Vampire Mansion

Když je párty plná upírů, tak by mu mohla někoho představit. Třeba tu svou kámošku. A nebo někoho jinýho, určitě to není jediná upírka, se kterou se Sophie přátelí. Ale taky je otázka, jestli je tady, protože je úplně jasné, že takovýhle druh párty nebude pro všechny povahy. Někdo může mít slabší žaludek, že by takovej příval růžový nevydržel. "Tu párty pořádá upír?" podívá se na ni tázavě. Není si jistý, jestli mu tohle náhodou neříkala, ale i kdyby ano, nějak na to zapomněl. "Takže ten tvůj kamarád Marcel je taky upír, jo?" podívá se na ni a tázavě pozvedne obočí. Nevěděl, že je organizátor upír... Možná dobře, že mu to neřekla, jinak by sem opravdu nešel. "Tak doufám, že ten Lorent nebude stejnej blázen jako Claire. A taky že ta dneska nic nevyvede, nemám na ni náladu..." řekne a nepříjemně se ušklíbne. "Nevadí. Stejně bych i akorát tak pozdravil, protože jsem doma zapomněl tu fotku podepsanou," řekne a pousměje se. Tak je Valentýn, Davina byla pěkná, mladá a milá holka, určitě měla nějakého přítele s kterým tenhle svátek trávila. Když se začne smát jeho otázce, taky se trošku zasměje. Myslel to i ze srandy, i když... Tu otázku myslel vážně. "Jo, růžová k tomu patří, ale co je moc, to je moc. Jsem na tom úplně stejně jako ty, tohle se nedá vydržet moc dlouho..." řekne a mírně zavrtí hlavou. "A co, jak se vůbec máš?" zeptá se jí s úsměvem.

Už delší dobu seděl sám na baru a pozoroval nenápadně ty dva. Samozřejmě do sebe nezapomněl házet jednoho panáka za druhým. Nebyl už upír, takže jeho metabolismus byl hodně pomalejší, neměl by se takhle opíjet, bude dělat akorát blbosti... Teď ale bylo pozdě. Genevieve vypadala, jako by Lorenta úplně žrala, jako by ho hned chtěla. Vážně to tak bylo, nebo to Kol takhle viděl kvůli tomu, že tak moc žárlil? Jo, žárlil na ni. Pořád ji miloval a nikdy nepřestane. Nesnese, aby se kolem ní motal někdo jiný. Nevydržel nic nedělat, když šlo o Klause a nevydrží to ani v případě Lorenta. To je snad ještě horší než Klaus. Hodí do sebe posledního panáka, aby si dodal kuráž a potom se pomalu zvedne od baru. Není ještě tolik opilý, na nohách se drží ještě docela dobře. Tohle tělo toho vydrží hodně, až by to do něj snad neřekl. Pomalu dojde až k nim, ale i potichu. Dává si velký pozor, aby si ho ani jeden z nich nevšiml. A kdyby ano, ať je to až na poslední chvíli. Za chvíli už stál za Lorentem a nenapadlo ho nic jiného, než mu zaklepat na rameno. Jak jinak by na sebe měl upozornit? Už teď svíral ruku v pěst, připravoval si ji k ráně, která přijde. Jakmile k němu Lorent otočil hlavu, dal mu pěstí někam do obličeje. Buď bude mít zlomený nos, pěkného moncla a nebo nějakou jinou bolístku. Ani do toho nedával žádnou magii, ale i tak to muselo hodně bolet, dal do toho všechno. Je opilý, žárlivý a ještě ho štve to, jak mu dal Lorent v nemocnici. Dneska se snaží mnohem víc. "Ahoj, Gennie," usměje se na ni sladce a zamává jí tou rukou, kterou dal Lorentovi pěstí. Gen na něm může poznat, že už je fakt hodně opilý, takhle by se asi ve střízlivosti nechoval.

(Chtěla Lorentovi odpovědět na to, proč ho podezřívá. Bylo to snad jasné, nebo ne? Kdo by někoho nepodezříval, když tohle před nějakým časem udělal. Ale nebyla si právě jistá, protože u Esther ho neviděla, za tu dobu, co ji tam mučila. Mohl mít nějaký úkol, nebo do skleníků prostě nechodil, ale opravdu se nemohl divit, že ho někdo podezříval. Docela se jí ulevilo, když řekl, že ne, i když, klidně jí mohl lhát, ale snad to nemá zapotřebí. Taky se ho chtěla zeptat na to, kdo ho podezříval, ale najednou nadskočila na stoličce, protože Lorent dostal nečekanou ránu pěstí do obličeje. Podívala se na toho dotyčného, který mu před chvílí zaklepal na rameno. Stál tam Kol. Samozřejmě, kdo jiný by jen tak takhle přišel k chlapovi a začal ho mlátit, než žárlivý, nevyrovnaný, závistivý a pomstychtivý Kol Mikaelson. Nemohl ji prostě nechat žít? Nemohl ji nechat být? Musel i nadále ovlivňovat její život? Copak něco nepochopil na tom, že oni dva se prostě rozešli? Možná, že pochopil, ale on byl teď dost opilý. Ona tedy taky, jenomže ona nedělá takové věci jako Kol, když je opilá. Začlo to v ní ale všechno vřít, jakmile ho uviděla. Ještě k tomu to oslovení. Vážně ji musel provokovat?) Můžeš tam laskavě hodit zpátečku? Protože tady o tebe zrovna teď nikdo zájem nemá. (Podívala se na Lorenta.) Dobrý? Tak se mi zdá, že ti tu ránu ze včera vrátil. (Ušklíbla se a znovu se podívala nevraživě na Kola. Její pohled říkal, ať okamžitě vypadne, nebo se nezná. Možná, že by si Kol rád promluvil, ale ona s ním mluvit nechce a rozhodně ne přes tenhle kravál, když hrála hudba. To by j musel dotáhnout někam násilím, což by mu problémy asi nečinilo, když ona je tak prťavoučká.) Neslyšel jsi? Běž pryč!

(Začíná opravdu přemýšlet o tom, že by Adama někomu představila a napadá jí jen jediný upír a to Marcel. Jenže stále má pochyby. Marcel někdy dokáže být dost rýpavý a mohl by utrousit nějakou poznámku, která by se zrovna Adamovi nemusela líbit. Navíc ho viděla zatím jen letmo a netuší v jaké náladě se nachází a jestli už není v tuhle dobu opilý. Upíři toho sice vydrží dost, ale Marcel občas neví, kdy má přestat. Kývne hlavou na jeho otázku.) Přesně tak. (Adam se ještě jednou ujišťuje, zda ten Marcel je upír.) Ano, můj kamarád, který se jmenuje Marcel a pořádá tuto párty je upír. (Nezdá se, že by se na ní zlobil a za to je opravdu ráda. Tuhle informaci mu nejspíše neměla zatajovat, ale stalo se. Neřekla mu, kdo přesně párty pořádá a koho tu může potkat. Ale naštěstí to nevypadá, že by chtěl Adam zdrhnout nebo snad zabít každého upíra v tomto sídle. To by nejspíše nedopadlo zrovna dobře.) Nevypadá na blázna, ale nic specifického ti o něm říct nemohu. Teprve jsem ho poznala. Tedy viděla jsem ho už jednou, ale to nebyl zrovna ve své kůži. (Nechce zrovna teď vysvětlovat, že Lorent byl v těle Klause v té době. Ale to co řekla, byla vlastně doslova pravda. Lorent nebyl ve své kůži, ve svém těle.) Já v to doufám taky. Tentokrát bych jí nejspíš zabila. (Pokud by se Claire zas rozhodla nějak se navážet do Daviny, tak by to asi už opravdu nevydržela a na místě jí zabila, jenže pak by z toho měla problémy ona. Jacksonovi by se jistě nelíbilo, kdyby mu zabila někoho ze smečky a Hayley možná také ne.) No tak spíš doufej, že ji nepotkáš, jinak ti to dá pěkně sežrat. (Řekne s mírným pobavením ve tváři a dopije zbytek pití, které měla ve sklence. Prázdnou ji pak položí na stůl a řekne si o jednu vodku. Začne se smát jeho otázce. Marcel a gay? To snad ani nešlo. Nedokáže si to představit. Bylo to nepředstavitelné jako ho vidět celý den bez alkoholu.) Je tu i červená, i když mam pocit, že se mi ty dvě barvy stejně slily dohromady a vidím jen tu zatracenou růžovou. Ale náhodou se mu to povedlo. A hudba je výborná. (Pokrčí rameny a vezme si od barmana sklenku s vodkou, která byla samozřejmě růžová.) Dá se říct, že normálně. Nedá se říct, že dobře, ale nedá se říct, že ani špatně. (Měla by se dobře, kdyby se dnes od Cami nedozvěděla, co jí provedl Kai. Díky tomu na něj měla ještě větší vztek než kdy dříve a nejraději by ho zaškrtila, ale tím by zabila i Cami. Takže to rozhodně nepřichází v úvahu. Ale měla radost z únosu Finna, který se jim povedl. I když se před tím musela dozvědět, co provedl zas Kol Genevieve. Takže se opravdu nedá říct, jak se doopravdy má.) A co ty? Plánujete s kapelou další koncert v blízké době?

Mohl by se Sophie zeptat, jestli ho nepředstaví nějakému svému upířímu kamarádovi, ale ne, nebude ji s tím otravovat, neměl to rád. Buď na to zapomněla a nebo si na to pamatuje a snaží se to nějak zařídit. Doufal spíš v tu druhou možnost, ale tak uvidí, jestli mu k tomu Sophie něco řekne. Zeptá se jí, jestli tuhle párty pořádá upír. Teda už je to víceméně jasné, ale chtěl se jenom ujistit. A ona řekne, že je to tak. No paráda. pomyslí si Adam. Ještě jednou se ujistí, jestli je ten Marcel tím, kdo tuhle párty organizuje a tím pádem jestli je upír. "Soph, kolik ty máš vůbec kamarádů upírů, kromě Genevieve, Elijaha a Marcela? Mám takový tušení, že tohle nebudou ani náhodou všichni." Docela by ho zajímalo, s kolika upíry se tahle čarodějka přátelí. Však bude mít víc přátel v komunitě upírů než v komunitě čarodějů. Ta holka je fakt zvláštní, ale hezky zvlášní. Je jiná, až se mu to líbí. Uleví se mu, když řekne, že ten Lorent asi blázen nebude. Nevypadalo to, že se znali nějak víc a Sophie mu tohle vzápětí potvrdí. Právě se poznali, tak to bylo dobré. Vůbec ho nenapadlo, že když řekla to, že nebyl ve svojí kůži, myslela úplně doslova. "Vypadal divně," řekne jenom. Ani neví, proč se mu zdá divný, prostě je to tak. "Tak já bych ji asi nezabil, ale už bych ji nešetřil tak jako posledně, protože takový chování od ní prostě nesnesu. Chovala se jak kráva a blázen, a to jsou ještě dost slabý slova." Hlavně mu vadilo, jak se navážela do Sophie a Daviny. Jemu si mohla říkat, co chtěla. Ale jakmile se někdo začínal navážet do jeho přátel, už neřešil všechno s takovým klidem... Potom jí řekne o tom, že doma zapomněl fotku s podpisem pro Davinu. "Určitě bych jí za to musel přinýst další hromadu jiných podpisů. Mimochodem, už jsi zjistila, co má rádu za hudbu?" Vzpomněl si, že se bavili o tom, že by se pro ni mohlo zařídit něco s jejím oblíbeným interpretem nebo skupinou. Zeptá se jí, jestli není Marcel gay, protože podle toho všeho, co tady zatím viděl, to tak vypadá. "Jo, povedlo se mu to. Na tebe to sice nemá, ale nevypadá to nejhůř. Ale tý růžový je vážně moc, mohl to trošku víc namíchat, tohle je jak párty pro bárbínky, ne pro normální lidi," řekne a protočí oči. Vážně neměl rád růžovou, ta barva mu lezla na nervy. "Hudba je skvělá, má dobrej vkus. Nickelback jsou klasika, mám je rád," usměje se na ni. "Přemýšlím, že bych si dal taky, abys nepila sama, ale ta růžová mě od toho strašně odrazuje," řekne a ušklíbne se. Zeptá se jí, jak se má a dozví se, že se má tak půl na půl. To bylo vlastně ještě docela dobrý. "Tak hlavní je, že se nemáš jenom špatně, žejo," řekne a usměje se. Ona se ho potom zeptá, co on a jestli něco plánuje s kapelou. "Ale jo, já se mám fajn. Konečně mě to na párty začalo bavit, když mám skvělou společnost." Je úplně jasné, že má na mysli ji. Chvilku se na ni jenom dívá a až potom promluví. "Pár koncertů budeme mít, ale nic velkýho. Budem spíš hrát jenom tak po barech a tak," pokrčí rameny.

Nečekal ani chviličku a jakmile se k němu Lorent tím svým, pro Kola slizkým ksichtem, otočil, okamžitě mu vrazil jednu pěstí do obličeje. Mířil docela přesně, jak vzápětí zjistil, protože uslyšel křupnutí a z Lorentova nosu začala pořádně téct krev. Byl to tak skvělý pocit udělat něco takovýho. Kolem Genevieve se prostě nikdo motat nebude. A jestli si myslel, že si nechá líbit to, aby ho nějakej čokl mlátil v nemocnici, když se snažil pomoct své nejlepší přítelkyni... Ne, tohle si Kol Mikaelson nenechává líbit, nikdy. Ten vlk mu ránu okamžitě vrátil, ale Kol na to byl připravený a tak ránu zastavil rukou. Ta ho sice potom začala dost bolet, ale bylo to mnohem lepší, než kdyby dostal pěstí do obličeje. "Dneska by to dopadlo jinak, protože dneska jsem mnohem nasranější než včera, jestli sis nevšiml, psisko," řekne a ušklíbne se. Jeho úšklebek mu na tváři zůstane trošku déle, když vidí, jak si musí ten nos narovnat. "O mě tu nikdo zájem nemá, ale zdá se, že o Lorenta jo, co?" koukne se na Genevieve a je vidět, jak strašně ho štve, že se takhle baví s Lorentem. "To je tak sladký, když se staráš, jestli mu nic není, chudáčkovi. Jo, Gen, já jsem taky v pohodě, díky za optání," ušklíbne se na ni a zůstává stát na místě. Až když řekne, aby šel pryč, tak zavrtí hlavou, že nikam nejde. "Pojď prosím se mnou," řekne úplně v klidu a chytne ji jemně za zápěstí. Ona se k odchodu ale nemá a tak jí ještě položí ruku na záda a trošku, opravdu trošku a jemně do ní strčí, aby ji donutil sesednout ze židličky, potom ji nějakým způsobem donutí, aby došla na druhý konec místnosti, kde byl relativní klid. "Chci si s tebou promluvit."

(Přemýšlí nad tím, že by opravdu Adama představila Marcelovi, ale toho v tuhle chvíli stejně nikde nevidí, takže to je jedno. Až ho uvidí, tak za ním možná zajde. Vlastně za ním chce zajít určitě. Pozdravit ho, pochválit párty a zeptat se ho na oblíbeného zpěváka či zpěvačku Daviny, aby věděla, koho pozvat. Zamyslí se krátce nad Adamovo otázkou. Jak nad tím tak přemýšlí, tak tohle budou asi už všichni. S Kolem sice tak nějak vycházela, ale nebyli kamarádi a navíc teď stejně upír nebyl. Sice znala už pár Marcelovo nových upírů, ale že by s nimi tlachala se říct rozhodně nedá.) Vlastně to je všechno, i když s Genevieve je to trochu složité. Znám samozřejmě více upírů, ale ostatní nejsou mými přáteli. (Pokrčí rameny. V jejím životě tvořili lidé největší skupinu jejích přátel. Dalo by se říct, že až po té nepovedené Sklizni se začala více sbližovat s ostatními. Do té doby měla nejvíce přátel mezi lidmi a je to i do teď. Ale Genevieve, Marcela, Elijaha a další považuje skoro za svou rodinu. A vlastně by se dalo říct, že Marcel je její rodina, i když ne pokrevní – to by jí ještě scházelo. Davina byla její sestra a Marcel byl pro Davinu něco jako otec, netvoří to z nich takovou nenormální rodinku? Přimhouří oči a pobaveně se na něj podívá.) Já bych řekla, že vypadal naprosto normálně a dokonce působil i mile. (Odvětí mu na to s úsměvem na rtech.) Moje řeč. (Kývne hlavou. Popravdě se zrovna nechtěla bavit o Claire, akorát jí to kazilo náladu, která byla do téhle doby vlastně celkem dobrá. Opravdu nechce vzpomínat na to, co se stalo a jak jim Claire pokazila den.) Pro ní by to byl rozhodně výhodné. Bohužel ne, ale chystám se na to, až konečně někde zahlídnu Marcela. (Vlastně mu tím řekne, že se hodlá zeptat jeho na tu hudbu. Marcel s ní trávil snad nejvíce času, takže by snad mohl vědět, co má ráda za hudbu.) Na Svatého Patrika je zas všude moc zelené. Člověk si nevybere. A jeden večer se to snad dá nějak přežít. Tedy pokud pak nebudu vidět i nadále všechno růžově. (Ušklíbne se. Růžová barva jí zas tolik nevadilo jako některým lidem, ale nepotřebovala jí vidět v takové míře. Jenže růžová prostě k valentýnu patří a tak to dokáže jeden večer překousnut. S úsměvem kývne na jeho slova. Nickelback byla opravdu skvělá kapela a Marcel nemohl vybrat lépe.) Můžeš si dát něco jiného, co neobarvili na růžovo. Nebo překousneš tu barvu a objednáš si vodku taky. (Nakloní hlavu mírně do strany.) Aby jsi toho později nelitoval. (S Adamem se dokázala dobře bavit, ale dokázala se s ním i pohádat, i když jejich hádky neměli zrovna dlouhé trvání a nebyli zas nějak hrozné. Byla to spíše výměna názorů a v něčem se prostě neshodli. Upije ze své vodky a olízne si rty.) No tak aspoň něco. Nedkážu si představit, jak by jsi seděl jen doma a nehrál.

(Lorent se docela rychle vzpamatoval, i když mu z nosu tekla červená a dokonce si ten nos i rovnal, ale to mu nebránilo v tom, aby se pokusil Kolovi taky jednu ubalit. Ten na to ale byl, jak se zdálo, připravený, protože tu jeho ránu vykryl. Ona se samozřejmě stará o to, jestli mu něco není. Tedy jestli se necítí nějak opravdu špatně, že by se mu o to zranění třeba i postarala, protože tak nějak se za to cítila zodpovědná. Lorent ho sice včera praštil, ale tak nějak tušila, že kdyby se tu s ní nebavil, tak by to Kol asi nějak překousnul. Nebo by si to nechal na později, ale nevyvolával by rvačky tady. Jemu vyloženě vadilo, že ona se bavila s někým jiným. Že se dokázala zasmát s někým jiným. Proč tak žárlil, sakra? A navíc, co vůbec měl právo tady předvádět takový scény? Ona to s ním skoncovala. Ona se může přece bavit, s kým chce. Teď, jako kdy jindy.) proč bych o tebe měla mít jako zájem? Copak se ti něco stalo? Neviděla jsem. (Vyštěkne na něj. Lorent byl zraněný. Kol ne, alespoň z téhle rvačky ne. Samozřejmě, věděla to, úplně to z něj čišelo, jak žárlí na to, že se tady bavila s Lorentem. Jak nechce, aby se bavila s jakýmkoliv mužem.) Prosím tě, nebuď trapnej, jo? Nedělej tady žárlivý scény, když ani nemáš důvod. Jednak se tady nic nedělo, normálně jsme se bavili. A za druhé, já jsem volná, rozumíš? Bože! Ty bys viděl snad konkurenci i v oloupaným banánu, ten je taky mužskýho rodu! (Zakroutila hlavou a vážně neměla chuť se s ním bavit, jenomže nejhorší bylo, že neměla chuť ho ani zabít, jak si to v duchu říkala ještě před pár hodinami. Toho parchanta milovala a nenáviděla zároveň.) Nikam nejdu. (Zavrčela na něj, ale on ji stejně donutil tím, že ji táhnul - i když ne tak úplně silou, protože to v půli cesty vzdala - za sebou na druhý konec sálu.) Já s tebou ale nehodlám mluvit. Všechno jsi pohnojil! Všechno! (Gestikuluje hodně rukama.)

Docela se divil, když se od ní dozvěděl, že jsou to všichni její upíří přátelé. Čekal, že jich bude mnohem víc. Tedy ne, že by o upírech doslova básnila, ale měla s nimi rozhodně vřelejší vztah než on a než spousta jiných čarodějů. "Jak to myslíš, že je to s Genevieve trošku složité? Jestli teda nevadí, že se na to ptám." Nebyla to jeho věc, ale jestli mu to Sophie bude chtít říct, nebude se tomu bránit. Ale na jednu stranu, proč by mu to říkala? Vždyť on Genevieve neznal a zrovna tohle, co se teď dělo s Genevieve, by neměla asi říkat skoro každému. Adam sice nebyl každý, ale říkat by to neměla ani jemu. Ani by mu nevadilo, kdyby mu místo Genevieve představila toho gaye negaye Marcela. A to ještě nevěděl, že je to černoch. V růžové košili. To byla noční můra všech. A jestli ne všech, tak lidí Adamovy povahy rozhodně ano. Řekne, že se mu zdál divný, ten Lorent. Ona se na něj ale dívá dost pobaveně, když to dořekl. "Mile?" podívá se na ni šokovaně. Není poznat, jestli to jen hraje a nebo to myslí vážně. "Vždyť byl zvláštní. Byl všechno, ale rozhodně ne milej..." řekne a podívá se tím směrem, kam šel. "Takovej slizoun," zamumlá. Neví, jestli to Sophie slyšela nebo ne. O Claire už se dál nebaví, nemá to cenu, akorát by si zkazili náladu a to ani jeden z nich rozhodně nechce. Tohle může být hodně příjemný večer, pokud jim ho něco nebo někdo nezkazí. "Ale tak já jsem jí slíbil nějaký podpisy už tak. Ale vypadá dost chytře, ona by si na mě dokázala něco vymyslet," pousměje se na ni. "A on bude vědět, co poslouchá za hudbu?" koukne se na ni tázavě. Proč by to měl zrovna tenhle vědět? "Ale to je lepší svátek a rozhodně lepší barva, zelená je super. Zelená a černá jsou nejlepší barvy pod sluncem," řekne s úsměvem. "Škoda jen, že černá se používá maximálně někde na pohřbu a na párty to nepřipadá v úvahu. A pochybuju, že by tu někdo pořádal emo párty, kde by se skoro nemluvilo a všechno bylo černý," ušklíbne se. To by ale taky nebylo hezký, kdyby bylo černý úplně všechno. To by působylo smutně. Měla by to být nějaká barevná kombinace. "Ty víš, že moc nepiju, ale přece tě v tom nenechám samotnou," řekne a koukne na ni. Potom si vezme nějakou skleničku s alkoholem, který ale nebyl obarvený. Hodil to do sebe na ex a zašklebil se. Bylo to docela silné. Nechce se opít, ale napije se klidně. "Zatím jsem ještě nedostal příležitost, abych týhle společnosti mohl někdy začít litova," řekne s úsměvem. S ní se vždycky bavil a cítil se s ní dobře. "Upřímně já si to taky nedovedu představit. Asi bych se tam ukousal nudou. A nebo bych si přišel zahrát k tobě do baru, pořád jsem tam ještě nebyl. V co nejbližší době tam zajdu," slíbí. "Docela se divím, že tu ještě nezačaly hrát žádné ploužáky. Je to Valentýn, to k tomu taky patří..." Škoda, že nic takového nehráli, docela rád by si se Sophie zatančil.

"No to je pravda, proč bys měla? Vždyť já jsem jenom Kol, kterej byl tou největší chybou tvýho života a teď je ti úplně u prdele," ušklíbne se a nechápavě zavrtí hlavou. Možná sem ani neměl chodit, měl se na ni vykašlat, ale nedokázal to. Prostě nesnesl, když dělala oči na někoho jinýho a zvlášť na takovýho docela pohlednýho týpka. A ten se o ni dost snažil, aspoň podle toho, co Kol viděl. A to ještě nevěděl, jakej je tohle děvkař. A že spal s Claire. I když to bylo docela jasné podle toho, jak se k němu v nemocnici měla. Zřejmě si ho dokonale omotala kolem prstu a on jí bezmezně věřil. Někdo by mu měl říct, jaká teď je. A vůbec, Kol by tohle měl někomu říct. Někomu, koho Claire aspoň trošku zajímá. Ale bude těžké někoho takového najít. Byl tu maximálně tak Marcel nebo Jackson. Ne... Ani jeden nepřipadal v úvahu. Jacksona by nejradši zabil a Marcela klidně taky, i když k tomu teď neměl moc důvod. Nějaký by se ale jistě našel, třeba pár stovek let starý. "Já nedělám žárlivý scény," odsekne jí už jenom a na tu její poznámku o banánu nijak nereaguje. Snad to nemyslela všechno vážně, nemohla ho jen tak najednou přestat milovat, to nešlo. Ona taková nebyla, nedokázala by to. Překonali toho už spoustu, tohle taky dokáží. On ji potom donutí, aby s ním šla až na druhý konec sálu. Nejdřív se jí to nelíbilo, ale asi tak v půlce cesty to vzdala, protože byla malinká a Kol by ji tam dostal i kdyby se vzpírala sebevíc. "Už se mnou mluvíš, jestli sis nevšimla," řekne jenom a dívá se na ni. "Všechno jsem pohnojil? Kdybych to neudělal, Esther by o tobě věděla a ty bys už klidně mohla být zase v jejím zajetí, protože jsem si jistej, že ode mě něco chce a ví, že proti mě může použít tebe, že udělám všechno, když ti bude něco dělat. Můžeš teď kouzlit a plánovat ty svoje plány, chránit sama sebe. Takže važ slova, když říkáš, že jsem všechno pohnojil!" zvýší na konci hlas. "Protože to, co řekneš, už se zpátky vzít nedá." Samozřejmě naráží na to, jak řekla, že je největší omyl jejího života.

(Kousne se do rtu, když se jí zeptá, jak je to s ní vlastně složité. Rozhodně mu nechce říkat, jak jí její snoubenec strčil do jiného těla a ona se s ním pak rozešla.) Asi bych o tom neměla mluvit. Nemyslím, že by se jí líbilo, jak to tu vykládám jí neznámé osobě. (Chtěla mu to vysvětlit, aniž by přímo řekla, co se vlastně stalo, ale nenapadalo jí nic, co by mu řekla. Takže přistoupila na druhou variantu a neřekla mu vlastně nic. Takhle to bude nejspíše nejlepší. Začnou pak rozebírat Lorenta a Adam prohlásí, že je divnej. Ona na rozdíl od něj shledává naprosto jiný názor.) Proč by měl být zvláštní? Choval se naprosto normálně. Začínám mít pocit, že nesnášíš snad všechny muže. (Elijaha neměl rád a teď mu přišel ještě Lorent divnej. Raději ani nechce vědět, jaký bude mít názor na Marcela, až ho uvidí. I když je pravda, že s Jackem si docela rozuměl, i když mu Jack zkritizoval žánr jejich hudby. Takže to prostě nebude v mužích, ale v nadpřirozených osobách?) Pozval mě na pití, takže jo byl milej. (Pokrčí rameny a krátce se zasměje jeho poznámce. Takže podle Adama to byl slizoun. Nějak nechápe, proč ho tak označil, ale nebude mu brát jeho názor.) Mladý holky dokážou vždycky ze situace nějak vytěžit. (Poznamená a Davina opravdu nebyla blbá, takže by se tomu ani nedivila. Ale zase to nebyla typ holky, která by za každou cenu musela mít ty podpisy.) Při nejmenším by aspoň mohl vědět, co za hudbu se line z jejího pokoje. (Pokrčí rameny.) Svátek jako svátek. Pro lidi to je další záminka na to se opít. Tak či tak ani jeden z těchto svátku nijak neprožívam. Čarodějky slaví jiné svátky. (Je pravda, že je právě na párty, kde se oslavuje Svatý Valentýn, ale ona ho rozhodně neslaví. Prostě jen přišla na párty se bavit a popít nějaký ten alkohol. Pro ní je to prostě jen párty, Marcelova párty, jinak by na žádnou rozhodně nešla.) Černá se k oslavě opravdu nepoužívá. Nevyvolává to zrovna dobré emoce, když je jí mnoho. (Přitaká. Neříká, že by nesměla být nikdy černá na nějaké párty, ale spíše jako doplňková barva v malém množství. Rozhodně by jí nesmělo být tolik jako tady té růžové.) To ty jsi sám řekl, že by sis dal se mnou. (Usměje se a zatváří se nevině. Ona ho přeci jen nenutila pít alkohol. Prostě mu jen nabídla alternativu. Sleduje jeho úšklebek po vypití panáka a musí se zasmát.) Ale domů tě netáhne, pokud se opiješ. (Varuje ho, ale na tváři jí stále hraje lehký úsměv.) Nikdy? (Povytáhne překvapeně obočí. A co v den, kdy jsem tě prakticky odmítla? Pomyslí si v duchu, ale nahlas to nevysloví.) Máš tam dveře otevřené kdykoliv jen budeš chtít. Samozřejmě v otevírací době. (Rozhlédne se kolem sebe, když se Adam zmíní o ploužácích, ale pak stočí pohled opět k němu.) Možná už nějaké hráli, co já vím. Přišla jsem docela pozdě, takže jsem prošvihla pár hodin. (Pokrčí rameny a pak dopije zbytek vodky. Hned si objedná další a raději dvojitou, aby si furt neříkala o další tak často.)

Přikývne, když řekně, že by o tom neměla mluvit, protože by si to Genevieve nepřála. Naprosto to chápal, taky by si nepřál, kdyby Soph mluvila o něčem, co bylo opravdu hodně soukromé a týkalo by se to jen a jen jeho. "Jasný, já to chápu. Tak ale doufám, že mi ji někdy představíš, abychom už nebyli tak neznámí," usměje se na ni. Začnou se bavit o Lorentovi a on řekne, že mu připadá divnej. Vážně byl divnej už jenom tím, že je to vlkodlak a kamarádí se s tou Claire. "To není pravda, že nesnáším všechny muže, prostě mi ne každej je sympatickej," řekne a pokrčí rameny. Hlavně Elijah mu byl extrémně nesympatický. Byl to upír, napadl ho (vlastně se napadali tak nějak oba dva)... A prostě tak. Neměl ho rád a ani Elijah neměl rád jeho. Aby pravdu řekl, neví, proč je mu Lorent tak nesympatický už zezačátku. Možná by neměl dávat na první dojem, třeba bude ten chlap fajn... "Já jsem tě pozval na pití, na večeři, do kina..." začne vyjmenovávat všechno, kam ji kdy pozval. Nebylo toho sice moc, ale rozhodně toho bylo víc než jedno pozvání na pití. Zasmála se jeho poznámce o tom, že to byl slizoun, takže ho slyšela, super, teď si o něm bude myslet bůhví co. "Mladý a docela výřečný holky jako Davina," řekne s úsměvem. Jo, Davina byla hodně výřečná, vlastně docela ukecaná, ale to bylo dobře. Ona byla milá a dokázal se s ní člověk bavit. Pak tu byli lidé, kteří byli se svou ukecaností až otravní, to byla hrůza. "Tak doufejme, že to bude Marcel vědět, že aspoň ví, jak se ta hudba jmenuje," řekne a ušklíbne se. "Já si myslím, že je Valentýn k ničemu. To, že má člověk někoho rád by měl dávat najevo tomu druhýmu celoročně, ne jenom jeden den v roce." Pro ty lidi, co tyhle svátky neslavili to byla opravdu jen záminka k pití. On se neopije snad, ale pár skleniček si dá. "Ale když se namíchá s nějakýma veselýma barvama, může to vypadat i hezky." Třeba červená v kombinaci s černou byla hezká. Nebo se zelenožlutou. "Jasně, přece nenechám dámu, aby se sama opila, to přece nejde," zaculí se na ni. "Ale vždyť já se neopiju. Teda snad," řekne a zasměje se. "Při nejhorším přespíme tady u tvýho kámoše Marcela, ne?" Samozřejmě to nemyslí vážně. Neví, jestli by to tady přežil v přítomnosti tolika upírů. "Ne, nikdy, proč se tomu tak divíš? Jako jo, občas jsme se chytli, ale nebylo to nic velkýho," řekne a pokrčí rameny. "Taky jsem nepřišel zrovna na začátek," přizná a objedná si taky vodku, aby se Sophie trošku držel krok. Potom začnou hrát takový docela ploužák. Jako od Nickelbacků nebylo nic moc pomalého, ale na tohle se dalo tančit. "My jsme to snad přivolali," řekne a šibalsky se na ni usměje. "Tak to do sebe rychle hoď a jdeme tančit," řekne a sám do sebe svou vodku hodí a skleničku položí jednomu čísníčkovi, který jde kolem, na tác. Potom k ní natáhne ruku, aby šla tančit.

(Jistě, Kol vůbec nedělal žárlivý scény. Vůbec mu nevadilo, že se tu bavila s Lorentem a vůbec kvůli tomu nepřišel k nim a nedal mu přes hubu. Samozřejmě, že to byla nějaká odplata za to. že Lorent ho praštil včera, ale dokázala si představit, že kdyby u Lorenta nestála ona, že by to pro dnešek prostě nechal plavat. A ona by se s Lorentem asi normálně nebavila, ale její opilost jí nějak odstranila zábrany, které by normálně měla. Hlavně by asi jen tak nepřešla to, jak ji tenkrát urazil a ublížil jí ještě v Klausově těle, ale teď jí bylo tak nějak všechno fuk. Začínala se ze stavu deprese dostávat do stavu veselosti, ale to zarazil zase Kol. Když s ním přešla sál na druhý konec, tak se postavila ke zdi a založila ruce na prsou. Hned mu řekla, že s ním odmítá mluvit a že všechno pokazil. On jí opáčil, že s ním už mluví a začal se obhajovat. A zase to podával tak, že ona je ta špatná, že si ještě dovolí stěžovat na to, že on ji chránít. Zakroutila hlavou nevěřícně.) Děláš si srandu? Chránit samu sebe? jediný, co můžu teď dělat, je chránit tohle tělo, protože za něj cítím zodpovědnost. Zničil si život holce, která je posledním rokem na medicíně, má před sebou státnice, jistě z ní chtěla být dobrá doktorka, ale co z toho, když jsem v jejím těle teď já, která nemocnici nemůže ani cítit? (Koukala se mu do očí a byla opravdu rozzuřená) A aby toho nebylo málo, tak můj švagr je detektiv Steven Carter. Víš, kdo to je, že? (Promne si obličej a zakroutí při tom hlavou. Jak jí tohle prostě mohl udělat? A ještě k tomu, když ho prosila, ať jí tělo vrátí, tak to odmítl a někde ho má a ona neví kde. Drží ji v šachu a ona ho za to nesnáší, ale taky ho miluje, což je prostě k zbláznění.) Proč musím milovat zrovna takovýho kreténa. (Hlesne, ale neví, jestli to bylo slyšet přes tu hudbu. Pak zase vzhlédne a podívá se na něj.) Vrať mi moje tělo.

*Oznámí mu, že ho vlastně už nějakou dobu postrádala. Bavila se, to rozhodně ano. Vlastně si chvíli povídala s Davinou, potom s Marcelem a nakonec se stihla seznámit i s Rebekah, ale začínala ho poté postrádat, protože má o něj obavy. A jak vidí, tak je i měla mít, protože se právě nezdá, že by se Elijah dobře bavil. Opravdu by to potřeboval. Možná by si taky měl dát pár těch panáků růžové vodky, ale nejspíše ne s ní, jelikož kdyby pila s ním, tak tady pravděpodobně brzo odpadne. Což zase nechce. Teď je ve skvělé náladě a přímo to z ní i vyzařuje. Znovu se na něj usměje tak trochu pobaveně.* Ne, to zase ne. Ale teď jsi tady. *Roztáhne trochu ruce do stran, jako kdyby chtěla na něj poukázat, což vlastně i dělá. Mohou se odteď zase bavit spolu, pokud se tedy nerozhodne party opustit, což by ji trochu mrzelo. Nutit ho ale do něčeho, co nechce zase nehodlá. Zkusil její metodu a nevyhovuje mu, zkrátka bude muset najít jinou a pro něj lépe výhodnou. Bohužel hned na to se stane ta nehoda, kdy mu polije díky své lehké opilosti ruku i s jeho drahými hodinkami. V tu chvíli jí to přijde ale spíše vtipné, usměvavé. Samozřejmě, že se mu omlouvá, ale nebere to jako tragédii, vždyť je to jenom pití. A kdyby mu šlo o ten oblek a nebo hodinky, tak to klidně zaplatí, i když věří, že díky těm hodinkám by trochu snížila své bankovní konto. Stačí už poznat během chvíle, že se s ním něco děje. Přestane se usmívat a zvážní, najednou má ve tváři spíše ustaraný výraz, než nějaký pobavený. Po něčem takovém už tam není ani známky. Pozoruje jeho ruku a i jeho tvář, která je právě teď nepřítomná. Snaží se se ho nejdříve oslovit a dostat ho tak z jeho transu, ale zdá se, že nic takového nezajímá. Napětí v ní čím dál více roste společně s nervozitou a obavami. Začíná si uvědomovat, že se možná vrací k něčemu ve svých vzpomínkách a to není dobré, ne tady a teď. Možná to celé byla chyba, možná tady vůbec neměli chodit a raději se měli věnovat bytu Kierana tak, jako předtím. Rozhodne se, že se ho pokusí z toho vytrhnout tím, že mu položí ruku na tu jeho. A tak pomalu mu začne pokládat ruku na hřbet té jeho. Najednou se to stane tak rychle, že má sotva šanci to zaregistrovat. V další chvíli už Elijah drží pevně její zápěstí a ona má ve tváři zděšený výraz ve kterém je i šokování z toho, jak rychle se to stalo. Začne zrychleně dýchat a dívá se mu do očí. Dívá se do těch očí, které najednou jsou nebezpečné, nevyzpytatelné. Nikdy nic takového předtím u něj neviděla. Není momentálně schopná vydat ze sebe jedinou hlásku, jak ho se zděšením a strachem pozoruje. V tuhle chvíli si není jistá, že by ji neublížil, že by něco neudělal. Nakonec se ale z jejich úst vydere tiché zasténání bolestí, protože jeho stisk je opravdu pevný a kdyby chtěl, tak by ji dokázal rozdrtit zápěstí během vteřiny. Netrvá to příliš dlouho, než si Elijah uvědomí, co vlastně dělá. Její dech je i tak zrychlený a i přes to, že pustí její ruku, tak se stále na něj dívá vyděšeně. Stáhne ruku k tělu a promne si zápěstí, jako kdyby tím snad mohla odstranit tu bolest. Pozoruje ho, když poodstoupí a poslouchá jeho omluvu. Vidí na něm, že ho to trápí a nemůže se za to na něj zlobit a taky nezlobí. Tohle je dílo jeho matky. Nikdy neměla dopustit, aby si nepamatoval to, co udělal, protože by jinak netrpěl tím posttraumatickým stresem a mohlo to být všechno jinak. Stále se na něj jen dívá mlčky a vidí, že najednou všechno o co se pokoušel padá, jako kdyby mu nebylo pomoci. Nakloní hlavu do strany a už chce něco říct, ale on se ji znovu omluví. Přikývne hlavou, že jeho omluvu přijímá a nezlobí se na něj. Netuší však, proč se ji omlouvá za to všechno, vždyť to byl její nápad. Dívá se na něj a nedokáže v první chvíli nic říct. Když zahlédne Elijaha, že se má k odchodu, tak si povzdychne.* Elijahu...*Osloví ho, jako kdyby ho chtěla zastavit, ale on už je pryč. Zůstává stát na místě a sklopí pohled dolů. Netuší, co má teď momentálně dělat, ale nechce ho nechat samotného. Nakonec se rozejde za ním ven a jde ho najít. Nijak nespěchá, nechává mu tak tu chvíli na čerstvém vzduchu a navíc to nějakou dobu trvá, než ho najde. Jen, co přijde za ním, tak se zastaví kousek od něj.* Omlouvám se, že jsem tě vzala někde, kde ti to pravděpodobně neprospívá. *Začne k němu mluvit a popojde o dva kroky blíže. Stále si však od něj drží trochu odstup, ale ne zase tak velký, že by se bála jeho přítomnosti. Nebojí.* Nechtěla jsem, aby ses dostal do této fáze a díky tomu prostředí se to tak stalo. Můžeme...můžeme jet domů. *Navrhne mu tak řešení, které asi bude nejlepší. Nehodlá tady zůstávat sama, když přijela s ním a tak i očekává, že s Elijahem odejde.*

"Tak to je asi dobře, že jsem tě strčil do těla týhletý holky, kterou se budeš snažit chránit mnohem víc než sebe, ne? Protože kdybys byla ve svym těle, dělala bys všechno pro to, abys Esther zničila a bylo by ti jedno, že by se něco stalo i tobě. Takže takhle mám jistotu, že se nenecháš zabít. Vidíš, takže to přece jenom nějaký pozitivum má. I když ty to tak asi nevidíš, já jo. Nevěděl jsem, kdo je zač, prostě jsem potřeboval tělo čarodějky, která má docela velkou moc, nestaral jsem se o to, jakej má život, jasný? Neměl jsem na to čas." Konečně jí vlastně přizná, že o tý holce nic nevěděl. "Věděl jsem akorát to, jak se jmenuje, to bylo všechno. Nechtěl jsem si o ní hledat nic víc, protože by to pak mohlo tomu Kolovi, kterýmu jsou všichni ostatní docela jedno, začít vadit, že něco takovýho udělá. Už takhle mi to stačí, že si připadám jako vlastní matka." Ano, připadá si jako největší podrazák; člověk, který zkazil život někomu dalšímu a člověk, který ubližuje člověku, kterého má rád. Kterého miluje. To samé dělala i jeho matka. Asi po ní měl mnohem víc než jen věci, co se týkaly magie. Dozví se od ní, že je její švagr ten detektiv, co ji chtěl zavřít. Ten, jak vyšetřoval vraždu těch lidí, které Kol nechal shořet v autě. Ou. "Jasně, že vim, kdo to je. Ten fízl, co byl tenkrát na Plantáži. Tak se mu prostě vyhýbej, aby ses s nim nemusela bavit. Nebylo by moc dobrý, kdyby přišel na to, že se do jeho švagrový převtělila ženská, která zabila dva lidi," řekne a ušklíbne se. Dneska má nějak moc rozpovídáno, to dělal ten alkohol. "Na to ti odpovědět fakt nedokážu," řekne a pokrčí rameny. Jo, slyšel to i přes tu hlasitou hudbu. Neví, jestli to, co řekla tenkrát v té koupelně, že je největší omyl jejího života, myslela vážně. Teď říká úplně něco jiného. "Pochop prosím, že to nemůžu udělat. Esther by toho okamžitě využila, Gen," řekne a vypadá u toho docela ztrápeně. Kdo by taky nebyl? Strašně rád by jí to tělo vrátil, ale nejde to, kvůli jeho prohnané matce.

To tělo mi nepatří, takže se divíš tomu, že nechci, aby se stalo něco té holce, ve které teď jsem? To ty jsi mě dostal do téhle situace. Ale jestli si myslíš, že utnu ten svůj boj proti Esther, tak to se pleteš. Ten teda neutnu. Neutla bych ho ani ve svém těle, neutnu ho ani v tomhle. Máš jistotu, že se nenechám zabít? (Rozhodí rukama) Ty jako myslíš, že bych se snad chtěla nechat zabít ve svým vlastním těle? Myslíš, že mi těch sto let, kdy jsem byla na druhé straně, nestačilo? Vážně? Vidíš si ty vůbec někdy do pusy? (Pak se dozvěděla, že o té holce nevěděl vůbec nic. Že prostě tak šel, našel si čarodějku a pak ji šoupnul do jejího těla. Ten sobeckej parchant! On vůbec nevěděl, kdo je ta holka zač, ale hlavně, že měl tělo pro ten svůj zpropadenej pitomej plán, kterým jí akorát ublížil. A nejhorší na tom bylo, že nejen jí, ale vlastně i té dívce a taky lidem, které ta holka zná, třeba zrovna Steven.) Aha, nezjišťoval sis nic o ní, aby sis pak nepřišel ublíženě. Ale jak k tomu přijdu já, když se začnu dozvídat věci o jejím životě, věci, co mě zarazí, co ani nechci, aby tak byly, to ti bylo jedno, co? (Zakroutí hlavou. A pak pootevře ústa, ze kterých jí vyjde hrdelní smích, když začne o tom, že si nechtěl připadat jako svoje matka.) Nechtěl sis tak připadat? Ne, to si nemusíš tak připadat, to je pravd, protože ty, můj milý zlatý, ty takový jsi! Jsi přesně jako tvoje matka. Ale ta vás alespoň upozornila na to, co hodlá udělat! Ta vám to aspoň řekla předem, ale ty? Ty jsi ještě horší! (Opravdu nešetří těmi slovy, které by jistě Kolovi mohly ublížit, ale bylo to tak. On udělal ještě horší věc než jeho matka. On ji přesunul do jiného těla bez varování a bez toho, aniž by se zeptal. Co, on se ani ptát nemusel, jasně věděl, jaký má na to názor a ještě jí řekl, že je to její život, její tělo, ale nerespektoval to. Nedokázal respektovat ani to, co sám řekl. Pak mu začne přibližovat, kdo je ta holka. Na Stevena si moc dobře pamatoval, jak by taky ne. A on jí prostě řekne, ať se sním tedy nestýká. No samozřejmě, to je naprostá pohodička nestýkat se s někým, koho znáte třináct let a byl jste mu jistě oporou ve chvílích, kdy umřela jeho žena a on byl zas oporou vám ve chvílích, kdy umřela vaše sestra. Jistě se navzájem drželi a mají se rádi. Vlastně by se nedivila, kdyby žili někde poblíž. Tohle ji opravdu naštvalo ještě víc, protože on o tom mluvil, jako by to měla být úplná hračka se s tímhle vypořádat. Napřáhla se a dala mu facku. Zaskřípala při tom zuby a musela zhluboka dýchat, aby se uklidnila.)Tys to všechno zavinil, ale snažit se mám já. Já to mám vyřešit, já se mám vyhýbat blízkému člověku pro osobu, ve které jsem? Jak můžeš být tak bezohledný a sobecký parchant? No jo, pro tebe je ale všechno jednoduchý. Gen se nesnáší s mou matinkou, vyřešeno, šoupnu ji do jinýho těla, to je přeci tak jednoduchý, a pak ať se stará sama, ať si plave, však ona to nějak zmákne. (Začne mluvit, jako by nic, jako by tohle všechno byla jedna velká sranda a má to všechno v malíku. Pak si posteskne po tom, že ho musí milovat, zrovna jeho, zrovna Kola, který byl tak strašný sobec a tak jí v těchhle chvílích ubližoval. Když řekl, že jí zpátky to její tělo nedá, tak už znovu propadala zoufalství. Ona nechce takhle žít. Co žít. Nechce takhle přežívat. Začala doněj bouchat těma svýma malýma pěstičkama, i když věděla, že to těžko jen něco spraví.) Proč mi to děláš, proč? Proč mi tak ubližuješ?

*Když odchází ven z domu, po té, co málem ublížil Camille, je z toho stále ještě otřesený, zničený. Zaslechne jak se ho snaží zastavit, ale on potřebuje změnit místo a dostat se pryč z toho, kde na ni tak nebezpečně vyjel. Namlouvá si, jenom že jí ublížil málem. Snaží se tím uklidnit. Ve skutečnosti si velmi dobře, že jí chytil ruku tak pevně a silně, že stačilo ještě o trochu více síly a mohl jí ji rozdrtit. Zpětně si vybavuje její tiché bolestné zasténání, které ho ještě teď drásá na srdci a běhá mu z toho mráz po zádech. Z něj samotného. Z toho, co se z něj stalo. Z té ztráty kontroly nad svou vlastní osobou, to, že se nedokáže ovládnout, ovlivnit své chování. Je to pro něj šílená frustrace, selhání. Bere to jako svou slabost. Zajímalo by jej, kde by byl dnes, kdyby nepodlehl tehdy svému strachu z Niklause a nedovolil matce, aby mu vymazala z paměti jeho do té doby nejhorší událost.
Vyjde z domu ven a zamíří na terasu před hlavním vchodem. Je tam poměrně klid. Z domu k němu doléhá hudba i hlasy, ale jsou tlumenější. Navíc zde není tolik růžovo. Postaví se k zábradlí a položí si na něj dlaně. Zadívá se před sebe do okolí. Snaží se vzpamatovat, uklidnit, aby zde mohl dále pokud možno ještě chvíli fungovat. Konečně se podívá na hodinky. Zjistí čas. Šampaňské jim nemohlo nic udělat. Má je vodě odolné a něco vydrží. Ta nehoda u něj dávno upadla do zapomnění a nijak už nemá potřebu se k ní vracet. Mnohem vážnější bylo to, co následovalo po ní. Po chvilce zavře oči a soustřeďuje se pouze na svůj dech. Když tak učiní uvidí před sebou Camiin zděšený výraz, když se před tím probral a k jeho sluchu doléhal zrychlený tep. Ublížil ji, vyděsil. Nedovede si představit, jak by potom mohla pokračovat její spolupráce. Při tom její společnost má na něj zvláštní uklidňující, uvolňující vliv. Cítí se s ní bezpečnější. Netrne tolik hrůzou a strachem, kdy zase udělá něco strašného. Zakrátko za sebou zaslechne Camiiny kroky. V nitru se tím stále trápí, ale navenek už vypadá docela klidně. Otevře oči ještě dříve, než k němu dojde. Nejspíše to nevidí, protože je ke vchodu otočený zády a dívá se před dům. Trochu zpozorní, snaží se koncentrovat, aby zase něco neprovedl, pokud to půjde, jenom trochu ovlivnit. Jakmile k němu Cami promluví, tak k ní nejprve pootočí hlavu. Z jejich slov vypadá nechápavě. Na moment tak zakryje provinilost ve svých očích, protože si teď vůči ní připadá hrozně.* Ty se mi za něco takového nemáš proč omlouvat, Cami. *Odpoví jí klidně docela tiše trochu přiškrceným hlasem. To už se k ní otočí celý a podívá se na ni. Všimne si odstupu, který si od něj teď udržuje. Nezazlívá jí to. Nemůže se jí divit. Vědomí, že představuje pro někoho jako je ona možné nebezpečí, je pro něj, ale něco těžko snesitelného. Zavrtí pří svých odmítavých slovech krátce hlavou. Jeho pohyby jsou o něco pomalejší, plynulejší, jako by se na ně mnohem více soustředil a hlavně nechce Camille pokud možno více děsit. Když tak před ním stojí v těch bílých šatičkách, připadá mu jako anděl seslaný z nebe, aby mu pomohl v jeho trápení. Cami je jeho spása. Nad tou myšlenkou se na pár vteřin nepatrně pousměje a rozjasní obličej. Rychle to, ale zmizí. Zpozorní při tom, když ona mluví dál. Po jejich slovech se zatváří odmítavě a znovu zakroutí hlavou.* Prostředí mi nevadí, Cami. *Odvětí pevně. Ta růžová a červená, i když je přeplácaná a moc výrazná, tak se na ni dá zvyknout.* To ten Marcelův proslov. Některá slova byla pro mě hodně ostrá a nepříjemná. *Pokračuje dále. Nejspíše by jí to měl říct, aby ho mohla pochopit. Nepřipadne mu to sice vhodné tady na večírku, ale v tuhle chvíli jsou tak trochu mimo centrum dění, tak si to dovolí.* Vzpomněl jsem si na Hayley. Dlouho jsem ji neviděl. Nerozešli jsme se v dobrém. Přesto, že si má vzít Jacksona, chybí mi její společnost. Těžko se smiřuji s tím, že jsem o ni přišel. *Rozpovídá se více. Ztiší hlas, ale Camille ho z místa, kde stojí dobře slyší.* Mám o ni zároveň strach, že bych ji mohl ublížit. *Vydechne nešťastně a na chvilku shlédne z Camiiny tváře k zemi. Zavrtí slabě hlavou.* Zase se mi v noci zdálo... *Přeruší a vzhlédne k ní. Na vteřinu se tváři jako by jí právě chtěl oznámit nějakou úžasnou zprávu.* Nějakým zázrakem se mi podařilo prospat v noci pár hodin. *Pro něj to je skutečně vzácná a mimořádná věc - spánek. Pak, ale zvážní a pokračuje v tom, co chce Camille říct.* Znovu jsem jí ve svém snu vzal život... *Vydechne a poraženecky sklopí zrak k zemi.* Tohle si, ale nemohla tušit, že se tady stane, že to u mě vyvolá takové myšlenky, vzpomínky. Nemohla si to ovlivnit. *Zase vzhlédne nesouhlasně nad tím, že je z toho průběhu Cami na tom v takové náladě. Vypadá u toho velice přesvědčivě.* Nápad to byl dobrý. Možná jsem měl raději vyhledat něčí společnost, než samotu venku. *Připustí, že to on sám mohl vyřešit jiným způsobem.* Nemusíme ještě odcházet. *Zavrtí přesvědčivě, odmítavě hlavou. Udělá krok k ní, aby jí byl blíže.* Není to tady zase tak špatné. *Malinko rozjasní výraz ve tváři a pousměje se.* Chtěla si se sem jít bavit, a já k tomu zatím moc nepřispěl. Dovol mi to napravit, prosím. *Pokračuje. Zároveň chce naznačit, že i on se rád baví, tančí a provozuje podobné věci. Tohle je po delší době příležitost k tomu. Shlédne z její tváře dolů a do zorného pole se mu dostane její ruka a hlavně zápěstí, které jí nyní zdobí podlitina barvící se do modročerné. Jeho otisky, jak jí pevně sevřel jsou tam pro něj velmi dobře viditelné. Natáhne se pro ni a tentokrát velmi zlehka a opatrně ji podebere do dlaně a zvedne výše. Jeho tvář se zachmuří, když si prohlíží své "dílo".* Tohle musíme dát do pořádku. *Poznamená jako hotovou věc. V jeho hlase je slyšet, jak hrozně ho to mrzí, co jí vyrobil. Trocha jeho krve to, ale dá do původního stavu. Potřebuje, aby si ji Cami od něj vzala. Zde mezi tolika lidmi to, ale musí udělat trochu jinak.* Pojďme dovnitř. *Navrhne a požádá jí zároveň. Venku je docela chladno a on když se dotýká její kůže, cítí, jak je studená. Cami musí být zima, i když to nedává najevo. Rozepne si a sundá sako, které ji přehodí přes ramena. Ano udělá to i proto, aby uvnitř její všemi barvami hrající ruka nepoutala tolik pozornosti. Položí jí ruku kolem ramen a odvede zpátky do domu. Vezme z jednoho tácu dvě skleničky s červeným vínem. Stůl, ze kterého víno sebere stojí u jednoho schodiště. Otočí se tak, aby na něj nebylo moc vidět. Prokousne si bříško prstu a po té nechá několik kapek spadnout do jedné ze sklenic. Dělá to tak, aby jej nevidělo okolí, ale před Camille to nezakrývá. Použije i ji částečně jako štít, aby nebyla vidět jeho činnost. Po té sklenici s vínem podá Camille a otočí se zase k ní.* Snad už tenhle večer ničím nepokazím. *Pronese své vroucí přání, jako přípitek. U toho a lehce pak ťukne svou skleničkou o tu její. Po té se napije. Při tom také sleduje Cami, až se napije také.*

*Nechce ho nechat samotného a nechce, aby se tím příliš trápil. Možná by bylo lepší, kdyby ho prostě nechala na chvíli být, aby se trochu uklidnil, ale problém je, že to prostě nedokáže. Nedokáže ho tak nechat, když má o něj opravdu velké obavy. Proto se rozhodne, že za ním půjde a jde pomalou chůzí, aby mu přeci jenom dala trochu prostoru. Pravdou je, že se jí to docela motá a je ráda, že chodí ještě tak nějak docela dobře a neplantají se jí nohy. Opravdu to s tím alkoholem asi dnes přehnala, ale potřebovala to. Člověk občas potřebuje takhle vypnout a po tom všem, co se stalo to vážně potřebovala. Snaží se ho najít, ale prozatím je to neúspěšné a tak se spíše dívá po ozdobě, která překvapivě stále trvá na svých místech. Tedy alespoň si to myslí, možná to tak ani není. Zanedlouho ho však najde postávat u zábradlí a je zabraný do svých myšlenek. Na moment se zastaví a sama si užívá čerstvého vzduchu, který ji v tomhle stavu pomáhá trochu „vystřízlivět“, i když ví, že to stejně nezabere. Ráno bude mít rozhodně velkou kocovinu. Jde pomalu k němu, ale poprvé se zastaví kousek od Elijaha. Dívá se na něj po celou dobu a je trochu nervózní z toho v jakém je rozpoložení. Začne se mu omlouvat za to, že je to vlastně její vina. Neměla vůbec přijít s tím nápadem, že by mohli jít na večírek a jemu by to třeba prospělo. Zdá se, že to mělo opačný efekt a to, co mu opravdu vyhovovalo bylo spíše to, když spolu trávili čas nad normálními prácemi. Je ji to vážně líto, že to takhle dopadlo a hlavně, že se nebaví, protože nejsou tady kvůli ní, ale kvůli jemu. Navrhne mu proto, že by mohli jet domů. Vyčkává poté na jeho reakci a když promluví, tak vydechne a postoupí k němu o něco blíže. Nemyslí si, že se i ona nemá za co omlouvat. Vzala ho někde, kde to pro něj není dobré a to by neměla dělat, když chce lidem pomáhat. Neříká však nic, alespoň pro tuhle chvíli. Chvíli na jeho tváři zahlédne lehký úsměv, ale neví, čemu to má přisuzovat a tak se na to raději ani neptá. Nedrží si od něj odstup snad proto, že by se ho bála, ale spíše proto, že neví, co má teď od něj očekávat a to poslední, co by chtěla by bylo to, aby ho nějak podráždila. Řekne k němu ještě pár slov a možná bude přeci jenom souhlasit s tím, že bude lepší, když společně odjedou. Začne pokyvovat hlavou, když tedy to nemá s prostředím nic společného, ale spíše s tím, co Marcel řekl. Ani se mu nediví, vlastně v tom i ona slyšela spoustu narážek, tak trochu i k ní, což se ji moc nezamlouvalo, ale nemůže s tím nic dělat. Ví, že on to má teď těžké díky tomu, že ztratil dívku, kterou miluje. Valentýnská party opravdu nebyla dobrý nápad. Její pohled o něco zjemní, když se ji přizná s tím na co přesně myslel. Postoupí k němu zase o něco blíže. Je krásné slyšet to, jak o ni mluví, jak o ni přemýšlí. Jen je bolestivé vidět to jak se trápí, protože s tou dívkou nemůže být.* Nemyslím si, že si o ni přišel, Elijahu. Tedy...nemyslím to jako celkově. *Dívá se mu po celou dobu do očí. Nemluví teď v tom romantickém smyslu. Bude si brát někoho jiného,ale jakmile jednou k někomu máš city, tak to nevymizí. A nemyslí si, že by Hayley to celé brala na lehkou váhu. Nezná ji, ale ví, jak věci fungují.* Věřím, že je to pro tebe těžké se s tím vyrovnat a myslet na to, že si bude brát jiného muže. Ale myslím, že ji stále máš, i když není vedle tebe. *Řekne ještě k němu dříve, než začne znovu mluvit., Poslouchá jeho obavy, které se týkají toho, že by ji snad mohl ublížit. Prozatím mu do řeči nevstupuje. Dle jeho slov soudí, že terapie ještě tak zcela nezabrala, vlastně, že nezabírá, protože se mu znovu o ni zdálo, ale tohle chce čas. Není to něco, co by se mohlo změnit během chvíle, co by lusknutím prstů přešlo. Opět ji ve svých snech zabíjel, což stále dokazuje to, že je to velmi špatné, proto by na tom možná měli zapracovat ještě více. Vydechne dlouze a stále mu naslouchá. Možná to nemohla ovlivnit, ale mohli se tomu úplně vyhnout. Pravděpodobně se teď neshodnou v tom, co by bylo lepší a co zase ne. Na chvíli sklopí zrak směrem k zemi, ale za chvíli se mu opět podívá do očí.* Já vím, že tě to trápí. A upřímně ještě nějakou dobu bude. Jen doufám, že něco z toho o co se pokoušíme zabere i u upíra. *Pousměje se trochu povzbudivěji na něj. Tak přeci jenom je to jinčí, jelikož když je upír, tak je mnohem nebezpečnější a ona by ho nedokázala jen tak v něčem zastavit.* Možná jsem prostě neměla tě nechávat samotného. *Čímž dává opět najevo, že je to i její vina. Pokud mají být vinni, tak oba a nebo jenom ona. Byla by raději, kdyby to už přeci jenom nechali. Překvapí ji, že tak či tak chce zůstat a trochu se musí u toho usmát. Má ale pocit, že to dělá převážně kvůli ní, protože viděl, že se docela dobře bavila. Pozoruje ho, když k ni přichází blíže. Vůbec ji to nevadí, opravdu strach nemá. Rty se ji roztáhnou do úsměvu, když ji žádá o to, aby to mohl napravit. Nevypadá to už teď, že by se ho snažila odmítnout a nebo ho přesvědčovat, že by byla lepší, kdyby odjeli. Přikývne souhlasně hlavou. Sjede pohledem stejně tak jako on ke své ruce. Ano bolí ji, ale toho, že se na ni začíná vytvářet podlitina si nevšimla. Vlastně to potom ani nějak nevnímala. Cítila bolest, vlastně cítí ji trochu pořád z toho stisku, ale bylo pro ni důležitější najít Elijaha a vyřešit to. Prohlédne si svou ruku a když k ní přijde a chytí ji za zápěstí, tak se na mu podívá do očí. Věří, že teď ji opravdu nechce nijak ublížit, už jenom jeho změna chování to dává najevo. A rozhodně není v té fázi ve které byl před pár minutami. Nemá cenu nějak protestovat. Vidí na něm, že ho to mrzí a že to chce napravit upíří krví a tak to nechá raději být jenom s lehkým úsměvem na rtech přikývne. Je pravda, že by to vyvolalo zbytečné otázky. Už začne stahovat ruku nazpět k tělu a chce jít dovnitř, když v tom Elijah si sundá sako. Usměje se nad jeho ohleduplností. Ano...je ji zima, ale nesnažila se to nějak vnímat. Nechá si sako přehodit přes ramena a podívá se na něj.* Děkuji. *Řekne s úsměvem. Nechá ho, aby ji dal ruku okolo ramen a společně zamíří nazpět do sídla. Zastaví se s ním a jen pozoruje jeho činnost, když vezme dvě sklenice s červeným vínem. Nemůže ho zkrátka nepozorovat, když se kousne do prstu a nechává tak pár kapek krve skapávat do jejího pití. Pozoruje ho z vážnějším pohledem, ale párkrát se podívá i někde jinde, aby to nevypadalo nějak zvláštně. Převezme si od něj sklenici s vínem a podívá se mu do očí. Pousměje se při jeho přípitku a přiťukne si s ním. Pozvedne sklenici ke rtům a upije ze svého vína. Poté sklouzne pohledem dolů ke své ruce a za okamžik se začne podlitina z její ruky ztrácet. Usměje se na něj.* Jako kdyby se nic nestalo. *Uzavře už to, co se mezi nimi stalo a znovu se napije vína.* Mimochodem seznámila jsem se konečně s tvou sestrou Rebekou. *Oznámí mu docela radostně.*

*Když se Camille pokouší vymluvit, aby si nekladla vinu za to, že se on zde na večírku zrovna nejlépe nebaví, podle jejího výrazu usoudí, že si o tom ona myslí i nadále své. Nechce se s ní dohadovat. Své jí k tomu řekl a názor na to nezmění. Vidí, že si od něj drží odstup a nepřesvědčí ho nikdo o tom, že se na něj už zkrátka dívá a bude dívat jinak, protože ví, že je nebezpečný a nevyzpytatelný, ale mimo to se o tom před chvilkou, přesvědčila na vlastní oči i kůži. Nemůže jí zaručit naprostou bezpečnost, neví, jak by jí to mohl zaručit. Nenapadá ho, jak ji před ním ochránit. Dlouho se tím nezabývá, protože se pak dostanou k tomu, co mu zkazilo dnešní pobyt a kvůli němu si to neužívá ani ona. Poví jí o svém stezku po Hayley, ale i o svých obavách vůči téhle dívce. Cami při tom pozoruje, výraz její tváře se mění podle toho, jak se jí jeho slova zamlouvají. Nechá jí prostor k tomu, aby se vyjádřila. Po jejich slovech se smutně pousměje.* Já chápu, jak to myslíš. Bylo by mi lépe, kdybych jí mohl vidět, mluvit s ní. *Poznamená.* Má teď, ale jiné starosti a já se k ní naposledy také nezachoval nejlíp. *Povzdechne si. Uhne na chvilku pohledem dolů. Jedna jeho část hrozně touží po setkání, ta druhá má strach a tak jí momentální stav mezi nimi vyhovuje. Je v tomhle rozpolcený a i to jej znervózňuje, rozčiluje. Po své odpovědi znovu dá prostor Camille. Během toho zvážní a v očích se mu mihne záblesk bolesti, když se Cami zmiňuje o svatbě Hayley. Ví to, je s tím svým způsobem smířený - vlastně nedostal na výběr jinou možnost - ale poslouchat to, nedokáže se ovládnout. Jeho tvář pokryje stín smutku. Na konci jejich slov si povzdechne. Sklopí pohled dolů a zavrtí mírně hlavou. Nemá sílu o tom dál mluvit nebo k tomu Cami něco říct. Přejde to mlčky. Zmíní se Cami o svém snu. Znovu ji sleduje, možná trochu tázavě. Nejspíše by si rád poslechl, co si myslí. Možná by se jí zeptal. Zde na večírku to, ale neshledává vhodným a tak nechá vyjádření čistě na ní. Řekne jí o svých obavách. Krátce na to si poslechne její odpověď. Pokyvuje u toho hlavou. Už mu jednou řekla, že nebude jednoduché se s tím vším vyrovnat, smířit, ale že to jde. To mu stačí proto, aby se s tím porval a pokusil se o to. Má v Cami důvěru, že to s její pomocí dokáže.* Snad ano. *Pousměje se krátce při tom, když se Cami zmíní, že doufá, že ta její terapie na něj zabere. Jeho úsměv pak zjemní, když poznamená, že nejspíše neměla nechávat o samotě.* Nemohla si vědět, co se stane. Nejsi jasnovidec. *Nechá si pro sebe, že se, ale na té její poznámce asi jako na jediné z toho všeho shodnou. Nahlas to nepoví. Takhle by Camille nemohl omezovat. Více už se k tomu nevrací. Naopak zaměří se na její zápěstí, kterému vyrobil různobarevnou "ozdobu". Takhle by to nemohl nechat a je rád, že to dokáže napravit. Nejprve své selhání - takhle to vnímá - zakryje na chvíli pod sako. Po té Camille odvede do domu. Tam pro ni připraví víno s jeho krví, které jí dá vypít. On sám zároveň ochutná jaké, že víno tady Marcel podává. Vybere červené, protože v něm se jeho krev ztratí. Víno chutná skvěle a vylepší mu to trochu jeho dosavadní náladu. Sleduje, jak Cami pije víno a pak shlédne k její ruce, která se postupně vybarví do toho správného odstínu růžové. Jakmile zmizí pozůstatky jeho výpadku, trošku se mu uleví. Ta úleva se promítne do jeho tváře, jako mírné projasnění. Roztáhne rty do širšího úsměvu.* Alespoň k něčemu je naše krev dobrá. *Poznamená. Když jsou upíři takové zlo světa, stále nechápe to, že jejich krev uzdravuje, léčí. Tuhle zbloudilou myšlenku zase nechá odplout. Napije se znovu vína. Zapátrá očima po okolí. Hledá nějakou známou nebo jemu známější tvář. Cami se pak zmíní o tom, že poznala Rebekah. To na ni zvědavě se zájmem pohlédne. V očích se mu pobaveně zablýskne. Je docela zvědavý na to, jaký dojem Rebekah na Camille udělala.* Jak na tebe zapůsobila? *Zajímá se.*

*Nejlepší bude, když už se ani nebudou bavit o tom, co se přesně mezi nimi stalo a zda to byl nebo nebyl nejlepší nápad tady přijít. Jenomže z nich dvou se více bavila ona, než on a teď to vypadá, jako kdyby to celé zkazila a hlavně svou nešikovností. Za chvíli mu začne naslouchat ohledně jeho snů, které ho znovu trápí a ve kterých se mu zdá o jeho bývalé přítelkyni Hayley jak ji vraždí. Ano, ví, že jen tak lehce to nepůjde přečkat a už vůbec ne zapomenout. A ne hned se z něčeho takového dostane. Chce to čas, Líbí se ji, jak o ni mluví, protože jde vidět, že k ní chová opravdu velké a silné city. Jen, co dostane nějakou možnost se k tomu vyjádřit, tak řekne na to své. Nemyslí to v tom romantickém slova smyslu, ale celkově. Má však za to, že to Elijah pochopí, což se ji za chvíli potvrdí, že opravdu ví, jak to přesně myslí.* A nepokoušel ses s ní nějak zkontaktovat? *Pozvedne obočí. Pokud mu chybí a chybí mu tak moc, možná by ji prostě měl napsat. Chápe, že se bojí být v její přítomnosti díky těm snům, ale kdyby mu dala najevo, že z toho nemá strach, že nemá strach z jeho přítomnosti, tak by mu to mohlo taky pomoct. On ji pak ale vysvětlí to, proč se vlastně nevídají.* Každý děláme chyby, Elijahu. A to nás dělá lidmi. I když jste se nepohodli, i když teď má spoustu starostí tak si myslím, že by si tak či tak na tebe zvládla najít nějaký ten čas. *Pousměje se na něj trochu povzbudivě. Když se člověk chce vidět s tím druhým, tak si to zkrátka zařídí a všechno ostatní jsou jen výmluvy. Nakonec se ještě vyjádří k pár věcem a bohužel mu připomene skutečnost, že si bere jiného muže. Podívá se potom na něj omluvně a kousne se do rtu. Neuvědomila si to, vůbec si to neuvědomila. Není právě teď vhodná doba na vážnější rozhovor, protože je posilněná alkoholem, který na ni působí. A nedělá to jejich konverzaci dobře. Má chuť si nad tím povzdechnout, ale nechá to tak. Místo toho se už raději k tomu nevrací. Doufá, že to opravdu dokážou vyřešit a pomůže mu s tím. Jemně se pak na něj pousměje a snaží se udržet balanc, když tak stojí na jednom místě už delší dobu. Řekne mu, že ho možná neměla nechat o samotě a trochu se zasměje nad tím, co ji odpoví. Opravdu ji to rozesmálo.* Nemají být psychologové tak trochu jasnovidci? *Řekne spíše už na odlehčenou. Bude hlavně pro Elijaha lepší, když budou konverzovat o něčem příjemnějším. Rozhodnou se, že přeci jenom se vrátí na večírek. Vypůjčí si od něj sako , ale ještě, než se půjdou znovu bavit, tak ji podá víno ve kterém je trochu jeho krve, aby se ji zahojila ta malá nehoda na její ruce. Napije se z něj a zkontroluje poté své zápěstí, které začne mít původní barvu kůže. Okomentuje to tak, jako kdyby se nic nestalo a ještě si jeho sako nechává na sobě. Pořád jí je trochu zima z venku. Napije se znovu vína a přikývne na jeho slova.* To ano. Vždycky mě to fascinovalo. *Pousměje se. A i jiné věci, co dokážou. Oznámi mu poté, že se už stihla seznámit s jejich sestrou. Vlastně se mu tak trochu pochlubí. Roztáhne rty do úsměvu, když se ji zeptá na to jak na ni působila.* Měla jsem smíšené pocity, abych byla upřímně. Tedy...Rebekah je sympatická, to rozhodně ano. Ale chtěla po mě objasnit tak trochu vztahovou situaci. Myslela si, že když jsme tady spolu...*Odmlčí se na chvíli a trochu se zasměje.*...no zkrátka chtěla vědět, jestli randím s tebou a nebo s Klausem. *Pravděpodobně by to za střízliva řekla trochu jinak, ale teď má tu opilejší náladu. Vypije pohár s vínem a odloží skleničku.*

*Zdá se, že se oba dva v posledních společných minutách, co jsou spolu až velmi dobře vzájemně chápou. Je to pro něj uvolňující, protože nemusí nic moc rozebírat. Stačí, jen zmínit, naznačit a pokračovat dál. Tak je to i s Hayley, když o ní mluví. Když se Cami zajímá, jestli se pokoušel s Hayley zkontaktovat krátce se zamyslí.* Zkoušel jsem jí volat, ale bylo to hned krátce potom, co jsme se nepohodli. Potřeboval jsem vědět, že žije, že je v pořádku. Nebrala mi to. *Odpoví jí a kouká chvíli na ni, chvilku k zemi nebo kolem sebe.* Od té doby mám se sebou ty problémy a i když bych ji chtěl vidět a mluvit s ní, zároveň jsem rád, že na ni nemám štěstí. Nemám představu, jak by to proběhlo, jak by to mohlo dopadnout. *Svěří se jí se svými obavami. Není to strach ze setkání s ní, nedorozumění s ní už měl více a vždy si dokázal poradit. Bojí se o ni, že by jí mohl něco udělat. Matka ho těmi svými představami, které mu poslala do jeho snů hodně rozhodila.* Doufám, že se to u mě trochu zlepší. Až budu mít jistotu, pak nebudu váhat. *Povídá dál.* Nedám se pak odbýt. *Ujistí ji s mírným pousmáním. Pak zase zvážní. Doufá, že si Hayley na něm ničeho nevšimne, protože netuší, jak by její otázky zodpověděl. Nedokázal by jí nic tajit, ale je tu ještě Klaus, se kterým nemluvil. Tenhle rozhovor nebude ani pro něj, ani pro ni příliš příjemný. Chvilku nad tím dumá a pak ho rozptýlí Cami svými dalšími slovy. Poslechne si ji a nad jejími slovy rozjasní tvář. Její slova ho zahřívají na srdci. Svůj postoj k tomu už jí víceméně řekl před tím, nyní proto, jen kývne.* Já věřím, že to s Hayley spolu opět vyřešíme. *Poznamená pak přesvědčivě. Vypadá to, jako by s tímhle už měl nějaké zkušenosti. Řešit s Hayley rozpory. Tím to uzavře. Nad její chystanou svatbou s Jacksonem už se nepozastavuje. Je to pro něj velmi bolestivé téma. Camille to nejspíše neujde. Pozná to v jejím omluvném výrazu. Zavrtí nepatrně hlavou. Nezlobí se na ni. Nevyčítá, že o tom mluví. On, ale tohle téma rozvíjet dál nechce.* Já nevím, Cami, nejsem psycholog. *Poznamená pak jemně s pousmáním, když vidí její pobavenou reakci na jeho poznámku. Její smích zní příjemně jeho uším a odlehčuje jeho srdce. Je nakažlivý. Smát se nezačne, ale jeho úsměv na rtech je širší, upřímnější.
Vrátí se na večírek, kde se postará o její pohmožděnou ruku. Když je ruka v pořádku, cítí se lépe a také se trochu uvolní. Popíjí víno, které si vzal, sleduje Cami i okolí. Zdá se mu že zahlédne Sophie, ale v její blízkosti si hned všimne jejího doprovodu - Adam. Nemá proti němu osobně nic, ale ví, moc dobře, jak reaguje on na něj. Proto se mu za Sophie ani chodit nechce. Nepotřebuje si kazit náladu, sotva se mu krapet zvedla. Cami se pak rozpovídá o svém setkání s Rebekah. Získá si tak jeho plnou pozornost. Se zájmem na ni pohlédne a poslouchá. Na rtech se mu objeví lehký pobavený úsměv. Je v očekávání, zda Rebekah dostojí své typické pověsti. Z Camiiných slov také usoudí, že ani tentokrát Rebekah nezklamala. I když se snaží zůstat vážný, během Camiina proslovu mu párkrát zacukají koutky. Podaří se mu udržet vážnou tvář, i když u toho musel vypadat komicky. Nedovedl si v tom pomoct.* No, to je má sestra. Předvedla se ti v celé své kráse. *Poznamená pak a to už se usmívá, protože o tom zkrátka neumí mluvit vážný.* Ale neměla to v poslední době právě jednoduché, právě i kvůli Niklausovi. *Pokračuje, ale u toho zvážní. Nechce tady vykládat, co Klaus Rebekah provedl, ale naznačí to.* A copak si jí řekla? *Zajímá se. Jemu je jasné, jak to mezi nimi je. Neví, a rád by chtěl, jak Cami odůvodnila sestře, že je na večírku s ním, když chodí s Klausem. Nad jejím vyjadřováním se nepozastavuje. Nevidí na něm nic špatného. Během toho vypije skleničku vína a postaví ji na stůl. Domem se rozezní jedna z těch pomalejších písní, na které by mohl najít kroky.* Věnuješ mi tanec, Cami? *Pohlédne na ni se slabým pousmáním a natáhne k ní ruku, mírně se při tom ukloní.*

"Jestli myslím, že by ses ve svym těle nechala zabít? Jo, myslim! Promiň, že si to myslim, když to tak vypadalo, jak jsi plánovala, jak se mojí matky zbavit! Vypadalo to tak, jako by ti bylo úplně jedno, kdybys umřela, jako by tvůj život byla nějaká vedlejší škoda! Jestli sis myslela, že se jenom budu koukat na to, jak svůj život ohrožuješ, asi mě moc dobře neznáš. Nedovolil bych, aby se ti něco stalo, chápeš to?" Celou dobu má docela zvýšený hlas. To dělá ta opilost a taky to, že s ní už ztrácí trpělivost. Copak nedokáže pochopit, že to udělal pro její dobro? Chrání ji tím! Potom se jí přiznal, že o tý holce nevěděl vůbec nic, akorát tak její jméno. Jmenovala se Cassandra, pokud si dobře pamatuje. Druhé jméno si nepamatoval. "Nemyslel jsem si, že je ta čarodějka odtud! Věděl jsem, že patří k těm, co jsou za řekou, k těm, co už ke covenu vlastně nepatří! Jak jsem měl vědět, že ji tady bude znát tolik lidí? New Orleans je velký město, málokdy se stane, že narazíš na svýho známýho!" Taky si myslel, že na to zůstanou třeba spolu, ne že o něj hned mrskne prstýnkem a pošle ho do prdele. Nechápavě se na ni podívá, když se začne smát tomu, co řekl. Ne, nechtěl si připadat jako jeho matka, nechtěl být takový, ale co mu sakra zbývalo? "Dobrý, takže já už jsem teď ještě horší než moje matka, jsem největší chyby tvýho života... Co ještě? Pojď do mě, ještě pár pěknejch věcí mi řekni! Nechceš si radši jít za Esther? Ta bude podle toho všeho, co říkáš, mnohem lepší než já, ne? Třeba se z vás stanou kámošky, pokud tě zrovna nebude chtít zabít!" Teď na ni zvýší hlas ještě o něco víc, než doteď. Ostatní lidé si toho snad ani nemůžou všimnout, jak je hudba nahlas. Hodilo se to, protože jinak by k nim už někdo určitě přišel. Všimla by si jich třeba Sophie nebo tak někdo, kdo by byl na straně Genevieve. Řekne jí, aby se vyhýbala tomu fízlovi, Stevenu, když je to její švagr. A jemu vzápětí přiletí facka. Na to, jak drobounká Gen teď byla, to docela dost bolelo. Asi byla hodně naštvaná. "Nikdy jsem po tobě nechtěl, abys v tomhle byla sama! Nikdy jsem tě v tom samotnou nenechal! Chtěl jsem ti být oporou, ale tys mě od sebe odehnala! Ne, tohle prostě nemá cenu. Neměl jsem sem chodit, akorát jsem ti zkazil tvůj flirtík s Claiřiným podařeným kamarádíčkem. Ten bude stejnej debil jako ona, jestli ne horší," ušklíbně se nepříjemně. Ona do něj pak začne bouchat pěstičkama a začne naříkat, proč jí tohle dělá a proč jí tak ubližuje. Obratně ji chytí za zápěstí obou rukou a podívá se na ni. "Ty si myslíš, že mě to těší, že ti tohle dělám?" koukne se na ni nevěřícně. Snad si nemůže myslet, že tohle se mu líbí - dívat se na to, jak se trápí.

Neboj, představím. (Usměje se. Ale nejlepší to bude, až Genevieve bude zpátky ve svém těle. Jak by mu asi pak měla vysvětlovat, že jednou ji vidí v jednom těle a pak zas v jiném? Zvedne ruce na obranu po jeho slovech o Lorentovi a obecně o mužích.) Dobře. Není ti sympatický a já ti to brát určitě nebudu. (Jí sympatický byl i přes fakt, že pomáhal Esther. Nejhlavnější bylo, že už toho nechal. Ale nezná ho pořádně a stále se z něj může vyklubat někdo se špatným úmyslem. I když neřekl už ten svůj špatný úmysl? Řekl přeci, že by byl pro Klause užitečný jen, kdyby převzal Jacksonovi smečku a ona proti tomu neřekla nic. Vlastně by se dalo říct, že ho v tom ještě podporovala. Kdyby se tohle dozvěděla Hayley, zabila by jí. Ale pořád to bylo jen polemizování, nic konečného.) Taky jsem o tobě nikdy neřekla, že jsi příšerný. (Právě naopak. Cítila se s ním příjemně. Byl milý, hodný, vtipný...) Zajímalo by mě po kom je tak ukecaná. (Její matku sice moc neznala, ale rozhodně více jak jejich otce. Nezdála se být ukecaná. Působila spíše tím vážným dojmem a dokázala dát svou nelibost už jen pohledem. A otec? Jak řekla Davina, byl spíše tichý a nestranný. Jenže přeci by taková šedá myš nepodvedla svou manželku. Muselo v něm být něco víc. A Sophie by ráda věděla jaký doopravdy byl. Jenže to už se nejspíše nedozví. Neví, kde je. A byla by vůbec ráda Davina, kdyby ho Sophie nějakým způsobem našla? Nechce jí otevírat staré rány.) Snad ano. (Pousměje se na něj.) To je taky pravda. Valentýn je spíš svátek pro prodejce, kteří z toho trží. (Vlastně i pro ní to byl jakýsi svátek. V baru určitě dneska bude dost lidí, i když nejvíc jich je tady. Ale nepochybuje, že dnes v baru bude velká tržba. Osamělci se tam teď jistě opíjí do němoty nebo se snaží sbalit partnera aspoň na jednu noc.) Jo to určitě. Černá barva se hodí vlastně k jakékoliv, takže s kombinací by rozhodně nebyl problém. (Černá a červená je klasická kombinace, která nikdy neomrzí. Ale taková modrá a černá by rozhodně nebyla taky špatná.) Dáma by si pak připadala jako alkoholik. (Zasměje se.) Snad. (Její úsměv se ještě rozšíří. Jeho slova jí trochu zarazí, než pochopí, že to nemyslel vážně.) Já bych nebyla ten, kdo by s tím měl problém. Vybrala bych si tu největší ložnici a spala tam. (Jí by to určitě problém nedělalo. Dům plný upírů? Na to už byla zvyklá.) Divím se, že ti už nelezu na nervy. Některým lidem totiž lezu na nervy hodně. (Pokrčí rameny. Zaposlouchá se do hudby, když Adam prohlásí, že to snad přivolali. Koukne se na něj.) Ty jsi o tom začal mluvit. (Ušklíbne se na něj. Povytáhne obočí.) Takové pozvání k tanci jsem ještě neslyšela. (Zasměje se. Vypije vodku ve sklence na ex a odloží jí na bar. Chytne se Adama za ruku a společně dojdou na taneční parket, kde se to hemžilo lidmi. Levou ruku mu položí na záda na místo, kde má lopatky a prsty se dotýká jeho ramene.)

*Teď zaujímá spíše místo posluchače. Párkrát mu položí otázku, ale je to spíše on, kdo mluví. Sem tam i přikyvuje na jeho slova, aby věděl, že ho stále vnímá a rozumí každému slovu, co řekne. Přeci jenom na ni musí poznat, že má teď alkohol v krvi a tudíž nechce působit tak, že by ho snad nevnímala vůbec. Pravděpodobně s ním Hayley nechtěla mluvit, když ji volal poprvé a snažil se přesvědčit, zda je naživu. Důležité pro ně však je to, že naživu je a ví o tom. Ona na něj upírá zrak po celou dobu, i když on zamíří občas pohledem někde jinde. Má pocit, že kdyby to dělala ona, tak se jí to začne znovu trochu motat a nebylo by to právě nejlepší. Když se v myšlenkách ubírá k něčemu takovému, tak má občas tendenci se zasmát. Ale s Elijahem řeší vážně téma, takže to potlačuje v sobě a nelze na ni znát nic, co se odehrává v ní. Opět přikývne souhlasně.* Možná právě Hayley by dokázala to, že by si to díky ni překonal. Že by si ovládl tu touhu a byl by to právě tvůj zlomový bod. Rozumím, že je pro tebe lepší se ji vyhýbat, protože nechceš riskovat, ale na druhou stranu by ti to i mohlo pomoct. *Musí se usmát, jen co řekne, že se potom nedá odbýt. Je to od něj vážně pěkné jak moc má zájem o Hayley a co k ní vlastně cítí.* Doufám, že se ti to povede co nejdříve. *Tím myslí, že snad co nejdříve se toho dokáže zbavit. Ono to vlastně celé záleží jen na něm, jak se k tomu postaví a jak se s ním popere. Cami mu může jenom pomáhat, což se snaží dělat téměř pořád. Ještě mu řekne pár věcí ohledně Hayley a jen, co zahlédne na jeho tváři úsměv, tak to zkrátka nejde, aby se taky neusmívala.* I já tomu věřím. *Pravděpodobně Elijah moc dobře ví, jak si to vyřešit. Bohužel se poté ještě zmíní o něčem, co neměla říkat a ani si to plně neuvědomovala. Okomentuje to pak ještě pár poznámkami a snaží se zase odlehčit atmosféru. Usměje se, když vidí, že to trochu zabralo. Společně poté odejdou do sídla a vrátí se na večírek.
Vrátí se společně do sídla, kde nejdříve dostane v poháru vína Elijahovu krev a potom se zmíní o Rebece. Samozřejmě, že ho hned zajímá jaké bylo jejich první setkání a nad tím se musí pousmát. Měla z toho rozpačité pocity, tedy ze začátku a taky se mu s tím přizná. Mezitím dopije víno a odloží skleničku. S trochou humoru v hlase mu poví i o tom, že ji musela vysvětlovat, že má vlastně vztah s Klausem a ne s nikým jiným. Marcela pro jistotu nezmiňovala, nechtěla se tím zabývat. Všímá si, že mu cukají koutky a ani se mu nediví. Jí taky přijde vtipná představa, že si myslela Rebekah něco jiného. Teď jí to přijde vtipné, předtím ani tak zdaleka ne. Usměje se o něco více, když potvrdí, že tohle je její běžné představování.* Ale náhodou působí sympaticky. Má však ty vaše Mikaelsonovské způsoby. *Znovu se usměje zeširoka, když si vzpomene na to, jak se zmínila o někom, koho chtěla zabít. Vlastně to není vůbec vtipné, nelíbilo se jí to, ale teď? Co s vámi udělá trocha alkoholu. O trochu zvážní.* Ano, já vím. Zmínila se mi o tom, co ji Klaus udělal. *Netrvá to dlouho, co má vážný výraz. Usměje se a pokýve hlavou z jednoho boku do druhého a zase nazpět.* Vysvětila jsem ji, že nemusí mít obavy o své bratry. Že ty a já jsme přátelé a s Klausem...je to vážnější. *Vysvětlí mu s úsměvem a porozhlédne se okolo. Zahlédne Sophie jak se tam baví s nějakým mužem. No nevypadá vůbec špatně, že by přeci jenom mohla mít nějakou známost? Ani nad tím nestihne přemýšlet, protože ji Elijah požádá o tanec. Ale ne, nechce si dělat trapas. Usměje se u toho, když se mírně ukloní.* Ale ano, jistě. *Přikývne a vloží mu ruku do té jeho. Pak se k němu trochu přitiskne a druhou ruku mu položí na rameno.* Jestli ti pošlapu boty od Armaniho, tak to prosím nikomu neříkej. *Uchechtne se. Tak teď má v tomhle stavu ještě větší obavy, že to vážně udělá.*