Genevieve´s flat

(Jakmile vyjde na chodbičku, rozhlédne se ze strany na stranu, jako by snad čekala, že tudy projede nějaké auto a ona se chtěla ujistit, že neskončí pod kolama. Stačila se tu už celkem porozhlédnout, aby věděla, že z obýváku vedou dveře na balkón. Proto zamířila s Genevieve tam. Slyšela malé rány, jak vždy protáhla Genevieve přes práh místnosti. V obýváku jde přímo k balkónovým dveřím, které pak následně otevře a vejde i s Genevieve na balkón.) Tohle jsem vždycky chtěla vyzkoušet. Vidíš to v každém druhém akčním filmu a vypadá to opravdu zábavně. (Zvedne Genevieve do vzduchu. Jednou rukou jí drží stále za nohu a druhou jí chytne za triko z boku. Díky kamenu, který už si stačila vsadit do prstenu, měla ohromnou sílu, kterou si vážně užívala. Pomalu dojde až k zábradlí a přehoupne Genevieve přes něj. Pustí jí triko a chytne za druhou nohu.) Jaký je odtamtud výhled? (Zasměje se)

(Neví, co se s ní bude dít, ale opravdu se jí nelíbí, jak ji vláčí Francesca za nohu. Malinko nadzvedne hlavu, aby vlastně viděla, co se chystá. Když směřuje Francesca k balkonu, tak se zamračí a snaží se svou nohu vyškubnout z jejího sevření. Dokonce se snaží oběma rukama zarýt nehty do podlahy. I když to její rameno tak schytávalo ještě víc. Nic z toho se jí ale nepovedlo a Francesca ji dostala tam, kam chtěla. Na balkon. Dívala se na ni docela vyjeveně a pak hlasitě vykřikla, když ji přehodila přes zábradlí. Vykloubená ruka jí volně visela a bolest v ní pulsovala. Druhou rukou máchala ve vzduchu, jako by se snad chtěla něčeho zachytit a zachránit se. Teď už měla strach, ale věděla, že nesmí povolit. Snažila se zvedat hlavu, aby jí tlak krve v mozku nezpůsobil nějaká těžký zranění.) Viděla jsem i lepší výhledy. (zafuní) Když mě pustíš dolů, to kouzlo se nikdy nedozvíš. (provokovala ji... ona jí to kouzlo stejně neproradí, takže tohle byla opravdu jen cílená provokace. Dneska tu buď umře nebo bude žít. Jiná možnost nebyla a ona byla srovnaná s oběma.)

(Nenechala se vyprovokovat. Už se rozhodla jakou možnost zvolí.) Seženu si ho od někoho jiného. Nebo naprosto jiné a lepší. Na tom už nezáleží. Pochopila jsem, že mi ho neprozradíš. Už jsi pro mě naprosto bezcenná a pro tohle město také. (Zesílí sevření a po chvíli slyší malé křupání, jak se Genevieve lámou kosti v nohou.) Ale měla bych ti první poděkovat, protože nebýt tebe, tak nemám svůj prsten a stále bych žila ve lži. Takže děkuji. (Pronese jako by to opravdu myslela upřímně, ale nebyla to pravda.) Škoda, mohli jsme být opravdu dobré kamarádky. (Vydechne a zavrtí krátce hlavou. Pak jen škubne oběma rukama a zlomí Genevieve ještě nohy, načež jí pak pustí nohy.) To by jsme měli. (Už se nepodívá, jak se z Genevieve stane placka. Odejde z balkónu a pak rovnou z jejího bytu se svými bratry.)

(Už pár dní neměl nějak, co dělat. Všechno měl naprosto dokonale promyšlené a čekal jen na vhodnou příležitost či, jestli se u něj neukáže Roderick s tím kouzlem na zabití Původních. Měl by pak vše mnohem jednodušší. Možná mohl Monique obeznámit konečně s detaily jeho plánu, ale měl ještě čas. Potřeboval zabít to dítě, až Hayley porodí a díky tomu mu zbýval ještě nějaký čas. Rozhodl se proto navštívit svou drahocennou sestru a optat se, jak se jí daří jako kotvě a s uřknutým Kolem. Byl si jistý, že už to vyšlo najevo. Chvíli postává kousek od domu a podezřívavě si měří ty dva muže u domu. Něco mu tady nesedělo, ale nevěděl co. Mohl sice nakráčet přímo k domu a kdyby mu ty dva chtěli zabránit ve vstupu, tak by je prostě zabil. Jenže pak uslyší výkřik. Povytáhne obočí. Tenhle výkřik by poznal snad i ze spánku, slyšel ho už mnohokrát za svůj život. Rychlým krokem obejde dům a pohlédne pak nahoru. Nevidí moc dobře, ale rozhodně na té budově bylo něco, co tam nepatřilo. Ve světle denního světla pak uvidí odraz zrzavých vlasů. Genevieve visí přes balkón? Zůstává stát dole se zvednutou hlavou vzhůru. Genevieve se začne rychle přibližovat dolů, padala. Ustoupí o dva kroky dál. Zaměří svou moc na Genevieve a zpomalí její pád. Dva metry od země se pak Genevieve zastaví ve vzduchu. Přejde až pod ní a pak jí zas pustí pomalu dolů a Genevieve mu spadne do náruče.) Nepřerušuji něco? Zdálo se mi, že se snažíš lítat. Víš, že nemáš křídla, že ano? (Povytáhne obočí.)

(Polkne, protože tohle pro ni nevypadalo dobře. Opravdu ji chtěla pustit. Zavřela oči a byla připravená k tomu, že prostě skončí na zemi a zpřeláme si vaz, ale předtím je ještě s obrovskou bolestí musela otevřít, když jí Francesca zlomila nohy a přímo rozdrtila kosti v nich. Padl další výkřik, který mohl slyšet Benjamin.) My dvě bychom nikdy nebyly kamarádky (odfrkne si a podívá se dolů a nestačí se divit, koho pod sebou vidí.) Ano, to bychom měly. (odpoví Francesce na poslední slova, protože ona se zrovna dívala dolů, kde čekal Ben na to, až ona bude padat. A byla si víc než stoprocentně jistá, že ji spadnout nenechá. Jakmile padala, nebylo to nic příjemného, ale za chvíli ji zachytily mocné mužské paže. Byla zase celí dobitá a domlácená, takže ji vše bolelo, sykne, když na něj dopadne a pak se podívá na něj, podívá se do jeho ukrančivě hnědých očí.) Právě jsem zjistila, že je nemám, ale mělo to spád, nemyslíš? (povytáhne obočí. Schválně zvolila slovo spád. I při tomhle všem dokázala žertovat a ještě k tomu žertovala před ním.)

(Zavrtí hlavou nad jejím žertem. Celá Genevieve. I na pokraji smrti dokázala žertovat nebo pronést nějaký sarkasmus, většinou mířený na jeho osobu.) Šetři raději dech na ty nadávky, které máš pro mě připravené. (Byl si až moc jistý, jak ho začne obviňovat, že tohle je jeho chyba. Kdyby jí totiž nevzal moc, tak by se dokázala svému útočníkovi bránit. Aniž by pak na něco čekal, rozejde se s ní do domu a pak nahoru do bytu. Po vstupu do bytu, hvízdne.) Škoda toho nábytku. (Vezme ji do obýváku. Pomocí mysli převrátí pohovku zpět na nohy a pak na ní položí Genevieve. Konečně si ji pořádně prohlédne. Utrpěla dost ran a podle všeho měla několik kostí v těle zlomených.) Kde chceš začít? (Povytáhne tázavě obočí. Genevieve bolest totiž rozhodně ještě neskončila. Zlomeniny jí bude muset narovnat, než jí je uzdraví a díky tomu si nějakou tu bolest ještě zažije.)

Jo, myslím, že to dokážu. (kývla hlavou, ale udělala to docela prudce, takže hned zase přestala, aby se jejím tělem nerozjela nová vlna bolesti. Každý krok, který s ní v náručí učinil, byl pro ni bolestivý, ale před ním ona rozhodně fňukat nemínila, takže prostě zatnula zuby a držela. Když s ní došel až do jejího bytu a písknul si nad tím, jak má zničený nábytek, tak se jen ušklíbne. Toho nábytku jí osobně bylo opravdu líto, protože měl svou historickou hodnotu a byl pohodlný. Trochu si vydechne, když skončí na pohovce a na chvíli se její tělo uklidní. Už má jednu poznámku na Benův účet na jazyku, ale překvapivě to není mířeno vůbec na to, co se stalo jí. Věděla, že by mu mohla opakovat do aleluja, že to on může za to, že ona se nedokázala ubránit, protože jí sebral moc, ale tak věděla, že tohle Benjamina nezajímalo. A tak prostě jen prohlásila jednu pro Bena jistě nevšední poznámku.) Jsi zodpovědný za zničení mého dokonalého nábytku. (Pak se podívala na svoje tělo. Kde že by chtěla začít? Možná by ráda už konečně zase hýbala nohama.) Nohama, začni nohama.

(Zavrtí hlavou nad její poznámkou. Možná by se zatvářil i pobaveně, ale zachoval si klidnou a vážnou tvář.) Chceš proplatit škody? Nedělá mi to problém, ale pochybuji, že najdeš ty samé kousky. (Pak už se tedy začne věnovat jejímu uzdravení. Přejde na konec pohovky k jejím nohám a nakloní se nad ní. Uchopí do obou rukou jednu její nohu. Pomalu jí začne narovnávat do původní polohy. Když je hotov, tak jí nohu vyléčí. Kosti jí srostou zpátky k sobě, jak měli a pohmožděniny zmizeli. Takhle to udělá i s druhou nohou. Šlo to sice docela pomalu, ale v konečné fázi měla opět obě nohy zdravé. Pak přejde zpátky. Tentokrát si klekne na zem k pohovce. Jednou rukou jí chytne za rameno a druhou za paži a bez varování jí tou rukou škubne a vrátí rameno do kloubní jamky. Tím to vlastně měla uzdravené, ale rozhodně citlivé, takže jí zbavil bolesti.) To nejhorší je za tebou. (Nakonec jí položí ruce na spánky a uzdraví veškeré pohmožděniny a rány na obličeji, který byl dost zřízený.) No má práce tady je hotova. Můžu opět jít. (Zvedne se ze země a opráší kolena, i když se vůbec neušpinil.)

Peněz mám dost, na tom mi nezáleží. Spíš jsem opravdu naštvaná přímo za ten nábytek. Byl původní, měl velkou cenu. (podívá se kolem na tu spoušť) Ale možná by šly nějaké ty kousky zrestaourovat. (uvažuje s přimhouřeným pohledem. Jakmile přejde k jejím nohám, už jen to, že její nohu vzal do ruky, bolelo jak čert. Jakmile jí ji začal rovnat, tak jí neušel slabý výkřik a zaťala zdravou ruku do pohovky. Když jí tu nohu léčil, cítila nepříjemné pálení, ale potom to najednou ustalo. To samé bylo s nohou druhou, zadržovala slzy, protože to opravdu hodně bolelo. Když jí škubnul tím ramenem, aby se vrátilo zpátky, zalapala po dechu a slzy jí opravdu vytryskly z očí. Ale bylo to jen pár slz bolesti, neplakala. Pak už se cítila docela dobře, tedy ještě na ten obličej, ale ten jí Benjamin uzdravil hned následovně. Vzhlédla k němu a chvíli si ho zkoumavě prohlížela. Nemínila mu děkovat, na jednu stranu za to může on, takže jen napravil škody, které sám spáchal, na druhou stranu tohle pro ni dělat nemusel a i když by ji nenechal umřít, mohl ji nechat se plácat tady se zlomenýma a vykloubenýma končetinama.) Tos přišel jen proto, abys mě zachránil a pak zase odešel? (povytáhne tázavě obočí) Řekla bych spíš, že jsi přišel, aby ses podíval, jak na tom jsem poté, co jsi mě obral o moc, poté, co se Kol zbláznil kvůli tvému uřknutí. Myslela jsem tedy, že alespoň zůstaneš na čaj. Pokud se mi pixly neválí rozsypané na zemi. (ušklíbne se)

Máš pravdu, nepřišel jsem, abych tě zachránil a pak odešel. To byla jen shoda náhod. (Pokrčí rameny a přejde o něco dál od pohovky. Očima prolétne obývák, který byl pěkně zdemolovaný.) A je to přesně, jak říkáš. Přišel jsem se optat, jak se ti daří jako kotvě a trochu se pobavit nad stavem Kola. Možná sis raději měla vybrat přeci jen Klause. Kol je moc snadný terč. Tak zahleděný do sebe, že si ani nevšiml, že mu něco provádím. (Pohlédne zpět na ní a přitom se ušklíbne.) Čaj si klidně dám. (Kývne hlavou, ale pak jeho pohled spočine na rozbitém stolku před pohovkou. Takhle si čaj nejspíše nedají. Přejde k němu a položí ruku na největší kus, zamumlá si pár slov pro sebe a stolek se pak složí zpět. Dřív by něco takového nezvládl, ale teď to byla hračka. Nebylo to vlastně složité a namáhající kouzlo, ale čarodějky a čarodějové neměli schopnosti, aby si mohli ulehčovat život. Měli dohlížet na rovnováhu.)

Jak se mi daří? (povytáhne obočí a konečně se postaví na nohy. Je ráda, že zase cítí všechny svoje končetiny normálně tak, jak mají být. Ale jedno bylo jisté, kdyby tu Benjamin nebyl, kdyby nedošlo k téhle velké náhodě, ona by byla mrtvá. Tedy, možná by ten pád třeba přežila, ale tím si při svém stavu nebyla jistá.) No, však jsi viděl sám. Je mi naprosto dokonale. (ušklíbne se) Moji nepřátelé ze mě mají teď snadný terč. A že těch nepřátel není zrovna nejmíň. Ale Francesca si teď myslí, že jsem mrtvá. Aspoň něco. (pokrčí rameny, vážně už necítí žádnou bolest. Jako by snad ani před chvílí ještě nevypadala na umření.) Klaus. Klaus byl naprosto úžasný milenec, vážně. Sex s ním... ach bože (chytla se za srdce a dělala takové menší divadýlko. Provokovala tím Benjamina, ale samozřejmě říkala taky pravdu. Klaus byl opravdu špičkový milenec.) Ale já jsem chtěla něco víc než jen úžasného milence, tak jsem skončila s jeho bratrem. I když je pravda, že mu nějakou dobu trvalo, než mě dostal. (na tváři jí hraje pobavený úsměv a pak ho sleduje, jak spravuje stolek.) Výborně, než dovařím ten čaj, mohl bys mi dát do pucu celý obývák, co říkáš? (povytáhne obočí a pak se otočí a vejde do kuchyně, která je naštěstí v pořádku. Uvaří čaj do konvičky, dá na tác dva šálky a med a jde s podnosem znovu do obýváku, kde tác postaví na stolek.)

Myslel jsem si, že máš taky mnoho přátel. Nebo snad ne? Kdyby za něco stáli, tak tě takhle bezmocnou nenechají samotnou, když ví, že máš hodně nepřátel. (Popravdě on si ani neuvědomoval, že by chtěl Genevieve někdo zabít. Jenže teď už to věděl. A jeho prioritou vždy bylo ochránit svou sestru, i když to tak vždy nevypadalo. Snažil se jí chránit před těmi monstry venku.) Možná bys měla svou kamarádku požádat, aby seslala na tvůj byt ochranné kouzlo. (Nejspíš by to udělal i sám a nezabralo by to ani minutu jeho času. Protočí oči, když začne básnit o Klausovi.) Ušetři mě těch nechutných poznámek nebo si budeš muset vydrhnout koberec. (Sice by se po těch slovech nepozvracel, ale opravdu to bylo nechutné. Pro něj ano. A ještě ta představa. Fuj. Ale pořád shledával sex s upírem jako lepší možnost, než se do jednoho zamilovat. Obě možnosti sice naprosto zavrhoval, ale ta první byla aspoň bez citů. Šlo prostě jen o vzájemné uspokojení. Raději už nepoví nic ani ohledně Klause a Kola. Nechá to prostě být, jako by Genevieve nic nevyslovila.) Nejsem opravář ani uklízečka. (Přejde k pohovce a posadí se na ní. Nadechne se a pomocí své moci opravdu začne skládat nábytek dohromady, i když svou poznámkou jí dal najevo, že to neudělá. Jenže ten nábytek byl opravdu hezký a měl svou hodnotu. Nedal se už někde sehnat a on sám si zakládal na vybavení svého domu. Nikdy by se do domu nepřitáhl nic moderního. Žil přesně tak jako žil před sto lety. Až na to, že pevná linka už nefungovala. Když přijde Genevieve zpět do obýváku, vznáší se všude nějaké kousky nábytku a všeho, co nebylo na svém místě. Postupně se pak vše poskládalo a vrátilo na svá místa.) Nemám rád binec.

Mnoho? (Povytáhne obočí) Definuj slovo mnoho. Spočítala bych je na prstech jedné ruky. On je velký rozdíl mezi přáteli a spojenci, bratře. (Objasní mu, protože ona si rozhodně nemyslela, že by měla mnoho přátel. Dlouhou dobu vlastně považovala za svou přítelkyni jen Sophie. A rozhodně nikdo moc nepřibyl. Možná Jackson, i když teď vlastně taky moc netušila, jak s ním na tom pořádně je.) A možná bys mohl být od té lásky a udělat to kouzlo sám, když už jsi tady. Nebo je to pro tebe hodně velký problém? (Chvíli na něm lpí zvědavým pohledem, ale pak nakonec uhne a musí se tvářit dost pobaveně nad jeho poznámkami o tom, jak bude muset čistit koberec, ale nechá to být. Jakmile se tedy vrátila s tím čajem, tak se hezky koukla kolem sebe, jak všechny kusy nábytku pomalu ale jistě zapadají na své místo.) Ano, vím, že nepořádek nesnášiš, proto mi bylo jasné, že nakonec ten nábytek budu mít v pořádku. (Vezme konvičku a naleje do obou šálků čaj. Poté si sedne na pohovku, jeden šálek podá Benovi, druhý si vezme sama. Chvíli fouká, než se napije.) Mimochodem, to se Sophie, ta svolaná schůzka jejím jménem, výborný tah.

A tvoji spojenci tě teď určitě považují za neužitečnou, a proto by pro tebe nehnuli ani brvou. (Jemu bylo celkem jedno, kdo je její přítel nebo spojenec. Pro něj všichni byli nepřátele. Ušklíbne se, když zmíní, že by to kouzlo mohl udělat on. Měl to vlastně trochu v plánu, ale až po jeho odchodu. Teď byla Genevieve v bezpečí, když tu byl on. Genevieve ho znala dobře. I jeho smysl pro pořádek. Ještě teď si vzpomíná, když jí učil telekinezi, jak vrátil hned květináč na své místo, když ho ona posunula. Nesnášel, když bylo něco na jiném místě, než být mělo. Vezme si od ní šálek čaje a nasaje jeho vůni. Skoro se až pousměje. Pak pohled obrátí na ní.) Může si za to sama. Nemá se bratříčkovat s upíry. Čekal jsem tedy větší nárůst na své straně, ale i ta polovina stačí. I když to jsou jen ovce, které přecházejí od jednoho vůdce k druhému, protože si nedokáží vytvořit vlastní názor. (Pokrčí lhostejně rameny. Vlastně s těmi lidmi neměl vůbec nic v plánu. Mohl by je možná k něčemu využít, ale zatím pro ně neměl využití. Rozhodně by jim nesvěřil důležité části jeho plánu. To by raději udělal vše sám, i když by to bylo časové hodně náročné.)

Neřekla bych, že tak úplně. Moc možná nemám, ale stále mám mozek. (ukáže na svůj spánek. Nikdo jí nemůže vzít to, co už umí a zná. Může radit, může vymýšlet věci, může se angažovat jinak. Není bezcenná, není tak úplně bezmocná. Je pravda, že sílu mysli někdo ocenit nedokázal, ale kdo ano, tak ji rozhodně nebude zavrhovat, že nemá moc, tudíž je k ničemu. Ona sama si to o sobě z počátku myslela, ale tím by akorát udělala radost Benovi. Ne, ona stojí za hodně.) Na druhou stranu, ty jsi jí alespoň pomohl od špinavých zrádců a lidí bez názoru a ovcemi, jak ty říkáš. U ní teď zůstali jen ti nejsilnější a nejloajálnější jedinci, takže jsi jí vlastně zas až tak neuškodil, bratře. Možná jsi jí spíše pomohl. Coven je teď alespoň soudržnější, i když má oslabený počet. (napije se čaje) Na té schůzce byla prý i naše dcera.

(On sám si rozhodně nemyslel, že by Genevieve bez své moci byla bezcenná. Jak řekla, měla mozek a v něm toho bylo spousty. Byla chytrá a rychle se učila. Mohla teď třeba vymýšlet kouzla nebo někomu radit a vsadil by se, že ten někdo bude Sophie, protože ta disponovala mocí a byla její kamarádka. A i kdyby neměla znalosti, byla užitečná jako kotva. V nadpřirozeném světě vlastně teď byla dost důležitá.) Víš, že mi šlo o oslabení na počtu. Nic víc v tom nebylo. Dokonce jsem ani neměl v plánu převzít coven. Dříve jsem po tom toužil, ale teď? Uvědomuji si, že to byla hloupost. Coven pro mě už nemá žádnou cenu. Jsou to akorát starosti navíc. (Kývne hlavou a lehce se napije čaje.) Ano to byla. Chvilku jsme si pak spolu povídali. Měla nějaké otázky. (Mávne nad tím rukou. Pro něj to nebyli žádné důležité otázky.)

Ano, vím, že ti šlo o oslabení počtu. Protože to teď hraje do karet předkům. A vlastně i tobě, protože až se rozhodneš znovu zasáhnout a budeš z toho potřebovat vynechat coven, předci se zbaví Sophie a ty tak budeš mít volnou cestu. (Vydedukuje, protože bylo víc než jasné, proč tohle všechno dšlal. Chtěl mít volnou cestu ke Klausově dceři. Chtěl se postupně zbavit všech, aby mu nestál v cestě nikdo.) Kdo bude další? Elijah? Rebekah? (povytáhne obočí. Je jí jasné, že jí na to neodpoví, protože to byly jeho plány, ale ona není hloupá, aby si nedala dvě a dvě dohromady. Všechno spěje k tomu, že bude obětováno Klausovo dítě a Benovi vlastně už ani nezbývalo moc kroků k tomu, aby se mu to povedlo.) Ano, otázek má hodně, ale nikdo jí to nemůže dávat za zlé.

(Zasměje se její dedukci. Teoreticky vlastně byla správná.) Vlastně máš pravdu, i když takhle jednoduché to stejně není. Sophie se před předky uzavřela a oni k ní teď nemají tak dobrý přístup jako dříve. Možná využívá jejich magii, je vůdce covenu, ale nevěří, což způsobuje dosti velké problémy pro ně. Vlastně to byl jeden z důvodů, proč jí nezabili už na tom hřbitově, když odmítla zabít to dítě. Druhý důvod jsem byl já. (Co mají předci v plánu on sám nevěděl. Nevěděl zda se nějak zbaví Sophie či ne a pokud ano, tak tomu stejně nikdo nezabrání. Proti předkům se nedá chránit, pokud by se od nich neodstřihla a na to neměla dostatek moci.) Hm vlastně nevím. Mohl by to být kdokoliv. Zbývá ještě hodně lidí. (Promne si bradu palcem a ukazováčkem a tváří se hodně zamyšleně. Nepotřeboval se zbavit jen těch dvou. Byla tu ještě Alisea a Klaus. Možná i poslední člen jejich rodiny - Finn. Na ním moc nepřemýšlel vlastně.) Myslela si, že kdyby všem řekla, co jsem ti udělal, tak by se ke mě otočili zas zády. Vysvětlil jsem jí, že rodinné hodnoty se v covenu necení.

Ano, Sophie nevěří stejně tak jako nevěřím jí, jako jsem nevěřila nikdy. Však víš, že jsem nikdy nebyla vzor poslušnosti a oddanosti předkům. Jsou to prostě zakrněle uvažující a ještě k tomu jsou to duchové. porč by měli život živých ovládat mrtví? (podívá se na něj) Ty v ně věříš, no ty jsi vlastně taky dost zpátečnický v těchto ohledech (ušklíbne se... Když by se to tak vzalo, tak Ben nyl vlastně takový xenofob a rasista zároveň.) Předci ale vždy najdou nějaké kličky nebo uličky. Jsem si jistá, že ti rádi usnadní práci. (Vlastně se tady v klidu baví o Benových plánech, i když to znamená problémy pro ni, pro její přátelé, pro její spojence) Pro tebe nikdy nebyl počet protivníků příkoří. Dokázal sis poradit. A já tu s tebou o tom v klidu mluvím, ačkoliv stojím na druhé straně barikády a nechci dovolit, abys ublížil nevinnému dítěti. Co bys dělal, kdyby někdo něco chtěl udělat tvojí dceři? Co bys dělal Bene? (podívá se na něj docela se zájmem, protože tohlé jí teď opravdu zajímá) Ano, coven nikdy neuznával hodnoty, které by uznávat měl.

Ano ty v ně nevěříš a nikdy jsi nevěřila. A já v ně zase věřím. Díky nim jsem tady. Díky nim jsem dostal druhou šanci. A díky nim jsem se opět postavil na nohy po smrti naší matky. Dá se říct, že mě vlastně vychovali, i když se mnou byli jen v duchovním smyslu. (Benjamina vlastně předci opravdu vychovali. Dá se říct, že díky nim je člověkem, kterým se stal. Stvořili ho podle sebe. Byl jejich dokonalým dílem.) Uvidíme, co se stane. Všechno je ještě stále ve hvězdách. (Zvedne koutky úst do opravdu malého a krátkého pousmání) Důležití nejsou lidé, ale prostředky a těmi já disponuji. Možná teď je nevinný, ale později se z něj stane monstrum jako jeho otec a bude terorizovat celý svět. Proč se mě ptáš, když odpověď na tu otázku znáš? (Samozřejmě by tu osobu bez rozmýšlení zabil. Stejně jako nedovolil, aby někdo ublížil jeho sestře, tak by nedovolil, aby někdo ublížil jeho dceři. Mohla ho nenávidět, stranit se mu a mít jakékoliv názory na jeho činy, ale to nezmění fakt, že by zabil kohokoliv, kdo by se k ní jen přiblížil se špatným záměrem.)

Nevěřila jsem v ně, protože jsem právě viděla, co z tebe udělali. Viděla jsem, jak jsou krutí, viděla jsem, čeho jsou schopní. Nezáleželo jim na ničem, jen na moci. Nezáleželo jim na jiných hodnotách. Tohle město je hříčka mocností. Tluče se jich tu několik a stále probíhají boje o to, kdo je silnější. Přesto by město a frakce byli mnohem silnější, kdyby společně dokázali jít za stejným cílem, ale to oni nedokáží. Je to utopie. Mír v tomhle městě je prostě utopie, protože tu bude stále někdo, kdo bude chtít bořit křehký mír. (vypije celý šálek čaje a nalije si další) Ty jsi obrazem toho, jak krutí dokáží předci být. Zabít nevinné dítě. Nemůžeš vědět, jaké bude, až vyroste. Nemůžeš vědět, jaké bude mít hodnoty. Není to o tom, jakou nálepku ti dají ostatní, je to o tom, kým jsi ty sám. Tenhle přístup se mi prostě nelíbí a já budu stát za Klausem, budu stát za Hayley. Možná už nemám svou magii, ale to nevadí. Podpořím je, jak budu moci. Oni chrání svou nenarozenou dceru stejně jako ty bys chránil tu svou. (podívá se na něj a chvíli na něm setrvává pohledem, samozřejmě, že jej jí jasné, že by nenechal a nedovolil by, aby někdo Kate ublížil, ona to věděla, jen to chtěla slyšet z jeho úst. Neřekl to sice nahlas, ale jeho přístup tomu vypovídal. Benjamin je zvrhlý, nikdy nedokázal chránit ji před sebou samým, ale před okolím ji chránil, tedy až na výjimky v podobě jeho slavné party, hlavně před Oliverem ji nechránil, chtěl ji za něj dokonce provdat. Ale ona se před ním ochránila sama tím, že ho prostě zabila.)

(Dívá se na Genevieve a poslouchá jí s pozvednutým obočím. Měla pravdu, že předkům záleží jen na moci. On to věděl moc dobře, ale byl úplně stejný. Také mu záleželo jen na moci.) Řekni mi jaký společný cíl by měli mít čarodějky, upíři a vlkodlaci? Víš, že by to nikdy nefungovalo. Jak jsi sama řekla, vždy tu bude někdo, kdo bude chtít bořit křehký mír. A nemusí to být zrovna někdo jako já. Může to být prostě obyčejný upír. Vždycky si někdo najde důvod, proč zaútočit na jinou rasu. (Všichni se nenávidí navzájem a jen někteří jedinci spolu dokáží vycházet, ale nikdy by spolu nedokázali vycházet všichni. To prostě nejde.) Víš tohle vlastně nepožadují předci. Tedy požadují, ale sami od sebe by tohle nikdy nepožadovali. Chtěli tvou smrt. Jenže drahá Esther chtěla něco jiného. A pokud to dítě umře, bude spokojená ona i předci. Ona získá smrt dítěte a předci jeho moc. (Jméno Esther řekne s mírnou nechutí v hlase. Byla to sice silná čarodějka, tedy vlastně měl teď její moc on. Chtěla zabít celou rasu upírů, ale v první řadě ji stvořila ona. Využila své moci, narušila rovnováhu a vytvořila ty pijavice. Díky tomuhle k ní cítil odpor jako k celé rase upírů.) Stůj si, kde chceš Vie. Ale nediv se, až padneš na své dno, kvůli tvé víře. (Mohl říct spíš kvůli její nedůvěře, ale Genevieve vlastně věřila. Věřila v něco a někoho jiného než on. K její poslední větě se nevyjádří. Nezajímá ho, že oni chrání svou nenarozenou dceru. Vůbec se v prvé řadě neměla počít. Byla to naprostá hříčka přírody. Hybrid, který může mít děti. Další hybrid v těle vlkodlaka. Bylo to prostě odporné. Zavrtí hlavou a dopije čaj, odloží šálek na stůl.)

No právě. Nejde to, jak jsem řekla, je to utopie. Tlouct se tu bude vždycky někdo, i když někteří jedinci budou dělat mnohé proto, aby to tak nebylo. Třeba jako otec Kieran. Má spásnou myšlenku v tom, že nějaká smlouva zajistí mír. Ale mám spíš pocit, jako by ta smlouva vyvolala ještě větší spory a rozbroje. Už jen kvůli tomu, že když se něco poruší, hned se všichni odvolávají právě na tu smlouvu. Ale ta smlouva je jen cár papíru, na který nebude nikdo brát zřetel, pokud nebude sám chtít. (zakroutí hlavou) Tohle město nebude mít pokoj, nikdy. (uzavře to. Ben měl pravdu v tom, že až tu nebude on, najde se zase někdo další, kdo půjde v jeho šlépějícj, nebo někdo, kdo si bude myslet, že on je pánem situace a všichni musí chodit, jak on píská. Tohle město bylo prostě v jednom začarovaném kruhu. Jakmile začal mluvit o tom, že tohle nepožadují předci, nakrčí soustředěně obočí. Jakmile vysloví jméno Esther, její obočí se vyřítí nahoru.) Esther. Takže za tímhle vším stojí Esther, ale předci si taky přijdou na své. Čím víc se začíná její jméno skloňovat, tím větší mám vůči ní averzi. (zavrčí, ale na Benovi bylo vidět, že on Esther také zrovna moc nefandí) Padla jsem už tolikrát, že si říkám, že moje dno musí být sakra hluboké, protože to pořád ještě jde jít hloubš a hloubš, ale já se stále zvedám a vyhrabávám se z toho bahna. (Podívá se na prýzdný šálek) Mám ti dolít?

Lidé. Vůbec by se neměli plést do záležitostí nadpřirozena. Nepatří do něj, nemají právo, aby do něčeho takového mluvili. A ta vaše smlouva? Byla opravdu k popukání. Všichni jste se dohadovali o vašich právech, ale doopravdy jste v ní nikdo nevěřil. Možná tak ten kněz a Původní, který si myslí, že může spasit duši svého bratra a celý svět. (Ušklíbne se a zavrtí hlavou. Nechápal vlastně, proč všichni tu smlouvu podepsali. Možná právě proto, aby se na ní mohli kdykoliv odvolat, jak řekla Genevieve.) Tak přeci jenom sdílíme jistou averzi aspoň k jednomu člověku. Nikdy bych nečekal, že to bude zrovna někdo z mého druhu. Tedy z našeho. Teoreticky se stále řadíš mezi čarodějky, i když nemáš svou moc a jsi kotva. (Pokrčí rameny.) Nikdy jsi nepadla na úplné dno, ale to se může změnit. (Nevyhrožoval jí tím, spíš jí upozorňoval. Jednou se opravdu může dostat na úplné dno a třeba se z něj už nevyhrabe. Zavrtí hlavou a zvedne ruku v odmítavém gestu.) Půjdu. Myslím, že naše výměna názorů a jedno sdílení pro dnešek stačí. Šetřeme si témata na další konverzaci. (Zvedne se z pohovky a poupraví si sako.) K východu trefím sám. Měj se sestřičko. (Naposled se na ni podívá a pak jednoduše odejde z bytu pryč. Jakmile se za ním zavřou dveře, sešle na její byt ochranné kouzlo, aby se dovnitř nikdo nedostal kromě majitelky a odejde.)

(Po odchodu Benjmina ještě dopíjela čaj a přemýšlela o jejich rozmluvě. Bavili se spolu normálně, bez zbytečných poznámek a posměšků. Sice každý stál úplně někde jinde, ale dokázali spolu komunikovat, tak proč to alespoň takhle nedokázalo fungovat předtím? Možná opravdu byla malá otravná holka a možná s ní benjamin prostě neměl tolik trpělivosti, aby s ní mohl jednat jinak. Ale teď jsou dospělí oba dva. Vědí, co chtějí, vědí, za čím mají jít. Když zrovna nestojí proti sobě jako nepřátelé v nějaké bitvě, dokáží se chovat jako sourozenci, ale počítá s tím, že takovéhle rozmluvy jsou a budou šistě vzácnoostí.
Zanedlouho po jeho odchodu šla spát, protože byla vyčerpaná z toho ranního incidentu, který tu proběhl. Ale Francesca si teď myslela, že je mrtvá. Toho by možná mohla nějak využít, ale teď o tom nebude uvažovat. Usnula brzy a vstala za svítání. Sedla si ke stolu a snažila se dát dohromady již rozpracované kouzlo, které by mohlo pomoci Kolovi. Když ho měla hotové, dala vědět Sophie, která ale zrovna měla dost věcí na práci a proto slíbila, že k Abattoiru pošle čarodějku z covenu, které věří, aby vyzkoušela na Kolovi to kouzlo. Vyrazila tedy k Abattoiru.)