Genevieve´s flat

*Už jen svým chováním ji Genevieve nutí k tomu, aby vešla dovnitř i bez jejího pozvání. Přihmouří oči při jejich slovech a poslouchá ji. Vlastně na to ani nepomyslela, vůbec si nevzpomněla na tuhle záležitost, když tady za ní zamířila. Nechá to prozatím být, takže bez reakce ji jenom dál pozoruje. V těle ji proudí odhodlání zjistit, co má tohle znamenat a co se s ní děje. Nebyla v pořádku, takhle to vnímala, ne, ona to věděla, že není v pořádku. Bojovala se svým pocitem, všimla si toho, jak váhá, zda ji vůbec pustit dovnitř. Není slepá, dokáže poznat náznaky, které z ní jasně vyzařují.* Děkuji. *Překročí práh bytu, vejde dovnitř a hned se začne rozhlížet okolo sebe, zda neuvidí něco, co by jí pomohlo k tomu, o co tady vlastně jde. Počká si, až uslyší cvaknutí dveří. Jakmile ten zvuk uslyší, tak se k ní hned otočí.* Nejsem tady vůbec kvůli tomu, co se stalo. Už jsem o tom dvakrát mluvila s Jacksonem. Nic ti nechci vyčítat a ani nehodlám. Genevieve, co se to zatraceně děje? *Řekne rozhořčeně. Přejde k ní blíž. Přece není normální, aby doma nosila sluneční brýle. Něco jí tady nehrálo, užíral jí ten pocit a chtěla zjistit, co je špatně, hned. Natáhne ruku, uchopí její brýle a sundá jí je. Ta chvíle, ta chvíle kdy uvidí tu hrůzu, bude si to pamatovat už navždy. Jeden hrůzostrašný okamžik se jí vryje do paměti, tak hluboko, že by ho z tama nic nedokázalo dostat.  Pootevře ústa a nedokáže ze sebe vydat jediný hlas. Její tělo zaplaví nejen zděšení z pohledu, co se jí naskytl, ale taky strach. Vydá ze sebe nějaký zvuk, ale ten se vůbec ničemu nepodobá, není to nic. Pozoruje tvář Genevieve a raději nechce odhalit to, co se skrývá za pramínky vlasů, které ji spadají přes tvář. Možná trochu se obávala toho, že něco není v pořádku, ale nevěděla, že až takhle moc to není v pořádku. V pravé ruce svírá její sluneční brýle a druhou ruku si dá přes ústa. Vykulí oči. Z její tváře nelze nic vyčíst, za to v jejích očích je toho dost. Těká s nimi ze strany na stranu, jak pozoruje barvu její pleti, která hraje všemi barvami.* Kdo ti to proboha udělal? Co za zrůdu...*Ani do nedokáže doříct. Zašeptá ty slova. Zvedá se jí z toho žaludek, zvedá se jí žaludek z toho, co za psychopata jí tohle udělalo. zvedá se jí žaludek z toho, když si uvědomí, že někdo takhle surově může vůbec ženu zmlátit. To už neexistuje na světě žádný respekt? Ženy už nic neznamenají? Má jí chuť říct, že se omlouvá za své jednání, za to, že ji brýle sundala, ale na jednu stranu se nechce omlouvat vůbec. Udělala to, co bylo potřebné, tohle nemůže skrývat. Záplava jejich pocitů je různá, všechno se jí mísí dohromady, ale odpor je ten, co převládá. Odpor k tomu, kdo má tohle na svědomí. Hned jí napadne Kol, ale to by přece nemohl udělat, ne tohle, ne ženě, kterou podle všeho miluje. Je u ní v těsné blízkosti a stále nenachází další slova. Vždyť to byla nebo je čarodějka, měla by se bránit, aby jí takhle nikdo neublížil. Vypadala jako dětská omálovánka, kterou malé dítě špatně vybarvilo. Bohužel, kéž by to byl jenom nepovedený obraz šíleného malíře. Skutečnost byla taková, že tohle byl obraz, ale šíleného a násilnického malíře. Tohle byla realita. Ustoupí o krok dozadu a nemá odvahu na to, aby viděla, co dál skrývají její vlasy, co se dál nachází po jejím těle. To, co vidí je už dost odporné. Touha vědět po tom, co se stalo je silná. A má chuť hned zavolat Klausovi, aby ji odtud dostal protože podle všeho tohle nebylo místo, kde by Genevieve byla v bezpečí.*

(Nadechuje se, že jí řekne, že se nic neděje, ale ona bohužel byla rychlejší a sundala její brýle. Když už to udělala, na chvíli sklopí zrak, jako by se snad styděla za to, jak teď vypadá. Jako kdyby nechtěla, aby na ni Hayley civěla, protože to, co má na obličeji je její hanba. Nechala si to udělat, nijak tomu nedokázala zabránit. Je slabá, nemá magii, nemá nic. Má jen samu sebe a i teď má pocit, že i v tomhle prohrává, protože se necítila být sama sebou. S její magií odešla i velká část kus jí samé. Ostatní modřiny alespoň skrývá za prameny svých vlasů, takže toho stejně Hayley moc nevidí, ale i tak to není jistě hezký pohled. Vyhýbá se i jejímu pohledu, nechce se jí dívat do očí. Když se jí zeptá, kdo jí to udělal, tak jen hlavou ještě víc klesne dolů. Nemůže jí to říct, ale když si to tak vezme,  tak za tohle všechno může Benjamin. I když ano, možná si za to může i tak trochu sama, ale Benjamin je takovým tím katalyzátorem. On uřknul Kola, on jí sebral moc a udělal jí kotvou a ona se teď nemá proti Kolovi jak bránit. Je si jistá, že Benjamin tohle všechno věděl. Udělal to tak schválně, aby teď trpěla ještě víc.) Za vše může Benjamin. (Řekla celkem tiše a konečně zvedla hlavu. Prameny vlasů jí spadly zase dozadu, takže obličej má teď celý holý  a v celé své kráse. Neřekla, že jí to udělal Benjamin. To nebyla pravda. Udělal jí to Kol, ale to nesměla říct.) Sebral mi moc a udělal mě kotvou druhé strany. Nadpřirození, co zemřou skrz mě teď prochází na druhou stranu. A já jsem teď bezmocná a zesláblá a neubráním se prostě nikomu. (dořekla... stále se ještě nezmínila o tom, kdo jí to udělal, i když z té její řeči možná mohlo být docela patrné, že to možná opravdu byl Kol. Hayley sice nevěděla, že uřknutý, ale třeba slyšela o tom incidentu s Jacksonem, tak tohle může přisuzovat tomu, že Kol dělal žárlivou scénu a ze žárlivosti ji prostě zmlátil, protože si myslí, že ho podvádí s Jacksonem. Vlastně by ta teorie ani tak nebyla daleko od pravdy. Kol si to opravdu myslí i vlivem toho uřknutí a to, co jí teď dělá, jí jistě dělá i proto, že žárlí na ni a Jacksona. Ale on ji považoval jen za svou. Považoval ji za svou věc, která nemůže patřit nikomu jinému a on si s ní může dělat co chce. Vzpomene si na ten včerejší nucený sex a přejede jí mráz po zádech.)

*Vidí na ní bolest, kterou cítí a poprvé v životě jí je čarodějky líto. I když se jí Gen nedívá do tváře, stále vidí to, co její tvář hyzdí. Čeká na moment, kdy promluví a odpoví její otázky. Dojde jí, že se tak tomu úplně vyhýbá, ale nechává jí mluvit. Nediví se tomu, že za tohle může Benjamin. To toho nemá dost? nevyřídil se na své sestře už dostatečně? Když Gen odhalí, i když nechtěně své další modřiny, tak si promne obličej a potom i spánky. Jako kdyby se na to nedokázala dívat. A taky pravda je taková, že skoro nedokáže. Nerozumí tomu, proč jí takhle ubližuje, proč tak ubližuje členu své rodiny. Opět se na ni podívá a vyslechne si i to, co z ní udělal. Položí si ruku na břicho a sedne si do nejbližšího křesla, které se v její blízkosti nachází. Vstřebává to, co ji Gen říká, ale víc vstřebává to, co vidí. Podívá se do země a stejně jí neujde to, že se vyhnula úplně její otázce. Sama si to odvodí a obviní z toho Kola. Vzhlédne k Genevieve.* To ti udělal Kol, že ano? *Řekne znechuceně a znovu si ji prohlédne. Zbláznil se ten krypl? Copak tohle může udělat někomu, koho miluje? Moc dobře si vzpomíná na to, o čem se s Jacksonem bavili, ale nějak se jí nezdá, že by tohle udělal ze žárlivosti. Ale zřejmě tomu tak bylo. Přeje si, aby se tohle nedělo. Ano, nebyly kamarádky, spíš byly známe, co spolupracují, ale tohle nemůže ignorovat. Po chvíli si uvědomí, že spíš mlčí a to může být Gen ještě víc nepříjemnější, než to, kdyby mluvila.* Takže Benjamin z tebe udělal kotvou druhé strany, aby ti působil ještě víc trápení? To ti už po těch letech nemůže dát klid? *Řekne nevěřícně a zvedne se z křesla. Zřejmě nedokáže sedět při takové situaci. V ruce ještě svírá její brýle, které nakonec odloží na stoleček. Začne přecházet po místnosti.* Nemůžeš tady zůstat, Genevieve. Podívej se, jak vypadáš. Viděla ses vůbec v zrcadle? Pokud ti tohle dělá Kol, tak tady nejsi v bezpečí. *Pronese trochu starostlivě a vlastně teď i zapomněla, proč tady vlastně přišla. Teď, když už není čarodějka, tak jejich dohoda určitě padá. Asi by teď neměla přemýšlet sama nad sebou, ale spíš nad ní, jak jí pomoct protože její postoj možná mluví o tom, že je relativně v pořádku, ale její oči rozhodně říkají něco jiného.* Ví o tomhle někdo? Ví to Klaus? *Zeptá se zrovna na něj protože ví, že k sobě mají blíž. Není si jistá, jak moc, není si jistá, jak moc se spolu přátelí, ale je si jistá tím, že by mu to nebylo lhostejné to, co se s ní děje. Obzvlášť, pokud ji to dělá jeho mladší bratr. Na Sophie se neptá vůbec, ta čarodějka ji prostě nezajímá a ani by jí nezavolala. No, možná ano, ale to by se radši snažila odtud vytáhnout Genevieve sama, než aby přišla do kontaktu zrovna s ní. Chtěla by jí pomoct, ale neví, jakou pomocnou ruku ji může zrovna ona nabídnout. Sama nic nezmůže, sama je bezmocná. kdyby byla vlkodlak a měla ty zázračné prsteny jako oni, tak by jí odtud dostala a ani by se neptala na její názor. Ale v tomhle stavu? Nechce, ale aby tady Genevieve zůstávala, když jí tohle Kol pravděpodobně působí. Už se na ni dívá několik minut a stále dokáže být šokovaná z toho, co vidí. Její rozhořčení je čím dál větší, její nenávist k Benjaminovi stoupá. Vážně by měl ten parchant umřít co nejdříve. Tohle mu přece nemůže procházet.*

(Když se zmíní, že jí to udělal Kol, tak bohužel musí mlčet. Nemůže jí říct, že to byl on, ale vzhlédne k ní aspoň pohled, který je plný strachu a skrytých slov. Její ústa nemluví, ale její oči říkají "Ano." Byl to Kol, vztáhnul na ni ruku a kdyby jen to. Na jednu stranu za to nemohl. Benjamin ho uřknul, normálně by se takhle nechoval, ale na druhou stranu. Uřknutí probouzí nejhorší já člověka a on sám tvrdil, že tohle je starý Kol, takže se takhle jistě nechová poprvé. V minulosti byl přesně takovýhle a to ji děsilo ještě víc. To vědění, že tohle není poprvé a že by se k tomuhle někdy mohl uchýlit, i kdyby uřknutý nebyl.) Ano, Benjamin má teď mou moc, ale nejen mou, ale i moc Esther a je zatraceně silný. Udělal ze mě kotvu, Normálně bych se nenechala takhle nalákat. (vysvětluje a na chvíli se podívá někam jinam) Ale on měl ji... a já nemohla dovolit, aby se jí něco stalo. (podívá se znovu na Hayley. Její výraz vůbec není sebejistý a silný, jako tomu bývalo. Je ustrašený, plachý. Jako kdyby ji zahnali do kouta a ona se odtamtud bála vylézt, protože by ji za to mohl někdo ublížit.) Měl naši dceru. (vydechne a chvíli se jen dívá na Hayley mlčky, než jen sklopí hlavu a zakroutí s ní.) Nemohu odsud odejít. A můj obraz v zrcadle je mi teď více než známý. (polkne) Klaus tu byl včera, ale to jsem vypadala o něco líp než dneska. Myslím, že pochyboval o tom, co mu říkám, ale nakonec jsem ho asi nějak přesvědčila o tom, že jsem v pořádku a v pořádku budu. (začne si hrát prsty se svými prameny vlasů.) Hayley, měla bys odejít, nechci, abys přišla k úhoně ještě ty. (Sice stále nikde neřekla, že jí to udělal Kol a že on je ta zrůda, ale z ejího jednání to bylo čím dál tím víc patrnější. A taky bylo patrné, že tu stejně něco nehraje. Normálně by už řekla, že Kol za to může, ale mlčela o tom a navíc řekla, že odsud nemůže odejít. Tohle bylo nanejvýš divné, ale byla ovlivněná a musela poslouchat Kolovy příkazy.)

*Z jejích očí vyčte odpověď, kterou předpokládala. Ten parchant. Zatne pěsti a zatne i pořádně čelist. Je v ní takový vztek na Kola, že dokázal něco takového. Najednou začne i ona pochybovat o tom s kým se to zapletla. Kol je Původní a upřímně se trochu podobá Klausovi. Sama byla svědkem včera toho, že Klausovi se příčila její návštěva Zátoky, že se mu příčí Jackson a čas, který s ním trávila. Co když ten polibek včera měl znamenat to, že ji tím chtěl utvrdit, že ji vlastní protože je matka jeho dítěte? Najednou začne pochybovat o Původních a říkat si, že měla skončit jenom u facky. Dál se nemělo nějak vyvíjet. Ale tohle přece vůbec nesouvisí s Genevieve. Takže se vrátí myšlenkama nazpět k ní a pohlédne na ni.* Genevieve, nemůžeš tady zůstat s tím psychopatem. Vždyť je to totální magor, začíná mu kapat na maják po těch tisíci letech. *Mohou se teď o tom bavit otevřeně. Ví, že za to může Kol, možná jí to Gen nepotvrdí slovně, ale vyčte to z jejích očí. Ani netuší, proč jí to nedokáže říct, možná to má zakázané od něj, možná se bojí vyslovit jeho jméno. Bojí se Kola, vyzařuje to z ní. Dále pozorně poslouchá její slova.* Takže Benjamin má svou moc, tvou a ještě Esther. *Vydechne a prohrábne se rukou ve vlasech. neskrývá to, že i ona začíná být vyděšenější, než kdy předtím. Tohle pro ni neznamená nic dobrého. Ano, myslí teď na sebe, ale jen proto, že ví, že po ní a dítěti půjde. Že je silnější ještě víc, než byl předtím a to už se jí zdálo, že jeho síla přesahuje tu jejich rovnováhu nebo jak tomu říkali. Ze zamyšlení jí vytrhne zmínka o jejich dceři. Zatváří se nechápavě a nakrčí obočí. Téhle části nerozuměla a zřejmě jí toho uniklo hodně. Nelituje toho, že se vydala za Genevieve.* Počkej, vaše dcera? Myslela jsem, že je mrtvá nebo...ona je ve městě? *Pronese s naprostým překvapením a položí si obě ruce na bedra. Trochu se zakloní, jelikož se podívá do stropu a zavře oči. Opět je na nich těch informací hodně. Přesně pro tohle nenávidí být zavřená v sídle. Je v naprosté nevědomosti, věci, co se dějí okolo ní taky mohou jistým způsobem zasahovat ji. A i tohle je její problém, nejen, že přišla o čarodějku, nejen, že ji její vlastní přítel týrá, ale taky její hlavní nepřítel má neskutečnou moc. Tahle situace se musí nějaký způsobem řešit, tohle se nedá zamést pod koberec a čekat, co se stane. Otevře oči při zmínce o Klausovi. Pozornost obrátí opět k ní. Nediví se jí, že stále od ní odvrací pohled. Taky by se v tomhle stavu nedokázala jenom tak na někoho dívat. Nikdy neviděla osobu tak moc zlomenou, jako právě ji. Rozuměla ji a na taky ji i zároveň nedokázala rozumět. Bylo to zvláštní. Uvnitř sebe cítila potřebuji ji pomoct. Vždyť Genevieve ji a dítěti zachránila život a to pro ni znamenalo maximum.* Nechápu, jak si ho mohla přesvědčit, asi máš nějaký speciální dar. Netuším, jak jsi vypadala včera, ale přece nemohl nevidět, že nejsi v pořádku. Jak to, že odtud nemůžeš odejít? Kol tě k tomu přinutil? *Přejde k ní o něco blíž a chytne její ruce, podívá se na ni a vyhledává přímo její pohled.* Genevieve, tady zůstat prostě nemůžeš. Ne s ním. A rozhodně nemám v plánu odejít, alespoň prozatím. Klaus se tohle musí dozvědět, omlouvám se. *Stiskne její ruce, aby ji tím dala najevo určitou podporu. Potom jí je pustí a hned sáhne po mobilu. V konverzaci už má Klause, nemusí naštěstí hledat jeho kontakt. Napíše mu sms.*

kód:

Přijď okamžitě k Genevieve. Je to nutné. - Hayley

*Odešle mu zprávu a znovu se začne Gen věnovat. Odhrne jí vlasy na bok a položí jí ruku na rameno. Na chvíli se zadívá na její modřiny a povzdychne si. Příčí se jí to ji takhle vidět.* Jackson má o tebe starosti, řekl mi o všem. *Podívá se jí do očí, i když ani ten pohled není příjemný, vzhledem k tomu, jak vypadá.* Doufám, že Klaus tady bude brzo.

*Včerejší noc proběhla podobně jako ta předchozí. Ale tentokrát nezemřel jen jeden nevinný pár.. Zemřelo víc lidí. Nenamáhal se ani někam ty těla uklidit, takže pokud je najdou obyčejní lidé, turisté, způsobí to velký povyk. Upíři v New Orleans většinou nenechávali těla jen tak na ulici.. Dneska nezašel do žádného baru, ne na to neměl náladu. Těšil se zpátky za Genevieve. Tešil se na to, jak ji bude zase trápit. Ano, bylo to odporné, že se vyžíval v její bolesti, ale tohle nebyl on. Tohle nebyl ten normální Kol. Choval se snad ještě hůř, než před stovkami let..
Pomalým krokem se blížil k domu a už z dálky viděl auto, které mu bylo povědomé, jen nevěděl odkud. Jestli ale ten někdo, kdo jím přijel, šel za Genevieve.. No, třeba si vybije zlost na něm a Gen nechá pro dnešek na pokoji, kdo ví.. Vejde do domu a jde po schodech až nahoru k jejímu bytu. Z kapsy vyštrachá klíče, strčí je do zámku a odemkne. Když otevře dveře, ihned vidí, kdo autem přijel. Hayley. Samozřejmě.. Už věděl, odkud to auto zná.. Chvilku se na ně dívá a potom promluví, naprosto klidně. Vždyť se jí nemusí nic stát.* Hayley... *osloví ji a pomalu přejde k nim, stoupne si vedle Genevieve, chytne ji za pas a přitáhne si ji k sobě, jako by se nic nedělo.* Co tady děláš? *ušklíbne se na ni a potom se podívá na Genevieve. V jeho pohledu neuvidí nic. Momentálně k ní necítí absolutně nic.*

(Reakce Hayley není zrovna vlídná. vidí, jak zatíná pěsti a čelist, vzhlédne k ní a podívá se jí do očí po delší době) Něco se mu stalo. (nemůže mluvit o tom, co se mu stalo, ale tak nějak osekanými větami, které jí jazyk dovolí vypustit přes to ovlivnění, aspoň říká, že s Kolem není něco v pořádku, protože tohle by jí, tedy alespoň doufá, normálně neudělal.) Ano, Benjamin teď vládne velkou mocí. Má dokonale promyšlený plán. Postupně se zbavuje všech, co by mu mohli stát v cestě. Já už mu teď překážet nebudu. Na řadě jsou další. Sophie, Elijah, Rebekah, Klaus... všichni, kdo mu budou bránit v cestě, všichni se s ním budou muset potýkat, Hayley. Benjamin je víc než odhodlaný. (řekne jí popravdě. Nebude jí namlouvat, že všechno bude v pořádku a jí se nic nestane.) Ano, je to na delší vyprávění, ale moje dcera je teď tady, i když jen o pár let mladší než já sama. Je to skoro jako zázrak, ale je to pravda. Aspoň něco pozitivního v tomhle všem. (na tváři se jí objeví mírný úsměv. Kate pro ni opravdu teď byla jediným světlým okamžikem v jejím životě a každou chvíli se modlí za to, aby byla v pořádku a nic se jí nestalo. Ke všemu tomuhle přišla jako slepý k houslím a nebylo by fér, kdyby to měla odskákat za někoho jiného.) Nemůžu, prostě nemůžu odejít, nesmím říct proč. (podívá se na ni utrápeně, protože jí bylo hrozně, bylo jí hrozně, že to nesmí říct, že se nemůže vyjádřit, že odtud sakra nemůže vypadnout.) Hayley, běž, prosím. (naléhá na ni, ale není jí to nic platné. Ale samozřejmě nenamítá, když píše Klausovi, ale nechce, aby se tady vystavovala nebezpečí toho, že Kol přijde. Když smsku odešle a chytne ji za rameno, neví proč, ale nějakým způsobem ji to prostě trochu uklidní. Jakmile se zmíní o Jacksonovi, může Hayley v jejích očích vidět překvapení, ale i jemné pookřání.) Tys s ním mluvila? Řekl ti o všem? (podívá se na ni tázavě) Takže i... (nedokončí to, je si jistá, že jestli to Hayley ví, tak pochopí, že tím myslí to, že se do ni Jackson zakoukal. Pak zvedne pohled a ten jí utkvěl na krbu. Tam, za jednou velkou uvolněnou cihlou má dřevěnou skříňku. A tam je ta dýka. Proč si na ni sakra nevzpomněla dřív? Jenomže je tu další problém. Ta skříňka byla očarovaná, to už samozřejmě neplatí, když svou magii ztratila, ale stejně měla pro jistotu ještě zámek. Udělala krok, že pro tu skříňku dojde, ale najednou uslyšela klíče v zámku. Podívala se vyděšeně na Hayley) Říkala jsem ti, že máš jít. (Pak už jen sleduje Kola, který právě vešel dovnitř. Mlčí a jen ho obezřetně pozoruje. Když k ní přišel a přitáhl si ji hrubě k sobě, dívala se raději jinam, někam na stranu. Hnusil se jí už i jeho dotek.)

*Pohled na ni ji začínal mučit, když viděla tu naprostou bezmoc se kterou se na ni Genevieve dívala. Byla jako otevřená kniha, odporná kniha, kde se dalo číst už jen z pohledu na stránky, co se v ní tak může odehrávat. Ani neví, jak se má vyjádřit na její dceru protože je z té informace ještě částečně šokovaná. Dnes se toho dozvěděla tolik, že neví, co první má říct. Na jazyku ji hraje tolik slov, které by chtěly vyslovit. Jenže po každém jejím slově se vynoří další a zapomene ty předchozí. A ještě na ni stále působí její vzhled. Poslouchá každé její slovo a když jí řekne, aby odešla, tak jenom zavrtí hlavou.* Já...nemohu tě tady nechat. Klaus přijde brzy a vyřešíme to, ano? Nějak to vyřešíme. *Vydechne a nechce od ní odvrátit pohled. I když jí začíná ničit to, jak Gen vypadá, jak moc je zoufalá a bezmocná. Nechce od ní odvrátit pohled, chce, aby věděla, že je tady prostě s ní bez ohledu na to, zda jsou přítelkyně nebo ne. Spíš spojenci, takhle by to nazvala. Ruku má stále položenou na jejím ramenu a snaží se tím vkládat do ní nějakou oporu. Ví, že ji prostě nemůže pomoct tak, jak by chtěla, ale snaží se alespoň nějakým způsobem. Na téma Jackson jenom přikývne souhlasně hlavou.* Ano, vím toho poměrně hodně. *Sice se jí neotevřel tak, jak si Genevieve může myslet, ale na Jacksona se otevřel hodně, alespoň jí to tak přišlo. Když od ní poodstoupí, tak ji hned začne zvědavě pozorovat, co to vlastně dělá. Poté uslyší odemykání dveří. Prudce se hlavou otočí za zvukem a najednou jí přepadne po celém těle hrůza. Věděla, kdo je za těmi dveřmi, věděla, kdo přijde. Věděla, co za bestii se ukáže. Měla strach, ano, šlo to na ní vidět, taky taky měla i vztek. A ten vztek v ní začal zesilovat, tohle její vlkodlačí povaha dokázala. Dokázala v ní vztek zvýšit natolik, že to přebilo všechno ostatní. Dívá se na Kola, dívá se na jeho tvář a na jeho postoj a je jí z něj špatně. Původní nebo ne, má chuť po něm skočit a utrhnout mu hlavu od těla. Ale ví, že je těhotná, teď na sebe musí dávat pozor. Už ani nevnímala slova Genevieve, teď jen vnímala proud vzteku, který jí proudil žílami. A ještě víc v ní vzroste zuřivost, když si Genevieve přitáhne k sobě. Jako kdyby v ní přímo zažehnul plamen, který hořel a šlehal plameny ze všech stran. A ještě má vůbec tu drzost na ni promluvit. Nedívala se na Kola, ale na utrpení Genevieve, na to, jak se nedokázala podívat na svého přítele. Ex přítele protože má pocit, že ho vážně zabije i bez kolíku z bílého dubu. Kol se jí hnusil, byla to bestie, která si zasloužila zemřít. Bez ohledu na to, zda je to bratr Klause, Elijaha a Rebeky. Vzpomněla si na to, že Gen se zmínila o tom, že s ním něco je. To jí teď bylo jedno, momentálně se o to nezajímala. Až teď se začne věnovat Kolovi.* Kole...*Pronese jeho jméno s dávkou znechucení, odporu a pohrdání. To, co k němu právě cítila se na ni odráželo.* Mohla bych ti položit tu samou otázku, ale spíš bych se zeptala na to, co děláš své přítelkyni. *Začne zhluboka dýchat. Ten jeho výraz ji ještě víc rozčiluje, jako kdyby se nic nedělo a přitom se toho děje tolik. Znovu se podívá na to, jak ji drží u sebe a jak Gen trpí. A v ten moment, v ten moment jí zažehnou oči do žluta. Její vlkodlačí stránka se projeví v plné míře.* Dej od ní své špinavé ruce pryč. *Zavrčí, zatne pěst a v sekundě je u Kola. Napřáhne se a její pěst se otře o jeho líčko. V tom okamžiku chytne Gen za ruku a ochranářsky si ji dá sebe, i když ví, že ona ji nijak nemůže pomoct, že ona sama je proti němu bezmocná a ještě k tomu těhotná. Její mysl byla zaslepená vztekem. Uvolní pak sevření své pěsti protože ji samotnou ta rána trochu zabolela, dala do toho svou veškerou sílu. Nelíbí se jí jeho blízkost, to, že je blízko jak u ní, tak u Genevieve. Proto ho chytne ještě za ramena a kopne ho silně do břicha a odžduchne od nich. Přejde k Genevieve, kterou chytne za ruku a snaží se ji mít stále tak nějak za sebou. Už nechce, aby se jí dotýkal, prožila si toho dost. Podívá se ke dveřím a říká si, kde je Klaus protože jestli tady nepřijde, tak neví, jak tahle situace dopadne.* Dotkneš se jí nebo mě a přísahám Bohu, že tě zabiju. Drž se od nás dál. *Její oči jsou stále žluté, ale pomalu se začnou zase zbarvovat do její původní barvy. Dýchá zhluboka a přejede jí mráz po zádech z toho, co bude následovat. Svůj strach však na sobě znát nedává.*

*Chvilku po tom, co vešel do bytu, se ve dveřích objevila Rebekah. Co ta tady ksakru dělá? Zamračí se trošku, upíří rychlostí se k ní přemístí a rychlým škubnutím rukama jí zlomí vaz. Ta tady teď není potřeba, Hayley a Genevieve stačí. Potom, jako by se nic nestalo, se vrátil zase k Genevieve.* Hayley, abych byl upřímný, do toho ti vůbec, ale vůbec nic není. *ušklíbne se.* Genevieve je moje přítelkyně a kdyby se chovala slušně a nepodváděla mě, mimochodem, s tím tvým drahým Jacksonem, nic z toho by se jí nestalo. *pokrčí rameny. Vlastně se teď přiznal, že jí to udělal on. A když to Hayley ví, nesmí ji dovolit, aby odešla.* Hayley, to nedělej. Budeš toho litovat. *řekne ještě poměrně v klidu, když vidí, že se Hayley změnila barva očí na žlutou. Když mu vrazí pěstí, což pro něj bylo docela nečekané, trošku sebou zavrávorá. I když byla Hayley ženská, pořád to byla vlkodlakem, takže měla velkou sílu. A nedivil by se, kdyby jí na síle přidávala ta malá. Když se vzpamatuje, už vidí, jak si Hayley vzala Genevieve ochranářsky za sebe. Stejně jako předtím nestihne zareagovat ani teď, když ho Hayley odkopne. Dopadne na zem daleko od nich. On je ale bleskurychle zase na nohách. Chvíli je sleduje a potom se naprosto nečekaně přemístí za Genevieve a chytne ji za krk. Chtěl aby trpěla, tak bude trpět. A už přesně ví, jak. Kousne se do zápěstí a donutí Genevieve, aby vypila trošku jeho krve. Potom na nic nečeká a prostě jí zlomí vaz. Teď k ní nic necítil, nedělalo mu to žádný problém.* Tak, a co s tebou, vlku? *ušklíbne se a pomalu se k ní blíží. Nestojí od sebe tak daleko, takže je u ní za okamžik. Musí vypadat jako blázen. On vlastně teď blázen je.*

*Už po ráne mu prišla správa od Hayley, z čoho síce nebol dvakrát nadšený, nakoľko bola Genevieve teraz už prakticky bez moci a ak by sa čokoľvek stalo, mala by už dosť práce so záchranou vlastného zadku, ale nejako mu to pripadalo vítanejšie, než akoby šla znovu do zátoky za Jacksonom. Nad tým, čo sa stalo včera večer na terase príliš nepremýšľal, rozhodol sa, že uprednostní podstatnejšie veci, ktoré už pomaly začínajú súriť a klopať na okno, bolo len otázkou času, než začnú klopať aj na dvere. Na správu jej samozrejme, ako vždy, neodpíše, jednoducho si zastrčí mobil späť do vrecka a rozhodne sa nájsť Marcela či Elijaha, nakoľko je pravý čas s obomi hodiť reč ohľadom plánu proti Francesce a jej ľuďom. Vedel, že ak niečo budú chystať, mal by to vedieť aj on ,jeho účasť nakoniec vítal vždy. To mu však do pár minút príde od Hayley už ďalšia správa. Trochu prižmúri oči niekam pred seba na chodbu, než si ju prečíta a s trochu neistým výrazom na tvári zvraští obočie. Pomaly vydýchne a rozíde sa von zo sídla. Opäť sa neobťažuje s nejakým odpisovaním a tiež nestráca čas svojím autom, nakoľko tam aj tak bude rýchlejšie peši, a navyše Hayley už jedným šla. Netuší, čo sa deje, ale predpokladá, že sa to bude týkať Genevieve, keďže mal ešte stále pred očami, v akom stave ju včera našiel a všetko, čo mu povedala a čo sa mu z nejakého dôvodu vôbec nepozdávalo. Samozrejme okrem toho, že je kotva a že za to znovu nemôže nikto iný, než jej brat. Ako nad tým tak premýšľal, bol by asi radšej, ak by Hayley šla na tú zátoku, aj to by bolo asi bezpečnejšie. Do niekoľkých minút už stojí pred Genevievyným bytom, na tvári má pohoršený výraz so štipkou obáv, ktoré mu vniesla nutnosť, s akou to písala. Cestou dnu načúva hlasom vo vnútri. Zatiaľ počul len Hayley spolu s...Kolom? Bol si istý, že je to jeho brat, nakoľko jeho hlas by rozoznal všade. Opäť sa mu na tom celom začalo niečo nezdať, prečo by ho tam Hayley mala tak súrne volať, ak tam bol jeho brat a znelo to tak, že sa prakticky nič nedeje a v jej byte je pokoj? Odpoveď mu prišla však veľmi rýchlo, bez toho, aby na ňu musel nejako čakať. Teraz mu už bolo jasné, že to včera nebol žiadny upír, ktorý by ju ovplyvnil, ale Kol, ktorý si to mohol dovoliť, nakoľko už nebola čarodejnica. Práve preto jej odpovede zneli tak zvláštne, musela si niečo vymyslieť, keďže nemohla povedať pravdu. V duchu trochu zakľaje, že si nič nevšimol. Proste je tu toho teraz toľko, že maličkostiam a detailom skoro neprikladá váhu. Následne počuje nejaký buchot, čím sa jeho krok znovu zrýchli. Do pár sekúnd je konečne na poschodí, pred očami má otvorené dvere a celú scénku, ktorá sa dnu odohrala. Rebekah so zlomeným väzom, následne Haley, ktorú celú prejde pohľadom a ku ktorej sa Kol pomaly približoval, a hlavne Genevievine telo bez života ležiace na dlážke. Venuje Hayley pohľad, ktorý môže vidieť nakoľko je mu otočená čelom a Kol chrbtom. Potom už na nič nečaká a do pár sekúnd šklbe Kolovi väzom. Bez nejakej jemnosti uňho zostra zopakuje to isté, čo on urobil ich sestre spolu s ryšavou bývalou čarodejnicou, ktorá už bohužiaľ neožije ako Rebekah. Nechal Kolovo telo dopadnúť na zem, pričom pomaly vydýchol a na chvíľu sklopil zrak smerom k nemu, než sa opäť skúmavo zahľadel na Hayley, akoby sa jej pohľadom pýtal, či je v poriadku. Pomaly si začínal uvedomovať všetko, čo sa tu práve udialo a aj, že Kol najskôr urobil niečo, čo bude veľmi, veľmi dlho ľutovať. Po tom, čo sa uistí, že Hayley je naozaj v poriadku a Kol jej nič neurobil, premiestni sa ku Genevieve, ktorej tvár trochu podvihne v rukách. Okolo úst mala trochu krvi, mohol rozpoznať, že sa jednalo o upírsku krv, takže mu už bolo jasné, čo jeho brat urobil. V podstate už aj tak nemala moc, bola kotvou, možno pre ňu bude nakoniec lepšie byť upírom a čo sa stane s druhou stranou ho príliš netrápilo, keďže on sa tam rozhodne nechystal. Jej tvár znovu pustí.*

(podívá se za hlasem a uvidí Beku) Beko... (Je to to jediné, co stihne říct, protože Kol jí právě lámal vaz. Vydechne ztěžka, ale když vidí, jak Hayley zežloutnou oči, povytáhne obočí. Tohle se jí nelíbí, jestli vyprovokuje Kola, bude na tom pak dost špatně. Nechce, aby se Hayley něco stalo. Začne kroutit hlavou a zároveň se dívá na ni.) Neblázni. (špitne jen opravdu velmi slabě, ale ona ji neposlouchá a dá Kolovi docela nakládačku. Pak si ji ochranářsky dá za sebe.) Hayley, běž, dokud je čas. (naléhá na ni, ale ona se nikam nechystá. Ne, dál ji prostě chrání svým tělem. Je říčná, ale ona má o ni strach. nechce, aby se jí něco stalo. Nechce, aby jí Kol ublížil. To jí ale nebylo nic platné, protože ona teď nemohla nic dělat. Najednou cítí na svém krku tlak. To jak se Kol přesunul za ni a chytnul ji za krk. Začala lapat po dechu. Ale přišlo ještě něco dalšího. Kol jí vnutil svou krev a pak jí škubnul vazem. Svezla se na zem a bezvládně tam ležela. Nevěděla, co se tam tedy děje. Nevěděla, co je s Hayley. Ale věděla jedno. Probudí se, ale nebude procházet přeměnou. Bude stále kotva. Ale jakmile by kotvou být přestala, přeměna začne probíhat. Předtím měla šanci, že kdyby přestala být kotvou, bude znovu čarodějka, ale teď? Buď bude upír, nebo zemře. Ovšem jestli se vůbec toho, že je kotvou, někdy zbaví.)

*Všechno se seběhne tak moc rychle, že si sama musí uspořádat ty okamžiky v hlavě. Návštěva Rebeky, která netrvala příliš dlouho. Sotva zaregistrovala její tvář, tak v tu chvíli u ní byl Kol. Zlomil jí vaz a ona jenom s pootevřenou pusou mohla pozorovat, jak její tělo padá na zem a leží tam "mrtvá". Kolova slova ji zněla v uších a dokázala ji rozčílit ještě víc, ale neměla možnost se ani k tomu vyjádřit, to ona na něj zaútočila jako první a tím zapomněla na všechno ostatní. Stále má Gen za sebou a opravdu doufá v nitru, že se brzy ukáže Klaus a zastaví to. Teď ho tady potřebovala, ale on stále nepřicházel. Poté si ji ovšem Gen dala za sebe. Chránily se navzájem, kdyby tak jen myslely na to, že to stejně nic není platné. Dívá se na Kola, který je na zemi a přeje si, aby v této poloze už zůstal. Bohužel, to se nestalo. V mikrosekundě byl u Genevieve, hned se na něj otočila a pozorovala to, na co se chystá.* Ne! *Zařve hlasitě a chtěla k němu udělat krok vpřed, nějak ho zastavit. přinutit ho, ať tohle nedělá. V okamžiku, kdy Genevieve zlomí vaz, tak se naprosto zarazí. Zamrzne na tom bodě, kde je teď a jenom s vykulenýma očima a ze strachem ve tváři pozoruje Genevieve. Co jí to provedla? Co to udělala? Tohle byla její vina. Všechno to byla její vina. Začala obviňovat sama sebe. Ruce se ji začnou mírně třást protože neví, co Kol udělá s ní. Ale teď se soustředila jenom na mrtvé tělo Genevieve. Jackson ji zabije, až tohle zjistí, Klaus ji zabije a Sophie zřejmě taky. Podívá se na Kola šokovaně. V tu chvíli se jí roztřesou i rty protože padla do pasti. Byla bezmocná, čekala dítě a stojí tady před ním. Může ji v okamžiku zabít, tak jak to udělal Gen. Možná ji dal krev a až se probudí, tak bude v přeměněně na upíra. Tohle nebylo to, co pro ni chtěla. Samozřejmě, že to byla její vina, jak by nemohla? Přišla za Genevieve, ta jí řekla, ať odejde. Ne, ona se svou paličatostí prostě odejít nechtěla, chtěla jí pomoct a místo toho ji přivedla na smrt. Kdyby Kola nevyprovokovala, kdyby na něj nezaútočila, tak by neudělal to, co udělal. Slyšela v hlavě ten odporný hlas.... Ty, jsi ji zabila, Hayley. Tohle je tvoje vina.... Nechtěla to poslouchat. Chtěla zakřičet, aby to přestalo, protože to věděla. Nevzmůže se na nic jiného, než jenom stát na místě. Pozoruje Kola, jak k ní pomalu přichází a ptá se sám sebe, co s ní udělá. Její vztek byl obrovský, ale její strach teď převyšoval nad vším ostatním. Hodlala se bránit, nechtěla mu dovolit, aby jí nějak ublížil. Šlo o její dceru, na svém životě ji nezáleželo,a le na životu dcery ano. Dívá se na něj a už se chce natahovat rukou po nějaké věci, kterou by ho mohla zasáhnout a tak ho zbrzdit. Jenže za chvíli ve dveřích uvidí někoho, koho si přála vidět o moc dřív, než se to dostalo do tohoto bodu. Odvrátí od Kola zrak a podívá se na Klause. Za chvíli je zezadu u Kola a trhne mu vazem. O Kola se nezajímala v tuhle chvíli. Sice se podívá, jak jeho tělo padá na zem, ale hned vzhlédne ke Klausovi. Byla ráda, že se tady objevil, že si přečetl její zprávu. Byla by radši, kdyby tady byl dřív, ale spokojila se s tím, že vůbec přišel. Stále má stejně vystrašený výraz a obviňující, kterým vlastně obviňuje sama sebe. Otočí se, když přejde k Genevieve a pozoruje ji. Ještě pořád se nepohnula z místa. Šok, který pociťovala ze všeho, co se událo ovládal její tělo. Nechtěl dovolit nohám, aby se pohnuly. Nechtěl dovolit hlasu, aby mluvil. Teď když ví, že je v bezpečí to na ni dopadne ještě víc. Vydá ze sebe bezmocný zvuk a přejde k Genevieve. Pozvedne ruku a zjistí, že se jí ještě stále třese, ale ne už strach, ale výčitkami ohledně Gen. Odhrne ji z tváře pár pramínku vlasů a dívá se na ni. Oči se ji zalejí slzami, ale ani jedna ji neukápne.* Omlouvám se...*Zašeptá k Genevieve, i když ví, že ji nemůže vnímat. Rukou se přesune k její a nahmatává jí tep, jako kdyby byla blázen a prostě doufala, že přece jen žije. Drží ji pak za zápěstí. Po chvíli vzhlédne ke Klausovi.* Je to moje vina. *Řekne k němu a polkne na sucho. V krku má knedlík, který se snaží spolknout, ale nejde jí to. Nedokáže odhadovat jeho reakci na to všechno a možná ani nechce protože ví, že se teď na ni navalí výčitky z každé strany a hlavně ze strany Genevieve. Stále na něj upírá pohled.* Děkuji, že jsi přišel. *Odvrátí od něj zrak, snad se ani na něj nedokáže pořádně dívat. Podívá se ještě směrem k Rebece a pak zpět na Gen. Kol ji nezajímá, ten je poslední v této místnosti o kterého by se nějak starala.* Odvezme je pryč. *Slova jsou mířená na Klause, i když se na něj nedívá. Pozoruje Gen a její zrzavé vlasy.*

*Hayley bola v poriadku aspoň fyzicky, aj keď o jej psychike sa to isté práve teraz povedať nedalo. Akonáhle začuje trpký zvuk, ktorý jej vyšiel z úst, zdvihne k nej od Genevieve pomaly tvár, pričom sleduje, ako prejde povedľa neho a zohne sa vedľa jej tela. Všimne si jej trasúcu sa ruku, ktorou Genevieve odhrnie vlasy z tváre a svoj pohľad drží hodnú chvíľu len na nej. Vedel si predstaviť, aký strach musela mať o seba aj o ich dcéru, keď bol Kol schopný zabiť niekoho, koho nanajvýš aj miloval, alebo to tak bolo aspoň doteraz. Netušil, či to má za následok to pohryznutie, keďže jed musel byť z jeho tela dávno preč, ale toto rozhodne nebol ten Kol, na ktorého si všetci pomaly začali zvykať. To bol ten Kol, ktorého po celé storočia zatváral do rakvy, pretože si vždy robil čo chcel, bez nejakého premýšľania či rozvahy mu ničil plány či robil veci, ktoré mu boli proti srsti, rovnako ako kedysi ohrozovanie Marcela a jeho spôsob modernej výuky. Presne takého ho mala Genevieve spoznať skôr, než si s ním niečo začala, lenže Klausovi to tak vyhovovalo. Držala nad ním ruku, pri nej bol iný, to však už neplatí. Mierne našpúli pery a zvraští obočím, ako počuje Hayleyne slová, ktoré sú smerované k Genevieve. Za čo sa jej ospravedlňovala? Nič nehovorí ani, keď sa Hayley načiahne rukou ku jej krku a začne pokúšať tep jej srdca, ktorý mu je jasné, že nezacíti, nakoľko Genevieve bola mŕtva, teda s upírskou krvou v obehu je to vážne široký pojem. Následne už vníma, ako k nemu Hayley zodvihne tvár, pričom on sám urobí to isté, akurát v jeho očiach nie sú výčitky ani vina, len otázka, ktorú mu ujasní nasledujúcou vetou. Obviňovala sa z toho, čo jeho brat spravil, aj keď bola tou poslednou, ktorá s tým vôbec niečo mala. Nepatrne pokrúti hlavou a prižmúri očami k tým jej, pričom sa jednou rukou načiahne k jej tvári a chytí ju na chvíľu za líce, čím ju prinúti, aby na ňom pohľadom zostala.* Nič z toho nie je tvoja chyba, Hayley. *Pošepne potichu, tón jeho hlasu je poniekiaľ vrelý, akoby sa ju snažil trochu upokojiť, aj keď vie, že on nie je Elijah ani niekto, kto by to vedel. Na jej poďakovanie nijako nereaguje, popravde mal prísť ešte skôr a nič z toho by sa nestalo, alebo aspoň väčšina z toho nie. Jeho ruka nakoniec skĺzne z jej tváre späť ku Genevieve, ktorú po Hayleynej vete s krátkym kývnutím hlavy zoberie do náručia a vyrovná sa na nohy.* Zvládneš s ňou ísť do sídla? *Otočí sa na ňu opäť, nakoľko by sa do jedného auta nezmestili a ešte stále má pred očami Hayleyne trasúce sa ruky. Samozrejme pôjde autom hneď za ňou, ale potrebuje si byť istý, že to je v poriadku, že bude v poriadku. Najskôr chce odniesť Genevieve, potom sa vráti pre svojich súrodencov. Už teraz mu je jasné, že to v najbližších dňoch Kol nebude mať také ľahké.*

*Ucítí jeho dotek na své tváři a vzhlédne k němu. I když její oči jsou lesklé a vypadá to, že by z nich za chvíli měly padat slzy, tak se to přece jen nestane. Začne se pomalu uklidňovat, když cítí teplo z jeho ruky na své tváři. Vážně je v tuhle chvíli ráda, že přišel a že se ji snaží nějak uklidnit. Nespouští z něj oči a ani nechce, aby ruku od ní oddělal, protože jedině tak se cítí klidněji. Ovšem to netrvá moc dlouho a už ji tam zase necítí. Ale pokud to mělo zabrat, tak rozhodně zabralo. Nasazuje vzduch do plic a několikrát pořádně vydechne. Pomalu se začne dostávat do něčeho podobného normálu, i když stále je ještě vyděšená a stále si vyčítá to, co se stalo Genevieve. On si možná myslí, že to není její chyba, ale Gen ji varovala, několikrát, aby odešla a ona stejně neposlechla. Tuhle část nevěděl a ani nechtěla, aby se ji dozvěděl. Zatímco on vstane, tak ona ještě chvíli klečí a podívá se na Rebekah. Po chvíli se ale taky vyškrábe na nohy a položí si ruku na břicho. Je ráda, že jejich dcera je v pořádku, že na ni Kol ruku nevztáhl. To ona na něj ano, vyprovokovala ho, neměla to dělat. Ví, že to stejně Klausovi bude muset potom říct, dozví se to tak jako tak a věří, že nadšený z toho zrovna nebude. Při položení jeho otázky se na něj opět podívá a přikývne několikrát na souhlas.* Ano, zvládnu to. Já jsem v pořádku. *Alespoň co se její fyzické stránky týkalo. Kolovi nevěnuje žádnou pozornost, ani si ji nezaslouží. Odvrátí potom pohled od Klause a zamíří si to ke dveřím, kde opět sjede pohledem Rebeku. Potom ale sejde schody dolů a jde k autu. Vytáhne z kapsy klíče a z dálky odemkne auto. Nasedne na místo řidiče a připásá se bezpečnostním pásem. Otočí hlavu dozadu, věří, že jí Klaus položí na zadní sedadlo. Upřímně ji nervy z toho všechno ještě pracují, ale ona se snaží uklidnit. Musí dopravit sebe, malou i Gen bezpečně do sídla.*

*Aj napriek Hayleyným slovám a prikývnutiam si nie je celkom istý, že je teraz v vstave, kedy by mala šoférovať, avšak nikoho z nich tu nechať len tak nemôže a sám ešte musí vymyslieť, čo urobí s Kolom, takže toto je jediná možná alternatíva. Tiež by sa práve teraz zdráhal dať Kola do auta, kde Hayley bude, už len kvôli tomu, čo pred pár minútami videl. Teraz bol nevyspytateľný, presne ako si ho pamätal a mohol by urobiť čokoľvek. Pomaly vydýchne a sám k nej kývne hlavou, po čom sa ešte na pár sekúnd pozrie na Rebekah, než ide s Genevieve na rukách za Hayley dole schodmi až ku autu, ktoré počká kým otvorí, až potom položí Genevieve na zadné sedadlá a než zabuchne dvere, otočí sa tvárou ešte k miestu vodiča, pričom pootvorí ústa. Bolo jasné, že chcel niečo povedať, ale mal pocit, že jeho pohľad svedčí za všetko.* Pôjdem hneď za tebou. *Povie, aj keď jej to muselo byť jasné, odvráti od nej pohľad a zabuchne za sebou dvere. Na nič nečaká a vráti sa dnu pre Rebekah aj Kola.*

*Pozoruje, jak pokládá Genevieve na sedadlo a pak se podívá na něj. Ani nepotřebovala, aby něco říkal. Přikývne a dál už mu neodpoví. Ještě chvíli se na něj dívá, než se ji ztratí z dohledu. Nezapomene se podívá nazpět na Gen a prohlíží si její tvář. Stále si to vyčítá a vyčítat si to nepřestane. Raději od ní odvrátí pohled a sevře pevně volant. Snaží se uklidnit se, musí být v pořádku, ale nějak jí to nejde. Čeká na Klause a potom nastartuje a jede k sídlu. Cestou se několikrát podívá do zpětného zrcátka, aby Gen zkontrolovala. Odjede odtud pryč.*

*Posledného si nechal Kola, nakoľko vážne nepotreboval, aby sa prebral v jeho aute a nejako ho prekvapil. Letmo za sebou zavrie dvere do Genevievinho bytu, než sa už po tretíkrát rozíde dole po schodoch von na ulicu, kde má svoje auto odparkované. Nepozorovane otvorí druhé dvere vzadu a položí Kolovo telo hneď vedľa tela jeho sestry. Tento deň sa začal naozaj zvláštne a nie práve šťastne, ak nad tým tak premýšľal, nikto by sa skoro nič nedozvedel, pokiaľ by sem dnes Hayley neprišla. Kol by pokračoval s nezmyselným vyčínaním a Genevieve by ho najskôr ďalej tŕpla aj so svojou novou úlohou kotvi. Povzdychne si, zabuchne za nimi dvere, nasadne si do auta a štartuje hneď pár sekúnd po Hayley, pričom cestou striedavo sleduje spätné zrkadlo, ktoré bolo hlavne namierené na jeho brata a auto pred sebou.*

(Když dorazí domů, uvědomí si, že nemá klíče. Nikdo se nestaral o to, aby když byla mrtvá a předpokládalo se, že bude procházet proměnou, měla klíče. A Klaus dveře, když odcházel, tedy nejspíše zabouchl. Jenže ona se teď nemá jak dostat dovnitř, protože už není čarodějka a bez magie ty dveře neotevře. Vůbec nepomyslela na to, že se do bytu vlastně nedostane. Povzdychla si. Nemohla dát ani nikomu vědět, protože neměla mobil a zpátky za Sophie do baru se jí nechtělo. Navíc měla Sophie práci. Prostě si sedla na schody, opřela si hlavu o zeď a zavřela oči. Už byla unavená ze všeho.)

*Podíval se na lísteček, který mu dala Alisea a stáhl obočí. Dokázal přečíst i adresu napsanou normálním písmem, ale pro svůj klid to našel podle runového popisu. Na sobě měl hnědý kabát a svůj zachmuřený výraz. Tentokrát se rozhodl, že bude nekompromisní. Čekal dost dlouho. I když věděl něco málo z toho, co se ve městě událo, hodlal se připomenout. Posledních padesát let života nehodlal sedět v koutě, čekat a schovávat se před Niklausem. Otevřel dveře a vystoupil na schody, jenže uviděl tu, kterou hledal.* Genevieve? *Zeptal se a zvedl obočí. Nechápal, proč tam sedí, ale doufal, že si nespletl byt. Ruce měl teď již v kapsách.*

(Najednou uslyšela, jak něčí hlas říká její jméno. Otevřela oči a vzhlédla k tomu, který stál před ní. Byl to Finn. Zamračila se. ne, že by jí vadila jeho návštěva, ale nemá pro něj dobré zprávy a bojí se, že by se Finn mohl obrátit na Benjamina.) Finne. (Vstane docela prudce a opráší si zadek.) Dlouho jsme se neviděli. (Podívá se na dveře svého bytu.) Myslíš, že bys mi mohl s něčím tak trochu píchnout? (podívá se na něj tázavě a nakloní hlavu na stranu.) Nemůžu se dostat do bytu, Zabouchla jsem si klíče. (no, ona si je tak úplně nezabouchla, ale to je teď vedlejší. Ale oni dva přeci teď nebudou sedět tady. Je si jistá, že ví, proč Finn přišel. Kvůli Sage. A ona mu bude muset říct, že pro něj nemůže udělat to, co slíbila, že se bude snažit udělat.)

Dlouhý čas, vím. Nechtěl jsem tě obtěžovat. *Chtěl jí pomoci vstát, ale zvedla se sama, takže se jen tázavě pohlédl na dveře.* Pokud jsem nezapomněl, jsi čarodějka. Tvá síla je jistě tak velká, abys mohla projít zdí a zase jí za sebou zacelit. *Pokýval, ale přešel ke dveřím. V tuto chvíli si připadal jako sluha, ale musel se k Genevieve chovat slušně, byla přece jen jeho záchrana. Jediná, co se k němu neotočila zády. Přistoupil tedy ke dveřím. Upíří silou do nich bouchl. Nebyly zamčené, takže se otevřely a on nechal čarodějku, aby vstoupila jako první. Když vešla, šel za ní a dveře zavřel. Podíval se na zámek.* Klíče tu nemáš. *Tohle znělo trochu podezíravěji. Čekal, jak zareaguje a zvedl obě svá obočí.* Omlouvám se, že jsem tě vyhledal, ale chtěl jsem se zeptat na pár věcí. Má sestra mi dala tvou adresu, protože jsem doposud nevěděl, kde pobýváš. Vždy jsme se viděli jen v baru. Vypadáš unaveně, stalo se něco? *Zeptal se, ale byla to jen řečnická otázka, kterou chtěl povolit napětí, které mu přišlo až moc husté. Stál před zavřenými dveřmi a podezíravě si čarodějku měřil.*

(Neodpověděla mu na jeho poznámky. Chtěla počkat, až budou uvnitř. Když se tam konečně ocitli, otočila se, aby na Finna znovu viděla.) Díky za pomoc. A neřekla jsem, že jsem si je zabouchla v zámku. Zabouchla jsem si je v bytě. Někde tu budou. Nejspíš v mojí kabelce. Delší dobu jsem svoje klíče nezkoumala. (pokrčí rameny a její pohled jí utkví na jejím rozbitém mobilu, který se stále válel na zemi. Ihned si spojí tu situaci a začne si ji znovu přehrávat v hlavě. Kol, který jí rozbil mobil a ona ho pak praštila pohrabáčem, i když to samozřejmě nepomohlo. Sjela pohledem na ten pohrabáč, ale pak se zase vrátila k Finnovi.) Ne, rozhodně mi nevadí, že jsi mě vyhledal. Vlastně ti mám co říct. (podívá se mu do očí a chvíli v nich setrvává svým pohledem.) Vlastně stalo a souvisí to i s tím, co jsem ti teď nucená říct. (na chvíli se odmlčí, ale po malé pouze se rozhodne pokračovat) Nemohu přivést tvou Sage zpět. Vymýšlela jsem rituál, který by ji mohl oživit, ale nemůžu ho dokončit. Nejsem už více čarodějka. proto jsem nemohla projít zdí, jak jsi podotýkal tam venku. I když bych rozhodně nevolila tuhle metodu. Prostě bych si jen otevřela dveře. (malinko se ušklíbne, ale pak zase zvážní) Je mi to líto, ale už to nejde.

*Jeho obličej se s každým jejím slovem chmuřil stále více.* Jak... *Opřel se zády o dveře a mračil se. Mysl se mu zatemnila a najednou viděl vše rudě.* Kdo ti vzal moc? Má v tom prsty můj bratr? Jak... *Znovu zavrtěl hlavou po jejím poohlédnutím na to, co řekl před bytem. Nekomentoval to. Ani nevěděl, jestli je rozčilený na sebe, na ní, nebo na toho, kdo jeho jedinou, která mu slíbila, vzal její sílu. Na druhou stranu ho bláhově napadlo, že by si ji mohla vzít jeho matka. Zahnal tu myšlenku a podíval se Genevieve přímo do očí.* Je nějaká šance, abych ti já mohl pomoci s navrácením tvých schopností nazpět? *Napřímil se a čekal na její reakci. Pokoušel se ovládat a zase mu na mysl přišla vzpomínka na to, o čem se zamýšlel minulé dny. Sage by možná byla radši, kdyby byla - tedy už nebyla na tomhle světě. Poté, co se dozvěděl o tom, že se z upíra může stát člověk, se nezaobíral něčím jiným, co by se dělo. Ale nechtěl to vzdát. Niklaus ho nechával na pokoji. Ale zůstalo by to tak, i když by se stal člověkem a možná by se mu od matky dostalo z jejího hrobu moci? Nevěděl. Tisíce myšlenek mu létalo hlavou.*

(Čekala jeho reakci, která přišla záhy. Musí trochu zakroutit nevěřícně hlavou, když ho hned napadne jeho bratr. Bože, takhle rodina je vážně šílená, obviňují se navzájem a kopou kolem sebe, aniž by se vlastně opravdu pořádně znali a byli kdy rodina.) Ne, tvůj bratr v tom rozhodně prsty nemá. Byla jsem mu vždy nápomocná, takže by se to i celkem minulo účinkem. (opře se o opěradlo gauče) Byl to můj bratr. On mi sebral moc a udělal ze mě kotvu druhé strany, která už zase existuje. Ale já už bohužel sama od sebe nikoho zpět přivést nemůžu. (podívá se na Finna a když jí nabídne pomoc, jen zakroutí hlavou) Nejde to Finne. Nemůžu být už znovu čarodějka, pokud jsem kotva.