Genevieve´s flat

Ale tak Sophie neudělala nic špatnýho, co by se dalo nafouknout tak, aby se čarodějky z covenu naštvaly, ne? A navíc, proč by věřily Benovi, když všichni viděli, co udělal? *zavrtí nechápavě hlavou, pokud se tohle Benjaminovi povede, tak to vážně nepochopí..* No vida, konečně Klause napadlo něco vážně užitečnýho.. *nevadí mu, že mluvila s Klausem.. A pokud mluvili o Benjaminovi, tím líp. Potřebujou nějaký plán..*

Ne, neuvědomuji si nic špatného, co by udělala, ale já už nejsem coven, už nevidím do jejich záležitostí (zakroutí hlavou) By ses divil, Klause napadá mnoho užitečných věcí, ale většinou je nikdo nechce realizovat, protože jsou... jak bych to řekla (zamyslí si a pak se na něj podívá s povytaženým obočím) trošku radikálnější.

Jako ne, že by se mi nějaký ty jeho nápady nelíbily, ale prostě.. Třeba to vyvraždění covenu bylo trošku moc i na Klause. *vzpomene si na to, jak mu řekla Gen, ať ji klidně Klaus zabije.* Joo, a ať tě už ani nenapadne takhle někomu říkat, ať tě zabije. Zvlášť, když je toho ten dotyčnej schopnej, jasný? *sice si myslí, že by to Klaus neudělal, ale z její strany to byla stejně blbost.*

Byla jsem v tu chvíli trochu víc rozladěná a nabroušená. (pokrčí rameny a kousne se do rtu) Baví mě prostě provokovat, zvlášť když se jedná o Klause, ale je mi jasné, že v tu chvíli jsem to opravdu riskovala, protože stejně jako já, byli nabroušení i všichni další. Ale bylo vážně pěkné, jak jsi s tím svým proslovem obešel celý stůl a pak jsi mě jako neukázněné dítě posadil zpět na židli. (přejde k němu a začne si hrát s jeho tričkem, pak na něj vzhlédne) Nemůžete se divit, pane Mikaelsone. Chytám manýry od vás. (pousměje se a nahne se k němu a políbí ho.)

No to jsem si všiml, že jsi byla docela rozladěná. Tak třeba to bylo kvůli tomu, že jsme se spolu tak dlouho nebavili. *zaculí se na ni.* Mně se ten proslov hodně líbil. Zněl jsem tak.. Inteligentně. *zasměje se a nechá ji, ať si hraje s jeho tričkem.* No to teda vidím, slečno Rousseau. *usměje se na ni a polibek jí opětuje.*

Víš, ačkoliv nechci nijak podrývat tvoje sebevědomí (podívá se na něj a trochu se zašklebí), tehdy jsem byla rozladěná hlavně proto, že skoro všichni v místnosti chtěli zabít Sophie. A to já nechtěla dovolit. (Pak se pobaveně kousne do rtu) Ano, to jsi opravdu zněl. (popíchne ho, jako by snad inteligentní nebyl) Vážně bych se ráda vrátila k tomu normálu. Ty dětinský a já ta inteligentní (popíchne ho znovu. Však kdyby si nějak neodlehčila den, asi by se z toho všeho zbláznila. Kol pro ni představoval dobré rozptýlení, ale ona věděla, že se zase nesmí rozptylovat nějak moc)

*schválně nasadí takový obličej, že se cítí ublíženě, když zase naznačuje, že je úplně blbej.* Tak to se podívejme, tímhle chceš říct, že teď se chovám mnohem víc dospěleji a inteligentněji než ty? *koukne na ni a povytáhne obočí.* Ale jako já si nestěžuju, není tak špatný, když jsem trošku inteligentnější než ty. *zašklebí se na ni.*

Ano, na té schůzi ses opravdu choval dospěleji nežli já. Tedy alespoň v tom jednom okamžiku, kdy jsem se nechala vykolejit a ty jsi zachoval chladnou hlavu. (usměje se, přiznala to. Už delší dobu má tendenci se ošívat. Jizvy jí svrbí a je nezvyk je mít. Sem tam ji dokonce zabolí, jako by je snad měla čerstvé, ale to je buď jen pocit, nebo jí Ben obdařil nějakým kouzlem navíc.Asi by si je měla namazat, ale nedosáhne si na ně pořádně. Rozhodně si záda opravdu nenamaže. Podívá se na Kola, mírně pootevře ústa, pak je zase zavře, jako by váhala. Nakonec se odhodlá a její tón hlasu zvážní) Namazal bys mi, prosím, ta záda bylinnou mastí. Asi to svrbění za chvíli nevydržím. (dojde do šuplíku a vytáhne domácí mast, co si vyrábí. A kouká na Kola. Ne, že by mu ty jizvy chtěla ukazovat, stydí se za ně, ale teď tu nebyl nikdo vhodnější)

*docela ho překvapí, když Gen přizná, že se vážně na té schůzi choval dospěleji než ona. Jenom se pousměje, nic na to už neříká. Vidí, že chce Gen něco říct, ale nějak se k tomu nemá. Ale nakonec přece jenom řekne to, co chtěla.* Samozřejmě, že ti namažu záda. *usměje se na ni a když přijde s tou mastí, vezme si ji od ní a otevře ji. Docela příjemně voněla.*

(Pousměje se, sepne si vlasy skřipcem nahoru, aby se vlasy nepletly Kolovi do cesty a vyhrne si to tričko. Sedne si na postel, zavře oči a semkne pevně rty. Musí to překonat, ten odpor k tomu, že ji takhle někdo vidí. Čeká, až jí je Kol celá domaže.)

*Cestou k Genevieve si z auta akorát vyzvedne to, co jí chtěl dát už na slavnostech, ale už k tomu neměl příležitost. Po té zamíří na adresu, kterou mu Sophie dala. Doufá, že bude doma a udělá si na něj čas. Tuhle záležitost chce mít taky už za sebou. Pak se bude moci konečně soustředit na problém zvaný Benjamin Rousseau. Najde to to docela snadno. Dojde až ke dveřím jejího bytu. Poslechem se ujistí, že doma rozhodně někdo je. Když zaklepe na dveře, má takové neblahé tušení, že to asi neproběhne podle jeho představ. Neposlouchá, ale i když nechce hlas svého bratra nelze přeslechnout. Kdyby tohle už nechtěl mít vyřízené, nejspíše by odešel. Tak, ale čeká.*

*počká, než si Genevieve sepne vlasy a vyhrne si tričko. Prstem potom "vydloubne" trošku masti a začne jí mazat záda. Dělá to dost jemně, aby to Gen zbytečně nebolelo. Viděl přece, jak ji to svědí. Za chviličku už jí celá záda domaže. Zavře krabičku ve která je mast a nechá ji jen tak položenou na posteli.*

(Když ji domaže, tak se na něj vděčně usměje, ale pak se zaposlouchá a zasoustředí) Neslyšel jsi náhodou klepání? (povytáhne obočí a stáhne si tričko zpět s tím, že se půjde podívat) Dojdu se kouknout. (Přepadne ji neblahý pocit, že by to mohl být klidně Benjamin. Dojde až ke dveřím, ale i přes dveře pozná energii upíra. Značně se jí uleví. Kdo by to byl řekl, že se bude čarodějce ulevovat, když ucítí upíra. Otevře dveře a uvidí tam stát Elijaha. Netuší, kde vzal její adresu, ale to je teď jedno) Elijahu, tohle je docela vzácná návštěva. (prohodí. Nikdy by nečekala, že u jejích dveří bude stát zrovna on.) Pojď dál. (pozve ho rovnou a uhne se mu, aby mohl projít.) Mohu ti něco nabídnout? (upře na něj tázavý pohled)

*Chvilku tam stojí a možná přemýšlí nad příštími minutami, až Genevieve otevře...jestli vůbec. Zdá se mu, že čeká déle, než by bylo nutné. Nakonec se, ale přeci dočká. Zvedne k ní hlavu. Její uvítání ho docela příjemně překvapí. Rozhodně počítal s mnohem horším. Než stihne něco říct, ujme se slova Genevieve a hnad na to ho pozve dovnitř. U toho se musí pousmát. V tomhle se Sophie moc netrefila.* Genevieve. *Osloví jí místo pozdravu.* Děkuji. *Poděkuje za pozvání.* Rád bych si stebou promluvil. Doufám, že neruším. *Pokračuje dál. Jeho hlas je tichý, ale i tak příjemný na poslech. Není v něm ani chlad, ani nedůvěra či cokoliv, co v něm většinou dosud ona konkrétně mohla slýchávat, když s ní hovořil. Vejde dovnitř, ale zůstane stát u dveří. Je jako vždy upravený a elegantní v jednom ze svých černých obleků a bílé košili.* Ne nechci nic. *Ujistí ji, že kvůli občerstvení tady dnes není. Při tom na ni trochu v očekávání kouká.*

(Přišel za ní a neočekává, že by mu měla něco přinést a stojí stále u dveří, jako by na něco čekal. Myslela si, že půjde opravdu dál a třeba se posadí, ale on vypadal, jako by se mu až nechtělo jít úplně dovnitř. Střelí pohledem k ložnici a skousne si ret, pak se znovu podívá na Elijaha) Už chápu. (Prohodí jen, vezme si klíče od bytu a vyrazí pryč ze dveří) Můžeme jít na zahradu. Není velká, ale myslím, že na účel soukromého rozhovoru, ideální. (pootočí se na něj a čeká, až vyjde za ní a bude ji následovat. Snad zabouchne dveře. Dojde až dolů, do hlavní haly, a tam se vydá ke dveřím vlevo. Otevře je a vejde na zahradu, která patří jí. Posadí se na jednu z lavic u stolečku a pokyne Elijahovi, aby si sedl též. Bohužel lavice je tam jen jedna, takže budou muset sedět vedle sebe.) Prosím, tady můžeš mluvit bez problémů (vyzve ho)

*Čeká na nějakou její reakci, podle které se zařídí dál. Přemýšlí, co jí nakonec poví, když u toho bude Kol. Není z toho právě nadšený, ale nehodlá si klást nějaké podmínky, aby měl lepší pozici. Bere to tak, jak se to nabízí. Už chce pokračovat dále, ale Genevieve, jako by to vytušila nebo vycítila,se rozhodne změnit místo jejich povídání. Trochu se mu uleví.* Díky. *Poděkuje jí s úlevou v hlase, když vyjde ven z bytu a následuje ji na zahradu. Jde téměř neslyšně, ale opět je trochu zamyšlený. Vyjde za ní ven a letmo si místo, kde se právě nachází prohlédne. Rozhodně se mu zde v tuhle chvíli zamlouvá lépe, než v bytě s Kolem za zády. Dojde k lavici a posadí se vedle ní. Nechá, ale mezi nimi trochu místa, aby na ni dobře viděl a nenarušoval její osobní prostor.* Tohle jsem ti včera nestihl dát. *Mlčí, jen krátkou chvíli. Po té se pustí do toho, kvůli čemu sem přišel. S těmi slovy na Genevieve pohlédne. Vytáhne krabičku, v niž se nachází náhrdelník.*
Za celou dobu co již uběhla jsem ti nepoděkoval za tvou pomoc Hayley, když po ní šly čarodějky i Mikael. *Předá jí svůj dárek.* Nechoval jsem se k tobě právě nejlépe. Za tvou snahu o pomoc jsem tě odměňoval nedůvěrou a podezíravostí. *Pokračuje pomalu dál. Snaží se udržovat oční kontakt s ní, ale občas uhne pohledem někam mimo nebo jej sklopí k lavici.* Ani potom, jsem nebyl ochotný přiznat, že jsem se v tobě spletl. *Omluvně se na ni pousměje.* Až včera jsem si uvědomil, že to bylo hloupé a vůči tobě nespravedlivé. Jsi dobrý člověk...čarodějka. Chci, aby si to věděla. *Pokračuje dál. Improvizuje za pochodu, takže mu občas chvilku trvá, než se vysloví, ale pokračuje v tom dále, dokud neřekne všechno.* Přál bych si, kdybychom na to, co bylo mohli zapomenout a začít znovu. *Dodá to poslední, co mu ještě leželo na srdci s pohledem plným očekávání, jaká bude její reakce. Není si přesně jistý, co ho přimělo změnit a poopravit si na ni názor. Možná jeho smysl pro rodinu, a když viděl, jak se k ní Benjamin choval. Přišlo mu to jako zlý sen. Zastává neochvějný názor, že tohle si Genevieve nezaslouží. Jeho názor se na ni začal měnit, ale už před tím. Fakt, že jsou s Kolem stále spolu byl, jedním z oněch důvodů. Zná svého bratra a je si jistý, že ho ten včerejšek hluboce zasáhl. On nerad vidí své sourozence trpět ať už z jakéhokoliv důvodu. I prot chce s Genevieve začít vycházet, aby kvůli tomu nebyl ve sporu s Kolem. Jeho rodina je mu zkrátka nadevše, a je ochotný pro ně udělat cokoliv.* Ber to jako mé poděkování a zároveň i omluvu za to, jak jsem se k tobě dosud choval. *Shrne to na závěr.*

(Když se usadí, upře na něj s očekáváním pohled. Tak nějak jí bylo jasné, že v této době bude mít možná víc návštěv než předtím. Všichni budou chtít vědět, co s Benjaminem a všichni po ní budou chtít nějaké odpovědi. Nebyla si jistá, jestli je na to připravená, ale musela s tím počítat a přetrpět to. Proto ji velice překvapilo, když Elijah začal tím, že jí včera něco zapomněl dát. Vzala si od něj krabičku a chvilku sledovala náhrdelník. Zopakovala slova, která včera řekla i Kolovi) Já ale nejsem z covenu, ode mě požehnání nečekej, ale děkuji (podívá se mu do očí a dále poslouchá, co má Elijah na srdci. Stále více a více ji překvapují jeho slova. Netušila, že za ní bude chtít přijít zrovna kvůli tomuhle.) Musím říct, že jsi mě nad míru překvapil svým vyznáním. Nečekala jsem, že bych od tebe slyšela zrovna tato slova. Vím, že jsi čestný, ale jsi také opatrný. I když vždy, když jsem byla na blízku, jsi mi spíše křivdil, ale nemohla jsem to vlastně brát jako něco, co by mi mělo opravdu ublížit. Po hodně dlouhou dobu se snažíš, aby tvá rodina byla zase pohromadě a abyste společně vycházeli. Teď je ta možnost snad reálnější, než kdy jindy. Ale vždycky to bude chtít někdo zkazit. Chápu tvou podezíravost a nedůvěru. Je pravda, že jsem byla lehce zklamaná tím, když jsi tenkrát řekl, že jsem nikdy neudělala nic, co by tvé rodině pomohlo a neměla z toho prospěch. Abych se přiznala, možná jsem v hodně věcech hledala, jak využít situaci pro svůj prospěch, ale s tvou rodinou jsem se vždy snažila jednat na rovinu, ale je jasné, že když ona nejednala na rovinu se mnou, tak jsem se též stáhla a měla jsem tajnosti. (vydechne... vlastně se dá říct, že skoro vše kolem Mikaelsonovi rodiny nikdy nedělala s tím, že by z toho měla prospěch. Vzití si Estheřiny moci potřebovala k tomu, aby chránila Hayley a aby si zachránila život ano. Ale nebylo to něco, co chtěla navíc, bylo to něco, co tehdy potřebovala) Dobrý člověk. Poslední dobou začínám pochybovat o rozdělení dobra a zla. Vlastně nic se nedá jednoznačně označit za dobré či zlé. (pokrčí rameny a chvíli kouká před sebe, než se znovu zahledí na něj) Tvou omluvu přijímám a budu ráda, když začneme znovu a dokážeme se domluvit bez zbytečných jedovatých poznámek.

*Když domluví, očekává jaké bude její reakce.* Jak už jsem řekl, tohle je za to, co už jsi udělala. Ten svátek byl, jen vhodná příležitost, jak ti to předat. Já ti děkuji. *Poznamená s nepatrným pousmáním. Potom všem se mu úsměv na tvář vrací, jen těžko a velmi výjimečně. Vyslechne si pak její reakci. Uhne pohledem, zadívá se do zahrady a prohlíží si zeleň. Přesto má Genevieve jeho plnou pozornost. Nakonec na ni znovu pohlédne, protože mu přijde neslušné, když kouká jinam. Její slova jsou přesně taková, kvůli kterým se někde v podvědomí cítil provinile, hloupě za tohle chování a jednání vůči ní, i když potom, co všechno už zažil by se tomu nemusel nikdo moc divit. Genevieve ho, ale přesvědčila, že se v tom mýlil. Jen chvíli trvalo, než byl ochoten sám sobě to přiznat, a potom s tím něco udělat. Takové věci, ale mívá rád vyřešené. I proto to chtěl mít za sebou, co nejdříve. Nechá ji domluvit po celou dobu, jen tiše naslouchá. Je rád i za její upřímnost. Víceméně mu tím potvrdila i to, čeho se tehdy obával, a proč odmítl přijmout její pomoc.* Chyba byla na obou stranách. *Poznamená. Povzdechne si, když už si říkají tohle všechno, rozhodne se ještě pro jednu věc, kterou by jí rád objasnil.* Ten můj přístup před tím. Měl jsem strach o Hayley i o bratra, že o ně přijdu. Hledal jsem tak někoho, na koho pak svalit vinu, kdybychom zklamali. Vybral jsem si tebe... *Zavrtí pak hlavou a povzdechne si. Sklopí při tom na chvilku pohled. Už to dál nechce rozebírat.* Ještě jednou se ti za tohle všechno omlouvám, Genevieve. *Pohlédne na ni s upřímnou lítostí v očích.* Chci na to zapomenout. Doufám, že i ty. *Letmo se pousměje.* Nic není černobílé. *Přikývne souhlasně. Proto si vždy raději zachovává chladnější hlavu a než se rozhodne něco řešit, dá si čas na rozmyšlenou a zjistí si, co nejvíce podrobností. Tohle si už, ale pro sebe. Soustředí se nyní na závěr, který Genevieve pronese a za který je opravdu rád. Znovu na ni pohlédne a jeho tvář opět na chvíli ozdobí krátké potěšené pousmání.* Děkuji. Cením si toho a jsem rád, že jsme se dokázali domluvit. *Odvětí. V hlase mu zaznívá jistá úleva, kterou pocítí, když má tuhle věc za sebou. Opravdu to bere jako malý úspěch a snad i první vlaštovku toho, že se nakonec všechno dobře podaří. Když mají tohle za sebou, přemýšlí, jestli se vrátit k včerejšku nebo to nechat na jindy a dát Genevieve čas na to, aby se trochu vzpamatovala. Věří, že to pro ni nebylo jednoduché. Rozhodne se tak pro malý kompromis.* Byl jsem dnes za Sophie, kvůli včerejšku a také tomu, co s tím uděláme. Bylo by dobré spojit se a tvého bratra, s prominutím poslat odsud někam, odkud se už nevrátí. *Začne pomalu. Opatrně při tom po očku sleduje Gen a její výraz ve tváři. Nechce zajít daleko, jen ji říct, co zatím se Sophie probrali.* Brzy bychom se měli sejít a něco vymyslet. *Povídá dál* Tohle ti, ale jistě brzy řekne sama Sophie. *Poznamená. Svým způsobem Gen tak varuje, že se za ní Sophie chystá kvůli tomu přijít.* To důležité pak probereme na té schůzi. *Po té na Genevieve pohlédne.* Věřím, že s tvou pomocí se nám podaří tvého bratra dostat. *Odvětí přesvědčivě. V téhle situaci na Genevieve spoléhá. Věří, že ona je hlavní eso v rukávu v souboji s jejím bratrem. Ví, že ho zná a díky tomu na něj vyzrají. Ve srovnání se situací před tím je to změna o sto procent. Je jasné, s čím počítá, že jejího bratra čeká, ale ani jednou to během svých slov takhle přímo nepoužije. Nechce to. Jednou je Benjamin její bratr kvůli tomu se slovům zabít a usmrtit vyhýbá. Ví, jak mu bylo, když musel spolu s ostatními sourozenci zabít Mikaela. Jednou to byl jeho otec a to nejde nijak změnit, či přehlédnout nebo snad zapomenout.*

(Teď poslouchá zase ona jeho. Když se jí omluví znovu a pak ještě dodá, že chyba v tomhle byla na obou stranách, pokýve hlavou) Jistě, chyba je vždy na obou stranách. Na jedné třeba větší, na druhé menší, ale vždy na obou. (V hlavě jí víří, že jestli by byla taková, že by bratra poslechla hned na slovo ve všem už od začátku, jestli by se tohle dělo. Ale nejspíš ano, protože nemohla říct, že byla nějak extra neposlušná. Spíš jen nenaplňovala bratrovy představy, i když chtěla.)Pro příště, až spolu budeme někdy jednat. Stačí se zeptat. Já nejsem z těch, která by si vymýšlela sáhodlouhé lži, aby někoho obalamutila. Ano, neříkám věci, ale to neznamená, že lžu. Když se nikdo neptá, nemám potřebu mluvit. (podívá se na něj a objasní mu tak její přístup k některým věcem.) Víš co se říká? Odpouštím, ale nezapomínám. I když si nemyslím, že tohle bylo až tak vážné, aby nám to v budoucnu činilo problémy. I když je docela možné, že se naše názory budou mnohdy lišit a naše cíle stáčet každý jinam. (podívá se před sebe a oblízne si suché rty) Sophie má v plánu přijít? Dobře. Ne, že bych v těchto dnech nečekala více návštěv, než je u mě obvyklé. Vlastně jen málo lidí ví, kde bydlím, a ty jsi další. (Kdyby Elijaha neznala, nebo alespoň jeho pověst, řekla by si, že všechny ty omluvy a dar byl jen proto, aby se jí mohl vyptávat na bratra a aby ji mohli všichni považovat za jakési eso v rukávu, kterým se ona rozhodně necítila být. Ale chápe, že to tak někdo brát může.)Chápu tvé obavy a i tvé přání se mého bratra zbavit. Ale nazývejme věci pravými jmény. Vaše rodina chce mého bratra jistě zabít. A myslím si, že v tomhle nebude sama. Co se týče mé osoby, (věnuje mu upřený pohled) chci to samé. A jak už jsem řekla, pokud se mě někdo ptá, odpovídám, jinak potřebu mluvit nemám. (polkne... vzpomínky na bratra nejsou pěkné, ale ví, že nějak jistě pomoci může.) Takže schůze, říkáš...

*Znovu po té, co dokončí to, co chtěl říct, čeká na reakci Genevieve. Když souhlasí s tím, co pověděl o chybách, přikývne, nemá v úmyslu rozebírat, čí byla větší. Chtěl si to s ní vyjasnit ne rozebírat, co, proč a nač. Je docela rád, že už má tuhle věc za sebou. Pozoruje během svých myšlenek Genevieve, ale nevyzvídá. Nechá to pro teď tak. Jen zpozorní po té, co Genevieve znovu promluví. Slabě se během jejich slov pousměje a párkrát chápavě kývne.* Dobře, Genevieve, budu si to pamatovat. *Odvětí a ukládá si právě získanou informaci o ní do paměti. Je si jistý, že se tím bude řídit. Zase ji pak chvilku poslouchá. Je to poprvé, co má možnost s ní mluvit poměrně v klidu, ačkoliv pamatuje na důvod toho, co je k tomu přimělo. Má v paměti i fakt, že na ni Kol jistě u ni doma netrpělivě čeká. Věří, že kvůli bratrovi by si tuhle její návštěvu dál za úkol. Její bratr to o něco uspíšil.* Snažím se z toho, co prožiju, udělám poučit a příště se tomu pokud možno vyhnout. *Odvětí.* Když udělám chybu, tak to přiznám. Nevidím v tom nic špatného. *Dodá klidně, věcně, ale i on tak Gen o sobě prozrazuje pár informací. Není bláhový. Ví, že se oni dva shodnou, jen na málo věcech a jistě se blíží další situace, kdy se jejich názory budou rozcházet. Přesto si přeje, aby spolu i tak dovedli pokud možno normálně vycházet.* Sophie? Ano, zmínila se mi o tom, když jsme spolu mluvili v baru. *Přisvědčí. Po té se na ni zadívá.* Je mi líto toho, co si musela prožít. Tvůj bratr za tohle všechno zaplatí. *Poznamená upřímně, ale když se zmiňuje o Benjaminovi, jeho tón je věcný, prostý. Jako by mluvil o odstranění nepohodlného červa, kterého je třeba zašlápnout. On svým způsobem Benjaminem hluboce pohrdá a onen člověk, jestli ho tak lze nazvat mu nestojí za to, aby se pro něj jakkoliv rozčiloval nebo dával najevo jiné emoce. Chce to s ním mít odbyté, co nejdříve.* Tu adresu mi dala ona. Požádal jsem ji o ni. *Odvětí.* Doufám, že to nevadí. *Pohlédne na ni tázavě.* Uvědomuji si, ale že by mi ji mohl dát i Kol. *Poznamená. Takže je vlastně jedno, že ji má od Sophie.* Nejdříve, ale nechtěla, ale změnila názor. Nejspíše počítala s tím, že se mnou odmítneš mluvit. *Chvilku se u toho zdrží.* Jsem rád, že se spletla. *Poznamená ještě a je vidět, že to bere jako malou výhru nad Sophie.* Když chceš a nevadí ti to. *Znovu se na ni krátce zkoumavě zadívá. Rád by zjistil, jak moc vážně to Genevieve myslí. V jeho očích to může být z její strany, jen zástěrka, aby zakryla ty nepříjemné pocity a bolest z chování a přístupu někoho blízkého.* Z vlastní zkušenosti vím, že to není nic příjemného, chtít zabít rodinného příslušníka ať už je jakýkoliv. Moc tomu nenapomůže ani fakt, že je to pro větší dobro. *Poznamená. Z jejich slov pochopí na co Genevieve naráží, ale rozhodl se, že ji dnes zpovídat nehodlá. Nejspíše by to bylo nadlouho a on ji nechce příliš zdržovat. Navíc si je jistý, že na schůzi se tomu stejně nevyhnou.* Myslím, že bude dost příležitostí a času na schůzi probrat možné slabiny tvého ctěného bratra, a jak je použít proti němu. *Odpoví a tím jí vlastně dá najevo i své rozhodnutí.* Ta schůze, říkal jsem to i Sophie, měla by být, co nejdříve ať něco vymyslíme a zrealizujeme. *Vrátí se ještě k tématu schůze. Rozhlédne se kolem sebe a nepatrně si povzdechne.*

(Vlastně jí ani nevadilo, že si tady teď povídá s Elijahem. On působil takovým zvláštním uklidňujícím dojmem. Vlastně, když si to všehovšudy vezme, má si co říct se všemi Původními. Tedy až na toho Finna, kterého všehovšudy viděla jen jednou. Nemusela s nimi přímo vycházet ukázkově, ale když si to tak vzala, věděla, že se s nimi vyjít dá. A kdo ví, jak by to bylo, kdyby ji tenkrát Beka nezabila, kdyby ani neplánovala ten čin. Třeba by si jí ani nevšimla. No, nebude teď řešit ve svých myšlenkách tuhle minulost.) Myslím, že každý se nějakým způsobem snaží poučit ze svých chyb a být silnější do dalších dnů. Ne vždy se to podaří a ne každý to chce doopravdy. (konstatuje s pohledem upřeným před sebe. Chvilku jen mlčí a poslouchá Elijaha dál a pak se na něj otočí) Ne, jistě, že nevadí. I na informacích by moji adresu prozradily.(pousměje se) No, tak nějak jsem si řekla, že by nebylo úplně nejlepší distancovat se od dění a od lidí, kterých se vpád Benjamina týká. (přizná a na chvíli semkne rty k sobě, než pokračuje) Máš pravdu. Rozhodně není jednoduché chtít zabít, pokusit se a opravdu usmrtit člena rodiny. Mluvím z vlastní zkušenosti. Kdybych byla tehdy dostatečně silná na to, abych to udělala, ne fyzicky, ale vnitřně silná, Benjamin by byl mrtvý ještě předtím, než opravdu zemřel. (vydechne a vzpomene si na tu noc, kdy měla jeho život ve své moci, ale nedokázala ho zabít.) Ironií je, že bratrova největší slabina je jeho největší předností. (kousne se do rtu) Ano, nejsem proti schůzce, ale jsem zvědaví, jestli se tam opravdu něco vyřeší.

*Dál sleduje okolí a přemýšlí nad tím, co bylo, co se děje a snaží se přijít na to, co se teprve dít bude. Ať se snaží sebevíce, nevidí v blízké budoucnosti nic dobrého a to mu na čele vykreslí drobné vrásky, jak se nad tím mračí. Není, ale schopen něco bližšího, konkrétnějšího vymyslet. Od toho útoku, jsou jeho myšlenky rozházené a on se nedokáže soustředit a plánovat útok proti Benjaminovi. Když se Genevieve opět dá do řeči, pootočí k ní mírně hlavu a poslouchá ji, ačkoliv má stále pohled upřený někam před sebe. Poslouchá o chybách a poučeních z nich, ale už se k tomu nevyjadřuje. Své řekl a není v rozpoložení, kdyby se mu chtělo filozofovat nad takovými věcmi. Nepatrně přikývne, když ho Gen ujistí, že Sophie kvůli prozrazení adresy nebude mít problémy, ale nahlas to nepřizná. Nespokojeně stáhne obočí, když mu Genevieve připomene včerejší událost.* Kdyby tam nebyla Alisea, Hayley i její dítě by byli mrtví... *Pronese to mdlým tónem.* Dopadla by jako všichni ti ostatní, které čarodějky nestihly ochránit. *Pokračuje dál a má pohled upřený do prázdna. Nakonec, jak začal, tak opět ustane ve zpomínání. Ani spekulovat se mu nechce.* Není to tak snadné, jak se o tom mluví a plánuje. *Přisvědčí, když s ním Genevieve souhlasí. Zdá se mu, že je to první věc, na které se snadno shodnou.* Jeden do poslední chvíle doufá, že se něco změní a nebude muset nakonec tu osudnou ránu udělat. To se, ale děje velmi zřídka. *Promlouvá, možná k ní, možná, jen tak do tichého okolí. Zpozorní a ožije, když přejde na Benjaminovy slabiny. V očích mu zajiskří zájem a zvědavost.* Povíš mi o tom? *Požádá ji. Získat alespoň nějaký náhled na jejího bratra by se mu zamlouvalo. Mít se od čeho odrazit.* Potom, co tvůj bratr udělal ve městě nebude nikdo takový, kdo by po něm nešel. Chce to, jen jednotný plán a pak ho zrealizovat. Na schůzi by se to mělo dohodnout. *Uzavře to, jako by nic jiného neočekával.*

(opře si dlaně do lavičky a protáhne si krk a záda. Ty jizvy pnou. Je to šílený pocit. Jako by jí bylo stále čtrnáct a ona čekala na okamžik, kdy se Ben uvolí jí ty jizvy vyléčit. Jenomže je nikdy nevyléčil. Jen je skryl i před ní samou a ona absolutně neměla ponětí, jak ji obelhal. Štvalo jí to a vadilo. Byl to nepříjemný pocit, ale asi by si na to měla zvyknout.) Ano, vím o tom, co se tam dělo po mém odchodu. Možná jsem tam měla zůstat a podat též pomocnou ruku, ale... (polkne a podívá se na něj) řekněme, že jsem zrovna nebyla v rozpoložení, kdy by se mi tam zůstávat chtělo. Ale je dobře, že tam byla Alisea a že i ostatní čarodějky posléze pomohly. (přikývne a povolí ruce a její ramena se zase mírně svěsí) Ne, to není. (zakroutí hlavou a pootevře ústa) I když máš něčí život opravdu ve své moci, nikdy to není jednoduché, co se člena rodiny týče. /Pak se ušklíbne) Doufala jsem příliš dlouho, ale nic se neměnilo. Jen se to zhoršovalo a všechny moje pokusy o to, abych unikla, byly marné. Málokdo opravdu poslouchá malou holku a vidí do ní. (smutně se pousměje) Benjamin je posedlý svou mocí. Nepraktikuje jen obyčejnou magii předků. Ovládá taktéž voodoo a dokonce černou magii. Nevím, jestli toho neumí ještě mnohem víc. A právě ta posedlost kontrolou a mocí nad ním, se pro něj stala zhoubná. Je převelice silný, ale zároveň díky tomu slabý. Snad chápeš, jak to myslím. (odmlčí se, ke schůzi se už víc nevyjadřuje)

*Ten její pohyb upoutá jeho pozornost a tak k ní o něco více pootočí hlavu. Sleduje ji, jak se protahuje. V tu chvíli ho, ale nenapadne, že by s tím měly něco společného jizvy, které jí Benjamin na plese odhalil. Zadívá se zase před sebe. Podívá se na ni až po té, co se zmíní, že už ví o tom, co se tam dělo pak.* Možná ano... *Neodporuje jí, ale ani jí nic nevyčítá.* Možná jsem měl předpokládat to nejhorší a Hayley odtamtud okamžitě odvést. *Poznamená na to. To, že mu to nedošlo v čas, a že ji neochránil, bere jako své selhání. Nechává si to samozřejmě pro sebe. Nehodlá svými problémy nikoho ze svého okolí zatěžovat. Vyposlechne si ji až do konce a nepatrně souhlasně kývne. Když se pak rozpovídá o Benjaminovi dál poslouchá a nepřerušuje ji. Uloží si do paměti, co mu o něm říká. Doufá, že toho bude moct nějak využít ve svůj prospěch.* Minulost už nezměníš. Můžeš se, ale zasloužit o to, aby se to neopakovalo. *Poznamená letmo.* Tvá znalost Benjamina se jistě bude v jeho likvidaci hodit. *Odvětí přesvědčivě. Po té pomalu vstane.* Myslím, že už jsem tě zdržoval dlouho. *Shlédne k ní a nepatrně se na ni pousměje.* Kol už bude jistě netrpělivý. *Zkonstatuje.* Děkuji ti za tvůj čas. Určitě se teď budeme vídat častěji. *Zmíní se o tom, co předpokládá.* Pozdravuj ho ode mne. *Požádá jí ještě.* Bylo mi potěšením, Genevieve. *Kývne jí na rozloučenou krátce, ale uctivě hlavou. Po té její zahrádku opustí. Ven už trefí.*

(Zakroutí hlavou) Neměl by ses z toho vinit. Nemohl jsi předpokládat, že se něco takového stane. Navíc, Hayley nemůže být navěky uvězněná v domě. Benjamin umí překvapit a udělal to. Teď už můžete vědět, že kde se Benjamin objeví, nastanou problémy. (semkne rty k sobě a prohrábne si vlasy.) Budu se snažit, aby se to neopakovalo. Budu se snažit pomoct. Doufám, že... doufám, že vše vyjde a Benjamin bude pokořený. (vydechne, ale říká to s pochybnostmi v hlase) Kol je možná nedočkavý, ale dokáže být trpělivý, když chce. (pousměje se) Myslím, že bychom se stejně dříve nebo později někde sešli, takže nemáš za co. A budu ho jistě pozdravovat. (usměje se na Elijaha vlídně) Nashledanou. (rozloučí se s ním, ale nahoru ještě nejde. Zůstává stále sedět na zahradě. Přiběhne k ní kocour a začne se lísat. Tak se s ním mazlí)