Genevieve´s flat

*Po chvíli, kdy tempo zpomalil, konečně vyvrcholil. Ještě zní nevycházel, užíval si ten pocit... Po chvilce z ní vyšel a lehnul si vedle ní na postel. Hlasitě oddechoval. Sice to nebylo takové, jako dřív, když byla Gen trošku víc ochotná, ale lepší než nic. Zůstával ležet na posteli a po očku sledoval Genevieve.*

(Když konečně vyvrcholil, vydechla. Ne slastí, ale úlevou, že to má konečně za sebou. I když to netrvalo dlouho, pro ni to bylo jako celá věčnost. Stále se nedívá na něj. Hlavu má otočenou na jinou stranu, než si Kol lehl. Nechce se na něj dívat. Hnusí se jí. Tohle všechno se jí hnusí. Najednou se jí zvedne žaludek. Vystřelí jako raketa a běží na záchod. zabouchne za sebou dveře koupelny a nahne se nad mísu, kde začne zvracet. Samozřejmě přitom i vydává klasické dávivé zvuky. Když se jí udělá od žaludku lépe, spláchne. Ale jinak jí dobře vůbec není. Po tvářích jí stékají slzy. Sveze se vedle záchodu, dá si obličej do dlaní a s pláčem naříká.)

*Když vidí, jak Genevieve zničehonic odběhne na záchod, udiveně pozvedne obočí, ale nejde za ní, pořád zůstává ležet na posteli. Až po chvilce, když se Genevieve nevrací, sleze z postele a obleče se. Pak se pomalým krokem vydá až do koupelny a ušklíbne se, když vidí, jak Genevieve sedí na zemi a pláče.* Co se děje, zlato? *řekne, pomalu přejde k ní, klekne si a vezme její bradu do dlaně, aby se mu dívala do očí.* Tobě se to snad nelíbilo?

(trhne sebou, když uslyší Kolův hlas. Uvidí před sebou jeho nohy. Klel si k ní a vzal si její bradu do dlaně. Semkne pevně rty k sobě a slzy nechá dál kutálet po jejích tvářích I když má rty semknuté, stejně se jí chvějí.) To se mi mělo líbit? Nechtěla jsem to a svolila jsem jen proto, že vím, že pak by to bylo ještě horší. (řekne mu po pravdě. Zrovna teď nemá chuť na nějaké extra vzdorování nebo poznámky. Je zlomená, znechucená, zklamaná) Kole, tohle nejsi ty, běž za Sophie, prosím tě. (dívá se mu do očí, jestli v nich neuvidí alespoň na chvíli toho starého Kola, ale je v nich jen chlad a nezájem. Neví, jak tohle ještě dlouho vydrží)

*Zamračí se, když s ním začne Gen takhle mluvit.* Jestli se ti to vážně nelíbilo.. *koukne se na ni s pozdviženým obočím.* Tak to abychom si to zopakovali, co říkáš? *ušklíbne se. Dneska už to v plánu neměl, ale chtěl vidět, jak vyděšeně bude Genevieve vypadat.* Za žádnou pitomou Sophie nepůjdu, rozumíš? *zavrčí na ni. Neuvědomuje si, že není v pořádku..* Radši sklapni, nebo to pro tebe nedopadne dobře, Genevieve.

(když řekne, že si to zopakují, nemůže uvěřit svým uším. Začne vehementně kroutit hlavou.) Ne, jen to ne. (špitne docela potichu, protože už ani nemá sílu se pořádně vyjádřit. Je na dně. Jestli tohle Benjamin chtěl, tak se mu to podařilo, protože ona je teď naprosto bezmocná a neví, co má dělat pro to, aby se to zlepšilo, aby se Kol zlepšil, protože on ji neposlouchá.) Ale kdybys jen na okamžik poslouchal, co říkám a opravdu to udělal, bylo by ti pak líp. Věř mi, Kole. Tohle nejsi ty a jestli jsi někdy byl, tak rozhodně ne teď. (Ignoruje jeho varování o tom, že má sklapnout. Musí se ho nějak pokusit nahlodat.) Takhle to přeci není normální, Kole. Tohle jsi mi nikdy nedělal.

Pročpak? *zeptá se jí, když řekne, že ne. Potom se zasměje a druhou rukou ji pohladí po tváři. Jen ať si myslí, že to chce udělat znovu. Ať je vyděšená ještě víc, než je teď.* Ale mně je dobře, Genevieve. Už dlouho mi nebylo tak dobře... *ušklíbne se na ni.* To víš, někdy to přijít muselo. Vážně sis myslela, že se k tobě budu pořád chovat tak slušně, mile..? *zasměje se a nechápavě zavrtí hlavou a zničehonic jí vlepí silnou facku.* Neříkal jsem ti snad, že máš držet hubu?

Protoze si to nepreji. Neni mi to prijemne. (zakrouti hlavou a podiva se na nej uslzenyma ocima. Zachveje se, kdyz ji pohladi po tvari. Skloni hlavu dolu a zavzlyka hlasite) ne, kole, prosim, ne (zacala zadonit) Ale ty by ses tak nechoval, kdybys nebyl urknuty (zasepta, pak ji ale prilitne silna facka pres tvar a oko. Zamota se ji hlava a zvedne obranne ruce, aby se chranila pred Kolovymi ranami)

Proboha, přestaň už konečně fňukat. Nedovedeš si představit, jak mě to vytáčí, Genevieve. *měla by si dávat pozor na jazyk, protože Kol by neměl problém udělat jí něco horšího, než teď. Může ji znova ovládnout, může jí fyzicky napadnout, a to už by nemuselo zůstat jen u facky. Měla by si na něj dávat sakra pozor.* Dneska už nic nebude, jestli tě to uklidní. Mám na práci taky něco jinýho, ne jenom tebe. *třeba by si dal zase čerstvou krev z žíly, ale tentokrát ne od Genevieve.* Choval bych se tak, věř mi. Tohle jsem já. Tohle je 'starý Kol'. Ten už se ti tolik nelíbí, co? *ušklíbne se na ni a když se Gen začne bránit, jenom se zasměje. Vypadá tak bezmocně, když nemá svoji magii..*

(Trochu se uklidní, ale ne proto, že to říká, ale kvůli sobě samé. Nesmí se před ním ukazovat takhle slabá. Ví, že jí to nepůjde snadno, ale tímhle mu nahrává. Tímhle ho utvrzuje, že ji ničí. Když se bude tvářit, že se jí to nijak nedotýká, bude možná zlostí bez sebe, ale bude si taky myslet, že ona se jen tak nevzdá. Podívá se mu tvrdě do očí. Už nefňuká, ne. Teď se v ní vzedmula jakási vlna zlosti.) Fajn. Tak už laskavě vypadni. (řekne s povytaženým obočím a stále se na něj pevně dívá) Já tady o tebe nestojím. Starý Kol? Starý Kol je zatracenej kretén a ubožák. (hned po svých slovech mu plivne do tváře.)

*Na chvíli otevře pusu údivem, když slyší, co si to k němu Genevieve dovoluje. Udělal to ale jenom na okamžik, za chvíli ústa zase sklapl. Nechce, aby Genevieve viděla, že ho to překvapilo, tak si toho snad nevšimla.* Ty mě vyhazuješ? Ty nejsi v pozici, kdy by sis ke mně mohla tohle dovolit, Genevieve. *zachovává kupodivu klid, ale jen do té chvíle, než slyší a vidí, co řekla a udělala Gen.* Co si myslíš, že děláš, ty děvko?! *rychle si otře obličej a chytne ji pevně za zápěstí. Stoupne si a vytáhne Genevieve na nohy.* Tos neměla dělat. *zavrčí na ni.*

(Všimla si jeho překvapení, ona si totiž uměla všímat detailů. Byla zvyklá od Bena. Ten dával emoce málokdy najevo a když ano, tak to byly jen chvilkové náznaky a záblesky. A ona se je musela naučit rozpoznávat. A to teď právě udělala i s Kolem. Ano, dokáže ho překvapit, to je pro ni dobře. Pak se ale dost rozlítí. Což také čekala. Hlavně poté, co na něj plivla. Možná skončí mrtvá, neví, ale nemůže říct, že by mu nevzdorovala. A pro ni znamenal vzdor život. To, že dýchá. Když ji vytáhl na nohy a znovu jí drtil zápěstí, snažila se ani neceknout a jen se dívala jemu do očí. Její pohled byl plný vzdoru a nesmíření se se současnou situací.) To jsem prostě já. (řekne s úšklebkem)

Genevieve, tohle je poslední varování. *podívá se na ni varovně a zamračí se.* Drž hubu, nebo to pro tebe nedopadne dobře. *začne jí vyhrožovat. Vážně je Genevieve tak hloupá, aby mu vzdorovala i nadále? Vážně bude riskovat, že ji zabije? Vždyť jí to za to přece nemůže stát.. Zatím jí jen drtí zápěstí, což ještě není nic. Je schopný mnohem horších věcí.*

A k čemu ti to bude, že budu zticha? (podívá se na něj s tázavě povytaženým obočím.) Pokud vím, tak jazyk mám od toho, abych se slovně vyjadřovala. A jelikož nemám fyzickou sílu ani magii na to, abych se ti bránila, bráním se aspoň slovy. A ty jsi vážně ubožák, protože si dovoluješ na někoho, kdo se nemůže nijak bránit. Tohle, co děláš ty, by dokázal každý. Ale ne každý je takovej hajzl. I když ano, jsi uřknutý, ale to ty nechceš poslouchat. Tak fajn. (pokrčí rameny a snaží se mu vymanit ze sevření)

K čemu mi to bude? *koukne se na ni tázavě a zároveň dost pobaveně.* Mně to nebude k ničemu. To tobě. Protože jestli nebudeš držet jazyk za zuby, klidně o něj můžeš přijít. To bys pak neodmlouvala, nesměla bys říct nikomu ani slovo.. *zamyslí se.* Když nad tím tak přemýšlím, nezní to tak špatně. *ušklíbne se a druhou rukou jí přejede po bradě. Zápěstí jí začne drtit ještě víc, když cítí, že se chce z jeho sevření dostat.*

(Celou dobu, co na ni mluví, se na něj tváří nenávistně. Její nálady se teď opravdu hodně rychle střídají, protože chvíli Kola lituje, chvíli nenávidí, chvíli jí je naprosto jedno. Emoce s ní teď právě cloumají hodně a ona se přistihne při tom, jak čím dál častěji myslí na to, jestli by jim to jejich šťastné pouto vydrželo stejně, i kdyby nebylo uřknutí. Jestli by se Kol postupem času opravdu zase nevracel do svých starých kolejí a nebylo to přesně takovéhle. Možná, že udělala chybu, že si s ním kdy co začala. Možná měl Benjamin nakonec ve všem pravdu. Ale jedno věděla, ze všeho je už otrávená. Z Bena, z uřknutého Kola. Chvilka klidu jí nestačila, ona chtěla mát jakž takž klid pořád.
Když jí přejíždí po bradě, svou dlaní, tak zvedne volnou ruku a odstraní mu tu jeho ze svojí brady.) Pusť mě už konečně a běž si teda někam do parku zabíjet nevinné turisty. Já už tě nemůžu ani vidět. (vyštěkne na něj a nakonec škubne svojí rukou tak, že Kolovo sevření povolí a ona se ocitne chvíli na "svobodě". Projde kolem něho a chce odejít z koupelny)

*zamračí se, když mu odstraní jeho ruku ze své brady.* Cože? Ty mě posíláš, abych zabíjel nevinné lidi v parcích? K čemu ses to snížila, Genevieve? *koukne se na ni s úšklebkem.* Kam si sakra myslíš, že jdeš? *zakřičí na ni, když se vymaní z jeho sevření a chce odejít z koupelny. Zamračí se a přemístí se před ni. Normálního člověka by vyděsilo i to, ale Genevieve asi těžko. Proto ji silou odhodí na stěnu. Gen se při tom udeří silně do hlavy, je zraněná dokonce až do krve, to on cítí.*

(Už to nezvládá, chce být od něj co nejdál, nebo aby byl on co nejdál od ní, ale není si tak jistá, že to vyjde. Tedy, vyjde to, ale neví kdy. Neví, kdy se opravdu uráčí odejít, neví, jestli tam s ní nebude celou noc, ale teď ho pohání hlavně hlad, takže by snad opravdu mohl být přes noc zase venku. Aspoň na chvíli si tak odpočine.) Jdu pryč. Pryč od místa, kde jsi ty! (vykřikne na něj, ale už nestačí ani nic dodat, protože najednou letí proti zdi. Bouchla se silně do hlavy, způsobila si tržnou ránu. Když padala zpátky na zem, neovládala svou tělo, takže spadla obličejem na roh vany. Měla štěstí, že se bouchla pod oko, protože kdyby to bylo trochu výš, tak by o něj jistě přišla. Ale i takhle to nebude vypadat dobře. Napuchne jí to, bude tam mít pořádnou modřinu a možná nakonec na oko nebude nějakou dobu vidět, než jí otok neopadne. Jak tak ještě jede po stěně vany, ak se bouchne do čela, kde se jí udělá krvavá oděrka. Opře se o lokty a zvedne hlavu. Podívá se na Kola.) Budeš toho litovat, to ti přísahám. 

Ne, Genevieve, já toho litovat nebudu. *ušklíbne se, když vidí, jak je pěkně pomlácená. A to oko taky nebude vypadat pěkně, až jí napuchne.* Zdá se, že bys měla spíš litovat ty toho, že jsi nedržela hubu. Kdybys byla zticha, nic z toho se ti nestane. *řekne a přejde pomalu k ní. Vezme jí tvář do dlaně a podívá se na ní.* Podívej se, jak vypadáš. *řekne pohrdavě a s hlavou jí trošku škubne. Potom vstane a bez jediného slova odejde z bytu.*

Zdá se mi, jako bych zažívala deja vu. (podotkne, protože tyhle fráze moc dobře znala. Benjamin je používal každou chvíli. Stále jí říkal, že ničeho litovat nebude a nelituje a že kdyby nedělala tohle a tamto, tak se jí nic z toho nemuselo stát. Ano, přesně ho teď slyšela a o to se jí teď Kol hnusil víc. 
Když jí škubne hlavou, projede jí bolest. Nemá sice žádný otřes mozku, naštěstí. Ale i tak, tak rána vzadu na hlavě nebyla pěkná a ona při každém prudkém pohybu hlavou opravdu trpěla. Takže zkřivila obličej bolestí, ale už se na něj nepodívala, nemohla ho ani vidět, ani cítit. Proto byla ráda, když konečně odešel. Samozřejmě jí neušla jeho poznámka, jak vypadá. Ani se snad nemusela dívat, protože už teď cítí, jak ji stále pálí tvář od té jeho facky, takže je jí jasné, že to bude mít malinko opuchlé a znachoví jí to. Na oko už teď viděla rozmazaně a rozhodně to bude ještě horší, protože na něj nebude vidět vůbec. Otok jí naskočil rychlostí světla a rozhodně ještě neskončil své dílo a tvář a hlavně část okolo oka bude mít dvakrát takovou. A ani nechce pomyslet, že takhle celá tvář bude zítra hrát všemi barvami. Na čele se jí tvořila boule, cítila, jak jí pne kůže a pomalu se jí tam vzdouvá otok. Pomalu se vyškrábala na nohy a dohrabala se k lékárničce. Vydesinfikovala si ránu na zadní části hlavy. Snad jí to nebude nijak krvácet. Pak přešla k umyvadlu a podívala se do zrcadla. Už teď mohla říct, že by se nepoznala, protože její obličej byl naprosto dobitý a to si to ani nechce představit, jak to bude vypadat zítra, protože to bude mnohem horší. Zápěstí měla namodralé od Kolova stisku. 
Celý den nejedla, protože ji Kol terorizoval po celý den. Měla hlad, ale nechtělo se jí jíst, protože kdyby se jen pokusila o to pořádně otevřít panty, tak by asi zešílela bolestí. Vyhrabe se z koupelny do ložnice a najednou se před ní zjeví nějaká mrtvá čarodějka.) Děláte si ze mě prdel?! (zahuhlá, protože toho má vážně dost, ale nemůže odmítnout mrtvou duši, takže holt ještě přetrpí tu bolest z toho, jak čarodějka přechází na druhou stranu. Nešlo jí ani křičet, jak jí všechno bolelo. Svalí se pak na postel naprosto vyčerpaná, ale přesto se jí nedaří usnout.)

(Spala velice měkce, takže ji každou chvíli něco budilo. Pak usoudí, že už to nemá cenu, a tak s prvními ranními paprsky prostě vstane z postele. Přejde do koupelny a podívá se do zrcadla. Jak předpokládala, její obličej byl ještě víc k nerozeznání než včera. Hrál jí všemi barvami, od černé po žlutou. Oko měla slepené a napuchlé. Neviděla na něj. Na čele měla obří bouli a druhá tvář byla jemně znachovělá od facky. Sáhla si vzadu na ránu na hlavě. Měla slepené vlasy od krve, ale na té ráně byl už naštěstí strup, takže to nebylo nic vážného. Byla vlastně od včerejšího odpoledne úplně nahá. Pár šrámů měla i na těle, ale to byly spíš jen jemné otlučeniny. Opláchla si svůj zdevastovaný obličej a vlezla si pak do vany. Rozhodla se, že si alespoň trochu užije relaxu, když tu Kol není. Přemýšlela nad vším, co se teď děje, ale přistihla se, jak se její myšlenky nejvíce toulají ke Kate. Doufá, že je v pořádku, že jí nic není. Snad nikde nenarazí na Kola, protože kdyby jí Kol něco udělal, přísahala by, že si najde způsob, jak ho zabít, protože pokud by ublížil Kate, tak by pro něj neměla už žádnou lítost a pochopení. 
Když konečně z vany vylezla, tak se obmotala ručníkem, usušila se a oblékla si dlouhé černé leginy, sukni, černý rolák. Možná, že chtěla zakrýt co nejvíc modřin a ran, i když nevěděla před kým, ale prostě si nakonec vzala i sluneční brýle na oči. Měla z toho tak nějak lepší pocit, i když byla v bytě a ven nemohla. Pak si udělala snídani, kterou jedla asi hodinu, než se dokousala ke zdárnému konci, protože jí bolelo každé kousnutí a žvýkání.)

*Přijde sms Genevieve*

kód:

Ahoj Genevieve, dlouho jsme se neviděly a potřebovala bych s tebou mluvit. Nevím, co s tebou vůbec je. Máš čas na to se sejít? Přijít za mnou do sídla a nebo já popřípadě za tebou? - Hayley

*Přijede k budově, kde bydlí Geneveive. Zůstane chvíli ještě sedět v autě a rozhlíží se, zda je vzduch vůbec čistý. Samozřejmě, že má obavy z toho, že by někde mohla narazit na své nepřátelé a upřímně, těch má dost a hlavně Benjamin. Ten byl největší hrozba. Nejhorší ze všeho na tom bylo to, že nevěděla, co se okolo Genevieve v poslední době děje a kdyby měla o tom tušení, zřejmě by nevylezla ze sídla. Bohužel byla v nevědomosti. Vysedne z auta, zavře dveře a zamkne. Co nejrychleji, jak jí to jen její stav dovolí se přesune do budovy a potom k bytu Genevieve. Zaklepe na dveře a doufá, že jí neotevře Kol. Ne, že by s ním měla zrovna nějaký problém, ale taky se s ním zrovna moc nepotřebuje vidět. Společnost Původních má upřímně až nad hlavu. Vyčkává a několikrát se za sebe ohlédne, aby si byla jistá, že je tam sama. Jakmile bude s Gen, tak ví, že jí teoreticky nic nehrozí vzhledem k tomu, že je to velmi schopná čarodějka.*

(Uslyší zaklepání zrovna, když žvýká poslední kus toustového chleba. Že by znovu Klaus? Kdyby ano a viděl by ji, jak je na tom teď, jistě by mu to všechno došlo a odvedl by ji odsud, až by ji ovlivnil namísto Kola. Ale nemusí to být Klaus. Popravdě jí opravdu chybí její magie, protože ona to vždy dokázala vycítit. Jedno ví ale určitě, Kol to rozhodně nebyl, ten by tam vrazil bez klepání či zvonění. Má teď tedy další šanci vzbudit v někom podezření, protože stále nesmí mluvit o tom, že tohle jí dělá Kol, že je uřknutý a tak podobně, stejně jako stále nemůže opustit byt. Pomalu se tedy zvedne a jde ke dveřím. Vezme za kliku a vydechne ještě předtím, než otevřela. Naskytl se jí pohled na Hayley. Viděla ji přes ty sluneční brýle trochu zkresleně, tím víc, že vlastně viděla jen na jedno oko, ale Hayley takhle z blízka opravdu ještě poznala.) Hayley (řekne docela překvapeně, ale při své mluvě moc neotevírá ústa, protože ji každý pohyb bolí.)

*Vyčkává před dveřmi a rozhlíží se okolo. Jakmile se začnou otevírat dveře, tak nahlédne a uvidí nejdřív zrzavé vlasy. Oddychne si, že je to Genevieve. No, ne na dlouho. V její tváři se objeví šokovaný výraz. Vypadá jinak, vypadá bledě a taky nerozumí absolutně tomu, proč má právě teď na sobě sluneční brýle. Vlasy ji zakrývají obličej, takže si ještě nestihne všimnout toho, co zakrývají. Nemá z toho dobrý pocit, ani trochu. Obává se, že za těmi slunečními brýlemi se ukrývá něco víc a upřímně i za vlasy, které ji splývají přes tvář. Snaží se ale uklidnit, možná se prostě jenom necítí dobře, i tak si s ní ale potřebuje promluvit. I kdyby to bylo jenom na chvíli.Nebude ji dlouho zdržovat. Pootevře ústa až potom, co se trochu vzpamatuje.* Genevieve...psala jsem ti sms, nemáš u sebe mobil? *Pozvedne jedno obočí a oči ji sklouznou k její tváři. Prohlíží si jí a má pocit, že tam přece jenom zahlédla nějakou modřinu a její tělo v tu chvíli zaplaví zvláštní pocit. Spíše jsou to obavy z toho, co si myslí, že vidí a tak nějak doufá, že to není pravda protože si nedokáže představit to, jak by reagovala na něco takového. Zpět se ji podívá do očí, aby si ji moc dlouho neprohlížela. Ale vnímá i její postoj, není to rozhodně ta žena se kterou se bavila naposledy. A to jí děsilo.* Mohu dál? *Zeptá se klidným hlasem, ale přitom klidná ani trochu není. Jen se snaží udržet si tenhle postoj. Semkne rty pevně k sobě a dívá se na ni neutrálním pohledem. Musí se momentálně přemáhat.*

Mobil mám rozbitý. (odpoví velice stroze a pak se mírně kousne do rtu. Nechce Hayley vystavovat nějakému nebezpečí. Měla by ji ihned poslat pryč. Měla by jí říct, že dál nesmí, že si nepřeje, aby za ní chodila a ať se prostě otočí a jde odsud. Kol by se mohl vrátit každou chvíli. Na druhou stranu ji nějak láká jí říct, ať dovnitř jde. Chce si s ní promluvit. Hayley by to nějakým způsobem mohlo dojít. Co se tady děje, ale jistá si tím být nemůže. Vlastně o Hayley teď dlouho neslyšela. Jen o tom, že naštěstí nebyla v sídle, když probíhal útok vlkodlaků.) Jestli jsi přišla kvůli tomu incidentu v sídle, kvůli těm prstenům a vlkodlakům, tak se ti omlouvám. Vymklo se to z rukou. Rozhodně jsme s Jacksonem neočekávali, že by to takhle dopadlo. A jsem vážně ráda, že jsi v tom sídle tehdy nebyla. (chvíli se na ni dívá skrz brýle a mlčí. Nakonec se přeci jen pomalu vyhne, aby mohla dál. Kol přišel včera až odpoledne. Nepředpokládá, že by své zvyky nějak měnil.) Tak teda pojď. (řekne a sklopí hlavu a zrak do země a čeká, až vejde dovnitř. Vážně se chová jinak. Její sebejistota a sebevědomý postoj byly ta tam.)