Rousseaus Bar

*Trochu zvedl koutek; sraz čarodějů. Kdyby se naštvali, byl by asi v pěkné kaši. I když měli dobré vztahy, tedy on si myslel, že má se Soph a Gen dobré vztahy, z čarodějek měl respekt. Magii nikdy správně nepochopil - ani když mu matka vyprávěla. Pak pohlédl na Kate, která se zjevila vedle něho. Jistě normálně přišla, ale on byl zadumán do sebe, vnímal jen hlasy.* Víno. *Pokýval.* Rovnou zaplatím, slečno. *Dodal hned, aby to nevypadalo moc odměřeně a vyndal ledabyle bankovku z kapsy bundy. Bylo to o hodně větší, než si za víno zde účtovali, ale bylo mu to jedno. Peníze nebyly důležité. Když jí papírovou bankovku podával, mírně se dotkl rukou jejích prstů, pousmál se - smutně, pak zahlédl Elijaha.* Bratře. *Pozdravil potichu, ale Elijah ho jistě mohl slyšet, přece jenom byl Původní. Pohled opět obrátil na Kate.*

*Esemeska pro Elijaha*

kód:

Genevieve pomůžu, u Sophie... uvidím. Napřed chci vysvětlení.

JIstě. *Přikývla.* Červené nebo bílé?  *Zjišťovala ještě blíže, aby věděla, které mu má donést, když to neupřesnil. Už když vytáhl tu bankovku, tak jí bylo jasné, že nejlevnější víno vybírat nemusí. Natáhla ruku, aby si ji od něj vzala, ale trochu o něj zavadila prsty. Na několik dlouhých vteřin ztuhla a zamračila se. Zamrazilo ji, měla, co dělat, aby se neotřásla. Netušila, co přesně to bylo, ale reflexivně ucukla rukou i s tou bankovkou, aby se ho už nemusela dotýkat. Možná si jejího chování ani nevšiml, protože se to odehrálo v době, kdy někam otočil hlavu.*

Fajn, já tě ani nenutím měnit tvé názory (řekne Genevieve, vlastně by mu to mělo být jedno, vůbec jí nezná, jen ho to překvapilo, když je čarodějka.Když na něj začne mluvit Sophie, nezní to vůbec příjemně. Jen na ní kouká a poslouchá ji. Nejvíce ho zaskočila informace, že coven už neposlouchá předky a že ona je jejich vůdce. Nedává však na svém obličeji nic znát. Pomalu mu to šrotuje v hlavě, pokud je teď jejich vůdcem Sophie, tak jak řekla, bude se muset naučit jiný život než doteď. Coven je jediná rodina, která mu zbyla, nemůže i o ně přijít.. Bude se tedy muset naučit jejich nová pravidla. Snad se tedy dokáže naučit alespoň tolerovat upíry, ale snad po něm nebudou chtít, aby je začal mít i rád. To by na něj bylo moc rychle. Jen přikývne a nic neřekne. Když se mu Sophie omluví zakroutí hlavou) V pohodě, pokud jsi teď náš vůdce tak se budu muset naučit nové pravidla ať se mi to líbí nebo ne (kývne, pak Sophie odejde a vystřídá ji neznámý muž. Když je oba pozdraví jen kývne hlavou) Taky zdravím (když pak ten muž osloví Genevieve, raději se posadí zpátky na své místo a nevšímá si jich. Stejně potřebuje zpracovat tu informaci, že coven, který znal už neexistuje a je naprosto změněný.)

*Ucuknutí Kate si nevšiml, zase byl chvilku duchem mimo. Jen se na ní podíval a ve svém skleslém obličeji se pokusil o náznak úsměvu. Proč svými problémy obtěžovat nevinné lidi, kteří nic netuší. Samozřejmě, že nevěděl, že je Kate čarodějka, ale ani by ho to nenapadlo.* Červené. *Pokýval a podíval se na bankovku v její ruce. Zbytek si mohla nechat, nelpěl na tom, ale nevěděl, jestli jí to dojde. Ale nechal to, neměl chuť to rozebírat. Pak se podíval na Kate zkoumavým pohledem. Hodně slov nechtěl plýtvat, ale nakonec pokýval.* Děkuji. *Pronesl poněkud morálněji, než měl v úmyslu, ale nic si z toho nedělal. Pohledem pak zabloudil k bratrovi; upřímně mu bylo proti srsti, že tu potkal někoho ze své rodiny Když je poblíž Elijah, někde je jistě Niklaus, a když je tu Genevieve, mohl být zrovna za dveřmi Kol. Jen vzdychl, nic nezmohl.*

(Podiva se na Kaleba) Fajn. (Pak posloucha, co rika, nez Sophie odejde, mozna nenavidel upiry, ale vypada to, ze se dokaze prizpusobit. Hlavne, aby nemel Ben dalsi posilu. Uz takhle ma dost toho, ze je stale nekde venku a muze spradat plany. Kdyz uslysi Elijahuv hlas, zbystri. Podiva se na nej. Z jejiho pohledu neslo nejprve nic vycist, ale pak se na nej zamraci. To on muze za to, co ted Sophie proziva. Poodejde trochu stranou, aby meli soukromi. Nechce to probirat pred Kalebem. Ma vseho dost. I kdyz na jednu stranu chovani Puvodnich chape, na stranu druhou ma dost toho, ze neumi poradne respektovat jejich prani a rozhodnuti. Sophie jiste nechtela byt upirem. Ona taky ne. Ji se postestilo, Sophie nikoliv. Podiva se znovu na Elijaha.) Elijahu... Takze Tunde je mrtvy. Alespon to vyslo, kdyz se zbortilo vse ostatni. Benjamin stale zije. A ze Sophie se stane upir, pokud bude ochotna dokoncit premenu. (zkonstatuje) Ja jim mela byt taky. klaus mi vnutil svou krev a pak mi zlamal vaz, aby mohl v klidu zabit Benjamina. To se ovsem nepodarilo, protoze se do toho vmisil Kol, ktery si myslel, ze me Klaus proste jen zabil. Ale ja se probrala (pokracuje dal) A dokonce jako carodejka. Za coz bohuzel nemuzu dekovat nikomu jinemu nez svemu bratrovi, ktery na me seslal ochranne kouzlo. (odmlci se a dal Elijaha nevrazive pozoruje. Pak se da znovu do reci) Ja ani Sophie nejsme zadne hracky, nemeli jste pravo to udelat. To rozhodnuti bylo na nas a my se rozhodly zemrit. Ne se stat upiry. Ano, kouzlo sice existuje, ale kde je zaruka, ze funguje na vsechny?

*Zaslechne Finnovu tichou reakci. Přeje si mít více času, aby se mohl své rodině více věnovat. Krátce na Finna koukne, když si objednává víno. Nemá, ale nyní možnost s ním mluvit. Má na práci nyní pro něj mnohem důležitější věci. Musí mluvit s Genevieve a tak mu vyhovuje, že se její společnost postupně rozešla. Zaslechl pár posledních slov a tak pochopí, že mladý muž je rovněž čaroděj. Nijak, ale nedává najevo, své poznatky. Následuje pak Genevieve stranou. Cestou vytáhne telefón a přečte si zprávu své sestry. Rozhodně ji shledá pozitivní. Ví, že by ji přesvědčil, aby pomohla i Sophie, ale naštěstí se některé věci změnily a tak zatím s odpovědí zpět počká. Rozhodně má, ale v úmyslu Aliseu navštívit, aby jí řekl, co se stalo. Z Genevievina výrazu nic nevyčte, ale dovede si odvodit, že není nadšená. Jen čeká, kdy mu to dá najevo. Nemusí čekat dlouho. Když se Genevieve rozpovídá a už ví, o smrti Bellatundeho, jen nepatrně kývne. Poslouchá dále a z toho, co slyší má dojem, že to kromě smrti jednoho čaroděje jinak dopadlo dost špatně. Alespoň si, ale potvrdí, že Klaus nakonec splnil jeho očekávání. Když slyší o Kolovi nepatrně se zamračí. Jediným dalším světlým bodem je v tom všem pro něj fakt, že Genevieve nakonec pomohl její vlastní bratr. Přijde mu to zvláštně zvrácené. Když udělá Genevieve malou pauzu, tak na ni dál hledí. Zatím si dává v hlavě všechny informace dohromady. Než si stačí rozmyslet nějakou odpověď dočká se dalších výčitek na jeho rozhodnutí. Na to, co mu říká se netváří nijak překvapeně. Něco takového čekal a Genevieve mu nemůže říct nic, co už neslyšel od Sophie a čeho si byl vědomý od samého začátku. Hrdý na to není a ví, že to bylo bezohledné. I když to nedává moc najevo i on má svědomí, které ho za jeho rozhodnutí a činy pěkně trápí. Ví, že mnoho z nich už nezmění a může jich, jen litovat, tak jako toho posledního, co se stalo. Přesto ví, že by nejednal jinak, kdyby to měl zvážit znovu.* Je mi to líto, Genevieve. *Odvětí upřímně a v očích mu na chvilku prosvitne lítost. Hned to, ale potlačí. To, co se stalo, již se smířil s tím, co to vyvolá.* Nemohl jsem jinak. *Pokračuje pak už dále a opětuje její podmračený pohled.* Nemohl jsem ho nechat žít a nemohl jsem vás dvě nechat zemřít. *Pokračuje dále. Ví, že on i ona si budou říkat to své, ale když on vyslechne Genevieve, čeká totéž od ní.* Kdyby neexistovalo to kouzlo, nevím, co bych udělal... *Přizná jí a zavrtí krátce hlavou a zadívá se na moment do prázdna. Neví a už to nezjistí.* Jsem, ale rád, že tobě pomohl Benjamin. I když jistě ne z dobroty svého srdce.*Povídá a pomyslí si při tom. Aniž by se namáhal dokončit to, co před tím načal.* Kéž by něco takového napadlo před tím i Sophie. *Povzdechne si a uhne na chvíli očima do míst, kde dotyčnou před tím viděl odcházet.* Řekl jsem to jí a říkám to i tobě. Nenechám ji umřít. *Pohlédne na ni znovu tentokrát pevně a odhodlaně.* Nevidím důvod, proč by to kouzlo nezabralo i na ni. Jen musí dokončit proměnu. *Povídá dál a o něco blíže k Genevieve ještě přistoupí a ztiší hlas.* Vím, jak je tohle pro vás těžké přijmout. Ne těžké, nepřijatelné. Stejně tak pro vaše lidi. Nechtěl jsem, aby to někdo zjistil. Sophie by se sem vrátila už zase v pořádku. Nechci, aby kvůli tomu měla potíže. Musí žít. Jen ji musím přesvědčit, aby to dokončila dobrovolně. *Domluví a udělá pak přestávku. Trochu se opět odtáhne. Zatím ještě nespěchá. Do konce dne je ještě dost času. Nelze si nevšimnout, že se snaží ze všech sil to, co způsobil, alespoň tak, jak je to možné.* Pomoz mi s ní, prosím. *Požádá ji. Je si vědom toho, že Gen a Sophie jsou si hodně blízké a doufá, že by mohla být Genevieve možná úspěšnější, než on.* Proklínat a nenávidět mě nebo Klause můžete až potom. *Dodá, že je z jejich strany připravený i na následky.*

Mohl jsi jinak, ale zvolil jsi prostě tuhle možnost. Vždycky můžeme jinak, Elijahu, tak mi tu prosím neříkej tuhle otřepanou frázi, protože na mě tohle neplatí. (řekne mu chladně) Věřím, že ti je to líto, ale mohl jsi jinak. (zdůrazní znovu) Je mi jedno, co bys udělal, kdyby neexistovalo to kouzlo, protože teorie stejně ničemu nepomohou. (podívá se na něj, je docela netečná a nedůtklivá, ale on se jí nemůže divit. Někdy si prostě začíná myslet, že měla zůstat tou Genevieve, kterou bývala na začátku, když ji Sophie vzkřísila. Má pocit, že na ni všichni začínají spoléhat nějak moc, že na ni všichni tlačí. Ano, jsou situace, kdy nabídne pomoc sama, ale protože chce, aby se situace vyvíjela tak, že bude příznivá pro ni a pro lidi, na kterých jí záleží. Pomáhá vlkodlakům s prsteny, protože nechce, aby měl Ben ještě víc navrch. Pomáhá Finnovi, aby se nepřidal k Benjaminovi. A do toho za ní chodí další a další a očekávají, že neodmítne pomoc. Ne, zatím to nedělala a neudělá to ani teď. Jistě, že pomůže Sophie, to by byla naštvaná sama na sebe, kdyby se na ni vykašlala jen kvůli tomu, že má pocit, že se jí z toho všeho rozskočí hlava.) Ano, pomohl mi Benjamin. (olízne si rty) Je všelijaký, ale nikdy neměl v úmyslu mě zabít, pokud bych nebyla upír, to by mi prohnal kolík srdcem hned. A protože to by nerad, tak seslal kouzlo ještě předtím, než mi Klaus zlámal vaz. V pokusech o vraždění svého sourozence jsem tady ten expert já. (přizná se, má za sebou už mnohem víc pokusů, než si Elijah jistě myslí. Tedy podle slov Klause Elijah ani nepočítal s tím, že by byla schopná Bena zabít. Ale ona by schopná byla.) Se Sophie ti pomohu, o to mě prosit nemusíš. To je pro mě samozřejmost. (procedí)

*Když mu Genevieve začne vykládat svou teorii toho, co mohl nebo nemohl, tak ji nechá. Vidí na ni, že toho má dost a tak se s ní nechce hádat a přesvědčovat ji o svém pohledu na tuhle věc. Jakmile to, ale párkárt zopakuje začne být pro něj obtížnější zůstat v klidu. Pomalu zhluboka se nadechne a pak ještě pomaleji vydechne. Podaří se mu zůstat klidným, tak ji nechá domluvit a jen ji sleduje. Po té, co se Genevieve odmlčí, nenapadá ho v daný moment nic, co by mohl říct, aby to ona nepoužila opět proti němu. Nechá ji proto raději v klidu přemýšlet. Sklopí na chvíli pohled k zemi, připravený zase začít jednat hned, jak bude mít něco nového. Zvedne k Genevieve pohled, když se rozpovídá o Benjaminovi. Nechá ji opět mluvit a tím se tak dozví něco málo. Přesto cítí, že má k Genevieve hodně daleko ve srovnání s jeho bratry. Když se zmíní o tom, že se ho již párkrát pokusila zabít, trošku ho tím překvapí, ale on nezná její minulost. Něco dalšího tak o ni zjistí. Povzdechne si slabě po té, co Genevieve nestojí o jeho prosby kvůli Sophie. Tímhle se ho nejspíše dotkla nejvíce, co od ní dosud slyšel. Přesto to přejde. Dnes se obrnil velkou trpělivostí a tolerancí. Také víceméně počítal s tím, že Genevieve neodmítne Sophie pomoct, takže tím chtěl, jen vyjádřit, že mu velmi záleží, aby Sophie žila. Nehodlá, ale Genevieve vysvětlovat své důvody, pocity ani nic dalšího. Přikývne na její slova.* Chtěl jsem, aby to kouzlo provedla má sestra. *Pokračuje pak dále věcně v tom, kvůli čemu sem vlastně přišel a co chce zjistit a zajistit.* Předpokládám, že to nebude nutné. *Dodá a pohlédne Genevieve do očí. Je mu jasné, že to bude chtít udělat ona sama.*

Ne, to opravdu nebude nutné (ubezpečí ho) O Sophie se postarám sama. Myslím, že osoby s příjmením Mikaelson už udělali dost. (Ví, že tohle ho asi zasáhlo, ale jí je to v tuhle chvíli docela jedno. Kopala kolem sebe, protože byla naštvaná, protože měla dost toho, jak si Původní mysleli, že si s nimi můžou hrát a bude to všechno v pořádku. Teď samozřejmě nemluví za Sophie, ta tu mluvit nemůže, ale mluví za sebe.) Promluvím s ní, dokončí proměnu a provedu to kouzlo. Vy už se o nic starat nemusíte, není třeba. (řekne dost jasně najevo, že už nechce, aby se do toho, co se děje se Sophie, dál míchal kdokoliv. Už udělali dost. Teď je čas na to, aby se spravilo to, co bylo napácháno.)

(Zatím co přemýšlel, pomalu upíjel čaj. Z jeho myšlenek ho vyrušil prázdný hrníček. Povzdechne si, rozhlédne se kolem a jelikož má na stole stále i prázdný talíř, na kterém měl předtím omeletu, si dokáže představit, že by dlouho čekal než by k němu někdo přišel a on si tak mohl objednat další čaj. Za barem uvidí nějakou dívku, vezme tedy prázdný hrníček, vstane a rozejde se k baru. Talíř na stole ovšem nechá, je její práce, aby to uklidila ne jeho. Přijde k baru, položí na něj ten prázdný hrníček a opře se lokty o bar. Zadívá se na tu dívku a pousměje se, ale to spíše jen ze slušnosti, nějak ho přešla nálada být milý. Ale tahle dívka mu nic neudělala, proto by se měl začít ovládat a nevylívat si zlost na ní.) Mohu vás poprosit ještě o jeden čas, prosím? (tázavě nadzvedne obočí)

*Mohlo ho napadnout, že si Genevieve nenechá ujít příležitost si na něm vylít zlost. Vlastně ho to nepřekvapuje. Jen ho mrzí fakt, že by raději zemřela stejně jako Sophie, než by se stala upírem a zůstala tak zde a to navíc ještě v případě, kdy je to, jen dočasně. Obě jsou pro jejich rodinu tak důležité, že raději udělal tohle, než je ztratit. Za tím si stojí a nezměnil by to, ani kdyby se musel rozhodnout znovu a třeba stokrát. Nemá, ale v úmyslu jí cokoliv vysvětlovat. Má, jen pocit, že oni dva společně nikdy nebudou vycházet v dobrém. Vždy to něco pokazí. Vyslechne si její sdělení mlčky. Jen na to přikývne. On sám by sice se Sophie ještě rád mluvil, možná i byl u toho, než bude zase v pořádku, ale po Genevieviných slovech se nehodlá doprošovat ani vnucovat. Rozhodne se, že nemá cenu zde déle setrvávat. Doufá, že to, co se stalo bude moci Sophie někdy vynahradit.* Dobře, jak si přeješ. *Ujistí, ji, že on sám se do toho angažovat už nebude.* Jen jí vyřiď, že... *Moc rád by Sophie něco vzkázal, ale nakonec od toho upustí. Takhle přes prostředníka a ještě k tomu naštvanou Genevieve mu to přijde na nic. Chvilku sice přemýšlí, ale nakonec to vzdá.* ... to je jedno. *Uzavře to, otočí se a pak z baru mlčky, bez rozloučení, aniž by ještě někomu věnoval jediný pohled, odejde.*

Bylinkový prosím (usměje se na ní, prohlédne si jí a snaží se zjistit jestli je čarodějka, upír nebo vlkodlak. Bohužel tohle zatím stále neumí poznat. Genevieve poznala, že on je čaroděj.. pravděpodobně to bude zkušená čarodějka. Také by to chtěl umět, alespoň by nemusel pak být ke všem tak ostražitý. Upíry dokáže poznat jedině podle doteku a čarodějky a vlkodlaky jen pokud se přiznají. I když tahle dívka vypadá normálně, takže to bude snad člověk, který akorát pracuje v baru kde se slézá samé nadpřirozeno.) Pocházíš odtud nebo ses přistěhovala? (začne jí tykat, protože vypadá, že je stejného věku jako on. Tázavě nadzvedne obočí a pousměje se. Možná, že jí zná od vidění, třeba s ní chodil předtím na střední nebo základku. Zatím mu, ale není moc povědomá)

(pozoruje Elijaha, jak odchází. Možná na něj byla příliš tvrdá, ale řekla to tak, jak to zrovna cítila, ona se prostě v některých případech nedokázala přetvařovat a tvářit se, že je všechno v pořádku. V minulosti to dělala, když šlo o Benjamina, ale teď už to dělat nebude. Když Elijah vyjde z baru, stočí pohled ke dveřím kuchyně. Vydá se k nim, zaklepe a vejde dovnitř, aby si promluvila se Sophie)

Páni, to je docela dálka (usměje se) Nestýská se ti po domově? (jemně nadzvedne obočí, když před něj postaví hrnek s čajem přisune si ho blíž, pak se na ní podívá a kývne) Děkuji (pousměje se, nechá jí domluvit a teprve pak začne mluvit on) No ono je to semnou trochu složitější.. narodil jsem se tady, ale pak jsem na nějakou dobu odjel a teď jsem se zase vrátil (pokrčí rameny a vezme si do ruky hrnek) Takže, právě teď nechodím ani na univerzitu ani do práce (pousměje se a upije trochu čaje, je ještě dost horký, proto ho hned položí zpátky na bar a nechá ho trochu vychladnout.) Máš pravdu, kdybych byl turista, zeptal bych se tě na něco úplně jiného (usměje se, jeho obavy co by mohla být zač zmizely. Z jejich krátkého rozhovoru usoudil, že je člověk, tudíž žádné nebezpečí nehrozí.)

S rodinou si moc nerozumíš nebo co? (jemně nadzvedne obočí a pousměje se) Kde jsem byl? (zopakuje po ní otázku a zamyšleně vydechne) Ehm, tak různě kolem.. nejprve jsem jel akorát do vedlejšího města za rodiči.. (tu část, že tam jel na pohřeb vynechává, nepotřebuje se s tím svěřovat cizí holce. Nikdy se nikomu nepotřeboval s tímhle svěřit, takže to nepotřebuje ani teď.) Pak jsem objel pár okolních měst a poté jsem zamířil na sever Louisiany. Také jsem se na chvíli zastavil v Texasu, jelikož jsem to zrovna měl blízko a tam jsem objel taky pár měst (pokrčí rameny) Nikde jsem se, ale nezdržoval moc dlouho (pousměje se, důvod svého cestování také nemá v plánu jí sdělit, opět by totiž narazil na smrt svých rodičů. Když o něm řekne, že je flákač pomyslí si *Nic o mě nevíš* a jemně nakrčí čelo, protože se ho to celkem dotklo on o ní taky neříká, že utekla z domova, protože to tak vypadá. Dál se nad tím nepozastavuje a jen se pousměje) Já jsem měl svůj cíl, za kterým jsem jel.. ale bohužel jsem ho nenašel (zadívá se ji do očí a upije trochu čaje) Vlastně jsem přijel zrovna dnes a ještě tam mám pod stolem i tašku s věcmi (ukáže směrem, kde předtím seděl a pod stolem je jeho sportovní zelená taška.) Ty tady jsi už jak dlouho? (tázavě nadzvedne obočí a pousměje se)

(V kuchyni se posadí na stůl a začne upíjet z flašky. Při tom přemýšlí o všem. O její proměně, kterou nechtěla provést. Na to se až moc bála, že by na ní kouzlo třeba nefungovalo. Třeba potřebovala být upírem minimálně rok, aby se pak mohla zas proměnit v člověka. Nehledě na ten pocit. Už teď toužila po krvi a hlavně, když byla v blízkosti lidí. Když by prošla proměnou, toužila by po krvi ještě více a kdo ví, třeba by stihla mezitím někoho zabít. A pak tu byla možnost, že brzy se to dozvěděli lidé z covenu. Procházet proměnou ještě nebylo tak hrozné, ale dokončit ji? Jak by se na ní pak dívali všichni? Měla nejspíše zůstat v sídle, tam by na někoho z covenu rozhodně nenarazila, jenže tam byla Rebekah a mohla potkat i Klause, což rozhodně nechtěla. Rebeka jí vytáčela a Klaus byl prostě Klaus, toho spíš ignorovala a on zas jí.
Prochází si vše hlavou. Pokud nedokončí proměnou, nikdy se nedozví, jestli by na ní kouzlo fungovalo. Coven zůstane bez vůdce a Benjamin dostane neuvěřitelnou šanci. Čarodějky by ho následovali, možná ne všechny, ale polovina jistě a to bohatě stačilo. Do toho se tady objevil Kaleb, kterej naprosto netušil, co se tady stalo. Matně si vzpomínala na jeho rodiče. Byli stejní jako ty její. Radikálové. Ten kluk měl přísnou výchovu a všechno, co ví je že upír je nepřítel a musí se zabít. A pokud ona umře, nikdo už ho nepřesvědčí o opaku. Nikdo už nebude dodržovat pravidlo, že předci se neposlouchají. Ale i tak ještě není zcela rozhodnuta.
Podívá se ke dveřím, když uslyší klepání. Položí vedle sebe flašku, která už je ze čtvrtiny vypitá. Podívá se na Genevieve.) Všiml se něčeho? (Samozřejmě tím myslí Kaleba a svou nedokončenou proměnu.)

Nemáš? (jemně nadzvedne obočí) to je mi líto (řekne se soucitem, ale také porozuměním, naprosto chápe jaké to je přijít o rodinu. I když ona z toho nevypadá 2x zdrceně. Pravděpodobně se to stalo už dávno a tím pádem se přes to dostala..) Ano celkem dost (přikývne, sice z každého toho města kde byl toho moc neviděl. Většinou tam spíše hledal někoho, kdo znal jeho rodiče a pak šel dál a tak to šlo pár let. Už ani neví kolik to je let. 2? 3? Raději to ani nechce vědět) Ale já třeba zase nebyl v Londýně (pokrčí rameny a pousměje se) Každý máme něco (když se zeptá na to jaký měl cíl jen pokrčí rameny) To si nechávám pro sebe.. (Přikývne a pousměje se) A jak se ti zatím líbí v New Orleans a na škole? (jemně nadzvedne obočí a upije trochu čaje)

Dobře, dám ti určitě vědět až budu v Londýně (přikývne s úsměvem, je rád, že se více nevrtá v cíle jeho cesty. Nerad se o tom baví i když je to už asi 2 nebo 3 roky.) Taky pravda.. já jsem Kaleb (přikývne s úsměvem, když mu začne vyprávět jak se jí líbí v New Orleans zarazí se u slova tajemné a čarodějné. Že by nakonec byla také čarodějka? Právě teď by si přál umět to co všichni zkušení čarodějové a čarodějky, zjistit jestli je čarodějka tím způsobem, že se na ní zaměří a prostě to pozná. Neví jak to přesně funguje, proto střílí od boku. Alespoň by to nemusel zjišťovat zbytečnýma oklikama. Musí si přitom totiž dávat i pozor jestli nevyzradí moc pokud je náhodou člověk. Pak by si o něm myslela, že je blázen. Usmívá se) Máš ráda tajemné a čarodějné věci? (jemně nadzvedne obočí) Jo, taky by mě to asi ve škole bavilo, kdybych se nemusel moc učit (přikývne a usměje se)