Genevieve´s flat

(Zvonek se ozve pár minut před devátou. Jackson je opravdu přesný. Zvedne se od svého čaje a jde mu otevřít. Je docela zvědavá, co se děje. Že by už měl ty kameny? Pokud ano, znamenalo by to, že ona může někoho poslat pro krev toho hybrida. Nebo by si pro ni snad měla zajet sama? To ještě neví. Otevře dveře a kývne) Jacksone, dobré ráno. Pojď dál. (uhne mu ze dveří) Takže, co se nemohlo vyřešit v baru, ale musela jsem ti kvůli tomu psát svou adresu? (povytáhne obočí, pak se vrátí zpět do kuchyně s jídelnou, postaví se k lince) Dáš si něco?

*Zanedlouho slyší za dveřmi tichý šramot a následně se ve dveřích objeví Genevieve. Zvedne k ní pohled a nepatrně se pousměje.* Dobré ráno, Genevieve. *Odpoví jí. Z jejich dalších slov je mu hned jasné, že není nadšená z jeho navštěvy. Ani on by sem nešel, kdyby to z jeho pohledu nebylo nutné.* Promiň, že jsem trval na setkání v soukromí, ale nechci riskovat neždoucí svědky. *Odvětí ještě před tím, než vejde dovnitř.* Pozval bych tě k sobě, ale v Zátoce tolik soukromí jeden zase nemá. *Dodá ještě. Následuje ji do kuchyně.* Ne díky. *Zavrtí hlavou.* Dlouho tě nezdržím. Chtěl jsem ti, jen dát tohle. *S těmi slovy si rozepne zip na bundě a vytáhne sáček, ve kterém chrastí kameny. Položí ho na stůl před Gen a koukne na ni.*

Žádní svědci? (povytáhne obočí ještě víc... on je našel ,je si tím jistá, teď už ano. Má ty kameny. Když před ni položí na stůl ten pytlíček, kousne se do rtu. Teď už to bylo více než jasné. Vezme sáček do ruky a rozdělá ho. Vytáhne z něj jeden černý kámen, který drží ve dvou prstech a se zájmem si ho prohlíží. Pak si stáhne z prstu jeden z prstenů, který pravidelně nosila. Byl to samozřejmě ten, který jí dala Chloe. Nosila ho od doby, co bydlela tady, stále na prstu. A nikdo nikdy nepojal podezření, ani se nepídil. Podívala se na oba dva kameny - ten surový i ten v prstenu.) Takové nějaké podobné prsteny z nich udělám. Kolik má tvoje smečka členů? (zvedne zrak k němu)

*Pousměje se, když vidí její údiv nad jeho tajnůstkařením. Neřekne, ale nic. Od chvíle, kdy položil v sáčku kameny na stůl mlčí a čeká na reakci Genevieve. Při tom ji se zájmem pozoruje a přemýšlí, co bude následovat. Kouká na ni, když si sáček vezme, rozdělá a začne si prohlížet jeden s kamenů. Do jeho očí se dostane trochu napětí. Chce Genevieve věřit, ale i bez Oliverových slov byl opatrný. Podívá se na prsten, který si Genevieve stáhne z prstu. Až teď si uvědomí, že kámen v něm je stejný. Netušil tehdy v baru, že ho nosí s sebou. Raději k tomu nic nepoví, jen stoupne jeho podezření, ale nechá si to pro sebe. Kývne pak, když od ní slyší, že chce vyrobit další takové prsteny.* Uděláš jeden i pro Hayley? *Zeptá se jí, ale z toho, jak to podá je to spíše žádost. Až porodí, nechce, aby musela každý úplněk znovu podstupovat tu bolestivou proměnu.* V Zátoce žije něco přes padesát vlkodlaků a stále přijíždějí další. Chtěji vidět Hayley. *Pokračuje ještě před tím, než může Genevieve reagovat na jeho žádost.* Patnáct. *Dodá pak.*

Hayley. (zopakuje její jméno) Abych pravdu řekla, tenhle prsten (ukáže mu ten prsten, který měla ještě před chvílí na prstu) jsem schovávala pro ni. Ale nějak mě nenapadlo, že mi bude užitečný ještě jinak. Teď díky tomu, že vím, co ten kámen umí a viděla jsem kouzla, která ho dokáží přimět, aby fungoval, jak má (Ano, opravdu viděla kouzla, když si tehdy listovala grimoirem Esther. A má to velkou výhodu pro ni, protože ona má skvělou paměť, takže si všechna kouzla, co v grimoiru viděla, pamatuje.) Takže ano, Hayley už u mě má prsten dávno. (podívá se na něj a pak se opře pořádně o linku) Fajn, tvoje smečka má 15 členů. Ostatní vlkodlaci mě teď nezajímají. Jak hodně své smečce věříš? (vede s ním jakýsi výslech, ale i ona se chce správně rozhodnout. Jistě vyrobí patnáct prstenů, ale kolik z nich Jacksonovi opravdu dá?)

*Zpozorní a poslouchá Genevieve. Sem tam kývne, aby bylo jasné, že chápe. To, co slyší ho těší. Má pocit, že se blíží doba, kdy vlkodlaci budou mít konečně něco, díky čemu se na ně ostatní z frakcí přestanou dívat skrz prsty. Bude mít konečně chuť se vrátit zpět do města a začít zde žít, společně s ostatními ze své vlkodlačí rodiny. To mu běží hlavou, zatímco Genevieve poslouchá. Ta představa, která se mu více, než zamlouvá na jeho tváři vykouzlí slabý úsměv. Uvědomí si to trochu pozdě, ale ryhle ho zakryje a doufá, že ho Genevieve nezahlédla. Překvapí ho, když slyší, že Genevieve prsten, co má schovává pro Hayley. Je to v jeho očích pro ni další velké plus. Vděčně se na ni podívá, ale nepoví nic. V duchu se ji omluví za to, že mu ten prsten neukázala třeba hned v tom baru.* Díky. *Kývne uznale hlavou za její úmysly. Více, to, ale nerozebírá. Když se Genevieve začne vyptávat na vlkodlaky a jeho smečku, čeká, co se z toho vyklube. Chápe, že ostatní vlkodlaci v Zátoce Genevieve nezajímají. Ani on je moc nezná a neví, komu z nich důvěřovat a komu ne. Všem ze své smečky, ale věří bez výhrad.* Všem z mých věřím naprosto a bez výhrad. *Odpoví jí pevně a pohlédne jí do očí. Myslí to upřímně.*

(Jen kývne, když jí poděkuje. Víc se k tomu nemá jak vyjadřovat. Řekla své. ten prsten poputuje Hayley, až ho bude potřebovat. Když jí řekne, že všem věří bez výhrad, prohlíží si ho. Je na něm znát, že svá slova myslí vážně a že jim opravdu věří. Ale ona si nebyla tak jistá, zvlášť některými jedinci. Zvlášť jeho bratrem.) A co tvůj bratr Oliver? Pověz mi něco o něm. Zdá se mi trochu moc horlivý. Tomu věříš taky bez výhrad? Abych se přiznala... a že to přiznám bez jakýchkoliv problémů, nevěřím tvému bratrovi ani za mák. A on jistě nevěří mně. (dodá ještě... je jí jasné, že Oliver je nedůvěřivý, hlavně vůči upírům a čarodějkám) Přemýšlela jsem o tom, jak to udělat. Jak to udělat tak, aby vznikl jakýsi kompromis. Rozhodla jsem se, že sice vyrobím 15 prstenů, ale na začátku ti jich dám řekněme sedm. A až se uvidí, jak to bude fungovat, předám ti ten zbytek, pokud to podle mého názoru bude probíhat dobře.

*Když proberou Hayley a dá jí pak svou odpověď, čeká, co bude Genevieve chtít. Pozorně si ji měří. Mírně při tom přimhouří oči. Po té, co začne mluvit o Oliverovi nepatrně se zamračí.* Ti dva jsou vůči sobě jako olej a voda. *Napadne ho při tom.* Oliver je horlivý a někdy nejdříve jedná a potom myslí, ale je to věrný člen smečky a chce pro ni to nejlepší. *Odpoví Genevieve.* A nediv se jeho nenávisti vůči čarodějkám a upírům. Potom všem, co se stalo. Nevěří jim stejně jako já. *Pokračuje a připomene jí, že ani on není žádným miláčkem čarodějnic a upírů. Jen u Genevieve udělal výjimku, protože pro jeho smečku udělala hodně a za tu dobu, co ji stačil trochu poznat v ní vidí dobrého člověka. Jinak by se s ní nevybavoval.* Nezná tě jako já. *Přisvědčí, že Oliver Genevieve nemá v lásce. Netvrdí, že ho to nemrzí, ale nehodlá bratrovi vnucovat, s kým se bavit má a s kým ne. Pohlédne na ni, když se pak zmíní o tom svém kompromisu.* Už to začíná. *Pomyslí si a vzpomene si na bratrova slova. Nevoli ovšem potlačí. Pořád je to pro něj lepší, než nic a hlavně chce se podílet na likvidaci toho čaroděje, co ohrožuje město, aby se pak konečně mohla jeho smečka do města vrátit.* Hmm. *Odsouhlasí jí to. Pokud se Genevieve k něčemu rozhodla, už přišel na to, že nemá smysl s ní smlouvat. Má na srdci, ale ještě něco, co chce vědět.* Ty prsteny nám posílí naše schopnosti. *Poznamená.* Jak to vypadá ve městě? Byl jsem pár dnů pryč. Už se začalo řešit, co s tvým bratrem? Jak ho chcete zneškodnit? *Zajímá se a zkoumavě na Genevieve hledí.* Jak se na tom může má smečka podílet? *Chce, aby na tom tentokrát měli i vlkodlaci nějakou zásluhu, i kdyby se o to měl postarat, jen on sám osobně.*

Dobře, věřím tomu, že Oliver chce jistě pro smečku to nejlepší. (kývne, ale dál si myslí svoje. tedy, dává za pravdu Jacksonovi, jistě Oliver chce pro smečku to nejlepší, ale co je nejlepší v očích Olivera a co je nejlepší v očích Jacksona? No, nechá si tyhle úvahy na potom. Když se zmíní o svém kompromisu, jasně na Jacksonovi pozná, že tohle se mu až tak nezamlouvalo, ale pak nejspíše uznal, že je to mnohem lepší, než nemít nic. Ale měl by ji v tomhle pochopit, ona pro ně dělá něco, co jim jistě vylepší postavení, ale chce si být jistá, že se to nijak nezvrtne.) Ano, ty prsteny posílí vaše schopnosti, ale bude ještě nějakou chvíli trvat, než je budu schopná vyrobit. (podívá se na něj... pak přemýšlí, jestli to má Jacksonovi říct. Jistě už to ví Hayley a Jakcsonovi by to řekla, takže asi nebude vadit, když mu to ona poví první) Ano, již se řešit začal a je vymyšlen jistý plán. Ovšem (pokračuje a podívá se Jacksonovi do očí) vlkodlaky v tomto případě netřeba.

*Pohlédne na Genevieve, když mluví o Oliverovi. I když na konci věty udělala tečku, on tam slyší jedno velké "ale". V očekávání toho, že bude tedy pokračovat dál v tom, co si o jeho bratrovi myslí, na ni hledí. Po chvilce si uvědomí, že už asi nic dalšího nepoví a tak sklopí pohled na sáček s kameny, jen tak bezcílně. Přemýšlí, co mohla o Oliverovi chtít ještě říct, ale nějak se mu nechce ptát. Už to ho štve, že mu nevěří. Vzhlédne k ní opět, až promluví. Vyslechne si ji a kývne.* Hmm. *Pomyslí si, přemýšlí teď jestli vůbec někdy nějaký prsten s kamenem, který jí nyní dává, uvidí. Ne, že by jí nevěřil, jen si moc dobře nedovede představit, jak tohle všechno funguje, a co to obnáší.* Říkala si, že k tomu potřebuješ krev vlkodlaka, který se za úplňku neproměňuje. *Vzpomene si na jejich rozhovor v baru a na to, jak se on jí zmiňoval o Tylerovi.* Už víš, jak ji získáš? *Zeptá se jí na rovinu. Měli rozdělené úkoly a on ten svůj splnil. Samozřejmě by byl ochoten pomoci, kdyby věděl jak. Nerad sedí s rukami v klíně. Ožije v okamžení, kdy se Gen zmíní o tom, že už se nějaký plán na zabidí jejího bratra vymyslel. Čeká, co mu k tomu řekne, ale, co od ní slyší se mu absolutně nezamlouvá. Střelí po ní dopáleným pohledem a kousne se do jazyku, aby neřekl něco nevhodného, a že ho toho nyní napadá, docela dost.* Děláš si legraci?! *Dostane ze sebe nakonec nevěřícně a podrážděně nakonec. Zjištění, že se opět vymyslelo něco bez něj ho dost vytáčí. Naštvaně se na Genevieve dál dívá. Má chuť, vzít kameny, otočit se odejít a na všechno se vykašlat. Neví sice, jak by získal tyhle prsteny, bez ní, ale v prvním momentu mu to přijde, jako nejlepší řešení.* Tak, proč tohle všechno? *Kývne bradou ke kamenům. Snaží se zůstat pokud možno v klidu.* Myslel jsem, že budeš něco potřebovat. *Dodá ještě. Zní docela zklamaně. Tohle už je z jeho strany osobní, zkrátka by jí za to, co pro něj všechno udělala, pomoct a nějak jí to vynahradit. Nerad se někomu cítí zavázán, i když u Genevieve to až tolik neřeší. Je to pro něj spíše otazkou jeho cti.*

Nejjednodušší řešení by asi bylo si pro ni prostě zajet. (podívá se na Jacksona s upřímným výrazem) Je to nejjistější, nemusíš se spoléhat na jiné. Navíc se již nemusím omezovat se svou magií na New Orleans, takže ano, zřejmě si pro tu krev prostě zajedu, než bych tam někoho posílala. (pokrčí rameny) Budu se snažit to udělat co nejdřív, ale nějak hádám, že v blízkých dnech se k tomu zas tak dobře nedostanu, protože, jak už jsem tu podotkla (udělá trochu pauzu, protože on reaguje se svým děláš si legraci) Jak už jsem podotkla, plán na odstranění Benjamina je na spadnutí. A nečil se mi tady. Já jsem před ten plán taky byla postavena jako před hotovou věc a bylo docela těžké (vzpomene si na to, jak musela Klausovi vyklopit úplně všechno, aby se jí dostalo jakéhosi uznání, aby si mohla s bratrem pohovořit) prosadit si v tom plánu alespoň nějakou svou vůli. Z něčeho, co jsem chtěla pojmout osobně se stal plán na odstranění mého bratra. (podívá se na něj s tím, že ona taky neměla moc na výběr) Proč tohle všechno? Copak ty netoužíš po volnosti vlkodlaků? Že budu něco potřebovat? No, s největší pravděpodobností ano, protože nevěřím, že ten plán vyjde, ale raději jsem se o tom před nikým nezmiňovala. A pokud to tedy nevyjde, chci, aby pro Benjamina plná síla vlkodlakům byla překvapením, o které předtím nevěděl.

*Zatímco se on vydýchává z toho rozčílení, kdy se dozvídá, že vlkodlaky zase ze všeho vynechali, Genevieve se zmíní o svém úmyslu pro krev si zajet. Poslouchá ji i přes svou rozladěnost nad tím zjištěním.* Tohle už je podruhé, co se něco děje a nikoho nenapadlo nám dát vědět. *Zavrčí nespokojeně pod vousy i přes její poznámku, že se nemá rozčilovat. Neskutečně ho to rozčiluje. Trochu se uklidní, když slyší, že Genevieve taky postavili před hotovou věc.* Chtěli jste nám o tom, co chystáte vůbec říct? *Zeptá se jí místo dalšího rozčilování. I tím, jak odpoví mu dá najevo, jak to mají vůči vlkodlakům. Pak na ni pohlédne, když mu dává odpovědi na to, s těmi prsteny. Toho si je on sám samozřejmě dobře vědom, co by to pro ně znamenalo, ale pořád nechápe, proč to zrovna Genevieve pro ně dělá, když sama dobře ví, že to může být pro ni i celé město dvojsečný meč, když toho někdo bude chtít zneužít a využije to ve svůj prospěch. Chce mít něco v záloze, ale i tak to stále nepobírá. Tohle všechno se na chilku v podobě úžasu a nepochopení promítne v obličeji.* Já ano. *Přisvědčí, na tohle by z jeho pohledu neexistovala jiná odpověď.* Ale pořád nechápu, proč to děláš ty... *Poznamená, i když je to je z části. Sama mu to právě objasnila.* A když výjde a už nebudeš potřebovat tuhle výhodu. Dokončíš prsteny i přes to? *Zajímá se a upře na ni pronikavý zkoumavý pohled. Ví, že je to, jen teoretická možnost, ale i tak by rád znal její odpověď. Během toho zalétne očima párkrát na její prsten. Mít ho takhle na očích a možná nikdy nepoužít... Jeho nedůvěra se stále projevuje, i když ne tolik, jako ze začátku. Přesto je opatrný.*

No, já nemohu za to, že nikdo od vás (myslí tím samozřejmě vlkodlaky) nebyl na schůzce, když se to probíralo. A jsem si jistá, že vám někdo dávat věděl. A když jste tam nebyli a nedali vědět, dohodlo se to bez vás. Dohodlo se to tak, aby o tom vědělo co nejméně lidí, takže o tom jistě nejsou seznámeny celé frakce, ale pouze pár jedinců, kteří v plánu hrají roli. A byla to moje dobrá vůle, že jsem ti to tady teď prozradila. (podívá se na něj... vážně to nemusí vědět každý, když to s nimi nemá nic společného) Navíc jsem si docela jistá, že Elijah před Hayley nemlčel a ta o tom ví.
Proč to dělám já. (zamyslí se nad tím) Protože vím, že vlkodlaci můžou hrát stěžejní roli v tom všem. Protože na rozdíl od jiných vás neodepisuju, ale vidím ve vás jistou možnost. Ale jedno ti řeknu jistě. Kdyby jsi nebyl alfou ty, tohle bych nikdy nedělala. (přizná se... vyhovuje jí prostě jackson jako člověk) Už jsem to jednou slíbila, nebo ne? Já sliby plním a nelžu. (podívá se na něj) Možná někdy sem tam něco zamlčím, ale když něco řeknu, nelžu.

*Když se Genevieve zmíní o tom, že na schůzce nikdo z nich nebyl, i když o tom, že se koná věděl, trochu zchladne, protože si uvědomí, že v tomhle Genevieve křivdí. Dostal tu zprávu, ale nemohl na schůzi přijít, když byl pryč a sháněl ty kameny. Věřil tomu, že se schůzky zúčastní Hayley nebo se o tom dozví a pak mu řekne, co a jak. Zatím, ale neměl možnost s ní mluvit, když přijel v noci. Bylo to zkrátka z jeho strany zcela zbytečné obviňování a výčitky. Během toho, co k němu ona dál promlouvá si to uvědomí a zařadí zpátečku. Mírně vydechne a docela mírně jako beránek se na Gen podívá.* Omlouvám se. *Omluví se jí, ale nějak se mu to nechce vysvětlovat, doufá, že to Genevieve pochopí. Pozorně na ni pohlédne, když mu pak odpovídá na jeho otázku ohledně jejich domluvy. Z jejich slov má docela příjemný hřejivý pocit na srdci. Málokdy od někoho něco takového slyší. Nepatrně se nad tím pousměje. Fakt, že to Genevieve dělá i kvůli tomu, že on je hlava jeho smečky ho také nenechá netečným. Z jeho výrazu je patrné, že si těhle slov velmi považuje a cení.* Děkuju, Genevieve. Jen jsem to chtěl slyšet. *Odvětí děkovně. Na chvilku uhne pohledem, aby zakryl lehké rozpaky z tolika lichotek z její strany. Zadívá se znovu na ten prsten a nepatrně, soustředěně se zamračí.* Mohla bys mi ten prsten půjčit? *Pohlédne na ni zkoumavě. Něco ho totiž napadlo.*

Omluva přijata. (kývne hlavou... Pozná na Jacksonovi, že vidí, že tady nadával celkem neoprávněně. Když chci informace, přijdu tam, kde je dostanu a neoháním se nadávkami, když zrovna nejsem v právu. Ale Jackson si svou chybu uvědomil. Vlastně mu to nemá za zlé, ale uvedla to zkrátka na pravou míru. Pak na něm vidí, že je lehce v rozpacích z toho, co tady slyšel. Pobaveně se usměje, přijde jí to roztomilé. Na druhou stranu ona ví, jak si obmotat muže kolem prstu, když chce. Ale poslední dobou to nedělala. No a pak to dopadá jako s Kolem. Zavře na okamžik oči, aby Kola vytěsnila ze svých myšlenek. Začne se zase soustředit na Jacksona.) Zase to nepřeháněj, ještě si tě neberu. (zasměje se pobaveně, vážně ji pobavilo, jak je z toho všeho nesvůj. Pak se ale odmlčí a zkoumavě se na Jacksona podívá) Půjčit? K čemu?

*Opravdu se mu uleví, že Genevieve jeho omluvu akceptuje bez nějakých dalších poznámek.* A díky za informace. *Dodá ještě. Dovede to ocenit. Zatímco se ona baví, nad jeho ozpaky, on chvilku přemýšlí, jaké to bude, až ho nebude jednou omezovat úplněk ani jeho vlkodlačí výbušnost a podobné věci, stejně jako jeho lidi. S těmi kroužky se mu zdá návrat do města naprosto jednoduchý. Nechce, se tím, ale nyní příliš zabývat, i když se to vkrádá do jeho mysli. Z toho, jej probere její trochu nečekaná odpověď. Zprvu nechápavě a pak lehce šokovaně na ni okamžik hledí, než se vrátí zcela do reality a uvědomí si, že si Genevieve dělá legraci. Úlevně a samozřejmě pobaveně se krátce pousměje, že lze v jeho úsměvu vidět i jeho bílé zuby. Zavře na chvilku oči a zavrtí hlavou. Pak se, ale uklidní zvážní a zase na ni koukne.* Chtěl bych zkusit, jak to funguje. *Přizná jí nakonec, protože i kvůli tomu by ho chtěl chvilku mít.* Ale mohl bych se postarat o tu krev místo tebe. *Dodá ještě, proč se na to ptal. Zkoumavě se pak na Genevieve podívá.*

(Baví se stále jeho vyjevenými pohledy, ale nakonec se uklidní, protože teď tu mluví o tom, jestli mu má ten prsten půjčit nebo ne. Samozřejmě, že je na vážkách, ale když už mu ty prsteny bude do budoucna dělat a ve větším množství, proč by mu teď ten prsten nepůjčila? Alespoň by viděla, jak to funguje na Jacksonovi. Alespoň by viděla, jestli dělá správnou věc. Vezme prsten a natáhne ruku s ním k němu) Prosím. A pokud se postaráš i o tu krev, nic namítat nebudu. Alespoň se budu moct věnovat plně Benjaminovi a jeho válečným plánům. (podívá se na něj... snad opravdu udělala dobře)

*Je si vědom, že se Genevieve na jeho reakcích docela dobře baví, ale nějak mu to nevadí. V jejím případě to bere s nadhledem a nevidí v tom problém. Kouká pak na ni, když se dostanou zpět k vážným věcem a on vidí v jejim pohledu nejistotu. Rozhodne se chvilku počkat, jestli mu ho dá sama, jinak se pokusí ji přesvědčit. Nakonec, ale nemusí, neboť mu ho podá. Natáhne k ní ruku a vezme si od ní zlatý kroužek s černým kamenem. Nejprve ho podrží v dlani a prohlíží si ho. Je to pro něj zvláštní pocit, držet něco takového. Pak si uvědomí, že se nechal unést a ucítí na sobě její pohled. Zvedne oči od prstenu k ní.* Děkuji, Genevieve. *Je jí opravdu upřímně vděčný.* A neboj, vrátím ti ho. *Ujistí ji přesvědčivě. Při tom jí kouká upřímně do očí.* Slibuji. Je pro Hayley a to já respektuju. *Pokračuje dále.* Kdyby existoval jen jediný, chci, aby ho měla. *Dodá ještě. Očividně mu na hayley hodně záleží. Pak vezme kroužek do prstů druhé ruky, je docela drobný, takže se mu vejde na malíček, dá si ho na levou, aby ho pokud možno nijak nepoškodil. Má zvláštní pocit. Jako by měl najednou nekonečně mnoho energie a mohl lámat skály. Tak moc mu brní a hraje ve svalech. Na moment zavře oči a na něco se soustředí. Když je otevře žlutě mu žhnou. Mírně pootevře pusu, unikne mu slabé vrčení a je vidět, že se jeho chrup trochu pozměnil a prodloužily se mu špičáky. Vnímá, že tohle najednou dokáže hravě ovládat. Nechá zuby zmizet a jeho očím se vrátí zpátky hnědá barva.* Páni. *Vydechne ohromeně.* Je to skvělé. Úžasný pocit. *Netají se s tím před Genevieve. Nevidí důvod, proč by se jí s tím nemohl svěřit.* S tímhle tu krev lehce získám. Můžeš se soustředit na Benjamina.*Vrátí se k tomu, proč si od Genevieve ten prsten půjčoval. Ujistí ji tak, že získat krev je nyní jeho záležitost.* Donesu ti ho společně s ní. *Pohlédne na ni znovu pevně, když jí dává svůj slib na to, že prsten dostane zpátky.*

(Nejistě si ho prohlíží i dál, co už mu prsten poskytla. Stále musí být opatrná, je to vlkodlak. Vlkodlak, který jde právě zkoušet něco, co prolomí jeho zábrany a pokud se neovládne, nemuselo by to s ní skončit dobře. Když začne trochu vrčet, udělá krok zpět. Přeci jen je připravená se bránit, pokud bude muset. Sleduje ho velice pečlivě, když se mi ještě zbarví oči a vysunou tesáky. Když s tím přestane, tak se jí výrazně uleví. Není radno si s tímhle zahrávat a ona si teď zahrává. Ale vidí, že Jackson to bude umět ovládat dobře a tak nějak věří jeho slibům, že jí ten prsten vrátí, zvlášť, když zmíní Hayley.) Ano, to jistě je. Nechává to v tobě probouzet tvou pravou podstatu, aniž by tě to omezovalo. DObře, budu počítat s tím, že se postaráš i o tu krev. (kývne hlavou) A teď když mě omluvíš, ráda bych si uspořádala v hlavě pár věcí. (podívá se na něj... naznačuje mu tím, že by ráda, kdyby už odešel, pokud tedy nemá ještě něco na srdci.)

*Během svých pokusů s prstenem to moc nevnímá, ale až potom si všimne, že se od něj Genevieve drží trochu dál. Je to pro něj z její strany nová zkušenost. Nemůže říct, že by si to chvilku neužíval.* A to mám prsten pár minut. *Pomyslí si. Spokojeně se pro sebe usměje. Nechce si na ten pocit, ale moc zvykat. I když prsten má, nepovažuje za svůj a podle toho se k němu bude chovat. Pohlédne znovu na Genevieve, když promluví. Přikývne a neubrání se úsměvu.* Postarám. Vyrazím do Mystic Falls, co nejdříve. Odtamtud pochází. Doufám, že ho tam najdu. Budu pryč pár dnů. Pak ti dám opět vědět. *Zhruba Genevieve načrtne to, co má v plánu.* Doufám, že to zatím úspěšně vyřídíš s tvým bratrem. *Poznamená. Opravdu jí to přeje.* Hodně štěstí, Genevieve. *Popřeje jí.* Samozřejmě už jdu. Nechci tě zdržovat. *Když mu naznačí, že chce, aby šel, vyhoví jí okamžitě.* Ještě jednou za všechno děkuju. *Kývne na ni a pak se vydá z kuchyně ke dveřím.* A buď opatrná. *Požádá ji a není to, jen proto, že by mu už neměl kdo udělat prsteny. Zkrátka nechce, aby se jí něco stalo. Po těch slovech se už nezdržuje, vyjde z bytu ven a zamíří dolů ze schodů a pak rovnou k autu. Prsten ho na malíčku hezky hřeje. Nasedne a odjede.*

(Jen doufá, že mu to za chvíli nestoupne moc do hlavy. To se taky může stát. Myslí si, že to bude ovládat, ale pak zjistí, že to ovládá jeho. Snad tohle nebude Jacksonův případ. Na to, že pojede do MF jen pokýve hlavou. Je ráda, že vzal její žádost o to, aby odešel. Je ráda, že proti tomu nic nenamítá, nebo že se neurazil, ale opravdu se chystá odejít. Jde ho vyprovodit ke vchodovým dveřím a trochu ji překvapí jeho slova, aby byla opatrná. Neví, jestli je to jen kvůli tomu, že pak by neměl prsteny, nebo je v tom i něco víc.) Jistě. Budu. Děkuju. (kývne hlavou a mírně se na něj usměje. Když vyjde ven, tak za ním zavře dveře a jde si dopít svůj čaj.)

(Když dopila svůj čaj, rozhodla se udělat další krok. Sbalí Kolovi všechny věci, co tady má a postaví je prostě před vchod. Možná mu i napíše, že tady má věci, ale to si ještě není tak jistá. Možná prostě počká, až si sám pro ně přijde a odnese si je. Ale do bytu ho pustit nehodlá. Na to je ještě moc rozčilená.  Cítí, že prostě potřebuje pauzu od Kola Mikaelsona. Když mu všechno sbalí, tak kufry a tašky s věcmi postaví před vchod.)

*Za chvíli dojel z plantáže až k domu, kde měla Gen byt. Zaparkoval, vešel do domu a šel až úplně nahoru k jejímu bytu, před jehož dveřmi uviděl kufry a pár tašek s jeho věcmi.. Gen asi tušila, že se tu dřív nebo později ukáže. A její tušení bylo správné. Zašátrá v kapsách po klíčích, ale to jen ze zvyku. Hned si uvědomil, že by nebylo asi nejlepší, kdyby si prostě odemknul a šel dovnitř, zvlášť, když ho Gen už asi oficiálně vyhodila. Zhluboka se nadechl a prostě zaklepal.*

(Uslyšela klepání. Není to tak dlouho, co odjel Jackson. Myslela si, že se zapomněl na něco zeptat, nebo že si vzpomněl na něco, co jí chce ještě říct. Šla a otevřela dveře a nadechovala se, že něco řekne, ale ihned se zarazila, jak uviděla Kola, zamračila se a prostě zase zabouchla dveře. Nebo je tedy alespoň zabouchnout chtěla. Ví, že Kolovy reflexy jsou dobré a že pokud chtěl, tak mohl ty dveře zachytit. Ona nějak doufala, že to neudělal a že prostě vezme svoje věci a vypadne.)

*Když mu Gen otevřela a když viděl její výraz, tak nějak tušil, jak se zachová. Samozřejmě, že chtěla zabouchnout dveře, nechtěla ho vidět. Dveře zabouchla sice dost rychle, ale jeho reflexy jsou mnohem rychlejší. Mezi dveře a futra strčil nohu a ještě si pomohl tím, že se do dveří opřel rukou.* Gen, prosím, promluvme si. *Řekne, a aby jí viděl do očí, dveře pomalu pootevře ještě víc.*