Genevieve´s flat

To je jedno. (podívá se na ni) Alespoň teď jsem měla být s tebou, než se všechno vyřeší. (pohladí ji po tváři. Vážně ji tak mrzí, čím si teď i předtím musela projít. Mohla to odskákat. A ona mohla být s ní, mohla ji chránit. Kdyby si pro ni znovu přišli, mohla jim to aspoň nějak ztížit. Vyčítala si to a asi ještě chvíli bude. Když jí řekne, že by si měla lehnout do postele a odpočívat, tak kývne. Chtěla jít sice do sídla, ale v tomhle stavu tam opravdu nemůže. Nejdřív musí aspoň nabrat nějakou ztracenou sílu, než se tam vydá. Ale chtěla se tam jít podívat a hlavně zjistit škody. Nemyslela tím teď jen ty na životech upírů a vlkodlaků. Ale i další. Byl tam i Benjamin, takže to muselo znamenat, že vlkodlaci se spolčili s Benem. Měl to opravdu dobře vymyšlené. Pomalu za pomoci Kate vstane a společně se došourají do její ložnice, kde si opatně lehne. Nechce být ale sama. A hlavně nechce, aby byla sama Kate. Natáhne k ní ruce ve znamení, aby si lehla k ní. Když tak učiní, tak ji obejme a dá jí pusu do vlasů.) Miluju tě holčičko moje, ten den, kdy jsem se tě byla nucena vzdát, byl ten nejhorší v mém životě. Ale vrátila ses mi a já jsem dovolila, aby tě ohrozili na životě. Ale už to nikdy nikomu nedovolím. (Pak ji začne hladit po vlasech. Sama se přitom docela uvolní.)

Ano, vypadá to tak. Rozhodne se během noci a zítřka. (Nechybělo už tolik hodin do svítání. Jakmile jí Kate řekne, že se k ní nastěhuje, tak se musí usmát.) Jsi tady vždycky vítaná. Víš, že jsem ti to už nabízela, takže budu vážně ráda, když se sem nastěhuješ. (Nepřestává ji hladit po vlasech.) Ale teď už půjdeme spát. Myslím, že si to zasloužíme obě. (To už vydechla dosti pomalu, protože už přitom, jak to říkala, se jí zavíraly oči. Jakmile je zavřela na delší dobu, tak už bylo jasné, že zase právě usnula. Byla velice vyčerpaná, ale zároveň byla spokojená, že má u sebe svou dceru.)

(Moc hodin tedy nenaspala. Vzbudila se těsně po svítání. Vlastně tak byla zvyklá vstávat často. A teď se jí to i hodilo, protože chtěla jít do sídla a chtěla tam jít co nejdřív, ale opravdu potřebovala pár hodin oddechu, aby vůbec mohla sama stát na nohou. Otevřela oči. Kate ještě spala. Pomalu se vymanila z postele tak, aby Kate neprobudila. Kate nepotřebovala vědět, že někam míří. Buď by chtěl s ní nebo by jí to nechtěla dovolit. Ale ona musela vědět, co přesně se stalo a jestli nemůže nějak pomoci. Ani neřešila to, že je stále v tom samém obleční. Na svém tričku měla pár kapek krve z toho, jak jí v noci tekla krev z nosu. U nosu měla ještě teď pořád zaschlou krev. Napsala kate vzkaz, ať za žádných okolností nevychází z bytu. Byt je chráněný, nikdo nepovolaný se do něj nedostane. Kate je tu v bezpečí. Potom odejde z bytu. Opravdu jí chvíli trvá, než se po schodech došourá až dolů ke svému autu. Nastoupí a vydá se směrem do Abattoiru. Ještě teď ji bolí celé tělo a pokouší se o ni migréna, ale snaží se udržet pozornost tak, aby se někde nevybourala a dojela tam, kam má.)

(Po nějaké době dojde před dům, kde bydlela Genevieve. Vstoupí do něj a pomelu vychází schody nahoru. Mezitím přemýšlí, jak nejšetrněji to Kate všechno řekne. Nejspíš asi začne s Benjaminem. Nejspíš to pro ni taky bude šok a rána a vlastně by se nedivila, i když byl Benjamin tyran a psychopat, byl jejím otcem. A pak přijde ta nejhorší část. Že je mrtvá i Genevieve. Byla si vědoma toho, že Kate s Genevieve spolu nestrávili mnoho času a nejspíš to bude na tom všem nejhorší, ale Kate to jistě ublíží. Koho by taky neranila ztráta matky? No vlastně jí ani celkem neranila, ale ona nebyla Kate a Genevieve nebyla její matka. Vyjde až do posledního patra a zastaví se před dveřmi Genina bytu. Zhluboka se nadechne a nakonec zaklepe na dveře.)

(Podívá se na Kate, když otevře konečně dveře.) Ahoj, já vím. Jdu za tebou. (Její hlas zní docela ochraptěle a unaveně, ale už ne tak zničeně jako před chvílí. V tuhle chvíli potřebovala být ona ta silná, aby se o ní mohla Kate opřít, kdykoli bude chtít. Její obličej už tak silně nevypadal. Oči měla furt červené od pláče, kruhy pod očima se ještě zvětšili. Celkově vypadala jako boží umučení. Nejspíš ani nebude muset nic říkat a Kate dojde, že se něco stalo.) Mohu? (Povytáhne obočí a naznačí pohledem, jestli může jít dál. Když jí Kate pustí dovnitř, podívá se na ni.) Posadíme se ne? (Lehce se přitom na ní pousměje, i když to šlo hodně těžce. V obýváku se posadí do jednoho z křesel a rozhlédne se kolem. Všude byla cítit Genevieve. Znovu to na ní všechno přicházelo. Raději upne svůj pohled na Kate a zažene slzy.) Musím ti něco říct.

*Sotva dořekla ta slova, začala si všímat, jak vlastně Sophie vypadá. Špatně. Hrozně. Smutně. Ubrečeně. Hned z jejího výrazu poznala, že se něco stalo. Na její otázku, zda může, přikývla a zavedla ji do obýváku, kde se usadila na gauči. Na něm se pořád válela deka, do které byla před chvílí zabalená, když koukala na televizi. Dneska jí je nějak zima. *Tak co se stalo? *Pohlédla na Sophie, když se usadila. Že se něco stalo jí nikdo říkat nemusel, to bylo očividné. A něco hrozného. Radši nechtěla přemýšlet nad tím, co se mohlo stát.*

(Spojí si ruce a položí si je na klín. Začne si hrát s prsty a přemýšlet, jak to podat. Jenže nebyl způsob, jak to říct jemně. Tak jako tak byla pravda krutá a bolestná. Začne nejprve s Benjaminem, jak plánovala. Zhluboka se nadechne.) Benjamin, tvůj otec je mrtvý. Dneska ráno byl zabit. (Podívá se jí do očí.) Vím, že Benjamin napáchal hodně špatností, ale také to byl tvůj otec, takže... (Vlastně ani neví, co by měla doplnit. Že chápe, pokud to Kate zasáhne? Ano, to chápala, ale Kate přeci nepotřebuje, aby to někdo chápal, jako by to snad byla nějaká špatnost truchlit nad mrtvým otcem. To jednoduché má za sebou, alespoň pro ní to bylo jednoduché. A teď, jak jí má říct o Genevieve, když ona sama to nechtěla ani vyslovit? Nedokáže prostě jen tak říct, že je mrtvá. Tohle je snad nejhorší den na světě a ona je nejhorší posel špatných zpráv. Zatracený Benjamin. To on tohle udělal. Proměnil jí v kotvu a ona to pak neustála. Díky němu byla mrtvá. Zatracení předci a Benjamin. Za všechno můžou oni. Raději ještě nic neříká o Genevieve a nechává Kate vstřebat první informaci.)

(Vidí na Kate, že jí to přeci jen doopravdy zasáhlo. Její tvář byla pokryta smutkem nad ztrátou otce. Teď to bude o dost horší. Když jí položí tu otázku, musí si pomyslet: Spíš, co se nestalo. Stalo se toho hodně moc na jeden den, ale všechno jí rozhodně vyprávět nebude. Jen tu jedinou informaci. Vydechne a vstane z křesla. Přesedne si vedle Kate na gauč.) Genevieve... (Zadrhne se a zavrtí hlavou. Teď už ty slzy nedokáže zadržet a pár se jich skutálí po její tváři.) Nezvládla to. (Nedokáže prostě nahlas vyslovit slovo "umřela" byl to tak definitivní. Vlastně ani neví, jak Genevieve umřela, ale odhad má. Dnes umřelo jistě více nadpřirozených osob, než Benjamin, Klaus, Monique a ta čarodějka na hřbitově. Genevieve to nemohla určitě zvládnout. Už jen při přechodu jedné osoby hrozně trpěla. A při přechodu více osob za sebou? Tohle by nejspíš nezvládl nikdo.) Bojovala až do konce, ale nakonec ani ona nebyla, tak silná, aby to zvládla. (Převypráví jí, co jí Kol řekl. Neví, co teď dělat nebo říct. Nikdy nic takového nezažila. Jak se s tím Kate vypořádá?)

(Trhalo jí srdce vidět Kate takhle. Právě ztratila oba dva rodiče a nedalo se to vrátit zpět. Konečně je poznala a zase hned ztratila. Strávila s Genevieve ještě méně času než Sophie. Proč byl svět tak nespravedlivý? Umírali ti, kteří si ta za žádnou cenu nezasloužili a na světě stále zůstávali ti, kteří by si smrt zasloužili jako například Francesca. Obejme Kate, čímž jí dávala najevo, aby se pořádně vybrečela. Neví, co říct. Většinou se říká, že to bude všechno v pořádku, ale copak to byla pravda? taková ztráta není v pořádku a nebude. Člověk se s tím časem možná smíří, ale nikdy se přes to pořádně nedostane.) Mrzí mě to Kate. (To je snad jediné, co dokáže říct a je to pravda. Nesnáší ty žvásty, které si říkali pozůstalým, a proto je ani ona neříká. Jediné, co teď může dělat, je utěšovat Kate, postarat se o Genevieve, pohřbít jí a pak nějakým způsobem jít dál.)

(Kateina otázka ji zarazila. Tohle opravdu nečekala, i když nejspíš měla. Byla to přeci ona, kdo poprvé Genevieve oživil, tak proč by to nemohla udělat znova? Ale ona věděla, proč ne. Poprvé druhá strana stála a dalo se to udělat vlastně jednoduchým kouzlem, i když stále za to někdo musela zaplatit životem. V tu dobu nikoho nezabila, ale Marcel zabil jednu čarodějku a to jí poskytlo výhodu a ona mohla to kouzlo provést. Teď by musela žádat Legbu o navrácení Geniny duše a za to by mu musela poskytnout neposkvrněnou duši. Bylo to nejisté a navíc špatné. Nemohla to udělat. Odtáhne se lehce od Kate, přičemž nechává své ruce na jejích ramenou.) Ráda bych, ale nemůžu. Musela bych obětovat někoho nevinného, čistého a vyměnit jeho duši za její. A tohle není správné. Genevieve by nechtěla přijít zpět takovým způsobem a nechtěla by, abych někoho musela kvůli tomu zabít. (Ještě živě si pamatuje, jak Genevieve byla naštvaná, že chtěla oživit Sage tímhle způsobem. Byla to naprostá blbost a ona nikdy neměla Elijahovi slíbit, že to udělá. Nejspíš by toho chlapa ani nedokázala zabít, kdyby to neudělala Genevieve. Dlužila jí a to hodně, ale tohle prostě nemůže udělat. I když by si tu Genevieve přála strašně moc. Třeba někdy najde jiný způsob, jak jí oživit, ale teď ho rozhodně nezná.)

(Mrzelo jí, že nemůže Kate pomoct od bolesti a přivést zpátky Genevieve. Tedy mohla, ale tímhle způsobem to nechtěla dělat. Povzdychne si při další její otázce.) Kdyby byla stále druhá strana, tak bych mohla využít smrt jedné čarodějky. Ale smrtí Genevieve, druhá strana zanikla a už zbývá jen ten jeden způsob. A sice nevím, kdo všechno umřel, ale nikdo z nich na sto procent nebyl neposkvrněný. Takže bohužel. (Kdyby jen věděla, jak moc špatně na tom Genevieve je, tak by šla k Benjaminovi a našla kouzlo, které jí proměnilo na kotvu. Mohla to přenést na někoho jiného a Genevieve by tu stále mohla být. A kdyby umřela, tak její oživení by bylo snadnější. Jenže žádné kdyby neexistuje. Byla tu jen holá a krutá skutečnost, kterou nemohla napravit.) Kate, zlato. Já vím, že to je těžké, ale nemůžu s tím nic dělat. A je to taky nespravedlivé, protože jsi teprve svou matku našla. Ale já tady pro tebe budu kdykoli budeš chtít. Vezmi si volno ve škole a v práci, jestli potřebuješ. Nebo klidně někam jeď, aby sis pročistila hlavu. Třeba do Anglie navštívit své přátele. Zaplatím to. Nebo prostě můžeš zůstat tady a koukat se na televizi. Tenhle byt teď patří tobě a jsem si jistá, že Genevieve by chtěla, aby sis ho nechala.

(Sundá ruce z jejích ramen a opět si je položí na klín. Trochu víc se natočí ke Kate, aby na ní pořádně viděla. Kývne hlavou na Kateinu odpověď.) Dobře, ale kdybys chtěla volno, tak bez problémů. Nebo kdybys někam chtěla jet, tak to zařídím. Neboj si říct kdykoli budeš něco potřebovat. (Nepatrně se pousměje. Chápe Kate. Ona sama taky potřebovala něco dělat, aby si zaměstnala myšlenky. Aby si stále v hlavě neopakovala tu samou scénu nebo spíše dvě.) Mrzí mě, že tu s ní už nebudeš moct být. Jsem si jistá, že se na to Genevieve opravdu těšila. (Rozhlédne se po obýváku a zahlédne fotku, kde je s Genevieve. Tu fotku jí poslala, když jí posílala všechny věci, které nechala ve starém bytě. Ona tu svou měla pověšenou v baru každému na očích.) Pohřeb bude ještě dneska v noci.

(Otočí zpátky hlavu na Kate. Nevěděla, co dál říkat. Tohle pro ni bylo nové a hlavně těžké. Nikdy nechtěla být v této situaci. Nechtěla být tou, která oznamuje špatné zprávy a zlomí tím někomu srdce. Tohle prostě bylo celé špatně. Vydechne.) Nechám tě tu teď, aby ses připravila a pak tě vyzvednu ano? Tradicí je, že se na pohřeb nosí bílé obřadní šaty, protože to je vlastně obřad a ne pohřeb. Ale pokud nemáš žádné bílé, tak stačí nějaké světlé. (Zvedne se z gauče.) Ještě vezmu nějaké šaty pro Genevieve. (Odejde pak do její ložnice a ve skříni vezme ty nejhezčí šaty, které tam našla. Vrátí se zpátky za Kate.) Za hodinu a půl jsem zpátky. Zvládneš to tu nebo chceš jet rovnou se mnou a připravit se u mě?

(Její další kroky mířily někam, kde by v klidu mohla napsat dopis. Papír a propisku sehnala snadno. Ovlivnila člověka. Možná je nováček, ale ví, jak funguje ovlivnění, proto pro ni nebylo těžké někoho ovládnout. Ale bude sakra těžké se pořádně ovládat. Až na ni zase přijde za žízeň, musí být už někde pryč. Teď e ještě relaticné v klidu, i když všechny vjemy kolem ní jsou opravdu dost zesílené a vše vnímá víc než kdy předtím. Snaží se to ale ustálit, i když jí to moc nejde. Nejde jí být upír a její mysl, její tělo, všechno v ní to poznalo, proto je jasné, že to nenávidí už teď. Na poslední chvíli se rozhodla, že nemůže odejít jen tak. Nemůže nechat svou dceru myslet si, že je mrtvá. Ano, neměla by ani Kola, ani Sophie, ale nechce, aby to věděl více lidí. Už takhle totiž neví, jestli se do New Orleans vůbec někdy vrátí. Jestli se s tím, čím teď je, dokáže vůbec nějak v rámci mezí srovnat. Začne tedy psát dopis své dceři:
Drahá Kate,
bude se to zdát asi jako hodně špatný vtip. Dopis ze záhrobí. Ale věř tomu, že to vtip není. sem naživu. Tedy ne tak docela. Myslela jsem si, že zůstanu mrtvá, myslela jsem si, že najdu pokoj. Byla jsem na to připravená. Ale byla jsem vyvedena z omylu. Probrala jsem se. Probrala jsem se do stavu, ve kterém jsem se nechtěla ocitnout. Do stavu přeměny v upíra. Nechtěla jsem ten proces ukončit, to přiznávám. Chtěla jsem znovu spočinout na marách ve své hrobce. Ano, vím, zní to hrozně, ale já prostě nemohla být upír. Jenomže se stalo to, čeho jsem se obávala nejvíce, co by se dělo, kdybych upírem byla. Neovládla jsem se a nakonec jsem kvůli tomu přeměnu dokončila. Je ze mě teď upír. Nováček, který se neumí ovládat a jeho nálady jsou velice vrtkavé. A tohle není situace, za které bych tu mohla zůstat. Když jsem umírala jako kotva, bylo mi líto, že se s tebou nemohu rozloučit. Ale byla jsem zároveň ráda, že mě nevidíš umírat. Teď se ta situace opakuje. Je mi líto, že tě nemůžu vidět, ale nesmím riskovt to, že ti ublížím. Nesmím riskovat to, že mě uvidíš v tomhle stavu. Ani nikdo jiný. Kate, musím odjet a nevím, jestli se vrátím, jestli budu vůbec někdy schopna se tomuhle postavit, protože to nesnáším už teď. Věř mi, že tě miluju a na tenhle fakt bych nikdy nechtěla zapomenout, i když je možné, že se to stane. Když je člověk upír, dělá a zapomíná na hodně věcí. Alespoň na začátku určitě ano. Nikomu neříkej, že jsem naživu, Kate. Apeluji na tebe. Nikdo to nesmí vědět. Píšu to jen tobě. Pilně studuj a zajisti si svou budoucnost.
Genevieve
Když dopis dopsala, ještě jednou si ho přečetla. Pak přeložila papír a přešla k telefonní budce, kam vhodila drobné, které si vzala od stejné osoby jako papír a propisku. Vytočila číslo,které ještě za svůj dosavadní pobyt v NO nepoužila. Ráda si ale udržovala jakési kontakty mimo město a tohle byl jeden z nich. Jmenoval se Thomas Bois, byl to upír, kterého potkala před sto lety, když už konečně byla volná. Tehdy se snažila vyjednávat mír mezi upíry a čarodějkami a on jí v tom byl ochoten pomoci. Ona si ráda udržovala kontakty z minula a protože jich už moc nebylo, Thomase rozhodně mezi nimi vítala, konexe, další a další kontakty, to vše ji dovedlo až k tomu, že měla jeho telefonní číslo. Dozvěděla se, že už nežije v NO, ale nebydlel zase tak daleko. Teď hodlala tohoto kontaktu využít. V telefonu zachrastilo, zvedl to.) Thomasi, tady Genevieve Rousseau. těžko se to vysvětluje, ale potřebuju tvoji pomoc a taky denní prsten. Sejdeme se na místě, kde jsme se scházeli a diskutovali o tom, jak svést čarodějky a upíry dohromady. (Dostalo se jí odpovědi, že tam bude a prsten doveze. On měl jistě taky svoje konexe, rozhodně se to vyplatilo, vlášť mezi čarodějkami. Byla ráda, že ji nenechá na holičkách. Přeci jen, neviděli se a nemluvili spolu opravdu hodně dlouhou dobu. Z jeho hlasu ale nebylo znát překvapení, že mu volá, zřejmě i on věděl, že ona je naživu už nějakou tu chvíli. Sebere se a ještě, než ji znovu ovládne hlad se staví v domě, kde dříve bydlela. Nemůže dovnitř do bytu, ale alespoň ten dopis strčí pod dveře, aby ho Kate pak našla. Potom se vydá na místo určení, kde ještě chvíli čeká, než dorazí Thomas, Skoro už začalo svítat a ona byla opravdu ráda, že to stihl do doby, než by ona shořela na popel. Když už je upír, tak znovu umřít nechce, nějak se s tím bude muset popasovat, i když je to pro ni teď nemyslitelné. Nastoupí si k Thomasovi do auta, ten jí podá psten. Ona si ho nasadí a prohlídne. Byl to opravdu krásný prsten. trochu staromódní vzor, líbil se jí. Potom se podívá na Thomase a vydechne. nevěděla, kde by měla začít, ale nakonec, když se rozjeli směrem z města, začne Thomasovi všechno vyprávět. Spoléhá na to, že jí nějakým způsobem vypomůže v tom, co z ní teď je. Věděla, že ve městě by zůstat nemohla. Bylo tam až moc rušivých elementů, které by ji rozptylovaly. A tak započne další etapu svého života mimo město jako upír.)