Genevieve´s flat

*Když z plantáže odešli všichni na schůzi, ještě si došel do lednice pro krev, sednul si zpátky do křesla a pil.. Když krev dopil, odešel z domu, venku nasedl do auta a jel do jednoho ze svých oblíbených barů. Ani se moc neopil, nějak neměl náladu. Z baru odešel pozdě v noci. Rozhodl se, že se vyspí na plantáži. Přece jenom to tam měl blíž než k bytu Genevieve. Dojel tedy na plantáž, zaparkoval, došel se osprchovat a pak šel spát. Spalo se mu docela dobře, takže se ráno probudil brzo, v domě nikoho nepotkal, asi všichni spali. Ani si nedával žádnou snídani, hned z plantáže odjel k bytu Genevieve. Před domem zaparkoval, vyšel schody až k jejímu bytu, odemknul si a vešel. Zul si boty a šel dovnitř do bytu. V kuchyni uviděl Gen.* Dobré ráno. *pousměje se na ni, dojde až k ní a dá jí pusu. Dneska se k ní chová mile, normálně. Sedne si naproti ní ke stolu.*

(Slyší rachotění klíčů v zámku. Přišel Kol. Když se s ním viděla posledně, nebyl k ní moc milý, podceňoval ji a nevěřil jí. No, vlastně měl tedy pravdu. Ten plán nevyšel, ale on v její přítomnosti takový zatím nikdy nebyl. Vždycky ji podpořil. Tohle bylo poprvé. Ví, že by to odpovídalo jeho nátuře předtím, než ji potkal. Znala různé historky od Beky a vlastně i ona sama zažila Kola pěkně v ráži. Když přišel za ní do kuchyně, podívala se na něj. Choval se k ní zase jako obvykle, přivítal ji polibkem.) Dobré. Nějak se ti vylepšila nálada. (zkonstatovala prostě a věnovala se své kávě)

Že se mi vylepšila nálada? Tak dobře jsem se vyspal, včera i předevčírem jsem měl taky dobrou náladu.. *pokrčí rameny. Nějak si prostě není vědom toho, že by se choval nějak jinak. Podle něj se choval naprosto normálně, tak jako vždycky.* A co ten plán na zabití Benjamina? Vyšlo to? *kouknul se na ni s pozvednutým obočím. Nějak tušil, že to asi nevyšlo..* A co schůze? *nakonec byl rád, že tam nešel se sourozenci, stejně by se ho zase nikdo na nic neptal, od plánů a mluvení tam byl Elijah.*

Aha. No, dobře, tak jsi měl, já nevím. (pokrčí rameny, nechce se tím nějak zabývat... tak to raději nechá plavat. Vzhlédne ke Kolovi) Plán nevyšel. Bohužel. Benovi pomohl jeho starý spojenec, kterého oživil. Papa Tunde. Mistr Voodoo. Nevěděly jsme se Sophie, že je naživu. Ale alespoň to díky tomu kouzlu už vím. A ještě něco. (Vyhrne si rukáv a ukáže mu nové jizvy v podobě nápisu: Nezahrávejte si s voodoo.) Mám novou ozdobu (ušklíbne se) Schůze. No, abych pravdu řekla, nic se na ní nevyřešilo. Je nás moc. Ale pro nás jsou důležité informace. Proto jsem se rozhodla, že zajdu přímo za zdrojem. Chci si promluvit s Benjaminem. (řekne mu na rovinu a podívá se na něj, čeká na jeho reakci)

*Jeho obavy, že plán nevyšel, mu teď Gen potvrdila. Když řekne, že mu pomohl Papa Tunde, na chvilku se zamyslí. O tomhle čaroději už něco málo slyšel. Prý je to hodně mocný čaroděj, ale nepraktikuje normální magii, ale voodoo.. Když uvidí ten nápis na její ruce, zamračí se.* To udělal Benjamin nebo ten druhej? *vezme ji za ruku, chvilku si ten nápis prohlíží, a když přestane, nepřestává ji za ruku držet. Poslouchá, co mu řekne o schůzi..* No to snad nemyslíš vážně, že ne? *pustí ji za ruku, zvedne se ze židle, složí si ruce na prsou a začne pomalu přecházet po kuchyni.* Ty ses snad zbláznila! *zvýší na ni hlas.* Jako bys nevěděla, co ti všechno udělal! A evidentně ti ubližovat nepřestává. *ukáže na její ruku s nápisem. Pak se na chvilku odmlčí.* Ty s ním zkrátka mluvit nebudeš. *oznámí jí.*

(zakroutí hlavou) Ne, nebyl to Benjamin. Byl to Tunde. (podívá se na něj a mne si svoje prsty o jeho dlaň, čímž ho vlastně hladí. Když ale Kol náhle tu ruku vystřelí pryč, trochu se lekne. Když začne procházet po kuchyni a začne zvyšovat hlas, postaví se a jde před něj. Nelíbilo se jí, že křičí, i když se té reakci asi nemůže divit.) Ano, udělal, já vím, ale informace potřebujeme. A já si s ním promluvit chci, abych pravdu řekla. I kdybych nemusela nic zjišťovat. Nemůže mi už ublížit víc, než to udělal, Kole. A rozhodně mě nezabije. Uklidni se. Nic se mi nestane. (argumentuje)

Samozřejmě, že potřebujeme informace, ale proč bys za ním měla jít zrovna ty? A vážně si jako myslíš, že ti něco prozradí, jo? *nechápavě zavrtí hlavou, když řekne, že s ním vlastně mluvit chce.* A o čem s ním chceš mluvit, proboha? Snad se mu nebudeš snažit promlouvat do duše, protože to podle toho, co jsem viděl, asi nepomůže! Já jsem naprosto v klidu. *řekne, ale rozhodně nezní, jako by byl v klidu. Pak znova zavrtí hlavou ze strany na stranu.* Ne, prostě ne. Je to moc riskantní, nevíš, jestli mu náhodou nepřeskočí ještě víc, bláznovi! *vlastně neříká nic v klidu, už křičí.*

Protože chci jít. (podívá se na něj rozhodně) Chci za ním jít jako jeho sestra. Vím, že promlouvání do duše nepomůže. Nechci mu až tak promlouvat do duše, ale mám zkrátka pár otázek, na které chci odpověď a mám právo na ně znát odpověď! A jediný, kdo mi je na ně může dát, je on. (slovo on zdůrazní) Ne, ty nejsi v klidu. Křičíš tu na mě! (taky malinko zvýší hlas, ale rozhodně ne tak jako on na ni) Je to moje rozhodnutí, já si za ním stojím a udělám to. Jsem svobodný člověk, se svobodnou vůlí. Nepřemluvíš mě, abych se toho vzdala. A už vůbec ne tím, že na mě křičíš. (zakroutí hlavou, polkne a obrátí se směrem z kuchyně) A vůbec. Nepotřebuju tu dusno, takže odcházím na čerstvý vzduch. (oznámí mu a vydá se ke vchodovým dveřím)

Ale proč za ním chceš ksakru jít? *podívá se na ni a nechápavě zavrtí hlavou.* Ty za ním půjdeš jako jeho sestra a on se k tobě bude chovat zase jako hovado.. Rozhodně se nebude chovat jako bratr, chápeš? A už vůbec ti neodpoví na žádný otázky. Ten spíš bude rád, že ty odpovědi nedostaneš. *když mu začne říkat, že ji nepřesvědčí, aby za ním nechodila, jenom stojí a mlčí. Když se Gen potom vydá ven z kuchyně a následně k vchodovým dveřím, trošku se zamračí a upíří rychlostí se přemístí před dveře.* Když se nenecháš přemluvit, tak tě přemlouvat nebudu. Zkrátka nepůjdeš z bytu. *pokrčí rameny jako by se nechumelilo. Pořád má zvýšený hlas.*

Protože v sobě dusím už hodně věcí a dusím je dlouhou dobu. Vlastně jsi měl tenkrát pravdu s tím, že jsem zakomplexovaná. A teď mám příležitost pár ze svých komplexů vyřešit! (Argumentuje nejen slovy, ale taky řečí těla.) Nemusí se ke mně chovat jako bratr, ale na moje otázky mi odpoví, jsem si tím jistá. Jsem si jistá tím, že se dokážeme pro jednou pobavit v klidu. Dokázali jsme to i předtím, dokážeme to teď. (Když se jí postaví přede dveře a řekne, že neodejde z bytu, zamračí se) Kole, uhni mi. Nedělej tu divadlo. Půjdu za ním a zase se vrátím, nic na tom není. (chce se prosmýknout kolem něj)

Vidíš? Měl jsem pravdu s tamtím, mám pravdu i s tímhle! To radši zůstaň zakomplexovaná a prostě za ním nechoď! *zakřičí na ni.* Chceš mi říct, že jste se spolu někdy dokázali bavit normálně? To se mi nezdálo, teda aspoň podle toho, co jsi mi ukázala. Choval se k tobě pořád stejně hnusně, to si jako myslíš, že se s tebou teď bude v klidu bavit? *když se snaží prosmýknout kolem něj, opře ruku o futra a zabrání jí tím, aby prošla.* Já že dělám divadlo? To ty ses nejdřív chtěla obětovat za celej coven, a teď chceš jít za Benjaminem? To není normální.

Ale já nechci zůstat zakomplexovaná. Chci se toho zbavit! A neřvi na mě! (taky zase zvýší hlas, když on křičí na ni) Půjdu tam. Nevymluvíš mi to a nezabráníš mi v tom. (zakroutí vehementně hlavou) Ano, v mých očích to bylo celkem normální právě v porovnání s tím, co jsem zažívala denně. Někdy jsme se dokázali bavit v celé té situaci mého života s ním normálně. Nebo alespoň tak, že mi zrovna nijak neubližoval a když ano, tak slovy, ne činy. Já prostě potřebuju vědět odpovědi na mé otázky a potřebuju s ním mluvit. Je to pro mě důležité! (skoro mu narazí do jeho ruky... trochu poodstoupí a podívá se mu do očí) Ustup od těch dveří, než toho budeš litovat.

Jak jsem už řekl, prostě tam nepůjdeš! A to si piš, že ti v tom zabráním. Právě to totiž dělám. Ty to bez těch jeho odpovědí přežiješ. Přežila jsi doteď, přežiješ i dál. Nepotřebuješ jeho ani jeho pitomý odpovědi. Bylo ti dobře i bez nich! *když od něj poodstoupí a podívá se mu do očí, neuhýbá pohledem.* Ne. *řekne prostě a dál stojí u dveří. Prostě Gen z bytu nepustí. A nepočítá s tím, že by na něj mohla zaútočit třeba kouzlem, to by určitě neudělala..*

Obešla jsem se bez nich, protože jsem neměla šanci získat odpovědi. Teď tu šanci mám a čím dál tím cítím, že to potřebuji. Potřebuji si s ním promluvit, i kdyby to mělo být naposledy. Pak můžeme vést válku, ale já potřebuji jeden klidný rozhovor. (podívá se na něj... on ji v tomhle nemůže chápat, nemůže vědět, jak se cítí uvnitř. A teď, když ji tady tak drží a křičí na ni, chová se jako on. Chce ji tu udržet za každou cenu, ano, on si myslí, že pro ni je to dobré, ale ona má na to jiný názor. Ona chce něco jiného. A on by jí v tom neměl bránit.) Uhni mi! (podívá se na něj a když se nehodlá uhnout, prostě ho kouzlem odstrčí od dveří a přišpendlí ho na zdi. Vezme si kabelku, podívá se na něj) Já jsem tě varovala. (řekne s klidem a pak odejde pryč. Zabouchne dveře. Po ulici až běží, přitom se stále soustředí na kouzlo. Vydrží ještě chvíli po tom, co odejde. Ona se pak ztratí ve vřavě lidí. Přečte si konečně sms od Sophie a odepíše jí, že přijde za chvíli.)

(Vrací se konečně k domu, i když si není jistá, jestli tam chce teď jít. Na druhou stranu Kol by třeba mohl být pryč. Ale jistá si být nemůže. Proto nějak moc nepospíchá. Když zabočí konečně do ulice, kde stojí dům, ve kterém bydlí, znatelně zpomalí a prostě se loudá. Šance byla i taková, že Kol už prostě spí a ona tam vklouzne. Nebo se šel zase opít do baru. Mávla rukou nad těmi úvahami a nakonec si sedla na zídku plotu u jejího domu. Ale dovnitř nešla.)

(podívá se na beku, která se k ní právě připojila... je docela překvapené, že ji tu vidí. O tom, kde bydlí, už zřejmě vědí všichni.) Tak nějak. I když na televizi je spíš odborník Kol. Já na ni ani moc nekoukám. Nemám čas, řekla bych. Ale příčina toho, proč jsem zakotvila tady a nešla nahoru, je právě tvůj bratr. (ušklíbla se) Možná by neuškodilo, kdyby se zase chvíli pakoval na Plantáž. Na pár dní alespoň. Už z toho mám ponorku. (postěžuje si... vlastně tu ponorku nemá ani tak ona, jako jí spíš přijde, že ji má Kol... a stahuje ji s sebou)

Protivný je slabé slovo (ušklíbne se a otočí se obličejem k ní) Řekla jsem mu o tom, že chci jít za Benjaminem. Nechtěla jsem mu to tajit, když už to vědělo tolik lidí. Věděla jsem, že mi to bude vymlouvat a samozřejmě jsem s tím počítala. Ale jeho reakce mě poněkud překvapila. A jestli se tomu říká, že se choval jako on, tak tedy ano, choval se jako on. Křičel na mě. Co křičel. (odfrkne si a zakroutí hlavou) přímo řval. A když jsem mu řekla, ať na mě neřve a nepřemlouvá mě, že je to moje rozhodnutí, řekl mi, že mě nebude přemlouvat, že mě zkrátka nepustí z bytu na krok. (vydechne) A teď se mi nechce jít do svého vlastního bytu. Paráda. (semkne rty.... ta zídka byla vážně nepohodlná) Pojď, jdeme aspoň na zahradu. (pobídne ji a pakuje se přes hlavní vchod do zadní části domu, kde otevře dveře do svojí zahrady a tam si sedne na lavičku.)

Ale ty nechápeš, že po něm nemůžeš chtít klidný rozhovor? *připadá mu, jako by mluvil do dubu. To si Gen neuvědomuje, že si s Benjaminem v klidu nepromluví? To prostě není možné.. I kdyby ji hned něco neudělal fyzicky, rozhodně ji bude ponižovat aspoň psychicky. To mu dělá dobře. Když ho přišpendlí ke zdi, nemůže uvěřit tomu, že to udělala. Snažil se dostat dolů, ale nešlo to. Provedla mu úplně stejnou věc jako Klausovi.* Pusť mě! *zakřičí na ni, ale to už je Gen venku z bytu. Kouzlo trvá poměrně dlouho. Když konečně spadne ze zdi na zem, upíří rychlostí vyběhne před dům a rozhlédne se po Gen. Když ji nikde nevidí, vrátí se do bytu, vezme si flašku nějakého alkoholu, skleničku, sedne si ke stolu a postupně se opíjí. Dneska ani do baru nepotřebuje, vystačí si sám. Po vypití celé flašky odejde do ložnice, svlékne se a jde spát.*

Trochu víc, řekla bych. (lokty si opře o svoje stehna a podepře si hlavu.) Ani nemůžu jít do vlastního bytu. (zakroutí hlavou) Tedy koupil ho Kol, ale koupil ho mně. Navíc já jsem si ho chtěla zaplatit. A dohodli jsme se na tom, že nebudeme pořád spolu, že to nebude vypadat tak, že spolu budeme bydlet, ale Kol si stejně chodí, jak chce a vlastně se mě nikdy nezeptá, jestli ho tam zrovna chci. Já jen prostě chci být taky chvíli zase sama, abych si mohla všechno v hlavě srovnat, abych se mohla připravit na setkání s Benjaminem. A on mi s tím nepomáhá.

(pousměje se, když se zmíní o svých vztazích) Jo, asi tak nějak obě trochu tápeme. (pokrčí rameny) Dobře, dobře. Půjdu nahoru, zalezu do postele a Kola si ani nevšimnu. Když se bude chtít zítra hádat, tak ho prostě vyrazím. Když nebude chtít jít sám, tak ho vyrazím násilím. Jo, to by šlo, to je dobrej plán. (kývne nakonec) Já vím, že se mu to nelíbí a vím, že se to nelíbí ani tobě, ale je to moje rozhodnutí, Bex. Prosím, chci, abyste ho respektovali. A ani tak to nesouvisí s plánem Elijaha a Sophie jako spíš s tím, že si s ním opravdu promluvit chci. (podívá se na ni)