Rousseaus Bar

Nelíbí se mi to, že se kolem tebe až moc motá, Genevieve. Možná by potřeboval nějakým způsobem usměrnit...? *ušklíbne se a napije se whiskey.* Vážně to tak není? A proč jsi mně teda řekla, ať ti předtím, než k tobě půjdu, zavolám? No? *Začíná mu to do sebe čím dál tím víc zapadat.* Tak tomu nevěřím už vůbec. Klaus že tě chytil za ruku? Zničehonic? To by on neudělal. On ne. *Zavrtí nesouhlasně hlavou. Je si jistý, že tohle by Klaus neudělal. Musela ho za ruku chytit Gen.*

Je to nováček, stejně jako já. Je přirozené, že se spolu bavíme, protože jsme si prošli oba dva tím kolem konkurzů a toho všeho. Ale nebavím se jen s ním. Snažím se tam vycházet se všemi. Chci taky někdy v tomhle kole věčných nadpřirozených událostí zažívat něco normálního a všedního. Jako třeba vyjít si s kolegy z práce na kávu nebo někam do klubu. Chci žít taky trochu normální život! (celou dobu se na něj dívá, vlastně se obhajuje, i když by to dělat rozhodně nemusela, protože nemá proč se obhajovat. Neudělala nic špatného) Opovaž se mu něco udělat. (vztyčí výhružně prst) Protože jsem chtěla, abychom trochu zvolnili. Protože jsem viděla, jak se oba dva začínáme sypat a chtěla jsem, abychom zvolnili a domlouvali se na schůzkách, abychom to možná brali jako další rande, nevím, ale cítila jsem, že to jde až moc rychle. A že nás to ničí. A podívej se teď? Ty mě tu osočuješ z toho, že jsem ti nevěrná dokonce s několika muži, aniž bys měl opravdu nějaký pořádný důkaz, který by mou vinu prokázal. (snaží se mluvit klidně, ale chvějí se jí rty, nemyslela si, že dojde k bodu, kdy jí Kol nebude věřit.) Ano, Klaus mě chytil za ruku. Taky někdy umí strhnout svou masku. Jen to většina nechce vidět. Proč si myslíš, že jsem tak strašně chtěla, abyste si promluvili? Chtěla jsem, abyste byli zase bratři, protože jemu na tobě záleží a vím, že i tobě na něm, jen si to neumíte říct.

*Poslouchá to její obhajování.. Kdyby byl teď v pořádku, naprosto by to chápal. Ale on v pořádku není. V poslední době na všechny, co se motají kolem Gen, žárlí, a je taky hodně moc agresivní. Má sice chvílky, kdy se chová mile a je "normální", ale to se v poslední době stává málokdy.*Já jen chci, aby se kolem tebe přestal motat tenhle chlap, jasný? *slovo 'tenhle' zdůraznil. Když mu Gen řekla, ať se opováží mu něco udělat, ušklíbl se.* A co když už se mu něco přihodilo? *Zatím mu nic neudělal, ale rád by věděl, jak bude Gen reagovat.* Abychom zvolnili? Nemyslím si, že jsme na to šli nějak rychle. Dokonce jsme na to šli zezačátku dost pomalu. *naráží na to, jak dlouho mu trvalo Gen získat. Tak proč by si teď nemohli nahnat čas, který tím ztratili? Má pravdu, žádné pádné důkazy nemá. Má akorát fotky, jak Jackson šel do jejího bytu a potom z něj zase vyšel. Ale jemu to naprosto stačilo.* Aha, tak Klausovi na mně záleží a proto s tebou nejdřív spal. To asi protože si myslel, že nejsi nic pro mě, co? *zasměje se a nechápavě zavrtí hlavou.* Záleží mu na mně tak, že místo toho, aby se mnou ten plán pořádně probral, poslal mě za tebou. Páni, tomu na mně očividně vážně hodně záleží. *řekne ironicky a uznale pokýve hlavou.*

Je to můj kolega, pracuji s ním. (snaží se uklidnit a nedat najevo, jak ji Kol strašně vytáčí) Nemotá se kolem mě. Zkoušíme spolu stejně tak jako zkouším spolu s dalšími členy orchestru. Jednou jsme si vyšli do klubu a to taky s dalšími členy orchestru. (podívá se na něj) A normálně se s ním nevídám, protože prostě nemám čas. Vlastně jsem ráda, že mám vůbec čas chodit na ty zkoušky, že to nějak s tím vším zvládám. Takže ne, on se kolem mě ani nemotá. (Když podotkne, že už se mu třeba něco přihodilo, zamračí se a přistoupí k němu, podívá se mu z blízka do očí.) Přestaň s tím, Kole. Přestaň mě takovýmhle způsobem vydírat. Protože já se nenechám. (povytáhne na důkaz významně obočí. K tomu zvolnění už nic nedodá, stejně by to nemělo cenu.) Ano, představ si, že záleží, i když to před tebou nedává najevo, ale to ty před ním taky ne. (odsekne mu, pak na něj chvíli visí pohledem a nakonec vydechne a vezme ho za ruku. Zavře oči a zasoustředí se a ukáže Kolovi jeden výjev. Chtěla si ho nechat pro sebe, ale zkrátka mu ho ukáže.
Ona a Klaus sedí za hřbitovní zdí. Je to po tom incidentu, kdy zachránila Hayley a ona se ho ptá, proč se jí Klaus rozhodl pomoct, že cítí, že je v tom něco víc. A on jí odpověděl, že to bylo kvůli Kolovi, že ji nechal žít a pomohl jí kvůli němu, protože ho ještě nikdy neviděl takového, jaký byl, když byl s ní. Ano, přesně tenhle moment mu ukáže.)

Tak jestli se kolem tebe ještě motat nezačal, tak za chvíli začne. *Když k němu Gen přistoupí a podívá se mu do očí, neuhýbá pohledem.* Já tě ale nevydírám. Jen tě upozorňuju na to, že pokud se kolem tebe začne motat, něco by se mu stát mohlo. Takže bys ho možná mohla nějak opatrně varovat. Nebo mám já? *už už chce zase něco říct, když říká, že Klausovi na něm záleží.. Ale Gen ho najednou chytne za ruku a ukáže mu jednu svojí vzpomínku. Je tam ona a Klaus. Společně sedí u hřbitova a Gen se ho ptá, proč ji nechal žít. Když jí odpověděl, že to bylo jen kvůli němu, doslova mu spadne čelist, ale hned ji zase sklapne k sobě. Nechce, aby Gen viděla, jak moc hho to překvapilo. Když ho Gen pustí, tak mlčí. Nic neříká. Neví totiž, co by k tomu měl říct.*

Každý nepotřebuje přebírat partnerky jiným mužům. On ví, že mám přítele a jsem s ním šťastná. Teda aspoň jsem byla, protože tomuhle (mávne rukou nad celou touhle situací a vůbec nad situací poslední dobou) se teda moc štěstí říkat nedá. Takže nevidím důvod, proč bys mu měl něco dělat, protože je to pouze můj kolega a kamarád, který stejně tak maximálně ví, jakou hudbu poslouchám. (podívá se na něj a když mu ukáže tu vzpomínku, tak je zvědavá na jeho reakci. On ale jen stojí a nic neříká. I když vypadá docela překvapeně a šokovaně) Nikdo tě tu nepodvádí. A já s tvým bratrem už vůbec ne. (podívá se na něj)

Fajn, já ti teda budu věřit, že je to jen tvůj kolega a kamarád... *Na chvíli se odmlčí, ale pak dodá.* Ale víš, že stačí, aby na tebe něco zkusil a skoro určitě to nepřežije. *Myslí to naprosto vážně, Genevieve je jeho a nějakej Scott ať na ni zapomene.* Kdybys mi to neukázala, neuvěřím, že je toho Klaus schopný. *trošku zavrtí hlavou, pořád tomu nemůže uvěřit. Proč mu to neřekla dřív?* A omlouvám se. *Myslí si, že omluva je na místě. Už se zase choval docela normálně. Nechápe, co to s ním je..*

Nic na mě zkoušet nebude. (ujistí ho) Ani bych ho nenechala, protože by to bylo naprosto zbytečné vzhledem k tomu, že miluju jednoho Původního upíra, který mi ale poslední dobou leze docela na nervy. (povytáhne obočí, ví, že už se atmosféra uvolnila a že si může dovolit tohle říct) Ano, představ si to, Klaus je toho schopný stejně jako mnoha dalších věcí. (vydechne a kývne, když se jí omluví) Pojď, jdeme domů, potřebuješ vystřízlivět. (chytne ho za ruku a podívá se na něj, jestli už konečně půjde)

No v to taky doufám.. *Pousměje se, když řekne, že ho miluje i přes to, jak mu poslední dobou moc leze na nervy.* To, co jsi mi ale ukázala ještě neznamená, že s ním budu nejlepší kamarád. Pořád ještě jsem na něj naštvanej. *Stejně si myslí, že ho Gen bude zase přemlouvat, aby si spolu promluvili, to je celá ona.* Dobře, jdeme.. *odpoví ji a když ho chytne za ruku, jemně jí ji stiskne. Ani ho nenapadne, aby zaplatil to, co tady napáchal.
Oba dva vyšli ruku v ruce z baru a procházkovým krokem šli až k Genninému bytu.*

(Když konečně souhlasí, že s ní půjde domů, trochu si oddechne. Vytáhne 500 dolarů a položí je na bar a vydá se s Kolem z baru. Musí ho podpírat a zrovna hezky jí taky nevoní, protože smrdí chlastem, ale ona prostě zatnula zuby a vydržela to až celou cestu k ní do bytu. Čerstvý vzduch udělal Kolovi asi dobře, protože po schodech nahoru ho naštěstí už táhnout nemusela, ale šel docela obstojně sám.)

(Nějakou chvíli se prochází po městě, čistí si hlavu. Po rozhovoru s Jacksonem se odebrala do své chaty. Ale ta samota jí nějak nepomáhala, a tak si řekla, že si udělá hezký večer, plný umění. Ještě před tím chce však zajít do Rousseau. Moc ráda by zase potkala tu blonďatou barmanku Cami. Zajímalo jí, jak se teď má, a tak dále. Vejde do baru a zavře za sebou tiše dveře. Dojde k baru, posadí se a rozhlíží se po obsluze. Když uvidí zrzavou barmanku Kate, lehce si povzdechne.) Jedno cappucino a k tomu nějaké sušenky. (Lehce se pousměje. Nechce vypadat nevrle. Má na sobě černou koženou pasovou sukni, tmavé silonky, bílou halenku, přes kterou má přehozený černý svetřík na knoflíky a černé kanady. Přes rameno má přehozenou černou kabelku. Přehodí si nohu přes nohu a ruce si položí na barovou desku.)

*Dnes v baru pracovala od rana a zprvu si Claie evsimla. Vsimla si ji az kdyz na ni promluvila. Na jejo objednavku prikyvla. Zacala delat pyccino a kdyz uz bylo hotove, tak ji ho I se susenkami pred ni postavila.* A dneska zadny rozbity hrnecek.

(Pozorovala Kate jak připravuje cappucino a když ho před ní postavila, nasála jeho krásnou vůni, která vyvolávala mnoho vzpomínek. Vzala jednu sušenku a namočila si jí do cappucina. Pousmála se a strčila si ji do pusy, kde jí rozžvýkala a spolkla.) Nebojte se. Dnes jsem úplně střízlivá. (Zasmála se a zahleděla se na její vlasy.) Máte krásné vlasy. Hrozně mi jimi někoho připomínáte. (Myslela Gen, ale samozřejmě že to neřekla. Nevěděla jestli jí zná, nebo ne.)

Nemám v plánu se opíjet. Minule to nedopadlo moc dobře. Ano, capuccino a alkohol? Hodně netradiční. Ale může to být dobré. (Usrkne si cappucina a zahledí se na Kate. Nakonec je celkem ráda že se daly do řeči, aspoň se nenudí. A mohla by zjistit nějaké novinky.) Ano, zrzky jsou... výjimečné. Vždycky jsem takové vlasy chtěla mít, jenže jsem na to neměla předpoklady. Ach, určitě myslíš Genevieve. Ta má moc hezké vlasy. Takováhle barva půjde jistě horko těžko namíchat. Mimochodem, já jsem Claire, Claire Evans. (Pousmála se a podala jí přes bar ruku, aby si spolu mohli potřást. Bylo to trochu divné, to musela uznat i ona.)

No, já myslím že slovo normální mně rozhodně nevystihuje. (Ironicky se pousmála. V jejím životě nebylo nic normálního. Někdy si říkala, že všechno hodí za hlavu. Nechá se od čarodějky přeměnit na člověka, vymazat si paměť a začít od znova. Někde hodně daleko, na hezkém místě.) Ano, to jsem zdědila po matce. (Koukla na ní s lehkým úsměvem na tváři. Vzpomínka na její matku zavinila to, že sklopila pohled. Teď není vhodná chvíle se k tomu vracet.) Těší mně Kate. (Její ruku držela až moc dlouho. Udiveně se na ní podívala a zamračila se. Claire nevěděla že je to čarodějka, vycítila jenom upíry. Proto začala být podezřívavější.) Je něco špatně? (Věnovala jí významný pohled.)

(Lehce se pousmála nad její reakcí. Možná nezkušená čarodějka, anebo cokoliv jiného. Možností bylo mnoho, stačilo si vybrat. Pozorně poslouchala na co se jí chtěla zeptat. Jakmile dořekla svojí otázku, začala se šíleně smát. Měla opravdu záchvat smíchu. Ani nevěděla kde se tam všechno vzalo, ale muselo to ven. Až po chvíli se přestala smát. Bolelo jí od toho břicho. S úsměvem se na ní podívala.) No, pokud bych na něj nevěřila, co bych potom byla? A co ty? Jsi čarodějka? Upír nebudeš, ty poznám a na vlkodlaka taky nevypadáš. (Napila se kafe a jedním douškem ho dopila. Začala pomalu dojídat sušenky. Takhle chvíle byla opravdu vtipná. Ostatní lidé v baru si museli myslet že je šílená, a nebo jí barmanka řekla fakt dobrý vtip. A nebo že si do toho kafe něco přimíchala.)

Hm, ano, jsem. (Ušklíbla se. Vyndala z kabelky peněženku a podala jí peníze za to cappucino a sušenky.) No, tak jsem si to tipla dobře. Neboj se, brzy si zvykneš. Tedy, nevím jak to je u čarodějek, ale u mě to bylo docela rychlé. (Horší bylo se s tím vypořádat. Nechtěla být tím čím byla, ale po čase si zvykla a našla si na tom pozitiva, jak síla, moc atd. Teď už jen musí něco najít na svém prokletí, měnit se každý úplněk. Podívala se z okna. Už se dost stmívá, měla by vyrazit, jestli si chce ještě projít město a zajít do kina.)

Zacinam si zvykat. *Pokrcila rameny* S tim na jaky... *Puvodne chtela rict lidi, ale pak se opravila*.... bytosti tady v baru narazim. Carodejky, vlkodlaci, Puvodni hybrid..... ale jeste jsem nenarazila na upra. Nebo o tom aspon nevim. *Pokrcila rameny znovu. Vzala si od ni penize.* Uz pujdes? *Pozvedlo boci, nebot placeni vetsinou bylo znamenim odchodu.*

Určitě jsi na upíra narazila. Ti sem chodí docela často. (Pousmála se a přikývla.) Ještě se chci projít po městě. Taky bych ráda přijela rozumě domů. (Zvedla se ze židle.) Bylo fajn tě potkat. Myslím, že se brzy uvidíme. (Věnovala jí letmý úsměv a odešla z baru tak, aby nevzbuzovala příliš velkou pozornost.)

(Ten plán prostě nevyšel. Vlastně ani nevěděla, jak to dopadlo s Tundem, jak to dopadlo se Sophie, což ji trápilo ze všeho nejvíc. Mobil u sebe neměla, už začalo svítat, docela se to protáhlo. Rozhodla se, že jestli se Sophie někde ukáže, bude to rozhodně bar. Nechtěla ji přepadnout přímo v jejím bytě a rozhodně ne takhle brzy. Než došla k baru, trvalo jí to nějakou chvíli, protože šla pěšky. Byla možná trochu mimo sebe, ale do baru dorazila přesně na otevíračku. Zeptala se rovnou Johna, jestli neví něco o Sophie a on jen zakýval hlavou. Ona s ním ale odmítala více mluvit. Počká tady a pokud se neukáže do doby, kdy uzná za vhodné, že by jí mohla jít otravovat do jejího bytu, půjde tam a přesvědčí se. Jen doufá, že tam bude. Sedla si ke svému oblíbenému stolu a objednala si megapresso, protože nutně potřebovala velkou dávku kofeinu.)

(Nějakou dobu byl mimo New Orleans a snažil se zjistit co se stalo jeho rodičům. Samozřejmě nic nezjistil, tak to většinou bývá u záhadných smrtích. Stejně je přesvědčen, že to byli upíři. Právě přijel do New Orleans, jel stopem, jelikož neměl tolik peněz na taxi nebo něco podobného. Řekl pánovi, který ho vezl ať mu zastaví kousek od tohoto baru. Dal mu nějaké peníze, poděkoval mu a vystoupil. Sebou měl jen takovou zelenou sportovní tašku, ve které měl své osobní věci. Vždy sebou měl jen věci, které nutně potřeboval, nikdy žádné zbytečnosti. Ještě než se vydal do bytu, který si pronajal, zamířil do místního baru, který si ještě moc dobře pamatuje. Doufá, že zde dělají pořád stejně dobré jídlo jako předtím než odjel, docela mu za tu cestu sem vyhládlo. Vešel dovnitř a rozhlédl se, vypadá pořád skoro stejně. Jen pár maličkostí se změnilo. Sedl si k volnému stolu a čekal na číšníka až k němu přijde, aby si mohl objednat. Tašku si hodil pod stůl, aby nikomu nepřekážela, rozhlížel se kolem a pak si všiml, že u vedlejšího stolu sedí nějaká žena. Letmo si jí prohlédne a pak se zaměří na číšníka, který k němu přišel. Objedná si čaj a omeletu se šunkou a sýrem.)