Vampire Mansion

(V momentně, kdy vešel do jiné místnosti, jakoby na něho něco padlo a on najednou zvážněl. Jeho úsměv zmizel neznámo kam a jeho tvář začal zdobit vážný výraz. Přesně tohle byla jedna z těch chvil, kdy i on dokázal být velmi vážný. Sám sebe někdy překvapoval, jak v jedné chvíli se dokáže usmívat a v té druhé se tvářit velmi vážně. Usadí se do měkoučkého křesla a rovnou začne mluvit. Nemá cenu to nějak protahovat. Poví jí, o kom se tu teď vlastně budou bavit. Předpokládá, že bude aspoň od pohledu či doslechu Claire znát. A jestliže je v zátoce už několik dní, tak jí musela aspoň jednou vidět. Claire nikdy nebyla typ, který se dá lehce přehlédnout a jistě nikdy nebude. Zvláště teď, když se snaží získat veškerou pozornost tím, že zabíjí tolik lidí. Vstane z křesla a dojde pro dvě sklenky a flašku. Nalije sobě a po souhlasu Nai, nalije i jí. Přisune sklenku před ní a tu svou si vezme do rukou. Divil se, že Nailah vypadá poměrně klidně. Nevypadá, že by jí stresovalo to, kde teď je. Mohl by jí přeci jenom teď hned zabít a veškeré šance, které přinášela pro smečku, by byly pryč. Ale ona ne. Vypadala poměrně klidně. Vysvětlí jí, že vlastně moc dobře nevychází s Jackem. Teda nedalo se říct, že dřív byli nějací velcí kamarádi. Ale vycházeli spolu. Dokázali se na něčem domluvit.) Dalo by se to tak popsat. (Přikývne na souhlas. Nějak se nediví, že to neví. Jackson se asi nechtěl bavit o tom, jaké vztahy měl s člověkem, který na něho uvalil tu kletbu. Ani se nediví, kdyby se něco takového stalo jemu, tak by se zachoval podobně. Poví ještě pár věcí a pak přejde už rovnou k tomu. Nejdřív začne s tím vrahem, o kterém očividně Nai nic neví. V krátkosti k tomu řekne pár věcí, které jsou vlastně to jediné, co je třeba vědět. Po chvíli k tomu dodá, že právě Claire je ten vrah. Sleduje její vyděšený výraz a začne dál mluvit. Poví jí, co vlastně slyšel a, co ví.) Nevím, jestli to s tím dítětem je pravda a nebo. To mi jenom řekla. Ale je to možné. Ani bych se nedivil.. (Trochu to rozvede. Protože vlastně tělo malého dítěte rozhodně nenašli. Je možné, že ho třeba pochovala a nebo ho vůbec nezabila. Ale zase nechápal, proč by mu o tomhle lhala. Mohla si všimnout, že nebylo nejlehčí mluvit o Claire. Byla to jednou žena, kterou měl rád. Více než rád. A teď se z ní vyklubal vrah. Vždycky v sobě měla něco ..temného. Něco co v sobě má snad každý, ale ne všichni to nechají vyplout na povrch. A Claire nechala. Nedokázala to v sobě dál držet a změnila se v takovéhle monstrum. Poslechne si její slova a vlastně má pravdu. Má on nějaký důkaz? Jenom to, že jí viděl. Nic víc. A pak teda to, že píše "E" na jména svých obětí, což se vztahuje k jejímu příjmení.) Krom toho, že jsem jí viděl, jak odbíhá od své oběti, ne. Je na tobě, jestli mi uvěříš a nebo ne. (Pohlédne do jejích očí. Nepotřeboval, aby mu věřila. Mohl by Claire klidně zabít sám. Tímto chtěl jenom prokázat nějakou tu slušnost a, že nestojí o problémy. Poslechl si, co říká o Claire a přikývne. Ztráta dítěte vážně není žádná omluva. Natož záminka k vraždění tolika lidí. Při jejích dalších slovech jenom mlčí a pozoruje jí. Chápe, že potřebuje nějaký důkaz. Ale vážně ho nenapadlo, jaký důkaz by tak měl sehnat. To jí jako měl vyfotit při činu nebo, co?) Sděl to Jacksonovi a uvidíme, jak se s tím on bude chtít vypořádat. Já už ale vím, co udělám, pokud Jackson nebude chtít dělat nic. (Svým způsobem jí varuje. Pokud se mu nebude líbit jeho rozhodnutí, tak zakročí. Nebude jenom tak tiše přihlížet. Zabila jeho lidi. Jeho přátelé. Při jejích posledních slovech se trochu zarazí. Opravdu to nebude hloupá hlavička. Vypije posledních pár doušků svého alkoholu a pak dolije oběma.) Máš pravdu. (Přikývne.) Šamana člověk nepotká každý den a já se chtěl jenom přesvědčit, že to je vážně pravda. (Poví k jejímu obličeji a za žádnou cenu z ní nespouští oči.) Neměla by jsi ale spíš být oblečená v kůži nějakého vlka a mít pomalovaný obličej? (Trochu zvídavě se jí zeptá. Samozřejmě to myslí ze srandy, ale neusmívá se. Jeho pohled je stále vážný.)

(Vážně nečekala, že se vlastně dozví, že Marcel a Jackson spolu dobře vycházeli. Na druhou stranu by to pro ni možná nemělo být tak překvapivé. Jackson byl člověk, který se snažil vše urovnat a chtěl, aby jeho lidi mohli v klidu žít, takže nechtěl problémy s dalšími frakcemi. Možná se tedy dokázal nějak s Marcelem dohodnout. Ale nezmiňoval se o tom. Vlastně byli teprve na začátku ve společném poznávání se, takže tohle asi prostě nebylo zrovna téma, které bylo na pořadu dne. a možná by se to nedozvěděla nikdy. Asi by to bylo možná i jedno, protože pokud spolu někdy vycházeli lépe, teď tomu už tak není. Alespoň z pohledu Marcela ne. Byla vážně naprosto klidná. Nedávala najevo žádnou nervozitu nebo strach z toho, že by jí mohl Marcel urvat hlavu v cuku letu. Tak nějak spoléhala na to, že si to nedovolí. Ano, možná naivní představa, ale kdyby jí opravdu chtěl něco udělat, cítila by to. Navíc i když působila naprosto uvolněně, stále byla obezřetná. Zdání možná klamalo, ale ona je opravdu dost pozorná a vnímá každý Marcelův pohyb. Kdyby se jí něco nezdálo, má svůj náhrdelník, který je vlastně dost dobře schovaný pod tím šátkem, co má na krku. Stejně jako obvaz, který jí chrání ránu na krku. Pak už ale Marcel začal hovořit o Claire. To, co říkal vlastně opravdu nebylo hezké. Bylo to dost hrozné. Samozřejmě, že by ráda důkaz, ale na druhou stranu, kdo by si něco takového opravdu chtěl vymyslet. Navíc teď jí i řekl, že to o tom dítěti mu vlastně řekla ona, že je možnost toho, že by si to vymyslela. Kdyby ji chtěl tedy nějak usvědčit z něčeho, co neprovedla, jistě by trval na tom, že si je jistý úplně vším.) Takže ti to řekla? Ani se to nesnažila zakrývat? Skoro jako by se tím chlubila. (Zakroutila nad tím hlavou, protože tohle ona opravdu nedokázala pochopit. Samozřejmě, že si byla jistá, že muž, který seděl před ní, měl na svém kontě mnoho vražd, ale jako by ho dostalo právě to, že zabila dítě. Zdálo se, že tohle mu opravdu vadí. Zřejmě je alergický na to, když někdo ublíží dítěti, natož když ho bezdůvodně zabije. Vypovídalo to o tom, že Marcel Gerard má morálku, aspoň nějakou.) Pokud to řekla tobě, je možnost, že by to nemusela skrývat, kdyby se jí na to člověk zeptal. (Oblízla si rty a napila se alkoholu, který jí zbýval ve skleničce.) Je mi jasné, že pokud ti neuvěřím, tak to stejně skončí ve tvých rukách, takže dejme tomu, že ti věřím. (Důkazy, které by přímo dokazovaly její vinu sice nemá, ale tohle by si asi prostě jen tak nevymyslel.) Sdělím mu to hned, jak ho uvidím. Je mi jasné, že by nebylo moc dobré mít mezi sebou ve smečce vraha nevinných, natož dětí. A je mi jasné, že když nevyhoví ke tvé spokojenosti, najdeš si ji sám. Samozřejmě mu povím i o tom, že zabila tvoje lidi. (Kývla znovu hlavou, když jí dolil. Naštěstí ještě necítila, jak by jí stoupal alkohol do hlavy, ale hned, jak by ucítila, že je mírně opilá, s pitím by přestala. Nechce ztratit svou dobře skrývanou obezřetnost vůči tomuto muži.) Co ty víš, třeba tu před tebou sedí naprosto obyčejný vlkodlak. Někdy bych si přála, aby to tak bylo. (Ušklíbla se, čímž samozřejmě jasně dávala najevo, že je tou, za kterou je považována. Je šamankou. Musí s mírně zasmát, když řekne, jakou o ní měl představu.) Ne, já dávám přednost normálnímu oblečení a vůbec žádným šminkám. U šamana na fasádě vážně nesejde. (zakroutila hlavou.)

(V jejich rozhovoru zabrousí k Jacksonovi, o kterém už dlouho ani nemluvil. Možná jedno či dvě slova s Claire, ale jinak ne. Neměl se o něm s kým bavit a hlavně ani neměl moc chuť. Není překvapený, že o tom neví nic. Ani on by nezačínal rozhovor slovy "Víš, že jsem vlastně jednu chvíli vycházel s člověkem, který na mě uvalil kletbu". Prostě jsou věci, o kterých člověk raději nemluví. A ani neví, jak dobře se zná Nailah a Jack. Možná jsou jenom vzájemní "spolupracovníci" a žádné větší přátelství mezi nimi není. Ani by se tomu nedivil, jelikož Jackson vážně nevypadá jako člověk, který si rád dělá přátelé. Ale kdo ví, jaký vlastně je. Začne už hovořit o Claire a v jeho hlase je znít, že tím není v žádném případě potěšen. Ještě teď se mu vybavuje, jak jí viděl od krve. Ten její pohled, když mu říkala o té rodině. Bylo jí to jedno. Jakoby by byla naprosto bez citů, bez srdce. Stále mu nedávalo smysl, jak mohla zabít dítě. Vždyť sama o jedno přišla, tak jak to mohla udělat? Ano, i Marcel je vrah. Rozhodně má na svém listě dost obětí, ale nikdy by se nepokusil ublížit dítěti. Ani těm, kteří by si to zasloužili. Tohle bylo prostě proti jeho pravidlům, které si sám před několika desítkami let stanovil. Rád by měl nějaký důkaz, aby mu všichni vážně věřili, ale nemohl ho kde získat. Zase na druhou stranu není důvod, proč by si to vymýšlel. Claire pro něho byla jednou důležitá a tak proč by se najednou rozhodl, že si vymyslí, jaký vrah to je? To je hloupost, to by on neudělal. Jenže to Nai nemůže vědět, protože ho nezná. Nezná vlastně ani Claire, takže to nemůže posoudit. Ale může jedno a to předat to Jacksonovi. To je to nejdůležitější.) Vyplivla to na mě, jakoby to byla snad nějaká skvělá zpráva. (Odpověděl jí. Doufal, že se vlkodlaci aspoň jednou pokusí udělat dobrou věc, protože by jinak musel zakročit on. Vyřešil by si to sám a po svém, a co možná nejvíc krutým způsobem. Poslechne si její úvahu a pohotově přikývne. Je to vlastně pravda. Pokud se tím tak moc chlubila jemu, tak proč ne i někomu jinému? Určitě si myslí, jak skvělá je a nebude jí dělat problém sdělit to ostatním.) To je pravda. (Dodá pár chvil po přikývnutí a pak jí poslouchá, jak dál mluví. Jeden jeho koutek vyletí do potěšeného úsměvu. Pochopila to správně a to ho těší. Kývne na ní a pak si přiloží ke rtům sklenku, ze které trochu upije.) Jsem rád, že jsi se rozhodla takhle. (Odkývá to a pak jim oběma znova dolije. Je sice ráno, ale při takovémhle rozhovoru je třeba trochu posílit mozek.) Rozhodně nejsi jenom obyčejný vlk. Každý vlk, který je něco víc, se chová trochu..jinak. (Nahradil své poslední slovo poněkud jemnějším. Nechtěl říct, že povýšeně, protože on sám má, co říkat o povýšenosti. Někdy se chová příšerně a neměl by soudit jiné. Poví jí, jakou měl asi tak představu o šamanech.) Je fakt, že by to bylo asi trochu nápadné. Sice jenom běhat v takovémhle oděvu po New Orleans.. (Zamyslel se nad tou představou, jak tato drobná žena běhá oděná ve vlčí kůži a barevná jak paleta.) Takže, jak se ti líbí v našem městě? (Zeptal se jí s úsměvem a trochu upil ze své skleničky.)

(Chováním Claire byla opravdu znepokojená. Rozhodně by to nemuselo znamenat nic dobrého pro to, co má v plánu s Jacksonem udělat. Tedy alespoň doufala, že to budou mít oba dva v úmyslu. Chtěla sjednotit konečně smečku a pokud na svatbu přijme pozvání jeden alfa za druhým z celých Spojených Států, tak by se z toho dalo vytěžit ještě něco víc. Ale chování Claire se muselo potrestat a ona v tomhle případě opravdu souhlasila s Marcelem, že jediný dobrý způsob, jak to udělat, je její smrt. Ale Jackson by to nemusel chtít. Jistě k ní bude mít nějaký vztah, nějaký v bližší vztah, když se ho vlastně jala docela chránit před ostatními ze smečky. Měla z toho všeho opravdu rozporuplné pocity, ale pokud se toho nezhostí oni, vlkodlaci, zhostí se toho upíři. A Marcel jim vlastně tak trochu teď dával šanci ukázat, že jako smečka budou fungovat. Bylo od něj i zároveň slušné gesto, že Claire nezabil rovnou sám, ale nechal, aby ji potrestala smečka. I když podle jeho slov jí bylo jasné, že pokud ortel nebude smrt, stejně se o to postará sám. Rozhodla se mu tedy opravdu věřit v téhle události a situaci. Vlastně neměla, proč by mu nevěřila. A pokud dokázal Marcel Gerard vtipkovat, jakože dokázal, to viděla na začátku, tak teď rozhodně nevtipkoval a vše, co říkal, myslel vážně. Ostatní nikdy moc dobře nepoznají, když jim upír lže. Z upíra totiž toho moc nevycítíte, pokud nejste opravdu trénovaní, nebo nemáte jakýsi talent, šestý smysl. Ona měla pocit, že Marcel rozhodně nelže, ale protože se s upíry moc často nesetkávala, nemohla vědět, jestli je její instinkt pravdivý.) Smečka o ní rozhodne. (Uzavře tuhle debatu nad Claire a vlastně se pustí do docela jiných, trochu všedních témat. Bylo jí jasné, že si ji chce Marcel Gerard proklepnout, protože ji nezná a ona je v jeho městě. Ano, říká v jeho, protože on si to jistě myslel. A vlastně to podle Jacksona nebylo tak dávno, co to jeho město opravdu bylo. Musí si tedy hlídat případnou škodnou.) Chová jinak? (Povytáhla obočí.) Připadám ti snad, že jsem snad nafoukaná, povrchní arogantní panenka Barbie? Auč. (Přimhouří oči, ale pravdou je, že jí to prohlášení Marcela, že se chová jinak, protože je něco víc než obyčejný vlk, docela pobavilo. Protože jestli ona se chová jinak, on se taky rozhodně nechoval normálně.) Naše kamarádství asi skončilo. (Dodá ještě. Samozřejmě narážela na to, jak ji přivítal s otevřenou náručí, jako by byla jeho nejlepší kamarádka, ale teď ji urazil, tak už jeho kamarádkou být nechce. Vyloženě se bavila.) No, možná to tak bylo v minulosti, to nevím, ale já na tohle opravdu nejsem. (Ušklíbla se a zakroutila hlavou.) No, abych se přiznala, tak rozhodně víc než v zátoce, ale to bude asi o síle zvyku. (Pokrčila rameny a prohrábla si levou rukou vlasy. Možná tak upozornila na svůj snubní prsten. Pokud Marcela takové věci zajímají, tak by si ho mohl všimnout, pokud je mu to šumák, zřejmě se bude bavit dál i bez toho, aniž by se vlastně dozvěděl, že ona a Jackson tvoří pár a brzy budou svoji. Tím pádem by mu i tak trochu došlo, že ona rozhodně je kompetentní jednat tu s ním o smečce, i když si stále stojí za tím, že jednat s Jacksonem by bylo lepší, protože ona se ve smečce zatím rozkoukává.)

(Musel říct, že byl překvapený tím, jak mu věří. Sice jenom by mohla nařknout z toho, že to je jistě jenom další ulhaný upír. Jelikož přesně takovou mají pověst. Jako lháři a taky manipulátoři. Jistě to bylo tím, že mají možnost ovlivnit lidské myšlení a lidské chování celkově. Mohou si pohrát s lidskou myslí tak, aby z toho vyšel naprosto nový člověk. Vše má ale své omezení a tady u tohohle to je sporýš, který zabraňuje ovlivnění. Sporýš dokáže s upírem nadělat dosti špatné věci a proto si jim raději skoro každý vyhýbá. On teda ne. Sice to není příjemné, ale požívá ho téměř každý druhý den. Zvláště v posledních dnech. Je to taková ochrana vůči Původním. Docela se divil, že Klause ještě nepotkal. Jistě se doslechl o tom, jak špatně skončil jeho pokus o zabití Marcela. Možná ale má moc práce a nestíhá zabíjet své nepřítele. Klausův list nepřátel rozhodně nebude krátký a s tím, jak se chová vůči ostatním, určitě počet lidí roste a roste. Ale zase nemohl říct, že mu to vadí. Byl za to vlastně nesmírně rád, protože měl zase nějaké to volno a nemusel se bát, jak ho potká na nějakém rohu a tentokrát už doopravdy přijde o život. Klausův život je snad zajímavější, než aby se snažil zabít svého adoptivního syna. Přikývne na její poslední slova, ale už se k tomu dál nevyjadřuje. Těmito slovy to Nai uzavřela a vše bylo vyřešené. Tedy alespoň jedna část a to předání informací k jednomu člověku. Teď se to musí předat k hlavě smečky a pak jenom vyřešit. Vážně doufal, že Jackson neudělá hloupost a nebude jí chtít nějak odpustit. Či se jí snažit zachránit, protože on jí viděl. Viděl ten její pohled a ona už se nedala zachránit. Přesunuli se od Claire k jinému tématu. K takovému více normálnímu a osobnímu. Chtěl se o téhle drobné blond tvářičce dozvědět něco více, než zatím věděl. Poví něco, co jí pravděpodobně urazilo.) Až takhle jsem to nemyslel.. (Poví s kroucením hlavy, aby nedošlo k nějakému omylu. Zrovna on nebyl perfektní, ukázkový muž a sám se někdy choval povýšeně a hlavně namyšleně. Jenže to byla taková jeho image. Namyšlený, povrchní, nebojácný, odvážný "král", který miluje jen a jen sebe. Přesně tohle byla jeho maska, kterou sundával jen před několika lidmi.) Tvoje smůla. (Pokrčil ramena a odfrkl si. Nailah má alespoň dobrý smysl pro humor a to se cení. Má rád lidi, kteří srší humorem a nebojí se říct, co si myslí.) Ale rozhodně by to bylo zajímavé. (Podotkne polohlasně a pak se na pár chvil pohledem otočí na podlahu, ale hned zase zpátky s další otázkou.) Abych řekl pravdu, tak se ti nedivím. (Jemně se usměje.) Já bych tam nevydržel. Smrdí to tam hůř, než ta nejhorší část New Orleans. (Trochu pichlavě řekne a pak už jenom mlčí. Jeho pohled upoutá blyštivý prsten, snubní prsten. Otočí se na Nailah s otázkou v očích, ale ještě nic neříká. Nemůže popřít, že není zvědavý, koho si tady šamanka bude brát. Upije trochu ze skleničky a pak jí s tichým prásknutím položí na stolek.) Tak, kdo je ten nešťastný.. (Zakašle a pak se hned opraví.) šťastný chlap? (Nakloní hlavu mírně doprava a s decentním úsměvem čeká na odpověď.)

(S upíry neměla moc zkušeností. Kdyby měla, možná by přehodnotila svůj postoj k tomuto muži. A možná ne, to nevěděla. Vlastně to nemohl vědět nikdo. Samozřejmě, že jí bylo jasné, s kým to tady mluvila. Tahle osoba před ní už zabila jistě nesčetně osob, ale na druhou stranu taky poznala, že má jakýsi mravní a morální kodex. Bylo na něm poznat, že byl zhnusený tím, že Claire Evans zabila dítě. Každý v téhle společnosti zastával nějakou roli, nějak se prezentoval, přetvařoval. Nasazoval si jakousi masku, která měla skrýt jeho pravé já před světem. Jen málo lidem se ukážeme opravdu takoví, jací jsme. Ona byla přímočará a nepotřebovala se moc přetvařovat. I když samozřejmě měla z tohohle muže před ní respekt. Byla by blázen, kdyby ne, pošetilá, kdyby si ho nehlídala a byla uvolněná na sto procent, což ona rozhodně není i když to tak mohlo vypadat. Vlastně chtěla, aby to tak vypadalo. V tom spočívala její přetvářka dneska. O Claire se už nebavili. Uzavřela to dost jasně. Ona sama doufá, že to smečka opravdu dokáže nějak vyřešit. Bude to pro ni taková zkouška, jak dokáží teď po tom zvratu fungovat. I když tak nějak tušila, že smečka v tomhle obstojí, ale co její alfa? Spíš měla strach o to, jak se k tomu postaví Jackson. Ale to teď řešit nebude, ještě to ani neví. Teď tu sedí s Marcelem, který se jí samozřejmě ptal na různé otázky, protože bylo jasné, že o ní chce něco zjistit. Nedivila se mu. Být na jeho místě, taky by zjišťovala. Může si myslet, že ji svým tvrzením nějak urazil, ale opak byl pravdou, neurazil, spíš pobavil. On to ale v tu chvíli asi opravdu pochopil tak, že se urazila a je dotčená.) Já to tak taky nemyslela. (Podívá se na něj s výrazem: Klid, já nejsem tak prudérní. Po její další větě to ale už vypadalo, že pochopil, jak vlastně myslela celou tu situaci.) Rozhodně moje smůla. (Ušklíbla se a pak se napila ze sklenky alkoholu, kterou jí dolil. Věděla, že další si už určitě nedá, takže pila pomalu. Pak se začnou bavit o tom, jak se jí tu líbí. Nic nezastírá, opravdu měla raději město než zátoku, možná i díky tomu, co se jí tam stalo a k čemu byla donucena. Ale vlkodlaci se do města asi jen tak nevrátí. A zdálo se jí, že i kdyby mohli, tak se jim už ani nechce.) Jo, to máš asi pravdu. (Vydechne nad tím, že to v zátoce smrdí hůř než v nejhorší čtvrti a napije se znovu. Zaregistrovala jeho pohled, jeho otázku v očích a když konečně naznačil, na co se chtěl zeptat, podívala se na svou ruku a prsten na jejím levém prsteníku. Marcel to vlastně docela trefil. Jackson byl rozhodně spíše nešťastný než naopak. Tedy ne, že by byl zase k uzoufání, ale takhle si to rozhodně nepředstavoval. A ani ona ne. Podívá se ale zpříma Marcelovi do očí a pevně odpoví.) Jackson Warren, alfa smečky ze zátoky. (Teď čeká na jeho reakci zase ona.)

(Na pár chvil se zaposlouchal do rozhovorů ve vedlejších místností. Většinou se jednalo o ne moc pěkné rozhovory. Ne každý se zdál být šťastný tím, co za člověka mají v domě. Vlkodlačici, šamanku. Nemohl říct, že to nechápal, jelikož ani on sám v jejich letech neměl rád vlkodlaky či snad čarodějky. Ale později si na ně začal zvykat. Musel, ale nikdy nezapomněl na jaké straně je. Udržoval kontakty s čarodějkami, hrál si často na jejich kamaráda, ale ve chvíli, kdy se mu naskytla šance, využil jí. Sebral vše, co měl a obrátil to proti vlkodlakům a později i proti čarodějkám. Využil toho, jaký měl kontakt s čarodějkami ve svůj vlastní prospěch. V tomhle byl vážně chytrý. Dokázal si vybudovat nějakou tu důvěru, spolupracování a pak pokud se mu naskytla šance, o ničem neváhal a jednal. Teď je to ale jiné. Teď se chová sice stále, tak aby z toho nejlépe vyšla jeho rodina a přátelé, ale už není takový jako dřív. Nesnaží se čarodějkám sebrat moc a podmanit si je, jelikož sám zjistil, že to není nejlepší způsob. Musí jenom přijít na ten dobrý, správný, který bude vycházet pro všechny. Jenže chce on něco takového? Chce snad, aby si každá frakce byla rovná? Vždyť ví, jak jejich první snažení dopadlo. Vše se zhroutilo a to katastrofálně. Proč by teda stejně nemohlo dopadnout i další snažení? Raději se odvrátí od těchto politický myšlenek a přemístí se zpátky na zem, do jeho obýváku. Jejich další rozhovor, poněkud osobní, započne nějakými otázkami. Dokonce nezapomene přihodit nějaký ten vtípek, protože by to pak nebyl on. Ze začátku si neuvědomil, jak přesně svá slova myslela, ale potom už naprosto věděl, jak to myslí. Na její slova, že to tak taky nemyslela nic neřekne a jenom s úsměvem přikývne. Jeho další slova jsou už poněkud více pichlavá, ale Nailah to naštěstí pochopí správně.) Já jsem ale naštěstí muž plný odpuštění, takže pokud se mi omluvíš, najdu ve svém srdci to odpuštění pro tebe. (Hrozně vážným hlasem pronesl, ale vše myslel ze srandy. Snažil se působit, co nejvíce klidně, vyrovnaně, protože chtěl, aby tato schůzka dopadla dobře. Nepotřeboval hned další boje. Stačilo mu, že teď nedávno vlastně o kousek unikl smrti. Jejich téma se přehoupne k New Orleans a k tomu, jak se jí tu líbí.) To mám (Přitaká s kývnutím. Potom už jeho veškerou pozornost upoutá její snubní prsten. Jeho zvědavost mu nedá a začne jí pozorovat s otázkou v očích. Po pár chvílích ticha konečně vyjde z jeho úst i pár slov k tomu. K jeho překvapení je ten, kdo má tu čest vzít si Nai, Jackson. Alfa smečky si bere šamanku. Smečka musí jistě celá zářit a jásat, oslavovat dnem i nocí. Na jeho tváři jde vidět, že je poněkud překvapený, protože slyšel něco málo o tom, že byl zasnoubený s Hayley. Tedy ještě s malou Hayley, nevěděl, zda to ještě pořád platilo.) Tak to teda gratuluji.. (Přikývne.) Dostanu pozvánku a nebo je to jenom pro chlupaté? (Samozřejmě tohle myslí ze srandy. Určitě by nezavítal na takovouhle svatbu. On by nešel snad na žádnou a natož na vlkodlačí. Podívá se na telefon, kam mu přišla sms. Prohlídne si jí a pak mobil schová zpátky do kapsy. Na jeho čele se mu začne tvořit malá vráska.)

(Začali spolu tak trochu vtipkovat. Vlastně by se opravdu mohlo zdát, že jsou to dva kamarádi, co se navzájem popichují a čekají, komu dřív dojde trpělivost, ale ono to tak vůbec nebylo. Rozhodně nebyli přátelé. A asi ani nikdy nebudou. I když ona neměla žádné předsudky vůči upírům, přeci jen, ona byla vlkodlak, on upír, a to se už z přirozenosti docela vylučovalo, aby spolu byli kamarádi, ale neznamenalo to, že by spolu nemohli vycházet, ať už by to mělo být z čistě politických důvodů. Ona nestála o problémy s upíry a pokud o ně stála smečka, tak u ní docela dost narazí, protože ona by je nepodpořila v neoprávněném útoku na upíry. Samozřejmě, kdyby upíři něco provedli smečce, byla by to věc jiná, ale ona by spíš raději zachovala mír, i když věděla, že to je velice křehká záležitost.
Dobíral si ji a ona jen těžce zakrývala pobavený úsměv. Ale omlouvat se mu rozhodně nehodlala, i kdyby to mělo být jen z legrace. Přeci jen, měla svou hrdost, svou pýchu a dominanci a nehodlala se omlouvat jen tak upírovi, i kdyby to mělo být z té největší srandy.) Tak to se budu muset obejít bez tvého odpuštění. (Podotkla na oko zklamaně, ale dala mu jasně najevo, že má to, kam až je schopna s vtipkováním zajít, taky jasné mantinely. A nebo má možná taky svůj určitý kodex, kdy se třeba omlouvá opravdu jen, když to považuje za správné. Na jeho odpověď, že má pravdu jen kývla. Ano, opravdu ji měl. Ona si ale bude muset zvyknout, že zátoka bude jejím novým domovem. Ve smečkách samozřejmě taky bylo zvykem, že si každý žil po svém a scházela se na zavolání alfy, ale tady byla ta soudržnost vlkodlaků pospolu docela překvapivá. I když, jak se to vezme. Bydleli pospolu, ale soudržní vlastně vůbec nebyli. Tahle smečka byla prostě divná, to jí nikdo nevymluví, ale ona bude její královnou, takže by si opravdu měla začít zvykat. Marcel na ni vrhl dost tázavý pohled, když si všiml toho prstenu. Chvíli opravdu nevěděla, co po ní chce, ale on se pak vyjádří sám. Neměla důvod mu lhát nebo nějak zatajovat, že bude ženou Jacksona. Ale jak se zdálo, Marcel možná ani tak nevěděl, co to pro smečku a vlkodlaky tady znamenalo. Asi toho o šamanech nevěděl dost. Ne, že by jí to vadilo. Možná to, co se stane po sňatku, bude pro všechny trochu překvapením. Ale smečka už rozhodně nebude tak bezbranná jako dřív.) Díky. (Ušklíbla se. Vlastně z toho vůbec nevypadala nadšeně a nijak to neskrývala. Byla schopná por smečku a Jacksona fungovat, ale to nic nezměnilo na tom, že se bude ještě chvíli srovnávat s tím, jak to celé dopadlo, že to takhle nechtěla.) Obávám se, že už tak ta svatba přešvihne počet hostů, který by byl pro mě únosný. (Nakrčila nos. Nemá rozhodně v plánu Marcela zvát a je si téměř jistá, že on o pozvání stejně zájem nemá. Spíš ji znovu popichuje. Vyrušila ho sms a ona viděla jeho znepokojený výraz na tváři. Dopila alkohol ve sklenici a postavila ji na stůl. Potom vstala.) Myslím, že je čas, abych odešla. Ty budeš mít asi stejně nějakou jinou práci. (Podotýkala to samozřejmě kvůli té sms zprávě.) Jacksonovi tedy vše vypovím. Ráda jsem tě poznala. (Kývne hlavou a natáhne ruku, aby mu s ní potřásla. Jednala přímočaře. To byla její doména, někdy možná slabina. Ani si vlastně nebyla jistá, jestli byla opravdu ráda, ale při nejmenším považovala toto setkání za zajímavé. Počkala, až jestli jí rukou potřese a pak se otočila k odchodu. prošla dveřmi obýváku kolem upírů, kteří po ní div nezačali prskat. Opravdu se jim nelíbilo, že byla tady a narušila tak jejich komfortní zónu. Vykročila z domu, otevřela si branku a nasedla na svou motorku. Ještě jednou upřela pohled k domu, pak nakopla a odjela zpět do zátoky. Možná, že si nikdo, tedy Jackson, nevšiml, že byla pryč. A možná už ji čekal, aby ji mohl vynadat za její neuváženost. Každopádně, přežila to. A měla informace, které by rozhodně měly Jacksona zajímat.)

(Nečekal, že tenhle rozhovor se nakonec bude vyvíjet tak pěkně. Nailah souhlasila, že sdělí tuto nepěknou novinku Jacksonovi a to je to hlavní. A navíc se ještě dozvěděl něco víc o ní a o jejím životě, za což je samozřejmě také rád. Z vážného rozhovoru se to přehouplo k poněkud zábavnějšímu. Věděl, že Nailah se mu za žádnou cenu nehodlá omluvit a ani on by se neomluvil, ani když jde jenom o srandu. Nerad se omlouval, teda pokud nešlo o prkotinu jako třeba, když do někoho omylem drkl, tak to se zajisté omluvil, ale jinak ne. Vydechne si způsobem, jakoby mu právě prasklo srdce a on vypustil život.) To je smůla.. (Bez nádechu poví a trochu smutně začne přikyvovat. Potom už znovu nasaje vzduch do svých plic. Na pár chvil se přehoupli i k rozhovoru o tom, jak se jí líbí a nelíbí ve městě. Tuhle otázku položil čistě jen ze zvědavosti, protože rád slýchával, jak někdo hezky povídá o tomhle městě. O jeho domově. Sice je tohle město někdy jako minové pole a člověk neví, kdy a kde na něho číhá smrt, ale miluje to tu. Je to místo, kde se narodil, vyrostl. Poznal tu tolik skvělých lidí, získal mnoho nových přátel, dovedností a všeho možného. Tohle město pro něho znamená tolik, že by ho ani nebyl schopen opustit. Možná v té nejhorší možné chvíli, kdy by šlo doopravdy o život a nezbývalo by mu nic jiného, než tohle místo opustit, udělal by tak. Nechápal, jak Klaus dokázal navštívit tolik míst a přitom je všechny tak lehce opustit. Byl v tolika státech, městech, kontinentech. Vždyť on procestoval snad celou zem a přesto si vybral právě tohle místo, kde zakotví. Tohle město asi takhle na lidi působí. Každý si ho zamiluje a nebo ho nesnáší. Ti, co si ho zamilují, už nechtějí odejít a ti, co ho nesnáší, ti raději hned zmizí. Potom všem už se vrhne jeho veškerá pozornost na její prsten. Sám neví, co všechno tak může přinášet šaman, ale kdyby se zeptat, žádnou odpověď nedostane. Možná by si to mohl někde v nějakých knihách zjistit. Přikývne na její dík. Nai rozhodně nevypadala jako natěšená snoubenka, spíše jakoby si ho ani nechtěla vzít. Do jejich vztahů se ale rozhodně nechtěl vrtat a tak to nechal být.) No nevadí. (Odpoví rychle na její otázku. Asi to bude velká událost, svatba vlkodlaka a šamana se neděje asi každým dnem. A pro vlkodlaky v zátoce to musí být skvělá událost. V jeho přemýšlení ho vyrušilo tiché bzučení telefonu, vytáhl si ho a přečetl si sms, která ho moc nepotěšila. Schoval mobil zpátky a jeho výraz zůstal zamyšlený, jakoby byl duchem někde jinde. Na její slova, které přišli hned po té smsce neodpovídal, jen na souhlas přikývl a taky se postavil.) Já tebe taky. (Upřímně odpověděl a přijme její ruku, jemně jí stiskne a potřese si s ní. Potom už jí jenom pohledem doprovází pryč, protože věří, že si cestu najde sama. Dopije svůj obsah skleničky a potom se vrátí do haly, kde stále stojí pár upírů. Všem věnuje jeden dlouhý pohled a pak začne mluvit.) Vím, že se vám nelíbí, kdo tu byl. A chápu vás, ale musíte vědět, že tohle je nutné. Musíme se snažit udržet dobré vztahy mezi vlkodlaky. Nechceme přece, aby naše snažení dopadlo katastrofálně, ne? (Zeptal se jich a místností se rozlehlo několik hlasů. Přikývl na jejich slova a pak mávl na jednoho upíra, aby šel s ním. Vydali se na nějaké místo, kde byli nalezeni mrtví upíři. To kvůli tomu se mu na tváři vytvořila ta vráska a jeho spokojený úsměv znovu zmizel. Vážně se mu nelíbilo, že mu někdo vraždí upíry.)

(Dny se pro něj stávaly kratšími a kratšími. Často ani nepostřehl, že už je konec dne a noc už pohltila celé město. Byl většinu času celý mimo. Snažil se vzpamatovat ze ztráty, kterou si prošel. Někdo by řekl, že to bylo jen pár upírů, ti se dají nahradit, žádná škoda. Ale ne. On to tak nebral. Zemřeli mu členové jeho rodiny. Někteří rukou Claire, ale jiní rukou Klause. Věděl, že obojí je tak trochu jeho chyba. Na Claire se úplně vykašlal a vůbec se jí nesnažil pomoct, natož nějak poslouchat. A Klaus? Toho naštval už jen tím, že stále žije. V tom nebude nijaký vážnější důvod. Doma se sice objevoval často, ale bylo to, jakoby by byl většinu času duchem mimo. V sídle se taky moc neohřál. Tedy snažil se tam být, co nejčastěji, ale přesto neměl moc nálady na nějaké to povídání si.
Dnes ráno vstal poměrně brzy, s Davinou si chvíli povídal a pak se vydal do města. Jenom se tak bezcílně procházel po městě, které tak miluje. Navštěvoval staré bary, místa, kam chodil, když byl ještě mladičký upír. Nakonec se zastavil v kostele. Vešel dovnitř a vzpomínal na doby, kdy se tu konaly jeho schůzky s Jacksonem. Taky na doby, kdy tu ještě byl otec Kierran. Byl to skvělý muž a chyběl mu. Do sídla to vzal okolo baru, kde pracuje Cami. Ani nekoukl dovnitř a klidně prošel okolo, jakoby to byl další bar na této ulici. Do sídla došel a chvíli seděl ve své pracovně, než se rozhodl navštívit jeden salónek. Sešel schody a došel k otevřeným dveřím. Všiml si Gii, jak se snaží hrát na housle. Je mu jasné, jak jí hudba chybí. Ani s ní o tom nijak moc nemluvil. Poslouchal hudbu, která vycházela z violy. Pro něj to byla krásná hudba, nikdy neměl nijak skvělý hudební sluch. Jenže pro Giu to bylo jiné. Nebyla s tímto spokojená a to taky dala najevo, když rozmlátila nástroj o zem. Stále tiše sleduje, co dělá.) Hraješ pořád dobře, víš to? (Zeptal se jí, když konečně vešel dovnitř. Usadil se naproti ní a pohlédl do jejích očí.) Je to pro tebe teď těžké hrát, chápu to. Ale to, že mi rozbiješ nástroje ti nepomůže. (O tomhle samozřejmě vtipkoval a taky to bylo poznat, když dodal pobavený úsměv. Vůbec mi nevadilo, že rozbila tu violu. Sice jí tu nechal právě pro ni, protože věděl, jak miluje hru na housle a podobné věci. Jenže taky věděl, že teď hrát pro ni bude téměř nemožné.) Ty jsi silná ženská, věř mi, dokážeš to. Znovu se naučíš hrát. Rád bych ti pomohl, ale nejsem ten, kdo by to dokázal. Člověk, který mi kdysi byl rodinou, by ti ale pomoci mohl. Možná bych se ho mohl někdy zeptat. (Ví, že Elijah je na tohle ten pravý. Ale jejich vztahy právě nejsou nejlepší. Navíc toho mají sami jistě hodně. Mikaelsonovi toho mají vždycky hodně, co na práci.)

(Vždycky měl rád hudbu a odmala jí byl obklopovaný, ale nikdy neměl hudební sluch, aby rozeznal falešné tóny. Většinou mu všechno přišlo moc pěkné a poslouchal téměř cokoliv. Mávl nad její omluvou rukou. Tohle ho vážně netrápilo, spíš ho mrzelo, jak se trápí. Přišla o něco, co pro ní bylo hrozně důležité a, co byla a snad i zase bude její část.) To nech být. Koupím ti jiné. (Řekne s úsměvem na tváři. Právě jí naznačil, že tyhle tu vlastně byly jen pro ni. Nevěděl, zda se někdo jiný věnoval dřív hudbě, ale o Gie to věděl. Proto jí je tu nechal a je klidně ochotný koupit jí další. Dneska má poněkud lepší náladu. Asi to bylo tou procházkou, kdy zavzpomínal na staré, dobré časy. Trochu si vyprázdnil hlavu a konečně mohl po dlouhé době pořádně přemýšlet.) Přeměna pro tebe byla a je těžší než pro ostatní. Ztratila si něco, co ti bylo hodně blízké. Ale každý něco po proměně ztratil, nejsi jediná. (Pro něj to byl jeho otec, kterého sice nesnášel, ale přesto ho to ranilo. Zabil svého vlastního otce a to v člověku zanechá nějakou tu díru. Jiní třeba ztratili rodiny, museli je opustit kvůli tomu, že jsou upíry. Ale ona ztratila cit, vášeň pro hudbu. Je to mnohem těžší, ale zase má tu výhodu, že to může znovu najít. Bude se tedy muset hodně snažit, ale není to nemožné. Nevnímal to, že ho přerušila, prostě dál pokračoval v mluvení. Nad jejími slovy se upřímně zasměje. Směje se po dosti dlouhé době.) Ne, nemyslím Klause. Tenhle je poněkud víc...galantnější a moc si nepotrpí nad trhání končetin. (S úsměvem na tváři dopoví.) Zkusím se ho někdy zeptat, jestli chceš.. (Rád by to pro ní udělal, alespoň se zeptat. Gia se pro něho za tu dobu, co jí zná, stala velmi důležitým člověkem. Po smrti Thierryho se tak trochu stala jeho pravou rukou. Věří jejímu úsudku a ví, že ona to má v hlavě opravdu v pořádku. Poslechne si její další slova a sklopí zrak. Úsměv se změní ve smutný výraz.) Já vím, chápu to. (Odpoví na její otázku, která přišla hned potom. Opře se o záda a ruce si dá na opěrky.) Žijeme už dlouho ve strachu. Každý den se bojím, že nás bude o jednoho méně, ale nevím, co dělat. Opravdu netuším. Claire, ta která zabila několik našich upírů, už je odstraněná z cesty. Ale pak je tu Klaus, kterému je jedno, že mi zabíjí mou rodinu. Jsou tu i vlkodlaci, kteří žijí ve městě a pořád ke mně chovají zášť. Nebojí se nám ublížit. A já pro vás nechci nic jiného než bezpečí, ale právě teď nevím, jak ho zajistit. (Popravdě jí řekl. Nechtěl jí zatajovat tu krutou pravdu. Přišlo mu dobré, aby to věděla. Zaslouží si vědět, jak na tom je. A on na tom je mizerně. Cítí, že nemůže nijak zaručit jejich ochranu a to ho opravdu ničí.) Jsem rád, že jsi mi to řekla. (Poví ještě k tomu. Vstane z malého křesla a dojde k stolečku, kde má alkohol. Má takový stoleček snad v každém pokoji. Přeci jenom tady všichni rádi pijí, takže ho musí být všude dost. Otevře flašku a nalije si do sklenky. Vrátí se zpátky se sklenkou v ruce a usadí se na křeslo.)

(Velmi si považoval svých lidí a zvláště těch, kteří mu jsou blízcí. Chtěl jí tímto způsobem nějak pomoci, protože věří, že brzy najde svůj cit pro hudbu. Pokud ne sama, jistě jí někdo pomůže. Rozmluvil se trochu víc o proměně, aby si Gia nemyslela, že je v tom všem sama. Rozhodně není. Každý ztratil něco a někteří hlavně svou lidskost. A ta se těžce navrací zpátky. Na její slova pouze přikývl. Ano, jiní se přesto už možná přenesli, ale ona rozhodně ne. Bude jí to trápit hodně dlouho, ale stále má možnost se přes to nějak dostat. Za nějaké té pomoci, ale možná se její cit a vášeň pro hraní znovu navrátí. Nechtěl, aby přišla o velkou část sebe samotné. Nabídne jí, že by pro ni mohl sehnat perfektní pomoc. Na tváři se mu objeví upřímný úsměv, když zmíní Klause. Asi to bude jediný Původní, které dobře zná. Ostatní nikdy nikoho moc nezajímali. Navíc Klaus sám o sobě nejvíce dával vědět, vždycky chtěl být středem pozornosti.) Zeptám se ho. (Slíbí jí s dlouhým pohledem do její očí. Jeho výraz ve tváři se poněkud změnil, když změnili téma. Byla to věc, o které moc mluvit nechtěl, ale neměl na vybranou. Začne mluvit a po celou dobu se dívá do jejích očí. Nechce jí lhát to v žádném případě a proto jí všechno řekne na rovinu. Věci jako, že se bojí, by si možná měl schovávat jenom pro sebe, protože tak moc nezní jako dobrý vůdce. Ale on musel aspoň někomu říct pravdu. Začne poslouchat Giu, která se rozhodla sdělit mu svůj vlastní názor. Ano, Claire je z cesty. Viděl do ve zprávách, nějaká vražda v její chatce. Upřímně za to byl rád, ale raději by se to dozvěděl osobně. Nemůže ale vinit nikoho ze Zátoky, protože ví, jak hodně toho teď mají. Přeci jenom tam měli nebo mají mít svatbu. Netuší, zda už jsou Nai a Jackson svoji, až tak informovaný není. S Klausem to nebude tak jednoduché, ale přesto musí uznat, že její nápad "nechat ho vypěnit" nezní špatně. Na to přikývne a pak si poslechne, co tam má dál. Zamyšleně se podívá stranou, jakoby tento její plán ohledně vlkodlaků vážně bral v potaz. Má ale takový špatný pocit, že vlkodlaci ve městě, na které nemá žádnou moc Jackson, se nebudou chtít kamarádit. Za to možná ti v Zátoce. Ví, že už jednou tento nápad roztrhal a hodil do koše, ale mohlo by se to změnit. Přeci jenom by se mu hodila nějaká ta forma ochrany, která by pocházela od vlkodlaků.) Ten nepsaný mír nezní špatně. Ale asi by nám na to vlkodlaci z města nepřistoupili. Přeci jenom to jsou ti vyvrhelové. To už spíš vlkodlaci ze Zátoky. (Zamyšleně se podívá někam na zem a pak si dojde pro pití. Usadí se zpátky a mezitím Gia dodá pár dalších věcí.) Pokud by jsme nějakým zázrakem dokázali spojit vlkodlaky ze Zátoky a upíry ve městě? Byli by jsme v mnohem větším bezpečí. Navíc by to pro nás mohl být nový začátek. (Odpoví na její slova a napije se. Začne kmitat pohledem z místa na místo, než konečně jeho pohled zůstane stát na Gie.) Nevím, jestli by mi na to ale Jackson přistoupil. Už jednou jsem ho poslal..do prdele. Tentokrát by to klidně mohl udělat on. (Řekne jí jeho obavy. Jackson mu nic nedluží. Nemusí na nic takového přistoupit, ale on by byl rád, kdyby přistoupil. Pomohlo by mu to. Kdyby mu řekl ,v jakých koncích jsou a ,jak moc ho potřebuje, hned by na něco takového přistoupil. Už jenom vidět právě krále upírů, jak prosí vlkodlaky o pomoc. Komické.) Děkuji za tvůj názor. Jsi asi jediná, která se mi nebojí říct do očí, že něco vůbec nezvládám. (Trochu se usměje. Gia je mírně drzá, ale je to prostě její součástí a po proměně se takhle její část zvětšila. A on je za to i rád, protože má někoho, kdo se mu nebojí říct pravdu. Upije ze své sklenky.)

(Rozhodně se pokusí udělat, co nejvíc bude v jeho silách, aby přemluvil Elijaha k pomoci. Gia je pro něj velmi důležitou osobou a proto chce, aby se znovu cítila dobře. Aby znovu mohla hrát a slyšet ty krásné tóny, které bude tentokrát vytvářet ona a ne ostatní. On se vždycky staral o lidi, které má rád a ona nebyla žádnou výjimkou.) Ještě mi neděkuj, nic není ještě jisté. (Podotkne. Nechce, aby si myslela, že je to hned jasné. Protože pak mu to Elijah odmítne a on tak bude za člověka, který neplní sliby. Začali se bavit o tom, co trápí nejenom jeho, ale i jeho lidi. Ne všichni jsou tak odvážní, aby mu řekli pravdu, ale Gia ano. A to na ní obdivuje. Poslechne si její další nápad a začne přikyvovat.) Ty možná nejsi jenom hezká, ale i chytrá. (Trochu jí popíchne. Samozřejmě vždycky věděl, že je chytrá, ale aspoň takhle trochu uvolnil atmosféru.) Mohl bych to navrhnout Jacksonovi. Myslím si, že v tomhle případě by souhlasil i s tím zničením. Přeci jenom to jsou ti, kteří ho zradili. (Vyřkne svou myšlenku nahlas a znovu se zadívá do jejích očí. Oba dva k sobě byli upřímní a on doufá, že to tak bude fungovat i nadále. Chce, aby se stala něčím víc než jenom řadovou upírkou. On už jí dávno bere jako něco víc, ale ona v sobě pořád vidí něco méně. Poslechne si její slova a nad tím posledním se upřímně zasměje.)  Nevím, jestli zrovna tohle by ho přesvědčilo, když nedávno zneškodnil ve svých vlastních řadách jednu psychopatku. (Se smíchem odpoví. Tohle mu vážně pomohlo a vlastně mu vnukla velmi dobrý nápad. Už jednou nad tím přemýšlel, ale pak to kvůli svým obavám zničil. Tentokrát by to ale už chtěl dotáhnout do konce. Upíři a vlkodlaci? Navíc vlkodlaci, kteří mohou ovládat svojí proměnu, to by bylo něco nového. Rozhodně by mu to prospělo a jeho lidi by byli v mnohem větším bezpečí. Což je věc, kterou vždycky chtěl. Upil trochu ze své sklenky a pak se předklonil. Lokty si opřel o kolena a podíval se na Giu, která znovu začala mluvit.) Jasně, kdyby něco, tak řeknu. Užij si zbytek dne. (S úsměvem jí popřeje a dopije obsah sklenky. Tu odloží na zem vedle křesla, aby jí nerozbil. Záda zaboří do měkkého křesla a hlavu zvedne nahoru. Zavře oči a na chvíli jenom tak přemýšlí. Bylo by dobré, kdyby to vyšlo a rozhodně by s tím neměl problém. Tentokrát by pro to byl všemi deseti. Rozhodně by neváhal a okamžitě by jeho nabídku přijal. Už jenom Jacksona přesvědčit. Možná by mohl promluvit i s Nailah. Ta je přeci jenom teď jeho manželkou, takže jistě musí mít nějaké to slovo. A tu by možná mohl ukecat. Vypadá, že je otevřená novým věcem a, že by jí spolupráce s upíry nemusela překážet. Pokud by teda Jackson odolával, zkusil by štěstí skrze Nailah. Po skoro hodince přemýšlení vstane, rozloučí se se všemi a po té se vydá domů.)

(Tyto dva měsíce začínaly být tím nejhorším obdobím v jeho životě. Ztratil člověka, který pro něj byl nejvíce důležitý. Ano, má mnoho svých přátel, mezi které patří Sophie a i Cami, ale Davina pro něj znamenala ještě víc. A on jí ztratil, protože byl jako vždy až moc ochranářský. Tohle je asi tak jediná..poměrně dobrá vlastnost, kterou má společnou s Klausem. I on byl vždycky ochranářský, ale jak Klaus, tak i on to přehnal a stalo se mu to nejhorší. Přišel o Davinu. Potom, co se vrátili z vězeňského světa, se na pár dní vypařil. Nikomu o sobě nedal vědět. Bylo to jako, kdyby se po něm slehla zem. Jednoduše potřeboval být chvíli mimo město, odpočinout si, vypustit. Nebylo to tak, že by úplně upustil páru a začal si užívat ve velkém stylu. To zase ne. Ale rozhodně nebyl úplně tak beránek, ochutnal několik turistů, ale hlavně znovu začal chodit do barů. Před tím..když tu ještě byla Dee, pomalu přestával s tím častým navštěvováním barů a nebo se o to aspoň snažil. Teď mu ale ani ta flaška nepomohla a ani ta druhá. Častokrát ho uspala až ta třetí, čtvrtá flaška. Po těch několika dní se vrátil zpátky do města, kde se stále vyhýbal nějaké té konverzaci s jeho lidmi. V tu chvíli na ně neměl sebemenší náladu a už vůbec nemohl předstírat, jak je všechno v pořádku. Uběhly dva týdny a on už za sebou měl i návštěvu Cami. Hned na začátku schytal jednu štiplavou facku. Ale jemu ta facka nic neudělala, ale Cami se asi trochu ulevilo. Jejich konverzace se ještě chvíli nesla ve špatném duchu, kdy mu jaksi nadávala, jakou blbost udělal. Jakoby to on už dávno nevěděl. Udělal blbost, protože nepočítal s tím, že se na ně Davina vykašle a zachrání Kaie. Cami to samozřejmě myslela trochu jinak. Podle ní byla blbost už to, že ho to vůbec napadlo. Takhle to on ale neviděl. Pořád si stál za tím, že bylo dobré zbavit se Kaie..akorát si měl ten plán lépe promyslet. Měl vědět, že Davina ho tam jen tak nenechá. Měl s tím vším počítat, ale on v tu dobu ani trochu nemyslel na následky. Jen se chtěl zbavit překážky, Kaie. Po těch dvou týdnech se konečně trochu srovnal a začal řešit to důležité. Sešel se Sophie, se kterou se snažil najít způsob, jakým Davinu dostanou zpátky. Musel ale i vyřešit jiné věci a to třeba školu. Jistě, že mu volali, kdy Davina dorazí do školy a tak. On ale těch prvních pár dnů nebyl moc schopný něco vymyslet a tak tam zašel až později. Vysvětlil jim..za pomoci ovlivnění, že se Davina odstěhovala pryč a, že už nebude navštěvovat jejich školu. Co jim měl jiného říct? Že je ve vězeňském světě, protože on tam chtěl zavřít kluka, který dvakrát zabil jeho bývalou přítelkyni a ublížil Davině? Ne, to by asi nebyl nejlepší nápad. Pomalu se všechno začalo vracet do starých kolejí. Znovu začal chodit do sídla, bavil se s upíry, ale pořád byl občas duchem mimo..jakoby nějaká část jeho chyběla. Občas míval sny, ve kterých se opakovalo to samé. Byl zase zpátky ve vězeňském světe, na té zasněžené ulici. Oči měl zaplněné slzami a srdce mu pomalu, ale jistě pukalo. Litoval toho, že jí zradil, cítil se příšerně a pak najednou přišla naděje. Chytil Davinu za ruku a ta svým způsobem spolupracovala. Šla s ním k ostatním a všechno vypadalo tak skvěle. Sophie pronášela poslední část kouzla, když v tom ucítil, jak se ho pustila. V tu chvíli, jakoby se všechno dobré smazalo a on si uvědomil, co se stalo. Ztratil Davinu. Tohle byl jeho sen, který se mu poměrně často zdál a pokaždé byl stejný. Většinu svého volného času se snažil věnovat hledání informací o ascendentu a k tomu, co vše je třeba k provedení kouzla. Spolu se Sophie zjistili, že je třeba krev někoho z rodu Bennettů. Neznal nikoho z nich a kouzlo nemohli použít, tak využili kouzel internetu. Našli hned několik Bennettů, ale nikdo z nich nebyl čaroděj. Proto hledali dál, než našli ten správný rod Bennettů.. z Mystic Falls. Dál už je ale nepostihlo takové štěstí, protože zjistili, že všichni z rodiny Benettů umřeli. Nikdo už nežil a oni tak přišli o další naději. Vrátili se zpátky domů, kde ale pořád pokračoval v hledání. Občas mu pomohla i Camille a naštěstí už mu nevlepila další facky. Jejich setkání probíhala v klidu..četli v knihách, snažili se přijít na něco, co by jim pomohlo, ale nic jiného moc neřešili. Nebylo to jako dřív, kdy se pořád smáli, bavili se. Ne, ona na něj byla stále naštvaná, protože jí zklamal. On to ale už od začátku věděl. Tušil, že na něj jak Cami, tak i Dee, budou naštvané, ale nehodlal vycouvat. Teď se mu to vše ale vymstilo. Nemůže přijít na nic, co by jim pomohlo, co by mohli nějak využít. A tak Davina byla stále ve vězení spolu s Kaiem. Chce už jí mít zpátky..nehledě na to, jak na něj bude naštvaná. Chce prostě vědět, že je v pořádku, zpátky doma, v New Orleans a ne ve vězeňském světě. Sophie po dlouhém hledání přišla na něco, co by jim možná mohlo pomoci a proto se znovu vydali mimo New Orleans. Najít nějakou skálu, kde by se prý mohla nacházet krev někoho z Bennettů. Ani netuší, jak to dokázala, ale byl za to nesmírně rád, protože si mohli ze seznamu odškrtnout aspoň jednu věc. S krví se vydali zpátky do NO, krev raději přenechal Sophie. Tím, že konečně našli něco, se mu trochu spravila nálada. Už z něj nebyla jenom prázdná schránka, ale byl v něm doopravdy člověk. Za ty dva měsíce ho jednou našvtívil i Jackson. Měl štěstí, že za ním přišel až ve chvíli, kdy neměl tak příšernou náladu. Jack mu předal dopis se slovy „Od Claire..“. Poslední, co teď chtěl dělat, je číst nějaký dopis. Odložil ho někam na stolek s tím, že si ho přečte později.
Dva měsíce horko těžko přežil a dneska se rozhodl vyrazit do města. Navlékl na sebe slušné oblečení. Na vodítko připnul Marvina a se vším potřebných vyrazil do města. S Marvem, ze kterého už se pomalu stával velký pes, strávil chvíli v parku, kde jenom tak tiše posedával a pozoroval ostatní. Cestou do sídla si pro změnu koupil kávu. Ne alkohol, ale kafe. Došel před sídlo, kde pustil Marvina, aby se trochu proběhl po zahradě. Vše je oplocené, takže nemá kam utéct. Vleze do sídla, kde pozdraví pár lidí a pak zajde do své kanceláře.)

(Byla tady, byla v New Orleans a věděla dobře, kam má namířeno. Už by ani nedokázala pořádně spočítat, kdy naposledy viděla Marcela Gerarda, svého stvořitele. Jejich cesty se rozdělily za první světové války. Stejně, jako se tam sešly. Situace tehdy nepřála tomu, aby se nemuseli rozdělit. Marcel ji přeměnil, když umírala. Skoro vykrvácela a jen díky jeho zásahu se vlastně znovu probudila. Ale nikdy už nebyla jako dřív. Vlastně do dneška neví, proč ji Marcel přeměnil, proč zrovna ona si vysloužila to, že její život byl obětí války vlastně jen napůl. Jakmile se pod Marcelovým vedením tak nějak dokázala postarat sama o sebe, opustila prostředí, kde by snadno díky ní mohl někdo přijít k úhoně. Pak už ho neviděla. Osamostatnila se a řekla si, že nebude závislá na nikom. I když samozřejmě Macelovi nikdy nepřestala být vděčná, nepokoušela se s ním setkat. Možná i proto, že o něm věděla. Ano, nebyla úplně mimo obraz. Nechávala si zjišťovat informace a Marcel si vlastně vedl v New Orleans docela dobře. Neměla důvod ho nějak rušit, vniknout mu do jeho plánů. Místo toho si ona sama tvořila svou vlastní malou komunitu lidí, tedy upírů. Tak nějak si ale vybírala jen samé muže. Žádnou ženu nebo snad dítě nikdy nepřeměnila. A ti muži byli vlastně skoro vždy na pokraji smrti. Nikoho zdravého taky neměla důvod měnit. A jak, že si svoji novou komunitu našla? Je to asi docela zvláštní, ale sestra u Červeného kříže jí nestačila. Stala se lékařkou. Je to sice docela dost dobrá ironie, že upírka se stala doktorkou, ale perfektně jí to pomohlo v sebeovládání. Vážně se nestalo, aby jí nějaké krev vykolejila, ať jí bylo, kolik chtělo. Poslední dobou ale začala dostávat zprávy, že Marcel se tak trochu potácí na místě, na kterém se rozhodně ocitnout nechtěl. Jeho komunita prý byla zničena a on se jen těžko dokázal zmátořit, protože to nebyl jediný problém, který ho sužoval. Ale bylo jí jasné, že pokud má v klidu řešit svoje ostatní problémy, potřebuje, aby svou komunitu pořádně obnovil. Možná, že přeci jen nebude na škodu, když se po dlouhé době ukáže. Třeba zase za pár dní odjede, to nemůže vědět, ale třeba tu taky zůstane. Marcel jí přeci jen zachránil život a ona by se mu měla nějak revanžovat. A pokud to bude znamenat, že by měla přispět jeho komunitě, jak sebou samou, tak svými muži, kterých měla kolem čtyřiceti, tak to udělá.
Zastavila se před sídlem a upravila si svoje sluneční brýle na očích. Byla obarvená na blond a měla mikádo, na kterém měla udělané krepy. Její rty byly nabarveny rudou rtěnkou a na sobě měla legíny a volnější bílé dlouhé tričko s nějakým nápisem. A samozřejmě lodičky. Milovala lodičky a na rozdíl od některých dam, ona v nich uměla dokonce i běhat. Přejela si jazykem po horním rtu a zamířila k bráně sídla, kterou prostě otevřela aby zamířila dovnitř. Samozřejmě, že Marcelovi upíři ji nenechali dojít daleko. Obklopili ji a ptali se, co chce.) Dobré, pánové. Hledám nejlepší čokoládu ve městě. Jsem tu správně? (Povytáhne obočí, i když to není přes tmavé sluneční brýle moc vidět.)

(Seděl ve své pracovně a díval se skrze otevřené dveře na chodbu, kde každou chvílí někdo prošel. Každý je tu teď jako na jehlách a nikdo nemá pokoj. Stále jsou všichni nervózní a chovají se, jakoby každou chvíli měl hlavními dveřmi projít jejich úhlavní nepřítel. Vlastně to ani tak nebylo nemožné. Klaus mohl kdykoliv přijít a dokončit to, co nezvládl a teď, když tu nemá Davinu, která by mohl provést nějaké kouzlo, povedlo by se mu to. Dosáhl by toho, čeho chce a měl by od něj nadobro klid. Pohlédl na fotky, které tu má vystavěné. Na každé fotce je někdo, na kom mu záleží..Thierry, Diego, Davina, Sophie. Jeho nejbližší přátelé, rodina. A jediný, kdo mu zbyl, je Sophie. Sophie, se kterou měl nejdříve velmi dobrý čistě sexuální vztah, pak se jednu chvíli moc nemuseli a pak..stali se z nich velmi dobří přátelé. Potom přišla ta šokující zpráva, že Davina a Sophie jsou sestry, čímž se přiblížila ještě blíž k jeho rodině. A on je teď rád, že jí má a, že i přes jejich minulost, jsou stále přáteli. Dojde k z části prosklené skříňce a vyndá z ní flašku. Začne si jí prohlížet a pak zakroutí hlavou a vrátí ji zpět. Zavře skříňku, když uslyší hlas. Hlas, o kterém si už dávno myslel, že neuslyší. Byla to snad Jeanine. Dívka, na kterou už téměř zapomněl. Upíří rychlostí se přemístil na schody, které pomalu začal scházet. Nejdříve viděl jen její boty, pak i nohy, následně tělo a pak už jí viděl celou. I když na očích měla sluneční brýle, její rysy poznal a navíc ten hlas. Na tváři mu pohrával překvapený úsměv.) To je trochu rasistické, nemyslíš? (Poví směrem k její poznámce.) Ale máš pravdu..jsem nejlepší ve městě. (Dodá hned potom a naznačí upírům u vchodu, aby si dali odchod. Na tváři mu sice pohrával jemný úsměv, ale v očích byl vidět jen smutek. Stále byl prázdný a měl pocit, že bolest, která mu jediná zbyla, nikdy nezmizí. On už ztratil v životě moc lidí a to už ani čas nezacelí. Dojde k ní a prohlédne si jí od hlavy až k patě.) Přišla jsi si pro pomoc a nebo jsi mi konečně přišla poděkovat? (Trochu si do ní rýpl a dokonce se i snažil vypadat nesmírně uraženě, až možná naštvaně. Teď nebylo ani tak těžké tvářit se naštvaně. Pro něj se stávalo obtížnějším se smát a usmívat než se mračit. Udělal jeden krok ode dveří a ukázal gesto, kterým ji pozval dovnitř. Netušil, proč tu je, ale rozhodně nepřišla postávat přede dveřmi. Projde ven a zavolá na Marvina, který za několik vteřin vyběhne z poza nějakého keříku a doběhne k němu. Pochválí ho, že přišel a pohladí po hlavičce, nařídí mu, aby šel dovnitř a zavře za ním dveře.) Dáš si něco k pití? (Otočí se na ní s otázkou.)

(Tou čokoládou samozřejmě myslela Marcela. Snad to ti upíři pochopili. Na druhou stranu, kdyby to opravdu pochopili, mohli by si to vyložit špatně, a to by opravdu nechtěla. Vzhledem k tomu, že Marcel musel svou komunitu obnovit a i tak moc upírů neměl, věděla, že tohle jsou naprostí nováčci. Rozhodně netouží po tom, aby jim musela nějak ublížit, ale kdyby oni zaútočili na ni, tak to by opravdu zase žádné slitování neměla. Kdo ji znal, tak věděl, že dokáže být optimista za každé situace a ze všeho si dělá legraci. Někdy to až mohlo lézt na nervy, když vtipkovala o vážných věcech. Ale ona svůj život brala jako jedno velké dobrodružství, které si člověk musí užívat, a to bez humoru a nadsázky prostě nejde. Ona si nerada dělala vrásky. Na druhou stranu ale chápala ty, kteří si ty vrásky dělali. Každý se prostě nedokáže oprostit od svých problémů tak, že by o nich vtipkoval a bral to s nadhledem. A řekla by, že Marcel se zrovna nacházel v tomhle období, kdy se mu všechno sypalo pod rukama. Tedy alespoň tak to slyšela. Jestli to byla pravda, to se snad dozví za chvíli, pokud se k Marcelovi dostane. Nemusela na to čekat dlouho a uslyšela jeho hlas. Podívala se na něj a konečně si sundala brýle, které pečlivě složila a dala si je do kabelky. Ještě se zrakem upřeným na svou kabelku mu začala odpovídat.) Ale proč by mělo? Čokoláda je i bílá. (Zazubila se na něj a pokrčila rameny. Vážně se s ním neviděla tolik let a před tím to bylo za tak vážné situace a teď tu oba dva stojí. Měla možná i trochu strach, že mu nebude mít, co říct, ale tenhle pocit opadl hodně rychle.) Samozřejmě. Přeci vím, kam jsem šla. (Mrkla na něj a podívala se na upíry kolem sebe. Nemohla říct, že by jí bylo dvakrát příjemné, jak se kolem ní stále ochomýtali. Trochu se ušklíbne a všechny si je prohlídne, ale nakonec ani nic neřekne, i když by asi měla chuť. Ona byla zvyklá být obklopená svými lidmi, když už tedy. Ale nebyla zase tak paranoidní, že by všude chodila s nějakou stráží. V Paříži se zas tak moc bát nemusela. Na Marcelovi rozhodně bylo poznat, že mu do úsměvů moc není. Jeho ústa se možná smála, ale jeho oči nikoliv. Musel mít opravdu vážné starosti. Skoro, jako by ho netrápilo jen to, že ztratil svou komunitu a ve městě jsou Původní. Popravdě o Davině nevěděla nic. Zase tak do hloubky její informace nesahaly. Ani nevěděla, kdo to Davina je. Byla ráda, když se upíři konečně klidili a ona mohla volněji dýchat.) Proč si myslíš, že chci s něčím pomoci? Nepotřebovala jsem tě sto let. Proč si myslíš, že teď bych měla? (Povytáhla obočí. trošku ho provokovala, přiznává se, ale to k ní tak nějak patřilo.) Pokud jde o to díky, tak s tím bych taky ještě počkala. Tedy alespoň slovní formou jsem ti své díky rozhodně vyjádřit nepřišla. To bych ti napsala spíš už děkovný dopis, než že bych se trmácela až sem. (Vejde dovnitř domu, když pokyne, aby tak učinila. Už bylo na čase. Myslela si, že bude stát na prahu dveří věky. I když to ona by asi stejně nevydržela a prostě sama vešla i bez pozvání. Proletěl kolem ní pes a ona byla tak trochu překvapením bez sebe. Marcel a pes?) Od kdy jsi na pejsky? (Povytáhla obočí a sekla rty údivem k sobě. Ta otázka možná vyzněla trochu jinak, než měla, ale co už, udělala to naschvál, samozřejmě.) Dala bych si bourbon, jak jinak. Tady v New Orleans by to asi jinak nešlo. (Její kroky mířily ještě více do útrob haly.) Slyšela jsem, že máš nějaké trable v Marcelově skromném království čokolády. Nedostatek materiálu, že by? (Našpulila rty a věnovala mu zvědavý pohled.)

(Okamžitě mu bylo jasné, jak myslí tu narážku na čokoládu. Jeanine byla vždycky taková hromádka vtipu, radosti a nadsázky. Občas mu přišla jako nějaká jeho mladší sestra..teda s tím rozdílem, že je o pár odstínů světlejší a mezi nohama má poněkud jiné orgány. Moc dobře si na ní pamatuje, protože to byla jedna z mála žen, které před tím proměnil. Vlastně ve válce proměnil jen ji a pár vojáků. Občas někomu daroval i krev, ale jinak nikoho nechtěl proměnit. Ale u Jeanine udělal výjimku. Byla to velmi šikovná zdravotní sestřička a navíc velmi bojovala se svými zraněními. Nebyla jako ostatní, kteří okamžitě zdávali svůj život. Ona se snažila bojovat, nechtěla umřít, ale žít. Viděl to na ní a proto jí proměnil. Ne, protože to snad byla další pěkná tvářička, kterou viděl umírat. Dal jí tedy svou krev a zlomil jí vaz. Nechtěl jí nechat dále trpět, nezasloužila si to. Válka dál pokračovala a její život procházel změnou v těch nejhorších časech. Musela se naučit ovládat svůj hlad a on jí v tom všem samozřejmě pomáhal. Vlastně i ona pak začala pomáhat jemu. Několikrát si spolu moc dobře užili, prostě takový nezávazný sex. Většinou se to odehrálo po těch tancovačkách, kdy si vojáci trochu mohli odpočinout. Nebylo to tak, že na to skočili rovnou v zátoku, kdy je bombardovali Němci. Zas takový nadrženec to není. Došel až k ní a pozoroval jí, jak si sundává brýle a odhaluje tak své oči.) To ano. (Přikývne na souhlas. Chtěl ještě něco dodat k té bílé čokoládě, ale neměl na to moc náladu. Přišlo mu to jako strašně dlouhá doba od toho, co se s ní rozloučil. Ale teď, jak tu před ním stojí, vybavuje si všechno, co spolu tihle dva podnikali. Dřív se uměli oba hodně odvázat. Bude tomu tak i teď? Netuší, jak moc se změnila, ale zdá se, že má pořád stejný smysl pro humor. Nad její další poznámkou se jen krátce zasměje a z části je jeho smích upřímný. Potom, co na něj zaútočil Klaus, se jeho upíři rozhodli chránit vchod. Nebylo to tak, že by jim to nařídil. Nepotřeboval tam mít dva bodyguardy, které nikoho nepustí dovnitř. Vždyť by bohatě stačilo, aby byli uvnitř, ale když chtěli, tak jim to nebral a nechal je. Snažil se tvářit stále usměvavě, ale stejně nebyl nijak přesvědčivý. Všímavý člověk by si hned všiml, že něco není v pořádku. Svým upírům vysvětlil, co se mu stalo, protože pokládal za vhodné, aby věděli, proč je takový, jaký je. Všichni to samozřejmě pochopili, protože viděli, jak mu na ní záleží. To by taky musel být člověk slepý, aby neviděl, jak mu na Davině záleželo. Když byl okolo ní, měl jakousi potřebu stále jí ochraňovat. Bránit, jakoby byla nějaký ohrožený druh a nikdo se jí nesmí dotknout. Pobídne upíry k tomu, aby je opustili a položí pár otázek Jeanine.) Tak z nějakého důvodu si sem přišla, takže jsem předpokládal, že právě kvůli tomuhle. (Popravdě jí odpoví. Poslechne si její další slova a s úsměvem na tváři zakroutí hlavou.) Dopis? Vážně? (Pozvedne obočí a dívá se na ní, jakoby byla úplně z jiného světa.) Ti nestojím ani za poděkování slovní formou? To mě uráží. (Chytne se za místo, kde má srdce a hraje nesmírně uraženého. Potřeboval teď někoho, kdo neví, co se mu stalo. Někoho, se kterým může vtipkovat a nebo se o to aspoň snažit. Neměl by pořád být jak hromádka neštěstí, měl by se trochu bavit, ale on na to prostě sám neměl náladu. Vyjde ven, kde zavolá Marvina a pak s ním vejde dovnitř. Podívá se na Jean, která mu položí otázku.) To byl dárek pro.. (Na chvíli se odmlčí, jakoby hledal správné označení.) pro někoho z mé rodiny. (Pořád netušil, jak jí má správně nazvat. Davina nebyla jeho dcera a nikdy nebude. Není to jeho sestra, nic takové. Papírově je jejím opatrovníkem, takže ona je jeho svěřenkyně? Tohle je to papírově správné označení. Pozoruje Marvina, který mizí někam v domě a pak se otočí na blondýnku vedle něj, které položí otázku.) Tak jeden bourbon. (Přikývne a pomalu se vydá nahoru po schodech do jeho kanceláře.) Materiálu je dost. Spíš mám málo pracovníků. (Rozhlédne se po domě, jakoby někoho hledal a pak dojde do kanceláře, kde ukáže na gauč, aby se tam Jean posadila.) Umpalumpové se totiž těžce shání. (Ona mluvila o království čokolády a tak k tomu trochu přidal něco málo z filmu Karlík a továrna na čokoládu. Bylo zvláštní po tak dlouhé době pořádně vtipkovat, dokonce se naprosto upřímně zasmál. Samozřejmě jenom svému vtipu. Je mu naprosto jasné, že teď právě své upíry nazval malými skřety, ale nemyslel to zle. Chtěl stále pokračovat v tom zábavném duchu. Znovu přejde k té samé skříňce a tentokrát uchopí bourbon a dvě sklenky. Jednu podá Jean a tu druhou si vezme, nalije do nich po okraj a pak odloží flašku na zem.)

(Tak nějak jí ta návštěva připomněla, jak se vlastně poznali, co bylo tehdy náplní jejich setkání. No, většinou to nebylo nic dobrého, protože zuřila válka. Ona byla sestra, on byl voják. Místo, na kterém se stýkali tedy nejčastěji, byla polní nemocnice, kam Marcel přiváděl zraněné vojáky. Už tehdy si zachovávala nadhled a měla vytříbený humor. Věděla, že jinak by se z války asi zbláznila, kdyby si připouštěla všechny ty hrozné věci až moc, kdyby je řešila neustále ve své mysli. Nedopadlo by to dobře. zřejmě by se z toho už nikdy nevzpamatovala. A navíc její dobrou náladu, nadhled a humor zranění vojáci vždy ocenili. Alespoň se mohli na chvíli uvolnit a nemyslet na tu hrůzu, protože většina vojáků, když se uzdravila, se prostě vrátila zpět do boje. Rozptylovala je tedy a snažila se, aby aspoň na malou chvíli přišli na jiné myšlenky. Válka se na ní ale i tak podepsala. A to hlavně v rozhodnutí, že nezůstane jen u sestry. Samozřejmě, musela čekat docela dlouho, než si splnila svůj cíl stát se lékařkou, protože ovládat svou žízeň bylo někdy opravdu složité. Nakonec se jí ale podařilo to, co chtěla. Vlastně není žádný zakrnělec ani teď. Znala perfektně současnou medicínu a dokonce pracovala jako lékařka v jedné pařížské nemocnici. Tam ale dala výpověď, protože se rozhodla přijet sem za Marcelem. Marcel pro ni představoval hned poté, co ji proměnil taky rozptýlení. Nebyl to jen mentor, který ji učil ovládat žízeň. On ji vlastně učil ovládat úplně všechno. A řekněme, že pára potřebovala být někdy upuštěna a tak si spolu párkrát užili trochu toho kvalitního sexu. Pak ale za nějakou dobu, kdy se Marcel ujistil, že z Jeanine nebude továrna na mrtvoly, odešla. A už Marcela neviděla... až doteď. Vypadal ustaraně, i když se snažil tvářit, že je nad věcí a všechno má v malíku. Něco ho trápilo. Že by to byly opravdu počty upírů? A nebo v tom bylo i něco dalšího? Netušila, ale třeba se to za pár chvil dozví.) Ne, nepřijela jsem kvůli tomu, že bych já potřebovala pomoc. (Slovo já zdůraznila. Možná tak tedy trochu Marcelovi naznačila, proč tu vlastně je. Že to není o tom, že chce pomoc, ani mu nechce poděkovat. Je to o tom, že přišla něco nabídnout ona jemu, pomoc. To ona sem přijela nabízet pomocnou ruku. Od Marcela nic nepotřebovala. On to bude moci brát jako díky a ona si aspoň užije trochu toho vzrušení v novém městě. I když se ještě uvidí, jestli to za to bude vůbec stát. Měla život ráda a nerada by skončila pod drnem. Ale v podstatě, i když to nechtěla přiznat a díky by Marcelovi asi neřekla jen tak, byla mu vděčná a dlužila mu. Tohle bude moci prostě považovat za to, že mu oplatí, co pro ni udělal.) Jo, dopis. Přece bych neutrácela za letenku jen tak. Ale abys neřekl, možná bych ti ho i naparfémovala, aby to vypadalo honosněji. (Ušklíbla se. Opravdu se vlastně nemuseli bavit o žádném dopise, protože ona je teď tady a není tu náhodou.) Je smutné, že tě to uráží, ale mě to v podstatě vlastně ani nezajímá. (Pokrčila rameny a protáhla rty do nezaujatého úšklebku. Pak už sledovala, jak Marcel volá psa. Překvapilo jí to. Nemohla to popřít. Netipovala Marcela zrovna na pejskaře. Ale záhy se od něj dozví, jak to vlastně je. Asi teď momentálně šlápla na vosí hnízdo, protože postřehla, že ten člen rodiny je pro Marcela dost důležitý. Vlastně to ani nemusí být upír, ale taky mohl. Někdo z těch, o které přišel. Rozhodne se ale, že teď do toho šťourat nebude. Když bude chtít, řekne jí to sám. A vlastně ani neví, proč by jí to říkal, když ji dlouho neviděl, ale ona se možná právě proto taky vyptávat na tohle nebude. Když si u něj "objedná" bourbon, tak šlapala po schodech nahoru za ním. Ocitli se v jeho pracovně.) Umpalumpové. Jistě, nedostatkové zboží. (Trochu si pomlaskne a pak si od Marcela vezme skleničku s bourbonem a bez vyzvání se posadí na čalouněnou pohovku, co tam má. Pozvedne skleničku, jako že si připíjí, ale nic k tomu neříkala. Neměla si na co připíjet. Tohle bylo prostě jen takové zdvořilostní gesto. Pak se napije a vydechne.) Takže, co kdybych ti řekla, že nějaké umpalumpy znám a Willy Wonka (ukázala na sebe) je ochotný se podělit s Karlíkem (Ukázala na Marcela) o svůj byznys. (Podívala se na Marcela zpoza hustých řas a zkoumavě si ho prohlížela. Čekala, co jí na to poví.)

(Znovu vidět známou tvář bylo zvláštní. Donutilo ho tak zavzpomínat na dobu, kdy byl ještě malým vojáčkem. Kdy byl nic, jen někdo pod Klausem a nějakém tom vedení města si jenom mohl nechat zdát. Utekl do války, aby se zbavil Klause, muže, který ho omezoval. Ve válce zjistil, že by nebyl zas tak špatný vůdce. Uměl to moc dobře se slovy, dokázal lidi vyhecovat k tomu, aby se sjednotili, bojovali jako jeden muž. Řečnění mu vždycky šlo, ale občas ani to není dostatek. Válka pro něj ale nebyla jenom hrozná. Měl zde velkou zásobu krve..v podobě chutných Němčourů. Ze svých vlastníc se nikdy nenapil, i když už třeba hladověl, dokázal se ovládnout. Vždycky nad sebou měl velkou kontrolu, dokázal svůj hlad zkrotit. Ve válce ale zažil i zábavu. Mladičká sestřička je všechny rozptylovala, rozesmávala. Téměř každý, kdo odcházel z polní nemocnice po svých, měl na tváři úsměv a za to vše vděčil právě Jeanine. Ona jim dokázal vykouzlit úsměv na tváři, přivést na jiné myšlenky. Byla to a očividně pořád je velká koule pozitivity. Teda ne, že by byla tlustá..tak to rozhodně nemyslí. Ale prostě jí v těle proudí tolik pozitivity, že by se z toho jeden zbláznil. Potom, co šrapnel zasáhl Jeanine, rozhodl se jednat. Nenechal jí jenom tak umřít, pomohl jí. Pomáhal jí i potom, co procházela proměnou. Bylo to pro ní ze začátku obtížné, jelikož musela být stále schovaná, aby jí slunce nespálilo na popel. Ale když měl Marcel na chvíli odejít, sehnal jí jeden sluneční prsten. Poměrně decentní a docela i hezký. Vše svým způsobem normálně pokračovalo. Jeanine nadále pracovala v nemocnici a on stále zabíjel Němce, ale pokaždé, kdy měl nějakou pauzu, se jí snažil pomáhat ovládat svůj hlad. Našli si ale i jiný způsob, jakým si pomoci a to sex. Občas si užili velmi dobrý sex, ale nikdo v tom nebylo nic víc. Žádné city. Rozloučili se a pak už jí nikdy neviděl. A upřímně? Myslel si, že už jí nikdy neuvidí, ale ona ho překvapila a přijela za ním až sem. Z Francie. Jejími slovy mu naznačí, že přišla za ním, že přišla pomoci jemu. Trochu udiveně se na ní podíval, jelikož nechápal, jak to ví.) Takže já jsem ten, kdo potřebuje pomoc. (Převede její slova tak, aby bylo vidět, že to chápe. Přikývne uznale a pak se jen jemně usměje. Vůbec neví o tom, že si Jean pořídila jakousi bandu upírů a je ochotná mu nabídnout jakoukoliv pomoc. ) To je od tebe šlechetné. (Poví směrem k tomu, co říkala o dopise. Ani by od ní nic nechtěl. Žádný dopis ani nic. On to udělal, protože chtěl a nepotřeboval nikoho, aby mu za jeho činy děkoval. Dál už se k tomu ale nevyjadřuje.) Nějak jsi zdrsněla. (Řekne k její poznámce a začne se věnovat volání psa. Marvin poslušně přiběhne na první zavolání a tak ho pustí dovnitř, zavře za ním dveře a přejde až k Jeanine, která utrousí nějakou poznámku na Marvina. Ona to bohužel nevěděla, ale právě se mu začala šťourat v otevřené ráně. Něco k tomu řekl, ale dál to moc neřešil. Po její žádosti o bourbon se vydal nahoru po schodech, až k jeho kanceláři. S úsměvem na tváři nazve své upíry Umpalumpy. Na to, co k tomu dodá Jean jen přikývne. Usadil se vedle ní a potom, co oběma nalil do sklenek, pozvedl jí a pak se napil. Poslechl si, co k tomu chtěla dodat. Moc nechápal, proč zrovna ona je Willy Wonka, ale nechal to být a stále jel v tom čokoládovém duchu.) Takže Willy přijel do města, aby mi pomohl? (Zeptal se, jakoby to snad už dávno nepochopil.) Je to moc hezká nabídka, ale jsou to tví upíři a já po tobě nemůžu chtít, aby jsi riskovala jejich životy. (Pohlédne do jejích očí. Ví, jaké to je přijít o někoho ze svých a rozhodně nechtěl, aby to zažil někdo další.) Mám své upíry a..ano trochu se nám nedaří, ale plánuji něco, co by nám pomohlo pomoci a zase rozjet mé čokoládové království ve velkém stylu. (Zakončí to úsměvem, upřímným úsměvem. Její nabídka ho velmi potěšila.) Předpokládám, že budeš chtít ve městě chvíli zůstat, takže si klidně zaber nějaký pokoj, čokoládko. (Oslovil jí a trochu si s tím slovem pohrával.)

(Vydechla a kývla hlavou.) Samozřejmě. Ty jsi tu ten, kdo pomoc potřebuje. A vlastně to tady ani nepopíráš, takže to opravdu bude vážnější. (Změřila si ho pohledem.) Ale krize jednou prostě přijde na každého. (Pokrčila rameny a přešla blíž k němu. Bylo jí jasné, že by nestál o žádný dopis a ona to stejně řekla jenom proto, aby se neřeklo, aby ho popíchla, udělala si legraci. Když mu neposlala dopis tenkrát, neposlala by mu ho ani teď. Prostě si žila svým vlastním životem a nenechávala se ovlivnit už víc Marcelem Gerardem. Oba žili na jiných kontinentech a měli to k sobě daleko. A i přesto, když se nakonec dozvěděla, že Marcel se teď potýká se svou krizí, byla schopná přijet. Dluží mu svůj život. To je fakt, který se nezmění a celých sto let by mu stejně byla k ničemu, protože on se měl dobře a dobře se mu dařilo. Ona si vytvořila svou komunitu v Paříži, on v New Orleans. Situace, kterou ale prožíval teď, byla trochu vážnější a jak se zdálo, jen tak se z ní nemohl dostat. A ona se mu prostě rozhodla pomoci. Možná, že se v ní prostě přeci jen něco hnulo, že mu to dluží a že by její pomoc možná ocenil. Možná se prostě jenom nudila a potřebovala nějakou změnu. Ať tak či tak, teď byla tady. Nabídne mu svou pomoc. Jde na to přes čokoládu, protože se o ní vlastně bavili skoro celou dobu. Tak nějak to na to tedy použije. Byla ochotná mu poskytnout svoje muže. Ale jak se zdálo, on o to nestál. Nebo možná stál, ale odmítl to, protože ji do toho nechtěl zatahovat. A její muže samozřejmě taky ne.) Věděli, do čeho půjdou. Řekla jsem jim všechno a dala jim na výběr. Pokud nechtěli jít se mnou, nemuseli. Ale všichni mě následovali do New Orleans a vážně jsou připraveni, aby ti kryli záda. Vím, že to nejsou tvoji muži a ty jim tím pádem nemůžeš důvěřovat, ale já jim věřím a taky věřím tobě, takže pro ně nebude problém, aby pro tebe pracovali. A já jsem k tomu samozřejmě jako třešnička na dortu. (Usměje se a dopije bourbon.) Rozmysli si to. Máš pravdu, neodjedu hned z New Orleans, ale svoje muže nenechám spát pod mostem, takže jsme si našli hotel. Vlastně jsme si ho zarezervovali celý pro sebe. Ale díky za nabídku pokoje. Vážím si toho, pralinko. (Zasměje se a pak se zvedne z pohovky.) Jak jsem řekla, jsem ochotná ti svoje umpalumpy půjčit. Já jsem k tomu už jako bonus. Ale máš na to přemýšlení čas, protože tě rozhodně ještě míním někdy vytáhnout do klubu. Už dlouho jsem si nezatancovala s válečným veteránem. (Zavtipkuje a mrkne na něj. Pak už prostě beze slova zmizela.)