Genevieve´s flat

(Celou cestu k Genevieve přemýšlela o covenu. Ty jejich pohledy jí pronásledovali až sem. Byli to pohledy plné nedůvěry. Věděla, že jí věří, ale nevěří původním, nevěří upírům. Mírovou smlouvu vzali dobře, ale vypomáhání upírům? Kdy upíři pomohli jim? Nikdy. Oni chtěli jen klid a učit své děti, proto nakonec souhlasili.
Konečně dojde až před dům, kde měla Genevieve byt. Vejde do domu a zamíří ke schodišti, ale hned na prvním schodě se zarazí a otočí hlavu ke dveřím, které vedou nejspíše na zahradu. Cítila slabou energii čarodějky. Genevieve. Vydá se nakonec k těm dveřím a každým krokem ta energie sílila. Otevře dveře a pomalu vkročí na zahradu, rozhlédne se. Uvidí Genevieve sedící na lavičce a s ní nějakého kocoura. Lehce povytáhne obočí. Genevieve má kocoura? Vydá se k ní.) Koukám, že sis našla za Kola náhradu. (Lehce se usměje a přisedne si k ní.)

(Otočí se za hlasem, když na ni Sophie promluví.) No, je to taky Mikaelson. (podívá se na kocoura a podrbe ho pod krkem) Našla jsem ho ve vyhnanství a pojmenovala ho Pan Mikaelson, protože mi svým prvotním chováním připomínal Klause. (zasměje se) Ale teď už je hodný a přítulný. (Kocour seskočí z lavice, když se Sophie přiblíží a už je zase ta tam. Nemá rád cizí lidi. Je to zvláštní, ale toleruje jen ji a maximálně Kola, ale to jak kdy. Spíš na něj syčí.) Čekala jsem na tebe. Elijah mě zpravil o tom, že se sem chystáš. 

(Krátce se zasměje, když uslyší, jak ho pojmenovala.) To se k němu radši nebudu přibližovat. (Kocoura radši odešel sám. Dívá se, jak mizí a pak obrátí pohled opět na Genevieve.) Ale jak se zdá, tak lidi v oblibě moc nemá. (Takže Elijah tu přeci jen byl, ale jak se zdálo, tak docela krátce, protože ona se zdržela na schůzi všehovšudy půl hodiny. A cesta sem jí trvala chvíli. Nechodila zrovna pomalu, když šla sama.) Takže ti nejspíš řekl o té schůzi frakcí, kterou chystáme. (Vlastně o tom teď nějak nechtěla mluvit. Nechtěla se vyptávat na Benjamina, i když by ráda věděla mnoho informací jako každý.) Jak se ti daří? (Prohlédne si jí. Byla to sice opravdu blbá otázka vzhledem k situaci, ale i tak se musela zeptat.)

Ne, to je pravda. Ostatní moc nemusí. Je to spíš samotář, ale když přijdu sem na zahradu, tak si nezapomene přijít pro nějaké o pohlazení. (Pousměje se a sleduje mizejícího kocoura, pak se ale podívá na Sophie a soustředí se na ni) Ano, řekl mi, že jste se o tom bavili a že by se tam měli sejít všichni. A snad i vymyslet nějaký ten plán. (semkne rty k sobě a pak polkne) No, co bych ti lhala, není to zrovna ideální, ale snažím se to zvládnout. Vlastně mi nic jiného nezbývá (ušklíbne se a sklopí zrak ke svým prstům na rukách, se kterými si teď hraje.) Ale slyšela jsem, co Ben vyváděl potom. (podívá se zase na ni) Čarodějky jsou v pořádku a ty? (povytáhne obočí)

(Přikývne) Jo nějaký ten plán, ale to by znamenalo, že by museli spolupracovat všichni a Klaus by si nesměl vymýšlet nějaké hrozné plány, které zahrnují smrt všech, o kterých si myslí, že jsou proti němu. (Tohle bylo dost nepravděpodobné a při té myšlence si zas vzpomene na pohádku. Sběhurka a jablko, jímž byla otrávená. Bylo to zakleté jablko nebo v něm byl jed? Jed.) Sněhurka. Jed. Apopa. (Zamumlá si pro sebe a zamyšleně se dívá na Genevieve, ale jako by koukala skrz ní někam do dálky. Po chvíli si uvědomí, že to řekla nahlas. Vzpamatuje se a kousne se do rtu.) No, kdo by byl v tuhle chvíli klidný na tvém místě. Tvůj bratr je živý a předvedl se v celé své kráse. (Dost dobře chápala její situaci. I když ona neměla tyranského bratra. Měla neteř, která se jí pokusila zabít.) Jo já a čarodějky jsme v pořádku. Kouzlem se zaměřili jen na vlkodlaky a upíry. Dost jich tam padlo. (Pokrčí rameny. Necítila lítost, ale přes to byl ten pohled na všechny, kteří se svíjeli na zemi, strašný.) Elijah mě nepřímo obvinil, že to celé zpunktovali čarodějky a byla to nějaká past. Tedy přímo řekl, že by si tohle mohl někdo myslet. (Zavrtí hlavou. Cítila se ještě teď docela dotčeně a k tomu ty pohledy čarodějek z jejího covenu.)

Myslím si, že Klaus nebude dělat až takové problémy. V tomhle případě. Všichni víme, tedy snad, že teď je nejlepší, abychom spolupracovali opravdu všichni. (podívá se na ni a podepře si hlavu rukou) Sněhurka, jed, Apopa? (zamračí se nechápavě a civí na ni docela jako na blázna) Co to má být za myšlenkové pochody? (povytáhne obočí a čeká, co ze Sophie vyleze.) Ano, můj bratr je živý, i když se zdaleka ve své celé kráse neukázal. Ale alespoň se nesnažil nikoho oklamat, jak je strašně vzorný. (ohrne ret znechuceně) No, udělala jsi chybu, to ano, ale myslím, že tohle snad nikdo nemůže svalovat na tebe. Už jen z toho důvodu, že... prostě bys mi tohle neudělala. (podívá se na ni vážně)

Jo to všichni víme, ale Klaus je dost paranoidní. Elijah mě upozorňoval, že by mohl jít Klaus přes mrtvoly i nevinných, když si bude myslet, že tím ochrání své dítě. (Všimne si toho pohledu, kterým na Sophie kouká Genevieve. No tak se asi opravdu zcvokla, když se na ní i tak dívá její kamarádka.) Vzpomněla jsem si na pohádku o Sněhurce. Tak nějak mě napadlo, že by se mohl Benjamin otrávit. Ale tohle by šlo asi těžko. A jinak Apopa je můj had. (Zamyslí se a dojde k závěru, že by to šlo vážně dost špatně. Do jídla mu těžko dají jed. Možná by to šlo pomocí kouzla na dálku, ale jak?) Tvůj bratr je zvrhlej. A nějak ho asi nechci vidět v celé své kráse, když tohle byl jen kousek. Jak zlé by to mohlo ještě být? (Podívá se na ní tázavě. Má strach. Má strach o svůj coven. Co když se něco stane a přestanou jí věřit? Klaus v nich může vidět nepřítele, zabije nějakou čarodějku a oni jí přestanou věřit, protože to ona jim řekla, že všechny frakce musí spolupracovat.) Ne tohle bych ti nikdy neudělala. I když jsem si myslela, že si mi přestala věřit a uvědomila si, že půjdeš proti mně, tak bych ti nemohla nijak ublížit.

Vím, že je paranoidní a že rád chodí přes mrtvoly, ale tak nějak ho v tomhle chápu, když nemůže chránit svoje dítě jinak, jde přes mrtvoly. (podívá se na Sophie) Samozřejmě, by to ale uškodilo všem frakcím, kdyby někoho začal zabíjet jen tak neuváženě. Ale Klause nejde hlídat. Nemůžeš ho prostě přivázat k boudě za vodítko a nechat ho tak. Pokud bude dělat Klaus nějaké takové problémy, budeme se s tím muset vypořádat za pochodu. (rozhodne to) Aha (podmračí se) otrávit Benjamina. Že bych si udělal donáškovou službu? (povytáhne obočí a mírně se usměje nad tou představou) Nápad to není špatný, ale má značné mezery (řekne nakonec) Ale když budeme přemýšlet, třeba ty mezery doladíme... Tak jo, do třetice (řekne si pro sebe a chytne Soph za ruce a ukáže jí všechny vzpomínky do Sklizně, pak otevře oči) No, tak, odpověz si sama, jak hodně zlé by to ještě mohlo být. 

Jak jsem řekla Elijahovi. Pokud Klaus půjde i po nevinných, o kterých si myslí, že by mu mohli nějak ublížit, tak si z nich opravdu udělá nepřátele a ze strachu o svůj život se připojí k Benjaminovi. Někteří členové vyjádřili svůj nesouhlas spojit se s původními. (Kývne na to, že se s tím popřípadě vypořádají za pochodu.) Jo má hodně velké mezery, ale prostě mě to tak nějak napadlo. Myslím, že mě to spíš napadlo jen, abych zamaskovala svoje bláboly. (Opravdu začíná z toho všeho bláznit? Ale proč? Benjamin nejde po ní, ale po Klausovo dítěti. Nevytrpěla si s ním to co Genevieve. Jenže pořád tu byla Monique. Monique. Monique. Monique. Její jméno jí zní v hlavě jako ozvěna. Hlasitá ozvěna, kterou nemůže utišit.
Nechápavě se podívá na Genevive, když řekne do třetice všeho dobrého? Co to má znamenat? Ale nestačí se zeptat a před očima jí běhají obrázky, jako nějaký film. Zadrží dech. Srdce jí začne zběsile tlouct. Zase je tam jako jen host, kterýho nikdo nevidí. Nejradši by zakřičela na Genevieve, aby utekla pryč, když se Benjamin rozejde sám ze hřbitova. Jenže z jejího hrdla neunikne ani hlásek. Ona jde za ním a za chvíli jí Benjamin sráží na kolena. Vzal její sny do svých rukou a roztrhal je v jediném momentě. Lekce magie. Byl na ní tvrdý. Nutil jí do kouzel, aniž si uvědomoval, že Genevieve je malá holka, která toho tolik nezvládne. Jí samotnou rodiče taky nutili používat magii a učit se, ale naprosto jiným způsobem, i když taky dost krutým. Najednou si uvědomí, kde se to všechno odehrává. V tom domě, ve kterém byla Monique a Abigail. Proč jen tohle nevěděla dřív? Mohli pak předpokládat to nejhorší a ne čekat, až se Benjamin objeví na oslavě.
Další rok a další utrpení. Benjamin byl podlý a vždycky si našel něco, čím by Genevieve ještě více vysílil a pokud nic nenašel, vytvořil to. Genevieve se mu konečně postavila a on jí nechal jít. Věděla, že od něj neodešla navždy. Tušila, že přijde něco hrozného a taky, že ano. Přepadli jí. Nikde nebyla v bezpečí. Zachvěje se, když ten nejstarší začne Genevieve jezdit nožem po tváři, až jí řízne do tváře a pak jí rozřízne ramínko. Genevieve ho tenkrát nemohla vidět, ale Sophie ano. A ten pohled byl zvrhlý a nechutný. Díval se na ní jako na svou kořist. Pak přišel Benjamin a ona hned poznala, že on je zná. Nahrál to snad celé na Genevieve, aby z toho vyšel jako hrdina a ona mu věřila? Oh tohle bylo šílené.
Následoval další rok plný utrpení, Benjamin byl tvrdší. Gen poprvé vstoupila na půdu a odhalila jeho tajemství, jeho plány. Plánoval převzít coven a ne hezkým způsobem. On se to samozřejmě dozvěděl, jak by taky ne, byl to Benjamin. Nechal shořet fotku její babičky a Sophie věděla, že Genevieve to není lhostejné, tak jak předváděla Benjaminovi. Opět ta půda. Půda a bič. Sophie se zastaví srdce při pohledu na Benjamina bičujícího Genevieve. Konečně ví, odkud má Genevieve ty jizvy, ale nepředstavovala si to tak hrozné. Všude kolem Gen byla krev. Ležela ve své vlastní krvi a nemohla nic. Sophie se zvedne žaludek, ale vydýchá to.
Pak přišel na řadu jeho plán. Nechal zabít Starší. Zmocnil se jí strach. Co když tohle udělá s ní? Zabije jí, svede to na někoho jiného a převezme coven. Co když se historie bude opakovat? Dívá se na to, jak všichni hlasují pro Benjamina jako svého vůdce. Vážně? Zbláznili se ty lidi? Jenže oni neviděli jeho skutečnou tvář. Viděla jí jen Genevieve a teď i ten Alan. Jenže Alana pak Benjamin zabil. Genevieve přišla o jediného člověka, ve kterého věřila.
Znásilnění. O něm už věděla, ale vidět to na vlastní oči? To bylo něco jiného. Všechno bylo tak živé. Tak hrozné. Nechutné. Jen pohled na Genevieve jí bolel. Nechtěla se na to koukat, nemohla. Jenže se to zastavit nedalo. Zvedne se jí opět žaludek a teď musela vynaložit mnohem více síly, aby se uklidnila. Pak ten pohled na Benjamina v té uličce. Naháněl jí strach a to tam ani doopravdy nebyla. Vyzařovala z něj temnota. Druhý den pak Genevieve umřela při Sklizni.
Zavře oči a silně tiskne víčka k sobě. Žaludek se jí zvedá a převrací, nemůže to ovládat, nemůže se uklidnit. Ani nedokáže popsat všechny pocity, které cítí. Je to směs bolesti, znechucení, strachu a lítosti. Konečně to skončí, ale ona má stále zavřené oči. Už ani neslyší, co říká Genevieve. V uších jí stále zní Benjaminovy slova mířené na Genevieve. Stále viděla jeho chladný pohled. Prudce otevře oči, rychle se zvedne z lavičky a rozběhne se dál od ní. Už nedokázala zabránit svému žaludku, aby zůstal v klidu. Předkloní se a všechno, co do teď měla v žaludku, vyzvrací ven. Nohy jí vypoví službu a ona dopadne na kolena. Nemohli za to jen ty vzpomínky, ale naprosto všechno. Více než měsíc byla ve stresu a snažila se to zapíjet alkoholem a ten jí nějak tak uklidňoval, ale teď? Teď se neměla jak uklidnit. Všechno to na ní začíná doléhat a ona se cítí šílená. Zhluboka oddechuje a snaží se uklidnit. V její hlavě už jí nezní jen jméno Monique, přidalo se k němu další jméno a to Benjamin. Jak můžou takové monstrum jen tak porazit? Přidala si najednou bezmocná i se svým covenem. Bála se. Genevieve vypadala tak silně a ona se mezitím hroutí. Není stavěná na tenhle svět. Nechtěla to a nechce to už ani teď. Chce být normální. Jak mohla žít v tomhle světě a radovat se z něj, když se dělo tohle? Několikrát se zhluboka nadechla. Zaháněla slzy, které se jí tlačily do očí. Jenže nemá dostatek síly a pár se jich přeci jen vydere ven a koulejí se jí po tváři, až konečně dopadnou na zem. Chtěla být silná, ale nedokázala to. Přišla sem, aby podpořila Genevieve, ale teď se jí to vše zdálo jako vzdálená minulost.)

Někteří členi covenu zřejmě nechápou, jak důležité je teď držet pohromadě a spojit se. Copak sakra neviděli, co se stalo na té slavnosti? (Je docela rozhořčená, vztahuje to i tak trochu na sebe. Ona s Benjaminem trpěla hodně dlouho a čarodějky vůči tomu byly lhostejné, protože to ani neviděly, nechtěly to vidět. A předci byli podlí a jsou stále podlí. Vlastně si myslí, že po své smrti měl Benjamin mezi předky pré, protože se tam absolutně hodil. 
Když Sophie ukazuje to všechno, je to jako by to zažívala znova a znova. Cítila se tak, už když to ukazovala Klausovi a Kolovi a teď zase odznovu. Doufám, že už to nebude muset ukazovat nikomu. Vlastně už ani víc nechce. Ukázala to lidem, kterým to jistým způsobem ukázat a říct chtěla. Ostatní to vědět nemusí. 
Jak tak všechno Sophie ukazuje, naskakuje jí husí kůže a myslí na to, jaké by to bylo zažívat tohle znovu. Jaké by to bylo, kdyby se jí Ben opět zmocnil. Přeběhne jí silně mráz po zádech a snaží se na to nemyslet. Snaží se nemyslet na to, že by se to opravdu stát mohlo, bere to jen jako teorii, ne jako něco, co by se mělo odehrát. Ale ona ví, že Benjamin rozhodně nebude mít problémy v tom, aby něco proti nim podnikl. Aby něco podnikl proti ní, aby se jí zbavil. Kdyby to tak šlo, aby si s Benem promluvila jako rovný s rovným, jako sestra s bratrem, ale on ji jako jemu rovnou nebere a ona si není jistá, jestli ho stále považuje za bratra.
Jakmile vize skončí, podívá se na Sophie, která se ale náhle zvedla a pak padla na kolena a vyzvracela se. Je docela překvapená z toho, co se jí teď dělo před očima. Vstane celkem rychle a odebere se k Sophie, klekne si k ní a podívá se na ni. Nic neříká. Vidí, že je rozrušená, vidí, že tohle je pro ni všechno těžké. Ta tíha, co nese na bedrech s tím, že vede coven, je opravdu obrovská. A jí poslední dobou někdo stále házel klacky pod nohy.) Zvládneme to. (řekne tiše. Není o tom přesvědčená ani zdaleka, ale teď jí nemůže říkat, že nemají šanci. Vezme ji lehce za spánky a začne do ní vysílat uvolňující energii.)

(Nezaznamená Genevieve vedle sebe, dokud na ní nepromluví. Pak se k ní otočí a těžce vydechne. Nic neříká a jen na ní hledí. Možná to opravdu zvládnou a možná taky ne. Benjamin sebou přinesl tolik problémů. Cítí, jak se uklidňuje. Ale i přes to má obavy. Myšlenky jí zůstávají v hlavě, jen jí už neznepokojují tolik jako předtím. Otře si slzy.) Kdyby tady šlo jen o Benjamina, tak jsem v klidu. Ale tady jde teď o mnoho víc. Když jsem viděla, jak Benjamin zabil Starší, jen aby mohl převzít coven dostala jsem strach. Co když udělá tohle i teď? Převezme coven a pak už ho nezastaví nic. Spolupráce s původními nese tolik obtíží. Coven je nemá rád. Rebekah mě zabila, Kol zabil dvě čarodějky a Klaus je prostě Klaus. Mají strach a kdo jim to může vyčítat? (Prohrábne si vlasy a sklopí pohled.) Pořád mě pronásledujou vzpomínky na Monique. Otočila se ke mně zády a pokusila se mě zabít. Dívka, kterou jsem z části vychovala. Když už jsem přesvědčená, že se musíme Monique zbavit, tak se mi vybaví obraz, když byla malá. Byla tak milá a hodná. A pak se k ní dostali předci a udělali z ní někoho, koho nepoznávám. Pořád si držím naději, že jednoho dne se vzpamatuje a udělá správnou věc, ale už si tím nejsem tolik jistá. A tvůj bratr to vše ještě zhoršuje. (Zavrtí hlavou. Potřebovala by nějakou naději, že všechno brzy bude v pořádku. A všichni budou žít naprosto v pohodě a bez strachu.) Vést coven je něco úžasného, ale ne když je všude kolem taková panika. Chtěla jsem mít klid a pomoct Trevorovi a Kate, ale jak jim mam pomoct, když se děje tohle všechno?

Benjamin si kvůli svojí moci nevidí na špičku nosu. Nezabije tě, Sophie. Tentokrát by mu to vážně neprošlo a coven by se obrátil proti němu a on by neměl tu kýženou moc, kterou tak chce. Pokud se tě bude chtít zbavit, udělá to jiným způsobem, ale nezabije tě. (podívá se na na rozhodně)Všichni si teď musí dávat pozor na to, co se děje v jejich okolí. Ben může využít čehokoliv. Třeba právě toho, že čarodějky nechtějí spolupráci s Původními. (kousne se do rtu) Coven nám to komplikuje. (Pomalu vstane a opucuje se) Monique si vybrala svou stranu. Možná ji předci obalamutily, ale ona moc dobře ví, co dělá. Nesvéprávná není, Sophie. Na předky nelze svádět všechno. Ale vypovídá to o tom, že Monique je lehce manipulovatelná autoritami a ona sama manipuluje dalšími. A toho by mohl Ben opravdu využít. Nebojí se manipulace,

Nezáleží na tom, jak to udělá, ale zbavit se mě může. Jestli převezme coven, tak už budeme mít jen malou šanci ho dostat. Pokud Klaus nebo Rebekah neudělají nějakou blbost a nezabijou nějakou čarodějku z covenu, tak coven bude spolupracovat, ale nevěří jim. A já také ne. Každý ví, že Klaus zabíjí bez slitování a někdy protože se mu to prostě jen hodí. (Vstane také jako Genevieve) Žádná frakce nebude věřit té druhé, nikdy. Ale doufám, že aspoň na tuhle chvíli každý potlačí tu nenávist a budeme spolupracovat. (Vydechne) Možná ví, co dělá, ale pořád nevidí jací předci doopravdy jsou. Dostali se k ní snadno, protože věřila. Má sestra jí učila, aby věřila, stejně jako to učili nás rodiče. Ale Monique je stále ještě mladá dívka a já prostě nechci, aby jí někdo ublížil. I když ona sama ubližuje jiným. Je to stále má neteř, ať chci nebo ne. (Rozhodí rukama a podívá se jí do očí.) Takhle jsem si náš rozhovor nepředstavovala. Přišla jsem sem, abych se ujistila, že jsi v pořádku. A mezitím tady uklidňuješ ty mě.

No, asi tě moc nepovzbudím, ale může se zbavit nás všech, když bude chtít. A Benjamim umí být odhodlaný a využije každé skulinky a naší slabosti. Takže když nebudeme pořádně jednotní, což nebudeme nikdy, budeme to mít všichni hodně těžké. Je nás sice víc, ale jsme různorodí. (založí si ruce na prsou. Myslela si, že o Benovi nebude muset už nikdy nějak extrémně mluvit. Opak se ale stal pravdou. Její bratr teď bude téma číslo jedna a ona to bude muset trpět.) Když si nebudeme vzájemně věřit natolik, abychom spolu dokázali spolupracovat a snést se, jsme už teď docela dost namydlení. (vydechne a prohrábne si vlasy. Tohle všechno bylo hodně vážné.) Chápu, že nechceš, aby se Monique něco stalo, ale nepočítej s tím, že když ji dostane do rukou jiná frakce, ušetří ji. Ne, s radostí ji hned zabijí. Dokonce si nejsem jistá, jestli bych ji nezabila i já, kdyby se mi dostala pod ruku. (přizná se jí, nebude si tu hrát na někoho, koho by nenapadlo Monique zakroutit krkem.) Tohle je těžké období pro nás všechny.

A on určitě ví, jak moc jsme všichni odlišný a jaké k sobě máme vztahy. Protože měl dost času na to, aby nás pozoroval z druhé strany. A díky těm snům, které ti přivodil, věděl o všem, co se tady děje. Takže on nás vlastně zná, ale my jeho ne. Ty si s ním žila 6 let a stejně tě vždycky trumfnul, ať ses snažila sebevíc. (Nechtěla to říct, tak krutě, ale byla to pravda, podle toho, co viděla.) Vím, že jiná frakce by jí klidně zabila. Ale každý bojujeme za své příbuzné, i když dělá hrozné věci ne? Ty jsi taky chtěla pomoct Benjaminovi. Myslela sis, že mu pomůžeš, ale jak se zdá byl už ztracený. Jenže já mam u Monique ještě možná šanci. (Chápe dokonce, že Genevieve by jí taky zabila, kdyby se jí dostala pod ruce. Ale není si jistá, co by v tu chvíli udělala ona. Monique zná 16 let a je její rodina. Genevieve zná cirka rok a jsou si hodně blízké, bere jí taky jako svou rodinu.) Víš co? Co kdyby jsme se zamysleli nad tím plánem s jedem? Očekával by snad tvůj bratr něco tak laciného jako je otrava jedem? Nebo snad očekává jen to nejhorší a proti takovým maličkostem se dopředu neochrání?

Ano, žila jsem s ním šest let a dokázal mě překvapit vždy něčím. Věděla sjem jaký je, věděla jsem, co ho pohání a přesto jsem nedokázala udělat nic, co by mu nějak více ublížilo nebo ho pokořilo. Ne, on mě vždycky něčím přebil a jen se tak utvrzoval v tom, že je nejmocnější a má mě v hrsti. Teď toho ví o nás opravdu hodně, protože já jsem se dost angažovala v tom, co se tady děje. Vlastně mě zase využil a pokořil. (znechuceně si odfrkne) Ano, chápu tvé snažení s Monique. Snad ještě není úplně pozdě k tomu, aby se dokázala srovnat. Ale chtěla tě zabít. To už samo od sebe není dobré znamení. (pokrčí rameny... vlastně sama neví, jestli je Monique bez šance, nebo nějakou má. Benjamin vždycky tvrdil, že ji nechce zabít, ale že si zaslouží trpět... a ona nechápala proč.) Ne, myslím, že nic tak laciného by nečekal. I když. Je to častá smrt králů. Benjamin by tak vlastně zemřel jako král. (řekne sarkasticky)

Jenže to jsi nevěděla, že tě využíval. Nemohla jsi vědět, že Benjamin je živý. Nikdo z nás to nemohl vědět. Teď si říkáme, že jsme to tušit mohli a mohli jsme to zarazit dřív, než zabil několik upírů a vlkodlaků a udělal tady velký chaos. Sama jsem si říkala, že kdybych znala dřív dům, ve kterém jste bydleli, tak jsme na to mohli přijít, protože Monique a Abigail byly tam, když jsem tam přišla s Marcelem a ostatními upíry. Jenže on byl chytrý a věděl, že je dobré si počkat na dobrou příležitost. Zatímco my se chlácholili, že všechno se brzy vrátí do starých kolejí a budeme spokojeně žít. Protože přesně tohle jsme chtěli. Nás pohání naděje na lepší zítřek a tvého bratra pohání chtíč po moci. (K Monique už se nevrací. Tohle si bude muset promyslet sama a dospět k závěru. V tomhle jí nemůže pomoct nikdo. Musí to být jen její rozhodnutí.) Aspoň si bude myslet, že zemřel jako někdo. Může se tím vychloubat na druhé straně. (Pokrčí rameny) Chce to jen vymyslet, jak ho otrávit. Nemůžeme k němu nakráčet a dát mu jed do jídla. Napadá tě nějaké kouzlo?

Ne, nevěděla, ale začalo jsem o tom docela dost přemýšlet. A dokonce mě napadlo, že by to mohl být Ben, ale zamítala jsem to tak dlouho a tak dlouho jsem otálela, že Ben měl čas, aby nabral sílu, všechno zjistil a rozjel svůj plán. (nakonec si jde zase sednout na lavičku a promne si ruce) Já vím, že je to jen kdyby a že kdyby zkrátka neexistuje, ale já to mohla zarazit, ale ignorovala jsem to.(zakroutí hlavou. vážně se cítí provinile.) V tom domě jsem nedávno byla, s Claire. Prováděla jsem tam to kouzlo. A to tam Ben rozhodně ještě nebyl. (pak začne přemýšlet o tom, co Sophie říkala, o nějakém kouzle, které by mohlo Bena dostat na kolena.) S nějakou jeho věcí bychom mohli vyrobit voodoo panenku a použít nějaký nervový jed, který vyřazuje z provozu nervy a ochabuje svaly. On by se pak udusil.

Zamítla jsi to, protože jsi tomu nechtěla věřit. Na tvém místě by se zachoval asi každý. Člověk si prostě nepřipouští to nejhorší. No možná bydlel nějaký čas někde jinde. Kdo ví. Třeba čekal, že tam půjdeš, aby ses přesvědčila, zda je živý nebo ne. (Kousne se do rtu, když Genevieve řekne, že potřebují nějakou jeho věc. Jasně, že potřebují. Při takových kouzlech vždy potřebují něčí věc nebo vlasy.) O jed si nedělej starosti. Ten já mám a dost silný. Člověka nejdříve postupně paralizuje a pak člověk už jen umírá. Nevím jestli si viděla mého nového mazlíčka. (Lehce se usměje.) Horší bude získat nějakou jeho věc.

Možná, kdo ví. (pokrčí rameny) Ale teď je tady a my musíme jednat rychle. Protože čím víc času mu dáváme, tím víc bude připraven a možná něco vyvede. Teda vyvede něco dalšího. Začínám si myslet, že jeho slova, že mi vždycky bude kontrolovat život, i po tom, co zemře. A že bude ovládat ze záhrobí i coven. (podloží si bradu dlaní) Fajn, jed je zařízený. Tvého hada jsem už viděla. Pěkný. A o nějaký Benův předmět si nedělej starosti. Seženu ho. (podívá se na ni odhodlaně)

Tvůj bratr uměl dobře volit slova a jak se zdá, tak nelhal. Teď kontroluje životy nás všech. No ovládat ho ze záhrobí nedokázal, aspoň ne v téhle době. (Kývne, když Genevieve řekne, že jeho věc sežene.) Takže teoreticky máme všechno. Já teď budu zase muset jít. New Orleans se hroutí a já musim pracovat. Je to jako bych měla dvě zaměstnání, hrůza. Přijď za mnou až budeš mít ten předmět ano? A dávej na sebe pozor. (Obejme jí a krátce se na ní ještě podívá) Měj se. (Pousměje se a pak odejde ze zahrady do haly domu a z haly ven. Zamíří zpátky do svého baru.)

Můj bratr nikdy nesliboval to, co nemohl splnit. Věděl moc dobře, že si to může dovolit říct. (dívá se před sebe a pak se podívá na Sophie) Jistě, hned, jak něco seženu, dám vědět a pustíme se do toho. Snad úspěšně. A běž, já... (chtěla ještě něco říct, ale nakonec si řekla, že už nebude Sophie zdržovat. Chtěla jí říct, že ji vzali jako houslistku do filharmonie, ale to jí může říct i jindy, při lepší příležitosti.) Ahoj (rozloučí se s ní a stále zůstává sedět na zahradě a přemýšlí.)

*jenom na ni přikývnul, když řekla, že půjde otevřít. Kdo by to tak mohl být? Když otevřela, zaposlouchal se do hlasů, které od dveří šly. Jeden byl pochopitelně Genevieve a ten druhý patřil Elijahovi. Zněl, jako by si s ní chtěl promluvit o samotě, takže se rozhodl, že je nebude rušit. Když už ale v bytě na Gen čeká dost dlouho, řekne si, že se půjde podívat, kde vězí. Oblékl si ještě kalhoty, v předsíni si obul boty a šel ven. Přemýšlel, kde by mohla být. Nakonec se vydal na zahradu. Vlastně tam ještě skoro ani nebyl.. Jo, měl pravdu, Gen tam byla, seděla na lavičce a mazlila se s panem Mikaelsonem.* Tak nejdřív jeden Mikaelson, před chvilkou druhý, Elijah, a teď tenhle, jo? *sedne si vedle ní a zaculí se. Potom natáhne ruku a pohladí si kocoura. Nějak moc na něj tentokrát neprská.*

(Hladila Mikaelsona a užívala si chvilku o samotě, i když spíš přemýšlela, než že by si opravdu užívala. Když zaslechne Kolův hlas, otočí se na něj a pousměje se) Ano, zdá se, že na Mikaelsonovi mám vyloženě štěstí a tak nějak jsou mi prostě souzeni, tedy jejich přítomnost kolem mě je mi souzená. Ale abych pravdu řekla, nějak mi to nevadí. Začínám si zvykat. Teď už mi zbývá jen, abych se znovu spřátelila s Bex (nazve ji tak, jak jí říkala vždycky, když spolu mluvily před těmi sto lety, tedy když už byly kamarádky) a pořádně se seznámit s vaším bratrem Finnem a dá se říct, že s vaší rodinou vycházím v mezích míry dobře.

No nevím, jestli budete s Bekou zase kamarádky. Přece jenom, před pár dny zabila Sophie. *a taky zabila Genevieve, divil by se, kdyby jí Gen odpustila.* Myslím si, že s Finnem se asi moc dobře nepoznáš. Po tom, co jsme zjistili, že věděl o Mikaelovi, se prostě nějako vypařil. Ani jsem nedostal možnost mu to dát nějak pořádně sežrat, to co udělal. *pokrčí rameny a dál si hladí Mikaelsona.*