Rousseaus Bar

Dám si, ale jedině v případě, že mi přestaneš vykat. (podívá se na ni a usměje se) Teda, neber jako drzost, že jsem ti hned začal tykat, ale já si na tohle moc nepotrpím, v tomhle jsem trochu bezprostřední člověk. (objasní Cami, jak je to s ním a tykáním. On nějak moc neměl rád formálnost, byl nezávislý) Takže bych si dal bourbon, děkuji... Cami (samozřejmě ví, jak se jmenuje i bez toho, aniž by se musel dívat na tu jmenovku)

*Roztáhne své rty do širokého úsměvu až ukáže vrchní řadu rovných zubů. Zatím nic neříká a jde pro sklenici. Položí si jí před sebe a potom se natáhne pro láhev a odměrku. Odměří si přesně 4 centilitry a vlije to do sklenice. Odloží láhev na své místo a odměrku odloží do dřezu. Potom vezme papírový ubrousek, ale ne ten klasický. Tenhle je menší, má modrou barvu a je přesně udělaný na to, aby byl pod skleničku. Položí před něj ubrousek a na to mu položí bourbon.* Prosím. *Obdaruje ho znovu úsměvem a jednou rukou se zapře o bar. Sjede ho pohledem, docela ji překvapil tím, že ji hned řekl Cami a ne Camille. Jako kdyby věděl, jak si nechává většinou říkat.* Nemusíš se mi omlouvat, docela jsem na to zvyklá. Ovšem já nemohu zákazníkům tykat, dokud mi to nenabídnou. Mohu se zeptat na tvé jméno? *Pozvedne obočí a z tváře se ji úsměv neztrácí. Tak když on zná to její, tak by ráda i jeho oslovovala jménem a nemyslí si, že zrovna u něj by to byl problém ji sdělit jeho jméno. Vypadá na velmi společenského člověka a to on očividně je. Trochu ji ale zaráží, že hledá Sophie protože nikdy neviděla, že by se s ní nějak bavil. Ale tohle není samozřejmě její starost. Jen je zvědavá, jako vždycky.*

Díky. (pousměje se a přitáhne si skleničku ještě blíž k sobě, vezme si ji do ruky a chvíli si s ní jen tak hraje a přelívá tekutinu ze strany na stranu. Nakonec si dá skleničku k ústům a napije se. Jakmile se ho Cami zeptá na jméno, začne se věnovat zase jí) Marcel... Marcel Gerard. (prozradí svoje jméno... není si jistý, co všechno jí Kieran řekl o New Orleans. Třeba neví vůbec nic, třeba ví všechno a za chvíli se možná s úlekem stáhne zpět, že je Marcel upír. Vlastně už si nemohl být jistý u nikoho, když řekne svoje jméno) No, snad ta Sophie brzy přijde. Potřebuji něco urgentního.

*Jakmile řekne, že se jmenuje Marcel tak se narovná. Úsměv ji trochu poklesne, ale ne moc. Jen je trochu v šoku, že narazila na dalšího upíra. Už jí ani nepřijde, že do tohoto baru chodí obyčejní lidé, že vlastně okolo ní nejsou obyčejní lidé. Určitě je v New Orleans víc nadpřirozených bytostí, než těch lidských. Moc dobře si pamatuje, že se ji strýc Kieran zmínil o Marcelovi, ale jen opravdu informativně. Vezme lístek, kde mu napíše jeho objednávku, málem už na to zapomněla. To by nebylo dobré, musela by to platit z vlastní kapsy, musí si na to dávat pozor. Nakloní hlavu trochu do strany.* Takže Marcel, těší mě. To musí být opravdu vážné, když chce něco upír po čarodějce. *Pronese možná trochu ironickým tónem a hlavně tak, aby to slyšeli jen oni dva. Na tváři ji ale hraje trochu pobavený úsměv. Nebude dělat, že o ničem neví, když moc dobře o tom ví. To není její styl, ani před Klausem to neudělala a tuhle poznámku si nemohla odpustit. Otočí hlavu směrem ke kuchyni, ale za chvíli se podívá zase na něj.* Myslím, že má toho spoustu, takže vůbec netuším, kdy by se tady mohla objevit. Nejsi moc trpělivý, že? *Pozvedne obočí, samozřejmě, že to myslí na to, jak naléhavě potřebuje Sophie. Zajímalo by jí jestli se tady děje něco velkého, když ji hledá. Možná se na to zeptá Kierana, jelikož si vzpomíná na to, že teď byla nějaká důležitá schůze frakcí, která se právě týkala její zaměstnavatelky.*

(Podívá se na ni, v jeho očích se zračí překvapení, údiv. Ne, že by snad čekal, že nebude vědět opravdu nic, spíš ho překvapilo, jak na rovinu s ním jednala. Ale jemu se to líbilo. Nač chodit kolem horké kaše a předstírat, když člověk může být upřímný. Je to tak mnohem jednodušší.) Takže otec Key se ti zmiňoval. Nebyl jsem si jistý, tak jsem nechtěl moc vyvolávat paniku, kdyby náhodou. (přizná se... asi by jí jen tak neřekl, jsem Marcel a jsem upír.) Ano, máš pravdu, je to docela dost důležité a Sophie mi přislíbila pomoc. Ale jestli se tady za chvíli neukáže, tak jí asi budu muset jít zvednout zadek sám. (ušklíbne se a znovu se napije ze skleničky)

Máš velmi zajímavou přezdívku na mého strýce. *Pousměje se a řekne to poněkud pobaveně. Když se zmíní o panice, tak sklopí na chvíli zrak, ale za pár sekund se na něj zase podívá.* Ne, rozhodně by jsi mě nevyděsil. Mám černý pásek v karate. *Uchechtne se nad tím, rozhodně ví, že by jí to nikdy nestačilo na obranu proti upírovi, jen chtěla trochu odlehčit tu atmosféru. Je jí jasné, že by nikdy neměla šanci proti upírovi a ještě k tomu žádný černý pásek v karate rozhodně nemá. Začíná se už tak nějak zocelovat oproti těm nadpřirozeným bytostem. Kdyby dávala najevo svůj strach, rozhodně by to nepůsobilo dobře. Podívá se k jednomu stolu a podívá se na Marcela.* Dej mi chvíli. *A potom jde k tomu stolu, oni zaplatí, takže je zkasíruje a vezme špinavé nádobí. Odnese to a odloží, umyje si to, až bude mít toho víc. Vrátí se nazpět k Marcelovi.* No, pokud budeš chtít jít za ní vchodem přes bar, tak věř tomu, že tě rozhodně nepustím. *Usměje se na něj zeširoka. Rozhodně to nemyslí zle, sice mluví vážně ale s pobaveným podtónem. Opravdu by ho nepustila tímto vchodem, který je jen pro Sophie a její přátelé. A i když spolu mají nějaké záležitosti, tak bez jejího svolení by ho tama opravdu nepustila. Bude si muset najít jinou cestu k Sophie. Úsměv z tváře ji opravdu nemizí. Marcel ji přijde jako příjemný muž nato, že je upír. Ani ji tak upřímně nepřipadá, ale nezná ho a nemůže to takhle posoudit. I když by opravdu mohla jeho chování a povahu odhadovat.*

Černý pásek v karate? (povytáhne obočí a pobaveně se zasměje) Tak to bych se měl vážně bát, abys mě nevypoklonkovala z baru, až už tě přestanu bavit. (podívá se na ni a stále se usmívá. Když odešla, klidně toho mohl využít k tomu, aby se za Sophie dostal, ale nějak se mu ještě chtělo sedět. Možná, že ještě Sophie provádí kouzlo a nerad by ji vyrušil ze soustředění, protože to by znamenalo další zpoždění.) Ach, tak jistě, vážně si budu muset dávat pozor. Neohrožená barmanka "vyhrožující" upírovi, to jsem už dlouho nezažil. Vlastně nikdy. Takže na tom jistě něco bude, Cami. (znovu ji osloví jejím jménem) Ale abys věděla, já bych si to dokázal i oběhnout a jít zadním vchodem. (mírně se ušklíbne)

Tady jsi totiž na mém území, mohu si to dovolit. *Řekne poněkud pobaveně. Je ráda, že může i s někým žertovat a ještě k tomu s upírem. Dokáže s ní normálně komunikovat a za to je ráda. I když by si pro jistotu taky měla držet od něj určitý odstup vzhledem k tomu, že je člověk. A zrovna včera ji dal Klaus jasně najevo, že lidé nic neznamenají a obzvlášť ne pro upíry. Neměla by na to myslet, akorát by tím zase měla pochmurnou náladu a o to opravdu teď a tady nestojí. Při jeho posledních slovech jen několikrát přikývne, opět nakloní hlavu do strany a sebevědomě se usměje.* Ty vaše upíří schopnosti mě vážně fascinují. No, zřejmě nic nezmohu. *Pokrčí nad tím poraženecky rameny, podívá se na jeho skleničku s bourbonem a pak si vezme sklenici z baru a nalije si do ní čistou vodu. Napije se pořádně a zapře se opět rukama o bar. Vzpomene si na to, jak ji říká Cami a prostě jí zvědavost nedovolí se nezeptat na otázku, kterou má na jazyku.* Jak hodně se bavíš s Kieranem? Říkáš mi Cami, takže odhaduji, že se ti někdy o mě zmínil. A nebo jsi prostě jen dobrý ve zkratkách jmen a říkáš mi tak, jak to nabízím snad každému při představování. Ale nějak vsázím na tu první možnost. *Dívá se mu upřeně do očí a lehce se usmívá. I kdyby z něj třeba měla strach, tak stejně je v práci a za barem prostě musí být příjemná, pokud se nedostane do situace, která vyžaduje jiné chování, což se naštěstí moc nestává.*

Samozřejmě, pracuješ tu, tvoje území. (zasměje se pobaveně, netušil, že je Cami tak volnomyšlenkářská a že si dokáže z nadpřirozena takhle utahovat. I když vlastně nepochyboval o tom, že by si mohli rozumět. S Kieranem si rozuměl vždycky. Vlastně tak nějak měli často stejné nebo podobné názory. A Kieran byl rozumný člověk, takže se s ním dalo dobře jednat.) Ano, vlastně by se tak nějak dalo říct, že já a otec Key jsme přátelé. (podívá se na Cami... Kierana opravdu považoval za člověka jemu blízkému) A k tomu oslovení. (zamyslí se trochu) Možná jsem to od Kierana párkrát slyšel, ale jak už sis všimla, já opravdu rád zkracuji, takže bych řekl, že je to tak napůl. (usměje se a upije)

*Trochu zvážní, když řekne, že je přítel s jejím strýcem. Myslela si, že spíš Kieran je samotář, který si nijak přátelé nedělá a věnuje se jenom kostelu a věcem okolo něj. No, vlastně ještě nadpřirozenu, ale to se dozvěděla teprve před pás měsíci. Trochu pozvedne obě obočí a dívá se na něj.* Přátelé? Vážně? To mě dost překvapuje, nevěděla jsem, že si Kieran dělá přátelé a navíc mezi...vámi. *Přešlápne z jedné nohy na druhou a nadechne se zhluboka. Pohledem pak přejede celou místnost, nakonec zakotví opět na něm a trochu se pousměje.* Takže se o mě Kieran zmínil. *Jen mírně přikývne hlavou nahoru a dolů a znovu uchopí svou sklenici a napije se. Oblízne si potom rty a odloží sklenici trochu dál od sebe.* Slyšela jsem, že jsi něco jako král města. Ne, že bych o tobě toho věděla mnoho, jen jsem z Kierana pár věcí vytáhla, když jsem se dozvěděla o tom všem. *Možná je to trochu položené i jako otázka, no opět je docela hodně zvědavá. Opět sjede pohledem k jeho skleničce.* Budeš chtít ještě trochu dolít a nebo už půjdeš hledat Sophie?

No, řekněme, že jsme docela dost v kontaktu. (podívá se na ni a zase si začne hrát se skleničkou) Dost si pomáháme navzájem a vycházíme si vstříc. Tedy do té doby, co jsem tomu tady velel. (ušklíbne se pro sebe. Stále ho žralo to, že si sem Klaus jen tak nakráčel a měl všechno. On to město vybudoval zpět, on to město vedl a on si přišel a sebral mu to) Král (vydechne) Tak to už, obávám se, neplatí (upře na ni pohled) Tohle město už moje není. Ale když bylo, já a tvůj strýc jsme spolu celkem úzce spolupracovali. (vysvětlí jí) Můžeš mi dolít (natáhne ruku se skleničkou k ní) Sophie přijde, až bude hotová se vším, co potřebuje, jsem si jistý (uklidnil se nakonec kolem situace se Sophie. Nervozita mu nepomůže rozhodně)

*Poslouchá ho velmi pozorně a potom nakrčí obočí, když řekne, že už to neplatí. Tak tohle ji rozhodně zajímá. Když ji oznámí, že si ještě nechá nalít, tak jde pro láhev s bourbonem a dolije mu to od oka. Moc tohle nedělá, ale už to má v oku za nějakou tu dobu, takže si myslí, že nebude dávat nad míru. A kdyby ano, tak má celkem slušné dýška, takže se to tím vykompenzuje. Položí zase před něj skleničku a pousměje se.* Netušila jsem, že jste si až tak blízcí. *Založí si ruce na hrudi. Tohle ji docela překvapuje, ale je ráda, že Kieran si s někým tak rozumí. I když zase je to na druhou stranu upír, no určitě až se s ním znovu uvidí, tak se ho na to zeptá. I když ona by mu rozhodně neměla co vyčítat, už zná nejméně čtyři upíry se kterými vedla konverzaci a někdy ne jednou a potom vlastně dvě čarodějky. No, je zvědavá na to, kdo jí ještě přistane do cesty.* Co se stalo, že už ti to město nepatří? Nevypadá to dle tvého tónu hlasu, že by ses ho vzdal dobrovolně. *Zeptá se poněkud zvědavým tónem. Přinejhorším prostě odmítne ji cokoliv říct, naštěstí má tady Kierana, který ji nemá lhát, takže očekává, že když se na cokoliv zeptá, tak se to stejně dozví. No, alespoň tomu věří. A to slíbila, že do ničeho nebude strkat nos. Vlastně ani nestrká, jen se prostě zajímá.*

(Pomalu sejde dolů do kuchyně a z kuchyně dojde do baru. Moc se po baru nerozhlíží a zamíří rovnou za bar, potřebovala říct Johnovi, že dnes bude pryč a neví, jak dlouho. Až když je za barem, tak si všimne Cami a Marcela. Zastaví se v půlce kroku a podívá se na Cami trochu nechápavě.) Ty už jsi v práci? (Povytáhne obočí. Při tom všem okolo úplně zapomněla, že si psali a Cami jí oznámila, že se vrací do práce. Pak stočí pohled na Marcela. Do teď nebyla tolik nervózní, ale teď jak ho vidí, už byla. Věděla, že se tomu už nevyhne, což jí docela děsilo, ale na druhou stranu si říkala, že to bude mít konečně za sebou.) Akorát jsem ti chtěla dát vědět, ale nemusím. Což znamená žádný čas navíc. (Druhou větu řekne už tišeji než tu první. Vezme si flašku whiskey a nalije si do sklenky. Zvedne sklenku k ústům, ale na poslední chvíli si to rozmyslí a obsah sklenky vylije do dřezu. Už žádné pití, aby nebyla nervózní. Musí se tomu postavit čelem, jak jí řekla Genevieve.)

(Cami je hodně zvědavá. Je docela možné, že se o všem nadpřirozeném nedozvěděla tak dávno a že jí Kieran asi ještě nestačil říct úplně všechno. Ví, že se Kieran několikrát zmiňoval, že Cami do ničeho zatahovat nechce. Buď se Cami nějak dopídila, že existuje nadpřirozeno a Kieran musel s pravdou ven, nebo změnil názor, což si nemyslí.) Ano, to ano. Zní to trochu zvláštně. Kněz a upír. (zasměje se pobaveně... už už jí chce začít něco říkat na její otázku, ale do toho přijde Sophie. Podívá se na ni) Sophie, to jsem rád, že jsi konečně přišla, už jsem myslel, že tu vysedím důlek. Takže můžeme? (podívá se na ni tázavě)

*Poslouchá Marcela, ale potom ji taky vyruší Sophiin hlas. Podívá se na ni a trochu se zarazí, když se ji zeptá, jestli je už v práci. Vykulí trochu oči a stále je na ni vidět výraz obrovského překvapení. Potom se ale usměje, aby nedala najevo, že je z toho trochu rozhozená, ale zřejmě toho má hodně a prostě si nepamatuje pro ni takovou nepodstatnou věc.* Ano, dnes jsem začala s první směnou. Psaly jsme si o tom, pamatuješ? Už jsem potřebovala nastoupit, doufám, že to není problém. S Johnem jsem se domluvila, že za něj vezmu dnešní směnu a pár dalších. *Řekne jejím směrem a pak se jen otočí na Marcela a usměje se přívětivě. Nemyslí si, že by bylo vhodné dál pokračovat v tématu vzhledem k tomu, že tady přišel za Sophie a ne si jen tak povídat s barmankou.* Myslím, že naše debata je u konce. Měj se hezky, Marceli. Jo a...*Vezme lísteček a během okamžiku mu spočítá útratu, kterou mu následně oznámí.*...přesně tolik mi dlužíš. *Obdaruje ho znovu úsměvem a potom se podívá na Sophie. Ani se ji nebude ptát, zda se cítí dobře protože na to ani trochu nevypadá. Raději bude v tomhle pro tuto chvíli mlčet. A taky spolkne poznámku, že toho pití, co Sophie vylila je opravdu škoda. Koneckonců je to její bar a její zboží.*

(Odloží sklenku do dřezu a jen nepatrně kývne na Marcela.) Jo jasně můžeme. Jdeš sám nebo sis vzal sebou ještě někoho? (Rozhlédne se po baru, ale nikoho dalšího od Marcela nevidí. Vlastně se ani nemusela dívat, stačilo jí, že jedinýho upíra, kterýho cítila byl Marcel. Nemá z toho dvakrát nejlepší pocit. Oni dva proti těm dvěma? Kdo ví, jak to dopadne. Radši si to dopředu nechtěla ani představovat. Podívá se na Cami už dost chápavě. Lehce se pousměje) Jasně. Zapomněla jsem na to úplně. Mam toho poslední dobou moc. Jen, aby jsi věděla nějaké změny tady v baru. Máme nového barmana, Trevora a Jack už pracuje jen 2x do týdne, narodil se mu syn. (Usměje se při zmínce o Jackovo synovi. Už dávno se za nima chtěla stavit, ale pořád to nevycházelo.) A měli jsme ještě jednu novou barmanku, ale utekla odsud. (Pokrčí rameny. Bude se muset za kate zastavit někdy a promluvit si s ní, pokud tedy neutekla zpátky do Anglie, což se jí zdálo nepravděpodobné. Obejde bar a postaví se kousek od Marcela a čeká.)

Taky se měj, Cami, jistě se ještě někdy zase zastavím (pousměje se a trochu se podmračí, když chce, aby počkal. Pak se lae tiše zasměje, když před něj položí účet) No jasně. (vytáhne peníze a zaplatí Cami i s hodně tučným dýškem.) Tak zatím. (podívá se na Sophie) Pár mých čeká venku. Takže se nemusíš bát, že bychom šli jen sami dva. (kývne, zvedne se a odejde se Sophie ven) Takže, kde jsou?

*Už ani nestihne nic říct ani jednomu z nich. Usměje se šťastně nad tím, když ji Sophie oznámí tu radostnou novinu. Pak ji vyprovodí pohledem z baru a to stejné udělá i u Marcela. Vezme si peníze, které nechal na baru a znovu se usměje. Tak tohle dýško stojí opravdu za to. Nakonec si vytáhne z kabelky mobil a hned píše Jackovi děkovnou sms k narození dítěte. Ještě chvíli tak přemýšlí nad tím, co se tak děje, že Sophie a Marcel jdou pryč. Slyšela od Kierana to, čeho se Sophie dopustila a jen doufá, že nemá v plánu něco podobného a Marcel by ji v tom nějak pomáhal. Na to nechce ani pomyslet, nebude dělat předsudky. Jen zavrtí hlavou a potom už se věnuje jen svojí práci, kterou dělá ráda.*

Nebojím se. (Podívá se na něj vážně a poté s nim vyjde ven z baru. Opravdu se nebála, ale měla z toho všeho smíšené pocity. Má divný pocit. Pocit, že dnes někdo jistě umře. O Marcelovo upíry si nedělala starosti, ty jí neleželi na srdci, ale ví jaké to je, když je zabit někdo z její komunity a na Marcela to má jistě stejné účinky. Oba dva měli zodpovědnost za své lidi a měli na starost i jejich ochranu a když je pak někdo zabit, má to dopad i na ně. Ale Marcel jistě ví do čeho jde a musí počítat i s nějakými ztrátami, takže radši nic neříká. Stačí, že je nervózní ona, nemusí být ještě on.) Alistair street (Oznámí mu ulici, kde Monique a Abigail jsou a poté tam zamíří.)

(Venku trochu dál od baru na něj čeká Thierry, Diego a pár dalších upírů. Kývne na ně, ať se drží za nimi. Vykročí, ale drží si uctivou vzdálenost. Klidně by tam mohl někdo z nich zemřít. A jakmile někdo z jeho lidí zemře, bude mu jedno, že mu Sophie řekla, že chce, aby ty dvě žily. Prostě je zabije bez váhání.) Alistair street . Dobře. (kývne a vydá se se Sophie na Alistair street)

(Do baru dorazí už celkem pozdě, ale furt ještě v otevírací době. Rozhodně se nechystá, že by si stoupla za bar a obsluhovala. Dnešek byl jedna velká katastrofa a furt na to musí myslet. Měla by si zítra promluvit s Genevieve. Ani nechce myslet na to, jak Genevieve je. Určitě hrozně. Sedne si na barovou židli a řekne Johnovi, aby jí nalil whiskey. Sice se už nechtěla utápět v alkoholu, ale teď ti prostě potřebuje. Sundá si boty a dohodí je pod sebe. Nejradši by si sundala i šaty, ale nahoru do bytu se jí teď nechce.)

*Původně se tady dnes nechtěla stavit, chtěla se tu zastavit až zítra, ale jedna známá ji vytáhla na jedno místo poblíž a cestou zpátky šly kolem baru. Chvíli zvažovala, jestli to má dneska zkusit nebo ne, ale nakonec se rozhodla pro ano. Do baru vešla sama, známá šla domů, a ona se rozhlédla. Dnes měla štěstí, Sophie tu byla. Zamířila rovnou za ní a cestou zvažovala, jak by měla začít. Ahoj, v tomhle baru se mě pokoušeli zabít, ale já tu chci stejně pracovat, protože jsem sebevrah?* Ahoj. *Pozdravila ji, když k ní dorazila a zastavila se vedle ní.* Jak často tady bývají takové útoky jako posledně na té párty?

(Otočí hlavu na Kate, když zaslechne její hlas a povytáhne obočí. Už jí tady rozhodně nečekala. Myslela si, že odešla pracovat někam jinam a tomuhle baru se bude vyhýbat obloukem) Ahoj, vrátila ses. (Zamyslí se nad její otázkou a skousne si dolní ret.) Podle nálady ostatních. Ale tohle bylo ještě malé. (I když ona vlastně neví, co se tady stalo pak, ale nikde nebylo nic rozbitého a nikdo další nebyl mrtvý, takže se pak asi nic hrozného nestalo.)Říkala jsem, že tohle je magické místo.

Tak to by mě vážně zajímalo, jak to vypadá, když je to velké. Anebo to as inechci vědět, protože to bych vážně skončila mrtvá. *Zavrtěním hlavou tyhle úvahy zahnala.* Nedává se zaměstnancům nějaká přirážka za práci v nebezpečném prostředí? *Pozvedla obočí.* Jo, magický rozhodně. I když spíš tu jsou magický, nebezpeční šílenci, tím místem to až tak nebude. *Pokrčila rameny.* Takže když jsem tu předtím byla na zkoušku, tak znamená přežití, že jsem zkouškou prošla?

Jo radši to nechtěj vědět. (Kývne hlavou. Napije se své whiskey a trochu pobaveně se na ní podívá.) Ne. Navíc každý bar je nebezpečný. Já si akorát chráním své zaměstnance. (Když to tak vezme, tak vlastně jen Johna a Jacka. Jen oni jsou pod ochranou kouzla v případě smrti. Jo tohle by asi měla napravit a obzvlášť teď, když je tu Benjamin.) Hele všichni šílenci nejsme jo. Jestli tu pořád chceš pracovat, tak to místo máš. Jen pokud budeš chybět několik dní, dej vědět. A je mi jedno jaký důvod budeš mít, nehraji si tady na nemocenské od lékaře. (Musí uznat, že ta holka má odvahu. I přes to, co tady viděla, tu práci pořád chce. A to ani neví všechno.) Takže už jsi přišla na to, kdo jsi?