Rousseaus Bar

*Kývne na to hlavou a ďalej ju počúva.* Si si istá, že máš sama so sebou doriešené všetko, čo by si mala mať? *Mierne podvihne obočie, nie akoby o tom pochyboval, skôr akoby sa jej to len pýtal, či si to náhodou len nenahovára.* Ale bude asi pravdou, že by si si kvôli tomu neprivodila infarkt, to bolo na tvoje komplexy už tiež trochu priveľa. *Uzná jej za pravdu, že to najskôr nebude len jej podvedomím, ale niečo sa jej naozaj deje. Ani nevedel, či ho to zaujímalo alebo to chcel proste len vedieť. Aj tak by jej nepomohol, aj keby chcel, nemal ako.* Povedala si o tom, čo ti robil a urobil Benjamin aj Kolovi? *Mierne podvihne obočie, pričom mal silný pocit, že o znásilnení zatiaľ medzi nimi reč nepadla. Nejako to predpokladal, pretože bolo trochu iné to hovoriť len niekomu, s kým sa rozprávaš a niekomu, s kým si.* Ako to myslíš, že nechceš premýšľať nad tým, nad čím premýšľaš posledných pár dní? *Podvihne spýtavo obočie.*

No, možná ne všechno, co bych měla mít (připustí a dá hlavu mírně na stranu) ale zrovna o té věci, která by sice potřebovala řešení, ale zřejmě žádné nemá, se mi nezdá. Takže ne, myslím, že opravdu nejsem blázen, který začíná cvokatět vlivem své minulosti. Nezcvokla jsem se z toho předtím, nevím, proč bych měla začínat zrovna teď. (pokrčí rameny a mírně rozhodí rukama. Pak se kousne do vnitřní části líce a vydechne) Ne, nic jsem mu neřekla (začne si hrát s palci) Zatím jsem to ještě nedokázala, ale ví, že existuje něco, co bych mu říct měla, i když jsem to ještě neudělala. (podívá se na něj) Hádám, že i proto mě označil za zakomplexovanou (ušklíbne se) Tak nějak jsem začala přemýšlet o tom, že by mohl být Benjamin tady. Ale nechce se mi tomu věřit, nechce se mi na podobnou věc ani myslet. 

*po tom, co Gen odešla z baru, se ani neobtěžoval jít za ní. Řekl jí, kde bude, až se mu bude chtít omluvit. Víc jí toho říkat nemusel. Šel si sednout zpátky k baru a ani si nevšiml toho, že už Klaus odešel. Pil tam ještě docela dlouho, ale když už i on sám uznal, že má dost, hodil na bar nějaké peníze a vyšel ven z baru. Tam si hned všiml Genniných zrzavých vlasů. Seděla na jedné z laviček. A vedle ní Klaus. Chvilku tam tak stál a pozoroval je. Ani je neposlouchal. Potom jenom nechápavě zavrtěl hlavou a odešel. Bylo mu jedno, jestli si ho všimli nebo ne..*

*To aká je to vec, ktorá podľa nej nemá riešenie, sa už nepýta, pretože ho to teraz príliš netrápi.* Najskôr máš pravdu, že si to nerobíš sama, ale to, že nie si blázon, by som bral trochu s rezervou. Vieš, niektorí by pokladali za hotovú šialenosť, čo si si voči mne dnes dovolila. Popravde by si mala byť pri všetkých tých veciach už dávno znovu mŕtva. *Pokrčí plecami a zamyslene našpúli pery, pričom sa pozerá zrovna pred seba.* Prídem si trochu zvláštne tým, že si mi to povedala a jemu nie, ale budem to brať ako že sa pred ním za to hanbíš. *Nahne hlavu mierne do strany a pohodlnejšie sa oprie o drevo na lavičke.* Kol občas koná alebo hovorí neuvážene, vlastne to bol už odjakživa jeho problém, dokonca bol ešte vzbrklejší než ja a zvyšok rodiny.* Aj keď by sa mohol v poslednom čase rovnať Rebekah. Vlastne ho tým neobhajoval, len jej pripomenul, čo už dávno vedela. Presne vedela s kým si začala a do čoho ide.* Myslíš akože by ho predkovia znovu oživili? *Nadvihne obočie so otázkou v očiach. Vlastne ak by to bola pravda, mal by sám trochu problém, no zabil ho raz, dvakrát mu nerobilo problém, bolo to len číslo.* Tak na to nemysli...Sníva sa ti o tom, ale myslím, že tomu nepomáhaš ak na to myslíš aj počas dňa, ak myslíš len na to, čo sa ti bude znovu snívať, sú to len sny, nočné mory. *Pokrčí plecami.* S tým majú občas problém aj obyčajní ľudia.

(potichu se zasměje, když řekne, že si není až tak jistý tím, že šílená není, kvůli tomu, co si dovolila dneska k němu) Už jsem zkrátka taková. Ráda si dovoluju i na velké ryby v rybníku a nečiní mi problém s nimi jednat zpříma. (pak se na něj podívá s úsměvem) Ale no tak, líbí se ti to, jinak bych už opravdu mrtvá byla. Tedy neříkám, že se ti líbí to, když tě špendlím ke zdi, ale nějakým způsobem ti ten přístup imponuje. A pak jsou tu takovéhle chvíle. Umíme se k sobě chovat všelijak a myslím, že se nám to líbí oběma. Vím, nepřiznáš to, ale to nevadí. (zakroutí hlavou a stále se ještě mírně usmívá.) Máš pravdu, stydím se mu to říct. Tak nějak se bojím reakce. Ne, že by měla být špatná, ale bojím se i správné reakce.(skousne si ret a chvíli si ho žmoulá) Jsem si vědoma toho, do čeho jsem šla. Pořád mu opakuji, že se chová jako malé umíněné dítě. (vydechne... v některých případech je to roztomilé, v jiných už méně) Ano. (koukne se na něj) Myslím, že by ho nějak oživit mohli, i když si nejsem tak jistá, jestli to jde, ale člověk by měl počítat se vším, i když s tímhle se mi počítat nechce. (trochu se jí zachvějí rty při tom, jak si vzpomněla na život s Benem.) Kdyby to šlo naprosto vypustit z hlavy, udělal bych to už dávno. A když se mi to třeba i podaří, sny v noci mi to připomenou dost.

Ale mohlo by sa ti to aj vypomstiť. *Komentuje vecne a s neutrálnym výrazom na tvári počúva jej slová, to že mu podľa nej imponuje, alebo sa mu páči, ako sa vie situácia medzi nimi z minúty na minútu celkom zmeniť. Vlastne nevedel, či by sa k tomu mal vyjadrovať. Bola to len čarodejnica z mesta, ktoré on miloval. Síce pre jeho brata dôležitá, ale to neznamenalo, že aj preňho. Aj keď v plánoch mu bola dôležitá určite, keď ju potreboval.*Ak by do teba nebol po uši zamilovaný môj brat, potom by si bola už dávno mŕtva, láska. *Pousmeje sa na ňu trochu cynicky a pokrčí plecami.* Možno by bolo lepšie, ak by si mu to nehovorila vôbec, aj keď si myslím, žeby to určite pochopil a ty by si sa zbavila barly, ale ak by ti jeho súcitný pohľad mal byť nepríjemný a ty by si sa hanbila sa naňho pozrieť, kvôli tomu, čo si pod vetou - znásilnil ma môj brat - predstavuje, tak ti to za to nestojí. *Je si celkom istý tým, čo hovorí, on sám mal občas chuť povedať Rebekah či Elijahovi o tom, že to on zabil ich matku, ale nikdy to neurobil. Už len kvôli tomu pohľadu, aj keď to bol trochu iný prípad ako Genevieve s jej bratom.*Ale určite si nemyslíš, žeby to nejako pomohlo, Kol bol taký skoro odjakživa a keď sa stal upírom, tak to bolo občas neznesiteľné, úprimne som rád, keď teraz trávi čas s tebou a nemotá sa príliš okolo iných vecí. Žijúce čarodejnice to tiež ocenia, keďže ich pár pred niekoľkými mesiacmi zabil. *Vlastne by mu nevadilo, ak by šiel vyhladiť celý coven aj so Sophie, ale asi by ho k tomu nenahovoril.* Pochybujem, že sa s tým chce počítať vôbec niekomu, láska...*Pokrúti hlavou.*Nový čarodej, ktorého oživili predkovia...Navyše s charakterom tvojho brata, by mi mohol narobiť vážne škrty, navyše, ak by ho oživli znovu kvôli zabitiu môjho dieťaťa, čo by sa stávalo už vážne ohrané, nemyslíš? *Uchechtne sa sucho a pozrie sa znovu pred seba. Dosť mu stačilo riadenie Benjamina pred sto rokmi, preto ho vlastne aj zabil.* Najskôr sa toho nezbavíš, kým neprídeš na to, čo to spôsobuje a neprerušíš to. *Pomaly sa začne zdvíhať z lavičky, pričom sa dá na odchod.* A mimochodom, pripomeň Sophie, že porušila zmluvu, najskôr bude schôdza, teda predpokladám to, takže sa bude musieť zodpovedať...*Pokrčí plecami.*Dobrú noc, láska. *Na to sa už vážne otočí a zmizne niekde v tme.*

(Jen se mírně usmívá, když hovoří o tom, jak by byla mrtvá kdyby tohle a jak by byla mrtvá kdyby tamto. Nic už na to ale nepoví.) Já nevím, možná. Možná mu to ani nikdy neřeknu. Vlastně jsem mu řekla, že mu to vše povím, až budu připravená. Nemusím být na to taky připravená nikdy. (semkne rty a podívá se před sebe) Člověka už asi jen těžko změníš, když je mu přes tisíc let. (Podívá se na něj. I když Klaus se jistě mění. Ne, nemění, jen v sobě probouzí ztracené kvality.) Myslím si, že cokoliv kolem předků a Bena už by bylo ohrané. (Myslí tím i to, že by bylo ohrané, kdyby ji chtěl dostat zase nějak na dno.) Řeknu jí to (kývne hlavou) Asi si bude muset připravit sakra dobrou obhajobu. (podívá se na něj, když se zvedá) Dobrou noc. (Pak se po chvíli zvedne taky a jde zpět do baru za Sophie a pak jdou po párty spát.)

*Na párty ještě nějakou dobu byla a značně toho vypila. Bavila se sledováním a posloucháním hádky Kola s Genevieve, ačkoliv ji chvílěma unikalo, o čem se baví. Jejich milostný život až tak nezkoumala. A i když už neměla, čí hádku poslouchat, tak tam stejně ještě chvilku byla a dlouhou dobu pila. Konec konců, je to přece párty. Nakonec sale přeci jen odešla, když už se nehrálo a lidi začali odcházet. Usoudila, že už se tam nic moc dít nebude a venku se usadila ve svém autě a jela do domů na plantáži. Ačkoliv toho vypila značně dost, tak kupodivu zvládla dojet autem domů v pořádku.*

(Obsluhuje za barem. Ví, že Sophie šla na nějakou schůzi frakcí. Po tu dobu, co je pryč je v kuchyni jeho bratr Jack, který zrovna nemusel hlídat svého novorozeného syna. Zrovna leští skleničky. Dneska ani není nijak narváno. Jemu to ale vyhovuje)

*K večeru dorazila do baru a jakmile vešla, tak se nejistě rozhlížela po baru. Čekala, že na ní každou chvíli někdo vyskočí a pokusí se ji zabít. V duchu si nadávala, proč sem vlastně leze, ale vzápětí si připomněla, že tu práci a peníze za ní potřebuje. Následně zamířila k baru, kde si všimla jednoho z těch chlápku o kterých jí říkala Sophie, že ji dyštak řeknou, co dělat. Doufala, že ji pomuže najít její bláznivou šéfku.* Ahoj... Kde bych našla Sophie Laveau?

(Zvedne pohled a uvidí tam Kate. Ta nová barmanka na zkoušku, která trochu nevydýchala, co se kolem ní děje. Ta čarodějka, se kterou si Sophie tak trochu hrála. Změří si ji pohledem. Zajímalo by ho, jak je možné, že se její schopnosti projevily až teď. Ale nechce se nějak prozradit) Sophie je teď pryč, Kate, že ano? (podívá se na ni s jedním povytaženým obočím a odloží skleničku) Ale klidně tu na ni počkej (podívá se na hodinky) Myslím, že už nebude pryč dlouho. (na chvíli se odmlčí a pak se na ni zase podívá) Takže tys neutekla. (konstatuje)

Já jí to říkal. (zakroutí hlavou) Že ti to má říct hned. Na druhou stranu, šok je taky dobrý způsob. Ale nechám to na Sophie, aby mi pak nevyčetla, že jsem jí náhodou fušoval do řemesla. (ušklíbne se mírně a pokrčí rameny, vezme skleničku a začne ji zase leštit) Dáš si něco? Jen neříkej vodu, to je tak (zamyslí se) nudný (dodá nakonec)

Myslím, že když někdo vyhrožuje, že tě zabije, tak to není až tak dobrý způsob jak se něco takovýho dozvědět. Obzvlášť když toho někoho vůbec neznáš a vidíš ho poprvé v životě a on vyhrožuje tvojí smrtí osobě, kterou taky vůbec neznáš a všechno se to děje kvůli tvojí bláznivý šéfce. *Zavrtěla nad tím hlavou a když se jí zeptal na to, co si dá, první co chtěla říct, byla voda. Ale když pak dokončil větu, tak se ušklíbla nad svojí myšlenkou.* Takže když si dám colu, bude to méně nudnější? *Pozvedla obočí a pak si ho lépe prohlédla.* Takže když o tomhle všem víš, tak patříš taky k nim? Jsi taky... ani nevím co?

No, neříkám, že je to ten nejlepší způsob, ale jak jsem tak viděl, byla jsi uvnitř docela dlouho. Tobě se asi nechtělo odejít, co? A zase se vracíme k tomu, že jsem to Sophie říkal. (kousne se do rtu, když řekne, jestli je taky jeden z nic. Chvilku váhá, ale nakonec odpoví) Ne, já nepatřím k... nim, jak jsi je nazvala. Já jsem prostě jenom člověk, který toho ale ví o něco víc, než by bylo zdrávo. (připustí) Cola (zasměje se) No, možná je to méně nudné pro tebe, ale pro mě rozhodně ne. Ty nepiješ? (podívá se na ni tázavě) A to, že nejsi plnoletá pro mě není odpověď. (Vlastně ani nevěděl, kolik jí je)

Možná jsem měla odejít dřív, když mi říkali, že mám odejít. Jenomže já jsem moc tvrdohlavá a zvědavá na to, abych je poslechla a pak se kvůli tomu dostávám do takových problémů. *Pokrčila rameny.* A jak je jinak ty nazýváš? *Když se zasmál, tak se pousmála.* Ne, moc nepiju. A vlastně ani asi tady nemůžu. Ve Velké Británii to máme povolený už od 18 let, ale tady bych asi mohla až od jedenadvaceti. A tobě by se asi nehodilo, kdyby ses kvůli mýmu pití dostal do problémů.

Zvědavost se někdy vážně nevyplácí, ale už se stalo. Aspoň jsi to konečně zjistila a nebudeš se strachovat, že někde někoho třeba upálíš zaživa. (podívá se na ni tajemně vážně) Sophie ti s tím jistě pomůže. Ona ráda pomáhá takovým jako ty, (pousměje se a když odmítne alkohol, vyndá jí z ledničky teda colu a otvírákem ji otevře. Vezme skleničku a nalije ji do půlky a hodí do ní citrón a led.) Jak teda myslíš (postaví skleničku a lahev s colou před ni) Ale kdyby sis to rozmyslela, mně je to fakt jedno. Tohle je Rousseaus, tady je možný všechno. Kontroly sem nechodí. (zakroutí hlavou) Jak jim říkám? Čarodějky (řekne věcně)

Mně připadalo docela divná. Nejsem si jistá, jestli by mi dokázala pomoct. Předevčírem se mi zdála dost mimo... *Sledovala ho, když jí naléval colu a pak si vzala skleničku do ruky, ale ještě se z ní napila.* Hádám, že když se tady objeví nějaký kontrola, tak ji prostě někdo začaruje, ne? *Pozvedla obočí a ušklíbla se nad tím. Tohle ji připadalo absurdní.* Takže ve městě je hodně takových... čarodějek a čarodějů? *Malinko se zarazila a zamyslela se, po chvíli dodala ještě jednu otázku.* A já jsem jako oni?

Sophie? Divná? (podívá se na ni pobaveně) Jo, to jistě je. (přitaká) Svým originálním způsobem. (dodá k tomu a sám si nalije skleničku whiskey a upije) Ne, sem kontrola nechodí jako vůbec. Tohle město je různě propletený a policajti jsou většinou zpraveni o tom, co se ve městě děje. Sem nechodí, tohle není bar spadající do jejich kompetence. Tohle je území čarodějek a jejich pravidel. (pokrčí rameny) Ano, je jich tu vážně docela dost. A jo, řekl bych, že ty jsi rozhodně taky čarodějka, akorát ne tak dobrá, protože nepraktikuješ. (vysvětlí jí, skoro jako by on snad sám měl být čaroděj a rozumět tomu)

Takže policie se sem bojí vlézt, aby je někdo neproměnil v ropuchu. To ještě lepší. *Ušklíbla se a konečně se poprvé napila ze skleničky. Poté, co postavila skleničku opět na pult, byla ještě pár vteřin zticha a přemýšlela nad tím, co se právě dozvídala.* Takže tady v tomhle městě vládnou čarodějky? Kdo to všechno řídí? *Pousmála se nad myšlenkou, že je čarodějka, i když si tak nepřipadala.* Nejsem si jistá, jestli se mám hned po jednom zastavení láhve a jednom zapálení podlahy hned nazývat čarodějkou. I když možná by se k tomu mohlo přidat... něco jako vize. Anebo to možná bylo ještě z toho šoku, co jsem viděla tady.

(zasměje se nad policií a ropuchami... tahle holka vážně vůbec netuší, jak to chodí) Ne, ne tomuhle celému městu. Jen určité části v něm. Konkrétně jedné části ve Francouzské čtvrti, říká se jí Kotel. (objasní jí, jako by jí snad dával nějaké hodiny čarodějnictví) A místní coven vede právě Sophie, ale do toho já už mluvit nebudu. Tohle všechno, ať ti podrobně vysvětlí, až přijde. (ukončí tohle vysvětlování a pak se zarazí a docela ho zaujme, když řekne slovo vize, upře na ni pohled.) Vize říkáš? Jaké?

*Poslouchala jeho vysvetlovani a rikala si, ze tady musi zit docela dlouho, kdyz to tak dobre vsechno vi. Akorat se ji zdalo divne, ze by mistni coven mela vest prave Sophie, protoze ji se zdala byt docela divna. Taky na jeji vkus az moc pila a to jak ji videla predevcirem mimo, ji na duvere v jeji schopnosti taky moc nepridavalo.* Potkala jsem na ulici nejakou holku a kdyz se me chytla, tak jsem videla mesic, i kdyz jsem se na oblohu nedivala a vubec jsem na ni ani nevidela.Ale mozna se mi jenom neco zdalo. *Pokrcila ramenz a napila se coly. Zminku o tom, ze slysela i vyti vlku, vynechala, protoze tim si nebyla az tak jista, jesti se nahodo nepreslechla a nebyli to treba jenom nejaci psi.*

*Přijde do baru vzít odpolední směnu. Docela se už těšila do práce po tak dlouhé době a je ráda, že Sophie za ni nenašla plnou náhradu. Kdyby neměla tuhle práci tak neví, jak by utáhla svůj byt a ještě se k tomu živit. Ano, nějaké peníze má v zásobě, ale i tak. Když přijde za bar, tak si hned vezme svou oblíbenou zástěru, kterou tam často nosí a připne si visačku na triko. Rozhlédne se po baru, dnes tady zrovna není moc lidí, ale je si jistá, že večer se to naplní. Vážně je ráda, že je tady. Tahle práce ji docela baví a navíc přijde na jiné myšlenky, když byla doma pořád musela přemýšlet skoro nad tím samým a po čase by ji to opravdu začalo ubíjet. Zajímalo by ji, zda se za ní Sophie zastaví, ale určitě se brzo či později potkají. Prohlédne si stoly u kterých sedí jen opravdu pár zákazníků a když usoudí, že mají ještě všeho dost začne se věnovat jiné činnosti, aby tam jen tak nepostávala. Přejde k obrovské polici, kde je vystavený alkohol všeho druhu a začne kontrolovat láhve, aby si popřípadě ze skladu přinesla nové.*

(Sophie se mu ráno neozvala, takže byl nucen přijít za ní. Byl opravdu nervózní, nechtěl už Davinu dál nechat čekat v nejistotě, že už třeba nikdy nebude mít svou moc. Její moc dostane, i kdyby to měl udělat sám a vyrvat Monique a Abigail srdce z těla. Vejde do baru a začne se rozhlížet, jestli tu neuvidí Sophie. Zahlédne tu pěknou barmanku, která ho tu už dávno párkrát obsluhovala, ale nevěnovala mu větší pozornost. Už delší dobu věděl, že je to neteř otce Key. Sedne si přímo k baru a promluví na ni.) Zdravím, Sophie jsi tady dneska neviděla? (neobtěžuje se s vykáním, on na to moc není)

*Zrovna kontroluje Jacka Danielse ve kterém toho už moc není. Vrátí láhev na své původní místo a obrátí se směrem za hlasem. Usměje se na Marcela, poznává ho. Ne, že by ho znala, to určitě ne. Ale zná ho jako zákazníka, který v tomhle baru přebýval docela často jednu dobu, ale dlouho ho už tady neviděla. Možná proto, že měla jinou směnu, možná proto, že z nějakého důvodu tady přestal chodit. Rozejde se za ním a zastaví se u barové desky, která je dělí od sebe.* Dobré odpoledne. *Všimla si jeho tykání, ale ona nemůže jen tak někomu tykat vzhledem k tomu, že on je jí host. Založí si jednu ruku v bok a zavrtí hlavou ze strany na stranu.* Ne, dnes jsem Sophie ještě bohužel neviděla a nejsem si jistá, zda je vůbec tady. Možná ale přijde později, tak na ni můžete počkat. Pokud ano, dáte si něco k pití? *Usměje se mile a vezme si do ruky utěrku o kterou si utře ruce. Některé láhve byly trochu už zaprášené, bude tady muset udělat úklid, až půjde někdy na celý den na směnu. Tohle ji rozhodně nevadilo, když uklízela, někdy to dělala i během dne, kdy nebylo zrovna v baru moc lidí.*