Genevieve´s flat

(Přispala si. Vlastně už si ani pořádně nevzpomínala, kdy měla naposledy možnost tohle udělat. Zdálo se jí, že tím, že se z ní stala kotva je její život opravdu o něco klidnější, když nepočítá ten útok Francescy. Čím to je? No jistě, že tím, že už není čarodějka. Nemá toho tolik co nabídnout, tedy podle ostatních jistě ne. A tak si prostě mohla dovolit spát až do poledních hodin. A opravdu to potřebovala, ale neměla by to praktikovat zase tak často, protože tím zabíjí svůj čas. Jako kotva teď převáděla na druhou stranu v průměru asi tři nadpřirozené bytosti denně. Už si na to začínala zvykat, už při tom nekřičela, ale stále musela zatínat zuby, protože kdyby to nedělala, nějaký ten bolestný zvuk by ze sebe vyloudila. Vstala a chtěla si udělat takový snídaňový oběd, ale když otevřela ledničku, tak zjistila, že je zatraceně prázdná. Kdy ztratila pojem o tom, co má ve své lednici? Oblékla se proto do slušnějšího oblečení a vzala si kabelku, ve které měla klíče, nový mobil, který si objednala přes internet - ano, opravdu už se v téhle době začíná orientovat dost dobře - a samozřejmě peněženku. Nic víc ani nepotřebovala. Sešla ze schodů a zamířila ven před dům.)

*Ve městě už tráví pár hodin. Navštívil nějaká místa, která v minulosti patřila jeho rodině, včetně domu, který stal na okraji města. Zjistil, že je prázdný a pomalu chátrá. Předpokládá, že co odešli z města, v něm nikdo nebyl. Mimo to byl i nakoupit pár věcí včetně jídla. Během toho se mu podařilo docela vypnout, hlavně i díky tomu, že ve městě nepotkal žádného upíra a nemůže posoudit, jestli je to štěstí nebo naopak, neviděl ani jediného z vlkodlaků. Přemýšlí, jak na tom je Toby se svými pokusy "přidat" se k Oliverovi. To čekání se mu začíná zdát neskutečně zdlouhavé. Pokud Toby nebude úspěšný během příštích pár dnů, bude muset vymyslet něco jiného, jak vlkodlaky pochytat. K tomu se mu bude jistě hodit čarodějka. Davina, kterou navrhoval Marcel, nejspíš bude vhodná, ale ještě musí přijít na něco, jak vlkodlaky najít. Když přemýšlí nad Davinou a magií, je to jen kousek k jedné jeho zavřené komnatě v jeho hlavě. Genevieve. Co odešel ze sídla, potom jejich "setkání", ve snaze vyhovět jejímu přání, že chce čas, se jí snaží vytěsnit z mysli. Má toho docela dost, a občas se mu to i povede. Hlavně potom útoku Rebekah na Claire a pak i na Hayley. Nyní, když se pohybuje ve městě, shodou okolností nedaleko místa, kde Genevieve bydlí, jeho myšlenky se k ní vydaly samy od sebe. Začne zvažovat možnost, zjistit, jak se jí daří. Rád by to věděl, i když se to v něm bije s faktem, že ho Genevieve nechce vidět. Přehrává si to jejich setkání a vybavuje se mu, jak se během něj začala chovat nejprve nejistě, a po té vše, co jí nabízel odmítala. Možná je nyní i rád za příchod Sophie, protože neví, jak by to dopadlo. Je z Genevieve zmatený. Snaží se pamatovat na to, co prožila, ale nemá pocit, že by on udělal něco špatného, aby se k němu zachovala takhle. Několikrát měl nutkání jí zkusit alespoň zavolat a slyšet ji, jak se má. Jenže neměla mobil a pokud ano, netušil, jestli má stejné číslo. Pokusy se mu nechtěly dělat. Hodně do toho "kecala" jeho pošramocená mužská ješitnost, která ho většinou naváděla k tomu, držet se zpět, neozývat se. Zdůvodňovala to tím, že to tak Gen chce. Dnes se mu povedlo vymyslet kompromis. Když už je ve městě, zkusí se za ní podívat. Zamíří proto k jejímu domu. Zastaví nedaleko vchodu a chvilku pozoruje okolí. Teď opět začne dohadování mezi jeho hrdostí a tím, co mu Genevieve řekla a tím, že jí chce a potřebuje vidět, aby věděl, že je v pořádku. Zatímco sedí v autě a pozoruje dům, přemítá, jestli jít a zjistit, jestli je Genevieve doma nebo se otočit a odjet.*

(Když vyšla z domu, ještě zamknula hlavní vchodové dveře, protože měla pocit, že zrovna nikdo nebyl doma. Všichni byli v práci, což jí připomíná, že už opravdu dlouho nebyla na zkouškách orchestru a jestli ji nevyhodí, tak by se tomu docela divila. Měla by tam v nejbližší době zajít a vymyslet si dost dobrou výmluvu. Potom se vydala po chodníčku ven z předzahrádky, ale její pohled něco upoutalo. Auto, auto, které už někde viděla. Tedy alespoň měla ten pocit, protože vypadalo přesně jako Jacksonovo. Její zvědavost jí nedala a ona se musela jít podívat až k tomu autu, které nestálo tak moc daleko od jejího domu. Když k němu přišla, za volantem opravdu seděl Jackson. Povytáhla obočí a zaťukala mu na okýnko.) Mám jít k Genevieve, nemám jít k Genevieve? Sakra, to je těžká volba. (poškrábala se na bradě a potom se přes okýnko zase podívala na Jacka.) Tak co bude? Jinak ahoj, Jacku.

*Dům vypadá na první pohled klidně. Občas kolem někdo projde. Přemýšlí, jestli je Genevieve doma. Může být dle jeho mínění také kdekoliv jinde. Neví jestli se mu chce jít až nahoru a tam zjistit, že zbytečně. Když už je, ale tady, tak nechce odjet aniž by to alespoň zkusil. Jakmile se konečně rozhodne, že se zajde podívat nahoru, jeho pozornost upoutá, když ze dveří vyjde Genevieve. Pocítí radost, že ji vidí, a že vypadá v pořádku. Na moment se mu rozjasní tvář. Hned na to, ale opět pohasne. Vzpomene si na to, jak raději odešel, i když to bylo i kvůli Sophie, než aby musel poslouchat další odmítnutí ze strany Genevieve. Mírně při tom svraští obočí. Genevieve si ho patrně všimla, protože zamíří k němu. Sleduje ji a snaží se něco vyčíst z její tváře. Když přijde až k němu a zaťuká mu na okýnko, chce otevřít dveře. Po její poznámce se, ale zamračí o něco více a trochu ostřeji po ní koukne. Okýnko stáhne dolů.* Ahoj Genevieve. *Odpoví jí na pozdrav. Při tom má možnost si jí chvilku prohlížet. Zůstane, ale zachmuřený. Do smíchu mu moc není.* Chtěl jsem vědět, jestli jsi v pořádku. *Odpoví, proč je tady. Chce ještě něco dodat, ale pak to neudělá.* Kam se chystáš? *Zeptá se místo toho.*

(Kousne se mírně do rtu. Možná neměla na Jacka tak vyjet. Tedy ona nevyjela, jen použila dosti uštěpačou poznámku. Možná by měla trochu brzdit. Jack není Kol. Včera se díky němu dostala docela do ráže, ale to neznamená, že by to měli odnášet ostatní. Takže jen vydechne a za chvíli se trochu zklidní. I Jackson může vidět, že se víc uklidnila a rozhodně si bude dávat pozor na to, co říká a jak působí.) Aha, no. Teď momentálně v pořádku jsem. Jak to bude zítra, to už nevím, vzhledem k tomu, že předevčírem to tady u mě doma rozhodně nevypadalo nejlíp. (povytáhne obočí a podívá se pohledem zpět ke svému domu, Z tohoto úhlu byl dobře vidět boční blakon. Ještě teď se otřásla, když si vzpomněla na to, jak visela z balkonu hlavou dolů. Pak se otočila zpět na Jacka.) Jdu do města. Chtěla jsem něco nakoupit a asi si dojít někam na oběd. Mám úplně vybílenou ledničku. V poslední době jsem to nějak zapomněla kontrolovat.

*Všimne si, že se Gen trochu zklidní a někde uvnitř pocítí mírné zadostiučinění, že se mu to povedlo docela lehce. Po rtech se mu mihne slabé pousmání, ale je to tak nepatrné, že si toho nelze všimnout, pokud ho někdo zrovna pozorně nesledoval. Přesto je teď spíše zvědavý na to, jak se má. Když slyší, že se má dobře momentálně, v danou chvíli je rád, ale nezní to tak, jak by si přál. Během dalších jejich slov, zvážní a v očích se mu objeví znepokojení. Přemýšlí, co se mohlo stát.* Co se stalo, Genevieve? *Zeptá se, protože si netroufá hádat. Sleduje pak její pohled i směr, kterým kouká. Když se otočí zpět k němu setká se s jeho pohledem. Kouká na ni znepokojeně a trochu s obavou.* Chceš někam svézt, Gen? *Nabídne jí. Sice už má to, co potřeboval a chystal se domů. Pro Gen si klidně udělá zajížďku.*

(Když se jí zeptá, co se stalo, tak jen zakroutí hlavou, nechtěla o tom mluvit takhle na ulici, i když něco málo by mu alespoň naznačit mohla.) Francesca se stala. (ušklíbne se a pak se na něj podívá, když jí nabídne odvoz. Vlastně by se jí to docela hodilo a pokud by s ní byl Jackson třeba ochotný zajít i na oběd, mohla by mu všechno říct a vůbec by si mohli promluvit o tom, co se událo za posledních pár dní. Moc se teď s Jacksonem nevídá. Možná za to může i ona sama, protože se od něj snažila mít odstup, ale proč by to vlastně měla dělat donekonečna? Jackson byl jeden z mála přátel, co tady měla a odstrkovat by ho tedy rozhodně nemusela.) Jo, jo, to bys byl hodný, ale jen v případě, že se mnou zajdeš na ten oběd. (usměje se na něj a snaží se působit uvolněně. Ví, že předtím Jacka odmítla, když jí nabízel, aby s ním zašla na jídlo, ale to toho na ni opravdu bylo moc a ona se na to necítila. Teď by to docela uvítala.)

*Když Gen zavrtí hlavou, neví, jestli o tom nechce mluvit tady nebo vůbec. Mírně přimhouří soustředěním oči, jako by se snažil přijít na to, co ji postihlo. Nečeká v jejím případě nic dobrého. Pak uslyší jméno vlkodlaka, které mu vyplaví trochu adreanlinu do krve. V očích se mu nehezky zablýskne. Kouká na ni, jestli to nějak specifikuje, ale když se nedočká, tak předpokládá, že teď mu více neřekne.* Ty kameny přinesly, jenom zlo. *Poznamená podrážděně spíše sobě pod nos. Nespokojeně se zamračí. Nikdy by za to, ale nedával vinu Gen. Ví, že ona to myslela dobře. Napadne ho, že Francesca po Genevieve mohla chtít další kameny nebo to kouzlo, které chtěli s Oliverem už prvně. Určitě čekala na vhodnou příležitost, aby se o to mohla pokusit. Doufá, že mu Genevieve toho řekne více později. Čeká, jak se rozhodne o jeho nabídce. Když souhlasí, nemůže říct, že ho to nepotěšilo. Znovu se mu rozjasní pohled a slabě se pousměje. Pozvání na oběd od ní by také nečekal, hlavně potom posledním jejich setkání. Nechce se k tomu už vracet.* Proč ne... *Poznamená, pak již s viditelnějším pousmáním a koukne krátce na Gen. Je na něm vidět, že se dost ovládá, aby jí zase nepřivedl do nějakých rozpaků.* Tak si nastup. *Pobídne ji. Nakloní se pak přes sedadlo spolujezdce a otevře ji zevnitř dveře, aby se mohla nasednout.* Kam to bude nejdřív? *Zajímá se.*

Nebyl to zrovna ten nejlepší nápad, ale kdybychom to neudělali, kdybychom to nevyzkoušeli, stále by nám to vrtalo v hlavě. I když, vlastně je to tak nějak moje chyba, to já jsem tě k tomu navedla. Já o tom způsobu věděla a seznámila jsem tě s ním. Možná jsem prostě měla mlčet a do tohohle se nemíchat. Ale už se to stalo, už s tím nic nenaděláme. (zakroutí hlavou. Nějak ji už nebaví zabývat se problémem s prsteny, protože už to tak je a nezmění se to. Teď jim všem tak leda můžou usekat ruce a ty prsteny jim prostě vzít.) Fajn. (pousměje se a nasedne si na místo spolujezdce, když jí Jackson otevřel dveře. Zabouchne je a pohotově se připoutá pásem. Na tohle si ona vždycky dávala pozor a byla v tom důsledná. Kabelku si položila na klín a podívala se na Jacka, když jí řekl, kam to bude.) Nejdřív si někam zajdeme na ten oběd, ať tě nezdržuju. Nakoupit si můžu potom. Na co máš chuť? Já bych si docela dala nějaký steak. (už teď se jí sbíhají sliny. Pořádnou flákotu masa neměla už hodně dlouho)

*Když se o tom Genevieve rozpovídá, trochu překvapeně k ní zvedne pohled. Nepatrně stáhne obočí a poslouchá. Zamračí se a nesouhlasně zavrtí hlavou, když slyší, že si to dává za vinu.* Gen, není to tvoje vina. *Odvětí neoblomně.* Myslela si to dobře. Zvrtlo se to až potom. *Pokračuje a mírně při tom vrtí hlavou. Při tom se mračí.* Nebýt mého bláznivého bratra... *Poznamená. Přemýšlí, jestli by to dopadlo jinak, kdyby o tom Oliverovi neřekl do předu. Nikdy by jej ovšem nenapadlo, že se zachová tímto způsobem. Uvědomí si, že se do myšlenek o Oliverovi ponořil až příliš hluboko. Probere se.* Musím ty kameny dostat zpět a zastavit Francescu. *Pronese rozhodně. Je to pro něj priorita číslo jedna. Pak se tím přestane zabývat. Pozoruje Gen, jak si sedá vedle něj na sedadlo spolujezdce. Vozem se rozline její vůně. Vykouzlí mu to na rtech spokojený úsměv. Když už sedí a zmíní se o obědu, přikývne. Jedl naposled ráno a něco by si už také dal.* To zní dobře. *Přikývne. Masem nikdy nepohrdne. Nastartuje motor a rozjedou se od domu do města. Ví o jedné dobré restauraci. Doufá, že se tam Genevieve bude líbit. Nechtěl by kvůli jídlu skončit u Rousseau.* Co je u tebe nového? *Zeptá se cestou.* Přemýšlí, jestli Genevieve ví o tom útoku Rebekah na Claire a útoku Rebekah na Hayley.* Víš, že sestra původních málem zabila Hayley a tu malou? *Zmíní se, jen tak mimochodem. Jméno Rebekah mu stále nejde přes ústa. Krátce při tom pohlédne na Gen, aby viděl její reakci. Hned se otočí zpátky aby mohl sledovat cestu před sebou.* Byla pod vlivem vlkodlačího jedu, ale za to si mohla sama. *Pokračuje dále.* Původní na Hayley zrovna moc pozor nedávají. Nechápu, že si Hayley myslí, že je v jejich domě v bezpečí. *Ušklíbne se pro sebe. On o tom už dlouho přesvědčený ani zdaleka není.*

Jo, zvrtlo se to docela nepěkným způsobem. (Dál už se k tomu ale nevyjadřuje. Když se rozjedou, tak sleduje cestu před sebou. Tohle všechno jí připomnělo ten předvčerejší incident. Nebýt Benjamina, už by teď byla mrtvá a mohli by jí strojit pohřeb. Pak se taky chvíli zamyslela nad tím, jak jí Kol včera říkal, že až ji Benjamin nebude potřebovat, tak ji zabije. Nebyla to samozřejmě pravda a ž na jednu výjimku. Kdyby byla upírem, tak by ji zabil bez váhání. Ale je tu jeden problém. Jestli Benjamin opravdu bude nadále žít a ona se nakonec zbaví svého kotvení, tak bude procházet proměnou. Buď ji dokončí a bude z ní upír, nebo ji nedokončí a zemře. Zahloubala se do sebe velmi hluboko, takže si vlastně ani nevšimla, že Jackson hloubal ve svých myšlenkách též. A vlastně ani nevěděla, kam to jedou. Spoléhala tedy na to, že Jackson zná asi nějakou restauraci, kde by se mohli dobře najíst a trochu si třeba popovídat.) Nového? (podívá se na něj) Včera jsem byla u Kola, napsala jsem kouzlo, které by ho mohlo zbavit toho uřknutí. Ale nefungovalo, takže ho budu muset ještě vylepšit. Samozřejmě se mnou byla ještě další čarodějka, protože já už magii nemám. No a co se týče toho incidentu předevčírem. Francesca vtrhla ke mně do bytu se svými bratry. To, že nemůžu používat maggi, zjistila velice snadno, když jsem se magicky nemohla bránit. Využila toho, chtěla ze mě dostat to kouzlo na očarování těch prstenů, ale nedostala ho ze mě. Vykloubila mi rameno, vyrazila zub, tak trochu mi rozdrtila kosti v nohách (říká to velice klidně, jako kdyby to byla naprosto normální věc. I když v jejím tónu hlasu je znatelná kapka hořkosti.) Potom mě dotáhla až na balkon, přes který mě přehodila a ká tam visela pěknou chvilku hlavou dolů, než mě... pustila dolů(podívala se na Jacskona a semnula rty) Takže takhle se mám teď já. (Zatím mu neřekla, že ji Benjamin zachytil, ale je si jistá, že se k tomu ještě bude muset vrátit. Pak se ale zamračí, když Jackson začne mluvit o tom, že Beka napadla Hayley) Cože? Jak je to možné? (Odpovědi se jí dostane hnedka záhy. Beka v sobě měla vlkodlačí jed. A prý si za to mohla sama? Co se to sakra děje? To už ani ostatní Původní nemůžou mít trochu soudnosti?) Co se vlastně stalo? (podívá se na něj nechápavě)

*Jacksonova odpověď Genevieve.*

kód:

Gen, jsem rád, že si se ozvala. Doufám, že jsi v pořádku. Budu chtít vědět, co se stalo. Brzy se ozvu. Dávej na sebe ve městě pozor. Dobrou noc. Jackson.

*Sms zpráva od Camille.*

kód:

Dobré ráno, Genevieve. Omlouvám se že jsem se neozvala dřív,
abych ti taky dala mé číslo, ale měla jsem myšlenky trochu jinde. Kdyby jsi
chtěla to sezení co nejdříve, tak mám volný celý den. Můžeš se klidně stavit i
teď, pokud máš čas. - Camille O'Connell.

*Ve zprávě je také přiloženo její mobilní číslo, adresa, kde bydlí a číslo jejího bytu.*

(Cestou ve městě pořídila Kate nový mobil i se SIM kartou, aby tak dlouho nestrádala. Dalo by se říct, že i když se u Cami vyčerpala, vlastně nabrala i novou sílu. Ano, už nemohla mluvit, ale ulevilo se jí a tak se dneska cítila mnohem lépe než třeba včera. Přišla do domu a vystoupala schody až ke svému podkrovnímu bytu. Odemkla si a vstoupila dovnitř.) Ahoj! (zavolala do prázdna. Tedy doufala, že Kate tu stále ještě je, ale když se zaposlouchala, tak ani doufat nemusela, protože slyšela zvuky z kuchyně. A taky vůni. Pousmála se. Kate zřejmě něco dělá k obědu. Tipovala by to na palačinky. Ano, voní to tak. Sundá si boty a vyjde vstříct Kate do kuchyně.) Hmm. Vážně jsou to palačinky, odhadla jsem to správně. Vypadá to dobře. Sladký oběd už jsem dlouho neměla. (opře se o linku) Jak ses vyspala? (povytáhne obočí a pak si vzpomene na ten mobil.) Mimochodem (vztyčí prst a vytáhne z kabelky krabičku s novým mobilem.) Tu máš. (usměje se)

Nemuselas se s nimi dělat. Něco bych uvařila. Něco rychlého, když si nejsi jistá v kramflecích. Ale alespoň mám takhle o práci míň a já si taky konečně můžu vychutnat okamžik, kdy dcera uvařila něco pro svou matku. (zasměje se) Ale neboj se, dostaneš to do ruky. Klidně vař stylem pokus omyl, ale vař si, bude se ti to hodit, uvidíš. (pousměje se) No, tak až budeš mít někdy službu v baru, tak si tam na nějaký ten koktejl od tebe přijdu nechat namíchat. (slíbí jí. Je ráda, že Kate našla práci v Rousseaus, protože tam je alespoň trochu pod dohledem a tam se o ni nemusí bát tolik jako jinde. Ano, i v Rousseaus se odehrávají vypjaté situace, ale ne tolik jako jinde.) No, (zatvcáří se přemýšlivě) myslím, že ano, že by to i platit mohlo. Alespoň o tom všichni tak mluví. Já si svoje sny bohužel od doby, co nejsem čarodějka, moc nepamatuji. (pokrčí rameny a semkne rty k sobě. Když jí pak Kate nandá palačinku a zmíní se o výměnném obchodu, musí se zasmát.) Ano, tak tohle je jistě výměnný obchod století. Tak se do toho dáme. (Zakousne se do palačinky. Byla dobrá) No vidíš, palačinky ti opravdu jdou. Je dobrá. (pousměje se)

Jasně, kdykoliv mi tu přijď vypálit kuchyň. (zasměje se) A koktejl si opravdu někdy dám. Když ještě patřil bar naší rodině, někdy jsem tam chodila a vypomáhala. Taky umím pár koktejlů namíchat, ale nejsem profík. (dojedla první palačinku a vzala si druhou. Namazala si ji marmeládou a pak se pustila i do ní.) Neboj se, zas tak vážně bych to nebrala. Státnice určitě uděláš. (Pak se ale zarazí. Vlastně ani neví, co to Kate pořádně studuje.) Víš, tohle bude možná blbá otázka, ale... co vlastně studuješ, Kate? V jakém oboru jsi se zabydlela? (podívá se na ni. Ona se spíše věnuje svému novému telefonu, ale snad ji alespoň trochu vnímá, snad jí odpoví. Na spálené palačinky se jen pousměje.)

(Poslouchala ji pozorně, opravdu se chtěla dozvědět, co studuje a něco víc o ní. Aby byla zase o krůček blíž, aby s ní zase navázala trochu bližší kontakt.) Umění a jeho historii? To je pěkný obor. Rozhodně se hodí sem do New Orleans, protože tady na umění narazíš na každém rohu. Ať už jsou to galerie, nebo jen tak umění ulice. To samé je s hudbou a dalšími druhy umění. New Orleans a hlavně právě Francouzská čtvť je město kultury. (pousměje se a pak trochu svraští obočí, když řekne, že má dvě nenormální otázky a jednu normální. Když se jí zeptala na její číslo, pobavilo ji to. Uculila se a vzala si od ní mobil, kam namačkala svoje číslo. To si pamatovala, ale s ostatními čísly měla problém.) Pak mě prozvoň, ať mám já to tvé. (vrátí jí do ruky zpět mobil a pak se trochu zarazí při těch její dalších otázkách. Nadechne se. Netušila, že bude Kate zajímat její jméno, které jí původně dala, když už je zvyklá na toto.) Jmenuješ se Kate Becker, ale pokud ti jde o jméno, které jsem ti dala já, tak se jmenuješ Pauline Rousseau. S příjmením je to jednoduché. Ani by sis nemusela vybírat, jestli po otci nebo po matce. (ušklíbne se trochu. Tenhle styl humoru jí moc neseděl, ale někdy ho použila.) A pokud jde o tvoje narozeniny, narodila ses 6. června. (podívá se na ni s lehkým úsměvem)

No, tak v jedné galerii, muzeu, nebo tak někde snad budu za několik let pracovat. Pokud teda udělám ty státnice a můj dnešní sen se nevyplní. Původně jsem zvažovala, že bych si měla vzít nějakou ekonomiku, nebo něco takového. Sice by pak ze mě byla účetní, nebo nějaká podobně nudná práce, ale tam se zase dá snadněji najít nějaká práce. Sice ne za velký peníze, ale je to menší risk než umění. Ale já jsem prostě chtěla to umění a ne někde zavřená počítat. *Pronesla rozhodně a pokrčila nad tím rameny. Dřív si myslela, že nejspíš dělá chybu tím, že si nevzala tu jistotu. Ale jak to bude se ukáže až za několik let. Jakmile pak Genevieve naťuká svoje číslo do telefonu, tak si ji uloží do seznamu a poslouchá, co jí říká o jejím jméně a narození.* Tak konečně vím datum svých narozenin. A můžu si číst horoskopy. Takže budu blíženec... Budu si muset přečíst, co se o tomhle znamení píše. Já jsem si myslela, že jsem spíš lev, ale to bych se musela narodit později... A mimochodem to jméno se mi líbí. Zní vznešeněji než Kate. I když na Kate už jsem si zvykla, ale zase se mi nelíbí to moje příjmení. Asi bych si to měla nějak namíchat.

Jo, jasný, proč jít na jistotu a dělat práci, která tě nikdy nebude bavit. Já bych šla radši taky do risku stejně tak, jako jsi to udělala ty. Víš, někdy je mnohem důležitější to, co tě baví než to, co si myslíš, že bys měla dělat, protože je to jistota. (podívá se na ni a pak si vezme ještě třetí a svou poslední palačinku, protože už víc nesní. Napráská ji do sebe docela rychle. Opravdu jí to sladké přišlo dneska k duhu. Potřebovala doplnit pořádně cukry.) A tady se uplatníš, uvidíš. (Pousměje a zvedne se od stolu a dá svůj talíř do dřezu. Pak se opře o linku) No, uvidíš, co ti tvůj horoskop řekne. Ale já jsem vůči tomu trochu skeptická. Tedy jistě, něco určitě sedne, ale něco zase ne. Není to stoprocentní.. Je úplně na tobě, jestli se necháš přejmenovat a jak se necháš přejmenovat, nebo jestli jen začneš používat jiné jméno a na matrice to necháš být. Na jménu ani tak nezáleží. Ještě nějaké otázky? (pousměje se) Nejdeš náhodou na odpolední šichtu do Rousseau's? (povytáhne obočí) Chtěla jsem se stavit u Sophie, už dlouho jsem s ní nemluvila a nebyla s ní nijak v kontaktu. Měla bych to napravit.

To asi jo. Já jsem právě narážela na ty časopisové bláboly. Ale postavení hvězd má opravdu vliv na to, jací jsme. I když hodně dělá i fakt, jak jsme vychovávaní. Některé naše stránky mohou být potlačeny, jiné zase vypěstovány. Ale v základu jsme asi stále stejní jako v tom našem znamení. (nalije si sklenici vody a vypije ji) Já jsem se narodila ve znamení Panny. 10. záři přesně. (pousměje se) Nemusíš si se jménem dělat starosti. V dokladech můžeš mít něco jiného a můžeš si nechat říkat jinak. V tomhle zas takový problém není. Můžeš klidně zůstat Katherine Becker, protože to jméno už je s tebou spjaté. Nikdo se na tebe nebude zlobit, když nebudeš používat své původní jméno. (Ujistí ji. O jméno tady přeci vůbec nešlo. I když je pravda, že jméno Rousseau znamenalo jistou prestiž, nezáleželo na tom.) Fajn. Takže se sbalíme a vyrážíme do baru. (usměje se a když udělají opravdu vše potřebné a Kate se připraví, vyrazí společně do baru. Kate za svou šichtou, ona za Sophie.)