Genevieve´s flat

Aha. No, myslela jsem, že to s Elijahem vyřídíte, ale dobře, když tě obratem poslal takhle zpět. Vyřídíme to tedy spolu, my dva (kývne hlavou a sedne si k němu na gauč. Klause nijak nekomentuje, nechce Kola rozčilovat ještě víc, podívá se na Kola a vezme ho za rameno. Myslí sí, že by ho to možná mohlo trochu uklidnit.) Takže... (začne přemýšlet) Co kdybys... co kdybys fungoval jako spojka? (najednou ji trkne a podívá se na něj s očekáváním.) Kdyby se něco zvrtlo na straně u Benjamina, protože tedy předpokládám, že chceš být zrovna tam, poběžíš to říct Sophie a Elijahovi. Myslím, že komunikace bude dost důležitá a tohle by se jistě hodilo, lásko. (povzbudivě se usměje, že Kol bude co platný)

*Diví se, že nijak nekomentuje Klause. No proč asi? Bůh ví, co spolu ti dva mají..* Příště až mě budeš zase přemlouvat, ať mu zavolám, že si promluvíme, zapomeň na to. Já už mu volat ani psát nebudu. A prej, že na mě není spolehnutí.. *nechápavě zavrtí hlavou a podívá se na ni, když začne říkat svůj nápad.* Jako spojka? Nic míň důležitýho a zbytečnějšího by se nenašlo? *zeptá se pobaveně. Vážně se mu to nezdálo jako moc důležité. Gen s Klausem určitě chtěli jen, aby se jim nepletl moc do cesty...*

Klaus a ty jste vždycky měli problémy s komunikací, zřejmě to nebude zas tak jednoduché dotáhnout vás k jednomu rozhovoru. (semkne rty a zakroutí hlavou... byla to příležitost, aby si s ním Kol konečně promluvil a ztroskotá to na tom, že Klaus nejeví přílišný zájem. Jo, tak teď to bude ještě těžší.) To přeci není nedůležité, Kole. Nějak bychom měli vědět, co se na druhé straně plánu děje. Řeknu i Sophie, aby Marcel v případě nouze přišel za námi. Musíme o sobě navzájem vědět. Jdu tam riskovat krk. Byla bych ráda, kdyby to bylo zabezpečené co nejvíc. (podívá se na něj... jeho tón se jí nelíbí. Ona si tenhle plán nevymyslela. Vymysleli ho za ni jiní a jen využili toho, že ona chce schůzku se svým bratrem)

Ty už mě k žádnýmu rozhovoru s ním nedotáhneš, Gen. *vyzní to tak, že si je tím naprosto jistý.* Aha, takže já budu stejnej poskok jako Marcel? Taky hezký. *řekne a ironicky se zasměje. To snad nemyslí vážně? Dělat to samé, co Marcel? Ona se snad zbláznila.* Proč to nemůže dělat Klaus? *zeptá se jí se zájmem.. Je docela zvědavý na to, co mu odpoví.*

Fajn, tak nedotáhnu, já se z toho nezblázní. (rozhodí rukama a zakroutí hlavou) Můžeš mi říct, co to do tebe dneska sakra vjelo? Od kdy je špatné pomáhat tím, že budeš někoho informovat? Já nevím, třeba může, mně je to ve výsledku jedno, jestli tam budeš trčet ty nebo Klaus, ale jestli to míníš brát takhle (věnuje mu dost ostrý a vážný pohled) tak raději ani nepomáhej a jdi se zase ožrat do baru, to ti jde stejně nejlíp. (odfrkne si... už má té jeho nálady po krk)

No jen aby, vždycky ti tak moc záleželo na tom, abychom si my dva promluvili. Stalo se, nepovedlo se. To ti musí stačit. *začíná to v něm doslova vřít, je tak strašně naštvaný..* Co to do mě vjelo? Štve mě, jak neustále upřednostňuješ v takových věcech Klause přede mnou. Zdá se, že mu asi věříš víc, než mně. *když ještě řekne, ať radši nepomáhá a jde se ožrat do baru, nechápavě a zároveň pobaveně zavrtí hlavou.* Vždyť to říkám celou dobu, lepší, když tam Kol nebude. Ten je akorát všem na obtíž.. *chvilku potom mlčí a najednou Gen chytně za čelist a natočí si její obličej tak, aby se mu dívala do očí.* Já se toho plánu prostě zúčastním. Nenechám se odradit ani tebou, ani Klausem, jasný?

Ano, to mi záleželo, protože jste bratři a chtěla jsem, abyste spolu alespoň nějak komunikovali. (podívá se na něj a pak polkne a zakroutí hlavou. Ne, na tohle teď rozhodně nemá náladu ani pomyšlení. Nemá na to teď řešit jeho protivnou náladu, kdy ji ze všeho obviňuje, ale když mu ona nabízí, jak by mohl pomoci, tak jemu to nevoní. Chvíli se dívá jenom před sebe, aby se přenesla přes ty jeho nesmysly, když ji v tom chytne silně za čelist a obrátí si ji k sobě. Zamračí se. Je docela překvapená Kolovým silným stiskem.) Ne, nejsi všem na obtíž. tedy pokud se zrovna nechováš takhle, protože já teď vážně nemám ještě na to, abych řešila tvoje blbý nálady. Mám dost práce a nepotřebuju, abys mi ji ještě přidělával. Nabídla jsem ti možnost, jak nám pomoci a ty nad tím ofrňuješ nos.

To by se Klaus taky někdy mohl chovat jako normální bratr, víš? *On má za to, že se s Klausem prostě mluvit nedá, a včerejšek ho v tom jen utvrdil. Vlastně bylo ještě štěstí, že se nějak zvlášť nevyprovokovali, protože to mohl taky jeden skončit se zlomeným vazem.* Mně se zdá, že jsem všem na obtíž. Vždyť ty bys byla radši, kdybych se do toho plánu vůbec nepřidával. A až budu mít blbou náladu, tak to poznáš. *konečně jí pustí čelist a otočí se k odchodu.* Budu teda ta vaše spojka. *otočí se na ni ještě a potom vypadne z bytu.*

(Kola a Klause jako bratry už nekomentuje. Ví, že pro tentokrát to už ani nemá cenu. Ale docela by ji zajímalo, co je opravdu zdrojem jeho nálady. Rozhodně za tím bylo něco víc, tím si je jistá, ale rozmazávat to taky nechce. Kol se zdál dnes místy až nebezpečný a jeho prohlášení, že kdyby měl špatnou náladu, že to teprv pozná, bylo více než výhružné. Dneska ji dokonce i trochu děsil, ale nedávala to na sobě znát. Nemohla si dovolit povolit. Ještě než stačila něco říct, tak Kol přijal nabídku spojky a zmizel z bytu. Promne si obličej a protře oči. Dneska už toho měla víc než dost. Rozhodla se, že půjde spát.)

(Uběhl týden. Je si jistá, že na plán, který se má uskutečnit, přijde řada dost brzy. Všechno je již domluveno, Kieran taky dal už vědět, že odstřelovače sehnal, teď už jen zbývalo, aby si všichni řekli kdy a ona pošle vzkaz Benjaminovi, že se s ním chce sejít. Za tenhle týden toho stihla hodně. Měla soustředění s orchestrem, musela se taky věnovat studování kouzel na oživení Sage, opakovala si kouzla pro očarování měsíčních prstenů, měla toho vážně hodně, ale tak trochu jí dělalo starost, že za tu dobu vůbec neviděla Kola. Když se viděli naposledy, nebylo to moc příjemné.
Vstala z postele, dala si rychlou sprchu, hodila na sebe úzké černé džíny a béžový svetřík s volnými rukávy. Vzala si kabelku a boty na podpatku a vyrazila ven. Už dlouho neměla snídani v Rousseaus.)

*Schody až nahoru vyšel sice sám, bez pomoci, ale klíč už do zámku strčit nedokázal. Takže počkal, až odemkne Gen a potom vešel do bytu. Ani se nezouval a šel rovnou až do obýváku. Tam si lehnul na pohovku a zavřel si oči. Ne, že by chtěl spát, to ne, prostě chtěl jen odpočívat.*

(Když mi odemknula dveře, sledovala ho, jak se trmácí k pohovce a v botech si na ni lehá, protočila oči, ale nic neříkala. Jen zakroutila hlavou a vydala se do kuchyně, kde si hezky rozdrtila ve hmoždíři pár snítek bylin a pak z nich udělala hodně silný odvar. Vlastně to byl takový čaj. Vzala hrnek a slila to do něj a pak šla do obýváku za Kolem. Postavila hrnek na stoleček před pohovkou, podívala se na Kola, který měl zavřené oči.) Vypij to, vystřízlivíš rychleji.

*Když na něj Genevieve promluvila, ani neotevíral oči.* Myslel jsem, že jsi říkala, že budeme pít doma alkohol, ne čaj.. *poznal, že to není alkohol, nevonělo to totiž zrovna dvakrát příjemně. I přesto si ale sednul na pohovku, vzal si hrníček s čajem, chvilku se na něj jen nedůvěřivě díval a potom ho vypil.*

Jo, lhala jsem. (pokrčí rameny) Sice to dělám zřídkakdy, ale tohle byla malá nevinná lež. (ušklíbne se a sleduje ho, jak si bere hrníček a pije jeho obsah.) Jestliže chceš opravdu zasáhnout v plánu Benjamin, tak by ses neměl takhle opíjet a měl bys být připravený kdykoliv. Takže věř mi, že tohle dělám pro tvoje dobro. (sedne si nakonec vedle něj a sleduje ho, dokud to nedopije)

*Když čaj vypije, divně se zašklebí. Ten čaj nechutnal dobře.* Promiň, ale ten čaj nebyl moc dobrej. *řekl, aby pochopila, proč se tak zatvářil.* Plánu se zúčastnit chci, to moc dobře víš. Uniklo mi to, nebo jsi mi neřekla, kdy se to koná? *Je si téměř jistý, že o přesném datu mu Gen neříkala.*

Kdyby ses neožíral, tak jsi to tu teď nemusel pít, takže si nestěžuj (ušklíbne se na něj a vezme mu hrnek z rukou, zvedne se a otočí se k němu zády, má namířeno do kuchyně, pak se ale po jeho otázce zastaví a mírně se natočí k němu.) Ne, to datum totiž stanoveno není. Čekám, až mi dá někdo vědět, že je zařízeno vše potřebné, abych mohla kontaktovat Benjamina. (pak se zase otočí a jde s tím hrnkem do kuchyně, kde ho položí do dřezu, opře se o ten dřez a zavře na chvíli oči. Je ze všeho prostě unavená a Kol jí rozhodně nepřidává.)

*Nechá ji, ať si od něj vezme hrnek a pořádně se opře.* Tak to by si mohli s tím zařizováním pospíšit, protože bych už to všechno měl nejradši z krku... Elijah mi říkal, že stačí sehnat už jen odstřelovač a může se jít na věc... *Když Gen odejde do kuchyně, ještě chvilku sedí, ale pak se zvedne, dojde až k ni a zezadu ji obejme.* Vážně se moc omlouvám za to, co jsem řekl. *řekne a dá jí malou pusu na krk.*

(Semkne víčka ještě víc k sobě, když ji zezadu obejme. Po tváři jí steče jedna jediná slza, ostatním nedovolí, aby se vůbec dostaly ven. Věděla, že by to prostě jednou možná zadržovat neměla a měla by se rozbrečet klidně i před ním, ale na to byla možná až příliš hrdá a přišlo jí to příliš slabošské na to, aby dala něco takového najevo zrovna teď. Aby dala najevo, jak jí tohle všechno ubližuje, protože si myslela, že s ním bude šťastná, což taky byla, ale teď se to začíná všechno pomalu hroutit. Když jí dá jemný polibek na krk, tak se jí na něm naježí chlupy.) Už je to v pořádku za námi (zprudka vydechne a otočí se na něj. Po slze ani památky) Prostě se jen neopíjej.

Nevím, co to do mě zase vjelo. Poslední dobou nejsem nějak ve své kůži. *Přizná konečně před Gen.* Asi bychom měli jet zase co nejdřív na nějakou dovolenou, až zabijeme Benjamina. Budu se snažit, abych se neopíjel, slibuju. *Pousměje se na ni.*

Poslední dobu nejsme ve své kůži nikdo. (podívá se na něj a vydechne nosem) I já jsem podrážděnější a vztahovačnější. To dělá ta situace a taky to čekání, kdy už se konečně začne něco dít. Abych pravdu řekla, taky bych to měla už co nejraději za sebou a odjela s tebou zase někam daleko. (pousměje se) Snad se nám to vyplní. (Na to, že se bude snažit neopíjet, jen kývne.)

No, to jsem si všiml, že jsi taky podrážděnější. *ušklíbne se a popíchne ji tím.* Ale už by se mělo začít něco dít. Přece sehnání odstřelovače nemůže trvat tak dlouho.. Můžeš se zatím, než zabijeme Benjamina, rozhodnout, kam pojedeme tentokrát. *pousměje se.*

(Jen, co to Kol dopoví, dostane sms zprávu od Kierana.

kód:

Odstřelovač je připraven. Je ochotný provést to už dnes. Doufám, že jste připravení. Sejde se s vámi u Lycea za hodinu. Kieran

Ta samá sms přišla i dalším účastníkům plánu. Přečte si ji a zhluboka se nadechne) Kieran. (podívá se na Kola) Všechno je připraveno, už stačí jen poslat vzkaz Benjaminovi. (je si jistá, že nikdo necouvne. Jasně si řekli, že tohle je priorita a když se to bude mět stát, vše ostatní půjde stranou, takže ani nehodlala připustit, že by to mělo padnout.)

*Počká, až si Genevieve přečte zprávu, která jí právě přišla. Když řekne, že píše Kieran, tak zpozorní.* A to jsme si před chvíli stěžovali, jak dlouho to trvá.. *Ještě, že ho Gen odvedla z baru a uvařila mu ten čaj. Kdyby to neudělala, toulal by se ještě teď někde po barech.* A ten vzkaz mu pošleš jak? Nějakým kouzlem?

Jo. To jsme si mysleli. (prohrabne si vlasy a skousne ret. Pokousela se na to pripravit, ale to proste jen tak uplne nejde. A zrovna po tom, co tu krisila Kola, nema moc chut, ale vi, ze musi.) Ano, kouzlem. (kyvne a pak nekde vystracha kus papiru a napise na nej: Potrebuju s tebou mluvit. Sejdeme se v Lyceu. Genevieve... Potom se rizne do prstu a necha stect par kapek na vzkaz. Tak navaze spojeni s Benem, ona je jeho krev. Nakonec zapali svicku, zacne neco odrikavat a necha vzkaz sezehnout na popel.) Hotovo. Zprava dorucena.

*Sleduje, jak Gen posílá Benjaminovi vzkaz a napadlo ho, jestli mají vůbec jistotu, že Benjamin do Lycea přijde. Taky si může myslet, že je to past (což taky je) a nemusí vůbec přijít...* Takže můžeme vyrazit do Lycea? *koukne se na ni tázavým pohledem.*