Vampire Mansion

(Měla v sobě asi už čtvrtého panáka vodky, když se k ní připojil nějaký chlápek. Opřel se o bar vedle ní a zahájil konverzaci. Jasně, když chcete nastartovat rozhovor, tak proč na to nejít přes chlast. Podívala se na něj, byl to blonďák. Takový klausovský typ, co se vzhledu týkalo. Rozhodně netušila, že je to jeho bratr a že už se s ním někdy předtím vlastně setkala. Ale to byl on v jiném těle, v těle Klause. A ona byla v tom svém, takže takhle je to premiéra pro ně pro oba. Chvíli na něm zůstala viset pohledem a nakonec do sebe kopla i tu pátou vodku, co měla na baru.) Když se člověk hodlá opít, je mu asi tak nějak jedno, jaké tempo nasadí. A i když je tohle valentýnská párty a já bych se nejspíš měla rozplývat nad tou kýčovitou výzdobou, tak mě to nějak nebere. Vlastně bych možná byla radši, kdybych se sem rozhodla nejít vůbec, ale... no, jak se to vezme. Je tu alkohol, takže jedno pozitivum tahle párty má určitě. (Kývla hlavou. Ani vlastně nevěděla, jestli to říká tomu chlápkovi, nebo vede monolog sama k sobě. Pak se na toho chlápka otočila.) Ale žádný závody si dávat nebudu. Teď si dám pro změnu sodovku, abych to aspoň něčím prokládala. Chci ještě aspoň chvíli vydržet při smyslech. (Rozhodla se nakonec a nechala si přinést sodovku s ledem. I když už byla značně opilá, pořád ještě jí to přemýšlelo, dá se říct, normálně. I když jí to rozhodně víc mluvilo.)

Ani ve snu si nemyslel, že by na tu Valentýnskou párty mohl jít. Co by tam asi dělal? Valentýn byl svátek všech zamilovaných. On sice zamilovaný byl, ale jeho snoubenka, teď už bývalá, mu dala košem za to, co udělal. Nemohl se tomu ani divit. Doufal, že se to nějak zlepší...
Ještě dneska měl na tváři pár modřin od toho, jak se pral s Lorentem, se kterým se seznámil díky Claire v nemocnici. Až ji zase potká, vyřídí si to s ní a rozhodně už nebude tak milý jako posledně. Už se nebude držet zpátky a klidně na ni použije svoji moc. Klidně jí i vleze do hlavy, aby ji zkusil nějak donutit zapnout svoje emoce, protože takovouhle Claire nechce, tuhle rád nemá. Rozhodl se až dnes odpoledne, že na párty půjde, ale řekl si, že nikam nespěchá a že nebude vadit, když promešká nějakou Marcelovu řeč na úvod. Marcel ho nezajímal, ani jeden neměl toho druhého rád a nikdo na tom nehodlal nic měnit. Kdyby spolu měli nějak spolupracovat, muselo by jít už opravdu do tuhého. Doma se pořádně najedl, protože má v plánu se tam opít. Taky si vyléčil všechny šrámy z boje, který se odehrál v nemocnici. Tomu hajzlovi to taky vrátí. A nebo mu aspoň nějak dokáže, jaká Claire opravdu je. Tentokráte si auto vezme a je mu jedno, že se opije. Prostě si vezme na cestu domů taxíka, no.
Za chvíli už byl na místě, kde se párty konala. Pořád jezdil stejně rychle, i když stačila jedna pitomá chyba a mohl se v tom autě zabít. Zaparkuje před domem a rozejde se k domu. Vejde dovnitř a protočí oči, neměl sem chodit. Růžová. Proooč? Kdyby to byla aspoň červená, nebo kdyby tu bylo míň růžový. Ale ten alkohol, který viděl, jak byl přebarvený na růžovo... Bože. Byl Marcel snad gay? Okamžitě si to namířil k baru, nezdržoval se u stolů s jídlem a vínem. Nevšiml si zatím Genevieve - už nebyla zrzka, nebyla tak nápadná. Sedl si na úplný chvost baru a objednal si vodku. Mezitím, co čekal na svoji objednávku, se rozhlížel, jestli neuvidí někoho známého. Zrak mu okamžitě zůstal na Genevieve, která seděla na baru kus od něj. Nemohl uvěřit svým očím, s kým se to baví. Obsluha mu přinesla vodku a jemu bylo už jedno, že je růžová, prostě ji do sebe hodil a objednal si další.

(Chtěl jenom v klidu posedět u baru. Něco málo popít a potom už jenom čekat, než se všichni vypaří pryč. Pronesl by nějaký ten děkovný proslov pro své upíry a pak by šel domů. Jenže ne. Někdo mu to musel pokazit a zrovna to musela být Claire. Nechtěl s ní mluvit, nechtěl jí ani vidět a ona to moc dobře věděla. Doufal, že do něho dál nebude cpát ty své omluvné kecy a nebo něco, co ho prostě vůbec nezajímá. Neměl na to ani trochu náladu, neměl náladu na ní a na její hloupé kecy. Vypije obarvenou vodku, kterou před něho Claire postavila. Nezapomene se jí zeptat, co tu chce a pak čeká na její odpověď.) Radši si šetři těch svých pár šlupek. (Přikývl a jeho hlas zněl pořád nepříjemně. Na to, že od něho chce radu ani neodpovídá, jelikož jí vážně nehodlá radit. Je už vrchol, že se tu s ní baví. Za celou dobu, co na něho mluvila se na ní ani nedíval. Svůj pohled mířil jenom na dřevěnou barovou desku. Poslouchá jí, jak mluví o tom, že by se chtěla omluvit. V tu chvíli mu vyletí jeden koutek do pobaveného úsměvu. Nechápal tu změnu, která jí kolovala. Minule se mu omlouvala, že to nebyla ona a teď dělá to samé.) Netrpíš ty náhodou rozdvojenou osobností? (Pozvedl jedno obočí a konečně na ní pohlédl.) Jelikož minule jsi říkala přesně to samé. "Nebyla jsem ve své kůži, nebyla jsem to já". (Snažil se napodobit její hlas a pak znovu zakotvil pohled před sebou.) Ale ty se pořád se chováš jako kráva. (Škodolibě se usmál. Mimo toho úsměvu, který občas nahodil jen pro efekt, stále vypadal tak sklíčeně, ztrápeně, zarmouceně. Bylo mu jedno, co si ostatní pomyslí, on se teď nechtěl tváři šťastně. Vždyť on právě vyjádřil své city ke Cami, letmě jí políbil a pak jí donutil na to zapomenout. Svým způsobem jí pustil k vodě a nebylo to vůbec lehké. Jeho srdce téměř puklo vejpůl, ale musel to tak udělat, protože i samotnou Cami to muselo trápit. Oba dva se pořád o něco přetahují jak malé děti. Ten chce tamto a ten zase tamto. A pak pokud to má jeden, tak to chce hned druhý. Věděl o tom a proto jí nechal být. Nemůže s ní být, nebude s ní, jelikož ona miluje Klause.  Vrhne na Claire jeden nepříjemný pohled, ale ona mu to vrátí jinak. Usměje se na něj. Je to divné, ale nehodlá se tím nějak dlouho zabývat a začne mluvit. Poví pár slov, respektive jí urazí. Claire ale nevypadala, že by se jí to nějak dotklo.)Prosím tě, drž hubu. Vážně nepotřebuji, aby mi radil někdo tak narušený jako ty. (Díval se na ní přes přimhouřené oči. Poslouchá jí, jak mluví. Zajímalo ho, jak se dozvěděla o tom, že jeho komunita trochu klesá. Nemyslel si, že se to tak rychle roznese. A zvláště ne až do Zátoky. Neobviňoval z toho vlkodlaky, respektive neobviňoval nikoho konkrétně. Viděl všechny ty mrtvoly a rozhodně to nebyla žádná pěkná, poklidná smrt. Všechny mrtvoly ale měly jedno a to samé, tím je vyřezané písmeno E na čele.) Co ty o tom víš? (Pohlédl k jejímu obličeji se zájmem. Napije se ze své flašky a potom jí odloží vedle sebe. Netušil, zda by v tom mohla mít prsty právě Claire. Netušil, jakou velkou změnou si prošla a čeho všeho je teď vlastně schopna. Dívá se ní, když začne mluvit o tom, že chce nějakou radu. V půli jejích slov odvrátí pohled, jelikož už mu z toho jde hlava kolem. Možná, kdyby jí pozorněji poslouchal, tak by to celé pochopil, ale takhle je z toho akorát chudák celý zmatený. Na její radu ještě nijak neodpovídá, protože Claire ještě něco dodala. Tentokrát ohledně jejího dítěte a to, že jí vlastně nikdo nemá rád.) Proč bych měl sakra vytahovat tvoje mrtvý dítě? Mně je jedno, jestli žije nebo ne. A opravdu nemám zapotřebí ti to vtírat do ksichtu. (Zakroutí nechápavě hlavou.) A proč bych ti měl radit právě já? Stejně si pak uděláš, co budeš ty chtít. I kdyby ti poradila stovka lidí, tak uděláš, co budeš ty chtít. Claire vždycky udělá, to co sama chce. (Vezme si flašku do ruky a vstane ze židle, jeho krok je o něco veselejší, než jeho mysl. Má v sobě už dost alkoholu a tak je i více uvolněnější. Ale pořád má nějaké ty zábrany a pořád ještě není v té části, kdy se směje všemu. Projde okolo gauče a otevře jedny dveře. Sám je překvapený tím, kolik dveří tu vlastně je. Vyjde ven a nasaje čerstvého vzduchu.)

Nejspíš to tak bude. (Kývne hlavou. Vlastně každý, koho znala tu někoho měl, koho nechtěl opustit za žádnou cenu. Nebo prostě jen nechtěli opustit svůj domov. Ale byli tu i osoby, které tu neměli rodinu a v tomto městě se nenarodili a i tak je tu něco drželo. Například Adam. Jeho tu drží naděje, že zjistí, kdo jsou jeho rodiče. I když mu několikrát řekla, aby odešel, neudělal to. A měl pravdu. Ona tu rozhodně měla nějaké lidi, které by neopustila. Měla tu svou rodinu. Davina její sestra, Genevieve její nejlepší kamarádka, Elijah, Cami, Marcel a mnoho dalších. Nikdy by se s nimi nedokázala rozloučit navždy a opustit New Orleans. Nevedou tu sice zrovna nejšťastnější život díky těm několika osobám, kteří ten klid stále narušují, ale neumí si představit, že by žila někde bez nich. Cítila by se tak sama. A každý den by jí užíralo svědomí.) Nejspíš bude v Abattoir a přemýšlí, jak zabít svou vlastní matku. (Překvapí jí, že s Aliseou už to má urovnané. Když s ní naposled vymluvila, tak mu nemohla přijít ani na jméno. Vážně jí toho uniká docela dost. Ale stejně s Aliseou chtěla mluvit o Finnovi, takže by se to nejspíš dozvěděla i později. Lorent jí pak řekne docela chabý důvod k výběru Esther a jeho oživení, ale neřeší to. Nebude se ho dál vyptávat, když by jí stejně neřekl pravdu.) Myslela jsem, že už to je nějak vyřešené. (Neměl snad proběhnout nějaký sňatek Jacksona a Hayley díky, kterému urovnají tuhle situaci, která panuje mezi vlkodlaky? Nebo se to zas všechno nějak zvrtlo? Ať to bylo jakkoliv, jí do toho stejně nic nebylo. Sice to byla značná nevýhoda toho, že Esther měla nějaké vlkodlaky na své straně, ale kdyby věděli, jak odstranit Esther, vlkodlaci by jim v tom rozhodně nezabránili.) Stačí si jen uvědomit, co chceš a jakým způsobem chceš vést svoje lidi. (Jackson udělal chybu v tom, že už poprvé při první zradě nic neudělal s vlkodlaky, kteří zaútočili na sídlo. Pak se jejich počet zvyšoval a zvyšoval a zaútočili na sídlo znova. A nakonec se přidali k Esther. A stále k nim chce být milosrdný a totéž Hayley. Ona by je na jejich místě už nepřijala zpět do smečky. Jenže ona nemá smečku, ale coven. Koukne se na Adama, když k nim přijde a usměje se na něj. Představí ty dva mezi sebou a pak je chvilku pozoruje. Svůj pohled obrátí k Lorentovi, když začne mluvit.) Měj se a jen abys věděl, nezatracuji tě jako ostatní. (Nečekala, že by si to pomyslela, ale vlastně byl docela fajn. Tohle by neřekla do někoho, kdo pomáhal Esther. Ale co by člověk neudělal proto, aby znovu žil? Ani si nevšimne, že Lorent zamířil k Genevieve, protože se otočí na Adama.) Asi jsem tě měla předem upozornit na tu maličkost, kterou jsi tu už nejspíš zjistil. (Skousne si ret a provinile se na něj podívá. Samozřejmě mluvila o těch upírech, kteří tu všude byli.)

Copak bylo na Adamovi tak moc vidět, že by si se Sophie rád popovídal sám? Buď byl tak strašně průhledný a nebo byl Lorent jasnovidec. Možná by to na sobě nemusel dávat tak znát - když to poznal ten vlkodlak, pozná to Sophie taky. Vlastně ho ani nezajímá, o čem se ti dva bavili. Lorent o ní evidentně neměl moc zájem, čemuž se Adam divil. Kývl mu na rozloučenou a potom si ještě stačil všimnout, že zamířil k baru, kde seděla nějaká žena. Tak tohle byl asi jeho objev, ne Sophie. Ta se otočí na něj a začne mluvit. Jako by mu četla myšlenky. Docela by ho zajímalo, jestli jako čaroděj dokáže číst myšlenky. "Noo.. Jako to jsi mohla. Netušil jsem, že jdu někam, kde se to hemží upíry a kde jsou i vlkodlaci... Popravdě jsem už měl namířeno domů, když jsem tady neviděl ani tebe, ani Davinu. Neměl jsem tu dělat. Já sám mezi upíry, to by nedělalo dobrotu." Nemá jí za zlé, že mu to neřekla, jak by taky mohl? Jestli se na něj bude ještě někdy takhle koukat, nedokáže se na ni zlobit. "Nechci říkat, že se to tomu tvýmu kamarádovi nelíbilo, ale jako... Není to náhodou gay?" koukne se na ni tázavě.

(Normálně by ho asi hnedka odpálkovala, protože tohle považovala opravdu za dost levné balení, ale tak nějak se rozhodla, že tohle je párty, na které by se měla bavit. Když už se dozvěděla takovou zásadní věc, čili kdo je a že z toho opravdu nebyla nijak extra nadšená, tak sem šla pít. A teď tady byl tenhle chlap, který jí balil neuvěřitelně laciným způsobem a asi si o sobě vážně myslel dost, ale ona ho tak nějak nechala. Když to bude zacházet do mezí, do kterých by ona nerada zašla, tak to stopne, ale proč si neužít nějaký ten nevinný flirt, když je teda ten valentýn? Samozřejmě mu nemíní hned skočit do postele, to tedy ne, ale pobavit se můžou.) Aha, takže říkáš, že tahle párty je vlastně výhodná pro nás oba, protože jsme se zrovna tady potkali. (Kousne se do rtu a na chvíli zapřemýšlí, jestli to řekla správně. Samozřejmě, že se jen tak předváděla. Prostě s ním hrála tu jeho balicí hru.) Ale s tou kapelou máš rozhodně pravdu, protože je vážně dobrá a hrajou fajn. A ne, nejspíš bych nechtěla sedět doma u telky. Asi bych tam sice dělala to samé, co tady, tedy pila, ale tam by to bylo o hodně smutnější a zoufalejší než tady. Tady to aspoň můžu svést na zábavu. (Pokrčila rameny a když pozvedl svou vodku, že si připijí, tak zvedla svou skleničku se sodovkou, ťukla si s ním, přimhouřila oči, podívala se do těch jeho, zasmála se a pak se napila.) Já jsem... (Zarazila se, protože nevěděla, jak by se měla představit. Jako Genevieve? Nebo jako Cassandra? Ale musí se rozhodně rozmyslet, co řekne, rychle.) Gen. (Nakonec zvolí jméno svoje, i když si tím nebyla tak jistá a zvolila zkratku, ne celé jméno.. Ona opravdu netušila, kdo Lorent je a že už se vlastně znají. A rozhodně ani netušila, že je pozoruje Kol. A mohl jistě vidět, že ona se docela dobře baví.)

*Možná přeci jenom mohla Rebekah říct, že dnes nechce řešit tyhle rodinné záležitosti a to, co jim Klaus dělá prakticky pořád. Jenomže ona není ten typ, aby někoho takhle odmítla. Zdálo se, že jí to Rebekah chce říct a tak ji nechala ať mluví. Opravdu ji mrzí, že ji tohle Klaus udělal a bůh ví jak dlouho by ji takhle nechal. Je pravda, že jeho chování se nedá vždy omluvit a možná ani ne vysvětlit. Poslouchá Rebeku a raději zůstává mlčet, ale je jisté, že ji to zkrátka trápí, že stále pokračuje ve všech těch věcech. Myslela si, že za čas se alespoň trochu umoudří, že to bude s ním postupem času lepší a lepší, ale ono to bohužel tak nevypadá. Stále je v těch stejných kolejích a stále to pokračuje ve stejné cestě ve které to započalo. Nelíbí se ji obzvlášť ta část, kdy se zmiňuje o tom, že jakmile je někdo šťastný dá se říct bez něj, bez jeho příčiny, tak že na to většinou doplatí. Jenom se na ni dívá a párkrát přikývne, že její slova bere na vědomí a bude si je pamatovat. Dle jejího chladného a odměřeného hlasu usuzuje, že momentálně k němu cítí obrovský vztek za to, co ji udělal a ne, že by se tomu divila. Nikdo přeci nechce trávit čas spánkem a přijít tak o spoustu věcí. Bůh ví, kolikrát už ji do rakve zavřel a kolik let si takhle prospala. Nemyslí si, že šlo jenom o týdny. Co se týče Elijaha, tak opět pokýve hlavou s hlubokým nádechem.* Jo, myslím, že bude potřebovat nějaký ten sourozenecký rozhovor. Myslím, že by mu to prospělo. *Raději se bude bavit o čemkoliv jiném, než o tom, co Klaus dělá a nedělá. Její nálada tak či tak už klesla pod bod mrazu a to opravdu doufala, že dnešní večer bude jiný a bude se moct i ona odreagovat a nemyslet na tu spoustu věcí, co se ji honí hlavou. A teď to jako kdyby celé začíná zase nanovo. Konečně se zase trochu pousměje, když uzavřou tohle téma a Rebekah svými komentáři ji připomene to, co říkal vlastně i Elijah. Má pravdu, jde vidět, že jsou to sourozenci. V některých případech uvažují stejně a mají určitě i stejné názory na různé věci.* To ano...mezi sourozenci je vždy jisté pouto. *Řekne souhlasně. Jakmile uvidí barmana, který okolo nich prochází s panáky vodky, tak ani neváhá a ihned si dva vezme. Ten první ihned hodí do sebe a druhý podá Rebekah s tím, zda si taky dá. Začíná na ni toho být opravdu hodně a alkoholem to trochu otupí. Když ji Bekah oznámí, že má v plánu se opít, tak přikývne párkrát hlavou. Cami nemá takhle v plná se přímo opít, spíše si chce dát pár drinků, aby zažehnala všechny ty pocity, které se u ni teď znovu probouzí.* Tak to asi budeme muset zajít přímo k baru. *Reaguje ještě na to, že má v plánu se opít. Zmíní se i o tom, že má chuť dnes někoho zabít, ale nechce tím Marcelovi zkazit party. Vlastně vůbec netuší o kom to mluví a raději ani nechce vědět, kdo to přesně je. Ještě by to mohla být osoba, která ji je blízká a opravdu už by to byl vrchol všeho.* Já nejsem tedy zastáncem zabíjení lidí jenom proto, že s nimi mám určitý konflikt. Věci se dají vždycky řešit i jiným způsobem. *Poznamená a hned na to se zmíní o Elijahovi. Opravdu doufá, že odtud neodjel. Pousměje se na ni.* Možná šel jenom na čerstvý vzduch. *Otočí se poté k baru a usměje se na Rebekah, když se na ni znovu podívá.* Půjdeme k baru? *Vlastně ani nečeká na odpověď a pak se rozejde směrem k baru. Jakmile tam přijde, tak jim objedná další panáky té růžové vodky.*

To rozhodně. (Přitaká a musí se usmát. Opravdu dlouho s nikým neflirtovala a asi by to ani neudělala, kdyby nebyla už opravdu docela opilá. A nakonec byla vlastně i ráda, že sem přišla. Sice tu na Sophie ještě nenarazila, ale vlastně nebyla za celý večer vůbec sama, když nepočítá ten začátek, ale to tu zas až tak moc dlouho nestála. Samozřejmě, že tohle bylo mnohem lepší, než kdyby byla doma. Musela s Lorentem prostě souhlasit. Pak si ťukli, Představili se tedy a měla pocit, že jeho nějak zajímalo její jméno. Proč se po tom pídil? Prostě mu řekla, že je gen, to je snad jedno, čeho je to zkrácenina, nebo jestli je to prostě celé její jméno. Když se ale už tedy zeptal, tak by bylo asi neslušné mu neodpovědět, když už se tedy takhle spolu dali do řeči.) Ano, Gen jako Genevieve. Proč? (Opáčila nakonec, protože ji opravdu zajímalo, proč se tak zajímá. Opravdu ani neměla tušení, že tohle je ten chlápek, co byl v těle Klause. Samozřejmě věděla, že někdo jeho tělo obýval, ale nevěděla, že zrovna on. Pak už se po tom totiž dál nějak nepídila, protože měla docela jiné starosti. Esther. A teď vlastně i Kol, který jí vyměnil tělo a ona se stále nemohla dopátrat toho, kde má to svoje vlastní. A teď se dozvěděla, v jakém, že těle to vlastně je a její švagr tady někde pobíhal a ona, ona se chce prostě opít. A už teď se jí to dařilo, takže až vypije tu sodovku, tak bude asi pokračovat.)

*Když se vzdálí z večírku a opustí dům, vydá se okolo něj a obejde ho do zadní části. I tam najde valentýnskou výzdobu a pár hostů, ale je to zde mnohem klidnější, všednější. V danou chvíli mu to vyhovuje. Obejde bazény i vířivku a vydá se do zahrad. Ty tvoří docela velkou plochu za domem. Brzy se dostane ze světel, a obklopí ho noc, kterou prosvětlují hvězdy. Hudba i hlasy k němu doléhají stále méně, jak se prochází zahradní cestou a vzdaluje se dále od domu. Schová si ruce do kapes kalhot. Dívá se kolem sebe, naslouchá, jestli zde náhodou přeci, jen nezabloudil ještě někdo další z oslavy a při tom se snaží vypudit z mysli i ze svého nitra rozesmutnělost nad tím, co dost podráždil Marcel svým proslovem. Věří, že to nebylo úmyslné, jen náhodně pronášená slova o svatém Valentýnu, přesto mu to přivolalo myšlenky na Hayley a na to hezké, co mezi nimi. Hezké, ale postupně přešlo v to nedobré a ten nepříjemný závěr, jejich posledního setkání. Nebylo dobré ani pro jednoho z nich. Povzdechne si tiše pro sebe. Většinou za chůze kouká před sebe někam na obzor. Na temnou noční oblohu, která se spojuje s vrcholky korun stromů. Tuší, že někde tím směrem je Zátoka. Předpokládá, že Hayley tráví svůj čas někde tam v jiné společnosti, než je ta jeho. Je to pro něj nezvykla ne právě příjemná změna. Jediný důvod, proč se zatím nepokusil jejich nedorozumění urovnat a promluvit si, jsou obavy. Nedokáže dostat z hlavy ty výjevy ze snů, které mu Esther vložila do hlavy, aby jej přiměla kývnout jí na nabídku. Stále má v mysli před očima, jak jí ubližuje a v těch snech si to, ale užívá, protože tolik touží po její krvi. Ty obavy navíc minulou noc podtrhnul ještě jeho poslední sen. V něm bylo vše jako živé, ostré, téměř hmatatelné. Tedy neodvažuje se byť jen pomyslet na to, že by to snad mohla být pravda, skutečnost. Stále silněji, jak plyne čas, ale rostou jeho obavy z toho, že je to možná předzvěst jejich, jeho budoucnosti. Upřímně se toho děsí a snaží se přijít na něco, co by zabránilo nějaké katastrofě. Během úvah, kdy téměř nevnímá své okolí, pouze okrajově, dojde až do míst, kde se cesta zase stáčí zpátky k Marcelovu domu. Dostane se docela daleko. Hlasy a hudba k němu doléhají, jen jako vzdálený šum. Zamíří tedy pomalu zase zpátky. Nějak v danou chvíli nehledí na čas a tak ani netuší, jak dlouho je pryč. Přesto se pomalu zase vrací zpátky k domu a do víru oslavy.*

*Je vděčná za to, že více už téma Klaus a jeho způsoby trestu nerozbírají. Věděla o spoustě věcí, ale opravdu se dnes o tom nechtěla bavit a pravděpodobně to na ni Rebekah i poznala. Možná jindy by s ní o tom konverzovala více a hlavně z jejího pohledu, jak to vnímá Rebekah, ale dnes opravdu nemohla. Chtěla jenom jedno odreagovat se a to se ji právě nedopřávalo. Říká se, že večírky si většinou nemůžete užít, když tam jdete s partnerem, protože se vždycky něco stane. Ani tady nemusela být s partnerem, aby se i tak něco dělo. Přijde příjemnější téma a to je jejich sourozenecké pouto. Teď už se opět dokáže usmívat, tedy dokud se ji Rebekah nezeptá, zda má nějakého sourozence. Je to však naprosto běžná otázka a nemá ji to ani trochu za zlé. Neví o její minulosti, nezná ji a tudíž ji není známo, že Sean umřel. Zavrtí hlavou na náznak, že nemá.*Měla jsem bratra Seana, vlastně to bylo mé dvojče. Zemřel při tom masakru v kostele. Určitě si o tom slyšela. *Teď už neměla žádného člena rodiny. Dalo by se říct, že skoro za svého sourozence začínala považovat i Kaie a přitom to je jen její bratranec a ještě k tomu se neznají ani nijak zvlášť dlouho. Ale zkrátka si ho pustila do srdce a dokázali si rozumět, dokázal z jedné části zaplňovat to místo, kdy ji chybělo její dvojče. O tom se ale raději nezmiňuje. Není zase tolik lidí, kteří o Kaiovi vědí a nechce ji tím zatěžovat na večírku. Nakonec si připijí a ještě k tomu utrousí poznámku, že by se mohly přesunout k baru, pokud se chce Rebekah opít. Řekne jí i o tom, že násilí je ji opravdu cizí a i zabíjení. Jde vidět, že Rebekah o ni vážně toho spoustu nevěděla, protože kdo ji alespoň trochu znal, tak věděl, že to tak je a že není zastáncem takových věcí. Tedy pokud to už nepřechází do krajních mezí a není z toho východisko. Při jejich slovech se musí pousmát a na chvíli odvrátí zrak. Ani ona sama neví, kde to všechno bude směřovat a jak to bude pokračovat. Rozhodně jsou zajímavá kombinace.* To pravděpodobně nebudeš jediná. *Vážně není jediná, koho tento vztah překvapuje. Například Marcel se nad tím diví a možná že i Sophie tomu nerozumí. Ještě prohodí pár slov k Elijahovi a poté se společně odeberou k baru. Uchopí panáka vodky do ruky a pozvedne ho s úsměvem výš.* Na dnešní večer a asi na to, že jsme se konečně poznaly. *Usměje se ještě o něco více a kopne to celé do sebe. S Bekah ještě nějakou dobu postává u baru, povídají si a u toho popíjí. Nakonec se přeci jenom rozhodne najít Elijaha. Objedná si pak ještě skleničku se šampaňským a už teď je v dobré náladě. Podívá se Bece do tváře.* Omluv mě na chvíli. Půjdu se podívat po tvém bratrovi. *Oznámí ji a poté jde znovu najít Elijaha, přičemž po cestě upíjí ze svého šampaňského a jahodu už dávno snědla. Když se rozhodne, že půjde ven se podívat, zda tam není, tak ho zrovna uvidí vcházet dovnitř. Rty se ji roztáhnou do velkého úsměvu a zamíří si to přímo k němu.* Elijahu...*Osloví ho, když už je téměř u něj.*...už docela dlouhou dobu se tě...*Zasekne se při těch slovech, protože jakmile přijde do jeho blízkosti, tak se ji trochu zamotá už z toho alkoholu hlava a ona mu omylem převrhne část svého šampaňského na ruku a tudíž mu polije konec košile a saka. Zasměje se a v rychlosti odloží už prázdnou skleničku na nejbližší stoleček.* Omlouvám se. Nechtěla jsem...*Znovu se tomu zasměje. Ani neví proč, pravděpodobně na ni alkohol působí více, než si myslela.*

(Ví, že to Adamovi měla říct hned na začátku, když se o té párty bavili a přemýšlela nad tím, jenže nakonec mu to neřekla. Vlastně ani neví proč. Byla si jistá, že by pak rozhodně nepřišel. Navíc nechtěl náhodou poznat nějakého jejího kamaráda upíra? Měla sice v úmyslu mu představit Genevieve, ale ta upírem není. Tedy její pravé tělo ano, ale teď je v těle čarodějky.) Tu párty pořádá totiž upír a má svojí bandu upírů, takže jejich tu opravdu hodně. A co se týká vlkodlaků. Mam pocit, že tu jsou jen dva. Lorent a Claire. Jiní by sem nejspíš ani nepřišli. (Je si jistá, že ostatní ze smečky by sem rozhodně nepřišli, když tuto párty pořádá zrovna Marcel.) Davina tu jistě někde bude, ale ještě jsem jí neviděla(Pokrci rameny. Netušila, kde ta holka je. Ale neměla aspoň obavy z toho, že by jí někde obtěžoval Kai, protože ten je pryč a doufá, že nadobro. Zasmeje se jeho otázce. Marcel a gay? To nepřichází v úvahu) Ne, určitě gay není. Ale růžová patří k Valentýnu Takže se není čemu divit, že to tu je růžové, i když mi to asi brzy vypálí zrak.

(Jako by snad věděl, kdo tady u něho sedí. Jako by přesně věděl, o které Genevieve to mluví. A Nakonec to i bylo tak. Řekl její celé jméno a ona sklopila sklenici, kterou zrovna měla u svých úst, protože z ní pila a podívala se zaraženě na něj. Jak to sakra ví? Co je vlastně zač? Byla z toho docela zmatená a říkala si, že možná měla použít to druhé jméno, jméno nositelky toho těla, ale rozhodla se, jak se rozhodla, takže teď si to bude muset vyžrat. Možná mohla vypadat trochu komicky a když se začal Lorent smát tak byla ještě udivenější. měl by asi radši začít mluvit, protože ji možná dobrá nálada brzy přejde. Když jí konečně vysvětlil, kdo tedy je, tak pokývala hlavou. Zajímavé, opravdu netušila, že Lorent je zrovna ten, který měl na silvestrovské párty poznámky k tomu, že ona už nikdy nebude moci mít děti s Kolem přirozenou cestou. Vlastně se jí docela vysmíval a jí se to tenkrát nelíbilo a měla pocit, že to prostě není Klaus. Ale jak se pak ukázalo, pravý Klaus nebyl o nic lepší, takže asi tak.) Aha, takže tu vedle mě právě stojí vetřelec, který konečně dostal svoje vlastní tělo. gratuluji ti k tomu. Co bych já dala za to, kdyby se mi vrátilo moje vlastní tělo. (Ušklíbla se a nakonec se vybodla na sodovku a objednala si další vodku, kterou do sebe hned kopla.) A pokud jde o toho snoubence, tak ten hajzl už můj snoubenec není. (Zabrblala. Rozhodně neotitulovala Kola nějak vybíravě, ale taky to nebylo zas tak hrozné.) To on mě přemístil do tohohle těla, bez mého vědomí, nechtěla jsem to. A to je vlastně ten důvod, proč tady dneska piju. Ještě k tomu jsem se dozvěděla něco o té holce, ve které teď vlastně jsem. Což mi připomíná, že kdyby přišel takový vysoký hnědovlasý chlápek, tak mě oslovuj Cass. Je to totiž můj švagr, tedy švagr toho těla, ale víš jak to myslím. (Opravdu stačilo málo k tomu, aby byla úplně na mol. Začalo jí to povídat ještě líp a svěřovala se tady chlápkovi, kterého ani nezná a který ji vlastně urazil, ale jí to teď bylo úplně jedno. Objednala si další vodku, ale tu do sebe hned nekopla, tu si nechala zatím na baru. Měla oči jako angorák, už jí to stoupalo do hlavy a bylo to na ní poznat možná už z dálky.) A omluva přijata. (Dodá nakonec a pozvedne tu vodku.) Na zdraví. (Obrátí ji do sebe.)

(Každý z nich měl zřejmě jinou představu o tom, co bude dělat na dnešním večírku, který oslavoval ten nejhloupější svátek na světě. Svátek lásky, Valentýn. Dělalo se jí z toho špatně. Měla chuť tady na všechny křičet, že žijí ve lži, že to není realita. Nic netrvá věčně a láska už tuplem ne. Stejně se všichni rozejdou, nebo ten druhý umře. Protočila nad tím oči, když šla k Marcelovi. Bylo to tak nechutně sladké. Jí to připomínalo jen to, co neměla. Všude ty zamilované pohledy, pusinkování, nechutné. Tohle nebyl její vkus. Zřejmě také jednou udělá nějakou party. A bude to opravdu něco. Alkohol, drogy, sex, muzika, noc co nikdy neskončí. Pronese nějaký proslov, ale rozhodně to nebude to, co říkal Marcel. Určitě řekne něco jako, ať si to užijí, zkalí se, co nejvíce můžou. A pak zařve něco nabuzujícího. Ušklíbne se nad jeho poznámkou. Byl jako starý nevrlý dědek, kterému odepřeli pivo kvůli jeho zdraví. Musela se nad tím zasmát. Všichni byli tak nevrlí, měla chuť se tady začít šíleně smát, ale nepotřebovala na sebe zbytečně strhávat pozornost. Nad jeho otázkou pokrčí rameny.) Zřejmě ano, ale dříve jsem byla nicka. Teď je to lepší. Už nikdy nebudu tou kopou sraček, kterou jsem bývala. Samé ach sem, ach tam. Divím se, že jste mě radši nezastřelili, než to pořád poslouchat. (Ušklíbne se a kopne do sebe zbytek alkoholu, který byl ve skleničce. Objedná si další a ihned jak před ní alkohol postaví, napije se ze sklenky.) Jo, pořád se chovám jako kráva, alespoň teď mi je jedno, komu tím ublížím. (Ušklíbne se a lehce pozvedne sklenku, zakrouží obsahem a znovu se napije. Nevěděla, že se Marcel trápí kvůli té blonďaté roztomilé hlavičce, která je mimochodem také psycholožka. Moc si na ní nepamatuje, nepřišla jí zajímavá. Jen, že jí kdysi ovlivnila a dala jí sporýš. Jistě, to byla ještě hodná stará Claire, kterou všichni měli tak rádi. Možná to bylo tím, že byla upír. Ano, teď jí to chybí. Všechno, i touha po krvi a zabíjení. Všechno kromě lovců, těch se však nezbavila ani teď. Ví, že lovci loví i vlkodlaky. A vlastně na tom, být vlkodlak není nic dobrého, žádná výhoda. Jistě, může mít děti, ale to je spíše prokletí než nějaké plus. To je spíše velké mínus. Ona ví, že kdyby teď otěhotněla, nechala by si rozpárat břicho a hned to dala pryč, zabila. Ano, přesně tohle by udělala. Nedala by tomu šanci, protože tady žádná není. Byla by to jen další slabina, další přítěž a zábrana. Jak někdo může mít děti dobrovolně? Nechápe ty lidi. Ona, ani její další sourozenci nebyli plánovaní. Jejich rodiče se jich chtěli zbavit, ale nakonec si to rozmysleli. Stále přemýšlí nad tím, jestli se rozhodli dobře.) Někdo tak narušený jak já, ale šťastný a silný, na rozdíl od tebe. (Usměje se na něj a lehce se k němu natočí. Pokrčí rameny, jako kdyby o tom opravdu nic nevěděla.) Jen jsem to zaslechla. Sám víš, jak rychle se tady v NO šíří informace. (Pousmála se sladce a znovu se napila z své sklenky. Jakmile jí řekl, že o jejím mrtvým děcku mluvit nebude, pousměje se.) No, řekla bych, že právě ty to dělat budeš. Stejně jako Kol a všichni ti ostatní. (Pousmála se a naklonila hlavu trochu na stranu.) Claire vždy udělá co chce, to máš pravdu. Ale mně nikdo nikdy neradil, kromě mě, takže podle čeho jsem se asi měla rozhodnout? (Všimne si, jak odchází.) Ráda jsem tě viděla, Marceli. (Zavolá na něj s neuvěřitelnou veselostí a vřelostí v hlase. Ona dopije také obsah své sklenky a vydá se do sálu, kde je více lidí. Sedne si k baru a všimne si nějakého mladého muže, který je celkem příjemný. Baví se tam s ním už nějakou dobu a pije. Nakonec on řekne nějaký dobrý vtip a ona se zasměje na celé kolo, což připoutá pozornost všech okolo. Zahraje na toho muže lehký stud a sklopí zrak. Bohužel na sebe upoutala až moc pozornosti. Kdyby tak věděla, že je zde Kol, zahodila by boty a začala utíkat tak rychle, jak by to jen zvládla. Ale je pravda, že začíná být trochu opilá a když je opilá, je ještě více upřímná než jindy a stává se jí, že často na sebe prozradí něco, co nechce. A také jí všechno přijde vtipné.)

*Obejde znovu dům a vrací se k hlavnímu vchodu, kterým se dá vejít dovnitř. Na večírku je stále veselo a živo. Jeho dobré rozpoložení, při cestě sem a příchodu se někam vytratilo. Teď už se mu dovnitř ani moc jít nechce. Jeho snaha bavit se zde také značně polevila. Přehlušil ji strach a obava z toho, že větší množství zábavy v kombinaci s alkoholem by mohlo odbourat jeho zábrany a sebekontrolu a mohl by udělat něco, co se přidá na jeho seznam černého svědomí. Nemá představy, co by mohl provézt, ale znepokojuje jej už, jenom ta představa něčeho takového. Kdyby se to kupříkladu ještě stalo třeba zde na Marcelově večírku. Kráčí zamyšleně ke dveřím, vyjde na malou terasu před nimi. Zamyšleně sklopí pohled k zemi, neboť před sebou nikoho nevidí a zabývá se tím, jak to provést, aby odsud mohl, co nejdříve zmizet. Nechce pokoušet štěstěnu. Zároveň rozhodně nemá v úmyslu omezovat Camille a nutit ji k odchodu. Chce, aby se bavila, jak dlouho bude chtít. V souvislosti s tím se zase smiřuje s možností, že se zde tedy bude muset ještě chvíli zdržet. Neví, ale jak předstírat, alespoň většině z jeho okolí, že se docela baví. Rád by tímhle přesvědčil i Camille, tedy hlavně ji. Obává se ovšem, že ta ho okamžitě prohlédne. V momentě, kdy nad tím přemítá, zaslechne její hlas, když ho osloví. Zvedne hlavu a setká se s jejími pohledem. Jako na povel rozjasní svou tvář do úsměvu. Jeho oči, ale zůstanou mnohem vážnější.* Cami... *Zareaguje na to oslovení. Mezitím k sobě dojdou a on zastaví. Vytáhne ruce z kapes.* Omlouvám se, byl jsem se projít kolem domu. Doufám, že jsi mě nepostrádala. Myslel jsem, že se bavíš. *Odvětí pak na její poznámku. Mezitím zvedne ruku a koukne na hodinky na zápěstí, aby zjistil, jak dlouho to byl vlastně mimo. Dosud to stále nebyl schopen zjistit. Zrovna v tu chvíli mu na ni Camille vylije zbytek šampusu ze skleničky, kterou si nesla sebou. Trochu to zastudí a pak mírně šumí na kůži a cítí, jak mu to prosakuje přes látku košile na kůži. Hodinky také docela schytaly. Opět nestihne zkontrolovat čas. Nevšimne, si, že Camille před tím trošku zavrávorala. Střelí k ní krátce pohledem, který je trošku ostřejší, ani neví, proč ho tohle rozladí.* To nic... *Ujistí ji, ale z jeho chladnějšího tónu, který při tom použije to moc přesvědčivě nezní. Sáhne po papírovém ubrousku, který leží na stolku kousek od nich a začne si mokrou část rukávu a hodinky osušovat. Během toho, jako by měl krátce dejavu, protože se mu vybaví jeho nehoda s vínem z rána. Dnes už se tedy vínem zašpinil podruhé. Přijde mu to jako zvláštní shoda okolností. Díky těm myšlenkám se do toho více zabere a o to usilovněji se o osušení pokouší.*

*Jelikož na ni začíná působit ta trocha alkoholu, který pozřela, tak si nevšimne toho, že Elijahův výraz je zkrátka jenom předstíraný a že jeho oči mluví úplně jinak. Nemá sebemenší ponětí o tom, že by zkrátka nejraději odešel z večírku, ale zůstává tady jenom proto, aby ji snad udělal nějakou radost. Pravděpodobně, kdyby si toho všimla, tak by ihned své chování krotila a snažila by se fungovat tak, jak normálně. Jenomže ona to teď nevidí. Pozvedlo ji náladu už jenom to, že ho konečně našla po opravdu delší době. Osloví ho a zamíří si to ihned k němu. Není na tom ještě tak, že by se jí snad mlžil před očima a nebo by viděla dvakrát. Ne, takhle opilá opravdu není. Spíše je teď všechno kolem ní snad ještě růžovější, než doteď. Stejně tak jako ona oslovila jeho, tak i on oslovil ji. S úsměvem ho pozoruje a poslouchá to, co ji říká, přičemž přikyvuje hlavou, že tomu velmi dobře rozumí, i když to může působit chvilkama tak, že jedním uchem to jde dovnitř, ale druhým ven. Zkrátka oplývá dobrou náladou a to ještě před chvíli si myslela, že všechno špatné dnes bude pociťovat znovu a už se ani nezačne bavit.* Náhodou jsem tě začínala postrádat asi už...ani nevím. *Zavrtí hlavou pobaveně a koutky úst ji cukají nahoru, jako kdyby se chtěla smát, ale z nějakého důvodu to zadržuje. Až teď na ni vidí, že se pravděpodobně vůbec, ale vůbec nebaví, což není dobré. Možná by měl taky trochu ochutnat té růžové vodky. A možné by to ani nebyl nejlepší nápad. Mírně zavrávorá a díky tomu se stane menší nehoda, kdy mu převrátí občas své sklenice na jeho ruku, ale kdyby jenom to. Bohužel mu tak poničí i ten drahý oblek, košili a hodinky. V tu chvíli si ale nijak neuvědomuje to, co právě udělala a spíše se tomu zasměje. Odloží skleničku a začne se mu omlouvat, přičemž se mu potom podívá do tváře a všimne si toho pohledu, který je ostřejší. Nelze zabránit tomu, aby úsměv z její tváře začínal zcela mizet. Vydechne a podívá se na něj o něco starostlivěji. Nepřesvědčí ji ani jeho slova, která nejsou upřímná.* Elijahu...opravdu se ti omlouvám. *Řekne teď už vážněji a i přes to, že má v sobě značnou dávku alkoholu, tak se dokáže velmi dobře kontrolovat. Sjede pohledem k jeho ruce, která se snaží osušit rukáv košile a i saka. Dívá se, jak tře stále usilovněji a je v tom úplně ponořený.* Elijahu? *Osloví ho starostlivě a podívá se mu do tváře. Zdá se, že ji však nevnímá a stále se snaží vysušit něco, co nepůjde a odstranit to taky nepůjde jenom tak.* Elijahu jsi v pořádku? *Zeptá se ho znovu, přičemž mu začne pokládat svou ruku na hřbet té, která se usilovně snaží očistit něco, co ani nepůjde. Opravdu má teď o něj velké starosti. Netuší, co se s ním děje, ale tohle jeho chování neznačí nic dobrého. Možná by prostě měli jet domů. Vždyť je tady jen kvůli ní, ne kvůli tomu, že tady chce být.*

(Vydechla, když si vzpomněla na to, jak se probrala v novém těle a netušila moc, o co běží. A pak ten šok, když se viděla v zrcadle. Ani teď si na to ještě nezvykla a když se vidí v zrcadle, tak občas ještě ucukne, protože to prostě není ona. Ale už to rozhodně není tak hrozné, jako to bylo poprvé. A pak přišla ta hádka, kdy Kolovi řekla, že je největší chybou jeho života. Věděla, že to říkat neměla, ale už to nevezme zpátky a i kdyby měla tu příležitost, stejně by to tak teď už nechala. Co jednou řekla, to jednou prostě řekla. Není čeho litovat, už ne. Kol už nebyl její, ona nebyla jeho. Dalo by se říct, že je teď vlastně svobodná a mohla by si užívat volnosti, ale jí se zdá, že je svázaná jako nikdy předtím. Není to ona. Musela hrát nějakou určitou roli, do které se díky tomu novému tělu dostala. Nebyla jen tak bez závazků. Kol si možná z toho nic nedělal. Pro něj závazky k jeho tělu, jako by nebyly. Ale ona, ona to tak nebrala. A i kdyby chtěla, potkala tu Stevena a k jejímu zděšení se znali. A co víc, ona byla jeho švagrová. Kol to všechno pohnojil a nemohl to pohnojit víc. Příbuzná někoho, kdo jí jde po krku, studentka medicíny, když nemocnice ona nesnáší, zaprcatělá, když ona byla vysoká. Pravda, mohlo to být horší, to kdyby měla manžela a děti. To naštěstí nemá, ale o tak je to dost katastrofický scénář pro ni.) Jo, to opravdu nebylo hezké, protože pro mě je to noční můra. (Pak protáhla překvapeně obličej) Fakt tys mu dal ránu? Tak to byla jistě dobrá práce. Za to by tě měli vyznamenat. Aspoň někdo tomu sobeckýmu floutkovi tu fasádu spravil. (Ne, opravdu se o Kolovi nezmiňuje v dobrém, ale stále na něj byla naštvaná a to ještě dlouho bude. Jestli pomýšlel na nějaké slepení jejich vztahu, tak na to rozhodně mohl zapomenout. Ona s ním nechce mít nic společného. Ráda by řekla, že si teď bude o životě rozhodovat sama, ale to taky není možné, protože má zodpovědnost za to tělo, ve kterém teď je. Pak si s Lorentem ťukla a vyžahla dalšího panáka.) Jo, jo, jasně, že to vím, ale jak už jsem řekla, přišla jsem se opít, ale kdybych opravdu náhodou chtěla zvracet, tak se neboj, myslím, že snad na záchod ještě doběhnu. (Zasměje se. Stále si nevšimla Kola. Z jeho pohledu to mohlo vypadat tak, že jí snad Lorent nějak učaroval, že se věnovala jen jemu, ale nebyla to pravda. Prostě byla jen opilá a víc sdílná, to bylo všechno.) Doufám ale, že stále neděláš pro Esther, protože to, to bys mě, můj chlastací parťáku na jednu noc, kterého si zítra stejně nebudu pamatovat, naštval. (Na poslední slovo dá důraz.)

*Když se na Cami podívá lépe, všimne si, že po dobu, co byl mimo dům se nejspíše dobře bavila. Vidí, že je uvolněnější, usměvavější. Rád to vidí a i když jemu není zrovna do úsměvu ani do zábavy, Cami odreagování přeje a kvůli tomu mu nevadí tady s ní být. Její přítomnost má na něj většinou uklidňující, uvolňující vliv. Jakmile mu odpoví, že ho nejspíše začala postrádat, tak se zatváří omluvně. Skutečně měl dojem, že se s těmi, které chtěla na večírku pozdravit a promluvit si, stráví více času.* Teď to vypadá, že jsem tě zanedbával. *Zatváří se na oko nešťastně, ale snaží se to podat jako vtip, aby zakryl své skutečné rozpoložení. Chce zjistit, jak dlouho byl pryč, ale ona ho pak omylem polije. Jako by to byla pro něj tenhle den ta poslední kapka. Netuší ani proč ho to rozladí. Nikdy něco takového neshledává jako velký problém. Teď mu to, ale připomene ráno, kdy se polil vínem, a to mu připomene jeho sen o Hayley a to u něj opět vyvolá obavy, strach. Vše ho to v tu chvíli posedne a on se tak nepřítomně pokouší zbavit papírovým ubrouskem té skvrny od vína. Nevnímá tak ani své okolí, ani to, kde zrovna jsou a ani Cami a její snahy o omluvy. Nejspíše jí jeho chování znepokojí, a tím jí zkazí dobrou náladu i zábavu. Camiiny snahy na sebe upoutat jeho pozornost také neregistruje. Teprve tehdy, když se ho dotkne ho vytrhne z jeho transu. Instinktivně se vytrhne a chytne ji rychle za zápěstí, jako by snad pro něj mohla představovat nějakou hrozbu. Zvedne její ruku a podrží od té své. Ostražitě se na ni při tom podívá. Vypadá v tu chvíli nevyzpytatelně. Trvá to vše, jen pár vteřin, než se vzpamatuje a uvědomí, si, co se stalo. V první chvíli vypadá zmateně a nechápavě. Když vidí, jak svírá dost pevně její zápěstí, okamžitě ji pustí a ve tváři se mu nyní mihne zděšení. O něco od ní ustoupí, protože v tu chvíli má strach z toho, co horšího jí mohl provést, kdyby se probral později.* Cami, odpusť mi. *Začne se okamžitě omlouvat. Přepadle na ni pohlédne, protože má najednou pocit, že to všechno, o co se Cami u něj pokouší, pomoct mu se míjí účinkem, protože zrovna teď vše naprosto pokazil. Camille v tu chvíli může tu beznaděj a zděšení i ze skutečnosti, že tohle své temné já nikdy nepřekoná, vidět, jak se vrývá do jeho tváře, do jeho očí. V tu chvíli, jako by se více stáhl do sebe. Spustí ruku, kterou po Cami chňapl rezignovaně k tělu.* Já se ti, omlouvám, Cami. *Omlouvá se. Rozhlédne se a roztáhne mírně paže od těla.* Za tohle všechno. *Krátce se rozhlédne kolem sebe.* Nebyl to dobrý nápad. *Zdá se, že ho nyní i zpětně mrzí, že jejich pobyt zde nejspíše neproběhl podle jejich ani podle jeho představ. On se zde nebaví skoro vůbec a jí právě zábavu pokazil. Také to vypadá, že se omlouvá za své momentální selhání. Jako by to byla neodpustitelná chyba, za její dosavadní snahu, mu pomoct. Paže opět spustí k tělu posmutněle shlédne k zemi. Po té se otočí a zamíří znovu ven z domu. Za dveřmi zahne doprava a přejde k zábradlí, které je kolem malé terasy před vchodem. Postaví se k němu. Ruce si položí na vršek zábradlí a zadívá se někam před sebe. Právě mohl udělat další hrozný skutek, který by ho pronásledoval do konce života a zatížil jeho černé svědomí. Nedovede si představit, jak moc by tímhle mohl zároveň ublížit svému bratrovi, opět. Vzal by mu další osobu, ke které něco cítí. Je z toho zoufalý a bezradný. Tahle příhoda, jako by ho vrátila ještě hlouběji, než odkud se Cami povedlo ho dosud vytáhnout z jeho trápení, obav. Přemýšlí, co má dělat dál.*