Plantation House

Dům na plantáži kdysi patřil starostovi New Orleans. Poskytl ho jako útočiště Původním, když přišli do města. Na rozlehlých plantážích, které náleží k tomuto domu také poprvé potkal Klaus Marcela.

*nakonec nezamířil k Rousseau's, jak měl v plánu, protože si řekl, že stejně asi budou mít zavřeno, když večer pořádají tu párty. A taky dostal chuť na kebab, takže si ho koupil u jednoho stánku a potom se vydal na plantáž. U Gen v bytě totiž neměl žádné oblečení, které by se hodilo na rockovou párty. Vešel dovnitř a ani se moc nestaral o to, jestli je někdo doma.. Evidentně ale nebyl. Nejdřiv si zašel do kuchyně pro pytlík s krví. Jo, sice Gen slíbil, že bude pít z ní, ale Gen tady teď není a on je rád, že z ní nemusí pít. Načnul si pytlík, sedl si do křesla a pil. Když dopil, vyhodil pytlík do koše a šel k sobě do pokoje. Ze skříně vytáhnul černé kalhoty a černé tričko. Ve skříni mu taky visela černá kožená bunda. Rovnou se do toho převlékl a šel znovu dolů do kuchyně. Když už je tady, pořádně se napije. Vytáhne z ledničky další pytlík a sedne si s ním do křesla.

*Ráno odešla do města a vrátila se až když bylo pozdní odpoledne.Jakmile vešla dovnitř, tak ji nepřekvapila, že zaslechla, že je někdo v domě. V první chvíli předpokládala, že to je Elijah. Ale když procházela chodbou, skrz dveře zahlédla Kola v křesle. Zarazla se a postavila se mezi dveře.* Hmm... asi bychom se měli naučit zamykat. Takhle nám sem leze kde kdo... I když tenhle vetřelec je zrovna náhodou podobný našemu bratrovi. Ale ten to být nemůže, protože ten před pár týdny někam utekl s jednou zrzkou a od té doby asi zapomněl na zbytek rodiny...

*už má skoro krev v pytlíku dopitou a chce si jít pro další, když v tom uslyší, jak někdo otevírá vchodové dveře. Počkal, kdo to bude. Když se ve dveřích objevila Rebekah, kouknul na ni.* Taky tě rád vidím, Beko. *zazubí se na ni a dopije zbytek krve, co měl v pytlíku.* Ten vetřelec nápadně podobný vašemu bratrovi si udělal krásnou dovolenou, kterou si náramně s tou zrzkou užil. A ne, na zbytek rodiny nezapomněl. *dojde do kuchyně, kde vezme hned dva pytlíky a když se vrátí, jeden hodí Rebecce a jeden si nechá pro sebe. Sice to bude dnes už jeho třetí, ale dlouho nepil.* A jakpak se měla moje drahá sestřička? *tázavě se na ni podívá.*

*Pytlík hravě chytila a usadila se do křesla, kde předtím seděl Kol. Bylo jí jedno, kam si sedne on, nemá si vybírat její oblíbené místo.* Tvoje sestřička se měla dobře. I když pravda je, že momentálně se trochu nudí. Nějak se nic moc neděje. *Otevřela pytlík a napila se.* Ale slyšela jsem že bude dneska párty v Rosseau. *Pořádně si prohlédla jeho oblečení.* Hádám, že ty už jsi o tom slyšel anebo ses rozhodl najednou změnit styl. V tom případě ti chybí ještě pankáč.

*nejdřív chtěl něco říct, když mu Rebekah sedla do křesla, kde předtím seděl on, ale nakonec si to rozmyslel a posadil se do křesla naproti ní.* Aha, myslel jsem, že se nebudeš nudit, když teď hlídáš Hayley, nebo se snad něco změnilo? *otevře si pytlík a začne pít.* Jo, na tu párty jsem se rozhodl jít. *"Ale bez Gen, když je v nemocnici." pomyslí si.* Žádný pankáč. Myslím, že tohle mi bohatě stačí.. A ty? Uvidíme se tam?

No, většinou se u Hayley střídáme s Elijahem. My dvě většinu času chodíme na nákupy a s Elijahem chodí na různý procházky nebo něco takovýho. Nějak moc ten jejich vztah nezkoumám. Radši. *Pokrčila rameny.*Asi se tam objevím... Ale jestli tam bude Sophie a ty další čarodějnice, což asi budou, tak to bude zajímavé. Ještě přesně nevím, co udělám... Možná bych jim mohla oplatit zlomení vazu. *Zadívala se na něj a chvíli mlčela, nakonec promluvila.* Zkus ten pankáč. Aspoň budu mít proč se ti smát.

*když poslouchá, jak Rebekah mluví o procházkách Hayley a Elijaha, jenom se poťouchle usmívá.* Jasně, "procházky". *jednou rukou naznačí uvozovky a zasměje se.* No, nad tím jsem taky přemýšlel. Včera večer jsem se tam byl kouknout, ale Sophie jsem tam neviděl. Buď jsem měl už moc vypito, že jsem ji neviděl a nebo tam zkrátka nebyla. Dneska jsem tam měl taky namířeno, ale pak jsem si to rozmyslel. Jednak proto, že by to byla asi zbytečná cesta, protože určitě chystají tu párty, tak mají určitě zavřeno.. A druhak by tam určitě byla Sophie, když je to majitelka.. Takže jsem to radši neriskoval, že bych ji potkal. Ale asi bych se musel ovládnout, abych jí nic neudělal, protože Gen si s ní chce promluvit. *zavrtí nad tím nechápavě hlavou.* Ne, to fakt ne. Na to mám svoje vlasy až moc rád. *zašklebí se na ni.* Jsem zvědavej, copak rockovýho si oblečeš ty, sestřičko.

Tak vyřid Gen, ať si s ní promluví dřív, než dorazím já. Protože já ji vážně plánuju zlomit ten vaz a pokud nepoužije ochranné kouzlo, tak si s ní už asi nikdy nikdo nepromluví. Maximálně ti jejich předci na druhé straně. *Pokrčila rameny. Mluvila lhostejně, o té vraždě mluvila jako o televizním seriálu, který nedávno viděla.* Budu muset probrat svůj šatník a pořádně to promyslet. Ale něco ti můžu klidně říct už teď. Bude to vypadat dobře a bude mi to slyšet. *Pousmála se*

No, to bude problém, abych jí to vyřídil. Protože Gen právě teď leží v nemocnici a doufám, že spí, takže ji nechci nějak rušit. *popravdě nevěděl, jestli Rebecce to lámání vazu rozmluvit a nebo ne. Sám by to asi neudělal, protože by ho za to Gen musela nenávidět.. Nechá Beku, ať si dělá, co chce. Koneckonců, Sophie je dost silná na to, aby se před Původní upírkou ochránila sama.* Tak o tom, že to bude vypadat dobře, vůbec nepochybuju. Ty bys tam nepřišla jen tak v něčem, na to tě znám až příliš dobře. *pousměje se na ni.*

Tak má Gen smůlu. Dyštak si pak promluví pomocí kouzel s předkama, mezi kterejma bude i Sophie. *Pokrčila rameny. Docela jí bylo jedno, jestli si ty dvě spolu promluví nebo ne. Nebyla to její věc a její problém. Ji spíš zajímalo, jak se pomstí Sophie, protože se jí vůbec nelíbilo, když jí někdo lámal vaz.* Hmm... asi si zajdu nahoru vybrat to oblečení. Poradila bych i tobě, abys vypadal dobře, ale ty už sis zjevně vybral. *Přejela ho pohledem a zhodnotila jeho oblečení.* No, mohlo to dopadnout hůř. *Zvedla se z křesla a cestou nahoru vyhodila už dopitý sáček. Nahoře se začala probírat svým šatníkem a promýšlela, co si na sebe vezme.*

(Volá Kolovi.)

*docela ho překvapila, že se Rebekah ani nezeptala, proč je Gen v nemocnici. No, tak nejlepší vztahy spolu zrovna neměly.. * Tak jestliže ty si jdeš vybírat oblečení, bude to na dlouho. *zasměje se a když řekne, že by i jemu poradila, zatváří se dotčeně.* Tak za prvé, nic víc rockovějšího nemám a za druhé, jak jsi řekla, nevypadá to tak špatně. *zůstal sedět ještě v křesle, když Beka odešla nahoru a pil krev. Napdalo ho, že by vlastně do abru mohli potom jít spolu, protože Beka asi nemá nikoho, kdo by ji tam doprovodil a on je momentálně taky bez Gen. Ucítí, že mu v kapse vibruje mobil. Vyndá ho a koukne se, kdo volá. Claire. Zvedne to.* Ahoj Claire. *pozdraví ji do telefonu.*

(Když to Kol konečně vezme, lehce se usměje, ale to on emůže vidět.) Ahoj. Ráda tě slyším. Co jsi potřeboval? (Zašvitoří do telefonu, v pozadí je slyšet ruch města.)

No, tak dlouho jsme se neviděli a pořád mám s tebou domluvenou tu lekci, doufám, že jsi nezapomněla. *trošku se zasměje.* A pak bychom se mohli někdy sejít, probrat, co je novýho a tak. Neříkej mi, že se ti třeba nestalo nic zajímavýho.

(Odmlčí se a lehce s odkašle.) Jo, něco zajímavýho... (Utruosí a pak se zasměje.) Neboj, na tu lekci jsem nezapoměla. Nejradši bych se s tebou sešla co nejdříve, co dneska? (Je lehce nervózní, na co už si pomalu zvyká.)

(Přemýší.) Tak se sejdeme na té párty, ok? Těším se.

(Típne Kolovi telefon s tím, že mu řekla kdy a kde a počítá s tím, že přijde.)

*ani nestačí Claire odpovědět, že se teda na té párty uvidí, protože mu to už típla. Ještě chvilku sedí v křesle a pije krev z pytlíku. Potom, když přijde Beka si ji pořádně prohlédne od hlavy až k patě a uznale přikývne.* No, tak nebyla bys to ty, aby ti to neslušelo. *usměje se na ni, takhle jí to vlastně všechno pochválil. Vážně jí to slušelo. Zvedl se z křesla, došel vyhodit prázdný pytlík od krve a vrátil se zpátky k Becce.* Tak asi můžeme vyrazit, co myslíš? *tázavě se na ni podívá.*

*Usmála se, když slyšela, že jí to sluší. Přesně tohle očekávala.* Já mám pro tebe takdy dobrou zprávu. Dneska se za tebe Gen stydět nemusí... kdyby tam teda byla. *Pokrčila rameny.* A mimochodem řídíš ty. *Ušklíbla se a zamířila k domovním dveřím, kterými prošla ven*

No páni, tys mi pochválila, jak vypadám. *zasměje se a jde spolu s ní ke dveřím a otevře je, aby mohla Beka projít ven. Jde hned za ní a když slyší, že by měl řídit, jenom zavrtí hlavou.* To asi těžko. Jedině, že bys chtěla, aby to auto skončilo někde ve šrotu.

Taky sis právě vybral kompliment ode mě na dalších 100 let. Teď se připrav na dalších 100 let popichování. *Ušklíbla se a když se zmínil o řízení, tak se zarazila a otočila se na něj.* Prosím, neříkej mi, že ses ještě nestihl naučit řídit. Není to tak těžký.

Aha, no. Tak to já si ale nedovolím, abych ti neskládal komplimenty, protože to by ses taky mohla urazit, že? *ušklíbne se na ni.* Ne, ještě jsem se to nenaučil, ale v blízký době to mám v plánu. Tak za pár dní to budu umět. No neříkej mi, že ty ses naučila řídit hned. *podívá se na ni.*