvičit.)

*Neměl moc náladu někam chodit, jeho dnešní plán na dnešek byl ten, že zůstane na plantáži a večer půjde za Genevieve doufaje, že bude doma. Včera totiž byla určitě u Sophie a potom pozdě v noci už ji rušit nechtěl. Když se probudil, chtěl se podívat na mobil, kolik je hodin, ale zjistil, že ho má vypnutý. Zapnul ho tedy a měl tam jednu hlasovou zprávu. Od Genevieve. Poslechl si ji a pousmál se. Stejně se k ní chystal a ona mu ještě teď nechala zprávu, aby se zastavil.. Vstal, rychle se oblékl a odešel z domu. Nezajímal se o to, kdo na plantáži je a kdo ne. Nasedl do svého auta a jel k Genninu bytu.
Když dojel k domu, kde měla Genevieve byt, zaparkoval, vešel do domu a šel až nahoru do podkroví - tam, kde měla Gen byt. Rozhodl se, že dneska zazvoní. Zazvonil tedy a čekal, až mu Genevieve otevře.*

(Stále ještě hrála na housle, když někdo zazvonil. Podívala se ke dveřím. Cítila přítomnost upíra a tak nějak doufala, že to bude Kol. Odložila opatrně housle a šla ke dveřím, vzala za kliku a otevřela. Na tváři se jí rozlil úsměv, když uviděla Kola. Jen doufala, že nebude mít zase nějakou rýpavou náladu, ale předpokládala, že po rozhovoru s Klausem a po tom, co se stalo, by měl být jakž takž v pohodě. Ovšem o tom, že to, co se stalo mezi ním a Klausem, ví, o tom chtěla pomlčet. Když bude chtít, řekne jí to sám. Možná taky nechtěla, aby věděl, že má tu dýku. Je to zvláštní, proč by mu to nemohla říct? Ale cítí, že prostě nějakým způsobem nechce.) Ahoj. (ihned se k němu nakloní a dlouze ho políbí, nechce se válet doma, chtěla by někam vyrazit, ale nechá to na Kolovi, co navrhne)

Čau, Gennie. *Pozdraví ji s úsměvem na rtech. Ani nevěděl, proč jí řekl Gennie, nějak mu to přišlo na jazyk. 'Snad se nebude zlobit,' pomyslel si a když se k němu hned, jak ho viděla, naklonila a políbila ho, on ji chytil kolem pasu, přitiskl si ji k sobě a polibek jí okamžitě opětoval. Když se políbili, trošku se od ní odtáhl, ale ne víc než bylo nutné.* Tak co máš dneska v plánu, Gen? *zeptá se jí s pozvednutým obočím.* Jdeme do kina, na oběd, do divadla, *tam se mu teda moc nechtělo..* nebo snad do kina i na oběd? A nebo někam úplně jinam?

(Nějak si stačila uvědomit, že ji oslovil Gennie až potom, co se od sebe odlepili. Když jí začal nabízet možnosti, kam by mohli jít, věděla, že do divadla se mu rozhodně nechce, i když ona by klidně šla, ale rozhodla se mu pomstít za jeho oslovení) Do divadla, samozřejmě, že do divadla. Mám lístky na balet. (nasadí tomu ještě korunu a chvíli čeká, jak zareaguje s naprosto vážnou tváří. Pak se ale začne tiše smát) Ne, žádné lístky nemám. Takže oběd a kino, to bude fajn. Vlastně jsem v tomhle století v kině ještě nebyla. (pokrčí rameny... je ráda, že přišel tak rychle a je ráda, že má opravdu dobrou náladu a společně si užijí zbytek dne. Dneska už nechce nic jiného, jen se věnovat jemu)

*Muselo na něm být vidět, jak se zatvářil, když řekla, že má lístky na balet. Nějaký normální představení by přežil, ale balet? To vážně nebylo nic pro něj. Tam by ho Genevieve nedostala. Nikdy.* Docela se mi ulevilo, když jsi se začala smát. Na balet bych vážně nešel. *zavrtí hlavou a taky se zasměje.* Já jsem v kině ještě nebyl, takže to bude moje premiéra. *ušklíbne se.* Bude to nějaká romantika, nebo spíš něco akčního? *v hloubi duše doufá, že si Genevieve vybere něco akčnějšího..*