Rousseaus Bar

Nazdar. (rozloučil se s Kate, vzal bankovku, dal ji do kasy a uklidil po Kate skleničku a lahev. Pak upřel zrak ke kuchyňským dveřím, hodil utěrku na bar a vešel do dveří a pak zamířil nahoru k Sophiinu bytu. Potřeboval vědět, co se stalo, co se děje. Jen doufá, že Sophie nebude čekat něco víc, takhle mu to naprosto vyhovuje, že ti dva jsou teď od sebe, dalo by se říct. Zaklepal a čekal, až ho vyzve.)

(Ráno přišel do baru ještě před otevíračkou, aby mohl všechno připravit. Dneska tam byl zatím sám, možná potom přijde ta nová, Kate. Ale ráno nikdy nechodí moc lidí, takže to sám zvládá. Když otevře bar, vrátí se za bar a posadí se na svou stoličku. V rádiu naladí nějakou poslouchatelnou stanici a čeká na první zákazníky.)

(Točil se na stoličce, protože neměl co dělat. Přišlo zatím jen pár lidí, kteří po snídani a kávě ihned zase odešli a teď je bar zas prázdný. Ale dveře se zase otevřely a do nich vešla Alisea. Přestal se točit na židli a chvíli zíral, než si uvědomil, že to může být docela dost nevhodné, tak zírat přestal. Když ho oslovila, podíval se na ni a mírně se usmál.) Jistě, hned to bude. (Vzal jídelní lístek a podal jí ho. Očima mírně sklouzl k jejímu břichu. Už to bylo lehce vidět, ale ne moc. Vzpomene si na to, jaké to bylo, když mu oznámila, že s ním čeká dítě, a pak... zažene ty děsivé myšlenky. Vlastně je docela rád, že ji vidí, ale nesmí dát nic najevo. Možná, že až bude v jiném těle, tak se jí přizná k tomu, kdo je, ale ne teď. Otočí se k ní zády, zatím ,co si vybírá a nalije jí ten ledový čaj, který jí posléze donese.) Prosím. Už jste si vybrala? (podívá se na ni tázavě)

*Rozhodne se navštívit Rousseaus Bar, neví, koho tam potká, ale předpokládá, že by tam mohl narazit na Sophie, se kterou chce po včerejšku dát řeč. Zajímá ho, co mu k té "oslavě" poví. Auto nechá stát kousek od baru a zamíří k němu. Vejde dovnitř a hned ode dveří si všimne u barového pultu jedné ze svých sester. Včera jí ještě, ani nestačil poděkovat, a tak dnešek bere jako vhodnou příležitost. Zamíří proto docela tiše směrem k ní.* Přeji hezký den. *Kývne na barmana za pultem a po té se vyhoupne na židli vedle Alisey.* Zdravím, sestřičko. *Pozdraví ji a zkoumavě si ji prohlédne. Už večer se mu na ni něco nezdálo, ale neměl čas ani moc příležitosti to zjistit.* Jak se ti daří? *Zeptá se.*

(Přijal její objednávku a zašel do kuchyně. Když tu nejsou lidi, má na starosti i kuchyni. Řecký salát. Jo, to by mohl zvládnout. Pustí se do dělání jídla, aby to Alisea měla co nejdřív. A hlavně se díky tomu, že teď není na očích, může uklidnit. Nevěřil, že by s ním pohled na Aliseu tak zamával. Možná, že kdyby nebyla těhotná, bylo by to lepší.)

(Sejde dolů do kuchyně a podívá se na Johna, který podle všeho připravuje pro někoho jídlo.) Dobré ráno (I když rozhodně tohle nebylo moc dobré ráno. Ani se nepamatuje, které ráno bylo dobré a bez obav. Přes kuchyň přejde do baru. Hned si všimne Elijaha a Alisey a neunikne jí ten její úsměv.) Těhotný zázrak. (Zamumlá si pro sebe a protočí oči. Zamíří za bar a začne si dělat kafe, do které přidá trochu meduňky. Otočí se i s hrnkem kávy a podívá se na Elijaha.) Zdravím Elijaha. Koukám, že po včerejšku jsi v pořádku, nebyla jsem si tolik jistá jestli ti Margaret a Julie pomohly. (Zvedne hrnek k ústům a napije se.)

*Stále zkoumavým pohledem, si prohlíží Aliseu. Přijde mu i teď na první pohled jiná. Jako by zářila. Stále ho nenepadá důvod, i když možná, že začne mít jisté tušení.* I její odpověď tomu nasvědčuje. *Jeho letmý úsměv, na chvíli zmizí, když se zmíní o včerejšku.* Zdá se, že v tomhle městě nemůže být dlouho klid a mír. *Poznamená věcně, ale v podtónu je slyšet jisté znechucení.* Jsem rád, že si tomu mohla uniknout. *Znovu se mu na tváři objeví slabý potěšený úsměv. Natáhne k ní ruku a lehce stiskne její předloktí.* A nestihl jsem ti ani poděkovat za Hayley. *Pokračuje dál, ale už vážně.* Nedovedu si představit, jak by to dopadlo... *Na moment se zarazí a jeho obličej se pokryje nevýslovnou úzkostí, jen když o tom mluví.* Dovedu, ale nechci na to ani pomyslet... byla by mrtvá. *Dokončí to. Ví, že by ji odtamtud určitě nedokázal dostat včas, aby ji zachránil. Nechce se tím ovšem nyní zaobírat.* Nic nového se nestalo, alespoň o ničem nevím. *Odpoví. Chvilku je ticho a tak zaslechne od Alisey dvě tlukoucí srdce. Znovu na ni koukne a konečně mu dojde, proč tak září.* Gratuluji, maminko. *Více se k ní nakloní a poznamená tišším hlasem, jen tak mimochodem, ale samozřejmě je rád, že se Alisee podařilo splnit její přání. Pak jej rozptýlí příchod Sophie. Upře na ni svůj pohled a je stejně zkoumavý, jako před tím u sestry. Než stihne promluvit, Sophie ho předběhne a tak si ji poslechne a při tom se mu vyjasní, proč se mu nakonec povedlo Hayley odtamtud dostat.* Ahoj, Sophie. *Odpoví prvně na pozdav.* Vypadá to, že za to můžu poděkovat tobě. *Poznamená. Je mu jasné, že by ho jinak čarodějky rozhodně neochránily.* Zdá se, že takový průběh "oslav" jste s Genevieve neplánovaly. *Pokračuje hned dál.* Také se mi nezdálo, že by Monique a Abigail byly zbaveny své moci. *Povídá dál a pozoruje Sophii pozorně. Nechce věřit, že by to byla její práce. Včera se mu její slova zdála pravdivá, když mu řekla o těch dvou a zbavení jejich moci. Přesto si chce udělat jasno.*

(Krátce se podívá na Aliseu. V přítomnosti těhotných žen se vždy cítila divně. A za to mohl její dar, který jí to neustále připomínal. Radši zas uhne pohledem na Elijaha a ten pocit jí zas opustí. Lehce vydechne. tohle je vážně otravný. Pozvedne jeden koutek úst v náznaku úsměvu) Tak trochu. Já jsem ty dvě jen popostrčila. Dříve nebo později by ti pomohly, když ostatní nakonec začali pomáhat ostatním. (Napije se opět kávy a na malý moment jí zaplaví pocit tepla.) Kdo by takový průběh očekával? (Povytáhne obočí. No vlastně tři osoby takový průběh nejspíše očekávali. Těmi třemi osobami byli Monique, Abigail a Benjamin.) Taky, že své moci nikdy zbaveny nebyli. (Opravdu nikdy neřekla, že by ty dvě zbavila moci. Možná to jen Elijaha špatně pochopil. Ne každý vidí rozdíl ve spoutání moci a v její zbavení.) Jejich moc jsem jen spoutala, což znamená, že byly schopné provádět jen základní kouzla. (Snad si nemyslí, že včerejší masakr hodí na ní. To už by bylo vážně moc. A ona by se asi přestala ovládat. Elijah byl sice férový, ale stejně ho tak dobře neznala. Ale opravdu jí přestává bavit, jak si všichni myslí, že čarodějky jsou všechny stejné. Neví o ní naprosto nic a i kdyby věděli, tak by nic z toho nemohli pochopit.)

*Pozoruje ji a čeká nějakou odpověď. Když se dočká, jen se mu potvrdí, co si myslel. Krátce přikývne, že to bere na vědomí.* Snad ano. *Poznamená vážně. Je vidět v jeho výrazu opět soustředěnost snaha udělat si v tom jasno. Nechce věřit, že by zatím byla Sophie a její čarodějky. Ačkoliv se celý svátek dá chápat jako jedna velká past aby se zbavili ostatních včetně Hayley a dítěte. Mezitím si ji opět poslechne a kouká na ni.* Víš můžou se najít takoví, kteří v tom budou vidět snahu čarodějek zbavit se jich. Padlo tam hodně upírů i vlkodlaků. *Poznamená.* Potřebuji slyšet, že to tak není, Sophie. *Požádá ji.* Abych ti mohl dále věřit. *Dodá. Zdá se, že mu na její odpovědi dost záleží.*

(Povytáhne vysoko obočí. Jasně, že si myslel, že je zatím ona. Nikdy by nečekala, že upíři můžou tolik obviňovat ostatní, zatímco sami dělali hrozné věci. Chvíli se na něj jen dívá, ale poté se tiše a krátce zasměje.) Tohle je vážně neuvěřitelné. (Zavrtí hlavou. Tohle je, jak nějaký pitomý sen, ve kterém se ona ocitá jako největší padouch v New Orleans, zatímco vrazi jsou bráni jako oběti.) Nemusím nikomu dokazovat, že moji lidé zatím nejsou. (Kousne se do rtu a na delší dobu se odmlčí. Tohle je absurdní. Vážně má dokazovat svou nevinnu?) Proč bych něco takového dělala? Nevíš? A zrovna v den svátku Požehnání? (Pro čarodějky byli tyto svátky skoro až posvátné. Ctili tradice oslav a ona přes všechno špatné, je ctila také.) Proč bych pokynula těm dvěma, aby ti pomohly? Proč bych sama pomáhala Marcelovi? Proč by moji lidé zachraňovali zbylé vlkodlaky a upíry, kteří tam zůstali, kdybych to všechno plánovala? Abych z toho já a moji lidé vyšli jako hrdinové? A proč bych proboha nechala svojí nejlepší přítelkyni, která je pro mě jako má sestra, tyranizovat? (Řekne dotčeným hlasem a nevěřícně se na něj podívá.) Nejsem vrah. A přes to vše, co se o čarodějkách říká, nejsem typ, který nenávidí upíry. A nikdy jsem neusilovala o jejich smrt. A jestli chceš potvrzení o tom, že jsem spoutala moc těch dvou, tak se zeptej Marcela a jeho upírů. Byli se mnou. (Za to, že Benjamin to kouzlo zrušil už nemohla. Nevěděla o něm.)

*Nepřišel sem, aby Sophie vytočil, chtěl, jen slyšet jednoduchou odpověď, na které by si potvrdil, že říká pravdu, a že on si to myslí dobře. Když, ale spustí, tak ji nechá a docela klidně ji poslouchá. Ať už Sophie říká a obhajuje se čímkoliv, vždy ho napadne, že by se to dalo vysvětlit právě opačně. Netuší, proč to i jeho napadá a stále nabourává jeho myšlenky, protože tomu odmítá věřit. Když nad tím přemýšlí, soustředěně se zamračí, jako by mu někdo otravoval myšlení... ví, že je to nejspíše následek ze včerejška. Jeho podezřívavost a nedůvěra v okolí vzrostla. Očekával, že při nejbližší schůzi, kde by Sophie splnila svou část ultimáta by se konečně rozhostil klid. I s tím šel na tu oslavu a dal jí svůj dárek a vzal s sebou i Hayley. Kdyby měl nějaké podezření, neudělal by to. Stal se pravý opak. Město, jak se zdá je opět ve válce. Tentokrát jak to vypadá mají všichni stejného nepřítele. Může je to sjednotit a nebo toho může Benjamin využít ve svůj prospěch a rozeštvat je ještě více, jen aby dosáhl toho, co chce. Nic ho nepřesvědčí o tom, že je to Halyeyino a Klausovo dítě. Přemýšlí nad tím vším, zatím, co se Sophie rozčiluje a dává mů svou odpověď. Když konečně skončí a on se dostane ke slovu, pomalu promluví.* Nechtěl jsem se tě dotknout, ani nic jiného, Sophie. *Klidně možná trochu unaveně na ni kouká stejná únava, jako by zaznívala v jeho podtónu.* Kdybych si něco takového myslel, nebyl bych tady. *Pokračuje dále.* Doufal jsem, že tady bude konečně klid a Hayley donosí a porodí bez toho, aniž by ji i dítě někdo ohrožoval. Proč bych ji bral na tu oslavu, dával ti dárek, kdybych měl nějaké podezření? Byl jsem příliš naivní, když jsem v něco takového doufal. V tomhle městě to zkrátka nejde.*Promlouvá k ní podobným způsobem, jako ona k němu, jen klidně a docela tiše, neboť nepotřebuje, aby jeho slova kromě ní a jeho sestry někdo další slyšel. Postupně se, ale dostává k tomu co chce.* Prostě jsem to chtěl od tebe slyšet. *Uzavře tuhle část.* Můj bratr půjde přes mrtvoly, doslova, pokud bude přesvědčený, že to pomůže ochránit dítě a Hayley. Nerad bych, aby to odnesl někdo nevinný. *Je mu jasné, že Sophie to nepřekvapí, ale nemůže na to nepoukázat. Napadne ho, kam Klaus vlastně šel.* Musíme, Benjamina, co nejdříve zastavit. Než získá ještě větší moc a podporu. Má jistě svůj plán. Měli bychom spolupracovat, abychom ho hezky rychle poslali tam odkud se sem vrátil. *Pokračuje dále.* Proto jsem přišel. Ujistit se, že ho chceš vidět opět mrtvého, stejně jako já. *Poznamená a zadívá se jí významně do očí.* Měli bychom se, co nejdříve nějak všichni dohodnout, co proti němu podnikneme. *Udělá přestávku. Jeho samotného nic konkrétního zatím nenapadá, ale jeho myšlenky se neustále točí kolem toho.*

*Když Elijah začal mluvit o tom, co udělala pro Hayley, tak jen pokrčila rameny.* To byla samozřejmost. Sice jsem jí jednou unesla, ale mám svoje zásady ohledně nenarozených dětí. Už tenkrát jsem měla v plánu postarat se o to, aby se to dítě v pořádku narodilo. *Na tváři se jí pak znovu objevil úsměv, když jí pogratuloval k mateřství.* Děkuju. Vypadá to, že v naší rodině budou brzo dvě malý děti. Aspoň si budou moc spolu hrát. *Její pohled pak padl na Sophie, když se tam objevila a spolu s Elijahem se začali bavit o událostech včerejšího dne. Většinu času přitom jenom popíjela svůj a jenom je poslouchala.* Vzhledem k tomu, že to byli čarodějky, které spoustě z nich zachránili život, asi tolik obvinování nenastane. Spíš obavy z toho, co přijde jako další.

(Po tom svém rozhořčeném a ne moc klidném výlevu, se zhluboka nadechne a vydechne. Nebyla zrovna ve své kůži, ale kdo by se jí divil? Monique se jí před necelýma dvěma měsíci pokusila zabít, ona sama se pokusila někoho zabít, teď tady byl Benjamin, který společně s těmi dvěma vyvolal včera na oslavě chaos, ublížil a nejspíš i nadále bude ubližovat její kamarádce, nejspíš taky bude chtít převzít coven, rozhodně bude chtít zabít Klausovo a Hayley dítě a co dalšího? Kdo další bude jeho obětí? Pomalu dopije kafe.) To jsme byli dva naivní blázni. (Zamumlá spíš pro sebe, než pro něj.) Tvůj bratr by měl přestat být paranoidní vůči každé osobě, která se kolem něj jenom mihne. Jestli zabije nevinné lidi, tak bude stejný jako Benjamin. (Ona sama Benjamina neznala, ale včera zabil nevinné a to jen kvůli efektu nebo snad aby předvedl, že proti nim nemají šanci. Kdyby tak měla dar, při kterém by mohla nahlídnout do mysli někoho jiného. Jo to by byl dobrý dar a ne nějaký, že pozná těhotnou ženu jen pohledem, když se soustředí, tak zjistí dokonce i pohlaví, měsíc a otce. Zavrtí hlavou, aby tyhle nesmyslné myšlenky, kterými se jen rozptyluje, zahnala.) Nad tím už jsem také přemýšlela. S mým covenem, Marcelovými upíry, vaší rodinou a Genevieve by jsme ho mohli zastavit snadno. Ale ani tak to určitě nebude snadné. Benjamin je silný, ovládá voodoo a vlastně ani nevim, co všechno. A společně s Monique a Abigail, které mají na své straně předky, to nebude procházka růžovým sadem. Chce to plán. A chce to spolupráci, všech. (Koukne na něj vážně. Nemyslí si, že by Elijah nespolupracoval, spíš Klaus bude tím problémem. Otočí pohled na Aliseu. Trochu jí překvapí, že nevyslovila nějakou poznámku proti ní nebo jejímu covenu. Povytáhne obočí a prohlédne si jí. Přimhouří oči, jak si jí tak prohlíží.) Jak je možné, že jsi ve čtvrtém měsíci, když jsi člověk teprve necelé dva měsíce? (No tohle je docela mimo rozhovor, ale vážně jí to zajímalo. Jak tohle může být sakra možné?) Můžeme jen hádat, co přijde jako další.

*Přemýšlí, jak dlouho se zde ještě zdrží, ale nemá jasnou představu. Mezitím promluví Alisea a tak se zaměří na ni. Slabě se pousměje. K minulosti se už nevrací, nechce. Je v ní z jeho pohledu, jen málo dobrého. Mnohonásobně přesahuje to zlé.* To doufám. *Přeje si. Ještě před časem by ho nenapadlo, že se jejich rodina bude moct takovým způsobem rozrůst. Je to pro něj úžasná představa, ale nyní je zastíněná obavou o Hayley a Klausovo dítě a tím, co přinese budoucnost za přítomnosti Benjamina ve městě.* Hlavně buď opatrná. Dávej na vás dva dobrý pozor. *Nabádá ji. Koukne zase na Sophie, když se zmiňuje o Klausovi a jeho paranoie.* Již jsi měla možnost poznat mého bratra jeho způsob řešení problémů. *Poznamená věcně.* Udělá to, pro co se rozhodne, když mu to připadne správné. *Odvětí.* Já se můžu, jen snažit, aby to bylo přijatelné i pro okolí, někdy to, ale jde těžko. Nyní je v ohrožení jeho dítě. Bude ochotný udělat cokoliv, aby ho ochránil. Nezáleží mu na tom, kolik nevinných při tom zabije. *Ví, že v tom se jeho bratr, jen tak nezmění.* Čím dříve se nějak dohodneme, tím lépe. Měli bychom se, co nejdříve sejít a něco vymyslet. *Navrhne. Pak se znepokojeně zamračí, když slyší Benjaminovy výhody. Je přesvědčený, že to bude hodně náročné, porazit ho. Udělá přestávku. Během toho přemýšlí, že by měli dát vědět i otci Kieranovi, ale zatím si to nechává pro sebe. Mezitím ho překvapí, co slyší od Sophie. Pohlédne z ní na Aliseu a to překvapení je více, než patrné.*

(Když konečně splácá ten salát dohromady a hezky ho naaranžuje na talíř, tak otevře dveře od kuchyně a vyjde zpět do baru. Zrovna zaslechl, jak Sophie říká, že je Alisea ve 4. měsíci, ale člověkem je kratší dobu. Cože? Jak je to možné? Co se to tu tady děje? Znal by řešení, ale tohle si teď tak nějak nehodlal připouštět, raději dá ten talíř před Aliseu) Dobrou chuť. (popřeje jí, ale to už se otáčí a jde zase zpět k baru, aby nemohli poznat jeho rozladění)

Právě jsi to vystihl. To co připadá správné jemu. Jenže jeho vnímání světa nemá snad nikdo. Tím, že by šel teď proti každému, ve kterém uvidí hrozbu, si udělá nepřátele. Tím by ti lidé opravdu mohli jít proti němu a přidali by se k Benjaminovi, aby si zajistili ochranu. Nikdo nechce skončit mrtvý a mnohé lidi by pro svou ochranu udělali všechno. Jediným nepřítelem tady je Benjamin a předci. (Uvědomí si, že mezi nepřátele nezahrnula Monique a Abigail. Ano jsou taky nepřátele, ale jsou ovládáni předky. Možná se jednoho dne vzpamatují stejně jako ona a konečně si uvědomí, že předci jsou podlí a baží jen pomoci. Ten plamínek naděje Sophie pořád má, ale je hodně slabý. Nemůže z hlavy dostat obraz Monique, než se jí do hlavy dostali předci a úplně rozhodili celou její povahu. Monique byla milá a hodná dívka a na to nikdy nezapomene. Přála by si, kdyby takovou zůstala pořád. Za všechno můžou jen předci. Zničili celou její rodinu. Její sestra je bůh ví kde, její neteř se obrátila proti ní, její rodiče byli předkům věrní a kvůli nim ona musela trpět a nikdy neměla dětství jaké si vždycky přála. Nikdy neměla život, jaký si přála. Při téhle vzpomínce se jí zalesknou v očích slzy. Zamrká, aby je zahnala a zhluboka se nadechne. Konečně začne opět vnímat Elijaha a Aliseu.) Jo to by jsme měli. Všichni kromě lidské frakce. Nechci, aby se otci Kieranovi něco stalo, kdyby se do toho zapletl. (Kieran byl hodný člověk, který chtěl ve městě jen klid a mír, ale byl to jen člověk, který toho proti Benjaminovi nic nezmůže. Zamyslí se nad tím, co řekla Alisea. No hádky určitě neustanou a nikdy si vzájemně nebudou věřit. Pořád v sobě budou vidět nepřátele, ale takový, kteří mají zrovna společného a silného nepřítele. Lehce se usměje, když Alisea začne vykoktávat otázku.) Mám dar. (Řekne jen tyhle dvě slova, jako by to vysvětlovalo vše. Uvědomí si, že by to měla asi trochu upřesnit.) Poznám, že je žena těhotná. Když se chvíli soustředím, tak zjistím i měsíc, ve kterém je. A při doteku dokážu zjistit pohlaví a dokonce i otce dítěte. (Pokrčí rameny) Jak myslíš, že jsem asi zjistila, že Hayley čeká Klausovo dítě? Když to nevěděla ani ona sama?

*Je si moc dobře vědom, čeho dokáže být Klaus schopný.* Doufám, že neudělá nic, čeho by později litoval. *Poznamená. Nechá si pro sebe, že se bude snažit dávat na bratra pozor, aby neudělal nějakou hloupost. Sophii se s tím svěřovat nechce.* Toho může Benjamin dosáhnout i bez mého bratra, když bude chtít. Jsem si jistý, že dokáže být velmi přesvědčivý... *Poznamená věcně, ale doufá, že se toho nedočká.* Předci. *Zamumlá nespokojeně pod nos. Nemůže pochopit, že někdo mimo tento svět dokáže napáchat tolik zla. Zdá se mu, že je Sophie najednou zamyšlená, tak jí nechá "soukromí" a chvilku se věnuje Alisei. Chápe její slova. On sice něco takového nezažil a nejspíš ani nezažije, ale i on se vždycky staral o své sourozence, jak nejlépe dovedl a do budoucna to nehodlá měnit.* Jen nechci, aby udělal něco, čeho by později mohl litovat, právě kvůli dítěti. *Poznamená tiše, jen k Alisei. Když se Sophie znovu ozve a otočí k ní hlavu, zahlédne v jejich očích slzy, které se ovšem snaží zakrýt. Nechá to tak, nepoukazuje na to.* Všechny frakce by měly možnost se vyjádřit a hlavně vědět, co se chystá. Hlavně otec Kieran. *Poznamená po té na Sophienina slova. On sám rozhodně má v plánu Kierana navštívit a dát mu vědět, jen co se něco vymyslí.* Kdy a kde se sejdeme? *Zeptá se neboť by bylo vhodné dle jeho názoru začít plánovat, co nejdříve. Sám přemýšlí nad vhodným termínem. Mezitím poslouchá rozhovor Sophie a Alisey. Moc do toho, ale nezasahuje. Krátce pohlédne na barmana, který přinese jeho sestře salát. Pak stočí pohled znovu na ty dvě.*

Klaus a litovat? (Překvapeně se podívá na Elijaha. Málem vyprskla smíchy, ale nakonec to v sobě udržela a nerozesmála se na celý bar. Klaus že by něčeho litovat? To už jí přijde víc pravděpodobné, že pohádka o popelce je pravdivá. Nějaká čarodějka pomohla nebohé holce, která byla týraná svou macechou a nevlastními sestrami a nakonec potkala prince. No možná to s tím princem nemusí být už taková pravda. Spíš to byl její princ, ale doopravdy to byl jen obyčejný muž. Zarazí své myšlenky. Bože nad čem to tady přemýšlí? Nad pohádkama? Musela se už dočista zbláznit. Chce se tomu všemu začít hlasitě smát, ale to by už opravdu znamenalo, že se zbláznila. Sakra, co to s ní je?) Nevím čeho všeho je Benjamin schopný. A už vůbec nevím, jak moc je přesvědčivý. Ale stal se Starším ve svých 24 letech, což je hodně neobvyklé. Já se sice stala Starší ve svých 23 letech, ale to bylo za naprosto jiné situace. Takže asi jo, je velmi přesvědčivý. (Ani vlastně nějak neví, co se v té době stalo s covenem. Co dělali a do čeho vkládali svou sílu. Moc se nikdy nezajímala o coven v jiných časech. Vždy se spíš zajímala o některé jedince z dřívější doby.) Neříkám, aby o ničem nevěděl. Má právo to vědět a navíc už mnohé určitě ví. Jen nechci, aby se toho nějak aktivně účastnil. Chci, aby byl na defenzivní straně. (Měla otce Kierana ráda a hlavně také nechtěla, aby Cami přišla o dalšího člena rodiny. Už tak stačilo, že Agnes zavinila jeho smrt a jen kvůli jejímu špatnému rozhodnutí. Zamyslí se nad jeho otázkou, kdy a kde.) Chci si nejdříve promluvit s Genevieve v klidu a o samotě. Měla bych také svolat schůzku covenu. Takže, co kdybych ti prostě dala později vědět? Otci Kieranovi pak můžu zavolat, kdy a kam má přijít. A Marcelovi to taky můžu dát vědět. (Nemohla nic plánovat, dokud neuklidní svůj coven a neřekne jim o všem.) Jsi na řadě s odpovědí. (Podívá se na Aliseu.) Jak je to možné? (Ne že by jí nějak zajímal její stav, spíš jí zajímalo, jak je to možné. Tohle se vymykalo všem přírodním zákonům.)

*Opětuje Sophienin pohled. Měl dojem, že se vyjádřil dost jasně. Nechápe proto, proč je tak překvapená.* Myslíš si, že je můj bratr nepostižitelný, že nemá, co ztratit? *Zeptá se jí místo odpovědi. Uvědomuje si, že Klaus je v situaci, opět, podruhé krátce po sobě, kdy mu jde o hodně. Více to, ale nerozebírá. Nechce tady a teď. Buď to Sophie dojde, co tím myslí nebo ne. Nechá to na ni a na jejím důvtipu.* Nejspíše ho nezastaví nic, když je schopen chovat se takhle ke své sestře. *Poznamená suše. Nerozebírá to, ale je jasné, co má na mysli. Při tom se tváří velmi pohoršeně. Ačkoliv s Genevieve moc nevychází, tohle nedokáže pochopit. Poslouchá pak o minulosti Benjamina i Covenu.* Tak by se to mělo zjistit. Třeba nám to pomůže. *Poznamená.* Předpokládám, že Genevieve bude tyhle věci znát. *Pohlédne na Sophie. Je mu jasné, že bude stačit se zeptat. Chce ji vyhledat, co nejdříve.* Chci s ní mluvit, co nejdříve. Kde ji najdu? *Změní krapet téma a ptá se Sophie na Gen. Nikdy se o ni příliš nezajímal, tak mu některé informace unikají, ale rozhodně má v úmyslu to změnit. Poslechne si Sophieniny obavy o otce Kierana. Respektuje ho a váží si ho za to, co pro město dělá, ale nějak se nezamýšlí nad tím, že by potřeboval chránit před tím, co se blíží. Tohle rozhodnutí nechá na něm, ačkoliv mu svůj názor určitě poví.* Tohle bude nejspíše na něm. *Poznamená věcně. Poslouchá po té tomu, co má v plánu Sophie. Zdá se mu to příliš zdlouhavé i pro něj.* Neměla by si moc otálet. Můj bratr rozhodně dlouho čekat nebude. *Připomene jí, jaký Klaus dokáže být. Mírně tak zakryje i tu svou a fakt, že už by tohle rád měl z krku.* Budu čekat. *Přikývne.* Jen doufám, že pokud se něco neočekávaného přihodí, dáš mi vědět, než se pokusíš jednat na vlastní pěst. *Dodá a věnuje jí zpýtavý pohled. Nijak to nekonkretizuje. Rozhovor, který se odehrává mezi Sophie a Aliseou ho přiměje, ještě chvilku setrvat, jinak by pravděpodobně bar již opustil. Doufá, že se konečně něco dozví.*

Klaus dokáže litovat věcí nebo událostí, které postihly někoho jiného, než jeho. Sice se to stává velmi vzácně, ale možné to je*Prohlásila rozhodně a v hlavě se jí vybavila vzpomínka, jak Klausovi ukázala, co všechno jí provedl. Ironií osudu byl, že nyní se ukázalo, že ji vlastně nic neprovedl. Nechala je pak, ať se klidně dohadují o tej schůzi a kdo si promluví s kým. Bylo jí to jedno, ona se pak chce jenom vnutit na tu schůzi frakcí.* Až se ujasní, kdy a kde bude ten sraz frakcí, dejte o tom někdo vědět i mě. *Prohlásila a když se pak Sophie zmínila o těch odpovědí, tak protočila oči. Nepodařilo se jí to zakecat.* Je to takový vedlejší důsledek toho kouzla. *Pokrčila rameny.* Doslova vrací tělo do toho stavu, v jakém bylo před proměnou na upíra.