Genevieve´s flat

Jdi pryč. (řekne pevným tónem, snaží se znít přesvědčivě) Ještě jsem nevychladla. Nemám náladu na to, abychom mluvili. (podívá se na něj a dívá se mu do očí stejně jako on jí.) Vem si svoje věci a jdi. Nechci to opakovat. Možná, možná, že za pár dní si budu mít náladu promluvit, ale teď mám hodně práce. Benjamin bohužel nepočká.

Vždyť je jedno, jestli si promluvíme už dneska nebo za pár dní. Ale když si promluvíme teď, nebudeš už na naše problémy muset myslet, a budeš se moct soustředit jenom na zabití Benjamina. *Byl si jistý, že Genevieve nad tím, co se včera stalo, hodně přemýšlí. Vejde do bytu, aniž by mu to dovolila a šel blíž k ní. Dělal krůček po krůčku, až zahral Gen úplně ke zdi.* Promluvme si. *Jeho obličej byl od toho jejího jen kousek.*

(Musela uznat, že v tomhle měl pravdu. Pokud si promluví už teď a vyřeší to, ať už rozchodem či usmířením, nebude se muset na to soustředit a bude moci svou plnou pozornost věnovat Benjaminovi. Avšak stále neměla ten pocit, že má náladu se s Kolem o čemkoliv teď bavit. On ale drze vstoupil do bytu, jak jinak a dokonce ji přiměl couvat tak dlouho, dokud nenarazila na zeď. Podívala se za sebe a když vrátila svůj pohled před sebe, Kol stál těsně u ní) Nelep se tak na mě (podívá se mu do očí, ale není si jistá, jestli ji poslechne)

*Když mu Gen řekne, aby se na ni nelepil, stěží udržuje vážný obličej. Jako by se jí to nelíbilo, že se na ni lepím.. Vážně má nutkání se pousmát, ale na tváři udrží ten vážný obličej, co do teď.* Ještě se na tebe ani moc nelepím. *udělá ještě jeden malý krok směrem k ní. Blíž už snad ani jít nemůže.* Teď se na tebe lepím. *nakloní se k jejímu uchu a pošeptá jí to do něj..*

(Když přijde ještě blíž a opravdu se na ni nalepí a pošeptá jí to do ucha, začne jí bušit srdce jako splašené. Nejde to ovládnout, kéž by to mohla ovládnout, ale tohle je samovolná reakce, polkne. Nenávidí se za to, že se jí rozbušilo a že to Kol může slyšet. Nic to ale nemění na tom, že je na Kola naštvaná, je zklamaná a bolí ji, co udělal.) Chtěl jsi mluvit, tak mluv. A nelep se na mě (snaží se rukou ho trochu odstrčit, ale jen se jí zaklíní mezi jejím a Kolovým tělem)

*Slyší, jak se Gen rozbušelo srdce, když jí to zašeptal do ucha. Nepatrně se pousmál. Potom, když mu Gen řekne, aby začal mluvit, se pořádně zhluboka nadechne. Žádnou velkou řeč si nepřipravoval, takže se asi prostě omluví. Co měl taky dělat jiného? Trošku se odtáhne od jejího obličeje, aby jí viděl pořádně do očí.* Nezbývá mi nic jiného, než se ti prostě omluvit, Gen. Mrzí mě to a netuším, co to do mě vjelo, proč jsem to udělal... *to vážně netušil. Vůbec nevěděl, proč to udělal. Claire už byla jenom jeho kamarádka.* Miluju tebe, ne Claire. *zadívá se jí do očí.*

Netušíš, co do tebe vjelo? Trochu blbá výmluva, nemyslíš? Možná by ses mohl snažit trochu víc, protože není normální jen tak líbat někoho, ke komu, jak tvrdíš, nic necítíš, pokud máš doma někoho, ke komu, jak tvrdíš, něco cítíš. To prostě není normální. (podívá se na něj... stále nemohla pochopit, proč to udělal) A jak ses mě včera ptal, co bylo to ráno? Odpovím ti. Byl to jasný důkaz toho, jak jsi dal přednost Claire přede mnou.

To není žádná výmluva, říkám ti pravdu. Mohl jsem si taky vymyslet, že to Claire začala líbat mě. Ale já ti lhát nechci, tak proto ti říkám pravdu. Zkus mi prostě věřit, Gen. Sám jsem v sobě měl pár skleniček bourbonu, tak se to prostě stalo.. *Gen má svojí ruku pořád zapřenou mezi jejich těly..* Ty jsi ale neslyšela, jak do toho telefonu zněla. Byla totálně na mol a v Rousseau's to určitě nebyla jen jedna sklenička, kterou rozbila. Stačilo málo a klidně mohla někoho zabít. *což se vlastně stalo* Třeba tu mladou barmanku. To je čarodějka, ne? *na chvilku se odmlčí.* Mrzí mě to.*Chytne ji za tu její ruku, kterou měla mezi jejich těly.*

No tak to bys byl vážně charakter, kdybys to hodil celé na ni. A stejně by ti to asi jen těžko pomohlo, když jsem to celé viděla. (podívá se mu pevně do očí. No tímhle si opravdu nepomohl) Těch pár skleniček bourbonu v sobě míváš víc než často. Jakou mám záruku, že se ti tohle neděje neustále, když sobě máš nějakou tu skleničku bourbonu. A vůbec. Nevymlouvej se na bourbon. To je hloupost. I když je někdo opilý v tom momentě dobře ví, co dělá. (podívá se někam stranou, v očích má bolestný výraz.) Ano, je to čarodějka, jistě by jí dokázala přinejmenším něco podpálit. (podívá se na něj zpět... veškeré jeho omluvy ignoruje)

*Vypadá to, že Genevieve byly jeho omluvy úplně někde. Byla na něj prostě naštvaná. Nejvíc ho štvalo to, že k tomu měla dost pádný důvod.* Nemám. Neopíjím se tak často.. *ani si neuvědomuje, že pomalu každý večer chodí někam do baru a domů se vrací pěkně opilý. Když mu Gen řekne, ať se nevymlouvá na bourbone, nepatně zavrtí hlavou.* Já už nevím, co ti mám ještě víc říct, abys mi odpustila. Jak se ti mám ještě omlouvat? *nepřestává ji držet za ruku.. Buď si to Gen ani neuvědomovala, že ji chytil, a nebo jí to nevadilo.*

Vazne? Neopijis se tak casto? (podiva se na nej nechapave) chodis opily vecer co vecer, Kole. (podiva se na nej. Ma pravdu, pokud mu chce odpustit, mela by to udelat a nemucit ho tady. Uz se omluvil. Rozhodne se ale jit na to trochu jinou cestou. Tuhle otazku, kterou se chysta polozit ma na mysli uz hodne dlouho. Podiva se mu do oci) Tebe neco trapi? Neco, co mi nerikas? (samozrejme tim nemysli tuhle situaci, ale neco kvuli cemu se posledni dobou chova jinak)

*Mohl by namítnout, že teď chodil opilý protože Gen věčně nebyla doma. Pořád něco zařizovala ohledně Benjamina a tak. Ale to neřekne, nechce ji naštvat ještě víc.* Fajn, uznávám, že jsem poslední dobou dost pil.. *Když se ho zeptá, jestli ho něco trápí, zavrtí nesouhlasně hlavou.* Ne, Gen, nic mě netrápí. Teda jediný, co mě trápí je to, že jsme už zase rozhádaní, a to kvůli mně. *A taky to, že ses rozhodla jít za Benjaminem..*

Fajn. Alespon to tedy priznas, i kdyz jsem ti s tim musela pomoct. (povytahne oboci a pohne prsty, ktere ma v jeho dlani, cimz jasne naznacila, ze vi o tom, ze ji drzi za ruku.) Takze nic. Jen te proste prestalo bavit byt slusnak. Nemam s tim problem, dokud nezacnes libat zrovna Claire nebo kohokoliv jinyho. (Ma rada bad boye, ale podvadet nebylo drsny, bylo to ubohy. Teda ne, ze by polibek brala jako podvod, ale namichlo ji to)

*Pousměje se, když Genevieve pohne prsty, je jasné, že o tom ví. Ví o tom, že ji chytil za ruku a nevadí jí to. Kdyby jí to vadilo, dávno by ho pustila. A kdyby vážně tak moc chtěla, aby vypadnul, už by tady nebyl. Vždyť jí stačí máchnout rukou a on bude venku z bytu a dovnitř se už taky nemusí dostat.* Tady nejde o to, že by mě už nebavilo být slušňák. Ani mi nepřipadá, že bych se choval nějak moc jinak.. Teda kromě tohohle, což se už nebude opakovat. *ujistí ji.* Gen, potřebujeme zase důvěřovat. Já ti důvěřuju a teď musím ještě nějak získat tvou důvěru ve mě nazpátek. Nikdy jsem nikoho nemiloval víc, než tebe, to mi musíš věřit.. *celou dobu se jí dívá do očí.*

(Je už klidnější. Nějakým způsobem ji jeho stisk uklidňoval. Nějakým způsobem ho prostě byla schopná vyslechnout, aniž by mu lámala kosti v těle a omlátila ho o stěnu, než by ho pak kouzlem vyhodila, i když když se teď tak zamyslela, nebyla by to špatná podívaná. Tyhle myšlenky ale setřásla a podívala se zpět na Kola) Hele, jestli se chceš chovat jako starý Kol, tedy alespoň takhle tomu všichni říkají, pro mě za mě, klidně. Já se s tím nějak popasuju, jsem velká holka, zvládnu to. (vydechne) Ale tak nějak bych vážně stála o to, kdyby to šlo bez dalších žen. A doufám, pro tvoje dobro, že už se to opakovat nebude. (oblízne si rty) Já jsem nikdy nikoho nemilovala až tebe (řekne jeho větu trochu upravenou svým poměrům) A nezměnilo se to. Ať bych chtěla nebo nechtěla i po tom incidentu se to nezměnilo.

Já vím, že jsi velká holka a zvládneš to. A myslíš, že bys zvládla, kdybych se choval tak půl na půl? Měl bych něco ze starého Kola a něco z toho současného? *na chvilku se zarazí.* Počkat, kdo mi jako takhle říká? *trošku pozvedne obočí, když se jí ptá.* Nebude se to opakovat. Myslím, že by to pro mě asi neskončilo moc dobře.. *Usměje se, když řekne tu svojí poupravenou větičku, kterou řekl před chvílí on.* Moje city vůči tobě se taky nikdy nezmění. *pousměje se, opře si svoje čelo o to její, chvilku se jí jen tak dívá do očí a potom jí dá takovou malou, opatrnou pusu.*

(Zamyslí se, když se jí zeptá, kdo mu říká, že se chová jako starý Kol. Je jasný, že musí jít o jeho sourozence, vlastně jí to říkají všichni. Tedy až na Finna, s ním se nebaví) To je jedno (mávne nad tím volnou rukou) Nikdy? Já jsem přeci neřekla nikdy, řekla jsem po tom incidentu (podívá se mu provokativně do očí. Samozřejmě, že ho popichuje. Když jí dá opatrnou pusu, znovu se jí rozbuší srdce. Ona je do tohohle chlápka vážně opravdově zamilovaná.) Sakra, já musím být zatraceně labilní. (semkne rty a zakroutí nad sebou hlavou a pak ho nečekaně intenzivně políbí)

*Když řekne, že je to vlastně jedno, dojde mu to. Kdo by to říkal jiný, než jeho drazí sourozenci?* Rebekah, co? *Stejně se jí nakonec zeptá. Jak moc je na ni teď naštvaný. Ne jenom proto, že vyhodila Claire, ale hlavně kvůli tomu, že mu zlomila vaz. Úplně se těší na tu chvíli, až jí ho zlomí na oplátku..* Možná, trošku míň než já. *zasměje se, a když ho Gen nečekaně políbí, tou volnou rukou ji vezme zezadu za krk. Popravdě nečekal, že to půjde takhle rychle. To usmiřování. Myslel si spíš, že bude muset Gen přemlouvat mnohem víc..*

Říkám, že je to jedno. Ten nebo ti dotyční má či mají očividně pravdu, takže...A k tomu půl na půl (začala o tom přemýšlet opravdu až teď) To znamená chlast ano, děvky ne. Nebo snad chlast ne a děvky ano? (povytáhne obočí a podívá se na něj. Samozřejmě ho tím trochu popichuje. Když ukončí svůj polibek, podívá se na něj) Ne, jsem vážně dost narušená. (kousne se do rtu.... je si jistá, že by na Kola vydržela být naštvaná mnohem déle, ale tak nějak to prostě chtěla mít za sebou) Tohle ale neznamená, že nechci, abys zůstal na plantáži. Myslím, že nám to prospěje. 

*Bylo mu jasný, že mu tak říká Rebekah a ostatní jeho sourozenci.. Ale tak to je jedno, nebude to řešit. Když se ho zeptá, jestli chlast ne a děvky ano, dělá, že přemýšlí. Možná, že ji tím chce trošku vyprovokovat.* To si vybírám spíš tu první možnost. *zasměje se.* Nechci se vzdát ani tebe ani alkoholu, takže tahle možnost je ideální. *přikývne, když řekne, že chce, aby zůstal na plantáži.* Mám stejnej názor. A už mám dokonce i sbaleno. *podívá se směrem ke dveřím a pak se otočí zase zpátky na Gen.*

Fajn. Opily si ted budes stejne chodit na plantaz, takze mi to asi bude moct byt jedno. Ale opovaz se tahat si tam zensky. (vztyci vyhruzne prst) Jo, sbaleno mas. Dost peclive (podotkne) A ocenila bych, kdybys zvonil, kdyz prijdes. A kdybys daval vedet, ze prijdes. (diktuje si to, co ji predtim vadilo)

Neboj, se. To totiž nehrozí. Stejně v domu na plantáži budu co nejmíň to půjde.. Nevím, jestli jsi měla příležitost si toho všimnout, ale s Finnem se nemáme zrovna moc v lásce... Rozkaz, slečno. Předtím, než přijdu, ti budu volat a budu i zvonit. *pak se na chviličku odmlčí.* A klíče vrátit nechceš? *tázavě se na ni podívá. Samozřejmě, že to myslel spíš z legrace, nemyslel to vážně.*

Aha. Takze budes travit vic casu v baru nez na plantazi. Rozumim. (podiva se nekam do strany a pak zase na nej) A jestli se chces opravdu zapojit do tech planu kolem, myslim, ze je mozna na case, aby sis promluvil s Elijahem a abys ukazal, ze uz nejsi prerostle dite, ale dospely. Pokud to tedy ukazat jde. (ujede ji poznamka) Klice? ale jo, naval (nastavi ruku a ceka, jak Kol zareaguje. Vi, ze to nemyslel vazne)

Já prostě Finnovi nevěřím. U něj nikdy nevíš, kdy je s tebou a kdy je proti tobě.. Ví vůbec o tom vašem plánu? *zeptá se jí. Popravdě si nemyslí, že by to měl vědět..* Jo, měl jsem v plánu mu zavolat, abych se s ním domluvil, jak můžu pomoct. No to si piš, že to jde. *zasměje se. Trošku se podiví, když mu řekne, aby jí dal klíče.* Nedám, asi si budeš muset vyměnit zámky. *zašklebí se na ni.*

Nemyslim si, ze Finn neco vi. A jestli je vazne takovy, jak rikate, mozna by spis nemel. Ale na druhou stranu, mozna by se mu nekdo mel snazit rozumet. (pokrci rameny) No, nekdy mam spis pocit, ze to nejde. (skousne si ret) Fajn. (stahne ruku zpet) necham si vymenit zamky. Aspon budu mit jistotu, ze budes opravdu zvonit. (rekne na oko vazne, ale zamky menit nehodla)