Rousseaus Bar

Vlastně mě už něco matka dřív učila... ale pak se stala ta věc s Henrikem a matka nás přeměnila na příkaz otce. Pak už mi žádná kouzla nešla ani ta uplně primitivní. Měla jsme jenom všechny upírské výhody a nevýhody. *Pokrčila rameny.* Stejně si ale myslím, že jsme za tu dobu hodně z čarodějnictví zameškali. Pokud chceš být hodně dobrý čaroděj, musíš začít cvičit brzo a musíš cvičit často. Jinak bude jenom průmerný čaroděj a to tě před nepřáteli až tak dobře neochrání... Takže nakonec by tě přeci jenom musela chránit Genevieve, která získala moc naší matky. *Při posledních slovech se zamračila aby dala najevo, jak moc se jí tohle nelíbilo.*

No, zas tolik těch opravdových osobních předmětů nemám. Teda alespoň ne tolik, ke kterým mám opravdový vztah. Housle, cello, pár magických předmětů, kuchařka babičky, fotka rodičů, moje vlasy (zažertuje s těmi vlasy, i když je to vlastně pravda) Ano, zdá se mi o tom, čeho se bojím. Já nevím, mám tak stále pocit, že kdyby to souviselo s tou mocí, zdálo by se mi, jak nezvládám magii, jak se kvůli tomu něco děje. Ale ty moje sny o magii nejsou. (přejíždí si jazykem po horním patru) Vážně bych tu mohla zůstat na noc? To bych ráda. Máš pravdu, mohla bys něco zjistit. Já si jen dojdu promluvit s tím Kolem. (udělá významný obličej a odkráčí do baru. Kol se zrovna baví s Rebekah. Dojde k nim) Mohla bych s tebou mluvit? (podívá se na Kola s neutrálním výrazem)

Já jsem si jistý, že bych byl dost dobrý čaroděj. *ušklíbne se a napije se ze skleničky. Ještě jí chtěl říct něco na to poslední, ale přišla Genevieve. Podíval se na ni a když se ho zeptala, jestli s ním může mluvit, přikývl.* Jo, jasně.. Půjdeme někam jinam, nebo můžeme zůstat tady? *potom se koukne ne Beku takovým tím pohledem, že by teď mohla na chvilku vypadnout.*

No, to záleží na tom, jestli nevadí se hádat tady nebo se chceš hádat jinde. (založí si ruce na prsou a semkne rty... teď už její neutrální výraz zmizí a vypadá opravdu naštvaně)

Aha? *trošku udiveně se na ni podívá.* Takže my se teď budeme hádat, jo? Jako mně je to jedno. Klidně můžeme dělat divadýlko všem těm lidem, Klausovi, Alisee, Becce.. *pokrčí rameny, jako by mu to bylo jednu a pak se koukne nejdřív směrem k těm dvěma a potom se koukne na Beku. Gen vypadá vážně nějak naštvaně..*

*Podívala se na Genevieve a na Kola, chvíli mezi něma těkala pohledem.* Mně to nevadí, klidně se tu hádejte. Ostatním to asi taky bude jedno a možná vás ani nebude nikdo poslouchat, když to bude hodně nudné. Dneska je tu tolik drama,hádek, zabíjení a oživování, že se to mezi tím ztratí. *Pokrčila rameny a dopila svojí vodku s džusem.*

Fajn. Hudba je na to hlasitá dost. (usměje se na Beku trochu jízlivěji a pak se zase podívá na Kola) Co sis myslel? Že zfetuješ čarodějku a ona to nezjistí? Myslíš, že jsem úplně blbá? A ještě mi řekni, že ten doktor s tím souhlasil dobrovolně a já toho idiota snad zažaluju! Drahoušku, (řekne to ironickým tónem) dávat mi sedativa ve stavu, ve kterým jsem byla, no, řekla bych, že to bylo o hodně nebezpečnější, než tady oživovat Sophie! Mohlo mě to zabít, kurva! (zakřičí)

(Poslouchá jí, ale nic neodpoví. Nechá jí jít první za Kolem a pak si můžou promluvit a přemýšlet na důvody, proč má Genevieve ty noční můry. Podívá se na ní, jak odchází a chvíli ještě stojí v kuchyni. Nakonec sklidí svíčky a přejde z kuchyně do baru. Mezitím pár lidí odešlo, ale pořád je tam docela dost lidí a vypadá to, že se dobře baví. Dojde za bar a řekne jedné holce, aby zůstala s Trevorem za barem a mezi lidi bude chodit jen ta jedna. Teď lituje, že nenajala více lidí, protože tam měli docela zmatek. Vezme si z lednice minerálku a napije se, pak se rozhodne jim trochu pomoct a obsluhuje za barem, dost daleko od Klause a všech. Nepotřebuje se teď koukat na jejich ksichty.)

Hele, pokud vím, spala jsi docela klidně. Seděl jsem u tebe celkem dlouho, víš? Abych se ujistil, že na tebe nebudou mít ty sedativa žádný nežádnoucí účinky. Aby se ti třeba znova nestalo to, co u tebe v bytě. *když na něj zakřičí, taky trošku zvýší hlas.* Tys neviděla, jak jsi vypadala, bože. Já nevim kolik nocí jsi nespala, skoro nic jsi nejedla, tak jsem jako měl dělat co? Nechat tě, abys skoro umřela, když třeba zrovna nebudu u tebe? Jo, to by se totiž stalo. Kdybych tam nebyl, byla bys mrtvá, Gen! A neříkej, že jsi si jistá, že bys to kouzlo, co oživilo Sophie, zvládla tak dobře, kdybys byla v tom stavu, v jakym jsi byla, než jsem tě do tý nemocnice odvezl. Zabít tě mohlo i to tvoje odpočívání doma!

Aha, jasný, pán je doktor. Možná by sis to z fleku mohl vyměnit s tamtím idiotem. Vyšlo by to totiž úplně nastejno. (řekne jedovatě, cedí to doslova mezi zuby) Ani jsi nevěděl, co by mi ta sedativa mohla způsobit, tak jak bys mohl poznat vedlejší účinky! Kdybych měla v nemocnici zase zástavu, tak by mě nerozdejchal už nikdo. Nemá se náhodou v nemocnicích léčit? Já mám totiž pocit, že já tam byla pro to, aby mě mohli zabít i s tvojí nápomocí! (vyštěkne) No, nemusíš být u mě, to tě ujišťuju. Zůstávám tady, u Sophie. Myslím, že ta aspoň bude minimálně vědět, že do mě nemá strkat žádnou stupidní chemii! 

Jo takže já jsem podle tebe idiot, jo? Já si spíš myslim, že jsem z nás dvou zrovna teď ten rozumnější. A ne, vůbec by ti v nemocnici nepomohli, kdybys měla zase zástavu, vůůbec. *zavrtí hlavou, vezme si z baru skleničku s pitím a otočí se zpátky k Genevieve.* Jo, jo, jen si tady zůstaň se Sophie, vařte si spolu bylinkový čajíčky, to určitě pomůže. Kdepak je Sophie? *rozhlédne se po baru.* Já jen ať mi dá vědět, až tě bude zase oživovat. A určitě k tomu nebude potřebovat ani žádný přístroje, ani chemii. Tý budou stačit jenom čáry máry. *zamává směšně rukama, i když v jedné pořád drží skleničku. Potom se jenom zasměje, nechápavě zavrtí hlavou a vypije obsah skleničky.*

(Na to ho idiota mu nic neřekne, ať si to přebere, jak chce.) No, možná jsem tak trochu na pochybách o kvalitách místních doktorů, takže jo, představ si, že věřím tomu, že by mě tam vůbec nemuseli dát do pořádku. A ty by jim k tomu ještě přispěl. Fakt jsem měla štěstí, že se nic nestalo. Tady nejde o žádný čajíčky, tady jde o to, že je čarodějka a jo, představ si, že magii věřím víc, než nějaké chemii a blbým přístrojům. Navíc se pokusí zjistit příčinu toho, co mi je. Takže bych se konečně mohla přestat plácat na jednom místě a přestat kolabovat. Já to prostě potřebuju zjistit, abych se toho zbavila a v tom mi nějaká pitomá nemocnice a přístroje asi jen těžko pomůžou! 

Jako bys věřila tomu, že Sophie na něco dokáže přijít. Myslím, že když jsi na to nepřišla ty, nepřijde na to ani ona. *na chvilku se odmlčí a potom zase spustí.* Hele, Gen, víš co si myslím? Že tohle nemá s magií vůbec nic společnýho. Ale vůůbec nic. Co když máš ty noční můry kvůli tomu, že máš hromadu věcí nedořešených a prostě si to nedokážeš přiznat, hm? Za vším hledáš magii. Ale ne za všechno může magie. Zkus nad tím trošku popřemýšlet. *ušklíbne se na ni a otočí se k baru, jako by už s ní neměl o čem mluvit. Objedná si další pití.*

Proč by nepřišla? Já se jen těžko můžu sama v noci pozorovat. A ona to udělat může a magicky. Laskavě nemluv do něčeho, čemu nerozumíš. (podívá se na něj se zamračeným výrazem... pak se docela zarazí, když začne mluvit o tom, že je vlastně v překladu zakomplexovaná a za všechno si může sama. Připomnělo ji to dost Bena, protože ten jí stále opakoval, že všechno je její chyba, že za všechno může ona sama, za jeho přístup k ní. Kuše se do jazyka, až si ho prokousne při tom, co on mluvil.) Jo, jasně, máš naprostou pravdu. (rozhodí rukama a našpulí rty) Jsem zakomplexovaná a kolabuju, protože to sama chci, to je rozhodně přesně to řešení. Bingo! (pozvedne jednu ruku a luskne prsty) No, ale když jsem tedy tak zakomplexovaná, že si sama přivozuji noční můry, hubnutí a kolapsy včetně zástavy srdce, tak můžu udělat i tohle. (máchne rukou a Kolova hlava letí přímo na tu skleničku, kterou mu barman dal před okamžikem a s tím vším praštil hlavou o bar, takže měl tak trochu pořezaný obličej. Je prostě zakomplexovaná, tak proč by to neudělala. Pak se otočila a dala se na odchod.)

*když před něj číšník položí skleničku s pitím, už už se po ní natahuje, ale najednou, zničehonic, mu hlava letí přímo na skleničku. Hlavou ji rozbije a po obličeji mu stéká krev. Potom se otočí na Gen, ale ta se má už k odchodu. Upíří rychlostí vstane a postaví se před ni. A je mu jedno, kolik normálních lidí tohle uvidí. Složí si ruce na prsou a chvilku se na ni jenom tak kouká.* Až se uklidníš, budu na plantáži.. Já jen, až se mi budeš chtít omluvit, tak abys věděla, kde mě hledat. *řekne to celkem povýšeně.. Pořád stojí před ní a nemá v plánu se jí uhýbat z cesty. Když bude chtít odejít, bude si ho muset hezky obejít.*

No, tak to si tam rozhodně užij dlouhý prázdniny, protože já se ti omlouvat nebudu. (řekne chladně a místo, aby ho obešla, tak do něj schválně narazí ramenem, ona se taky nehodlala uhýbat. Vydala se do toho davu hledat Sophie. Bylo by skvělé, kdyby jí s tím pomohla už dneska v noci. Když ji zahlédla a ubezpečila se, že je v pořádku, vyšla ven z baru na čerstvý vzduch)

(Chvíli jen tak stepuje před barem a dýchá zhluboka. Ví, že rozhodně neměla takhle vyjet, nebyla to Kolova chyba, je prostě jenom moc horlivý a snažil se jí pomoct, ale naštvalo jí to, protože jí měl říct, co zamýšlí a ona by mu v klidu řekla, že v tom jejím stavu je to nebezpečné. A bylo by to vyřešené. A pak to s tím, že si za vše může sama, docela ji to mrzelo, že si tohle o ní Kol myslí. A hodně jí to připomnělo bratra. Sedne si tam někde poblíž na lavičku do tureckého sedu a skloní si hlavu do klína, takže je teď v takovém klubíčku. V téhle zvláštní poloze tam prostě sedí a prodýchává se.)

Ja som hlavne nečakal, žeby som nejaké mať vôbec mohol, takže musíš uznať, že radosť vystriedal šok. *Pokrčí plecami a dopije tekutinu, ktorú mu barman nalial do pohára. Keď začne rozprávať o tom, že ho bude mať rado len to dieťa, tak mierne prižmúri oči na prázdny pohár. Vlastne môže aspoň dúfať, že ho bude mať rado, nemôže to pokaziť aj s ním, to by už priveľa.* Veci ako ja? *Mierne podvihne obočie a pokrúti hlavou.* Neviem, o čom hovoríš. *Uškrnie sa krivo, než prosto mykne ramenami.* Ja si myslím, že na to je ešte čas, najskôr sa musí narodiť. *Odvetí na to pubertálne obdobie, keďže nad tým ešte vôbec nepremýšľa a ešte dlho ani nebude. Následne začuje neďaleko nich Kola s Genevieve, ktorí sa do seba začali púšťať a on nemohol urobiť nič iné, než sa s nejakou zvrátenou pobavenosťou pousmiať a nahnúť hlavu spokojne do strany. Keď konečne skončili a Genevieve asi radšej vyšla niekam von, tak sa pozrel na Aliseu a hodil na pult nejaké peniaze, pričom si povedal, že je čas ísť. Nechcel sa tu dnes opíjať ani nič podobné, prišiel kvôli Sophie a tú už videl.* Opatruj sa, sestrička. *Prenesie s neutrálnym výrazom na tvári a pomaly sa postaví od baru, pričom ide von. Chce prejsť okolo po chodníku, ale všimne si cez cestu na jednej lavičke lesk ryšavých vlasov a keďže to dievča, ktoré chcel zabiť už je dávno niekde ďaleko, tak usúdil, že to bude najskôr Genevieve. Oblizne si pery a premýšľa nad tým, žeby šiel proste ďalej, keďže ho dnes riadne naštvala a pri nejakých jej poznámkach by mohol vážne prasknúť a niečo jej urobiť, ale nakoniec si potichu povzdychne a prejde za ňou, pričom položí ruku vedľa jej ramena na lavičku, než si pri ňu sadne a pozrie sa niekam na svetlá z ulice. Nič nehovorí.*

(Stále sedí smotaná do klubíčka, přemýšlí o tom, jestli něco v noci Sophie zjistí... ale co když je to opravdu jen jí samou? Co když ji minulost dohání úplně jiným způsobem, než by se asi dalo čekat? Ale vždyť to není jen o minulosti. Zdá se jí i o Kolovi a dalších věcech. A prostě neví, jak by si to mohla dělat sama, když na vše s jistotou zapomínala a zničeho nic se jí všechno vrací. Vycítí vedle sebe Klausovu přítomnost.) Rozmyslel sis to a přišel jsi zrealizovat svoje představy a zabít mě? (zamumlá si do klína, než konečně zvedne hlavu a podívá se na něj)

*Chvíľu bolo ticho, nemal potrebu niečo hovoriť, len hľadel niekam hore a premýšľal ani v podstate nevedel na čím. Väčšinou nerobí veci, ktoré urobil dnes. Nikdy by to so Sophie normálne nenechal len tak a preto mu prišlo neprijateľné, že to dnes urobil. Keď k nemu prehovorí, otočí k nej tvár a nahne hlavu mierne do strany, akoby uvažoval nad tým, čo sa ho spýtala.* Chceš, aby som ťa zabil? *Spýta sa jej s neurčitým tónom v hlase a neutrálnym výrazom na tvári, pričom mierne podvihne obočie a sleduje jej pohľad.*

No, po tom, co se stalo dneska ráno, co jsem oživila Sophie a měla k ní motivační projev toho rázu, že by to neměla vzdávat a měla by se vzchopit a co jsem se pohádala s Kolem, že jsem mohla dneska umřít zase, tak... ne (našpulí rty a zakroutí hlavou) Myslím, že dneska se mi umírat nechce, teda rozhodně ne znova, protože ráno jsem de facto umřela. (řekne nevzrušeně a pokrčí rameny... podívá se před sebe)

*Kývne k nej hlavou.* Niečo z tej vašej hádky som počul, teda niežeby som sa snažil, ale niečo také sa len ťažko prepočuje. *Pokrčí plecami, pričom stále hovorí akoby úplne bez tónu. Na chvíľu je znovu ticho, než mierne podvihne obočie.* Takže, ak som to správne pochopil, tak ešte stále máš tie sny o tvojom bratovi...To už neznie ako niečo, čo si robí tvoje podvedomie samo. *Pokrúti hlavou.* Možno by to trvalo chvíľu, ale odvtedy, čo si mi to hovorila ubehla už nejaká doba. *Pozrie sa späť na ňu.* Tak či tak môžeš byť šťastná, práve nemám chuť zabiť nikoho okrem Sophie.

Ano, pochopil jsi to správně, (vydechne) i když už nejsou jen o něm. Taky o Kolovi, jak mě zabije, jak se neovládne při tom a tamtom, jak ze mě dělá upíra. A ty sny o bratrovi začínají být taky zkreslené. Dalo by se říct, že jsou to vzpomínky, u kterých je ale vždy nějaký podstatný detail jinak. (Vzpomene si na to, jak se jí zdálo o tom, že se jí líbí, jak ji Ben znásilňuje.) A vážně si to nedělám sama, tím jsem si jistá. Moje podvědomí by se už taky rádo pořádně vyspalo a nekolabovalo se zástavou srdce nakonec. (zakroutí hlavou a přejede si rukou po vlasech.)

A je možné, žeby ti to robila nejaká čarodejnica? *Spýta sa jej, keďže predkovia to najskôr už nebudú, ak k ním nie je pripútaná.* Možno jedna z tých dvoch, ktoré sa pokúšali zabiť moje dieťa, prekazila si to, tak ti to chcú nejakým spôsobom vrátiť a ak zoberieš do úvahy, že si dnes skoro skolabovala, ako hovoríš, tak sa im to celkom darí. *Pokrčí hádavo plecami.* Ako presne to myslíš, spomienky? Pretože ak sa ti sníva o tom, čím si si pri ňom prešla, tak to robí buď tvoje podvedomie alebo to musí byť niekto, kto pozná tvoju minulosť. Niekto kto vedel, žeby ti tým ublížil. Vlastne som si myslel, že toto pokojné obdobie, ale asi sa to vzťahovalo len na upírov a moju rodinu, až na Kola. *Pomyká ledabolo hlavou zo strany na stranu.* Určite na to onedlho prídeš, vždy si nakoniec na všetko prišla. *Pokrčí neurčito plecami.*

Já o tom přemýšlím už dlouho. O téhle možnosti. Vlastně mě Monique a Abigail napadly hned z kraje, ale k tomu kouzlu je potřeba nějaký osobní předmět, něco, co pro tebe má určitou hodnotu, protože se chceš nabourat do něčího soukromí. (podívá se na něj při tom, co mu to vysvětluje.) Mně nic nechybí. Svoje nejosobnější věci mám v bytě už dlouho a ani ve věcech, co mi poslala Sophie mi nic nechybí. (zakroutí hlavou) Monique a Abigail to nejsou. Kol si to myslí taky, že si to dělám sama, protože mám fůru komplexů, které jsem tak nějak nikdy nedořešila. Ať si to konečně přiznám. (uchechtne se) Problém je v tom, že já si svoje komplexy přiznala už dávno. Vím, že mám problémy a že jsem problémová a konfliktní osoba, že mám různé konflikty uvnitř sebe, ale nejsem tak pitomá, abych si přivodila zástavu srdce kvůli svojí minulosti. (kousne se do rtu) Předci o mé minulosti také něco věděli, ale jak jsem řekla, Abigail ani Monique to nejsou a já ani nechci pomyslet na to, o čem přemýšlím posledních pár dní. (začne si hrát s prsty a podívá se do země)