Vampire Mansion

*Téma Rebekah, kterou začnou rozebírat mu přijde docela vděčným. On sestru zná a rád si poslechne, co na dalšího člena jejich početné rodiny řekne Cami. Podle všeho už Camille poznala většinu z nich. Musí se nad tím mírně pousmát, takže má na rtech slabý úsměv, když se o Rebekah baví. Poslechne si její názor a vypadá chvilku užasle, když od ní slyší ten zajímavý výraz, který ho vzápětí přiměje k úsměvu.* Mikaelsonovské způsoby?! *Zopakuje to po ní a vykulí na ni krátce oči. Vypadá na oko zděšeně, jako by to snad měla být nějaká nepříjemná diagnóza.* Co si mám pod tím představit? *Tohle si moc rád poslechne, protože ho to upřímně pobavilo. Pak krátce zvážní, když mu Cami řekne, že se jí Rebekah svěřila s tím, co jí Klaus udělal. Semkne krátce rty do úzké linky a krátce kývne. Rozhodně se tím, ale nechce dál zabývat. Co se Cami zahojila ruka, snaží se vyhýbat vážným tématům a konverzovat nezávazně. Naštěstí mu Cami pomůže jeho vážnost zase rychle rozehnat. Poslechne si, co Rebekah řekla. Nezajímá se tak ani o to, co sestře pověděla o Klausovi, jako spíše o tom, co dělají tady a dnes spolu. Když slyší, že je dva označila jako přátele, neznatelně si oddechne a znovu se usměje. Je rád, že Cami nikomu o tom, proč teď spolu jsou častěji k vidění, neřekla. Nepotřebuje, aby o tom jeho okolí vědělo. Ještě sám neví, komu, co a jak řekne. Tajit před svou rodinou minulost nechce a nehodlá. Jsou, ale ti, kteří ji potřebují slyšet dříve. Teprve potom o ní začne mluvit i s ostatními. Díky tomu, že nikdo moc o jeho problémech neví, nemusí zodpovídat zvídavé dotazy a vysvětlovat, proč je teď na tom, tak jak je.* Teď už nás znáš skoro všechny. *Pousměje se. Odloží prázdnou sklenici po víně a rozhodne se Cami požádat o tanec. Je rád, že ho neodmítne.* Děkuji. *S úsměvem pak přijme její ruku, kterou jemně chytne a zahákne si ji za svou paži. Chová se teď ke Cami, jako by byla z porcelánu. Vydá se pak s ní na taneční plochu, která je kousek dále. Poslechne si cestou její poznámku. Ta vykouzlí na jeho tváři opět širší, uvolněnější úsměv.* Neboj se. Nikomu nic neprozradím, i kdyby se ti něco takového povedlo. *Ubezpečí ji ve stejném tónu, jako to ona podala jemu. Mezitím dojdou na parket a on ji pak vezme pravou ruku do své levé a pravou ji položí na záda, někam k lopatce.* S tvou muší váhou to stejně jen stěží zaznamenám. *Dodá ještě se zajiskřením v očích a pobaveným úsměvem. Pak s ní začne tančit na melodii, která se šíří domem. Není to žádný specifický tanec, improvizuje. Všimne si po chvilce, že Sophie s Adamem měli stejný nápad. Věnuje se ovšem Camille.* Máš ráda tanec? *Zeptá se jí. Chce dál pokračovat v nezávazné konverzaci a odpověď na tohle, jej zrovna zajímá.*

(Celý večer se dobře baví, i když si na začátku myslel, že to je nemožné. Začíná si myslet, že by opravdu měl chodit více mezi lidi a víc se bavit. Vždyť na tom nebylo nic těžkého. S Michelle strávil pak celý čas od doby, kdy ho odtáhla od Cassandry. Ani Michelle si na ní nepamatovala. Věděla jen, že existuje nějaká sestra Leny, ale nevzpomínala si na jméno ani obličej. Uběhlo už několik hodin od chvíle, kdy sem dorazili a Steven potřebuje na čerstvý vzduch. Hudba byla sice skvělá a dobře se bavil, ale na malou chvíli potřebuje vypadnout ven, Pořádně se nadechnout a užít si to ticho. I když takové ticho tam jistě nebylo. Hudba byla hlasitá a byla slyšet jistě i ven, ale nemůže to být tak hrozné jako tady. Omluví si Michelle a pomalu zamíří ke vchodu. Ze zvyklosti se rozhlíží kolem sebe, když zahlédne Cassandru s nějakým mužem. Vypadá to jako by se ti dva hádali. Přes hlasitou hudbu neslyšel nic, ale její výraz ve tváři a gestikulace rukou mu stačila. Přiblíží se o něco blíže. Ani jeden z nich si ho zatím nevšiml, ale on z této vzdálenosti může konečně něco slyšet. Nerozumí slovům, ale pozná, že tento rozhovor rozhodně neprobíhá v klidu. On na ní zvýší hlas, což se mu rozhodně nelíbí a Cass mu dá facku. Pak do něj začne bušit těmi malými pěstmi a on jí chytne za ruce. Tohle už se Stevenovi rozhodně nelíbilo. V první chvíli si řekl, že je nechá, aby si to vyřešili, ale po tomhle? Neví, proč se ti dva hádají a jemu to jedno. Toho muže nikdy neviděl a nelíbí se mu, jak jedná s jeho švagrovou. Rychlými kroky přijde k nim a postaví se tak, že oba dva teď vidí z profilu. S vážným výrazem se podívá na toho muže.) Okamžitě jí pusť! (Jeho výraz značí, jak moc je právě naštvaný. Jakmile se k němu muž otočí, na nic nečeká a vrazí mu pěstí přímo do nosu. Nebyla to žádná malá rána, ale dal do toho všechnu svou sílu a on měl opravdu velkou sílu. Ještě aby ne. Byl to detektiv, každý den posiloval a měl trénink. Muž byl aspoň o polovinu hlavy menší než Steven. Nedivil by se, kdyby ho tou ránou uzemnil a ještě mu zlomil nos.)

Já ti neberu ten tvůj nápad mě strašně chránit, když si tedy myslíš, že to tak potřebuju! (Vyštěkne.) Ale ten způsob, jakým jsi to udělal? (Podívá se na něj nevěřícně) Na tohle jsi neměl právo. Nikdy jsi neměl právo tohle udělat! Ani jako můj přítel, snoubenec nebo dokonce manžel, tohle jsi nikdy neměl udělat. (Zakroutila hlavou a snažila se uklidnit, ale moc jí to nešlo. Oba si mleli tu svou, jenomže Kol, jako by si ani nehodlal připustit to, že ona je takhle prostě nešťastná, že takhle žít nechce, že takhle trpí.) Nemyslel jsi, že je odsud? Nevěděla jsi o ní? No tak to by sis o ní asi musel nejdřív něco zjistit, než jsi mě do ní šoupnul, ty idiote! (Opravdu nechodí daleko pro sprostá slova, protože je rozzuřená. Takhle snad nebyla rozzuřená ještě nikdy. Kol rozhodl o jejím životě ve věci, která náležela jen jí. A ještě k tomu připravil o tělo mladou holku z úplně cizího covenu. To mu nedocvaklo, že když se to někdo dozví, někdo z covenu Tréme, že bude zle? Coveny mimo čtvrť rozhodně ten tady ve čtvrti nemusí a teď by se zjistilo tohle. No to by byl konec, to by byla válka. Pak mu vyčte to, že on je snad ještě horší než jeho matka, protože ta jim alespoň řekla, co má v plánu. Ona se prostě jen probudila a byla v jiném těle. Ano, byla na něj hnusná, ale chtěla zpátky svoje tělo a on jí ho i přes to všechno odmítal dát zpátky a ona byla zoufalá a v koncích a nechápala, že jí tohle může Kol vůbec dělat. Ať si myslí, že ji tím chrání sebevíc, ona je takhle nešťastná. Tohle pro ni nebyl život. A dalo by se to srovnat s jejím pobytem u Benjamina. Ano, opravdu to srovnává s tímhle, protože tohle je pro ni peklo. Kde vzal to právo tohle udělat? Byl stejný jako Esther, stejný jako Benjamin. Bylo úplně jedno, jaký měl záměr, ale vyšlo to na stejno.) No samozřejmě. A máme to tu zase. Zase žárlivé scény pro úplné nic! (Samozřejmě, že i postřehla to, že o Claire mluvil v hanlivém duchu, ale rozhodně si nebude kazit náladu ještě touhle čubkou, když už ji má zkaženou dost.) Vážně se ti to nelíbí? To je zvláštní, když mě stále nutíš být v tomhle těle proti mé vůli. (Začínaly jí stékat slzy po tvářích. Alkohol byl svině. Její humorná nálada byla ta tam a teď přišla ta část, kdy ze sebe potřebujete vybrečet nejmíň rybník, aby se vám ulevilo. Kol ji držel za obě ruce a ona už neměla sílu s ním komunikovat. Najednou se tam ale objevil Steven. Byla z toho celkem překvapená. Nevěděla, že byl teď někde poblíž a jen doufala, že je neslyšel, i když to by ji asi takhle nebránil. Nakonec dal Kolovi pořádnou ťafku do nosu. Vykulila oči a sledovala, co to udělalo s Kolem. Nemůže říct, že by jí to bylo zrovna příjemné, že tu Kola někdo bije, ale Steven se zastával jí.) Stevene! Ne, to... nech ho prosím už. (Chytila Stevena za ruku, aby nepokračoval v nějakém svém zásahu.)

*Naštěstí už to špatné vyšumí, alespoň pro tuto chvíli a začnou se baví o příjemnějším tématu a to je jeho sestra. Zmíní se o něčem, co Elijaha zaujme a jen se nad tím pousměje, jelikož ví, že to bude muset vysvětlit. Což vlastně pár sekund taky od ní chce. Nadechne se zhluboka.* Připomíná mi tak trochu tvého bratra. Vadí ti někdo? Prostě se ho zbav. Ne, že bych to schvalovala, ale máte to v rodině. *Usměje se na něj. Ví, že zrovna takový Elijah není, ale další Mikaelson jménem Kol s něčím takovým nemá taktéž problémy, co už se stihla dozvědět a proto použila právě tohle přirovnání. O něco zvážní, když ji Elijah připomene to, co ji vlastně řekla už Bekah. Klaus ji zavřel do rakve a je jenom dobře, že netuší o té další věci, protože opravdu toho vědět více právě teď nepotřebuje. To poslední, co by chtěla je se snad s Klausem hádat. Taky mu odpoví na to, co řekla přesně Rebece na to s kým vlastně tady je a jak to má. Tak nějak se mu zapomene zmínit, že se před Rebekou prořekla, ale ona nechce zkrátka kazit tu atmosféru, co mezi nimi je a tak si to raději nechá na pozdější dobu. Pokud tedy na to nezapomene, což by vážně neměla. Nechce, aby byl na ni pak nějak naštvaný. Přikývne souhlasně na jeho slova.* Skoro ano. Ještě neznám vašeho bratra Finna, ale asi ani nestojím o to, abych ho poznala. *Řekne mu upřímně. Tak už ví o pár věcech, co se stalo a co udělal a hlavně jak moc stojí při jejich matce. Od někoho takového by se raději držela dál. Chce se od něj držel dál. Když ji požádá o tanec, tak neodmítne a usměje se při jeho poděkování. Podá mu svou ruku a zamíří s ním k parketu, přičemž se ho nezapomene upozornit, že by mu mohla pošlapat boty a byla by ráda, kdyby se o tom raději nezmiňoval. Všímá si toho jak je k ní „něžný“ dalo by se říct. Pravděpodobně za to může ten incident venku. Chytne se ho a začne s ním pomalou tančit. Zasměje se znovu.* Pro někoho jako ty musím být lehká. Připadá vám upírům vůbec něco těžké? *Zeptá se ho se zájmem. Opravdu ji to zajímá, zda se jim něco zvedá těžce. Co třeba traktor? Ne, pravděpodobně ani s tím by neměli problém. Snaží se pohupovat do rytmu hudby, ale je pravda, že občas je trochu mimo rytmus. Raději to nechá na Elijahovi, aby to řídil, když ona je ve velmi dobré náladě. Zavrtí hlavou.* Nejde o to, že bych ho neměla ráda. Já jsem v něm špatná, Elijahu. *Usměje se na něj tak, že ukáže řadu bílých zubů.* A myslím, že teď jsem v něm ještě horší. Moc netančím. Jde to poznat, že ano? *Usměje se trochu pobaveně. Začíná ji už fakt z části přepadat únava. Není zvyklá pít tolik alkoholu a díky tomu začíná být z části unavená.*

Jenom přikývne, když řekne, že mu ji někdy představí, už k tomu nic neříká. Třeba ji ještě nepřipravila na to, že by se měla vidět s čarodějem, který moc upíry nemusí. Určitě by jí nic neudělal, když by tam byla Sophie a když by věděl, že je to její dobrá kamarádka. Možná že Sophie říkala, že bere Genevieve i jako rodinu. Není si teď jistý. "Neber," řekne a zaculí se na ni. I kdyby mu jeho názor chtěla brát, nenechá se. Prostě byl ten chlap zvláštní. Byl zvláštní a motal se kolem ní. Nelíbil se mu. Hlavně když se dozvěděl, že se přátelí s Claire. Nakonec by sem dovedl i ji, to by to dopadlo. Claire se Sophie by se navzájem pozabíjely za to, co se stalo posledně. "No to doufám, že o mně někde za mými zády neříkáš, jak jsem příšernej," řekne a krátce se zasměje. Doufá, že je jí s ním tak příjemně, jako jemu s ní. Adam se se Sophie cítí moc dobře, baví se s ní, nikdy zatím nenastala taková ta trapná chvíle ticha, kdy si neměli o čem povídat. Vždycky se něco našlo. "No, po tobě asi ne. Ty jsi tak normálně upovídaná," řekně s úsměvem. On vlastně ještě neví, že to v jejich rodině bylo trošku složitější, že neměly stejné rodiče. Sice mezi nimi byl menší rozdíl ve vzhledu, ale to bylo normální - ne všichni sourozenci si byli nějak extra podobní. "Je to komerční a hloupej svátek. Ale tak hodí se to, když má člověk třeba bar, ne?" koukne na ni a pousměje se. Je si vědom toho, že dneska se kšefty doslova pohrnou, zvlášť v jejím baru. K těm barvám už nic neříká. "Tak takhle si aspoň budeme připadat jako alkoholici oba dva," řekne a zasměje se. "Tohle město je zvláštní. Piju tady mnohem víc než jinde. A to jsem se zapřísáhl, že budu abstinent," ušklíbne se. "To jako vážně? Nechala bys mě spát v nějakým malým kamrlíku, kterej by mi tvůj upíří kamarád nechal? Ty jsi teda," zavrtí nechápavě hlavou a zatváří se ublíženě. Samozřejmě to všechno myslel jenom z legrace. "Tak ti lidé jsou potom hodně divný. Nevim, proč bys někomu měla lézt na nervy." To snad ani nejde, aby někomu vadila. Vždyť to byla milá a hodná holka. "A ještě že jsem to udělal, co? Jinak by to třeba hrát nezačali!" řekne a zaculí se na ni. "Já jsem originál," zasměje se spolu s ní a potom si ji dovede na taneční parket a jednu ruku jí položí zezadu na záda a druhou na bok. Donutí ji tím, aby se k němu přiblížila maličko blíž. "Přece nebudeš půl metru ode mě," koukne se na ni pobaveně a nakonec se usměje.

"Řekni mi, jak jinak jsem to měl udělat?! Neposlouchala bys mě. Nechtěla jsi ani slyšet o tom mym plánu, jak se Esther zbavit, pořád jsi mlela svou o tom, jak dostanete Finna a tím ji odzbrojíte. No bože, tak by přišla o Finna, nějak by jí to nevadilo! O to spíš by usilovala o to, aby zase získala tebe a tím na svou stranu mě. Prostě jsem to musel udělat. A udělal bych to znovu, kdyby nastala takováhle situace. Ty prostě nechápeš, že když je tu ona, tak jsi v nebezpečí?" podíván se na ni tázavě. Už ho to nebaví, pořád opakuje, jak ona, tak i on. Tahle hádka je zbytečná, vždyť vůbec nic nevyřešili a ani se k tomu neschyluje. "A co by se změnilo, kdybych si o ní něco zjistil? Možná tak by jsi od začátku věděla, v jakém těle teď jsi. A co jako? Já bych to tělo neměnil, tahle čarodějka je mocná a ty moc potřebuješ, chápeš to?" Je na něj sprostá a on to chápal. Vždyť on taky Esther nadával, když udělala to, co udělala. Možná si s ní byl podobnější mnohem víc, než si doteď myslel. Možná jablko nepadlo daleko od stromu. Jediný rozdíl mezi nimi byl ten, že Kol to dělá, aby Gen ochránil, ne aby napravoval svou obrovskou chybu. "Pro úplné nic? Kdyby ses s nim viděla!" Podle něj s ním prostě flirtovala a kdyby tu nikdo nebyl, bůhví, jak by to dopadlo, když byla opilá. "Sakra, Genevieve!" řekne ztrápeně. Ne, nelíbí se mu to. Miluje ji a nechce ji trápit, ale nic jiného mu nezbývá. Ona začne plakat a začne ho mlátit pěstma do hrudi. Nenechá ji to ale dělat dlouho, protože ji chytne za obě zápěstí a podívá se na ni. V tu chvíli se ale ozve nějaký hlas, který už někdy slyšel, Kol se za ním otočí a přiletí mu obrovská rána do nosu. Je slyšet hlasité křupnutí. Skoro v té samé chvíli mu začnou z nosu téct proudy krve a on začne ztrácet rovnováhu. Najednou se mu motá hlava a je mu na omdlení. Zády narazil na zeď a ač to nechtěl, snažil se totiž udržet na nohách, prostě se pomalu poroučel k zemi. Teď tam seděl opřený o zeď a držel si nos. Vypadal strašně, jako by měl každou chvíli omdlít.

(K Lorentovi už nic neřekne. On na něj měl jiný názor a ona taky. Ale tohle mu rozhodně nechce brát a ani ho nějak nutit, aby ho víc poznal. Ona sama Lorenta neznala, tak proč by jí mělo záležet na tom, jaký názor na něj má Adam? Zasměje se krátce.) Jistě. Hned jak odejdeš někam daleko, tak tě začnu pomlouvat s nejbližší osobou, na kterou narazím. Třeba támhle s tím nevkusně vypadajícím chlapíkem. (Poukáže na jednoho muže, který měl na sobě až moc nepadnoucí oblek a vlasy rozježené na všechny strany. Stál u baru sám a popíjel whiskey nebo bourbon.) Zklidnila jsem se. Kdybys mě znal před čtyřmi roky, tak by jsi řekl něco jiného. (Opravdu se zklidnila, ale i dneska dokázala být ukecaná a šílená jako nějaký puberťák.) To se určitě hodí. Jsem zvědavá na dnešní tržbu. (Určitě bude vyšší než v normální den, ale pochybuje, že bude nějak extra velká, když tu Marcel pořádá takovou párty. Nebýt téhle párty jistě by bylo v baru víc lidí, ale Marcelovi to rozhodně vyčítat nebude. Párty byla skvělá a ona se tu dobře bavila. Zasměje se.) Nedokážu si tě představit jako alkoholika. (Přimhouří lehce oči a nakloní hlavu na stranu.) New Orleans. Tady tady alkohol teče proudem a je těžké odmítnout. (Pokrčí rameny a hlavu opět narovná.) Dobře, mohl by jsi spát na zemi v mé velké ložnici na jednu noc. (V její tváři je stále ten pobavený výraz a lehký úsměv.) Nechovám se ke každému mile a s každým nevycházím tak dobře jako s tebou. Takový je prostě život. (Člověk se prostě nemůže přátelit s každým. A jí to nijak neštve. Má svoje blízké přátele a ti jí rozhodně stačí. Zavrtí hlavou s úsměvem a pak dopije svou vodku. Odloží sklenku na bar a přijme Adamovo ruku. Dojdou společně na taneční parket. Levou ruku mu položí na lopatku a pravou na bok jeho hrudi. On si jí přitáhne o něco blíže k sobě. Zvedne malinko hlavu, aby se mu mohla podívat do očí.) Chtěla jsem zkusit, zda se dá i takhle tancovat. (Řekne s humorem. Ani před tím od něj nebyla nijak daleko, ale teď byla opravdu blízko něj. Stačilo by udělat jen malý krůček ještě blíž a byla by přitisknutá přímo na něm. Začnou se pohybovat do rytmu písně. Vedení nechá na něm, i když jí tanec rozhodně nedělá problémy. Jen nechce, aby se v nějakém kroku náhodou neshodli a pak by to mohlo dopadnou katastrofálně.)

(Ten muž chytil Cassandru za zápěstí a to už se Stevenovi vůbec nelíbilo. Nenechá přeci nějakého chlapa, aby křičel na jeho švagrovou a ještě jí takhle surově chytal za zápěstí. Ano, on v tom viděl pouhou surovost, i když doopravdy jí ten muž nijak neubližoval. Přijde k nim a okamžitě mu řekne, aby jí pustil. Byl naštvaný a to hodně. Když se na něj otočí, vrazí mu pěstí mířenou přesně na nos. Mohl mířit klidně zespoda na čelist a muž by jistě skončil hůře než právě teď, ale to mu přišlo už až moc. Se zatnutými pěstmi se dívá, jak muži začala téct krev z nosu proudem a pomalu se poroučí k zemi. Ucítí na své ruce něčí dotyk a je mu hned jasné, že to je Cassandra. Kdo jiný by to taky mohl být? Otočí se k ní a jeho výraz ve tváři se o něco změní. Nebyl už jen naštvaný, ale měl také starosti. Snad nikdy neviděl, že by se Cass s někým takhle hádala. Vrátí se pohledem k tomu chlápkovi a probodne ho pohledem.) Drž se od ní dál nebo neskončíš dobře. Varuju tě jenom jednou. (Kdyby jen věděl, že tenhle muž je Kol Mikaelson nejspíš by se do něj pustil znova a neskončil by jen se zlomeným nosem. I když by vlastně neubližoval Kolovi, ale tomu muži, kterému patří tohle tělo. Stočí pohled opět ke Cassandře a celou si jí prohlédne, jako by se chtěl ujistit, že je naprosto v pořádku. Až teď si všimne slz, které jí stékají po tváři. Vydechne.) Myslím, že je čas, jet domů. (Po tomhle by jí už jistě Steven nenechal samotnou a opravdu by bylo nejlepší, kdyby prostě odjeli z téhle párty.)

*Těší ho, když pokračují s Cami v rozhovoru na odlehčená témata. Díky tomu se prostě uvolní, vypne, ale tak, aby nad sebou pokud možno stále měl kontrolu. Nakonec nápad jít sem nebyl tak špatný tah. Jenom ten začátek by smazal nebo poopravil. Možná, ale jako by se tím pročistil vzduch. Moc nad tím nepřemýšlí. Baví se s Camille a právě ho nejvíce zajímá termín, který před tím použila a nyní si od ní poslechne vysvětlení. Jako by pro ní bylo složitější to vysvětlit, ale přesto se nedá odradit a čeká, až se vyjádří. Mírně se usmívá, ale to, jak to odůvodní moc úsměvné není. Přesto je to pravdivé tvrzení. Nemůže, než souhlasit a tak se nad tím dál usmívá, i když tak trochu i omluvně a pokývá nad tím hlavou.* Máš pravdu. Ale bude to nejspíše tím, kým jsme se stali i tím, jak dlouho už žijeme. Bereš pak svět i lidi okolo trochu jinak. *Odvětí a chvilku nad tím přemýšlí. Dál už to nerozebírá a posune se k dalším tématům. Proberou Rebekah a Klause a svým způsobem tak část rodiny. Nad chováním Klause už také dnes nechce rozjímat a kazit tak náladu Cami. Je, ale rád, že Camille neřekla Rebekah skutečný důvod toho, proč se stýkají. Je jí vděčný, že to nechává na něm, komu co poví. Usmívá se na ni za to potěšeně, ale neřekne, proč.* Toho ani poznat nechtěj. *Zavrtí hlavou, když se dostanou k Finnovi a mírně se při tom zamračí.* I když na druhou stranu, odborná pomoc by se mu hodila jako sůl. *Pokračuje z části vážně, zčásti pobaveně, protože ho napadne, že by Camille v jejich rodině mohli zaměstnat na plný úvazek na dobu neurčitou, s jejich ustavičnými problémy. Tahle představa ho pobaví. Zacukají mu nad tím koutky úst.* Je to beznadějný případ. *Uzavře pak téma Finn. Tohle téma není moc zábavné ani lehké na večírkové povídání. Požádá Camille o tanec a když souhlasí, odvede si ji na taneční plochu. Při tom je k ní opatrný, pozorný. Dává si na tom extra záležet. Nechce Cami ani za nic znovu nějak ohrozit nebo ublížit. Začnou po té spolu tančit. Cestou tam se ho Camille snaží vyděsit, že mu pošlape boty. Jemu to přijde úsměvné, protože z něčeho takového u ní strach nemá. Také podle toho ve stejném odlehčeném stylu reaguje. Docela dobře se nad tím společně baví. Během tanečních kreací do rytmu hudby si dál povídají.* Lehká, křehká, zranitelná... *Odvětí na její slova. Pronáší to jemně, jako by tím význam slov chtěl ještě podtrhnout. Mírně se na ni pousměje.* Pro nás je těžkých spousta věcí, Cami. *Poznamená pak na její otázku vážně, ale hned pokračuje, nenechá jí reagovat, protože chápe, že to myslela jinak.* Zatím jsem zvedl a unesl vše, co bylo potřeba. *Odpoví jí s pousmáním. Mezitím se pohybují po taneční ploše mezi dalšími tančícími páry. Občas při tom zahlédne Sophie s Adamem. Sophie vypadá, že se dobře baví a tak se vzdá myšlenky promluvit si dnes s ní, alespoň krátce. Nejvíce ho zajímá, jestli má Esther pravdu o Finnovi. Věnuje se dál Camille. Zeptá se jí na tanec. Poslechne si její odpověď a hned na první pohled je na něm znát, že tomu moc nevěří.* Možná si neměla štěstí na dobrého partnera. *Poznamená s pousmáním. On má hudbu, tanec a vše kolem toho moc rád. Má ovšem velmi málo možností se tím zabývat. Hlavně v poslední době.* A taky si myslím, že se v tomhle podceňuješ. Ještě jsi mi ani jednou na nohu nešlápla. *Pokračuje dále a pobaveně se usmívá. Je teď o sto procent jiný, než ještě před pár desítkami minut.* Tančíš moc pěkně. *Pochválí Cami. *Ale lépe by to šlo na něco, na co znám kroky. *Poznamená pobaveně. Tohle je, jen čistá improvizace. Ještě chvíli tančí. Mezitím si stačí všimnout nějaké roztržky nedaleko nich. Dva muži a drobná žena. Ani jednoho podle tváře nezná. Netuší, že je to Kol a Genevieve ve svých nových tělech. Přestane si jich brzy všímat. Řešení rvaček a konfliktů přenechá hostiteli tohoto večírku. Na Cami si začne všímat, že je unavená. Když dohraje písnička, tak se vydají z taneční plochy pryč. Cestou ze jí zeptá, jestli už nechce jít domů. Camille jeho návrh velmi ráda přivítá. Proto z večírku odejdou. Odvede ji ke svému vozu, pomůže nasednout a když se on usadí na svém sedadle, nastartuje a odjedou. Cestou si spolu povídají a domluví si program na další den. Camille, ale po chvilce přestane reagovat na jeho slova. Pohlédne na ni, aby zjistil, proč mlčí a všimne si, že usnula. Přijde mu to úsměvné. Camille vypadá roztomile, když spí. Nechce ji budit a tak se rozhodne pro malou změnu. Místo k jejímu bytu zamíří k Abattoir. V jeho zdech je spousta pokojů připravených pro nečekanou návštěvu. Když zastaví před domem, odnese pak Cami do jednoho takového, kde ji uloží do postele. Nevidí žádný problém v tom, když u nich přespí. On sám to také zkusí, jít spát.*

"Tak to už asi nebudeme kamarádi, když mě takhle pomlouváš, Sophie," řekne a nechápavě zavrtí hlavou, "tohle jsem si o tobě vážně nemyslel!" Na chvíli udrží vážnou tvář, ale potom se začne smát. "Chudák chlap, tomu teď dala košem nějaká ženská a my si z něj děláme srandu," řekne s úsměvem na rtech. Takhle nějak tady vypadal Adam, když ještě nenašel Sophie. Teda kromě toho nepadnoucího obleku a alkoholu, jemu oblečení padlo dokonale. "Zklidnili jsme se oba dva asi. U mě bys teda musela jít v historii trošku dál, než jen čtyři roky... Ale stálo by to za to, ti povídám. Kdybys mě viděla, asi by ses tady se mnou teď nebavila." On se choval strašně. Alkohol, občas nějaké i ty drogy... Ale o tomhle už si se Sophie povídali. I ona mu řekla něco o tom, jaké bylo její dospívání. Taky nebylo zrovna klidné. "Příště půjdu dělat velkou tržbu tobě, ne Marcelovi," řekne a ušklíbne se. V Rousseau's se mu to stejně líbilo víc, bylo tam příjemnější prostředí a majitelka. Zasměje se, když řekne, že si ho nedokáže představit jako alkoholika. "Já už teď sebe taky ne, abych pravdu řekl," řekne s přetrvávajícím úsměvem ve tváři. "Zvlášť je těžký nechat pít samotnýho někoho, jako jsi ty," zaculí se na ni a potom se začnou bavit o tom, že by mohli spát tady u Marcela. Samozřejmě je to všechno jenom legrace. "Na zemi bych byl celej rozlámanej, to ti pěkně děkuju," řekne uraženě, ale je vidět, že to jenom hraje. "Nějak si neumím představit, že ty se dokážeš chovat nějak jinak než mile. A jestli dokážeš být na někoho hnusná, jsem rád, že to nejsem já," pousměje se a potom ji svým originálním způsobem vyzve k tanci. Nechá ji, aby si ruce položila kam chce a i on potom udělal to samé - jednu ruku jí položil na záda a druhou na jeden bok. Přisunul ji k sobě trošku dřív se slovy, že přece nebude tak daleko od něj. "Tak jako dalo by se to, to určitě, ale takhle je to mnohem příjemnější," řekne a usměje se na ni. Nějakou chvíli se pohupují do rytmu písně a Adamova ruka, která je na zádech, se začne posunovat pomalu dolů. No co, proč to nezkusit?

(Věděla, že už nemá cenu řešit to, že ji chce chránit a co jí vlastně udělal. Nedohodnou se spolu na ničem stejně, jako se nedohodli prvně. Není pravda, že by nerespektovala jeho plán, ale jí prostě vadilo, že se nic nedělo, že nikdo nic nepodnikal, že Esther si stále mohla dělat, co chtěla. Možná, že kdyby jí dal víc prostoru pro to, aby si ještě víc zvykla na jeho nové tělo, tak by nakonec i sama přišla s nějakou inovací jeho plánu, jak to tedy udělat, aby si získal její důvěru, ale přitom ji začal pomalu potápět. Ale nedal ji ani šanci. Hned ji přesunul do jiného těla a doufal snad, že ona mu za to ještě poděkuje? Ne, to tedy ne. Byla z něj a z jeho chování opravdu zklamaná. Zasmála se tomu, jak jí řekl, že se měla vidět, když byla s Lorentem.) Vážně? A co jsem měla vidět? Jak se bavím s chlapem? Představ si, že jsem ty jeho řeči brala s rezervou a dělala jsem si z toho legraci. A s těma řečma přestal v momentě, kdy se dozvěděl, kdo jsem, pak už se se mnou bavil normálně a o nic se ani nesnažil. A i kdyby snažil, je vidět, co si o mně myslíš, Kole Mikaelsone. Ale zajímavé je, že takhle je to s každým chlapem, se kterým prohodím pár slov, nebo se kterým se znám. Žárlíš úplně bez důvodu na všechny. Copak si to o mně myslíš? (Podívala se na něj s povytaženým obočím.) Já nejsem zasraná Claire Evans, abych lezla do postele každému, o kterého jen zavadím pohledem. S kolikati si myslíš, že jsem tě podvedla, hm? Protože já ti můžu říct přesnou číslovku. Nula. (Procedila to mezi zubama. Ale už ze všeho byla unavená a znechucená a když jí Kol stejně nechtěl vrátit tělo, tak i začala plakat. On ji držel za zápěstí, ale pak přišel Steven a dal mu takovou ránu, že Kolovi začala téct z nosu červená. Jenomže nějak nechtěla přestat a Kol toho měl hodně vypito a najednou se začal kácet k zemi a vypadalo to, že snad i omdlí. Odpojila se na malou chvíli od Stevena, kterého předtím upozornila, že má přestat. Klekla si ke Kolovi, on už se mezitím válel na zemi. Tohle pro něj opravdu nebyl moc šťastný den. Obličej měl celý od krve díky tomu nosu a i oblečení se mu začalo barvit. Zamumlala neslyšně pár slov a Kolovi přestala krev téct. Do té doby se tvářila docela starostlivě, pak se ale otočila na Stevena, když řekl, že je čas jít. Setřela si ještě poslední slzy z tváří.) Jo, jo. Pojedeme domů. Díky, že mě hodíš. (Kývla na něj hlavou. Dneska se dokonce dozví, kde ta holka bydlela. Vstala od Kola, ještě jednou se na něj podívala a nakonec v doprovodu Stevena z té párty odešla. Celou cestu k autu mlčela. Nevěděla, jestli s nimi pojede i ta Michelle, ale nejraději by odsud zmizela prostě hned. Čekala, až jí Steven otevře auto. Když tak učinil, tak do něj nastoupila a opřela si čelo o okýnko. Byla dost opilá, ale ta hádka ji přiměla přeci jen trochu vystřízlivět.)

Promiň, ale nemůžu za to, že jsem taková mrcha. (Pokrčí rameny a chvíli se tváři stejně vážně jako Adam, ale pak se na chvíli rozesměje. Koukne se opět na toho muže a chvilku si ho prohlíží.) Nebo se teprve nějakou snaží sbalit, ale nemá na to odvahu. Kdo by taky měl v tom obleku? (Povytáhne obočí a podívá se opět na Adama. Ale asi by opravdu neměla pomlouvat nějakého neznámého člověka jen kvůli oblečení. Třeba prostě nemá na lepší oblek peníze nebo netuší, jak si správný vybrat. Raději ho přestane řešit.) Možná bych se s tebou bavila, co ty víš. Nemám předsudky. (Pousměje se a pokrčí rameny. Popravdě by jí docela zajímalo, jak se tehdy choval. Tedy věděla to díky vyprávění, ale zažít to, je přeci jenom něco jiného. I když díky těm drogám, které si občas dal, by ho nejspíš odsuzovala. Neměla ráda drogy, byla to jen hnusná chemie.) To abys zval všechny lidi v baru, abys mi tam udělal velkou tržbu. (No tím by jí určitě udělal velkou tržbu, ale nechce si představit pak, kolik by musel Adam platit.) Snad se jím tady v New Orleans nestaneš. (Ona si jedním časem opravdu připadala jako alkoholik, i když si to nepřiznávala. Ale pak raději alkohol omezila. I když se zdá, že ho pije i tak moc, rozhodně to bylo méně než dříve.) Já bych ti to odpustila. (Pousměje se na něj.) Možná by se tam našel nějaký gauč a klidně bych ti půjčila i polštář a deku. Tak hodná bych byla. (Pobaveně se na něj podívá. No co, přeci by ho nenechala spát vedle sebe na posteli ne?) Když mě něčím nenaštveš, tak na tebe budu milá pořád. (Souhlasí pak s tím, že půjdou tancovat a dopije vodku. Dojde s Adamem na taneční parket a začne s ním tancovat do rytmu písně, která se rozléhá sálem. Přitáhne si jí k sobě o něco blíže. Teď u sebe byli opravdu blízko, ale problém s tím rozhodně neměla. Na jeho slova už nic neřekne. I kdyby si jí nepřitáhl blíž, udělala by to sama. Po většinu času při tanci se mu dívá do očí a jen občas zalétne pohledem mezi lidi, kteří jsou kolem nic. Někde v dálce zahlédne Cami a Elijaha, kteří už jsou na odchodu. To jí připomene, že s ním potřebuje mluvit. Možná mu dá vědět už zítra ráno. Když se vrátí pohledem k Adamovi, ucítí, jak jeho ruka sklouzává o něco níž. Nenapomene ho za to a ani mu tu ruku nechytne a nevytáhne zpět na místo, kde jí měl. Na moment sklouzne pohledem k jeho rtům, ale pak jí napomene její vlastní vnitřní hlas a pohlédne mu opět do očí.)

K tamtomu už se nevyjadřuje ani jeden, prostě usoudili, že nemá cenu se o tom bavit, oba dva to byli paličáci a nedokázali se shodnout na ničem, co se týkalo toho. Každý na to měl svůj vlastní názor a i když Kol věděl, že to nebylo k Gen férové, nemohl s tím nic dělat, neměl jinou možnost prostě. Kdyby možná uznal, že je to žárlivej pitomec, nemusela teď na něj být pitomá. Ale jemu se prostě nelíbilo, když se kolem ní motal někdo takový, kdo byl stejný jako Claire. Možná nebyl tak mimo jako ona, ale názor na ty dva měl momentálně úplně stejný. "Nežárlím na něj bez důvodu, sakra!" zvedne na ni hlas. Viděl, jak s ním flirtovala, to nebylo bezdůvodně. A proč by to najednou vzdal, když by zjistil, kdo je Gen zač? Takoví chlapi se nezastaví před ničím, to Kol moc dobře věděl, protože sám se tak dřív choval. "Vůbec nevím, proč do toho taháš zrovna ji, když s tím nemá nic společnýho. A proč mi tady tohle říkat? Já ti můžu říct s čistým svědomím úplně to samý číslo!" Nikdy ji nepodvedl, když byl s ním. Ano, s Claire se vyspal, několikrát, ale to byla Gen s Jacksonem, s kterým se taky vyspala. Takže by se dalo říct, že si jsou kvit. Potom už se to stalo všechno docela rychle, Kol se ani nestačil na tu ránu nějak připravit a už mu přilítla jedna do nosu. Opravdu to bolelo a hodně z toho tekla krev. Taky se mu hodně motala hlava a dělaly se mu mžitky před očima. Nejradši by mu vrazil jednu nazpátek, ale to by nedal. Místo toho se pomalu poroučel k zemi a snažil se udržet při vědomí, aby neomdlel. Ani mu neměl na ty jeho slova, co říct, jak byl z toho všeho mimo. Konečně by si z něj mohli všichni dělat fackovacího panáka, sakra. Všiml si, že si k němu klekla Gen a zamumlala pár slovíček, aby mu z nosu přestala krev téct. To ale ještě neznamenalo to, že je úplně v pohodě. "Děkuju," zamumlal skoro neslyšně. Pořád byl z té rány dost otřesený. Ale všiml si, že se o něj asi bála - chovala se dost starostlivě. Sledoval ty dva, jak odchází a on tam pořád seděl na podlaze, celý od krve. Až po pár minutách se odhodlal vstát. Chodil pomalu, každý jeho krok byl nejistý. Vytáhl z kapsy mobil a zavolal si jím taxíka. Venku do něj nastoupil a odjel na Plantáž. Musí si odpočinout, nedivil by se, kdyby měl třeba lehký otřes mozku, když je tak otřesený.

(Jakmile přistoupí ke Cassandře a k tomu muži, řekne mu ať jí pustí, ale ani nečeká, že to udělá a vrazí mu vši silou pěstí. Nenechá přeci, aby na ní takhle řval nějaký nevychovaný floutek a ještě jí držel takhle za zápěstí, aby se mu nemohla vytrhnout. Kol se skácí během chvíle k zemi a Cassandra ho chytne za ruku, aby mu zabránila v nějakém dalším výpadu proti němu. I kdyby ho nezadržela, nic už by neudělal. Ten chlap měl dost a do člověka na zemi se nemlátí. Nebyl to typ chlapa, který by ještě kopl do někoho, kdo už se nemohl nijak bránit. Nechápavě sleduje Cassandru, když přistoupí k tomu chlapovi a klekne si k němu. Neslyšel, že by něco řekla. Nejspíš se jen ujišťovala, že tady neomdlí. Byla přeci jenom studentka medicíny a i přes to všechno by ho tu nenechala takhle na zemi bezmocnýho, omdlít. Nevšiml si toho, že by mu přestala téct krev. Díky tolika krve, která mu už stačila vytéct z nosu, to prostě nebylo poznat. Poznamená, že je čas jet domů a ona s tím souhlasí. Počká až k němu Cass znovu přistoupí a pak se s ní vydá ven k autu. Sice sem přijel s Michelle, ale popravdě neměl náladu na to jí tu všude hledat. Navíc, když od ní odcházel, nevypadalo to, že by v blízké době chtěla jet domů. Měla tu pár kamarádek a kamarádů, takže se nebojí, že by se domů nedostala v pořádku. Dojde ke svému autu a odemkne ho. Otevře Cassandře dveře u spolujezdce a počká, až usedne na sedadlo. Pak dveře zavře, obejde auto a nastoupí na místo řidiče. Podívá se na Cassandru. Začíná mít tušení, že nebyla celou dobu tak mimo kvůli škole, ale kvůli naprosto něčemu jinému a ten chlap v tom hrál velkou roli. Rád by si s ní o tom promluvil, ale teď ji nechá být. Mohou si o tom promluvit zítra ráno. Cassandra teď hlavně potřebuje spánek. Dojedou před větší dvojdomek, v kterém bydlí Steven i Cassandra. Koupili ho společně ještě s Lenou asi před pěti lety. Lena a Cassandra spolu vždycky měli výborný vztah a nedokázaly si představit život bez té druhé. A Steven rozhodně neměl problém s tím, že bude bydlet tak blízko vedle své švagrové. Byla pro něj vždycky jako mladší sestra. Doprovodí Cassandru ke dveřím a ujistí se, že bude v pořádku. Poté přejde ke své části domu a vejde dovnitř. Před spánkem si dá ještě sprchu a pak zalehne do postele. S překvapením se mu podaří usnout brzy a lehce.)

No, to ti teda neprominu, protože jsem to od tebe vážně nečekal," podívá se na ni vážně, ale potom se začnou společně smát. Vážně se dokázali spolu bavit a smát se. Podívá se na toho muže, o kterém začala Sophie mluvit. "Já bych na to odvahu měl," řekne a nebojácně se na ni podívá. On by to určitě dokázal, kdyby chtěl. Ale teď o žádnou takovou nestál, takže se o to přece nebude snažit. Toho chlapa už nechají na pokoji, přece nebudou pomlouvat někoho, o kom nic nevěděli. Bůhví, proč takhle pil, třeba se jen kvůli něčemu trápil, kdo ví. "Ne, nebavila by ses se mnou. Ani já bych se s mým pubertálním já nebavil, choval jsem se hrozně," řekne přesvědčeně. Jako sedmnáctiletý fracek zkusil udělat jednu zajímavou věc. Napsal si dopis, který byl určen jeho čtyřicetiletému já. Dal ho dvěma přátelům - klukům z kapely, aby mu ho ve čtyřiceti dali, tak je na to zvědavý, jestli na to nezapomněli. Bylo by zajímavé ten dopis dostat do ruky. "Já jsem toho schopnej, že bych všechny pozval," podívá se na ni a pokrčí rameny. Nedá se říct, že by měl málo peněz, jednou by mu to neudělalo nic, kdyby pár lidí na něco pozval. "Taky doufám," odpoví jenom. Nikdy nechce spadnout do něčeho takového. Jako mladý sice hodně pil, ale nikdy to nedošlo až k alkoholismu. Pousměje se na ni, když řekne, že by mu to odpustila. Nenechal by ji pít samotnou, to se prostě nehodilo. Celou dobu, co mluví o tom, že by se tam možná našel nějaký gauč, se na ni pobaveně dívá. "No, to by se už možná přežít dalo," zaculí se na ni. Nepředpokládal, že by ho nechala spát na druhé straně postele vedle sebe. "Neboj se, už nikdy nebudu předstírat, že umírám na uštknutí hadem," pobaveně se na ni podívá. Ano, když udělal tohle, nebyla na něj milá, ale naštvaná. Poprosí ji pak o tanec a dojde s ní až na parket, kde začnou tančit. Přitáhne si ji k sobě maličko blíž, protože na jeho vkus byla na začátku ještě dost daleko. Celou dobu, co tančí, se jí dívá do očí a ona jemu. Ale to nebylo nic zvláštního, to se přece většinou takhle dělá, když muž a žena tančí. Po nějaké době začne jeho ruka sklouzávat trošku níž. Sophie ale k jeho překvapení nemá nic proti. Neprotestovala slovně, ani mu ruku naposunula zpátky nahoru. Místo toho se mu pořád dívala do očí, až na jednu malou chvilku, kdy pohledem sklouzla k jeho rtům. Písnička pomalu končí a on místo toho, aby ji pomaloučku pouštěl, jemně ji k sobě přitiskl ještě o těch pár centimetrů blíž. Celou dobu se jí při tom dívá do očí. Až teď se jí na maličkou chvilku podívá na její rty. Pak se jí ale zase koukne do očí, jako to udělala před chvíli Sophie.

(Docela se baví tím jejich rozhovorem. Je to prostě vcelku obyčejný rozhovor, u kterého se oba smějí. A něco takového Sophie ve svém životě potřebuje. Něco naprosto normální. I když je Adam čaroděj, tak s ním neřeší nic frustrujícího. Žádné problémy s Esther nebo s Kaiem nebo s kýmkoliv jiným. Koukne se na chvíli na toho muže a pak znova na Adama. Nepochybuje o tom, že Adam by neměl sebemenší problém s tím oslovit nějakou ženu, která se mu líbí. Kdyby měl, tak by se s ním nejspíše tak odvázaně nebavila po tom jejich střetnutí na silvestrovské párty. Nejspíš by se jen omluvil a pokračoval v cestě dál. Začnou pak probírat jeho pubertální já.) Možná máš pravdu. Třeba bych se s tebou opravdu nebavila. Nebo by to bylo spíše opačně, protože já jsem byla ještě malej prcek, když se to tak vezme. (Adam byl starší o pět let, takže když jemu bylo takových sedmnáct let, jí bylo teprve dvanáct a to se opravdu nepoflakovala po barech jako on. Tedy vlastně ano, ale jen v Rousseau's, protože ho vlastnila její rodina.) No jo ti slavní muzikanti, pořád by jen rozhazovali peníze. (Řekne s jistým pobavením v hlase. Ale věří, že by to Adam udělal. Byl na to blázen dost. K tomu alkoholismu a že se z Adama snad jeden alkoholik nestane, už nic neřekne. Taky už nic neřekne ani o jeho přespání na gauči. Jen se mírně usměje.) Ne, to už opravdu nezkoušej. (Koukne se na něj lehce vážně. V tu chvíli, kdy ho tam viděla ležet měla doslova šok a on si to jen předstíral a pak se ještě nekontrolovaně smál. Měla na něj v tu chvíli opravdu vztek jako nikdy jindy. Dojde s ním pak mezi tančící lidi na parket. Nedělá jí problém, že si jí přitáhl o něco blíže k sobě. Bylo to relativně ještě daleko, ale přitom u sebe byli opravdu blízko. Dívá se mu po celou dobu do očí a jen sem tam se letmo podívá po sále, zda neuvidí někoho známého. Za celý večer ještě neviděla Genevieve. Možná to bude tím, že už jí neoznačovali ty její zrzavé vlasy, které byli vidět na míle daleko. Nebo to bylo také tím, že byla tak maličká, že jí dokázala přehlédnout. Ucítí, jak jeho ruka začne sklouzávat o něco níž, ale Sophie s tím nic neudělá. Prostě jí to nevadilo, nevadil jí jeho dotek. Dívá se mu do očí, přímo se do nich vpíjí, ale pak na chvíli sklouzne pohledem k jeho rtům, jako by měla v úmyslu ho políbit. Popravdě měla chuť to udělat. Možná to bylo tím alkoholem, že najednou pocítila chuť přitisknout své rty na ty jeho nebo to prostě chtěla vždycky, ale neudělala to. Pravda, oplatila mu ten polibek před restaurací, ale pak to zarazila. Jenže pak jí zarazí její vlastní vnitřní hlas a ona se vrátí zpět k jeho očím. Jenže pak si jí Adam přitiskl ještě o něco blíž, čímž smazal naprosto veškerý prostor, který mezi nimi byl. Zhluboka se nadechne a pomalu se přiblíží k jeho obličeji.) Mám pocit, že hudba dohrála. (Pošeptá mu do ucha, přičemž se mu jemně otře rty o jeho ušní lalůček. Pak se od něj opět odtáhne, ale zůstává stále v jeho blízkosti.)

"Ty si myslíš, že bych se s tebou nebavil jenom proto, že bys byla malý dvanáctiletý dítě?" podívá se na ni tázavě. "Pokud jsi nebyla malá namyšlená holka, což jsi určitě nebyla, bavil bych se s tebou úplně v pohodě. Teda pokud bych zrovna nebyl trošku mimo kvůli tomu, jak jsem jako mladej vyváděl," ušklíbne se. "Ale třeba by ses se mnou nebavila ani tak. Víš jak, malý holky se před skoro dospělýma klukama docela styděj. Nebo mi to tak aspoň vždycky přišlo," pokrčí rameny. To zažíval taky dost často, když chodil ještě do školy. Člověk projde kolem holek, ty najednou přestanou drbat, dívají se na něj a když už si myslí, že je nemůže slyšet, začnou se chichotat a bavit se (asi) o něm. Ale aby se s ním začaly bavit, to je ani nehne. On by klidně jeden večer v Rousseau's lidem zaplatil. Jako o peníze nouzi nemá a jednou za čas si to dovolit může. "Neměj strach, fakt už to neudělám. Slibuju," řekne a šibalsky se na ni usměje. Ale myslel to vážně, už to snad nikdy neudělá, nebude ji takhle děsit. Nakonec by se mu stalo něco opravdu vážného a ona by tomu nevěřila a nepomohla by. Vytáhne ji konečně za celý večer na parket, protože začala hrát píseň, na kterou se dalo tančit. Byla od něj na jeho vkus docela daleko, tak ji donutil, aby se k němu přiblížila trošku blíž. Už od sebe nebyli daleko, ale rozhodně se k sobě mohli namáčknout ještě víc, kdyby chtěli. Celou dobu, co tancují, se jí Adam dívá do očí a ona jemu také. Po nějaké chvíle mu ruka sjede o něco níž, už není na zádech, ale na jejím zadku. K jeho překvapení Sophie neprotestuje. Nemůže si nevšimnout, jak pohledem zavadí o jeho rty, jako by ho chtěla políbit, ale nakonec to neudělá. O chvíli později má Adam podobnou chvilku, ale taky ji nepolíbí. Ona mu dala jasně najevo, že to nechce, tak ji přeci nebude přivádět do rozpaků. Když už ví, že písnička pomalu končí, přitiskne si ji k sobě ještě blíž, než doteď byla. Už mezi nimi není ani kousíček volného prostoru. Stále se jí dívá do očí, i když se začne přibližovat k jeho obličeji. Ona ale nezamíří ke rtům, nýbrž k jeho uchu, do kterého mu zašeptá, že hudba dohrála. Otře se mu rty o jeho ušní lalůček. Pěkně ho teda provokuje. Odtáhne se od něj a Adam zase vyhledá její oči. Tu ruku, kterou měl na jejím boku pomalu zvedne až k její tváři a jemně ji po ní pohladí. Potom se k ní začne pomalu přibližovat obličejem a je jasné, co chce udělat. Jestli ho zase odmítne, tak už to nebude chápat, bude si myslet, že ho pěkně tahá za nos.

Hele dítětem bych se nenazvala. (Ušklíbne se. Ne, ve dvanácti by se opravdu nenazvala dítětem. Copak se dítěti vykládá o upírech, vlkodlacích a čarodějkách? Copak malé dítě se učí praktikovat magii? Ne, malý děti tomuhle nerozumí, ale ona v té době už rozuměla snad všemu. Musela tomu rozumět.) Proč si myslíš, že jsem nebyla namyšlená? (Tázavě se na něj podívá.) Ale máš pravdu. Nebyla jsem. Spíše bychom na sebe nejspíš nenarazili. Opravdu jsem se nevyskytovala na místech, kde se chlastá. Trávila jsem nejvíce času ve škole a na hřbitově. Nebo jsem byla doma a hlídala Monique, protože sestra musela pracovat v baru. (Pokrčí rameny. Bylo by prostě nemožné, že by se ti dva potkali. Navíc to stejně bylo jedno. Ona vyrůstala v New Orleans a on v Los Angeles. Nepotkali se jako mladí, ale teď.) Stydět se? To vážně ne. (Pobaveně zavrtí hlavou. Proč by se před ním měla stydět jen proto, že byl starší o pět let? Taková ona vážně nebyla ani ve svých dvanácti letech. Když jí ujistí, aby neměla strach, že už jí nikdy takhle nevyděsí k smrti, kývne hlavou. Vážně to nebyl nejlepší nápad. Sranda by to možná byla pro normálního člověka, který už neviděl umírat tolik lidí. Pro ní to opravdu sranda nebyla. Obzvlášť, když si pak uvědomila, že by jeho smrt, byla její chyba. Adam jí nakonec vyzve k tanci a ona neodmítne. Přitáhne si jí o kousek blíž, podle jeho slov, aby od sebe nebyli tak daleko při tanci. Pohybují se do rytmu písně a navzájem si hledí do očí. Párkrát ten oční kontakt přeruší, aby se rozhlédla po místnosti, zda neuvidí někoho známého, ale netrvá to dlouho. Ucítí pak jeho ruku, jak sjíždí z jejích zad níže, ale neprotestuje proti tomu. Kdyby tancovala s někým jiným a udělal by to samé, tak by mu tu ruku vytáhle zpět nahoru, ale v případě Adama to neudělá. Možná ho ale napomenout měla. Jednou ho odmítla a třeba mu tímhle dá novou naději, což by rozhodně neměla dělat. Jenže nějak na tohle zrovna nepomyslí. Pohledem sklouzne k jeho rtům a v ten moment pocítí náhlou potřebu ho políbit. Opravdu to chce udělat a nejspíš by to udělala, kdyby se nakonec nezastavila sama od sebe. Vrátí se pohledem k jeho očím. Píseň už pomalu končí a on si jí přitáhne ještě blíže k sobě. Nemohli u sebe být už blíže než jsou teď. Nebyl mezi nimi žádný prostor. Zhluboka se nadechne a pomalu se přiblíží obličejem k tomu jeho, ale u jeho obličeje se nezastaví. Pošeptá mu do ucha, že hudba přestala hrát a přitom se mu rty otře o ušní lalůček. Věděla, že by ho takhle provokovat neměla, ale nemohla si pomoct. Popravdě měla ráda, když někoho mohla provokovat. Odtáhne se od něj a podívá se mu opět do očí. Vydechne, jakmile ucítí jeho ruku na své tváři. Ví, co chce Adam udělat a měla by se nejspíš rychle odtáhnout, ale stojí na tom samém místě jako přikovaná. V tu chvíli kousek od nich dopadne na zem sklenka a rozbije se. Hudba nehrála, takže to bylo slyšet velmi zřetelně. Sophie leknutím nadskočí a prudce otočí hlavou do strany. Zjistí, že nedaleko od nich se strhla rvačka mezi nějakými dvěma muži, ale vypadá to, že upíři to mají pevně ve svých rukou. Odtáhnou je od sebe a vyhodí ven. Atmosféra, která mezi Adamem a Sophie dosud panovala, byla pryč. Spustí ruce z Adama a kousek se od něj odtáhne. Možná bylo lepší, že se stalo tohle. Adam by jí políbil a ona by mu ten polibek nejspíš opět oplatila a zas by to zarazila s tím, že to opravdu nejde. Takhle nedošlo naprosto k ničemu a ona za to byla ráda. Párty se pomalu začala schylovat ke konci a Sophie už by ráda šla domů, hlavně po tomhle fiasku, které nastalo. Řekne to Adamovi a ten zavolá taxík. Doufá, že Jack a John už bar taky zavřeli a k ní do bytu nebude doléhat žádný hluk. Jakmile přijede taxík před sídlo a oba dva do něj nastoupí. Nejprve odveze Sophie. Odmítne Adamovo doprovození až ke dveřím jejího bytu. Rozloučí se s ním a vystoupí z auta. Dojde přes bar, až nahoru ke svému bytu. Vejde dovnitř a okamžitě sebou flákne na postel, když se dostane do ložnice. Chvíli kouká do stropu, ale nakonec ze sebe stáhne šaty, zuje se a přehodí si přes sebe deku. Usne.)

(Ráno, když se probudila, měla na svém mobilním telefonu zprávu. Tak trochu nevěřila svým očím, od koho, že to vlastně je, ale podpis zněl jasně. Marcel Gerard. Ve zprávě stálo, že by s ní rád o něčem soukromě hovořil. Takže se to, kým je, už rozkřiklo až mezi upíry, a dokonce si jejich vůdce stihl nějak opatřit její číslo. Nejdřív to pro ni byla záhada, ale pak si uvědomila, že vlastně není ta těžké zjistit, kde pracuje, a tam někoho ovlivnit, aby mu poskytl její číslo. Byla v ní připsána i adresa, takže to vypadalo na to, že ji asi zval do nějakého svého sídla. Říkala si, jestli to má risknout nebo ne. Jackson byl dost zaměstnaný pověřováním svých lidí ohledně svatby a příprav. Ona by se tak mohla v pohodě vypařit. Možná by konečně zase mohla provětrat svou motorku. Jacksonovi by se možná nelíbilo, že opravdu uvažuje o tom, že pojede, a ještě k tomu přímo do jámy lvové, ale ona by rozhodně nejela bez ochrany. Vzala by si svůj náhrdelník, se kterým by i s upíry poradila. A když ne tak, aby je porazila úplně, tak alespoň jistě tak, aby odtamtud mohla utéct. Ale ona si nemyslela, že by si ji Marcel zval k sobě proto, aby jí mohl nějak ublížit. Přeci jen, válku s vlkodlaky už asi riskovat nechce po tom, co se s jeho komunitou nedávno stalo. A zároveň jí jistě ale chce ukázat, že upíři se zmátořili a mají sílu. Rozhodla se, že Marcelovo pozvání přijme. Oblékla se, nijak zvlášť to neřešila. Prostě si na sebe natáhla rifle, tričko a koženou bundu. Samozřejmě nezapomněla na náhrdelník. Krk si ale ještě obmotala šátkem, který pak ale nechala kolem krku volnější, takže vlastně i zakrýval ten její náhrdelník. Pak vyšla ven a nakopla svou motorku, se kterou odjela ze zátoky. Samozřejmě, myslí i na to, že dneska má dodržet půst. Nebude nic jíst. Přijela na určenou adresu asi půl hodiny po výjezdu ze zátoky. Bylo to opravdu velké a honosné sídlo. Musela se tomu ušklíbnout. Zaparkovala u brány, slezla z motorky. To už jeden z upírů, který zřejmě věděl, otevřel branku, aby mohla vejít na pozemek. Kývla na něj na pozdrav, ale jinak neřekla ani slovo. Ani on nemluvil. Nevěděla, co se teď bude dít, ale samozřejmě byla obezřetná.)

(Noc byla bolestná, jelikož se jeho oči hojily o něco déle, než byl zvyklý. Přes noc se ani nepokoušel spát, protože měl na práci něco jiného. Musí se postarat o Claire. A Claire je vlkodlak, což znamená, že je to záležitost i smečky. A jelikož on nechce nějaké trable s vlkodlaky, měl by je informovat, než se o něco pokusí. Zaslouží si vědět, co za magora mají mezi sebou. V posledních dnech je prý v zátoka jeden velký zmatek. Chystá se prý něco velkého, ale víc než to jeho upíři nestihli zjistit. Ví ale, že se do smečky připojil šaman. Šamani mu vždycky přišli zajímaví a jelikož tento šaman je žena, tak mu to přijde ještě mnohem více zajímavé. Vždycky měl rád silné ženy, které si umí sjednat pořádek a Nailah, jak už zjistil, že se jmenuje, jistě nebude výjimkou. Okolo čtvrté hodiny ranní byl navštívit vedoucího jednoho zverimexu, aby zjistil telefonní číslo jeho zaměstnankyně, kterou je Nailah. Dalo by se říct, že se v noci rozhodně nenudil. Ráno v nějakou vhodnější hodinu napsal slečně šamance sms, že s ní potřebuje něco probrat, v soukromí. Připojil k tomu tedy svou adresu a pak už jenom vyčkával, zda dorazí a nebo ne.
Seděl ve své poměrně prostorné jídelně a před sebou měl velký tác s různým jídlem, když k němu přišel jeho upír. Oznámil mu, že tu někdo je a tak rychle vstal, přešel až ke dveřím a sledoval, jak k němu pomalým krokem přichází blondýnka menšího vzrůstu.) Vítám tě tu, Nailah. (Jeho hlas byl milý, přátelsky roztáhl ruce. Připadal si, jak nějaký uvaděč v královském sále "Vítám vás tu, má paní" řekl jeho vnitřní hlas pobaveně. Počkal, než k němu došla a pak jí podal ruku na pozdrav. Jeho chování je milé. Ne, že by od ní něco chtěl, ale protože chce zapůsobit dobrým dojmem. Nechce, aby si o něm hned myslela něco špatného. Jistě si bude myslet, že je to nějaký debil, který rád rozhazuje peníze a rád si o sobě myslí, že je nejlepší. A ono je to vlastně pravda, takže je jedno, zda si to o něm bude myslet a nebo ne. Otevře dveře ještě o něco více, aby mohla vejít. Hned za dveřmi stojí dva upíři, kteří na ní nevrhají zrovna nejlepší úsměv. Marcel se na ně podíval pohledem, ať buď jdou pryč a nebo ať se usmívají. Taky neměl vlkodlaky v lásce, ale musí s nimi mít dobré kontakty. Nechce znova sbírat části jeho přátel po celé místnosti. To vážně není věc, kterou by si člověk rád zopakoval.) Dáš si něco a nebo můžeme prostě přejít k tomu, proč tu jsi? (Netušil, zda je to typ žena, která raději jde rovnou k věci a nebo ráda chodí okolo horké kaše. Vlastně by mu nevadilo ani jedno, ale raději by hned přešel k věci, protože by už velmi rád viděl Claiřinu hlavu zabodnutou na nějaké tyči a její části těla poházené po celém lese.)

(Rozhlíží se kolem. Zatím opravdu neví, co tady dělala, protože ten upír měl asi zřejmě vyříznutý jazyk nebo co. A nebo jen neměl rád nikoho, kdo smrdí tak nějak jako pes. I když u ní je to přeci jen něco trochu jiného než u ostatních vlkodlaků. Ona není klasika, ona je něco raritního. Najednou se otevřely dveře a stál v nich černoch. Byl vyšší než ona, ale ten výškový rozdíl mezi nimi byl docela přirozený. Nebyl to žádný markantní rozdíl. Takže tohle je ten slavný Marcel Gerard, který si dokázal v jeden čas podmanit všechny frakce ve městě a vládnout mu. Ale jak už řekl Jackson, nic nevydrží věčně a vždy tu bude někdo, kdo si bude myslet, že je lepší. Překvapilo ji, jak srdečně ji vítal a že ji dokonce oslovoval jejím křestním jménem. Tykal jí. Zřejmě to nebude žádný škrobený panáček, ale docela uvolněný chlap, který působí docela přátelsky. Ale ona se rozhodně nenechá mýlit. Zatím zachová čistě neutrální postoj, i když se zdálo, že Marcel by ji i objal, jen aby působil tak, že nechce žádné problémy a tohle je přátelské setkání.) První setkání a my už si tykáme. No dobře, problém s tím nemám, Marceli. (není jedna z těch, která by byla pedantská a mělo ji nějak pohoršovat, že jí někdo tyká, aniž by mu to dovolila. Pokud ji tím tedy samozřejmě nechce provokovat, ale tak Marcel opravdu nevypadá.) Jsem trochu překvapená tím velice srdečným přivítáním, ačkoliv tvoji muži (Podívala se na ty dva, kteří z ní zrovna moc nadšení nebyli.) tvou dobrou a přátelskou náladu zrovna nesdílejí. (Marcel se možná dokázal skvěle přetvařovat, ale nedokázali to tak všichni.) Klídek, hoši, nepřišla jsem vám ukousnout hlavy. Pravdou je, že vlastně ani nevím, proč jsem sem byla pozvána. (Otočí pohled zpět na Marcela, jako by se to od něj chtěla dozvědět.) Tak nějak si začínám říkat, že jsi opravdu mužem překvapení. Nejdřív ta záhadná zpráva, pak takové srdečné přivítání. Tohle bylo asi to poslední, co jsem čekala, ale nemůžu říct, že bych si chtěla stěžovat. (Polkne přebytečné sliny, které se jí nahromadily v ústech. Marcel se mezitím ujme slova. Ne, opravdu si nic nedá. Musí dodržovat ten půst.) Ne, díky. Nedám si nic, takže můžeme přejít rovnou k věci. Nerada chodím kolem horké kaše, když vlastně ani neví, co mě tu má čekat. (Upře pohled na Marcela. Rozhodně nečeká, že to budou probírat tady v hale.)

(Vyšel ze dveří s úsměvem na tváři. Dokázal se skvěle přetvařovat a patřilo to k jeho přednostem. Někteří lidé si o něm občas mysleli, že je to jedna velká chodící faleš. Ale tak to nebylo. Dokázal být častokrát upřímný a někdy až moc. Někdy se nebál, co si myslí a řekl to nahlas, i když to nebylo zrovna dvakrát milé. Občas ale vykládal lži, jen aby si udržel dobré kontakty. Vždycky dělal věci, tak aby to vycházelo, co nejlépe pro něho. Byl už prostě takový. Dělal věci ku jeho prospěchu, ku prospěchu jeho lidí, jeho rodině. Snažil se vše dělat, co nejlépe. Hlavně, aby z toho on vyšel dobře. Proto si sem dnes raději pozval Nailah. Měl by sice mluvit s Jacksonem. S alfou. Ale s tím se nerozešel zrovna v dobrém a ví, jaký je ohledně lidí, na kterých mu záleží. Oliver byl značnou ukázkou. Bál se, že by se tedy nezachoval, tak jak by měl, protože mu na Claire záleží. A ví, že mu na ní záleží. Nebo to aspoň nějak vypozoroval. Přivítá tu Nailah se svým nejlepším úsměvem a s otevřenou náručí, jakoby to byla jeho stará známá, která se vrací z dlouhého výletu. Jenže on jí ani neznal. Netušil, zda to je nějaká odtažitá, namyšlená blbka a nebo naprosto normální, pohodová šamanka. Upozorní ho na to, že jí vlastně tyká. Ani si to nějak neuvědomil. Byl už prostě zvyklý, že téměř nikomu netyká. Navíc ta celá věc o vykání a tykání nikdy nebyla pro něj. Ale zase pokud šlo o nějaký vážnější rozhovor, tak se rozhodně uměl chovat jako slušný elegán. To pochytil od svého "strýčka" Elijaha. Pochytil od něho víc věcí. Pouze se na její první slova usmál a dál se k tomu nevyjadřoval.) No.. (Pohlédl na ně a povzdechl si.) Oni si nějak zvyknou. (Mávl nad tím rukou, protože nic jiného jim vlastně nezbývalo.) Myslím, že by si tu hlavu ukousnout ani nenechali. (Tiše podotkl a pak se otočil zpátky na ní.) A to ještě nevíš, co se dozvíš. (S krátkým smíchem odvětil a nakonec trochu zvážněl. Zeptal jí, zda si něco dá a nebo mohou jít rovnou k věci. Ukáže směrem k obývacímu pokoji, kde jsou nějací upíři, kteří ale hned pohotově zmizí. Ukáže na sedačku rudé barvy a usadí se pak do většího křesla.) Chci s tebou mluvit o takové vlkodlačí záležitosti. (Krátce řekl a pak si spojil prsty, položil si ruce na kolena a pohlédl přímo na ní.) Jde o Claire. Předpokládám, že jí znáš.A pokud ne. Tak je to taková černovláska, poněkud sexy, ale vyšinutá. Má ve zvyku spát se skoro každým.. (V rychlosti jí popsal Claire a čekal na její reakci.)

(Opravdu netušila, proč si ji sem mohl pozvat. Ale rozhodně to nebylo proto, aby se jí nějak pokusil ublížit nebo jí dokonce vyhrožoval. To by už poznala. Možná, že se tedy Marcel Gerard mohl umět přetvařovat, to jí bylo jasné. Jaký upír by uvítal někoho jako ona s otevřenou náručí. Ale dokázal si zachovat tenhle postoj a výraz možná právě proto, že měl rád přehled a nestál o problémy, když je sám nechtěl vyvolat. Byla to vlastně dobrá strategie. Bude mít kontakty, bude dělat, jak je se všemi kamarád a až se mu to bude hodit, svoje kontakty odstřihne a pojede jen sám za sebe. A samozřejmě za svou frakci. Pokud tam nějak stačila něco postřehnout od Jacksona, když se o Marcelovi bavili, tak právě to, že byl věrný svým lidem a oni byli věrní jemu. Ale vlastně stále netušila, proč je tady. Proč zrovna ona. Chtěl si ji snad Marcel nějak osobně proklepnout? Vlastně ani nevěděla, co všechno o ní už ví a co je mu ještě tajemstvím, ale to se možná brzy dozví, ale možná taky ne. Co věděla jistě, bylo, že rozhodně je mu známa ta skutečnost, že je šamanka. Jinak by si ji sem rozhodně nepozval. Ale netušila, jestli ví o tom, že si má vzít Jacksona. Že ve smečce vlastně znovu proběhla taková malá vzpoura. Je jasné, že by toho mohl Marcel využít. Tedy kdyby věděl, že ta smečka si stále nějak vyskakuje, i když už se rozdělila na dvě části, asi by to pro Jacksona nebyla zrovna nejlepší vizitka, znovu.) V životě si musíme zvykat na hodně věcí, co se nám nelíbí. I když něco je i na tom, že zvyknout si, je to nejhorší, co může člověk udělat. Asi by se o tom dalo polemizovat. (Pokrčila rameny. Vlastně ani nevěděla, proč to říkala, jistě sem nepřišla vést nějaké filosofické diskuse.) Samozřejmě, že nenechali. (Kývne hlavou. Jen je trochu škádlila, ale tihle dva zřejmě asi neměli takový smysl pro humor. Ne, když před nimi stál někdo, kdo se měnil ve vlka. Pak povytáhne obočí při jeho dalších slovech.) Chci to vůbec vědět? (když ale pokynul rukou k obývacímu pokoji, tak se rozešla a opravdu do něj vstoupila. Sedla si na červenou pohovku, on naproti ní do křesla. Čekala, co za rozhovor ji tu tedy čeká. Začal o Claire. Překvapilo ji to. Co ona s ní má co dělat? Záležitosti členů smečky měl snad na starosti alfa. Ještě k tomu, když ona ty členy ještě ani moc nezná.) Ano, Claire znám. Tedy párkrát jsem se s ní potkala, takže vlastně až tak nemůžu říct, že bych ji znala. Ale proč se máme bavit zrovna o ní? Jestli s ní máš nějaký problém, měl bys to spíš probrat s alfou smečky, Jacksonem. Tak nějak nechápu svůj význam tady. (Oblízne si rty a nechápavě zakroutí hlavou.)

(Pozval jí sem, aby dal vlkodlakům svou šanci. Mohl Claire klidně zabít sám, najít si jí a ukončit její ubohý život. Ale lepší bude, když dá tu šanci smečce. Claire je vlkodlak a záležitost s její smrtí je vlastně záležitost smečky. Navíc, kdyby jí zabil, nikdo by mu nemusel věřit, že to udělal právě kvůli tomu, že je to vrah. Mohli by si klidně i myslet, že chce nějak vyvolat válku nebo něco podobného. Lepší bude, když to vyřeší teď a tady. Pozval si sem Nailah, protože věděl, jaké vysoké postavení mívají šamani. Často jsou považování za něco víc, než alfové. Teda alespoň podle toho, co četl a slyšel. A tato žena jistě nebyla výjimkou. Nevypadala, že by se nechala lehce podmanit. Spíše jako takový vůdce. Ale taky zdání může klamat. Možná se jenom tak tváří a přitom to může být slabá, křehká slečinka. Jemu nějak nevadilo hovořit s vlkodlaky. Nebylo to tak, že by se těšil na schůzky s vlkodlakem, ale zase se je nesnažil pohledem zabít. Choval se tak, jakoby mluvil snad se starým známým. Navodí to pak lepší atmosféru, každý má hned o něco lepší myšlenky. Teda pokud se nejedná o zarytého anti-upířího fanouška.) Takže ty jsi i chytrá. (Podotkne nad jejími slovy. Rozhodně si jí sem nepozval, aby se tu nad tím vychloubala, jak inteligentní je. Na to zná jiné lidi. S ní potřebuje řešit Claire. Poví něco k jeho upírům, kteří už raději odešli. Neměli zrovna smysl pro humor, ale jinak to byli fajn lidé. Bez dalších slov už šel do obývacího pokoje. Usadil se na křeslo a rovnou začal mluvit, proč tu vlastně je. Později vytáhl i Claire, která je vlastně celý důvod, proč si jí sem pozval. A možná, aby si taky zjistil něco málo o situaci v zátoce. Sice jenom by mohl využít toho, že tu před ním sedí jistě vážený člen smečky.) Víš, já a Jack. No, nějak jsme se nerozešli v dobrém. Navíc, přijde mi, že většinou jedná spíš ve svém prospěchu a ne smečky. A tohle je podle mě záležitost, kterou by měl zjistit od někoho, komu věří víc než mně. (Vysvětlí jí, proč pozval právě ji a pak se krátce odmlčí.) Nedáš si sklenku? Vím, že je ráno..ale tohle není zrovna krásné téma. (Vstane ze židle a vezme dvě skleničky. Jednu naplní hned a tu druhou podle toho, jak se rozhodne Nailah. Se sklenkou se usadí zpátky do křesla.) Slyšela si o tom..vrahovi? Ten, co tu běhá po městě a vraždí lidi. Nechává za sebou jeden znak a to je "E" vyříznuté na čele..Oběti většinou nedopadnou dobře a pěkně. (Dívá se do jejích očí. Na jeho tváři už není známka po úsměvu. Teď je naprosto vážný.) Claire je ten vrah. (Dodal po krátké chvíli.) Včera sem jí potkal, když zrovna dokončila svou oběť. Řekla mi, že zabila i jednu celou rodinu. Dítě. (Na pár chvil se odmlčí a kopne to do sebe. Nechápal, jak jenom mohla zabít dítě. Ano, i on byl vrahem, ale dítěti by nikdy neublížil. Byl to takový jeho pravidlo. Dokázal ublížit mnoha lidem, ale nikdy ne dítěti.) Nedávno ztratila dítě a asi jí to změnilo víc, než by normální člověk očekával. Vždycky byla trochu narušená, ale tohle je moc. Zabila i několik mých lidí a většinou se o tyhle věci starám sám. Ale jelikož je součástí smečky, tak vám dám možnost postarat se o ní. Tím správným způsobem. (Poslední větu řekl smrtelně vážně a díval se do jejích očí. Myslel tím samozřejmě smrt. Nic jiného. Claire si nezasloužila odpuštění. V žádném případě.)

(Když k ní měl tu poznámku, že je i chytrá, ušklíbla se. Rozhodně tady nechtěla nijak rozumovat nebi na něj dělat dojem svou inteligencí. To opravdu nepotřebovala. Ona se chtěla hlavně dozvědět, proč si ji sem Marcel pozval a co od ní vlastně chce. Není zvyklá na pozornost dalších frakcí a už vůbec ne na to, že by si ji vůdce jedné frakce tady ve městě zval na dostaveníčka k němu do sídla. Bude si ale muset zvykat na to, že ta pozornost vůči ní tady bude asi rozhodně větší, než kdyby zůstala v Austrálii zalezlá někde v buši. A to ještě ani nebyla Jacksonova žena. To bude možná potom ještě vtipnější. Ale teď se musela soustředit na Marcela. Konečně odešli někam, kde budou mít rozhodně větší soukromí a taky pohodlí. Marcel možná nejdřív vypadal docela uvolněně a humorně, ale viděla na něm, že jeho výraz se změnil, jakmile vešli do obýváku, kde si sedla na pohovku. Bylo na něm vidět, že ho něco opravdu trápí a on od ní očekává, že ho vyslechne a jistě mu nějak pomůže, protože jinak by si ji sem jistě nevolal. Nadechla se a vzduch z plic vrzy zase vypustila. Přemýšlela, jestli má vůbec chuť na alkohol, když dneska nebude nic jíst, ale když jí Marcel řekl, že to nebude nic pěkného, přeci jenom mu na to kývla.) Jo, jasně, nalej mi bourbon. (Marcel jí pak sklenku podal a ona mu kývla na znamení díků. Připadala si opravdu zvláštně. To, jak si tykali, jak kdyby byli ti největší kamarádi. A teď se jí ještě hodlá Marcel svěřit s něčím, co ho trápí. Jednalo se o tu holku Claire, která řídila do nemocnice a vlastně jí tím taky zachránila život. Docela se bála toho, co se dozví, když ji Marcel předem takhle varoval. Pak se jí dostane vysvětlení, že on a Jack spolu teď nevychází zrovna nejlépe.) Copak vy jste někdy vycházeli dobře? (Povytáhla obočí. Jackson se zmínil jen o té kletbě a že za to Marcela nenáviděl, ale už se nezmínil o tom, že by si to někdy vyříkali a bylo to všechno v pořádku.) Dobře, dejme tomu, že mi věří víc. (Připustila, že jestli se jedná o něco, co Jackson nebude chtít slyšet, protože je to choulostivá věc, bude lepší, když se to dozví od někoho, kdo je mu trochu blíž. I když si taky nebyla jistá, jestli ona je ta nejsprávnější osoba. Možná, že bude jeho žena, ale rozhodně by neřekla, že je mu blízko.) Ne, bohužel jsem o něm neslyšela. Pár dní jsem nebyla v centru dění. A je fakt, že je možná lepší, že jsem o něm nevěděla, když dělá, co dělá. jak to souvisí s tou Claire? (Povytáhla obočí a podívala se na Marcela. Ten jí hned na to řekl, že Claire je ten vrah. Pootevře ústa a zůstane na něj zírat.) Ježiši. Jak mohla provést něco takového? Zabila dítě? (Opravdu ztratila iluze o člověku, který ji zavezl do nemocnice, aby ji zachránila. Tedy připadala jí divná už v té nemocnici, ale rozhodně netušila, že by mohla být za něčím takovým. Ale taky si nemohla být jistá, že za tím byla.) Nechápej mě špatně, ale máš nějaký důkaz pro to, že dělá, co dělá? Vím, že říkáš, žes ji viděl, ale já si taky musím být jistá, že se něco takového opravdu děje. Bez důkazů jen těžko můžu někoho usvědčit. I když pro mě není zas takovou překážkou uvěřit. (Měla z ní divný pocit už od začátku, jako kdyby nebyla duchem přítomná, jako by žila ve svém vlastním světě. A pak se ještě dozvěděla od Marcela, že přišla o dítě, takže možná proto se děje, co se děje.) Pokud je opravdu tím vrahem, tak ani ztráta dítěte není omluva pro to, co udělala. (Kopla do sebe ten bourbon, protože i tohle na ni bylo moc.) Chápu, kam tím míříš, ale jak jsem řekla, nejdřív se to musí nějak prokázat. A i když bych prosazovala stejný trest, který máš na mysli ty, stejně o tom ve výsledku rozhodne Jackson. Já mu mohu tak akorát reprodukovat svůj názor. (Přejede si jazykem přes přední zuby.) Stále si taky myslím, že tohle jsi měl opravdu spíš probrat s Jacksonem, takže se nemůžu zbavit pocitu, že jsi mě rozhodně nechtěl vidět jen kvůli tomuhle. (Podezřívavě si ho změří.)