Vampire Mansion

(Jakmile jí ukázal, aby se posadila naproti němu, udělala tak. Přehodila si nohu přes nohu, aby jí nešlo vidět pod šaty a zahleděla se Marcelovi do očí. Neví, co má čekat od něj, nebo od jeho odpovědi. Má pár teorií, ale všechny jí přijdou dost hloupé. Dětské, nevěří tomu, že pohádky, co dříve tak ráda četla, by mohli být pravdivé. Připadá jí to jako... nemožné, nevysvětlitelné. Když jí Marcel odpoví, Adelle vypadá, jako kdyby jí někdo zastavil v čase. Na chvíli přestane dýchat a srdce se jí rozbuší rychleji, než je normální. Rukou začne svírat své psaníčko a po chvíli vydechne. Neví, jestli tomu má věřit. Zní to jako hloupost, ale jak jinak by to vysvětlila? Věděla, že to, co se stalo v tom vězení, to neudělal člověk, to udělalo nějaké zvíře. Podívá se mu do očí, nevěřícně a trochu se od něj odsune. Měří si ho nedůvěřivým a velmi překvapeným pohledem.) Jak... jak je to možné? (Polkne a zahledí se mu zkoumavě do očí.) A jak to víš? (Ano, také jí mohl říct, že netuší, co tam dělala, ale Marcel nebyl jen tak někdo, nějaký obyčejný člověk. Možná, že byl jedním z nich. Odsune se od něj ještě o kousek a v jejích očích jde číst znatelný strach a naprosté rozhození.) Jsi... jsi upír? (To slovo jí nešlo přes rty. Převalovala ho v puse jako nějaký hnusný bonbón. Odvrátí pohled a promne si spánek. Nemůže tomu uvěřit. Upíři, jsou skuteční? Nedělá si z ní Marcel jen srandu? Je tohle reálné? Jak pozná upíry? Co teď bude dělat? Najednou se jí udělá trochu nevolno. Podepře se jednou rukou o gauč a lehce se předkloní. Podívá se na Marcela, když znovu promluví. Znovu se mu zahledí do očí a přikývne.) Jo, jasně, jdi, já... myslím, že na tenhle rozhovor stejně nemám ještě dost vypito. (Podívá se na něj, zvedne se z gauče a trochu nejistým krokem se vydá k tácu s alkoholem. Vezme si hned dvě sklenice růžové vodky a kopne je do sebe. Ví, že toho bude potřebovat mnohem více. Pohlédne znovu na Marcela.) Myslím, že se brzy uvidíme. (Pohlédne na něj a pak dojde k baru, kde se usadí a objedná si nějaké alkoholické pití, které bude určitě chutnat lépe než ta hnusná vodka.)

(Při oblékání Lorentovi pomohla, protože vypadal, že nikdy v životě neviděl oblek ani kravatu. Bylo to komické. Vypadali, jako kdyby spolu chodili. Ne, oni spolu nechodili, jen spolu jednou spali. Zatím. Nakonec dorazili na místo. Claire zaparkovala a spolu se vydali na večírek. Ona neměla ráda růžovou, ale výzdoba byla dobrá. Nelíbila se jí, ale šlo vidět, že si s tím dekoratéři dali velkou práci. Ano, na tohle měl Marcel vždycky cit, na dokonalost, na detaily. A že to mohla během jejich vztahu okusit v mnoha věcech. Jakmile došli dovnitř, už jí z té růžové začínaly bolet oči. Po jedné poznámce Lorenta se ušklíbla.) Nesnáším růžovou, ale vydržím to. (Pohlédla na výzdobu. Spatřila zde pár známých tváří.) No, zatím ten „gay“ byl v posteli lepší než ty. (Ušklíbla se na něj škádlivě. Chtěla ho tím jen popíchnout, trochu mu shodit to jeho ego. Pohlédla směrem, kam se díval on. V hlavě se jí vynořil jeden skvělý nápad. Podívala se na Lorenta.) Ne, dojdeme si pro pití. Pravdou je, že mě Rebekah nesnáší, protože si Marcel vybral mě místo ní. Takže si myslím, že by bylo celkem příhodné, kdybychom tam šli. Ale, nejdříve. Myslíš, že by jsi mě mohl teď na několik minut vzít kolem pasu, nebo nějak chytnout? Chci jí trochu popíchnout, než si s ní promluvím. (Vřele a prosebně se podívala na Lorenta. Budou vypadat, jako když jsou spolu. To Rebekah vytočí.)

*První známá tvář, kterou na večírku zahlédne jako první, je k jeho překvapení právě Rebekah, která se nejspíše nechala inspirovat jeho návrhem a přijela se sem trochu pobavit. Krátce si ji prohlédne. Jako vždy vypadá jeho sestra dokonale. Spokojeně se pro sebe mírně pousměje. Zamíří společně s Camille k baru. Dál těká očima po domě. Naslouchá hudbě.* Marcel si za svůj život na prostorný a velký dům nejspíš zvykl. *Poznamená pak směrem ke Cami. Ani on o Marcelovi v poslední době moc neslyšel. Moc se o něj nezajímal, měl zkrátka jiné starosti. Když se o Marcelovi s Camille baví, tak ho mezi návštěvníky zkouší najít, ale zatím není úspěšný. Napadne ho, že mezi své hosty nejspíše přijde později. Poslechne si od Camille o jejím názoru na Valentýna. Dívá se při tom na ni, aby bylo jasné, že vnímá. Chápavě pokývá hlavou. Jeho výraz, ale krátce pohasne. Přes to všechno a hlavně po jeho snu dnes v noci se jeho myšlenky toulají u Hayley. Chybí mu, ale ví, že jí ztratil. Musel ji nechat jinému muži. Mírně si povzdechne.* Na mě je tady moc růžovo... *Poznamená pak a snaží se přestat myslet na to, co mu působí vrásky. Nepatrně zase rozjasní tvář, když o tom prohodí těch pár slov. Přelétne očima výzdobu i do výzdoby sladěné pití.* Ale na tenhle svátek se to docela hodí. *Poznamená. U barového pultu si pak vezme pití, které pro ně Camille objedná. Poděkuje jí za to kývnutím hlavy a slabým pousmáním.* Chtěl bych si připít na mou okouzlující společnici. *Pronese krátký přípitek. Zvedne sklenici s pitím výše. Přiblíží jí k té Camiiné a mírně o ni ťukne. Po té z ní upije.* Valentýn bude v tomhle městě asi oblíbený svátek. *Vrátí se pak k tomuhle dni, když spustí ruku se sklenicí níže.* Netušil jsem, že zde bude tolik lidí. *Dodá. Pojem "lidí" je u něj, ale relativní pojem. Když večírek pořádá Marcel, je mu jasné, že je zde jistě hodně členů z nadpřirozené komunity.* Lepším vysvětlením možná bude, že zdejší lidé slaví rádi a vždy si nějakou příležitost najdou... *Zkonstatuje. Přelétne očima znovu okolí. Zarazí se protože si všimne Lorenta a jeho společnicí je Claire. Sleduje jej a pak si všimne i toho, kam se dívá. Na Rebekah. Sestra ještě neví, že Lorent si nechal vymazat paměť ohledně Hope. Trochu zvážní. Doufá, že se to zde dnes neprozradí. V rámci slušného vychování a téhle společenské akce, pozdraví Claire i Lorenta pokývnutím hlavy. Pak se obrátí ke Cami. Nenapadlo by jej, že půjde na Valentýnskou party právě s ní. Nejspíše to bude pro mnohé překvapivé, nepochopitelné. Jen oni dva vědí, co zatím je. Bude rád, pokud to tak ještě nějakou dobu zůstane. Nechce, aby o jeho problémech věděl někdo další. Zatím. Chce se s nimi vypořádat a musí začít i Niklause. Znovu se napije a dopije tak svůj drink.* Ještě jednou? *Koukne pak na Cami, jestli chce ještě další bourbon.* Nebo něco jiného? *Samozřejmě nemusí zůstat, pouze u toho.*

(Nebyl by to on, kdyby si z ní neutahoval kvůli její výšce. Štval jí tím pokaždé, když se viděli. A ona se vždy otočila na podpatku a šla si obout ještě vyšší, aby si nepřipadala jako prcek oproti němu. Bylo to vždycky k popukání, ale Cassandra věděla, že si dělá jen srandu. Dívá se na ni a čeká na nějakou reakci či aspoň pozdrav, ale uslyší jen divný hrdelní zvuk. Zdá se mu trochu zaražená a překvapená. Snad to pro ní nebyl až takový šok ho tady vidět snad ne? Je pravda, že na večírky moc nechodí, ale že by nechodil do společnosti vůbec, se říct nedá.) Možná by jsi měla omezit ten alkohol. Vypadáš, jak by jsi viděla ducha. (Poznamená a rukou ukáže směrem k její sklence, kterou drží v ruce. Nevěří, že by v tom měla nějaké nealkoholické pití zrovna na párty. Navíc už teď z ní byl cítit alkohol. Po chvíli se mu konečně dostane nějaké odpovědi.) Dneska mám volno a Michelle mě přemluvila, abych šel na tuhle párty. Pamatuješ si na Michelle? Chodila se mnou do stejného ročníku na střední. (Cassandra je sice mladší o pár let než on, ale i tak znala pár jeho spolužáků a spolužaček ze střední školy. A s Michelle se vídal ještě i nějaký ten rok po škole, ale pak odcestovala do zahraničí a vrátila se teprve nedávno. Možná si jí bude Cassandra pamatovat a možná taky ne.) Jdeš do sebe. To se mi líbí. Možná si konečně přestanu po letech utahovat z tvé výšky, když to nebude taková zábava jako dříve. (Pousměje se a napije se ze svého pití. Rozhlédne se letmo kolem sebe a pak se vrátí pohledem k ní.) Jsi tu sama nebo s někým?

*Pousměje se při jeho komentáři a pokýve souhlasně hlavou.* Tak není se čemu divit, když vyrůstal po boku vás, vychováván tvým bratrem v sídle. Pravděpodobně si zvykl na velké prostory. *Stále se ho drží za rámě, když jdou pomalým krokem dovnitř. Asi mu nestačí ten byt, co mají s Davinou a přitom jí přijde taky docela hodně prostorný. I když pravda ne tak moc jako tohle sídlo, protože tohle sídlo je obrovské. Možná ještě větší, než Abattoir. Mrzí ji, že o Marcelovi už prakticky vůbec nic neví. Jejich poslední setkání bylo to, kdy se mu přišla omluvit a říct mu, že nechce, aby se jejich přátelství zhroutilo. Od té doby se ona neozvala jemu, ale hlavně on ji. Dává mu čas, dává mu ten prostor na to, aby to všechno vstřebal, ale pravděpodobně ho potřebuje více, než si myslela. Snaží se ho dokonce i vyhledat pohledem stejně tak jako Elijah, ale bezúspěšně. Místo toho se zmíní o svátku zamilovaných a podívá se mu do tváře. Možná to nebylo úplně na místě vzhledem k tomu, že má problémy s kontrolou a taky ta věc, že přišel o dívku. Možná by si zkrátka měla promyslet to, co řekne dřív, než to vážně pronese nahlas. Naslouchá hudbě a hned pozná, co je to za skupinu, protože jejich písničky má ráda a tak je spokojená teď se vším. Se svou společností, výzdobou, hudbou. Snad dnešní večer bude pokračovat v klidu. Usměje se pobaveně, když řekne, že je tady moc na něj růžovo.* Je to svátek zamilovaných...*Řekne spíše jako fakt, který si ale moc dobře uvědomuje. A navíc to říká pobaveným tónem hlasu. Přikývne souhlasně a když přijdou k baru, tak jim objedná bourbon. Až potom si uvědomí, že přeci jenom jim mohla vzít něco s tématikou. Nevadí, vždyť teprve přišli a mohou si toho dát více, než jednoho panáka. Uchopí poté skleničku s pitím do ruky a podívá se mu do očí. Usměje se tak, že ukáže řadu vrchním bílých zubů a zavrtí hlavou tak, jako kdyby nemohla uvěřit tomu, že ji znovu skládá kompliment. Pozvedne sklenici více dovrchu a přiťukne si s Elijahem.* A taky na mého společníka, který zatím zvládá naprosto skvěle všechno, co mu doporučím a který pronáší úžasné komplimenty. *Doplní ho a přiloží sklenici ke rtům. Napije se pořádně, ale neodloží ji. Nechává si ji v ruce.* Nejenom tady, ale v celé Americe. *Přitáká s úsměvem. Nadechne se zhluboka a porozhlédne se okolo.* Já to vlastně tak trochu očekávala. Marcel je hodně společenský a má spoustu lidí okolo sebe. Přikývne poté několikrát souhlasně hlavou.* Ano...tohle město nikdy nespí. A jak říkáš, tak zdejší lidé mají rádi oslavy a večírky. *Podívá se stejným směrem, kterým se dívá Elijah. Ráda by se zeptala, zda je všechno v pořádku, když se změní výraz v jeho obličeji, ale nechává to raději tak. Ještě pořád nezahlédla nikoho, koho by znala. Tedy až teď se porozhlédne pořádně a uvidí tam vzadu na pár sekund Davinu jak se baví s nějakým mladým mužem. Pousměje se pro sebe. Je tak malá, že je ji sotva vidět. Mohla by ji jít pozdravit. Otočí se k Elijahovi, jen co na ni promluví a přikývne souhlasně. Vezme sklenici se zbytkem bourbonu a vypije to. Odloží skleničku na bar.* Jistě. Tak co třeba zkusit nějaký ten valentýnský drink? *Uhcechtne se a objedná jim tu obarvenou vodku. Pravděpodobně to bude nějaká ochucená vodka, možná brusinková. Ale ne, to zase ne nehodí k Elijahovi, takže nakonec to s omluvou vymění za šampaňské s jahody. Vezme pak jednu skleničku a trochu z ní upije. Podívá se znovu směrem k Davině a zase na Elijaha, kterému položí ruku na jeho předloktí.* Omluvíš mě prosím na moment? Jenom půjdu pozdravit Davinu. Brzy se vrátím. *Usměje se na něj, otočí se a odejde za Davinou ji pozdravit a seznámit se s Timem.*

(Měla z toho hlavu v pejru. Šrotovalo jí, odkud se asi tak můžou znát. Ze školy? Z povolání? Ne, to asi ne, z práce ne. To by se jí zeptal na něco takového podobného jako ona jeho. Ona určitě nebyla policistka. Ale kde by vlastně mohla pracovat? A pracovala vůbec? Byla čarodějka a pokud nebyla zbohatlík už od narození, protože měla zazobané rodiče, tak si určitě musela nějak vydělávat. Steven jí doporučil, aby nepila tolik alkoholu. Ne, nebylo to tím alkoholem, vlastně by se dalo říct, že toho ducha opravdu viděla. Steven rozhodně nebyl ten, u koho by čekala, že se s ním tady potká, a dokonce ji bude znát. Ovšem ne jako Genevieve ale jako nějakou Cass, která byla pravděpodobně nějaká jeho kamarádka, možná sousedka, co ona ví, ale musí to nějak zjistit.) Já alkohol vynechávat nehodlám. (Podívala se na jeho pití. Tohle nevypadalo jako něco, v čem by naopak alkohol byl. Vážně bude takhle prudérní? Když už je v tomhle těle, měla by toho poldu aspoň donutit, aby se nějak odvázal. Prospěje mu to. Co ví, tak mu umřela žena a jestli tohle je jeho první párty po dlouhé době, tak ho musí nějak rozproudit.) Ale vsadím se, že v tomhle alkohol není. Takže víš co? Máš pravdu, dám si chvíli pauzu. (Vzala mu to jeho pití a vrazila mu ten svůj drink. Pak se na něj pobaveně ušklíbla. Vlastně ani neví, jestli se chová tak, jak se chovala ta holka předtím, než ona obsadila její tělo, ale aspoň se snaží chovat tak nějak přirozeně a s vtípkama to jde vždycky líp, i když by se zdálo, že ona normálně zas až tak vtípkům neholduje. Podívala se na tu Michelle, když na ni Steven poukáže. Samozřejmě, že neměla páru, o koho jde, ale zjistila, že s ním chodila na střední školu. Takže ona, tedy ta Cass, jeho spolužačkou nebyla, protože to by jí jistě neříkal, jestli si ji pamatuje a označoval by ji jako jejich spolužačku, ne jeho.) Jo, jo, jasně, matně si na ni vzpomínám. (Přitakala přikývnutím hlavy, i když neměla ani šajnu, že tahle Michelle na světě existuje.) Ne, myslím si, že ty nepřestaneš nikdy, protože víš, že mě tím dokážeš vytočit. (Opět se na něj s hranou nenávistí podívá. Ale zjistila další informaci. Znají se léta, takže se opravdu asi budou znát hodně dobře. Pane bože, musí zjistit prostě víc, to jinak nejde.) Léta, ani se nedá věřit, že už je to tak dlouho. Kolik přesně? Matika mi nikdy nešla. (Uculí se, že se jí to teď nechce počítat, ale ráda by to věděla.) Ne, ne, jsem tu sama. Přeci jsem šťastně nezadaná. (Střelí od boku a doufá, že tomu opravdu tak je.)

(Nervózně poklepával nohou. Ruce měl volně položené v klíně a díval se na Adelle. Nebyl nervózní kvůli tomu, co jí řekne. Tohle bylo poslední, co ho dnes trápilo. Byl nervózní z toho, že se něco stane. Něco špatného, někdo sem přijde a začne tu dělat nějaké divadlo. Něco špatného přijde a on bude muset řešit další problém. Byl zvyklý pořádat večírky, ale vždy byl trochu nesvůj a obával se něčeho, co možná přijde. Nějaké malé nebo i velké katastrofy. Potom incidentu s Klausem si nemohl být jistý tím, že si nepřijde ověřit jeho zdravotní stav. Raději se ale v myšlenkách odvrátil od těch věčných obav a pohlédl zase na Adelle. Řekl jí, co jsou zač ti lidé v tom vězení a čekal na její reakci. Slyšel její srdce, které začalo bušit jako o závod. Když se ona odsune, on se zase přisune. Neví, co od ní má čekat a tak chce být raději připravený. Poslouchal její otázky, ale na nic neodpověděl. Nechtěl. Teď ne, dneska ne. Někdy jindy, za pár dní až bude mít více času a hlavně náladu. Promluví na ní po krátké pauze a řekne jí, že vše jí časem vysvětlí a nebo se o to aspoň pokusí. Je jenom na ní, zda o to bude stát a nebo ne. Přikývne na její slova a pozoruje jí, jak stává z gauče a rovnou do sebe kope panáka vodky.) Budu se těšit. (Vstane s těmito slovy a dojde za ní ještě k baru. Chytne jí za loket a natočí si jí k sobě. Zadívá se jí do očí a začne jí ovlivňovat.) S nikým o tomhle mluvit nebudeš, budeš si tenhle rozhovor pamatovat, ale nebudeš o něm chtít s nikým mluvit. Pouze se mnou a to až za několik dnů. (Ještě k tomu poví pár věcí a pak už jí pustí. Popřeje jí pěkný zbytek večera a odejde pryč. Objeví se ve velkém sále, který se už začal plnit i více známými tvářemi. Viděl Rebeku, kterou už dlouho neviděl. Také zahlédl Claire zase s nějakým novým úlovkem. A nakonec Elijaha spolu s Camille. Nečekal, že se tu dnes objeví a zvláště ne v doprovodu toho druhého bratra. Vlastně jí rád viděl, ačkoliv mu to působilo dost velkou bolest. Cítil, že v něm je pořád prázdnota, kterou v něm Cami zanechala. Je tak krásná, ostatně jako vždy. Její bílé šaty podtrhují její něžnost, sladkost a vypadá v nich jako krásný anděl bez křídel. Díval se na ní několik minut, než se konečně rozhoupal a zamířil ke schodům. Cestou si vzal sklenku s nějakým vínem. Vyšel nahoru po schodech, jeho krok byl ladný a sebevědomý, ačkoliv právě sám prožíval velký stres.Ještě dal znamení kapele, aby na chvíli přestala hrát a pak už začal mluvit.) Dámy a pánové. (Oslovil všechny a rozhlídl se po místnosti. Jeho pohled ale skončil na jedné osobě, na Cami.) Je mi velkým potěšením vás tu dnes všechny uvítat. (Roztáhl své koutky do krásného úsměvu.) Dnešek je den zamilovaných. Den, kdy máme oslavovat se svými milovanými, dokazovat jim svou lásku. (Odvrátil pohled od Camille a znovu začal kmitat pohledem z člověka na člověka. Bylo poněkud zvláštní, že ještě nezahlédl Sophie. Ale v duchu věděl, že ještě přijde, nemůže se na něho přece vykašlat) Ale ne všichni měli to štěstí, že našli někoho, s kým chtějí trávit tento den. A proto vás tu dnes vítám, na mém Valentýnském večírku. Doufám, že si dnešek užijete  a, že se vám třeba dnes poštěstí najít si někoho s kým tento den strávíte. A i kdyby jste s tím člověkem měli strávit jenom celou noc u baru, tak vám to přeji. (Sladce se na všechny usmál.) Děkuji a užijte si zbytek večera. (S těmito slovy zakončil a v místnosti se znovu rozezněla hudba. Sešel schody a velmi rychlými kroky zamířil ke stolu, kde si vzal větší sklenku vodky a kopl to do sebe. Nějaké proslovy vážně nebyly jeho šálkem čaje. Zvláště ne takovéhle zamilované. Chtěl jít za Cami, ale když se podíval tam, kde dřív stála. Byl tam jenom Elijah a Cami nikde. Začal se tedy ohlížet a všiml si jí ve chvíli, co zamířila k Davině. Nechápal, proč jde zrovna za ní a nakonec mu to nedalo, šel za nimi.) Ahoj, Cami. (Přikývl na pozdrav a jemně se na ní usmál. Pohlédl na Davinu a na jejího mladého společníka, kterého už párkrát viděl.)

Vlastně, nejradši mám černou, ale červená je taky fajn. (Ušklíbla se. Červená, dráždivá červená, jako krev, jako sex, jako touha, jako život. Černá, jako noc, kako smrt, jako její vlasy. Její dvě nejoblíbenější barvy. A velice ráda je kombinovala ještě s bílou, která byla čistá, nevinná. Bylo to pak krásně ironické. Podívala se potom znovu na Lorenta.) No, tak to bychom to někdy měli napravit, abych to mohla konečně porovnat, ne? (Škádlivě se na něj usmála. Nešlo poznat, jak to myslí. Jediné, co bylo jisté, že to myslí vážně. Ano, stali se z nich trochu tací parťáci na sex. A zatím jim to vyhovovalo.) No, tohle je jen taková maličkost. (Pousmála se tajuplně a nechala si od něj dát ruku kolem pasu, která se při chůzi nebezpečně pohybovala níže, avšak nikdy neudělala to, k čemu se schylovalo. Všimla si, že ji Elijah pozdravil a tak mu jeho pozdrav oplatila úplně stejně. Došli spolu k baru a Claire se teprve teď lehce škádlivě zazubila na Rebekah. Přebrala jí Marcela, teď to vypadá že i Lorenta. Ona Rebekah nepozdravila, jen si ji prohlížela. Opřela se zády o bar sledovala ty dva. Střídavě také sledovala okolí a čekala, až po ní budou lidé, co ji nemají rádi, házet nepříjemné pohledy a možná nejenom to. Pak Marcel začal mluvit a ona mu věnovala svou pozornost. Dívala se na něj upřeně a když se na ní podíval, rty mu mlčky naznačila, že se s ním bude chtít dnes setkat s promluvit si. Pak se začala věnovat svému drinku, který jim Lorent objednal. Nebyl to drink, byla to vodka, ale to stačilo.)

*Objedná Elijahovi a ji další pití, když v tom slyší jak se hudba ztišila a tak se podívá směrem k pódiu ke kterému teď vzhlíží všichni. Konečně uvidí Marcela a výraz v její tváři o něco zvážní, ale stále ji zůstává jemný úsměv na rtech, který se rozšíří, když si uvědomí, že ho ráda vidí. Jako vždycky mu to v obleku vážně sluší. Zaposlouchá se do proslovu a pozoruje ho po celou dobu. Buď má pocit, že se opravdu dívá jen na ni a nebo to tak jen vypadá. Nemůže se však zabavit pocitu, že se dívá při těch slovech opravdu jen čistě na ni a v tu chvíli o něco zvážní. Polkne na sucho, ale dlouho nezůstane vážně a znovu se usměje, když vidí ten jeho úsměv a to, co říká o svátku zamilovaných. Na jednu stranu by tady vůbec neměla být. Neměla by tady být bez Klause, ale na druhou stranu si nemyslí, že by vůbec něco takového jako je Valentýn řešili, nepotřebují to nijak řešit, nechávají tomu, co je mezi nimi volný průběh. Jen, co se Marcel začne rozhlížet po okolí, tak na chvíli sklopí zrak směrem k zemi, jestli vážně udělala dobře, že tady šla. Chtěla a chce pomoct Elijahovi. Ne, ne nebyl to špatný nápad. Prostě proč by tady nemohla jít? Je to normální den, jenom se slaví svátek zamilovaných. Pozvedne zrak a upírá ho zase na pořadatele, který pokračuje dál ve svém přípitku. Pousměje se nad jeho slovy. Vidí za těmi slovy i skrytý význam, není v tomhle „slepá“, aby to nepoznala. Když přípitek skončí, tak odvrátí od něj pohled a znovu se vrátí k Elijahovi, kterému oznámí, že jenom půjde pozdravit Davinu a zase se vrátí. Vezme si svou skleničku se šampaňským a přijde za Davinou. Pozdraví se s ní a hodí s ní řeč, přičemž se seznámí i s Timem. Je to opravdu milý kluk, přesně takový k Davině. S Davinou spolu udržují kontakt a vlastně jsou kamarádky, občas spolu někde zajdou, když má po škole. Otočí se za hlasem, který ani nečekala, že na ni dnes promluví jako první. Podívá se na Marcela a usměje se na něj.* Marceli...ahoj. *Pozdraví ho a hned jim do toho skočí Davina, že je nechají o samotě, protože jdou s Timem tančit. Pousměje se na Davinu a pak se opět podívá na Marcela.* Pěkná výzdoba. Neřekla bych, že máš tak moc rád růžovou, i když….*Položí mu ruku na hruď a poupraví mu trochu sako, jako kdyby snad ho měl nějak špatně na sobě dané.*...ta upnutá košile by svědčila o tom, že ji máš rád. *Zasměje se. Samozřejmě, že to nemyslí vážně ale nechce začít jejich rozhovor nějak v nepřátelském duchu. Ona vážně chce, aby se spolu začali bavit tak, jako předtím, nechce o něj přijít. Stáhne ruku zase k tělu a napije se ze své sklenice ze šampaňským.* A jinak opravdu pěkný proslov. Líbil se mi. *Usměje se na něj.*

(Cassandra se mu zdála dnes poněkud zaražená, divná a trochu jiná než obvykle. Možná jen byla překvapená, že ho tu dnes vidí. Nebo toho prostě vypila už moc a nedokázala jasně a rychle přemýšlet. Doporučí jí, aby už tolik nepila alkohol. Samozřejmě to myslel jen žertem. Nevypadalo na to, že by byla nějak opilá, i když už jistě nějakou tu skleničku v sobě měla. Jen doufá, že jí pak nebude muset odnést do auta a odvézt domů. Samozřejmě, že by jí odvezl domů tak či tak, ale jen doufá, že dneska Cass bude pít s mírou.) Neříkám, že bych očekával snad jinou odpověď. (Neříká tím, že by jí považoval za alkoholičku, ale na večírcích se vždy dokázala bavit a bez alkoholu se to neobešlo. Za normálních příležitostí nepila. Možná jednu sklenku vína k večeři, ale to bylo všechno. Nikdy se nestalo, že by se opila v týdnu, když měla jít druhý den do školy. Ona pak poukáže na jeho pití, kde opravdu alkohol nebyl a uvolí se k pauze. Než se naděje, tak má v ruce její sklenku s alkoholickým pitím a ona drží tu jeho. Fajn, tohle zrovna nečekal. Nechápe, proč mu vrazila její sklenku. On alkohol nepil a ona to moc dobře věděla. Neměl odpor k alkoholu, ale prostě ho nepil.) Myslím, že tahle výměna neprojde. Víš, že nepiju alkohol. Nikdy jsem ho nepil. (Jako puberťák se jednou opil nějakou lacinou vodkou a bylo mu špatně snad dva dny. Od té doby snad neměl žádný alkohol. Možná nějaké to pivo, ale tvrdý ne. Nechutnalo mu to a díky jeho práci potřeboval být v jednom kuse ve střehu, i když zrovna nebyl ve službě. Zeptá se jí, jestli si pamatuje na Michelle, která s ním chodila do třídy na střední škole a ukáže jejím směrem. Povytáhne obočí nad její odpovědí.) Zapomněla jsi. (Vážně si myslela, že na ní nepozná, že lže? Dělá jako by se snad znali měsíc a ne roky.) Máš pravdu, prcku. (Usměje se ze široka. Zvedne ruku a chce se napít, ale pak si uvědomí, že v ruce nedrží svoje pití, ale Cass. Vydechne a položí sklenku na pult. A vezme si minerálku.) Vážně si nepamatuješ, jak dlouho to je? Styď se. (Přimhouří oči a zavrtí hlavou, ale pak se lehce usměje.) Už to bude třináct let v květnu, ale na den přesně ti to neřeknu. (Nepamatoval si zrovna kolikátého bylo v den, kdy se ukázal u nich doma. Cassandra byla v té době dá se říct ještě malá holka a byla ještě menší než je teď, i když od té doby zrovna moc nevyrostla.) Kdyby jsi byla nešťastně nezadaná, tak bych ti snad začal hledat nějakého přítele sám. (Poznamená vtípkem.)

Bylo docela štěstí, že dneska měl do večera práce docela hodně - zkoušel s kapelou a měl různé zařizování ve městě. Třeba si šel koupit nějaké oblečení na tu Valentýnskou párty. Ano, opravdu tam půjde. Tak přeci když už od Sophie dostal pozvánku, nenechá ji ležet doma na stole, ne? A navíc moc rád uvidí Sophie, jestli tam tedy bude. A když ne, tak se tam asi moc dlouho nezdrží. Nikoho tam nebude znát a nemá potřebu se seznamovat s nějakýma holkama. Nevěděl, jak moc formálně má být oblečený, jestli si má vzít oblek nebo rifle, a tak zvolil něco mezi. Sice je to valentýnská párty, ale nedovede si představit, že by si na sebe vzal třeba růžovou košili nebo kalhoty, to fakt ne. Chlap pak vypadal jako gay.
Byl už podvečer a tak Adam vyrazil na tu párty. Na internetu si přesně našel, kde se ten dům nachází, takže pak neměl problém s tím, aby tam trefil. Prošel se tam pěšky - sice to trvalo trošku déle, ale to mu vůbec nevadilo. A zpátky si třeba vezme taxíka, to se teprve uvidí. Za chvíli už stál před tím docela velkým domem a vešel dovnitř. Nakonec po něm ani nikdo nechtěl pozvánku, ale tak radši si ji nechá i nadále v kapse u saka. Bylo to tam všechno moc růžové, to se mu moc nelíbilo, ale chápal, že k Valentýnu, svátku lásky, to rozhodně patří. Však on to přežije. Došel k jednomu ze stolů, na kterém bylo ve sklenicích nalité víno. Jednu sklenku si vezme a postává kousek od stolu. Pomalu pije svoje víno a dívá se, jestli se neobjeví někdo, koho zná. Claire zatím ani nepostřehl. A Sophie taky ne..

*Když se Cami začne usmívat, zauvažuje nad čím. Následně se to dozví z její odpovědi. Mírně se pousměje, když se Camille pozastaví nad Marcelovou minulostí.* Niklaus si Marcela velmi oblíbil. Hodně mu na něm záleželo. *Poznamená a na chvilku zavzpomíná na to, když tady pobývali v minulých dobách. To, že i jemu se stal Marcel velmi blízký jeho srdci si nechává pro sebe. Vlastně o tom neví nikdo, nejspíš to ušlo i Klausovi.* Nevím, ale jak jsou na tom ti dva spolu teď, po bratrově návratu. *Probere se a trochu zvážní během svých slov. Klaus se nyní mstí a trestá své okolí za to, čím se proti němu v jeho očích provinili. Netuší, jestli je na bratrově seznamu i Marcel a pokud ano, co si pro něj vymyslí nebo vymyslel. Mírně se zachmuří a zůstane tak, když nad bratrem opět krátce rozjímá. Po té si, ale uvědomí, připomene si, že jsou na večírku, a že by se měli bavit.* Promiň.. *Pousměje se na to omluvně na Cami, když se k ní vrátí ze svého zamyšlení a zaostří na ní pohled.* Dnes jen nevážně. *Dodá. Ví, že hlavně proto tady jsou, aby přišli na jiné myšlenky. Nad symbolikou svátku se už nepozastavuje a zakazuje si nyní myslet na Hayley. Camille její slova nezazlívá. Nemůže vědět, co na něj a jakým způsobem zapůsobí. Pousměje se nepatrně, když o Valentýnovi Cami ještě dále hovoří.
Když si po té u baru objednají první drink, tak využije situace a složí Camille během přípitku poklonu. Její reakce na něj se mu opravdu zamlouvá a její zářivý úsměv si náležitě vychutnává. I když s ní teď tráví hodně času, tak si stačil všimnout, že se usmívá mnohem méně, než například při prvním setkání, když se potkali v kavárně. Poslechne si následně její přípitek a také se nad ním pousměje.* Je mi potěšením, Cami. *Poznamená, když o něco zvážní.* Je to štěstí mít takovou přítelkyni, jako jsi ty. *Odpoví po té upřímně. Napije se a chvilku pak ještě probírají svátky a zdejší lidi a vůbec vše, co se New Orleans a oslav týče. Svůj názor jí na to poví a poslechne si ty její. Chvíli se pak dívá po okolí a tak zaregistruje některé příchozí známé tváře. Během toho dopijí první skleničku a objednají si ještě další pití. Šampaňské s jahodami na začátek také není špatné. Mezitím se objeví pořadatel akce a tak na něj zaměří svou pozornost. Zaposlouchá se do Marcelova proslovu. Je otočený tak, že během toho na Cami nevidí a tak mu unikne to, jak se tváří. Neujde mu ovšem, že se Marcel dost často a dlouho dívá jejich směrem a ty jeho narážky v proslovu. Přijde mu to zvláštní. Když Marcela poslouchá, právě některé poznámky opět probudí jeho mysl a hlavně rozbolavělé srdce, které už dlouho touží, jenom po jedné bytosti a právě ta je pro něj nedosažitelná. Uvítá tak, že ani Camille nemůže vidět jeho tvář. Chvilku Marcela sleduje a poslouchá, ale když se ozve jeho nitro, sklopí pohled do své sklenice se sektem. Proslov naštěstí netrvá dlouho. Po něm se Camille zmíní, že se vzdálí. V tuhle chvíli ví, že jeho nálada trochu poklesla, a že bude potřebovat chvilku na vzpamatování. Nijak mu to proto nevadí.* Bezevšeho, Cami. *Otočí se pak na ni s pousmáním, který je ovšem trochu vynucený, ale věří, že si toho Camille nevšimne.* Uvidíme se později. Hezky se bav. *Popřeje jí upřímně. Jeho úsměv je hned uvolněnější. Chvilku se za ní dívá, jak míří k Davině a baví se s ní. Následně si všimne, že se k ní přidal Marcel a dali se do řeči. Přes hudbu a hlasitou zábavu v jeho okolí neslyší o čem. Upije ještě trochu vína, ale nedopitou sklenici pak postaví zpět na pult. Vydá se zpátky od baru. Nejprve se chvíli prochází po spodním patře domu a prohlíží si, co zde Marcel pro své hosty připravil. Jeho myšlenky, ale stále sídlí u Hayley a tenhle svátek, výzdoba vše kolem mu připomíná to, že je mezi nimi všechno jinak. Ví, že odsud musí na chvíli pryč a tak zamíří k východu. Vyjde z domu ven a zamíří do jeho zadní části, kde je výzdoba o něco střídmější a příjemnější jeho očím. Také zde téměř nikdo není. Zamíří trochu stranou od ostatních do okrasných zahrad, které okolo domu jsou.*

(Už si v tomhle sladkém, až přeslazeném prostředí začal zvykat. Nejdřív, když sem vešel, tak si myslel, že asi brzo vyzvrací duhu nebo hordu srdíček. Ne, tohle nebyl jeho styl. Měl rád, když je všechno do detailů promyšlené, vybavené. Nic nesmělo být špatně a i tak to bylo dnes. Až tedy na tu růžovou barvu, ale to přeci jenom to patří k dnešnímu dni. K svátku, který by jinak vůbec neslavil. Neměl rád tyhle komerční svátky, na kterých člověk jenom vydělává. Ale dnes to bylo jiné. Dneska neslavil Valentýn, ale obnovení jeho komunity Navrácení slávy jeho upírům, jemu samotnému. O to tu dnes šlo. Při jeho proslovu mluvil klidně, ačkoliv ještě než vůbec začal mluvit, byl velmi nervózní. Jenže když začal mluvit, všechno to z něho spadlo. Všiml si pohledu, který na něho Claire házela. Nechtěl s ní mluvit, ale dle jejího výrazu se tomu asi nevyhne. Ale možná, že se mu to nakonec nějakým zázrakem všechno podaří. Potom, co domluvil se obsloužil velkým panákem vodky. Pohledem se snažil najít Cami, ale našel jenom Elijaha. Proto se začal rozhlížet a při jeho překvapení jí našel u Daviny. Netušil, že se spolu nějak víc baví. Davina mu to asi nechtěla říkat, aby neranila jeho city a nebo si prostě našla nějaký jiný důvod. A nebo je i možné, že mu to někdy řekla, ale on prostě zapomněl. Dojde tedy k nim, po dlouhé době promluví na Cami jako první, sám  od sebe. Chtělo to jenom několik velkých skleniček alkoholu. Pozdraví Cami a pak Davinu s jejím malým společníkem. Ti je hned opustí a tak je nechá jít. Otočí se na Cami a na jeho tváři pohrává jemný, ne nijak rozzářený úsměv. Jenže jeho úsměv se o něco více roztáhne, když Cami začne vtipkovat. Nemůže popřít, že jim jejich vztah chyběl. Jejich vtípky, úsměvy. Ucítí její ručku na jeho hrudi, pohlédne na ní a pak zpátky k jejím očím) To víš, já jsem muž otevřený mnoha věcem. (Radostně se usmál.) Vyzkoušet se má přeci všechno nebo, ne? (Tázavě pozvedl jedno obočí. Bylo to pěkné. Tahle chvilka. Jako jejich staré časy, kdy seděli u baru a povídali si dlouhé hodiny. Smáli se, byli šťastní. Jenže pak přišla velká rána a ta je rozdělila. Vše se rozplynulo jako malé částečky prachu.) Děkuji, jsem vážně rád, že se líbil. (Na krátko se usměje a pak si jí pořádně prohlédne.) Nezatancuješ si? (Vrátil se k jejím krásným očím, ze kterých jakoby vyzařovala jenom dobrota, laskavost a milost. Její ,,ano" ho potěšilo a tak ukázal rukou směrem do haly a potom jí nabídl rámě, ale nikde se nezastavoval. Prošel to celé a vyšel ven. Neříkal, kam jdou, chtěl, aby byla aspoň trochu překvapená, až tam dojdou. Kráčeli vedle sebe po dlážděné cestě. Po krátké chvíli došli na ono místo.((http://www.exoticexcess.com/wp-content/uploads/2014/12/3.9-Million-Majestic-Stone-Mansion-in-Barrington-Hills-Illinois-15.jpg)) K bazénu a k menší vířivce, prošel okolo bazénu a zastavil se na malém plácku. Hudba tu je naprosto krásně slyšet, stojí vlastně za kapelou. Chytne Cami za její ruku a rovnou s ní udělá otočku, přitáhne si jí blíže k sobě a začne pomalu tancovat. Je to zvláštní, tahle s ní tady tancovat. Snažil se nemyslet na jeho rvačku s Klausem, ale posledních pár dnů byl Klaus pořád na jeho paměti. Pořád byl v jeho myšlenkách a blbě se dostával ven. I Camille měl stále zaseknutou v mozku, nemohl jí dostat pryč. Neustále na ní myslel a to ukazovali i jeho vidiny. Malá část jeho si stále myslela, že tohle je jenom jedna špatná iluze a, že za pár chvil dorazí Klaus a urve mu hlavu. Nebo hůř se mu Cami znovu začne posmívat, tak jak to bylo v jeho vidině. Na pár vteřin zavře oči, jakoby se snažil tyhle myšlenky vypudit a pak je zase otevře. Cami tu stále před ním stojí, stále je pořád krásná a její úsměv ještě furt zdobí její tvář.)

(Možná mu přišlo trochu divné, jak se chová. Upřímně, ona sama netušila, jak by se měla chovat, ale naštěstí to svoje chování alespoń dneska může svést na alkohol, na to, že už má trochu hladinku v krvi. A navíc to byla párty a člověk se tu měl bavit, takže i tak by mohla působit trochu jinak. Chtěla, aby se taky bavil, i proto si s ním vyměnila to pití. Komu kdy uškodilo se trochu napít. Aspoň nebude Steven tak upjatý, i když. To byl názor Genevieve. Steven byl upjatý a až moc zažraný do svojí práce, ale jaký byl na to názor Cassandry? Když se na to tak podívala, tak Steven se tady choval úplně normálně, dokonce si z ní utahoval kvůli té výšce. Možná nebude zas tak až upjatý a ona si vlastně začala uvědomovat, že je Steven Carter, obávaný detektiv, docela fajn. I když kdyby věděl, kdo to teď stojí před ním, že Cass to rozhodně není, asi by se taky tvářil jinak. Udělala chybu, že si s ním to pití vyměnila. On nepil. Nepil vůbec a podle toho, jak spolu už předtím bavili, ho měla jistě znát natolik, že to věděla. A on jí to potom taky potvrdil. Zatraceně, snad to nebude nějak podezřelé.) Chtěla jsem to zkusit, jestli si to náhodou nerozmyslíš, navíc tohle je holčičí pitíčko, to by ti nic neudělalo. (Mávne rukou nad colou s malibu. Bylo to dobré pití, jí to chutnalo. Vlastně na to přišla až dneska, protože tu neměli ani martini, ani portské. Ale tohle jí vážně zachutnalo.) Ale jsi neoblomný policista, takže hodím zpátečku. (Zašklebí se na něj. Aspoň bude používat informace, co o něm zná. Možná tak navodí dojem, že se nic neděje. Ale to, že ho oslovila jménem a že ví, že je policajt, by mohlo pro začátek s podezřívavostí skoncovat. Pak se zaměří na tu jeho kamarádku a opravdu nemá páru, kdo to je, i když před ním dělá, že ví. On to pozná, samozřejmě.) Vinna. Opravdu si na ni nepamatuju. (Zakroutí hlavou. Byla ráda, že bylo možné si ji nepamatovat, že to nebyl někdo, kdo se mu každé odpoledne ukazoval u domovních dveří. Pak dojde na to, jak dlouho se znají. Když jí řekne, že by se měla stydět, hodí po něm nevinným očkem. Zároveň přemýšlela, kolik jí asi může být let. Řekla by tak, 26 nejvíc. Určitě byla mladší než ona sama v původním těle. Když ale pak slyšela tu číslovku, málem jí zaskočilo pití. Třináct let? Sakra, odkud, že se to znají? To by tak ráda věděla, ale kdyby se ho zeptala, jak se před těmi třinácti lety potkali, tak by si asi klepal na čelo. Ale ta číslovka jí taky prozrazovala jedno. Tenhle chlápek patřil do její friendzone.) Páni, třináct let. Bože. Ani jsem netušila, že je to tak dlouho, ale byla jsem ještě malá holka, tak si mi nediv, že si úplně přesně nepamatuju, kdy to bylo, všeználku. (Nakrčí nos a napije se. Dalo by se říct, že pokračovala ve stylu grimas a konverzace, které vedla doposud, protože se Steven nijak nedivil tomu, jak mluví, nebo co dělá.) Bože, jen to ne. Každý by se tě stejně leknul. (Oklepe se. Teď si dělá srandu z jeho výšky zase ona, ale zároveň jí tohle všechno připomene Kola. Ona je teď bohužel nešťastně rozejitá, ne šťastně nezadaná, ale to teď najevo dát nesmí.)

*Pravdou je, že ji hodně překvapilo, když Marcel za ní přišel a promluvil na ni. Nečekala, že by to udělal. Spíše očekávala tak sama od sebe, že za ním prostě půjde a bude se snažit navázat nějak na řeč. Chtěla s ním mluvit a moc dobře ví, že on je zraněný a je na ni naštvaný za to, že si vybrala vlastně jeho nepřítele. Bral to jako podvod od ní, i když to tak vůbec nemyslela. Neměl být žádnou náhražkou nebo čímkoliv jiným. Přišla za ním po tom všem a snažila se to mezi nimi urovnat a i když Marcel jí řekl, že ji taky nechce ztratit, tak tak či tak spolu ztratili kontakt a od té doby o sobě nevěděli a ani se neviděli. Nechtěla ale na něj vůbec tlačit a dnes se zdá, že přeci jenom ten odstup trochu pomohl. Teď tady u ní stojí a zdraví ji jako první. Nelze ji to vykouzlit úsměv na tváři, nelze se nad tím usmívat, protože ji to dělá šťastnou. Dělá ji šťastnou vědění, že s ní komunikuje, že i v jeho zájmu je to, aby nepřišli o to, co mezi nimi vzniklo. Nehodlá ho rozhodně nijak odmítnout. Nechá Davinu s Timem odejít bez jakýchkoliv slov a přitom začne s malým vtípkem. Položí mu tak i rameno na hruď. Nebere to tak, že by snad na něj dotírala. Nedělá rozhodně nic špatného a je to to čistě přátelský dotek, kdy mu jako kdyby upravuje sako. Snaží se nahodit tu více uvolněnější atmosféru a proto se snaží usmívat více, než Marcel. Může být vděčná alespoň nějakému úsměvu na jeho tváři. Zasměje se, když to okomentuje a stáhne ruku nazpět k tělu. Chyběl ji, chyběli ji jeho vtípky, to jeho vysoké ego a narcistické poznámky. Oblízne si rty a s výdechem pokrčí rameny.* Pravděpodobně ano. Ale ne každý je otevřený experimentům. *Usměje se na něj a nakloní hlavu mírně do strany. Tak sama o sobě může říct, že má jisté hranice a u Marcela teď neví, zda vtipkuje a nebo to myslí vážně. Možná by se ani nedivila tomu, kdyby to opravdu myslel vážně. Sjede ho pohledem, jako kdyby si ho potřebovala prostě znovu prohlédnout, když ho má takhle blízko u sebe a podívá se mu do očí při jeho otázce. Je pravda, že ona netančí, protože v tom není dobrá a nijak zvlášť ani tanci neholduje, ale v posledních měsících dělá spousty věcí o kterých si myslela, že je ani dělat nikdy nebude a nebyla by jich schopná. Přikývne souhlasně.* Ano, zatančím si s tebou. Ale musím tě upozornit, že nejsem v tom dobrá. *Pousměje se a jen, co ji nabídne rámě, tak ho přijme. V rychlosti dopije šampaňské a odloží ho na bar. Rozejdou se směrem do haly, kde očekává, že se zastaví, což se nestane. Podívá se na něj mlčky stylem, jestli už náhodou neměli zastavit na místě, kde tančí všichni ostatní. Ale nakonec to nechává v jeho režii a tak nic neříká a na nic se nevyptává. Jen, co vyjdou ven, tak se začne rozhlížet po venkovní výzdobě, která je decentnější, než ta vevnitř a vážně se ji líbí. Podívá se na něj znovu s otázkou v očích, kde to vlastně jdou. Nehodlá však tu chvíli nijak kazit a jen s jemným úsměv ve tváři pokračuje v jejich cestě. Doprovází je klapot jejich podpatků. Nadechne se čerstvého vzduchu a je pravda, že chladnější vzduch ji hladí po ramenou, pažích a i na odhalených nohách. Ale nevadí ji to, vždyť tu chvíli to vydrží. Určitě tady nehodlají strávit polovinu večera. Podívá se ohromeně okolo sebe, když přijdou k bazénu a výřivce. Navíc je to tam opravdu krásně vyzdobené a osvětlené. Působí to opravdu romanticky. Podívá se na něj a koutky úst se jí znovu povytáhnou více nahoru. Musí uznat, že na ni dělá opravdu dojem a jde to vidět v jejich očích. Stiskne jemně jeho ruku a nechá se zatočit, přičemž se pak k němu přitiskne. Druhou ruku mu položí zlehka na rameno. Je pravda, že hudba jde velmi dobře slyšet a tak už je teď jisté, že nebudou mimo rytmus. Dívá se mu do tváře a snaží se vyčíst nad čím přemýšlí, když ještě za tu dobu nepromluvil. Začne se pohybovat do rytmu hudby. Tuhle písničku zná velmi dobře a má ji opravdu ráda. Sleduje jeho oči, které se na chvíli zavřou a znovu zase otevřou. Pousměje se na něj. Nedá ji to, musí vědět nad čím přemýšlí.* Nad čím přemýšlíš? *Řekne slabším hlasem. Nakloní hlavu mírně do strany a prohlíží si ho.* Jsem ráda, že jsi za mnou přišel. *Přizná se mu. Opravdu to od něj nečekala. Líbí se ji ta atmosféra venku a hlavně vybral vážně skvělé prostředí. Skoro nikdo tady není a mohou si i u toho popovídat, aniž by na ně někdo upínal zrak.*

(Popravdě nečekal, že by se na téhle párty mohl i bavit. Předpokládal, jak se to tady bude hemžit zamilovanými páry nebo nešťastnými lidmi, kteří nedokázali najít toho pravého partnera a mysleli si, že zrovna tady ho najdou. No možná by to všechno bylo jinak, kdyby tady nenarazil na Cassandru. Michelle je sice jeho dobrá kamarádka, kterou neviděl už nějakou dobu a rád si s ní popovídal, ale i jim dojde jednou téma ke konverzaci. Ona byla šťastně vdaná a měla dvě děti. On byl vlastně vdovec a žádné děti neměl. A nikdo mu nechce připomínat ten bolestný fakt, že díky smrti Leny žádnou rodinu nemá. Ale faktem bylo, že mu rozhodně nevadilo si povídat o dětech svých přátel, jenže to oni nedokázali pochopit. Proto byl rád, že tu potkal ji. Ona se na rozdíl od všech nebála mluvit o nějakých tématech, nevyhýbala se jim. Dalo by se říct, že ho ze všech lidí znala snad nejlépe.) Tvůj pokus nevyšel. Sice je to holčičí pitíčko, ale jelikož nejsem na alkohol zvyklý, asi bych se opil rychle. Pokud si s tebou někdy dám alkohol, tak jedině pivo a to tady nejspíš neseženeš. (Jak se tak koukal po pití, tak tu pivo opravdu snad nebylo. Jedině, že by někde vyhrabali nějaké růžové pivo, to by ho tady nejspíše nalévali. Lehce se zasměje nad její poznámkou, že je neoblomný policista. Řekne jí pak o Michelle a zeptá se jí, zda si jí pamatuje. Ona řekne, že jen matně, ale to jí nespolkne. Pozná, že lže a to jí taky hned řekne. Vlastně se nediví, že si jí nepamatuje. Cassanadra jí sice viděla několikrát, ale když nějakého člověka nevidíte nějaký ten rok, vykouří se vám z hlavy.) Nevadí. (Odpoví jí na to. Popravdě ani on sám už si nepamatoval polovinu jmen lidí ze střední školy. Pamatoval si jen ty, s kterými se přátelil. Ostatní upadli do zapomnění jeho mysli. Ona mu pak položí otázku, jak dlouho že se to vůbec znají a on jí odpoví. Třináct let bylo opravdu hodně, ale někdy mu přijde, že se to stalo teprve včera. Vlastně si na ten den pamatuje docela jasně.) Mě samotného to občas udivuje, kolik to je let. Jo byla jsi opravdu malá holka. Třináct let. A byla jsi hrozně otravná, i když tím roztomilým způsobem. Teď už jsi prostě jen otravná. (Pobaveně se zasměje. A pak se napije ze své minerálky, kterou si před chvílí vzal místo toho pití, kterému vrazila do ruky Cass.) Ha, jak vtipné. Aspoň by se nikdo nepokusil zlomit srdce mé milované švagrové, když by mě viděl.

(Sám byl překvapený tím, že sebral nějakou tu odvahu a šel za Cami. Promluvil na ní jako první, prolomil ty ledy mezi nimi. Při pohledu do jejích očí si znovu vybaví rozhovor v jejím bytě. Znovu se mu do myšlenek ženou všechny ty špatné pocity. Zloba, nenávist, hněv, smutek. Veškeré ty pocity, co pociťoval ten den, se mu chtěli zase vrýt pod kůži. Chtěli mu připomenout, co se stalo, co udělala. Jenže on se nenechal, odvrátil všechny špatné pocity. Alespoň pro tuto chvíli. Ví, že to nemůže všechno dlouho potlačovat, jakoby se to ani nestalo. Stále je v něm, stále ho to užírá a musí se z toho vymluvit. Jenže, když spolu ztratili kontakt, neměl si s kým promluvit. Už neměl nikoho, kdo by ho poslouchal. Nikoho, kdo by mu poradil. Poradil způsobem, kterým to potřeboval. Jenže člověk, který by mu pomohl, byl ten samý, který je vlastně strůjcem toho všeho. Její přítomnost je pro něho ale i přesto vše potěšující. Musí se v její přítomnosti usmívat, ačkoliv ne ještě pořád tak jako před tím. Ale podle všeho by to mohlo být na dobré cestě. Pohledem vyprovodí Davinu a Tima, potom už se jen věnuje Cami, která začala s malým vtípkem. Tohle přesně mu chybělo. Jejich pošťuchování, vtípky, které by některým lidem vůbec nepřešly vtipné. Měli dobrý vztah a ani jeden z nich nechtěl, aby skončil. Jenže to chtělo čas. Čas, kterého má on hodně, ale ona ne. Ona je pouhá lidská, něžná bytost. Nebude tu navěky. Pozoruje mu, jak mu jakoby upravuje sako. Nezapomene to nějak okomentovat. Samozřejmě to myslel jenom ze srandy. Ano, je otevřený novým věcem, ale zase ne až tak moc otevřený. Má nějaké hranice přes, které by nikdy nepřešel.) Já jsem vždy byl jiný než ostatní. (Polohlasně jí odpoví a jeho úsměv mu stále setrvával na tváři. Všimne si, že si ho začne prohlížet, jakoby ho snad měla vidět naposledy a nebo by zjišťovala, jak hodně se změnil od minula. Přitom se nezměnil snad vůbec, tedy ne vzhledově. Ale psychicky určitě, není to teda žádná radikální změna. Že by třeba teď přemýšlel nad sebevraždami nebo tak.To ne. Netrvá to dlouho a znovu promluví. Tentokrát se jí zeptá, zda by si s ním nezatančila. Očekává kladnou odpověď a po chvíli zjistí, že nebyl na omylu. Nesouhlasně zakroutí nad jejími slovy.) To určitě není pravda. (Krátce se na ní usmál a nabídl jí rámě, čekal, až ho přijme a dopije šampaňské, poté se vydal na cestu. Projdou skrze halu a ani se nezastaví, povšimne si jejího pohledu a jenom povytáhne jeden koutek do křivého úsměvu. Cami mu do toho však nijak nekecala a nechala ho, ať jí dál vede. Ani na její další pohled neodpovídá. Mlčí po celou dobu cesty a jediné, co je slyšet je klapot jejích podpatků a hudba hrající ze sídla. Venku je poměrně větší chlad, než je uvnitř. Ale nebudou tu tak dlouho, aby se to nedalo vydržet. Při nejhorším může půjčit Cami jeho sako, aby mu tu úplně neumrzla. Dojdou tedy konečně k bazénu a na malý plácek, který byl jako stvořený pro jejich dnešní tanec. Chytne Cami nejdříve za konečky jejich prstů a později za celou její dlaň. Udělá s ní otočku a následně si jí k sobě jemně přitiskne. Nasaje její vůni, kterou teď cítí ještě více. Hudba je tu skvěle slyšet a občas se jim i naskytne výhled na kytaristu nebo bubeníka. Jenže on spíše koukal na Cami, ta byla teď hlavní. Neměl by se přece koukat okolo, když tancoval právě s ní. Od té doby, co odešli ze sálu, nepromluvil ani jedno slovo. Až moc byl zamyšlený do sebe a do věcí, jež se mu udály v posledních dnech. Nemohl pořád ze sebe dostat všechny ty pozůstatky po těch vidinách. Mnohokrát byl obelhaný sám sebou a tak jeho malá část stále věří, že tohle je jenom jedna z dalších jeho vidin. Ačkoliv byl ráno vyléčen, Davina ho vyléčila. V pořádku prožil celé dopoledne a odpoledne. Zavřel proto oči a na chvíli si vyprázdnil své myšlenky. Otevřel je zase a pohled upnul přímo na Cami, která na něho promluvila.) Nad spoustou věcí. (Nepřímo odpověděl a pousmál se. Druhou rukou přejel o pár centimetrů výš a pak zase níž na jejích zádech. Sklopí zrak nad jejími dalšími slovy. Chvíli pozoruje podlahu, než novu zase vzhlédne.) Já jsem rád, že jsi vůbec přišla. (Spustí ruku z jejích zad a uchopí její dlaň, znovu z ní zatočí a pak si jí zase přitáhne k sobě. Položí druhou ruku na její záda.) Ani mě vůbec nenapadlo, že přijdeš. (Zamyslel se nad tím. Vážně ho nenapadlo, že by Cami vůbec přišla na tenhle večírek. Vždyť chodí nebo, jak to mezi sebou mají, s Klausem. Ten by sem jistě nešel a možná ani neslaví tento svátek. Bylo to pro něho překvapení, že jí spatřil. Ve chvíli, kdy písnička skončí, tak se odtáhne. Pomalu pustí její ruku a pohlédne do jejích očí.) Můžeme si promluvit? (Zhluboka se nadechl a pohlédl do jejích krásných očí, ve kterých už se pomalu začínal utápět. Musí si promluvit. Nebo spíše on. Musí jí to všechno říct. Už to nevydrží a dneska je tady, má možnost a využije jí. Nenechá to zase na jindy, nebude se už dál užírat. Může jí i říct o tom, co se vlastně stalo Musí to říct i někomu jinému, než je sama Davina. Je to až moc velká věc, aby jí držel sám v sobě. Sundá si sako, jelikož ucítí, jak se do nich opřel silnější vítr. Přehodí ho Cami přes ramena a mile se usměje.)

(Jakmile byla upravená a oblečená, vyšla z bytu a sešla dolů do baru. Chtěla jen ještě něco říct Jackovi a Johnovi a jít, jenže se naskytl menší problém a ona ho musela vyřešit. Začíná litovat toho, že prostě neodešla zadním vchodem. Zabralo to nějakou chvíli, než se problém vyřešil a ona v klidu mohla konečně odejít. Když se podívá na hodinky, zjistí, že už je celkem pozdě a párty jistě už bude v plném proudu. Odchytila si taxík a nadiktovala taxikáři adresu, kde měl Marcel své nové sídlo. Je celkem zvědavá, jak to tam bude vypadat, ale jak zná Marcela, očekává luxusní dům plný luxusního nábytku. A rozhodně neočekává žádný moderní styl. Vlastně ani ona sama neměla ráda moderně zařízený dům či byt. Její byt taky nebyl zrovna v moderním stylu, ale ani v staromódním. Po chvíli už taxikář zastavoval na prostorném parkovišti před sídlem. Zaplatí mu a vystoupí z auta. Nejprve si prohlédne dům. Jak očekávala, tak to rozhodně není nic maličkého a zchátralého. Pomalu vstoupí dovnitř a sundá si kabát, který předá jednomu upírovi u dveří. Až pak konečně začne věnovat pozornost výzdobě. Všude byla samá růžová nebo červená a přímo jí to bilo do očí. Růžovou neměla zrovna moc v oblibě a tolika růžové na jednom místě jí přišlo až moc kýčovité, ale vlastně celý Valentýn je kýčovitý. Bylo to prostě až moc sladké. Jenže, když se na to podívá z jiného hlediska, výzdoba byla perfektně udělaná. Všechno k sobě ladilo a musí uznat, že tu byla odvedená dobrá práce. Usměje se sama pro sebe a rozhlédne se po lidech uvnitř. Bylo tu opravdu dost lidí. Zdá se, že párty se povedla skvěle. Pohledem se snaží najít Cami nebo Genevieve, ale ani u jedné neuspěje. Možná je najde někde mezi těmi davy lidí. Přeci jenom takhle nemůže vidět všechny lidi. Zamíří si proto pro pití. Vyjeveně pak zírá na růžovou vodku. Fajn, tohle už bylo i na ní trochu moc. Moc růžové všude. Pochopila by, kdyby to nalili do růžových sklenek, ale obarvit pití? Tohle rozhodně nebyl nápad Marcela, protože ten by alkohol takhle rozhodně nezkazil. Přes to všechno do sebe vodku kopne a objedná si další. Uchopí sklenku do ruky, když jí dostane a opře se bokem o bar. Rozhlédne se kolem sebe a zjistí, že kousek od ní stojí Rebekah a Claire s nějakým mužem. Po chvilce zjistí, že i on je vlkodlak jako Claire, ale pochybuje, že je z rodu půlměsíce, protože ti by na Marcelovo párty rozhodně nešli. Ušklíbne se. Nejraději by Claire něco udělala za to posledně. Ne kvůli tomu, co provedla jí, ale jak mluvila s Davinou. Dříve s ní neměla problém, ale teď? Teď by jí nejraději urvala hlavu.) Děvka zasraná. (Řekne si pro sebe, i když potichu to zrovna nebylo.  Otočí raději pohled jinam a poslouchá hudbu, která se rozléhá po celém sídle i ven. Kapela hrála opravdu výborně. Marcel měl opravdu dobrý vkus.)

*Jejich začáteční rozhovor bere v tom pobaveném duchu. I ona si myslí, že Marcel má jisté hranice a jenom se zkrátka naladil na její vlnu, kdy i on vtipkuje. Je lepší začít takhle, než hned nějaký nepříjemný rozhovor. Mají si toho hodně co říct a je toho spousty na co by se ho chtěla zeptat, ale ne teď a tady. Ne dnes, dnes si chce užít ten večírek a nechce řešit nic špatného, protože to dělá skoro pořád. Dělala to dnes ráno u Sophie a nechce tady v tom pokračovat a hlavním důvodem, proč je tady je Elijah. To, aby ho rozptýlila a pomohla mu s jeho problémy. Sama si nemyslí, že je právě nejmoudřejší, aby byla na valentýnské párty, i když to nebere tak, že by tady nutně musela být se svou polovičkou. Hlavně stojí jen o to, aby to mezi ní a Marcel klapalo, aby to pokračovalo dnes tak, jak to začalo. Pousměje se při jeho slovech a kousne se jemně do rtu. Nemá k tomu, co dodat. Marcel je opravdu jiný, než spousta lidí, ale každý člověk je něčím jedinečným a nikdo se nechová stejně. Ten jeho úsměv byla jedna z věcí, co ji chyběla nejvíc. Možná se všechno to zlé, co se přihodilo začne obracet v to dobré. Přeje si to, opravdu v to doufá. Sjede ho v rychlosti pohledem, ale jeho očím něco takového nemůže uniknout. Podívá se do nich, když ji požádá o tanec. Souhlasí s tím. Je pravdou, že nemá důvod nesouhlasit, možná jenom trochu, že to zkrátka neumí a upozorňuje na to snad každého před jakýmkoliv tancem, jenomže většinou ji taky nikdo nikdy neposlouchá. Musí mu však říct, že není v tom dobrá a že vlastně i hrozí to riziko, že by mu mohla pošlapat nohy, což by bylo asi vtipné. Pousměje se lehce, když s ní nesouhlasí. Byla snad někdy u nich doba, kdy ji něco nevyvracel? Pravděpodobně ne. Většinu času ji zahrnoval lichotkami a věřil, že snad zvládne všechno, což si rozhodně nemyslí, ale je to jedna z věcí, které na něm má opravdu ráda. Dopije sklenici se šampaňským v rychlosti a chytne se ho za rámě. Nechá se jim vést skrz halu. Myslela si, že se tam zastaví na tanečním parketu jako všichni ostatní, ale on z nějakého důvodu pokračuje ven a tak se mlčky nechá jim vést. Netuším, kam míří, ale to tajemno se ji líbí, působí to na ni mysteriózně. Věnuje mu i pohled, kterým se ho ptá, co to vlastně má být a místo toho se dočká jen křivého úsměvu. Ji to ale pobaví. Snaží se neusmívat moc, ale nejde jí to. Koutky úst ji stále cukají do stran. Ve chvílích, kdy pozoruje své okolí, tak obdivuje výzdobu venku, která je jemnější, než vevnitř a to se ji zamlouvá. Ohromuje ji místo, kde ji zavede. U bazénu, soukromí. Nemůže neříct, že to nepůsobí i romanticky. Mlčky ho sleduje a udělá nejdříve otočku a poté se k němu přitiskne. Podívá se na jejich ruce. Drží ho jemně za ruku, sotva se ho dotýká. A tu druhou mu položí na rameno. Dívá se mu do očí a snaží se zjistit nad čím by tak mohl přemýšlet a hned ji napadá několik věcí, jenom neví, zda jsou správné. Trochu má obavy z toho, že tak či tak se dostanou k tématu o nich dvou, to, co se mezi nimi stalo a jak se rozhodla. Nechce však, aby to skončilo hádkou nebo ostřejší výměnou názorů. Chce tohle. Chce s ním tančit, chce si užívat jeho společnost a chce, aby byli nadále přátelé. Aby se spolu dokázali opět bavit, smát se, povídat si o všem a ona musela snášet ty jeho stavy, kdy byl opravdu moc narcistický, ale nikdy jí to nevadilo. Jedna její část křičí, ať se neptá, ať mlčí a nechává tuhle chvíli tak, jak je. Hudba jim zní v uších a užívají si vzájemnou společnost. Druhá část zase křičí po vědění a ta je silnější. Proto za chvíli přeruší to mlčení mezi nimi a zeptá se ho nad čím vlastně přemýšlí. Nedostane konkrétní odpověď, vlastně nedostane prakticky žádnou odpověď. Pod pojmem „vším možným“ si může představit spoustu věcí. Může myslet na to, co se stalo v posledních dnech, letech, může to být taky úplně něco jiného. Číst myšlenky nedokáže a někdy by si to opravdu přála, aby lidem viděla do hlavy. Nenaléhá na něj s přesnější odpovědí a místo toho přehoupne téma na něco jiného. Cítí jak jeho ruka sjede nejdříve výše po jejích zádech a potom níže. Rozptyluje jí to a nemůže tomu nijak zabránit, ani kdyby chtěla. O trochu zvážní a stále se mu dívá do očí. Ona zůstává tak, jak ho původně chytla, jediné, co se mění jsou její pohyby v rytmu hudby. Stále je to však velmi pomalý tanec. Není příliš nadšená z toho, že odvrátil od ní zrak a tak se na chvíli podívá za něj směrem k hale, kde spousta lidi tančí a zdá se, že večírek už teď se může prohlásit za velmi úspěšný. Ani nepochybovala o tom, že by tomu tak snad nebylo. Její oči si vyhledají opět ty jeho, když promluví. Usměje se na něj a v tu chvíli udělá další otočku. Na rtech ji úsměv přetrvává. Znovu se přitiskne k němu a tradičně nakloní hlavu mírně do boku. Nasaje čerstvý vzduch do plic.* Abych byla upřímná, tak jsem to neměla v plánu. *Odpoví mu, ale pokračuje dál.* Jsem tady kvůli Elijahovi. Má teď nějaké trable a snažím se mu pomoct, takže jsem ho vzala na místo, kde jsem myslela, že by se mohl odreagovat a trochu zaneprázdnit svou mysl. Proto jsem tady. *Dopoví svůj důvod návštěvy a když skončí píseň, tak se od něj odtáhne. Jeho otázka ji nepotěší už jenom z důvodu, že ví, že to nebude nic dobrého. Pokaždé, když někdo řekne, zda si mohou promluvit, tak to pro jednoho z nich nevěstí nic dobrého. Přikývne však souhlasně a nebude panikařit. Možná to myslí v dobrém, možná to není ta věta, která znamená pokaždé něco špatného. Možná si s ní chce opravdu jen promluvit.* Jistě, že můžeme. *Usměje se na něj. V dalším momentu se jí do zad opře silnější vítr, který je hlavně velmi chladný. Pocítí to na svém těle a už si chce zahřívat paže svými dlaněmi, když si však Marcel sundá sako a podá jí ho. S úsměvem ho chce přijmout, ale nakonec je to on, kdo jí ho dá okolo ramen. Natočí hlavu do boku a podívá se mu do tváře.* Děkuji. *Líbí se ji jeho ohleduplnost a chová se opravdu jako pravý gentleman. Teď už je to pro ni lepší, než kdyby tady stála jenom v šatech.* O čem chceš přesně mluvit, Marceli? *Zeptá se ho. Nechává to všechno jen na něm, protože to on si vyžádal, aby si spolu promluvili. Je i trochu nervózní, což jde poznat podle bití jejího srdce.*

(Ne, že by se nějak hodlala omezovat v tématech. V podstatě měla nějaký komentář ke všemu, na co narazili. Ale měla omezené informace, takže jistě nemohla působit úplně tak uvolněně a bezprostředně, ale to se dalo přisoudit tomu, že tady bylo až moc faktorů, které mohly odvádět pozornost. Sice sem přijel s tou Michelle, ale nezdálo se, že by se s ní chtěl bavit i nadále. Prostě to byla taková ta kamarádka, která někoho vytáhne jen, aby nemusela jet sama, ale nakonec se od dotyčného odpojí hned, jak sem přijedou. Tohle opravdu nesnášela. Ale Steven, jak se zdálo, našel spásu v tom, že tu viděl ji. Byla to jeho, vlastně ani neví co, ale nějak to prostě zjistí. Třeba nějak narazí na to, v jakém vztahu k sobě vlastně oni dva jsou. Zatím to byla jen nezávazná konverzace, kterou asi tihle dva v normálním životě vedli neustále, protože se znali opravdu dobře. Alkohol na něj nezapůsobil, protože on vůbec nepil a ona to tak docela pohnojila, ale naštěstí se jí to podařilo dost dobře zamluvit, takže to vlastně opravdu vypadalo, jako by se ho snažila přimět, aby se aspoň jednou napil pořádného pití, ale on ten alkohol vyměnil za sodovku.) Jo, pivo tady asi fakt nikde nemají. (Ušklíbla se a taky se rozhlížela, jestli tu náhodou neuvidí někoho s pivem. Nikde nikdo. Nakonec si vezme zpět přeci jen to svoje malibu, protože na nealkoholické pití je až moc střízlivá. Jeho kámošku ze střední školy si ani pamatovat nemůže, protože ji v životě neviděla, i když on si myslel pravý opak, protože vůbec netušil, že ona není žádná Cass ale Gen. Jak se tak dívala na Michelle, tak zbloudila pohledem i po okolí. Hledala jeden konkrétní cíl, Sophie. Zatím ji tady neviděla, ale teď to bylo stejně celkem jedno, protože by bylo docela blbý, kdyby od Stevena jen tak odešla, když tvrdila, že přišla sama. A navíc Steven jistě zná její kamarádky a Sophie mezi ně jistě nepatřila, takže by se asi divil, kdyby se najednou tak měla k úplně cizí holce. Docela by ji zajímalo, jak se jí před ním podařilo utajit, že je čarodějka. Znají se třináct let, ale tohle tajemství, které ta jeho, řekněme kamarádka, skrývá, zůstalo neodhaleno. To by věděla, protože když se Steven dozvěděl o nadpřirozenu a že nejsou jen upíři, ale i další, byl opravdu vyvedený z míry a bylo na něm poznat, že o o tom vůbec nevěděl. No, jak by se asi tvářil, kdyby zjistil, že osoba, co zná tak dlouho, má před ním dost velké tajemství... Aha, takže jí bylo třináct, když se poznali. To znamenalo, že teď její opravdu 26. Odhadla to dobře. No, už se tak nějak pomalu začíná dostávat k určitým informacím. Pokud jí je ale 26, tak to znamenalo, že buď studovala, nebo tedy někde pracovala. A nebo obojí. Ne, že by z toho byla nadšená, protože ať to bylo jakkoliv, dost to teď zanedbala. Bůh ví, jak dlouho měl její tělo Kol připravené a ona v něm už taky pár dní je.) No dovol! Teď jsem ještě roztomilejší, protože jsem malinkatá. (ukáže mezi palcem a ukazovákem opravdu malou velikost a přimhouří přitom oči. Pak se ale zasměje. Samozřejmě si utahoval jeden ze druhého. Opravdu netušila, že tady dneska bude vést tak uvolněnou a přitom tak napjatou konverzaci. Když ale řekl svou poslední větu, tak jen těžko dokázala skrýt šok. Tedy samozřejmě, že ho nechtěla dát najevo, ale taky měla v ústech pití, které vinou toho, co se právě dozvěděla, špatně polkla. Bylo v jiné díře. Začala tam kašlat a mezitím se nadechovala a taky se jí podařilo utrousit jednu poznámku, aby to zase nějak zamluvila.) Sakra, šlo to do blbý díry. Zasraný bubliny (Podle toho, co už tak stihla zjistit z reakcí si vydedukovala, že tahle holka se asi sprostě mluvit nebojí, tak to zkusila. Pak se ještě chvíli dusila kašlem, než se to neuklidnilo. V očích měla samozřejmě od toho kašle slzavé údolí. Vydýchala se ale a už jí bylo dobře. Tedy dobře. Dobře od kašle, ale od ničeho jiného. Takže ona byla jeho švagrová? To znamenalo, že byla sestrou jeho zesnulé manželky, ale v tom případě... jeho manželka byla taky čarodějka. A zabil ji upír. A to prostě nemohlo být jen tak. V tom něco muselo být. Asi teď na něco kápla. Podívala se na Stevena, aby pokračovala dál v konverzaci, jako by nic.) Bože, to byl horor. (Ovívala se jednou rukou, ale pohledem hledala další cíl. Kola Mikaelsona, protože za tohle ho zabije. Měl ale štěstí, že tu nikde nebyl. Vedle ní byl zrovna tác s nějakým jídlem, takže si vzala nějaký ten chlebíček a začala ho konzumovat.) Musím to zajíst.

(Otočí se za hlasem, který rozhodně nepoznává, ale ví, že oslovoval jí. Nikde kolem ní nebyla jiná čarodějka a ten muž jí oslovil „čarodějko“. Všimne si, že to jen ten muž, který stál do teď u Claire a Rebekah. Povytáhne obočí a začne si ho prohlížet. V životě ho neviděla, tím si byla naprosto jistá. Ale on jí znal. Věděl, že je čarodějka a znal její jméno. Buď mu prostě někdo o ní něco řekl nebo se už potkali a ona si to jen nepamatuje. Jenže nepamatovat si rozhovor s vlkodlakem, když s nimi se zrovna moc nebavila? To nehrozilo. Mezitím dopije obsah své sklenky a prázdnou ji položí na bar.) Další sklenka mi rozhodně neublíží. (Pokrčí rameny.) Přesně tak. (Kývne hlavou. Svraští obočí v nechápavém výrazu, když uslyší jeho poslední větu. Ona mu v prosinci pomohla? Jak? Nevzpomíná si na žádného vlkodlaka, kterému mu by v prosinci pomohla. Buď byla na mol, což nepřipadá v úvahu, protože v té době už se neopíjela do bezvědomí nebo se jí to naprosto vykouřilo z hlavy.) S čím přesně jsem ti měla pomoct? Ehmm... Ty jsi? (Netušila ani za mák, kdo tohle sakra je.)