Vampire Mansion

(Nakonec byl vlastně spokojený se svým výkonem tam nahoře. Povedlo se mu úspěšně odříkat nějaký ten úvodní proslov. Večírek vypadá, že je v plném proudu. Všichni se dobře baví a nejeden člověk má na tváři úsměv. I on patří mezi ty lidi. Dlouho se neusmíval, tedy rozhodně ne nějak upřímně a taky na někoho jiného než na Davinu. Potom, co do sebe kopl poměrně velký obsah skleničky vodky, začal hledat Cami. Chtěl si s ní promluvit, chtěl jí zase vidět a nejenom z dálky. Při jeho překvapení jí našel s Davinou,vypadali poměrně spokojeně a pobaveně. Pravděpodobně mají stále dobrý vztah, což ho vlastně těší, jelikož se tak nemusí cítit blbě, že zničil i vztah Cami a Dee. Přijde k nim tedy, pozdraví se se všemi a speciální úsměv věnuje Cami, kterou dlouho neviděl. Připadalo mu to už skoro jako století. Davina je s Timem opustila a měla takový ten její šibalský úsměv. Cami se ujmula jejich rozhovoru a začala hned jedním žertíkem. Nemělo cenu brát jejich rozhovor nějak extra vážně. Tedy rozhodně ne hned ze začátku. Chtělo by to taky se trochu pobavit, odreagovat proto tu možná Camille i je. Ani sám neví, z jakého důvodu sem zavítala, ale nehodlá se jí na to vtíravě vyptávat. Pokud bude chtít, může mu to říct sama, on jí do toho nutit nebude. Zavtipkoval o tom, že je to vlastně člověk, který rád ozkouší vše možné, což je částečně pravda. Rád zkouší nové věci, ale jako třeba nový druh zmrzliny a ne hned novou orientaci nebo tak. Tak radikální změny ještě nehodlá provádět. A dlouho snad ani nebude. Oba dva si prohlídnou toho druhého, jakoby snad už zapomněli, jak vypadá. Jenže to on nezapomněl, nešlo to. To rozhodně ne. Marcel nakonec seberu odvahu a požádá jí o tanec. Dlouho s ní už netancoval a rád by si to zopakoval. Cami ho hned ujistila, že je ale špatný tanečník a s tím samozřejmě nemohl souhlasit. Nikdy by nemohl souhlasit s něčím takovým. Vždycky jí říkal, jak šikovná, krásná a všeho čeho je schopná. Pokaždé se jí snažil povzbudit, protože to člověk potřebuje. Povzbuzení. Počká, než Cami dopije obsah své sklenky a pak jí nabídne rámě. Chůzí se přizpůsobil Cami, aby nešel až moc pomalu a nebo až moc rychle. Všiml si, jak se na něho nechápavě podívala, když nezastavil někde uprostřed sálu, ale šel dál. Nic na to ale neříká a stále tiše kráčí ven. Jeho zahrada už je zahalená ve tmě a svítí zde jenom pár malých lamp, které jsou zabudovány v zemi. A pak tedy samozřejmě světlo ze sídla. Pokračovali dál po dlážděné cestě okolo honosného domu. Doprovázel je klapot jejích podpatků a studený vítr se jim opíral do zad. On tedy zimu nepociťoval, ale Cami ano. Věděl, že nebudou moc dlouho venku. Zatancují si na jednu písničku a to asi bude vše. Rozhodně tam nebudou celou noc. Dojdou na místo, kde vlastně nikdo nebyl. Poněkud ho to překvapilo, jelikož tam vlastně nikdo neměl zakázáno jít. Ale asi se nikomu moc nechtělo toulat okolo tohohle domu. A ono mu to ale vůbec nevadí, mají klid. Můžou si povídat, aniž by se museli kontrolovat, zda nemluví moc nahlas. Nečekal moc dlouho, než započal jejich tanec. Chytl jí za ručku a udělal s ní otočku. Následně si jí přitáhl k sobě. Bylo to ale jiné než dřív. Dřív nebyli tak odtažití, ale teď každý cítí, že potřebuje trochu prostoru. Dřív by se o něco pevněji chytili za ruku a nebo si i možná propletli prsty. Marcel by měl svou druhou ruku na naprosto jiném místě, než má teď. Ale na to si prostě musí zvyknout. Už je to jiné. Už to není ten stejný vztah, jaký měli a asi nikdy nebude. Jeho pohled sice míří přímo na Cami, ale přitom je prázdný. Je zamyšlený a jistě je to na něm vidět. V jeho hlavě se mísí několik myšlenek, vzpomínek a všeho možného. Jeho mozek se nedokáže soustředit jenom na jednu věc a proto mu musí pomoci. Musí si nějak vyčistit hlavu, na krátkou chvíli zavře oči, než je zase otevře. Svými čokoládovými oči pohlédne přímo na Cami, která se na něho vrhla s otázkou. Jeho odpověď ale rozhodně nebyla ta, kterou si přála slyšet. Ale on jí to nechtěl říkat tady. Chtěl na to mít klid. Nedokázal si pomoci a dvakrát přejel po jejích zádech. Všiml si, jak zvážněla a proto raději už nedělal. Tedy pořád tancoval v tom stejném rytmu, ale nehýbal nějak rukama pokud to nebylo nutné. Na pár chvil sklopí zrak, ačkoliv ví, že to není zrovna dvakrát slušné. Znovu ale vzhlédne a tentokrát k tomu připojí i pár slov. Venku bylo krásně. Měsíc byl krásně vidět na obloze a nebe bylo poseté hvězdami. Ticho je téměř obklopovalo a jediné, co bylo slyšet byla kapela dohrávající posledních pár slok písničky. Poslouchá slova Cami k tomu, proč sem přišla. Chápavě přikývne na její slova.) Vždycky nápomocná. (Zkonstatoval usměvavě a odtáhl se od ní, když skončila písnička. Zeptá se jí, zda by si mohli promluvit, protože už dál nedokáže mlčet. Musí konečně začít mluvit. Vyčkává na její odpověď a tu dostane ve formě kývnutí. Ani sám neví, jak tohle všechno dopadne. Jak dopadne jejich rozhovor. Nechce na ní řvát, že si vybrala špatně a tak podobně. Řekne jí jenom, co si myslí a, co má na srdci. Přikývne na její slova, kterými ho ujistila, že si mohou promluvit. Zafouká silný a hlavně chladný vítr. Marcel nezapomene pohotově jednat a sundá si sako, dá jí ho okolo ramen a sám si schová ruce do kapes. Přikývne na její dík. Je až nezvykle tichý. Sám je překvapený, že toho za tu dobu, co jsou venku, řekl tak málo. Zhluboka nasaje čerstvý vzduch a pak ho vydechne. Slyší, že Cami začalo srdce bušit o něco rychleji, což značí, že je nervózní nebo vystrašená. V této situaci spíše sází na tu nervozitu.) O tom všem. Nechci se hádat, ale musím ti to všechno říct. Nemusíš mi na to odpovídat, bude stačit, když budeš poslouchat. (Vysvětlil jí, co vlastně chce a pak rukou mávl k jedněm dveřím, které vedli do malé chodby. Úplně na ně zapomněl a tak se rozhodl, že je použijí. Vážně se mu totiž nechtělo jít přes celý sál a pak ještě po schodech, kde je každý uvidí. Vypadalo by to, jakoby Cami byla jeho nový úlovek, který si vede do své postele. Otevře jí dveře a vyčká, než vejde. Zavře za nimi a jde jako první. Podívá se doprava, kde jsou dveře vedoucí do místnosti s barem a obsluhou. Tam nepůjdou. Pohlédne tedy před sebe, kde jsou hubené dřevěné dveře, vyjde po nich nahoru a za pár chvil se ocitne na chodbě, kde ještě ráno ležel jako mrtvola. Jde směrem k jeho pracovně, která je vybavena samozřejmě v staromódním stylu a tato místnost je speciálně vybavená do světle modré barvy.) Posaď se.. (Ukáže na malý gauč a sám se posadí vedle ní. Jsou u sebe poměrně blízko, ale zase na tak moc, aby si dýchali do tváře. Netušil, jak má začít. Tohle pro něho je těžké a hodně. Panuje tedy několik vteřin velké ticho, které občas přeruší radostný výkřik ze zdola.) Víš, Cami.. (Pohlédl do jejích očí.) Ten den, co jsi mi řekla, že jsi měla něco s Klausem a, že k němu něco cítíš.. (Odmlčel se. Nemohl teď dál mluvit. Musel si srovnat, co přesně řekne.) Měl jsem pocit, že jsi mě zradila. Že jsi mě podvedla. Cítím jsem jako idiot. Nemohl jsem nijak reagovat, protože mě to nesmírně ranilo. A já chápu, že za tohle prostě nemůžeš, jelikož citům prostě neporučíš. Ale já..Já to v tu chvíli prostě nemohl pochopit. Byl jsem naprosto zaslepený temnotou, nenávistí, hněvěm. Chtěl jsem Klause zabít a upřímně.. (Znovu udělal krátkou pauzu. Tentokrát uhnul i pohledem. Spojil si prsty a položil si ruce na svá kolena, mírně se předklonil a zase vyhledal její oči.) Chci to pořád. Nesnáším ho ta to, co mi provedl. Sebral mi tolik věcí, dělal mi ze života peklo, ale tohle on nechápe. Vidí to jinak. Vidí to, že to já jsem mu zničil život, že já jsem ten špatný. A nebudu lhát. Nejsem dokonalý. Ale ty.. (Trochu mu vyskočil jeden koutek.) Ty jsi. Jsi milá, inteligentní, dobrosrdečná, laskává. Klaus si tě nezaslouží. Nezáleží mu na tobě, na nikom mu nezáleží. A já nechci, aby jsi kvůli němu nějak trpěla, protože to si ty nezasloužíš. Ty ne. A ani já si tě nezasloužím, protože i já jsem udělal chyby, za které jsem na sebe nesmírně naštvaný, ale to už nejde vrátit zpátky. (Zakroutil hlavou a přisunul se k ní o něco blíže. Za celou dobu jí nedával téměř žádnou šanci mluvit.) Cami, já tě miluji. Hrozně moc tě miluji, ale nemůžu s tebou být, protože nejsi moje. (Napřímil se a vztáhl ruku k její tváři. Jemně jí pohladil po jejím líčku a pak jí jemně políbil na rty. Nebyl to žádný francouzský polibek. Jenom letmý na rty.) Ty jsi to dobré, co mě potkalo v tomhle životě a já tě nechci ztratit. A vím, že nebudeme už nikdy zase pár. Že mě nikdy nebudeš milovat tak jako Klause. Ale nechci ztratit naše přátelství, náš vztah kvůli mé nenávisti ke Klausovi. Kvůli mojí lásce. (Stále měl ruku na její tváři, zahleděl se do jejích očí. Z těch jeho mu vypadla jedna kapka slzy a začala mu stékat po tváři.) Zapomeneš, že jsem ti tohle, kdy řekl. Budeš si pamatovat, že jsme si spolu zatancovali. Byl to krásný tanec, pobavili jsme se a ty jsi pak odešla za ostatními dolů. Bavila jsi se se mnou a měla si krásný zbytek večera. (Zavřel oči, když skončil s jeho ovlivněním. Spustil svojí ruku a nechal jí volně spadnout do svého klína.) Rád jsem tě viděl, Cami. (V jeho očích jsou stále vidět stopy po slzách. Utře si stopu, kterou zanechala jedna slza a pak vstane z gauče. Otočí se od Cami a dojde k oknu. Tohle pro něho bylo více než těžké. Vyznal jí své city, řekl jí, co cítí a, jak jí moc miluje. Jenže Cami prostě nebyla jeho. Ona milovala Klause a ne jeho. Zhluboka se nadechl a vydechl. Jeho dech byl těžký. Camille si teď nebude pamatovat nic. Nikdy si na to nevzpomene, ale on aspoň nebude žít s pocitem, že jí to nikdy neřekl. Musel jí říct, co cítí. Nemohl dál shovávát svoje city za tím úsměvem, egoistickými řečmi a neustálými vtípky. S tím byl konec. Musel vyjít narovinu. Hlavě kvůli sobě.)

(Přijme jeho pozvání na drink a nechá ho objednat pití. Zatím pořád nedošla k tomu, kdo je ten muž před ní. Věděla jen, že to byl vlkodlak a znal se s Claire a Rebekah. Měla by ho znát snad i ona? No nejspíše ano, když mu údajně pomohla s něčím v prosinci,ale za boha si nemohla vzpomenout s čím. Nic jí prostě nenapadalo. Pak se jí konečně představí. To jméno poznávala. Už ho někdy slyšela. Nebylo to zrovna obvyklé jméno, takže nemohlo patřit více osobám, které znala. Vezme si od něj skleničku a poslouchá ho dál, když jí říká s čím, že mu to pomohla. Nejdříve na něj zmateně kouká, má naprosté zatmění. Jenže pak si vzpomene. Ona a Alisea se snažili oživit Klause, ale pak zjistily, že v Klausovo těle je někdo jiný a sám Klaus trčí pořád na druhé straně.) Jasně ty jsi tenhle vlkodlak, který se vydával za Klause a sloužil Esther. (Ušklíbne se. Jméno Esther vysloví s jistou nechutí a záští.) Ještě si rozmýšlím, jestli tě budu zatracovat. Záleží na tom, zda jsi furt věrný poskok Esther nebo ne. (Kdyby ona byla mrtvá a Esther jí učinila takovou nabídku, přijala by jí? Popravdě neví. Teď jistě ne, ale kdyby nevěděla, co všechno způsobila Esther, tak možná ano. Nakonec si s ním ťukne a upije trochu ze svého pití. Míchání alkoholu jí nejspíš neudělá dobře, ale co už.) Mě vlastně vděčný být nemusíš vůbec. Souhlasila jsem s tím, že pomůžu oživit Klause a ne tebe. Tvé oživení vedla Esther ne já s Aliseou. A vlastně se docela divím, že pořád žiješ. Klaus ani Elijah tě ještě nenašli? (Povytáhne obočí. Elijah měl být na této párty někde, ale neviděla ho. A Lorent by jistě nenavštěvoval takovou párty, kdyby ho chtěl Elijah zabít.)

*Jen, co zvolí venkovní prostředí, tak první věc která ji napadne je ta jestli nemá v plánu být tady dlouho. Lehký únorový vánek ji šimrá na každé části odhalené kůže, ale prozatím zimu nepociťuje. Spíše chlad, který je právě teď příjemný, jelikož uvnitř stejně je horko díky tomu, kolik je tam lidí. Navíc je trochu posilněná alkoholem a brzy budou tančit, tedy alespoň v to doufá, když ji vede někde do neznáma. A když bude v jeho blízkosti, tak ji bude určitě příjemněji, než kdyby venku jen tak postávala. Netuší, kam jdou a věnuje mu jeden nebo dva pohledy, které se ho ptají, co má přesně v plánu. Odpovědi se nedočká, ale taky na něj nenaléhá. Nechává se od něj překvapit a na rtech má úsměv, který ji stále drží od chvíle, kdy za ní přišel. Nemůže zakrýt zkrátka to potěšení, že s ním může strávit konečně normální chvíli bez toho, aniž by si vyměňovali názory a nebo konverzovali o tom, co se mezi nimi stalo a co se pokazilo. Nemůže se mu omlouvat za něco, co tak cítí a co chce. Doufá, že už to trochu vstřebal, pochopil ji a zůstanou na úrovni toho krásného přátelství, které mezi sebou měli. Jen, co se Marcel zastaví a udělá s ní otočku, tak se s úsměvem k němu přitiskne a pustí se do slíbeného tance, přičemž se opravdu snaží, aby mu vážně nešlápla na nohu, i když sama ví, že by se to stát nemělo. Ne, že by neměla vůbec tančit, spíše neumí moc dobře tančit a není v tom dobrá a kdyby šlo o rychlejší píseň, tak by byla tady ta možnost, že se ztrapní. Podívá se mu do očí a zahlédne v nich tu nepřítomnost, že nad něčím přemýšlí a ji upřímně zajímá, co to je. Samozřejmě jako už skoro psycholog dokáže rozpoznat spoustu věcí na lidech a i na něm může vidět, že je tam ta možnost, že právě přemýšlí nad jejich vztahem a jak to mezi nimi je, že ho to užírá celá ta věc s Klausem. Samozřejmě, Že tuší o jeho citech k ní, ale neví, jak moc jsou silné a kam až daleko to sahá, ale nešlo to přehlédnout už předtím. Navíc je v kontaktu s Davinou, která ji řekne spoustu věcí, když si na Marcelovi něco všimne. On o tom možná nemá ani tušení, ale informovaná rozhodně je a vyptává se na něj. Nakonec se ho zeptá nad čím přemýšlí, ale konkrétní a uspokojivou odpověď nedostane. Dále se ho však na nic nevyptává a místo toho pokračuje v jejich tanci. Jen, co ji Marcel začne přejíždět rukou po zádech, tak o něco zvážní a podívá se na něj. Nejde o to,že je jí to nepříjemné, to vůbec ne. Má to na ni jistý efekt a jeho doteky jsou jí příjemné. Z jeho pohledu a pohybu ruky zjistí, že si to vyložil tak, že ji to vadí. Nechce ho nějak přesvědčovat o tom, že tomu tak není jenom to pro ni není lehké a nemůže to být takové jako předtím. Svou volbu už udělala. Vnímá i to, že se ji nedokáže dívat do očí po celou dobu a musí několikrát uhnout. Není z toho nadšená, ale nezazlívá mu to a tak se občas podívá směrem k sídlu a nebo se rozhlíží po zahradě. Když se jejich pohledy znovu střetnou, tak se na něj pousměje. Přeci jen to „ticho“ mezi nimi párkrát prolomí. Jen, co ji oznámí, že ji tady nečekal, tak se musí nad tím pousmát. Ona sebe tady taky původně nečekala. Vysvětlí mu poté, že tady vůbec neměla být, ale rozhodla se tak kvůli Elijahovi, kterého mimochodem bude muset brzy najít. Přeci jenom tady přišli spolu a nehodlá ho nechávat bez „dozoru“, aby se zase ponořil do svých snů, které ho pronásledují. Není to tak, že by ho hlídala, vždyť je to dospělý muž, ale ano...právě teď ho tak trochu hlídat musí. Navíc je tady všude ta červená barva a jemu by to mohlo připomínat ty jeho červené dveře. Vlastně na to měla pomyslet už předtím. Usměje se při jeho slovech.* Víš, že to je to, co chci dělat. Pomáhat lidem. *Pronese tichým tónem. Původně si zvolila psychologii, aby porozuměla lidem a všechno to začalo hlavně díky Seanovi a pomáhat jim rozhodně taky chce, chce změnit to, co jenom tak někdo nedokáže. Taktéž se od něj odtáhne, když skončí píseň a on ji oznámí, zda si mohou promluvit. Z tváře ji úsměv zmizí a nahradí ho vážný pohled. Souhlasí s tím, aby si promluvili a nervozitou ji začne bít srdce o něco silněji. Netuší, co chce probírat, ale na jednu stranu má pocit, že to nebude ani pro jednoho příjemné a bůh ví, jak to skončí. Nechce však další bolest jak u sebe, tak i u něj. Doufala, že tuhle část už mají tak trochu za sebou a budou se teď snažit budovat to, co měli spolu předtím jenom bez těch častých doteků. Taky se ho nezapomene zeptat o čem přesně s ní chce mluvit, jelikož by ráda měla alespoň nějaký přehled o čem budou spolu mluvit. I když by se dalo říct, že v hloubi duše už to ví. Do zad se ji opře silnější a chladnější vítr. Její tělo automaticky dá na sobě znát známky po chladu. Marcel však zareaguje pohotově a půjčí ji jeho sako. Nechá si ho dát okolo ramen a usměje se na něj, přičemž mu i poděkuje. Může cítit tak ještě intenzivněji jeho vůni, která ji obklopuje. Oznámí ji, že chce mluvit o všem a že mu bude stačit, když ho bude pouze poslouchat. Tím znervózní ještě o něco více a souhlasně přikývne hlavou, že jeho slova bere na vědomí.* Pokud chceš, aby tě pouze poslouchala, tak budu. *Ujistí ho. Netuší, co všechno ji chce říct. Možná zůstane po celou dobu mlčet, ale možná taky ne a řekne k tomu své. Jen, co ji poukáže směr, kterým by se měla vydat, tak se ještě podívá na něj a potom na chodbičku na kterou poukazuje. Přidrží si sako u těla a vydá se tedy tam, kde chce, aby šla. Vejde dovnitř, když ji přidrží dveře a už teď mlčí. Nebude to příjemný rozhovor podle toho jak se tváří a že to chce probrat opravdu v soukromí. Po celou dobu jde po jeho boku a nebo trochu před ním. Rozhlíží se po sídle a poslouchá hudbu, která zní každým koutem. Nakonec se ocitnou v jeho pracovně, kde se rozhlédne okolo sebe. Tady už je příjemněji, než venku. Sundá si jeho sako a vrátí mu ho s úsměvem.* Ještě jednou děkuji za něj. *Pousměje se a jen, co ji pokyne, aby se posadila, tak nic nenamítá. Přidrží si šaty a posadí se na pohovku. Přehodí si nohu přes nohu, položí si ruce do klína a pozoruje ho, když si k ní přisedává. Dívá se mu do jeho hnědých očí a vyčkává na to, až začne mluvit. Nijak ho nepobízí, ale dává mu prostor promyslet si, co chce přesně říct. Není to zase tak dlouho, kdy ona přišla za ním a chtěla s ním mluvit. Taky seděli společně na gauči v blízkosti, dívali se na sebe tak, jako teď a tohle je menší deja vu. Pozoruje jeho tvář a začne mu pozorně naslouchat, když se rozhodne promluvit. Začne ihned s Klausem a s tím, že se pro něj rozhodla. Už teď ji to bolí, už teď ji ta konverzace vhání slzy do očí, protože tohle není to, co chtěla slyšet, tohle nechtěla dnes řešit, když to začalo tak hezky. Nehodlá ho však zastavit. Chce s ní mluvit, chce ji něco říct a ona ho nechá. Všechno si vyslechne. Nadechne se zhluboka ve chvíli, kdy si zase dává prostor, aby si utřídil svá slova. Na jednu stranu tomu však moc dobře rozumí, proč to chce řešit. Chce si to s ní vyříkat, chce ji říct to, co ji nestihl říct předtím a ona tomu rozumí. Možná i sama by se tak zachovala, kdyby byla v jeho pozici. Nad tím ale nehodlá dál přemýšlet, jelikož se znovu rozmluví. Zaposlouchá se do zvuku jeho hlasu, který už tak dobře zná a poznala by ho vždycky. Po pár slovech se jemně kousne do spodního rtu. Otevírá ji ránu, která není tak úplně zahojená a dlouho nebude. Ví, že mu ublížila a ví, jak se cítil protože jí to dal jasně najevo ne jednou. A teď si znovu musí vyslechnout to, co mu udělala. Vždyť si to i zaslouží. Ví, že je to její chyba, že mu to neřekla předtím, jenomže Klaus byl v tu dobu mrtvý a všechno to bylo jinak, nikdy by ji nenapadlo, že to skončí takhle. Nepřerušuje ho, ale už teď v srdci cítí bolest za to, že mu ublížila. Nechtěla to, nechce ho trápit, nechce mu způsobovat bolest. Na druhou stranu se dozvídá, že tomu přeci jenom rozumí a jeho mysl byla zatemněná vztekem. Nadechne se zhluboka a chce něco říct. Už otevírá ústa, aby ty slova pronesla, když ji oznámí, že chtěl Klause mrtvého. V tu chvíli zase semkne rty k sobě a na chvíli se podívá někde za jeho rameno. Trvá to však jen zlomek sekundy, než se začne vpíjet svýma očima do těch jeho. Vydechne. Když udělá pauzu, tak toho přeci jenom využije a pozoruje ho, když se předklání.* Já se na tebe za to nezlobím, že jsi byl naštvaný. Byl jsi zraněný, Marceli. Já tomu rozumím. *Už se chce vyjádřit i ke Klausovi, jenomže on začne pokračovat a dokončí tak větu. Věděla, že to chce říct. Věděla, že to řekne. Chce ho mrtvého stejně tak jako Klaus chce mrtvého jeho. Copak ani jeden z nich nevidí do jaké ji stavějí pozice? A aby byla upřímná ona, tak má dost toho jak se přetahují o město a jak řeší i ji, kdo komu ji ukradl. Není žádná trofej, kterou by si mohli předávat a manipulovat si s ní jak se jim zachce. Nevěří, že Marcel je takový, ale ví, že kdyby se objevila šance, kdyby mu ji ona nějak dala nebo něco naznačila, tak se toho chopí. A přesně to samé dělá i Klaus. Ať už chtějí nebo ne, tak jsou si podobní a ona by je ráda přinutila oba pochopit, že jejich pouto by mělo být silnější, než cokoliv jiného. Než i tohle město, kterým to všechno začalo. Oba mají v něčem pravdu, ale oba se taky mýlí. Poslouchá ho dál a moc dobře ví o tom, co si Klaus myslí a je pravda, že v hodně věcech s ním nemůže souhlasit. I on sám si způsobil to jak se k němu Marcel postavil, protože v jeho výchově dělal chyby, které se na něm podepsali. Ví něco o jejich minulosti, není to zase tak, že by ji Klaus neřekl spoustu věcí, ale je taky pravda, že o Marcelovi se bavit zrovna s ní nechce. Ne, že by mu to měla za zlé. Jakmile řekne, že není dokonalý, tak mu chce už říct, že to přeci není nikdo a každý má chyby, ale on se teď zaměří na ni a tak zůstane mlčet. Dívá se mu stále do oči a to, co jí řekne ji potěší, ale zároveň zabolí. On v ní vidí tolik toho dobrého, vidí v ní jenom to dobré i přes to, že ho zklamala, zranila. Nikdy si o ni nemyslel nic špatného a vždy se snažil podtrhnout dle něj její perfektnost. Zarazí ji jeho slova, když řekne, že Klausovi nezáleží na mni, že mu nezáleží na nikom. Jistě, že ji to zabolí, ale ví, že to není pravda a ráda by věděla, proč takhle smýšlí. Klaus není bezcitný, ano možná neukazuje své emoce, bojí se člověku otevřít a hlavně teď se uzavírá do sebe, ale není pravda, že mu na nikom nezáleží a hlavně, že mu nezáleží na ni. Kdyby to tak nebylo, tak by ji nepomohl v tom kostele, nepřišel by za ní, když ji Kai znovu zabil a nesnažil by se s ní být, když potřebovala jeho společnost. Tohle mu zkrátka musí vyvrátit a taky jsou tady i jeho sourozenci o které se staral, stará a vždycky bude, i když to nevyjadřuje správným způsobem a momentálně dá se říct, že žádným. Chce mu říct, že netrpí, že kdyby trpěla, tak rozhodně s ním není. Ano jsou chvíle, kdy se hádají, hodně chvil. Kdy si i vymění názory, které se neshodují a nemají dobré chvíle, ale jsou chvíle, které ji dělají opravdu šťastnou. Jen, co řekne, že si ji Klaus nezaslouží, tak odlepí rty od sebe, ale nesnaží se nic říct. Nakloní hlavu do strany a nadechne se zhluboka, ale ve chvíli, co se zmíní i o sobě, že ani on si ji nezaslouží, tak se ji nahrnou už v tuto chvíli slzy do očí. Vždyť nejde o to, kdo si koho zaslouží, ale o to, co lidé k sobě cítí. I ona má chyby, vážně má. I ona má v sobě temnotu. Jakmile se k ní Marcel trochu přisune, aby byl u ní blíže, tak ho sjede pohledem a znovu se nadechne zhluboka.* Marceli...*Osloví ho velmi tichým hlasem, ale dál už nic neřekne. Podívá se mu do očí. To, co jí řekne, tak tím ji vezme dech. Nečekala, že se ji přizná s jeho city k ní, že ji řekne, že ji miluje. Neudrží ve svých očích slzy. A ty ji začnou stékat po tváři, protože ona mu nemůže říct to samé, ona mu nemůže říct, že ho miluje tak, jak on ji. Věděla to, věděla, že je do ni zamilovaný, ale nikdy nečekala, že by ji vyjádřil své city a obzvlášť, když ví s kým se stýká. Nezapomene ji připomenout to, že není jeho, ale vlastně jeho nepřítele. Nedokáže nic jiného, než se dívat do jeho očí a nechat stékat slzy po tváři. Nechce, aby kvůli ní trpěl, nechce, aby teď trpěli oba a to budou, protože si to bude moc dobře pamatovat a bude stále myslet na to, že ji řekl, že ji miluje. Řekl jí něco, co nečekala, že ji řekne, i kdyby to cítil sebevíc. Na svém líci pocítí jeho dlaň, která ji začne zahřívat. Na chvíli zavře oči a když už je otevře, tak jeho tvář je téměř u té její. Chce ho zastavit, už – už zvedá ruku, aby mu ji položila na hruď a zastavila ho v tom, co chce udělat, protože to není správné a nesmí se to stát. Ona taková není, není taková, aby byla mezi dvěma muži a nechávala toho jednoho z nich, aby ji líbal, když patří jinému. A obzvlášť, když je to Klaus. Neodkáže si představit , co by se stalo, kdyby se o tomto momentu dozvěděl. Jenomže jeho rty se dotknou těch jejích dříve, než stačí nějak zareagovat. Její vnitřní hlas křičí, aby ho zastavila i teď, i když to udělal, aby ho nenechávala ubližovat tak více jemu a i sobě. Jeho polibek je letmý, skoro netečný, ale je v něm toho tolik. Je v něm přesně to, co k ní cítí. Zatřepotají se jí víčka, když se začne odtahovat a podívá se mu znovu do očí. Využije chvíle ticha.* Nemůžeš mě líbat znovu. *Zašeptá k němu a její hlas je naplněný bolestí. Vůbec nejde o to, že by ji jeho polibky byly nepříjemné, spíše jde o to, že jí je to nepříjemné z toho důvodu, že je s Klausem a tohle ona nechce dělat. Kdyby byla s Marcelem, tak stejně tak by Klausovi nedovolila, aby ji líbal. Znovu začne mluvit a tak ho nepřerušuje. Žaludek se jí začne bolestně stahovat při jeho slovech a v srdci cítí znovu tu bolest se kterou prostě člověk nemůže bojovat. Znovu ji z očí začnou stékat slzy jako před chvílí, nemůže se ubránit pláči, když ji říká to, co říká, když ji tady mluví o tom, co k ní cítí a jak ji vnímá. Nadechne se trhaně a má pocit, že tohle už jen tak neunese. Chce mu hned říct, že ji neztratí, že vždycky tady bude pro něj a vždycky bude jeho přítelkyně, která ho neopustí ať už se stane cokoliv. Ať ji řekne cokoliv, tak ona ho neodmítne, vždy se postaví za něj a bude za něj bojovat. Proč si vůbec myslí, že by to měl zničit tím, k čemu se ji přiznal? Stále ji nedává šance mluvit, stále nemůže nic říct a přitom by toho chtěla říct tolik. Ještě pořád cítí teplo z jeho ruky na své tváři a když uvidí, že mu taky skápla slza po tváři, tak to je pro ni ještě větší důkaz toho, jak moc ji miluje a jak moc o ni stojí. Nikdy nic podobného nezažila a ji to upřímně rozhodí, protože opravdu u Marcela vidí, že ji miluje a že k ní cítí to všechno, co dříve chtěla, aby k ní muž cítil až někoho bude mít. Potom ale přijde zlom, který nečekala. Nikdy by od něj nečekala, že něco takového udělá, že ji začne ovlivňovat, že si začne pohrávat s její pamětí. Vytřeští oči a začne se s velkou intenzitou dívat do těch jeho. Poslouchá jeho slova a a až skončí, tak část z nich zopakuje šeptem.* Byl to krásný večer, tančili jsme spolu a já potom odešla dolů za ostatními. *Nebere sporýš už nějakou dobu. Jak by mohla? Zásoby ji došly už v době, kdy Kieran ještě žil a chtěla si vzít další, ale nějak na to zapomněla při tom všem a potom Kieran zemřel. A doma si něco takového nepěstuje a v obchodě to nenajdete. Navíc ani nečekala, že by měl někdo z těch upírů se kterými se stýkala potřebuji ji ovlivňovat a i když se to může zdát neskutečné, tak Klausovi zkrátka věří. Dívá se na něj ještě prázdně, když ji řekne, že ji rád viděl a ona se podívá v tu chvíli před sebe. Zatímco Marcel přejde k onu, tak ona sedí na gauči a je zmatená. Zmatená z toho, co se stalo, co vůbec teď bylo. Netuší, proč její tvář je smočená od slz, když se nestalo nic, kvůli čemu by měla důvod plakat. Zvedne se z gauče a setře si slzy z obličeje. Podívá se k Marcelovi a něco ji nutí odejít od něj, prostě chce odejít a jít dolů za ostatními.* Půjdu teď za ostatními. Možná se ještě uvidíme později. Děkuji za tanec, Marceli. *Řekne k němu, otočí se a zamíří dolů, kde jsou všichni zúčastnění. Ještě si cestou promne tvář, jako kdyby chtěla zakrýt stopy po slzách, ale ona si nepamatuje, že by snad plakala. Přijde dolů a na rtech má jemný úsměv. Rozhlíží se okolo a snaží se pohledem vyhledat Elijaha. U baru si vyzvedne šampaňské s jahodami a začne se tam procházet a rozhlížet se. Potřebuje ho najít.*

(Neměla jediný důvod věřit Lorentovi, že už neslouží Esther jako její poskok, jenže byl tady a živý. Původní o něm věděli a ještě ho nezabili a to něco znamenalo. Možná přeci jen opravdu skoncoval s Esther. Nebo to prostě všechno hraje a dál donáší Esther informace.) Možná pro ní nejsi tak důležitý, aby se pomstila. A co já vím, tak měla dost práce s jinými. Takže máš asi prostě štěstí, že tě nechala na pokoji. (Sice se jí nechce věřit, že by se Esther nepomstila kvůli zkaženému plánu, ale třeba jí Lorent opravdu tolik nezajímal. Možná se prostě raději soustředí jen na svoje děti a jeho si nechává na konec? Kdo ví. Nevidí jí do hlavy. Kdyby mohla vidět Esther do hlavy, tak by už věděla, jak to s ní skoncovat.) Jo, Esther se nám do toho vložila a místo Klause dosadila do jeho těla tebe. Dokončila to kouzlo, protože my jsme ho nedokončili. (Mělo jim to dojít hned na začátku, že kouzlo nemělo fungovat a něco je špatně. Jenže Alisea rodila a ony tak obě dvě měly myšlenky naprosto někde jinde. A stejně na tom už nezáleží. Zdá se, že Lorent už pro Esther opravdu nepracuje a ani jí neřekl nic důležitého, jinak už by byl mrtvý.) Tak to hodně štěstí s přesvědčováním Klause. Jeho jen tak nepřesvědčíš. Jedině, že by jsi pro něj byl nějak užitečný, to by tě pak nejspíš nechal žít. Takže tu je jen otázka, zda mu máš, co nabídnout nebo ne. (Ona přeci jenom žila díky tomu, že byla nějak užitečná. Byla vůdce covenu, a proto jí Klaus už dávno nezabil, když ona chtěla zabít Hayley a jeho dceru.)

(Cassandra mu vloží do ruky její pití a snaží se ho přesvědčit, aby se aspoň pro jednou napil nějakého alkoholu. To Steven samozřejmě odmítne. Navíc tu byl autem, takže by rozhodně nepil a pak neřídil. Byl přeci jenom detektiv a nehodlal porušovat ani tenhle zákon, i když jedno napití by mu rozhodně neublížilo. Možná by se dal přesvědčit, kdyby tu mělo pivo, ale to tady nebylo k jeho štěstí. Michelle si Cassandra nepamatovala a on jí to rozhodně neměl za zlé. Přeci jenom to vždycky spíš byla jeho kamarádka, než její a Leny. S Cassandrou se sice několikrát viděli, ale to už bude taky nějaký ten rok zpátky. Chvíli si pak povídají o tom, jak dlouho se vlastně znají. Bylo to už skoro celých třináct let a jemu to připadalo jen jako chvilka. Letělo to strašně rychle. Ani se nenaděje a on bude starý dědek. Cass bylo pouhých třináct let, když se poznali. Malá holka, která ho pořád otravovala nějakými otázkami. A hlavně otravovala vždycky jeho a Lenu. V té době s ní vlastně ještě ani nechodil, ale její celou rodinu už znal. Chodil k nim domů snad třikrát do týdne. S Lenou byli v té době jen dobří přátele a pak někdy se to změnilo a začali spolu chodit. Byla to jeho první láska, kterou si vzal za svou ženu a chtěl s ní založit rodinu. Jenže tohle už nestihli. Zavrtí nepatrně hlavou ze strany na strany, aby vytěsnil tyhle vzpomínky a soustředil se jen na přítomnost.) A tohle ti říká každý chlap, který se tě snaží sbalit? (Pobaveně se na ni podívá.) Nedivím se, že každého odkopneš. (Krátce se zasměje a pak se napije ze své minerálky. Řekne podle něj naprosto běžnou větu, jenže Cassandru to nějakým způsobem šokovalo. Viděl to na ní a nechápal její reakci. Co to s ní dneska je? Nejprve je překvapená z jeho příchodu a pak tohle? Ona se pak rozkašle a poznamená, že to šlo do blbý díry. Párkrát jí poplácá po zádech, aby ten kašel ze sebe dostala a mohla se pořádně nadechnout. Sáhne po ubrousku z baru a podá jí ho, aby si utřela slzy, které měla teď v očích díky tomu kašli.) Jsi v pohodě? (Tázavě se na ní podívá. Neptal se jen kvůli tomu, jak jí zaskočilo pití, ale celkově. Byla dnes trochu jiná, nepamatovala si různé věci a občas jí dokázali překvapit věci, které by jí překvapovat rozhodně neměli. Přijde mu to trochu divné, ale třeba prostě jen nemá svůj den. Nebo toho alkoholu v sobě měla už opravdu hodně.) Hlavně nezapomeň pořádně kousat a správně polknout. (Poznamená.)

(Zasměje se jeho poznámce o tom, jestli jí tohle říká každý chlap, tak se nediví, že jim dává kopačky. Vlastně ani nevěděla, jaký má svůj milostný život, ale jestli to správně pochopila, tak ona jen tak s nějakým klukem prostě nevydrží. Fajn, možná že si užívá sexu, možná, že chce opravdu partnera, ale prostě se jí nedaří a nebo neví, ale aspoň opravdu trefila to, že je nezadaná. Takže si může oddychnout, že nemá žádného manžela ani děti. To by asi totiž nepřežila, kdyby měla. I když ono to, že je švagrová zrovna tohohle poldy, který jí jde vlastně po krku, taky asi nebude žádná výhra. Na druhou stranu by mu mohla pomoct. Když už je v tomhle těle a nedostane se jen tak zpět, mohla by mu pomoci najít vraha jeho ženy. Jenomže to vyžaduje jednu určitou věc. Říct mu o tom, že jeho žena byla čarodějka a tím pádem ona taky. A tohle jí tak nějak nepříslušelo rozhodnout za tu osobu, v níž je. Ale na druhou stranu, možná by ta Cassandra byla ráda, kdyby Steven konečně nalezl nějaký ten klid, když by věděl, že vrah jeho ženy bude buď mrtvý nebo... mrtvý, jiná možnost prostě není. Ne u upíra. Samozřejmě, že se ale při tom zjištění zakuckala. Když už to konečně měla za sebou, vzala si ten ubrousek, který jí podával, aby si mohla usušit oči a zachránit tak aspoň trochu svůj make up. Ta otázka, moc dobře věděla, že to není myšleno jen na tuhle situaci. Chovala se divně, ona to věděla, i když neznala tu holku, věděla, že se chová podezřele a opravdu divně. Nevěděla, jak v tom chodit, nerada Stevenovi lhala, ale kdyby se dozvěděl, jak to opravdu je, tak by už asi nikdy nechtěl pochopit nadpřirozený svět. Nenávidí Kola za to, do čeho jí to dostal. Kdyby tady nestála před Stevenem, asi by už byla dávno někde v trapu, aby se mohla vybrečet vzteky a bezmocí.) Jo, jo, jsem... jen teď trochu stresuju kvůli škole. (Střelí od boku. Pokud žádnou školu nestuduje, tak neví, co si vymyslí, ale je pravděpodobnější, že takováhle holka, i když je čarodějka, prostě studuje. Možná i právě proto, že je čarodějka. Pak si vezme chlebíček a zase se dočká poznámky z jeho strany. Na to konto začne schválně až moc nápadně kousat a přežvykovat, někdy jí je vidět i do pusy, takže to může být trochu nechutné, ale chtěl to tak. Ovšem tohle by jako Genevieve nikdy neudělala. Na jednu stranu byla svázaná a na druhou stranu pociťovala jakousi svobodu, že může zkoušet věci, za které by se normálně jako ona styděla, ale teď nemusí. Dojí ten chlebíček a podívá se na něj.) Tohle je párty a víš, co se dělá na párty? Tančí se. Takže jdeme, hned. (Zavelí, čapne ho za ruku a táhne ho k parketu. Vypadá to dost komicky, taková malá žába a obr. Ale nakonec se postaví spolu doprostřed parketu, když začne kapela zrovna hrát další písničku.) Víš, Lena (Ano, vzpomněla si na jméno jeho manželky. On jí ho sice neříkal, ale ona si poté, co s ním měla potyčku v parku, kde jí řekl o tom, že jí upír zabil ženu, našla nějaké informace.) by byla ráda, že jsi se šel bavit. (Myslí to upřímně. Tohle říká jako ona, ne jako nějaká Cassandra, i když ta by to možná řekla taky. Neměl by se tak dlouho užírat smrtí své ženy. Měl by začít žít.)

*Prochází se po hale a dívá se okolo sebe. Stačí si všimnout Sophie, která tam už taky zavítala. Pousměje se, sluší jí to, ale jelikož má společnost, tak ji rozhodně nehodlá rušit. Docela se diví tomu, že tady dnes není ani Genevieve a ani Kol. Očekávala, že zrovna ty dvě hrdličky budou na valentýnské party. Největší starosti ji však dělá nepřítomnost Elijaha. Stále ho nemůže najít a tak trochu si o něj dělá obavy. Dopije svou sklenici se šampaňským a odloží ji na jeden stoleček, přičemž začne otevírat své psaníčko, aby našla mobil a napsala mu zprávu a nebo mu popřípadě zavolala. Jenom doufá, že ji tady nenechal. Jenomže z toho ji vyruší ta blonďatá žena, která k ní přijde a v ruce drží dvě sklenice vína. Zatímco ona ví jak se jmenuje, tak ona si nepamatuje, že by ji znala. Ale je pravda, že se ji zdá, že tu tvář už někde viděla. Odněkud ji přijde povědomá, ale nemůže ji momentálně zařadit. Usměje se na ni.* Ahoj, ano jsem. *Přikývne souhlasně a chce se ji zeptat na její jméno a nebo na to odkud se znají. Ale ta blondýnka ji předběhne a a začne znovu mluvit, přičemž ji nabízí jednu ze sklenic s vínem. Převezme si ji od ni a povytáhne obočí, když jí řekne, zda si s ní připije. Netuší vůbec na co, ale Rebekah ji velmi rychle ujistí, proč by si měli připít. Trochu ji překvapí styl, kterým řekla, že si vlastně rozumí s jejími bratry a Marcelem. Trochu na ni vykulí oči, ale ne, že by byla rozhozená. Slyšela od Klause o jejím chování a aby byla upřímná, tak trochu jí Rebekah jejího staršího bratra připomíná. Pousměje se na ni. Teď už ví odkud zná její obličej a ví, že je to z obrazu, možná nějaké té fotografie, kterou v Abattoir zahlédla.* Ráda tě konečně poznávám, Rebeko. Hodně jsem o tobě slyšela. *Řekne milým tónem hlasu. Opravdu ji ráda poznává, konečně poznala jednu z jeho sester. Už si s ní chce připít, ale její další slova ji opravdu hodně zarazí. Vlastně docela slušným způsobem začíná narážet na to, že je nějaká poběhlice a táhne to s dvěma jejími bratry, což by se rozhodně nikdy nestalo a ještě k tomu i zároveň s Marcelem. Nechce se jí to nějak konkrétně vysvětlovat, ale chápe její překvapení. Je to zvláštní, že zatímco Rebekah ji stačila už vidět odcházet od Klause, tak ona ji nezahlédla ani jednou.* S Marcelem jsme přátelé. Něco se v minulosti stalo, ale jsme přátelé. A s tvým bratrem Elijahem je to taky na přátelské úrovni, neměj obavy. *Pousměje se na ni.* Vzala jsem ho dnes tady, aby se trochu odreagoval, protože v posledních dnech se necítí dobře, jak jistě víš. A taky pochybuji o tom, že mám takové schopnosti, abych vytáhla Klause na takový večírek. Takže se stýkám jenom s Klausem. *Odpoví ji a snad už teď jí to bude jasné. Opravdu nechce, aby si myslela, že se zaplétá se třemi muži.* A jak jsem řekla. Ráda tě konečně poznávám. *Pozvedne sklenici s vínem a přiťukne si s ní na jejich seznámení, i když čekala, že to bude za jiných okolností. Přiloží si sklenici ke rtům a napije se.*

Určitě to bude jen planá naděje. Neřekla bych, že zrovna Esther zapomíná. (Rozhodně tím dojmem nepůsobila. Spíše si jen určila, co je pro ní nejdůležitější a podle toho také jedná.) Možná jsi měl raději po svém oživení zmizet někam hodně daleko, kde se tě nikdo nebude snažit zabít. Bylo by to jednoduší, než nad tím pořád přemýšlet a vyhýbat se někomu. Nebo se jim prostě přestaň vyhýbat a postav se tomu čelem. Může to skončit jen dvěma způsoby. (Pokrčí rameny. Žít neustále pod strachem ze své smrti? Co to bylo za život? Sophie by takhle žít nemohla. Ale na druhou stranu chápe Lorenta, že nechce opět umřít, když byl mrtvý do teď. Jak dlouhou dobu vlastně? Esther ho musela znát už před tím, před jeho smrtí ne? Nějaký důvod musela mít, když oživila zrovna jeho.) Proč si vlastně Esther vybrala tebe? Nemohlo to být náhodné. Nemohla si přeci jen říct, že oživí nějakého vlkodlaka, dosadí ho místo Klause do jeho těla a bude díky němu získávat informace. (Tázavě se na něj podívá. Byla zvědavá a to hodně. Nechápe totiž, proč si vybrala jeho. Byl to snad někdo z jejich minulosti? Někdo, koho Původní znali? Nebo ho znala jen Esther? Doporučí Lorentovi, aby ukázal Klausovi, že pro něj může být užitečný, jinak nejspíše skončí mrtvý. Přimhouří oči nad jeho nápadem. Měl pravdu. To by možná užitečný byl pro Klause.) Tak teď by jsi musel ještě vymyslet, co nabídnout smečce, aby si tě zvolili za alfu. Nebo ho vyzvat k boji? Takhle se přeci prokazuje pravý alfe ne? (Povytáhne obočí a upije ze svého drinku. Popravdě nevěděla moc, jak to má tahle smečka. Pokud by nějaký jiný vlkodlak porazil alfu, měl by se jím stát on ne? Nebo to prostě bylo jen o svobodné vůli a vlkodlaci si alfu volili sami? Jistě v tom bylo taky dědické právo. Syn alfy by se měl stát později alfou, ale nemuselo to tak být vždy.)

Už delší dobu stojí u toho stolu s vínem a vyhlíží známou tvář. Nikoho nevidí, takže je buď úplně slepý a nebo tu nikdo není. Vlastně on ani nemohl poznat moc lidí, maximálně tak Elijahe, Claire, Sophie a Davinu. A ani jednoho z nich tu zatím neviděl. Podívá se na zbytek vína ve skleničce a všechno to do sebe najednou hodí. Pro teď má dost a uvidí, jestli si dneska ještě něco dá. Taky není vyloučeno, že se za chvíli sebere a půjde domů, vážně se tu nudil a neměl tu co dělat. Ještě se ale půjde podívat k baru, mohlo se stát, že někdo bude tam. I když, zůstal by tam jedině, když by tu byla buď Davina nebo Sophie. A Davinu by asi zklamal, protože doma zapomněl tu podepsanou fotku. Rozejde se pomalejším krokem až tam, kde je bar, a už z dálky uvidí, že se tam Sophie baví s nějakým blonďatým mužem. Kdo to asi je? pomyslí si Adam. Neví, jestli by se k nim měl jít přidat a nebo aspoň Sophie jít pozdravit. Nakonec si to zamíří až k nim. "Ahoj Sophie, tak jsi nakonec přišla," řekne usměje se na ni. Potom se podívá na toho muže, toho ještě nikdy neviděl. Díky svojí moci pozná, že je to vlkodlak. Už předtím, když stál u stolu s vínem, cítil, že je tady hodně nadpřirozených bytostí - upírů. To byl taky jeden z důvodů, proč už chtěl odejít. Sophie mu neřekla, že tu bude tolik upírů a jemu se to nelíbilo. Možná měl raději zůstat doma...

(Všimla si, že Rebekah si dávala tu růžovou vodku. Vypadala k politování. Jako kdyby se před chvílí probudila z nějaké noční můry. Vypadala skoro stejně jako Claire, když byla ještě zoufalka co ztratila všechno, co jí bylo drahé. To už ona ale není. Lehce si pohodila vlasy a zářivě se usmála na Rebekah. Jakmile Bekah řekla, to co řekla, její úsměv se mnohem více rozšířil. Opře se lokty o bar a pohlédne Rebekah do očí.) Tak jsem se chtěla zeptat, jak se má Jamie? (Trochu našpulila rty a zasmála se.) Jo, počkej, mně to je vlastně u prdele. Je mrtvý? Takový poctivec, snad každý den v práci a najednou zmizí bez jakékoliv zprávy. Čím to asi bude. (Zahrála předstíraný zájem a pak protočila oči, aby věděla, že jí je to naprosto ale naprosto někde. Jí bylo jedno, jestli Rebekah naštve, nebo ne. Vlastně ale tak trochu chtěla, aby se naštvala.) No tak, Rebekah, přestaň se chovat jako vždycky, jako zoufalka. (Ušklíbla se a napila se té růžové vodky, ze které se jí dělalo špatně. Všimne si, jak se na ní kouká Sophie a pak něco řekne. Odezírat ze rtů umí celkem slušně, takže si odvodí, co řekla, aniž by ji slyšela. Jen se na ni mile usměje a zamává jí, jako kdyby na ní nikdy nepřevrhla stůl a nikdy si z jejich čarodějnické trojky nedělala srandu. Podívala se na Lorenta, když řekl, že to spíše on by podvedl první Claire než ona jeho. Tohle se nedalo s naprostou jistotou říci, protože spolu nic neměli, avšak ona nepodváděla tolik, jak si mysleli. Povedla Tobyho, ale jinak nikoho, s kým něco měla, od té doby co přijela sem. Nejvtipnější bylo, jak si všichni mysleli, že podvedla Marcela s Kolem. V tu dobu spolu nebyli a navíc ještě předtím Marcel podváděl s Claire Rebekah. Probudil se s Claire, ta se oblékla, dala si snídani, přišla Bekah, s tou se Marcel vyspal a byl šťastný muž. Vlastně, byla to zábava. Možná, že o tom Rebekah neví, ale vždyť už je to jedno. Oplatila Lorentovi jeho pohled a zářivě se usmála.) Vlastně mě nemá rád nikdo, ale to je na tom to nejlepší. (Pousmála se a napila se ze sklenky. Nakonec Lorent odešel a šel se bavit s tou čarodějnicí. Ona tu také nechtěla zůstávat s touhle zoufalou krávou a tak dopila vodku, objednala dvě další, vzala každou do jedné ruky a rozešla se směrem, kde viděla Marcela, který vypadal jako další zoufalec. Všichni jsou tak zoufalí až je to smutné. Tedy, je to vtipné. Měla by si ty jejich ksichty vyfotit a ukázat jim je. Přisedla si vedle Marcela, věděla, že tam má místo a jednu vodku šoupla před ně. Druhou si nechala před sebou.) Ještě jsem neviděla růžovou vodku. Počítám, že to nebyl tvůj nápad. Ale je to zajímavé. (Podívala se na něj, ušklíbla se a kopla do sebe skelničku růžového humáče. Objednala si nějaké lepší, normálnější pití, které už nebylo obarvené, ale bylo v sladkých růžových skleničkách. Nechápavě se na to podívala a pak jen pokrčila rameny.) Řekni, čím to je, že všichni vypadáte jako ti největší ubožáci? Ty skleslé ksichty, nikoho nebaví se na to dívat. Vždyť se podívej kolem sebe, všechno je tak hnusně růžový, jako kdyby ses díval přes růžové brýle. Proč se dneska prostě neožereš a necháš svoje problémy na jindy? Pořádáš večírek, měl by ses bavit. (Ušklíbla se a napila se z růžové skelničky, naplněné dobrým alkoholem.)

*Pousměje se na ni. Vlastně když se tak nad tím zamyslí, tak neslyšela o ní toho moc. Jenom ví, že je háklivá na své oblečení, což stačila zjistit po tom, co u Klause přespala po smrti Kierana a když se nějak dostalo na téma jeho sestry, tak říkal, že Rebekah umí být docela dramatická a má rozhodně prořízlou pusu. Ne, nezdá se ji, že by o ní snad slyšela nějaké špatné věci. Zavrtí hlavou, že rozhodně nic špatného o ní neslyšela.* Ne, nic špatného. Vlastně si myslím, že by se dalo říct, že ty toho víš více o mě, než já o tobě. *Opět se na ni usměje a zanedlouho ji zarazí s tím, že chce po ní vysvětlení, jak to všechno má ohledně Marcela, Klause a dokonce i Elijaha. Jistě může to být matoucí a asi i je, když se stýká s Klausem a je tady s jeho bratrem. Jenomže Klaus by taky nikdy nešel na takovou party a vlastně on o tom ani neví, že tady jsou, alespoň prozatím. Ještě s ním o tom nemluvila. Co se týká Marcela, tak ji nehodlá říkat na takovém veřejném místě celou jejich minulost a na to se ani dobře neznají, aby ji o tom vyprávěla. Ale co ví, tak s Marcelem měla dříve vážný vztah a byli kamarádi, nebyli? Takže by se na to mohla ptát spíše jeho, i když si není tolik jistá, co by ji sám byl ochotný vůbec říct a přiznat. Překvapí ji, že Rebekah není informovaná o stavu Elijaha. Myslela si, že oni dva jsou si rozhodně blízcí a že členové jeho rodiny o tom budou vědět. Povytáhne udiveně obočí. Taky to není jedna z věcí, které by tady právě probírala a navíc ne za Elijahovými zády, když je ještě k tomu někde tady.* On ti o tom neřekl? Jde o nějaké věci z jeho minulosti, které mu vaše matka připomněla. Myslím, že by sis s ním o tom měla promluvit raději sama. Navíc tohle není vhodné místo na to, aby se to nějak rozebíralo. *Opravdu nehodlá mluvit o něčem, co je čistě Elijahovou záležitostí. Nezmínila by se o tom vůbec, kdyby věděla, že Rebekah o tom nemá sebemenší tušení. Možná o tom zkrátka nechce mluvit s nikým. Může být ráda za to, že se ji otevřel a přistoupil na její terapii. Všimne si toho pohledu, po tom, co se přizná, že se s Klausem stýkají. Vypadá to, že za to není ani trochu ráda, ale netuší proč. Možná ji není sympatická nebo...ne, stále nemůže přijít na nějaký důvod. Nadechne se zhluboka a sevře skleničku v ruce o něco pevněji. Raději se na nic neptá a místo toho si s ní přiťukne na jejich seznámí. Hned se napije a vychutnává si chuť vína. Netuší, zda ji to má věřit, že ji ráda poznává a nebo ne, možná tomu tak je. Usměje se pobaveně při jejím komentáři.* Myslím, že Marcel nešetřil snad na ničem. Soudě i podle výzdoby. *Porozhlédne se okolo s úsměvem a poté se opět zadívá na Rebekah.* Mimochodem viděla si teď v posledních několika minutách Elijaha? Snažím se ho najít už nějakou chvíli. *Což ji přinutí se znovu rozhlédnout okolo, zda ho přeci jenom nezahlédne. Když je to opět neúspěšné, tak se otočí k Rebekah.*

(Ještě několik chvil strávil nahoře ve své pracovně. Nemohl teď jí dolů, musel být ještě chvíli mimo všechny ty lidi. Mimo všechnu tu lásku a romantiku. Usadil se za svůj stůl, opřel si o něj lokty a pohlédl před sebe. Jeho pohled byl prázdný, jakoby byl jenom skořápka, ve které je nic než tma. Bylo pro něho těžké jí to vše říct, ale ještě těžší jí ovlivnit.Tohle bylo něco, co nikdy nechtěl udělat. Ne Cami. Nechtěl jí ovlivnit, ale musel. Musela na to zapomenout. On jí musel nechat zapomenout. Pohled mu spočinul na jeho dveřích a tak se rozhodl, že už půjde dolů mezi všechny ty lidi. Tentokrát to nijak neobcházel a sešel dolů po hlavních schodech. Oči mu zabrousily hned baru, kde uviděl Sophie. Byl rád, že jí tu viděl a tak se na ní jemně usmál. Kousek od ní uviděl Rebeku, na kterou se nijak extra neusmíval. Jenom přikývl na pozdrav a pak odešel z velkého sálu, přešel do poněkud prázdnější místnosti. Usídlil na baru, objednal si větší sklenku silnějšího alkoholu a rovnou to do sebe kopl. Jeho pohled byl ztrápený, téměř zničený. Na rozdíl od osatních vážně nevypadal šťastně, okolo něho ale zářila radost, potěšení a večírek byl v plném proudu. Téměř každý se tu usmíval a užíval si tu atmosféru, která tu panovala. I on by si to vše užíval, jen kdyby tak mohl zapomenout na ten rozhovor. Kdyby mohl zapomenout na své city ke Cami, vše by bylo jednodušší. Alespoň o něco jednodušší. Podíval se před sebe, kde mu přistála růžová vodka. ) Co chceš, Claire? (Ani se nemusí otáčet, jelikož jí už moc dobře pozná podle jejího hlasu. Měla ho už vychlastaný a vyřvaný. Chopil se skleničky a bez váhání to do sebe kopl. Chutnalo to sladce stejně jako všechno okolo. Sladké jako cukr. Pozoruje jí, jak s objednává další alkohol. Ani si nevšiml, že i skleničky v tomhle baru jsou růžové. Příště až bude pořádat další večírek, tak bude raději u veškeré té výzdoby. Ano, povedlo se jim to. Vše hezky sladěné, ale bylo toho tu až moc. Až moc růžové a červené. Až moc sladkého a hlavně až moc lásky. Ale co mohl čekat, když je Valentýn? Svátek lásky? Poslouchá Claire, která má samozřejmě zase pitomé kecy. Otočí se na ní hlavou a dívá se na ní stylem, zda to myslí vážně.) Přesně tohle jsem potřeboval. (Sarkasticky začne.) Rady od mentálně postižené děvky, která trpí agresivitou, jelikož je napůl pes. (Zhluboka se nadechne a křečovitě se na ní usměje.) Pokud nechceš, abych ti zarazil tuhle skleničku do krku, tak radši drž hubu. Nemám na tebe náladu. (Byl na ní pořád naštvaný. Ještě aby ne, když se chovala jako naprostá bezcitná kráva. Navíc po rozhovoru s Cami neměl chuť na někoho, kdo si z něho bude utahovat a bude..no prostě Claire. Objednal si celou flašku bourbounu a poslal barmana pryč. Otevřel jí a rovnou se z ní napil.)

(Nebylo by rozhodně nic divného, kdyby se Cassandra jen zakuckala, ale ten její výraz před tím. Byla do jisté míry šokovaná kvůli něčemu, co řekl a on nevěděl proč. Nebo snad jen viděla nějakého člověka, kterého vidět nechtěla? Co to s ní dneska je vlastně? Připadá mu to celé zvláštní. Podá jí ubrousek, jakmile se konečně uklidní a přestane kašlat. Položí jí otázku, jestli je v pořádku a nemyslel jen ten kašel, ale celkově. Nebyl zvyklý na to, aby se před ním jeho švagrová chovala takhle zvláštně. Na jednu stranu mu připadalo, že mluví s někým jiným, ale na druhou celá jejich konverzace byla uvolněná jako vždycky a vzájemně si ze sebe sem tam utahovali. Na tomhle nebylo nic zvláštního. Bylo to prostě normální. Jenže se nemůže zbavit pocitu, že se něco děje a on neví co. Chápavě pak přikývne hlavou, když mu to Cassandra osvětlí.) Neodevzdala jsi snad nějakou práci včas? Dělali jste pokusy na nějaké mrtvole? Nebo jsi špatně odhadla diagnózu nějakého pacienta? (Popravdě ani nevěděl, kdy je zkouškové období. Nebylo to sice až tak dlouho, co je ze školy pryč, ale tohle už stačil zapomenout. Byl rád, že má školu úspěšně za sebou a může se věnovat už jen jeho práci. Dříve byl upoutaný k jeho kariéře a za každou cenu chtěl povýšit, což se taky stalo. Z obyčejného policisty se stal detektivem, ale tomu nestačilo. Chtěl mít prostě skvělou kariéru, jenže teď? Když konečně zjistil, jak policejní systém v New Orleans funguje, znechutilo se mu to. Proč by měl být součástí něčeho tak ohavného a zkorumpovaného? Policie měla chránit lidi před zločinci, ale místo toho označila vraždy nadpřirozenými osobami za útok zvířete nebo nějakou stupidní nehodu a nechala to být, protože z toho měli prachy. Tomuhle on nechtěl přihlížet, ale taky nechtěl přes to všechno odejít. Chce s tím něco dělat. Proto v práci dělá, že se nic neděje, že stále nic netuší a přitom po nocích studuje všechny případy a rozděluje je na podezřelé případy, v kterých by mohl mít prsty nějaký upír či vlkodlak nebo co všechno tu běhá a zabíjí lidi a obyčejné případy, které nikdo nezamete pod stůl a on se tak nemusí obávat, že by to nikdo neřešil. Sleduje Cass, jak jí ten chlebíček a až moc přežvykuje. Vypadalo to naprosto komicky a chvílema i nechutně. Přivře oči a zavrtí pobaveně hlavou. Kdy tahle holka konečně dospěje? Přijde mu, že se zasekla někde ve svých sedmnácti letech a pořád vyvádí nějaké kraviny. I když je rád, že si aspoň užívá života. Povytáhne obočí. Chce už protestovat, že tancovat nejde, ale ona ho chytne za ruku a začne táhnout na parket. Na malýho prcka měla docela sílu. Už chtěl prohodit poznámku, že by si mu měla stoupnout na špičky bot jako to dělají malé dcery se svým otcem při tanci, ale ona začne mluvit o něčem jiném, o někom jiném. Zmíní se o Leně. Sklopí lehce pohled, aby jí viděl do očí. Nepatrně se pousměje.) Já vím, že jo. (Odpoví jí na to jen touto větou. Věděl, že by se měl bavit více než jednou za dlouhou dobu, měl by si více užívat života, ale copak to byl možné v tuhle chvíli, kdy se ještě pořádně nevzpamatoval ze všeho, co zjistil? Existovali upíři, čarodějky a vlkodlaci. A jeden upír mu zabil manželku. Tohle se nedá jen tak lehce vstřebat.)

(Jistě musela působit opravdu divně, ale nakonec se to snažila nějak zamluvit, protože on se jí zeptal, co to s ní je. mohla si něco vymyslet, něco uvěřitelného. Vlastně si vyloženě musela vymyslet něco uvěřitelného, jinak se bude moci jít zahrabat. Steven jistě může být po tom zjištění, že existují nadpřirozené bytosti, trochu podezřívavější. pokud bude působit takhle divně ještě chvíli, tak by si mohl začít myslet, že ji někdo ovlivnil, nebo očaroval, nebo tak něco. Takže prostě vytáhla školu, aniž by věděla, jestli ta holka opravdu do školy chodí. Snad ano. Jaké bylo ale její překvapení, když se Steven opravdu chytil, ale co, to zas takové překvapení nebylo, byla spíš ráda, že opravdu studuje, takže se nedělo nic divného, ale to, co říkal, to ji docela vyděsilo. takže ona studuje medicínu? Bože, jen to ne. Nesnáší nemocnice, navíc byla sestrou kdysi dávno, ale umřela v sanatoriu a už nikdy víc nechtěla do nemocnice vkročit. Párkrát tam sice byla i jako čarodějka, ale už tam zbytečně nechtěla chodit. A teď chce Steven říct, že ona v nemocnici vlastně tráví většinu času, protože studuje medinu? Na chvíli myslela, že se asi složí, ale nakonec to ustála. Dokonce se ani při tom netvářila nějak divně, ale uvnitř řvala. A nebylo to nic pěkného. Doslova řvala něco jako: KOLE MIKAELSONE, TY ZAVŠIVENEJ HAJZLE, JÁ SI TĚ NAJDU A ZABIJU TĚ! Navenek se ale snažila působit klidně. Už nechtěla, aby ji Steven z něčeho podezříval.) Pokusy na mrtvolách? Myslíš, že vyrábíme zombíky? (Ušklíbne se pobaveně a zakroutí hlavou. pak trochu na oko zvážní, aby tedy uvedla na pravou míru svůj problém.) Ale, blíží se státnice, tak mám z toho trochu hlavu v pejru. Ale jinak dobrý. (ujistí ho, že to není zas takový velký problém. Když dojedla chlebíček, vytáhla ho na taneční parket. Když už se tu s ní tedy dal do řeči, tak ať toho taky ona využije. Bylo docela zvláštní tančit s takovým vysokým chlapem, když ona byla tak maličkatá, ale docela se při tom bavila. Pak zmínila jeho ženu a viděla na něm, že je těžké o ní mluvit, ale zároveň byl možná rád, že ji zmínila. Měl by se bavit, opravdu ano. Usmála se na něj, když jí dal za pravdu a když skončila jedna písnička, zatančili si ještě na druhou. Pak ale Stevena našla Michelle a někam si ho odvlekla. Docela se jí ulevilo, že už nemusí zažehnávat další trapasy. Ale alespoň už zjistila, kdo je. A opravdu z toho nebyla nadšená, ale bude to muset nějak zvládnout. Prostě to musí zvládnout. Samozřejmě hned zakotvila u baru a nalejvala se tam jedním panákem vodky za druhým, aby to tak nějak vydejchala.)

(Na chvíli se rozhlédne kolem sebe a zjistí, že Rebekah už není nikde poblíž, ale u Cami. Musí uznat, že to dnes Cami opravdu sluší. Vypadala jako nevinnost sama v těch šatech, ale opravdu jí to slušelo. Zanedlouho si všimne konečně i Marcela, pořadatele této párty a uvědomí si, že s ním chtěla mluvit a pozdravit by ho jít jistě měla později. Oplatí mu úsměv, když se na ní usměje a pak stočí pohled zpátky k Lorentovi.) V její brzkou smrt doufá snad každý. (Opravdu snad každý doufal v její smrt, ale nikdo pořádně nevěděl, jak to provést a to bylo na tom to nejhorší. Zmíní se o tom, že měl raději odjet někam daleko od New Orleans, když ho chtěl prakticky zabít snad každý kvůli tomu, že pomáhal Esther.) Čím to je, že z New Orleans se nikomu nechce přes všechno, co se tu děje? (Povytáhne obočí. Tohle ona nechápe. Některé lidi tu nic nedrželo, ale i tak tu dobrovolně zůstávali. To je snad New Orleans natolik úchvatné město, že by pro něj každý umřel? Zavrtí nechápavě hlavou, ale dál to nerozebírá. Každý měl nějaký ten důvod, proč tu zůstával.) No máš co dělat. Ale pochybuji, že tu najdeš všechny Původní. Aliseu určitě ne a Klause nejspíš také ne. (Netuší, zda sem dorazí i Kol, ale bylo to možné. I když Kol neměl v lásce Marcela, byla to párty a tu by si takový alkoholik nenechal ujít ne? Nebo snad ano, když teď už nebyl s Genevieve? Když už přemýšlí nad Genevieve, kde ta vůbec je? Rozhlédne se opět kolem sebe a spatří jí akorát jít na parket s nějakým vysokým mužem vedle kterého vypadá komicky, jak je teď malinká v těle té čarodějky. Kdo byl vůbec ten muž? Podívá se opět na Lorenta a položí mu otázku, na kterou by ráda znala odpověď. Nepřišlo jí totiž náhodné, že si Esther vybrala zrovna jeho. Nějaký důvod to mít muselo ne? Dozvídá se díky jeho odpovědi, že Lorent žil ve vedlejší vesnici než Původní před tisíci lety. Takže ho Esther znát nějak musela.) Možná. (Přikývne hlavou. I když rozhodně v tom nebylo jen tohle. Muselo v tom být přeci něco víc než jen tohle ne? Ale nebude se ho dál vyptávat, nevypadal zrovna na to, že by chtěl řešit tohle. Možná on sám ví pravý důvod, ale prostě jí ho nechce říct a ona ho nebude nutit. Proč taky? Ani ho pořádně neznala a šlo čistě jen o její zvědavost, která to chtěla vědět. Lorenta pak napadne, jak by pro Klause mohl být užitečný.) Takže jsem si to myslela dobře. (Bylo to něco jiného než v covenu. I když tam sice taky byli někdy kandidáti a členové se pak rozhodovali koho chtějí za vůdce, ale většinou to byli Starší, kdo rozhodoval o tom, kdo nastoupí na jejich místo.) Možná to je prostě vším dohromady. Vlkodlaci jsou pořád naštvaní za kletbu, kterou museli snášet. A stalo se toho hodně, takže není divu, že smečka už není tak stálá. (Ani její coven neprošel zkouškou a rozdělil se na dvě části, i když ona už tohle měla vyřešené. Zrádci byli vyhnáni za řeku a teď je jistě část těchto čarodějek mrtvá díky Hayley. A co je s těmi ostatními, kteří přežili? Neví a vlastně jí to na jednu stranu ani nezajímá. Jasně dala najevo, že pokud se někdo přidá k Benjaminovi, tak už není cesty zpět a nebude je moct chránit. Otočí se za známým hlasem a podívá se na Adama, který se k nim přidal. Na tváři se jí objeví mírný úsměv. Nečekala, že by opravdu přišel, ale stál tady.) Ahoj, j přišla jsem. Nemohla jsem se na Marcela vykašlat a nejít. (Ani nechce vědět, co by se stalo, kdyby nepřišla, když už jí poslal pozvánku a očekával, že přijde. Nejspíš by jí to neodpustil a ona by ho musela uplatit nějakou flaškou, aby se s ní normálně bavil. Zajímalo by jí, zda Adam už poznal, že je na párty, kde je až příliš mnoho upírů. Měla ho upozornit předem. Snad jí to nebude mít za zlé. Koukne se na Lorenta) Tohle je Adam. (Poukáže rukou na Adama a pak se na něj podívá.) A Adame tohle je Lorent. (Ze slušnosti je představí, i když sama znala Lorenta teprve nějakou chvíli. Napije se ze svého drinku a těká pohledem mezi těma dvouma.)

Přišel k těm dvěma a zatím pozdravil jenom Sophie, toho chlápka si začal víc všímat až potom. Zajímalo by ho, kdo to je. Tedy už ví, že je to vlkodlak, ale chtěl by taky vědět, jestli to bude stejný debil jako Claire. Kdyby ano, tahle párty by nemusela dopadnout nejlíp. Ale tak kdyby byl takový, snad by se s ním Sophie nebavila, ne? Na to, že to nemohla Marcelovi udělat, nejít sem, nic neříkal. On by sem nešel nebýt toho, že věděl, že tady Sophie bude. Vlkodlak ho pozdraví a Adam na něj kývne jenom hlavou, doufá, že je Sophie představí později. Nemusel vlastně čekat ani moc dlouho, protože je představila vzápětí. "Těší mě, Lorente," řekne a podá si s ním ruku. Škoda, že tady neobjevil Sophie dřív, to by se mohli bavit spolu úplně sami, ale co se dá teď dělat, třeba to vyjde za chvilku.

*Pokýve hlavou na její slova. Takže možná toho taky příliš nevěděla stejně tak jako ona. Předpokládala, že když ji viděla od něj odcházet a trávila nějaký čas v Abattoir, že musela zaslechnout i něco z jejich konverzace. Ne, že by je měla přímo poslouchat, ale nemyslí si, že když máte zkrátka upíří sluch, že prostě slyšíte i některé věci, které ani nechce, i přes to, že se nesoustředíte. Vlastně je i dobře, že takhle o sobě toho příliš nevědí. Mají tak šanci se poznat, ale ona si nedělá předsudky ohledně lidí, spíše si utváří vlastní názor. Netuší však jak se k tomu staví Rebekah. Až teď si vzpomene, že o ni ví i od Genevieve, takže je to v konečném výsledku tak, že ví o Rebece více, než si uvědomovala a než právě teď přiznala. Ale tohle je čistě jen mezi ní a Gen, takže by to ani nehodlala vytahovat. Nejdříve ji objasní situaci s tím, jak to vlastně je a potom se i zmíní o tom, že je tady s Elijahem proto, aby mu vlastně pomohla se odreagovat od jeho problémů. Myslela si, že o tom jeho mladší sestra věděla, bohužel tomu tak nebylo, což ji překvapilo. Kdyby o tom měla sebemenší tušení, tak se nehodlá o celé té záležitosti zmiňovat. Bohužel už se stalo a snad Elijah kvůli tomu nebude nějak naštvaný. Hodlá však udržet všechno mezi nimi a proto Bekah navrhne, aby to spíše zjistila od bratra sama. Několikrát zamrká, když se zmíní o tom, že Klaus vlastně někdy začátkem ledna zavřel svou sestru do rakve a tudíž neměla tušení, co se děje s jejím bratrem a vlastně tak celkově, co se děje v New Orleans. Ví, že je mimo kontrolu, že dělá hrozné věci, které se ji nelíbí a je jasné, že neměla ani ponětí o tomhle, což lze na ni poznat. Netuší, jestli Bekah náhodou nepřišla za ní schválně, aby jí to řekla a je pravda, že tímto její nálada klesla a to o hodně. Bude si s ním muset promluvit, vždyť takhle to dál nejde. Ale to se s ním má znovu hádat? Vždyť to není to, co chce. Chce mít jen chvíli klidu a opravdu nemít žádné hádky s Klausem. Vydechne dlouze. * Mrzí mě, že tě zavřel do rakve, opravdu. Rozhodně tyhle jeho způsoby neschvaluji. *Přizná se, ale vždyť tohle nemůže schvalovat nikdo. Kromě tedy Klause.* Tvůj bratr vidí zradu snad v každém člověku od doby jeho návratu a je mimo svou kontrolu. Navíc vaše matka mu dělá starosti. Tím samozřejmě neříkám, že to omlouvá jeho chování vůči tobě nebo komukoliv jinému. *Spíše se tím snaží říct, že díky těmto faktorům je celkově těžké s ním vyjít. Nechce se však bavit o tomhle. Upřímně by raději našla Elijaha co nejrychleji a doufala v to, že jejich rozhovor bude příjemnější. Chce poznat i Rebekah, chce se s ní bavit, jenom ne o tom, co Klaus každému provádí. Bohužel na sebe narazily asi ve špatnou dobu, kdy k němu chová vztek za jeho činy. Nakonec si přiťuknou na jejich seznámení. Trochu upije ze své sklenice a ochutná tak víno, přičemž se musí nad její poznámkou usmát a doplní k tomu něco svého. Přikývne souhlasně na její slova a usměje se o něco více, protože ji to něco připomene.* Věř nebo ne, tak stejnou konverzaci jsem vedla s Elijahem, když jsme tady přišli. *Tím samozřejmě naráží na Marcela. Stále má v hlavě to, co ji řekla ohledně Klause a prostě v tu chvíli pozvedne znovu skleničku a vyklopí do sebe celý její obsah. Prázdnou sklenici odloží a zastaví jednoho barmana, který rozdává nějaké panáky pravděpodobně růžové vodky. Zastaví ho pohybem ruky a vezme si od něj dvě vodky, přičemž jednoho panáka opět obrátí do sebe. Chce se pro změnu alespoň jeden večer bavit. Podívá se na Rebeku s panákem v ruce, který není prázdný.* Dáš si? *Zeptá se ji. Poté se ji zeptá na Elijaha, protože si o něj dělá opravdu obavy. Její odpověď ji opět překvapí. Tak jo...bude asi potřebovat dnes večer více alkoholu, protože ať si to chce přiznat nebo ne, tak mladší sestřička Klause má rozhodně jeho způsoby a už by taky na potkání zabíjela. Měly by se pravděpodobně odebrat k baru a taky musí najít Elijaha.* Řekla bych, že Mikaelsonovi se nezapřou. *Pousměje se na ni trochu rozpačitě. Určitě bude vědět na co přesně naráží. Jen ať hlavně Elijah není někde, kde ztratí kontrolu a nezabije někoho.* Budu se potom po něm muset pořádně podívat. Snad neodešel. *nebyla by za to naštvaná. Spíše by byla naštvaná na sebe, že ho nechala odejít.*

(Sedla si vedle něj a přehodila si ladně nohu přes nohu. Látka jejích šatů se jí otírala o její nahé tělo. Na zádech jí šimraly vlasy a na tváři jí hrál veselý úsměv. Její oči zářily, jako kdyby byli hvězdy. Nebyla žádná památka po smutku, nebo stesku. Nikdo, kdo jí neznal, by neřekl, že přišla o dítě. Teď už to brala s nadhledem. Něco ztratila, aby něco dostala. Přišla o dítě, aby mohla mít tohle. Otupené city, žádné starosti, jednoduše a prostě nádherný klid. Nemusí nic cítit. Vinu z toho, že zabila, že zabila dítě, že zabila upíry, čarodějky, že se koupala v jejich krvi. Nikdo to neví a dlouhou dobu ještě zřejmě vědět nebude. No, ale je tu Kol, který jí to tak všechno trochu kazí. Podívá se na Marcela, když se jí zeptá, co chce.) No, chtěla jsem si jen pokecat, koupit ti alkohol, což mi trochu nevychází, protože pití platíš ty a taky pro radu. (Pokrčila rameny, jako kdyby to nic nebylo a mezi nimi se nic nestalo.) Jo a ještě, chtěla jsem se omluvit za to, jak jsem ti volala. Víš, nebyla jsem to já. Škoda, že se nemůžu naklonovat, abych si dala pěstí, ale spousta lidí by to ráda udělala za mě. I ty. A navíc, kdo by mě přežil dvakrát? (Na chvíli se odmlčela, stále měla na tváři zářivý úsměv, který ne a ne vychladnout.) Prostě, chovala jsem se jako zoufalá kráva a ty jsi to musel poslouchat. (Lehce se ušklíbla a napila se svého oblíbeného alkoholu, absintu. Marcel vypadal opravdu jako zoufalé malé klubíčko neštěstí. Stačilo by do něj kopnout a on by se rozbrečel. Při té představě vyletěly koutky jejích úst nebezpečně vysoko a málem se začala smát, ale udržela se. Usměje se na něj, jakmile na ní vrhne nepříjemný pohled.) No, alespoň tady ta mentálně postižená děvka nesedí jako klubíčko neštěstí, do kterého by stačilo kopnout, aby se rozbrečelo. Tohle nejsi ty. Překousni to, Marceli. Začni se chovat jako chlap. (Její pohled zvážní a úsměv zmizí. Tohle myslí vážně. Ne proto, že by jí na něm záleželo, ale protože se na to nedá již déle dívat. Je to příšerné a dělá se jí z toho na blití.) Tak mi ji do krku zaraz, do toho. Vyhrožuj mi, jak mi tady ublížíš, je mi to u prdele. Možná, že by ses ale místo vyhrožování mě, měl starat o svoji komunitu, která sice vzkvétá, ale slyšela jsem, že pár lidí už ti také ubylo. (Tázavě se na něj podívá a pozvedne obočí. Napije se znovu alkoholu a položí si ruce na barovou desku a poklepe na ní prsty.) Jo, přišla jsem si pro radu. Což když si v situaci, kdy si udělal něco, o kom nikdo neví, ale kdyby to věděli, pokoušeli by se tě jakkoliv donutit, abys tu věc změnil, něco s tím udělal. Ale tobě se to líbí tak, jak jsi to udělal. Nikdo to neví, kromě jednoho člověka. Zabil bys ho, ale to by po tobě pak šla rodinka Původních. Takže ho nezabiješ. Jak se ho tedy jednoduše zbavíš, když je to ke všemu čaroděj? (Podívá se na něj tázavě.) Jasně, vím, že mě nesnášíš, a je mi to vlastně úplně fuk, stejně jako to, že mě urážíš a brzy vytáhneš to, jak mi zemřelo děcko a že mě nikdo nemá rád, je mi to jedno. Jen by mě zajímalo, co bys udělal. (Podívá se mu do očí, vážně a rukou začne jemně svírat skleničku, ve které má stále alkohol.)